PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ ČINNOSTI SOUDU
Úkoly státní správy soudů v oblasti personálních činností jsou určovány v podstatě třemi základními cíli: obnovit důvěru veřejnosti v soudy a soudce, doplnit stavy soudců na úroveň odpovídající současným potřebám při rozšiřování pravomoci soudů a zdokonalit výběr, výchovu a vzdělávání soudců v zájmu vytváření předpokladů pro růst soudcovských osobností.
Ani za výrazně nepříznivých podmínek, do nichž uvrhl totalitní režim výkon soudnictví, soudy a soudce, se naprostá většina soudců nezpronevěřila svému poslání a etickým zásadám své profese. S těmi, kteří se prokazatelně zkompromitovali, však bylo a je třeba se rozloučit. Nezbytná "očista" soudcovského sboru byla započata v minulém roce, a to v souladu se zákonem, na základě diferencovaného přístupu a individuálního hodnocení. Řídila se tím, že v řadách soudců nemají nadále místo ti, kteří se vědomě stávali nástrojem nepřiměřené represe nebo jiných nespravedlností režimu, nechávali se při rozhodování některých případů ovlivňovat politickými orgány či dokonce takovému ovlivňování napomáhali, anebo vědomě porušovali zákon.
Z toho pohledu byla důležitou především obměna ve funkcích řídících pracovníků soudů. Celkem bylo odvoláno z funkce, anebo zproštěno funkce 7 předsedů a 18 náměstků předsedů krajských soudů, 60 předsedů a 34 náměstků předsedů okresních soudů, což představuje cca 60 % z celkového počtu řídících funkcí na krajských a okresních soudech. Z týchž důvodů, pro něž byla provedena obměna ve funkcích řídících pracovníků soudů, opustila soudcovský sbor také část soudců, kteří buď po uplynutí funkčního období nebyli znovu navrženi k volbě, anebo se sami rozhodli požádat o zproštění z funkce s poukazem na odchod do důchodu nebo za jiným pracovním uplatněním.
Umožněn byl návrat k soudcovské práci několika desítkám soudců, kteří z politických důvodů museli opustit tuto práci převážně po nástupu tzv. normalizace.
Personální změny byly provedeny i v aparátu ministerstva spravedlnosti. Pracují v něm noví náměstci, s výjimkou jediného noví ředitelé všech odborů, nový ředitel sekretariátu ministra, většina nových zástupců ředitelů odborů i nových vedoucích oddělení; tyto změny se dotkly cca 70 % řídicích funkčních míst (22 z 30).
Nynější soudci jsou schopni a odhodláni rozhodovat nezávisle, nestranně a objektivně, zaslouží si důvěru veřejnosti a chtějí se o ni svou prací přičinit. Potřebují však více pochopení, jistoty a klidu k tomu, aby se sami vyrovnali - tak jako celá společnost - se svou novou úlohou v demokratickém politickém i morálním ovzduší. Potřebují také více opory a ochrany ze strany ostatních ústavních orgánů, ústavních činitelů i hromadných sdělovacích prostředků, a to hlavně před jednostrannými a zevšeobecňujícími pohledy na činnost soudů a před vměšováním do probíhajících řízení; od hromadných sdělovacích prostředků očekávají pomoc v oblasti dříve deformované právní výchovy.
V demokratickém právním státě nelze paušálně zpochybňovat autoritu nebo kompetentnost žádné ze složek státní moci, tedy ani moci soudní; v opačném případě je ohrožována demokracie, víra a úcta k právu a spravedlnosti. Nadto mnozí soudci - a to nejen v trestním, ale i občanskoprávním řízení - jsou ze strany obžalovaných a účastníků občanskoprávního řízení předmětem hrubých až neurvalých invektiv a urážek, výhrůžek i pokusů o fyzické napadení. Krajně neuspokojivý stav v tomto směru činí aktuálními úvahy o zavedení "soudní stráže" (např. cestou nezbytné úpravy působnosti dosavadního Sboru nápravné výchovy).
