Česká národní rada 1990 – 1992

K § 22:

Oprávnění policistů při dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu a při jeho řízení rovněž zasahují do práv a svobod občanů, aniž by se tito museli dopustit protiprávního jednání. S ohledem na Listinu základních práv a svobod je třeba tato oprávnění stanovit v zákoně; počítá se rovněž s tím, že vyhláška o pravidlech silničního provozu bude nahrazena zákonem o provozu na pozemních komunikacích.

K § 23:

Vzhledem k tomu, že podle § 37 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, se tato zákonná úprava nevztahuje na používání výbušnin v ozbrojených bezpečnostních sborech, je nezbytné řešit používání výbušnin a výbušných předmětů policisty a stanovit odpovídající oprávnění policistů.

Výbušninami se rozumějí látky v tuhém nebo kapalném stavu, které mají vlastnosti trhavin, třaskavin nebo výbušných pyrotechnických směsí. Za výbušné předměty se považují zejména iniciátory, imitační pyrotechnické prostředky, vodní rozstřelovače.

K § 24 a 25:

Objasňování přestupků je činnost policistů, která předchází jejich projednávání příslušným orgánem státní správy. Na tuto činnost se nevztahují ustanovení správního řádu. Nezbytnost stanovení oprávnění policistů při objasňování přestupků vyplývá z nové koncepce právní úpravy postihu některých trestných činů a přečinů, resp. jejich převedení do oblasti přestupků. Vzhledem k tomu, že o trestných činech a přečinech převedených do přestupkového zákona se konalo přípravné řízení resp. objasňování přečinů prováděné příslušníky Sboru národní bezpečnosti podle příslušných předpisů umožňujících provádět i potřebné procesní úkony nezbytné ke zjištění skutkového stavu věci, je žádoucí s ohledem na složitost těchto přestupků a v zájmu zabezpečení právních jistot občanů stanovit pro policisty potřebná oprávnění i k objasnění takovýchto přestupků.

Při objasňování přestupků mohou policisté využívat i ostatních oprávnění stanovených tímto zákonem.

Zakotvuje se oprávnění k odnětí věci po marné výzvě k jejímu vydání, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána.

K § 26 až 32:

Zákon taxativně vymezuje okruh osob, které je možno umístit do cely policejního zajištění. S přihlédnutím k požadavku na ochranu práv osob zákon přesně vymezuje povinnosti policisty před umístěním zajištěné osoby do cely a při jejím propuštění. Ze stejného důvodu se stanoví základní principy umisťování osob do cel a postup policisty v případech, kdy osoba není schopna snášet omezení vyplývající z pobytu v tomto zařízení.

Zákon rovněž stanoví, že do cely lze umístit osobu, která je zjevně pod vlivem alkoholických nápojů, léků nebo jiných návykových látek jen v tom případě, pokud lékař po provedeném vyšetření neshledá důvody pro její umístění na protialkoholní záchytné stanici anebo pokud po provedeném ošetření již není důvod pro přijetí této osoby do zdravotnického zařízení.

Zákon rovněž vymezuje základní požadavky kladené na toto zařízení. Současně upravuje postup v případech, kdy je třeba zajištěnou osobu vybavit oděvem a poskytnout jí lékařskou péči a zajistit jí stravování.

K § 33 až § 37:

Účinný postup služby kriminální policie při odhalováni zvlášť závažných trestných činů (§ 41 odst. 2 tr. zák.), anebo jiných úmyslných trestných činů k jejichž stíhání nás zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva (např. nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů) vyžaduje, aby zákonnou formou bylo upraveno oprávnění služby kriminální policie k používání operativně pátracích prostředků a operativní techniky.

Potřeba takovýchto oprávnění služby kriminální policie vychází ze skutečnosti, že nejzávažnější kriminální trestné činy jsou páchány vysoce kvalifikovaným způsobem, organizovaně, na základě předcházející přípravy a za využívání moderní techniky. Poznatky z boje proti trestné činnosti u nás, ale i v jiných státech potvrzují že metody, formy, prostředky a způsoby páchání trestné činnosti se velmi rychle vyvíjejí a zdokonalují, na což je potřebné adekvátním způsobem reagovat, zejména v oblasti jejich kriminalistického objasňování; za tím účelem musí mít služba kriminální policie odpovídající oprávnění k používání operativně pátracích prostředků a operativní techniky.

Vzhledem na závažnost možných zásahů do práv a svobod občanů je používání operativní techniky vázáno na zvláštní podmínky, zejména na předchozí souhlas ministra vnitra ČR.