Stále se nedaří dosáhnout dokonce ani takových počtů soudců, které by odpovídaly rozsahu agendy z roku 1989, tím méně pak počtů soudců, které by odpovídaly jejímu růstu a rozšiřování pravomoci soudů. V prvním čtvrtletí roku 1991 pracovala u okresních soudů pouze 985 soudců (místo plánovaných - včetně povoleného překročení - 1.187), u krajských soudů pouze 366 soudců (místo 458), tj. celkem 1.351 soudců (místo 1.645); nejméně příznivá situace je u okresních soudů v Severočeském kraji (místo 179 jen 119 soudců) a u krajských soudů v Mstí nad Labem, Brně a Ostravě. Např. u okresního soudu v Chomutově pracuje jen 10 soudců místo 19, u okresního soudu v Náchodě 6 soudců místo 9, u okresního soudu v Táboře 3 soudci místo 7; u krajského soudu v Ústí nad Labem pracuje 42 soudců místo 54, u krajského soudu v Brně 52 soudců místo 66 a u krajského soudu v Ostravě 56 soudců místo 75. Přitom seriózní odhady nezbytného personálního posílení soudů v důsledku růstu agendy a rozšiřování pravomoci soudů kalkulují s potřebou až dvojnásobku nynějšího počtu soudců. Rozpor mezi skutečným stavem a potřebou ještě prohlubuje vysoký stupeň feminizace soudcovské profese.
V průběhu roku 1990 a prvního čtvrtletí roku 1991 zvolila Česká národní rada celkem 203 nových soudců, ale v téže době jich 217 ze svých funkcí odešlo (88 do starobního, popřípadě invalidního důchodu, 129 za jiným pracovním uplatněním).
K příčinám odchodu soudců z jejich funkcí patří - vedle zcela nedostatečného platového ohodnocení práce soudce a relativně vysoké nabídky právnických míst s možností podstatně vyšších a snazších výdělků - zejména:
- pocity existenční nejistoty, spojené jmenovitě s kontroverzními diskusemi o pojetí některých ustanovení připravovaného zákona o soudech a soudcích (ustanovení týkajících se způsobu a podmínek ustanovování soudců do jejich funkcí, "přechodu" soudců z dosavadních funkcí do funkcí podle nového zákona apod.),
- přetrvávající, paušální kritiky soudů a soudců a útoky na soudce,
- nepřijatelné chování obžalovaných a účastníků občanskoprávního řízení k soudcům,
- vysoké pracovní zatížení soudců,
- nepříznivé pracovní prostředí či podmínky.
Potřebný zájem o výkon funkce soudce neprojevují ani studující vyšších ročníků právnických fakult v Praze a Brně.
Dosažení zásadního zvratu v personální situaci soudů a jejím vývoji předpokládá realizaci účinných opatření, jak to potvrzují i zkušenosti jiných zemí, které prošly obdobným vývojem, jmenovitě Maďarské republiky a Polské republiky. Řešení bude třeba hledat i v event. obnovení funkce dřívějších aktuárů, tj. soudních úředníků, kteří pod různým názvem fungují v některých demokratických zemích (např. v Rakouské republice pod označením "Rechtspfleger") a vykonávají řadu jednoduchých soudcovských úkonů zejména v nesporném řízení, řízení o výkon rozhodnutí, rozkazním řízení apod., v zjednodušení a zrychlení občanského soudního řízení a v postupném zapojování moderní výpočetní techniky do soudního řízení.
Pro první etapu rozšíření pravomoci soudů o projednávání a rozhodování obchodních věcí bude poměrně schůdným personální posílení soudů převedením dosavadních státních arbitrů do funkcí soudců. Jejich celkový počet se však pohybuje jen kolem 100 a perspektivně bude nedostatečný. Výběr kandidátů pro funkce soudců vykonávajících správní soudnictví bude orientován na prokurátory se zkušenostmi z činnosti na úsecích tzv. všeobecného a občansko-soudního dozoru a právníky s praxí z různých orgánů v infrastruktuře státní. správy, pokud mají požadované odborné a morální předpoklady pro výkon funkce soudce. Nutno však zdůraznit, že první výsledky úsilí o získávání kandidátů z řad těchto pracovníků nejsou nadějné.
Příznivěji lze hodnotit doplňování soudů pracovníky odborného administrativního aparátu; na trhu práce nechybějí zdroje, z nichž je možno průběžně doplňovat jejich stavy. Problémem je však někdy v průměru nižší míra odborné kvalifikace těchto pracovníků, jakož i. méně vhodná struktura funkcí v tomto aparátu (která se v minulých letech vyvíjela v neprospěch skupiny pracovníků dřívější tzv. vyšší pomocné soudní služby).
Klíčovým momentem v úsilí o růst úrovně soudcovského sboru a soudcovských osobností je výběr justičních čekatelů a jejich příprava k výkonu funkce soudce. Jde zejména o to, aby nebyl výběr nahrazován jen náborem, aby se při něm uplatnily některé moderní metody ověřování morálních a jiných vlastností potřebných k výkonu funkce soudce (např. psychodiagnostické testy), aby byl zdokonalován obsah přípravné služby justičních čekatelů a aby byli justiční čekatelé odborně vedeni po dobu této služby vskutku vybranými zkušenými soudci (školiteli). V současné době se připravuje pro výkon funkce soudce 277 justičních čekatelů, z nichž větší část dosud neabsolvovala ani polovinu přípravné služby.
V přípravné službě si justiční čekatelé osvojují - vedle hlubších odborných znalostí - základní postupy, metody a návyky soudcovské práce. Z tohoto pohledu není vhodné, aby docházelo k častějšímu povolování zkrácení zákonem stanovené tříleté přípravné služby, po jejímž uplynutí se podrobují justiční čekatelé odborné justiční zkoušce. To lze připustit pouze na přechodnou dobu nedostatku soudců a ještě jen výjimečně tam, kde justiční čekatel prokázal zcela jednoznačně, že zvládl všechny úkoly přípravné služby rychleji, než je obvyklé; ani v těchto případech by však neměla být přípravná služba krácena pod dva roky. Absolvování přiměřeně dlouhé přípravné služby by mělo být vyžadováno také od těch justičních čekatelů, kteří přicházejí do justice již s praxí z jiné právnické činnosti. Obsah odborné justiční zkoušky musí být urychleně přizpůsoben širší a více diferencované pravomoci soudů.
Pro růst kvalitativní úrovně soudcovského sboru a soudcovských osobností je důležitá další odborná výchova (celoživotní vzdělávání) soudců s těžištěm ve výchově tzv. začínajících soudců (v prvních letech po jejich ustanovení do funkce). Sleduje nejen soustavné doplňování a prohlubování znalostí práva, ale také získávání znalostí z jiných oborů, pokud mohou přispět k formování a upevňování vlastností potřebných k výkonu funkce soudce a k dotváření jeho osobnosti, jakož i rozšiřování jazykových znalostí. V současné době musí splnit i požadavek rychlého seznámení soudců s novými právními úpravami, které přicházejí do praxe takřka překotným tempem, zpravidla bez odpovídající legisvakance.
Ministerstvo spravedlnosti počítá s tím, že ve spolupráci se soudci zpracuje nový, moderní systém resortní odborné výchovy soudců, založené na dobrovolnosti, hmotné stimulaci a aktivních formách výuky. Její organizace bude nadále úkolem specializované instituce - Institutu ministerstva spravedlnosti české republiky pro další vzdělávání soudců, státních notářů, vedoucích a odborných pracovníků soudů a státních notářství. V rámci tohoto systému bude zabezpečena též odborná výchova pracovníků odborného administrativního aparátu soudů.
Doplňování stavu soudců zejména u soudů vyšších stupňů ve velkých městech je do jisté míry závislé také na možnostech zajišťování bytů pro soudce. V této souvislosti je na místě upozornit, že některé městské úřady a také Magistrátní úřad hl. m. Prahy - nerespektují ustanovení 1 odst. 1 písm. d/ nařízení vlády České republiky č. 205/1990 Sb., kterým se stanoví další případy, kdy lze přidělit byt ve státním zájmu, podle něhož lze na návrh ministra spravedlnosti přidělit byt mimo pořadník také soudcům z povolání.
V.
FINANČNÍ A MATERIÁLNĚ-TECHNICKÉ ZAJIŠTĚNÍ VINNOSTI SOUDŮ
Rozpočtová situace české justice v roce 1991 není dostatečně ujasněná a je závislá na krytí dosud rozpočtově nezajištěných vyšších výdajů z účelově určené rozpočtové rezervy ministerstva financí České republiky (pro kapitolu 336).
Schválený rozpočet počítá totiž s celkovými výdaji ve výši 430,122 mil. Kčs, tj. ve výši o 781,338 mil. Kčs nižší ve srovnání s resortním návrhem; na základě usnesení české národní rady se neinvestiční výdaje ještě dále snížily o 10 % (tj. o 37,257 mil. Kčs). Např. objem rozpočtových prostředků na údržbu a opravy byl tak snížen celkem o 33,304 mil. Kčs, na služby a výdaje nevýrobní povahy (zejména na služby spojů) o 27,561 mil. Kčs, na mzdové prostředky o 58,203 mil. Kčs (přitom schválený rozpočet nebere zřetel nejen na zvýšení počtů pracovníků vzhledem k úkolům spojeným s uplatňováním rehabilitačních a restitučních zákonů, ale ani na dílčí platové úpravy realizované v průběhu roku 1990) a na ostatní výplaty fyzickým osobám (zejména na odměny advokátům ustanoveným obhájci ex offo v trestním řízení) o 42,26 mil. Kčs. Objem investičních prostředků byl snížen o 29 mil. Kčs.
Navíc se po uplynutí prvního čtvrtletí roku 1991 ukazuje, že objektivizované potřeby výrazně převýší potřeby zvažované při sestavování resortního návrhu rozpočtu v září 1990. Není tomu tak pouze z obecně známého důvodu liberalizace cen, ale také z důvodu naléhavých změn v justici, vyplývajících z jejích nových úkolů (vyšší potřeba pracovníků, vyšší potřeba pracovních prostorů, jejich nezbytné stavební úpravy a vnitřní vybavení, vyšší potřeba moderní výpočetní a jiné kancelářské techniky, zvýšení běžných provozních výdajů).
Nové a citelné zatížení výdajové části rozpočtu představují odměny advokátům ustanoveným obhájci v trestním řízení a advokátům činným v souvislosti s řízením podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. V prvním čtvrtletí roku 1991 vyplatily takto soudy více než 5 mil. Kčs; přitom by tato částka byla ještě podstatně vyšší, kdyby soudy nebyly v prodlení s úhradou odměny těmto advokátům vzhledem k nedostatku disponibilních prostředků. Pro ilustraci je možno uvést, že např. v Jihočeském kraji byla v uvedeném období vyplacena na úhradu odměny advokátům částka převyšující objem mezd všech soudců v kraji. Zdá se, že ustanovení § 21 odst.l zákona ČNR č.128/1990 Sb., o advokacii, které se promítá i do příslušného ustanovení trestního řádu, vyžaduje naléhavě přehodnocení, a to i se zřetelem k odlišné úpravě a praxi v demokratických právních státech (jmenovitě v Rakouské republice a ve Spolkové republice Německo).
Z toho vyplývá, že finanční zajištění plynulé a bezporuchové činností české justice v roce 1991 je zcela podmíněno tím, že v souladu s usnesením vlády české republiky ze dne 30. listopadu 1990 č. 331 o státním rozpočtu české republiky na rok 1991 (část VII., bod 4.) budou průběžně (čtvrtletně) uvolňovány resortem náležitě odůvodněné objemy rozpočtových prostředků z rozpočtové rezervy. K tomu je nutno poznamenat, že pro první čtvrtletí bylo takto uvolněno z požadovaných 143 mil. Kčs jen 39,3 mil. Kčs; pro druhé čtvrtletí se požaduje uvolnění 270 mil. Kčs.
V této souvislosti je účelné zdůraznit odlišnost rozpočtového hospodaření organizací resortu spravedlnosti od hospodaření ostatních státních orgánů.
Především nelze požadovat závaznost příjmů, jejichž hlavním zdrojem jsou náhrady nákladů trestního řízení; jednak není společensky žádoucí, aby byly tyto příjmy co nejvyšší, jednak není možno ovlivňovat četnost obžalob v trestním řízení.
Navíc pohledávky soudů z tohoto titulu jsou převážně nedobytné, protože mnozí odsouzení nemohou nebo nechtějí pracovat (rozpočet těchto příjmů byl v prvním čtvrtletí roku 1991 plněn na cca 15%)
Nelze také lpět na absolutní limitaci výdajů, protože jejich převážná část přímo souvisí s vlastním soudním řízením; četnost věci projednávaných v soudním řízení je rovněž nezávislá na soudu. Nepřímé výdaje pak představují výdaje na vytváření technických podmínek pro činnost soudů (údržba a opravy soudních budov, zařízení jednacích síní a kancelářských místností, nákup a provoz moderní kancelářské techniky apod.), a proto budou v nejbližších letech zvlášť výrazné.
To znamená, že uplatňování základních postulátů rozpočtového hospodaření (maximální příjmy - minimální výdaje) by mělo být pro justici řešeno specifickým způsobem, a to již v připravované vyhlášce ministerstva financí české republiky o hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací.
Vysoké nároky na rozpočtové výdaje jsou spojeny zejména s údržbou a opravami dosavadních soudních budov a se získáváním nových provozních (pracovních) prostorů v důsledku rozšíření pravomoci soudů; v minulé,době byly budovy soudům spíše odnímány ve prospěch jiných orgánů než přidělovány a k vlastní výstavbě docházelo jen zcela ojediněle.
V současné době jsou soudy (spolu se státními notářstvími) dislokovány v 80 budovách, k nimž mají právo hospodaření, a cca ve 20 budovách, v nichž jsou v nájmu. Mezi soudními budovami převažují budovy starší (85 % starších více než 50 let, z nich 26 starších více než 100 let); z nich 18 patří k budovám památkově chráněným. Nadto některé z těchto budov podléhají režimu restitučního zákona, takže bude třeba uvažovat o včasném zabezpečení náhradních objektů nebo prostorů. Užívání nebytových prostorů v budovách, s nimiž disponují jiné právnické osoby, zatěžuje soudy příliš vysokým nájemným, a to zejména v hl. m. Praze a v Brně; soudy je pro naprostý nedostatek provozních (pracovních) prostorů musí akceptovat. V Praze požaduje Ústřední ředitelství ČSD - se souhlasem federálního ministerstva dopravy - za přikázaný nájem nebytových prostorů soudům (a státním notářstvím) ročně 5.000 Kčs za 1 m2 (zatím ročně celkem 16 mil. Kčs). Přitom jde vesměs o nebytové prostory, které uvolnily organizace ČSD pro potřebu soudů v náhradu za to, že jim rozhodnutím býv. Národního výboru hl. m. Prahy byla dána k dispozici býv. budova ÚV KSČ.
Zvlášť neúnosné je umístění Nejvyššího soudu České republiky: správa soudu a občanskoprávní kolegium jsou v podstřešních prostorech budovy ministerstva spravedlnosti, trestní kolegium v budově Nejvyššího soudu české a Slovenské Federativní Republiky; umístění budoucího obchodního a správního kolegia je zatím zcela nejasné.
V souladu s dřívějšími záměry se uvažuje s výstavbou nových soudních budov v Praze (pro obvodní soud pro Prahu 8 a pro okresní soud Praha-východ) a ve Frýdku-Místku, v obou případech se zahájením v závěru roku 1991. Rekonstrukce soudních budov probíhají v Ostravě, Kladně a Břeclavi, výhledově se ukazuje jako naléhavá oprava cca 10 starších soudních budov.
V zájmu řešení kritické situace v Praze, která nutí soudce a další pracovníky soudů k práci v nevyhovujících podmínkách a mnohde již ohrožuje provoz soudů, převedlo federální ministerstvo obrany na resort spravedlnosti - podle rozhodnutí federální vlády, vlády české republiky a Magistrátního úřadu hl. m. Prahy - areál Štefánikových kasáren v Praze 5 - Smíchově. Jde o významnou pomoc pražským justičním orgánům, leč stále znovu a znovu zpochybňovanou (v poslední době hlavně ze strany obvodního zastupitelstva Prahy 5). Přitom v nejbližších dnech musí být zahájeny nezbytné stavební úpravy objektů v tomto areálu; náklady na ně se odhadují na téměř 120 mil. Kčs.
V koncepci postupného vybavování soudů moderní kancelářskou technikou, jež je i jednou z cest k zvládnutí rostoucích úkolů, se počítá v roce 1991 s koupí počítačů za cca 5 mil. Kčs, elektrických psacích strojů a moderních kopírovacích strojů za cca 4 - 5 mil. Kčs a záznamové techniky za cca 2 mil. Kčs.
Schválený rozpočet však pamatuje na stavební a strojní investice jen celkovou částkou 48 mil. Kčs.
VI.
NOTÁŘSTVÍ
Státní notářství ztratila svou původní podobu veřejných úřadů, poskytujících právní služby v oblasti majetkových vztahů, pověřených zároveň určitými pravomocemi při konstituování těchto vztahů a při poskytování garancí jejich legality, a byla přeměněna v státní orgán s poměrně širokou rozhodovací pravomocí. V současné instituci státního notářství se tak spojují neslučitelné činnosti: vedle tradičních notářských činností (sepisování veřejných listin, osvědčování, úschova) byla totiž státním notářům svěřena též rozhodovací činnost náležející jinak soudům (zejména projednávání dědictví a registrace smluv o převodu nemovitostí), popřípadě orgánům státní (finanční) správy (vyměřování poplatků z dědictví, darování a koupě). Státní notářství tak vystupují v roli veřejného notářství, soudu a daňového úřadu.
Ukazuje se, že tento model není funkční. Postupující ekonomická reforma a rostoucí úloha práva staví před notářství rozsáhlé úkoly v listinné a osvědčovací činnosti, které jim především náležejí a kterými působí k upevňování právních vztahů a jistot, k předcházení sporům, a tím i k rozvoji podnikatelských a obchodních aktivit. Přitom prostor pro plnění těchto úkolů zužuje jejich zatížení rozhodovací činností, která jim není vlastní.
Aktuálním požadavkem je proto opuštění koncepce notářství jako státního orgánu (státních notářství) a návrat k dřívější, v demokratických právních státech obvyklé koncepci tzv. veřejného notářství. Pod tímto pojmem rozumíme notáře, kteří vykonávají notářskou činnost na svůj účet (jsou privatizováni), ale zároveň podléhají v některých směrech státnímu dohledu (vykonávanému ministerstvem spravedlnosti) a stavovské kontrole (ze strany notářské komory). Toto pojetí umožňuje, aby důležité činnosti listinné a osvědčovací plnil samostatný a nezávislý orgán, který se pro svou odbornost, nepodjatost a serióznost těší veřejné důvěře. Ostatně existence privatizovaného veřejného notářství je uváděna i mezi konkrétními, dílčími podmínkami Rady Evropy.
Na požadavku odstátnění a privatizace instituce státního notářství se shodují ministerstvo spravedlnosti i Ústřední notářská komora, nejvyšší orgán Sdružení notářů české republiky. Určité diference se projevují pouze v názoru na časový horizont, k němuž by mělo dojít k realizaci tohoto požadavku: zatímco vstřední notářská komora usiluje o urychlení procesu privatizace a o její spojení s účinností nyní připravovaných novel občanského zákoníku a občanského soudního řádu, ministerstvo spravedlnosti je připravuje pro rok 1992, když uvažuje o žádoucím časovém odstupu od účinnosti uvedených novel, jejichž uvedení v život bude spjato s náročnými změnami v pravomoci a organizaci soudů.
Transformace státního notářství v notářství veřejné je totiž výraznou systémovou změnou, která předpokládá zejména
- delimitaci (přenesení) některých agend z notářství na již značně zatížené soudy,
- uskutečnění podstatných zásahů do právního řádu, a to jak na úrovni federální, tak i na úrovni republikové,
- nahrazení notářských poplatků příslušnými daněmi a převedení této agendy na resort financí.
Z pohledu delimitace některých agend z notářství na soudy se ukazuje jako méně složité přenesení pravomoci k projednání dědictví. V tomto směru lze počítat s návratem k dřívější právní úpravě a praxi, podle níž náležel sice závěr řízení o dědictví (rozhodnutí) soudu, ale notáři plnili pro potřebu soudu - jako tzv. soudní komisaři - mnohé úkoly spojené s jeho přípravou.
Značně problematičtější je nalezení nové, vhodné koncepce evidence nemovitostí, tj. agendy, která je nyní rozložena mezi státní notářství, jež registrují smlouvy o převodu nemovitostí, a orgány geodézie a kartografie, jež provádějí vlastní zápisy.
I nadále je třeba trvat na tom, že k převodu vlastnictví k nemovitosti nestačí jen smlouva, ale že k ní musí přistoupit ještě další konstitutivní akt, na jehož existenci bude přechod vlastnictví vázán. Jinak by v praxi docházelo k závažným nesrovnalostem, které by mohly ohrožovat jistotu právních vztahů. Oprávnění k vydání tohoto konstitutivního aktu může být svěřeno pouze státnímu orgánu, nikoli privatizovanému notáři; v úvahu přicházejí buď soud (obdoba dřívějšího knihovního řízení), anebo orgán státní správy (katastrální úřad). Na úspěšném řešení této otázky jsou závislé i podmínky pro realizaci plné privatizace notářství.
S postavením notářů jako nestátních orgánů není také slučitelné, aby fungovali jako orgány, které vyměřují a vymáhají některé poplatky; to přísluší orgánům finanční (daňové) správy. Z toho pak rezultuje potřeba věcné a časové koordinace privatizace notářství s celkovou přestavbou daňové soustavy.
Vytvoření předpokladů pro privatizaci notářství v legislativní oblasti vyžaduje zejména
- zrušení platného notářského řádu, dílčí novelizaci občanského zákoníku a občanského soudního řádu a přijetí nové právní úpravy vztahů k nemovitostem na federální úrovni,
- přijetí nového notářského řádu, katastrálního zákona, zákona o dani dědické, darovací a převodní, dílčí novely zákona o soudních poplatcích apod. na republikové úrovni.
Podobně jako činnost soudů je také činnost notářství citelně ovlivňována růstem agendy a rozšiřováním pravomoci, a to hlavně na základě restitučních a privatizačních zákonů. Svědčí o tom např. růst agendy registrační (v roce 1989 vyřízeno 127.279 věcí, v roce 1990 248.477 věcí), listinné a osvědčovací (v roce 1989 vyřízeno 91.394 věcí, v roce 1990 122.376 věcí) a výpisů z pozemkových knih (v roce 1989 2.606 výpisů, v roce 1990 40.579 výpisů). Přitom personální situace státních notářství je rovněž nepříznivá: v prvním čtvrtletí roku 1991 pracovalo u státních notářství pouze 386 státních notářů (místo plánovaných 558).
O finančním a materiálně-technickém zajištění činnosti státních notářství platí s určitou licencí to, co bylo uvedeno v části V. této zprávy.
ZÁVĚR
česká justice vstoupila do období svobody, demokracie a budování právního státu těžce poznamenána totalitním režimem. Jeho zhoubný vliv oslabil soudní moc, zpochybnil nezávislost soudů, narušil jejich autoritu a důvěru veřejnosti v jejich rozhodování. Oslabení soudní moci, typické pro každou diktaturu, se projevilo i oslabení postavení soudce ve společnosti, ztrátou prestiže soudcovské profese a přezíravým postojem ke všem základním potřebám soudů a soudců.
V tamta zděděném, krajně nepříznivém stavu, kdy navíc upřímně usiluje - stejně jako celá společnost - o vyrovnání s vlastní minulostí a se svým pravým posláním v demokratickém politickém systému, je justice stále více konfrontována s novými, rozsahem i povahou nebývalými úkoly. Má zcela nezastupitelnou úlohu v úsilí společnosti o návrat práva a spravedlnosti, o efektivní ochranu práv a svobod občanů, o odčinění minulých křivd a nezákonností i o přeměnu naší ekonomiky v ekonomiku tržní.
Soudy a soudci jsou si vědomi velikostí a naléhavosti těchto úkolů, ale v jejich kvalitním a včasném plnění jim brání příliš mnoho překážek, od zcela nedostatečného počtu soudců až po nedostatečné finanční a materiálně-technické zajištění činnosti soudů. Soudci konají svou náročnou a odpovědnou práci v nevyhovujících podmínkách a prostředí pod psychickým tlakem existenční nejistoty; nadto postrádají mnohdy podporu veřejnosti a naopak jsou vystavováni projevům nevážnosti, urážkám, výhrůžkám a útokům. Zejména prohlubující se rozpor mezi objektivní potřebou soudců, odpovídající rychlému růstu soudní agendy a postupnému rozšiřování pravomoci soudů, a jejich trvale klesajícím počtem stále důrazněji signalizuje nebezpečí ochromení činnosti soudů a rozpadu justice.
Odvrácení tohoto nebezpečí vyžaduje rychlou realizaci řady opatření, a to nejen v kompetenci ministerstva spravedlnosti. V tomto směru potřebuje česká justice též pomoc vlády České republiky a České národní rady, jakož i nezbytnou podporu a důvěru veřejnosti.
V Praze dne 8. května 1991
Příloha č. 1
Přehled
ustanovení přijatých zákonů, které zakotvují přezkoumávání správních rozhodnuti soudy a výslovnou pravomoc soudů
1. 1. 1990 do 31. 3. 1991
(dle stavu Sbírky zákonů)
Zákon o volbách do Federálního shromáždění, ve znění zák. opatření č. 208/1990 Sb........... 47/.1990 Sb.
§ 11 - v rámci námitkového řízení možnost přezkoumání rozhodnutí národního výboru soudem
§ 47 - volební stížnost projednává Nejvyšší soud ČR
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu................... 49/1990 Sb.
§ 61 odst. 2 - možnost podání opravného prostředku k soudu
Zákon České národní rady o volbách do České národní rady...................... 54/1990 Sb. § 11 - v rámci námitkového řízení možnost přezkoumání rozhodnutí národního výboru soudem
§ 47 - volební stížnost projednává Nejvyšší soud ČR
Zákon o sdružování občanů.............. 83/1990 Sb.
Změna: zák. č. 300/1990 Sb.
§8 odst. 3 - přezkoumání rozhodnutí o registraci Nejvyšším soudem ČR
§ 11 odst. 2 - opravný prostředek k Nejvyššímu soudu ČR proti rozpuštění sdružení v souvislosti se změnou stanov
§ 12 odst. 2 - opravný prostředek k Nejvyššímu soudu ČR proti rozpuštění sdružení
§ 15 - soudní ochrana
Zákon o právu shromažďovacím........... 84/1990 Sb.
§ 11 odst. 3 Sb. - opravný prostředek proti rozhodnutí národního výboru
§ 13 - námitky k soudu proti rozpuštění shromáždění
Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci............................... 100/1990 Sb.
čl. 9 zák. č. 100/1960 Sb. -.možnost podání opravného prostředku k soudu proti vyvlastnění
Zákon, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník..............................103/1990 Sb. § 112 - přezkumná a oznamovací povinnost rejstříkových soudů
Zákon a akciových společnostech.......104/1990 Sb.
§ 41 - zrušení protiprávního rozhodnutí valné hromady soudem
Zákon o soukromém podnikání občanů...... 105/1990 Sb.
§ 28 - přezkoumávání rozhodnutí o registraci, změně nebo zrušení registrace krajským soudem
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby...................:.................. 114/1990 Sb.
§ 12a odst. 2 zák. č. 123/1975 Sb. - přezkoumání rozhodnutí ONV soudem
Zákon České národní rady o advokacii.... 128/1990 Sb.
§ 8 - ochrana návrhem u soudu
§ 28 odst. 3 - přezkoumání rozhodnutí kárného senátu Nejvyšším soudem ČR
Zákon o zemědělském družstevnictví...... 162/1990 Sb.
§ 33 - soudní ochrana
Zákon a vysokých školách................ 172/1990 Sb.
§ 28 - možnost podání opravného prostředku k Nejvyššímu soudu ČR v případě odmítnutí registrace
Zákon o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví..............176/1990 Sb.
§ 8 odst. 4 - možnost zrušení družstva rozhodnutím soudu
§ 31 odst. 1 - soudní ochrana
§ 46 odst. 3 - rozhodování sporů mezi členem a družstvem soudy
Zákon o změnách předpisů o nemocenském a sociálním zabezpečení a mateřském příspěvku a některých dalších předpisů..................................... 180/1990 Sb.
(mění zák. č. 54/1956 Sb., 32/1957 Sb., 103/1964 Sb., 88/1968 Sb., 100/1988 Sb., 107/1971 Sb. a 117/1966 Sb.)
§ 57b odst. 1, 2 zák. č. 54/1956 Sb. - možnost podání opravného prostředku k soudu
§ 122 zák. č. 103/1964 Sb. - možnost podání opravného prostředku k soudu
§ 122 odst. 1, 2 zák. č. 100/1988 Sb. - možnost podání opravného prostředku k soudu
§ 7 odst. 1 zák. č. 107/1971 Sb. - možnost podání opravného prostředku ke krajskému soudu
Zákon České národní rady o přestupcích... 200/1990 Sb.
§ 83 - přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem
Zákon České národní rady o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované............. 209/1990 Sb.
§ 25 - přezkoumání rozhodnutí disciplinárního senátu Nejvyšším soudem ČR
Zákon České národní rady o volbách do zastupitelstev v obcích..........368/1990 Sb.
§ 12 - v rámci námitkového řízení možnost přezkoumání rozhodnutí národního výboru soudem
§ 48 - volební stížnost projednává krajský soud
Zákon o rodičovském příspěvku.......... 382/1990 Sb.
§ 11 odst. 2 - možnost podání opravného prostředku ke krajskému soudu
Zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd....................... 403/1990 Sb.
§ 5, 19 - možnost uplatnit nárok na vydání věci u soudu
Zákon o uprchlících................. 498/1990 Sb.
§ 16 - soudní přezkoumání rozhodnutí v řízení souvisejícím s postavením uprchlíka
Zákon o cenách....................... 526/1990 Sb.
§ 17 - soudní přezkoumání rozhodnutí v řízení souvisejícím s ukládáním pokut
Zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.... 527/1990 Sb.
§ 68 - soudní přezkoumání rozhodnutí Federálního úřadu pro vynálezy
Zákon o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole 547/1990 Sb.
§ 28 - soudní přezkoumání rozhodnutí v řízení souvisejícím s ukládáním pokut
Zákon o zaměstnanosti................. 1/1991 Sb.
§ 25 - možnost přezkoumání správního rozhodnutí krajským soudem
Zákon o kolektivním vyjednávání......... 2/1991 Sb.
§ 14 - zrušení rozhodnutí rozhodce krajským soudem a soudní výkon rozhodnutí