Uvedená oprávnění jsou využívána kriminální službou ve všech vyspělých státech světa s tím, že jsou používána výlučně pro boj se závažnou trestnou činností; běžného občana, který se nedostal do rozporu se zákonem, se nemohou v žádném případě dotknout.

Bez informací získaných operativně pátracími prostředky a operativní technikou není možné efektivně odhalovat nejzávažnější trestnou činnost.

Vzhledem k tomu, že se jedná o prostředky používané utajovaným způsobem, je nutné podrobnosti upravit interní normativní instrukcí.

K § 38:

Policejní sbor jako státní orgán musí disponovat specifickými donucovacími prostředky. Zákon důsledně rozlišuje mezi donucovacími prostředky a použitím zbraně, a to s ohledem na následky, které mohou nastat při jejich použití. Použití donucovacích prostředků je v mnoha případech jediným účinným prostředkem k dosažení nebo obnovení právního vztahu.

V zájmu účinné ochrany osob zákon taxativně stanoví výčet jednotlivých druhů donucovacích prostředků a tím, že nepředpokládá další úpravu prováděcím předpisem, vylučuje, aby další donucovací prostředky mohly být zavedeny jinou formou než zákonem. Nově se zavádějí údery a kopy sebeobrany, zastavovací pás a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla, zásahová výbuška, technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla a vytlačování koňmi a hrozba střelnou zbraní.

Údery a kopy sebeobrany používají policisté běžně ve všech vyspělých státech jako účinný prostředek k zastavení útoku osoby a k vytvoření podmínek pro případné použití jiných donucovacích prostředků. Zakotvení těchto donucovacích prostředků vyplývá zejména ze zvyšující se fyzické zdatnosti a připravenosti osob používat prvky obranného a útočného boje jednotlivce (karate, jiu-jitsu, kung-fu apod.) Z tohoto hlediska je nezbytné stanovit, aby policista disponující jednotlivými prvky sebeobrany mohl přiměřeným způsobem reagovat na takovýto útok osoby.

Zastavovací pás je technický prostředek sloužící k poškození pneumatik motorového vozidla s cílem znemožnit jeho pokračování v jízdě. Jinými prostředky k násilnému zastavení vozidla se rozumí jakákoliv účinná překážka splňující předpokládaný účel. Rovněž zastavovací pás je běžně používán ve vyspělých státech, zejména při silničních uzávěrách.

Výbuška zásahová slouží ke krátkodobému zneschopnění nebezpečného pachatele účinkem zvukového a světelného efektu, přičemž nepoškozuje tělesnou integritu osoby.

Technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla se rovněž běžně používají ve vyspělých státech při řešení dopravních situací.

Vytlačování koňmi je specifický donucovací prostředek, který je rovněž běžně používán v sousedních státech při výkonu bezpečnostní služby.

Nově se rovněž zavádí donucovací prostředek - hrozba střelnou zbraní - a to z důvodu rostoucí brutality pachatelů trestných činů, kteří jsou stále ve větší míře ozbrojeni nelegálně drženými střelnými zbraněmi. Tento institut opravňuje policistu donutit adresáta výzvy k požadovanému jednání pod hrozbou namířené zbraně zejména v případě, kdy je ohrožena bezpečnost jeho vlastní nebo jiné osoby.

Oproti dosavadní právní úpravě se z donucovacích prostředků vypouští oprávnění k vytlačování osob vozidly při zákrocích pod jednotným velením jako nehumánní prostředek.

Dále se zpřesňuje postup policistů před použitím donucovacích prostředků. Donucovací prostředky je policista oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti osob a majetku a ochrany veřejného pořádku; např. k zajištění bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní anebo majetku před protiprávním útokem, pokud útok bezprostředně hrozí, trvá nebo bude podle všech známek pokračovat, k zabránění výtržnosti, rvačce, úmyslnému poškozování majetku nebo jinému hrubému jednání, kterým je porušován veřejný pořádek, předvedení nebo zajištění osoby, která klade odpor nebo se pokouší o útěk, k zabránění násilnému vstupu nepovolané osoby do střežených nebo chráněných objektů, k násilnému zastavení vozidla, jehož řidič na opakovanou výzvu nebo znamení, dané podle zvláštního předpisu, nezastaví a ohrožuje život nebo zdraví osob anebo majetek, k zabránění odjezdu vozidla jestliže se řidič odmítá i po opakované výzvě podrobit služebním úkonům prováděným policistou a z jeho jednání je zřejmé, že s vozidlem chce z místa odjet apod. Použití donucovacího prostředku se ponechává na rozhodnutí zakročujícího policisty podle povahy prováděného služebního zákroku a konkrétních okolností případu, samozřejmě při splnění zásady zákonnosti a přiměřenosti.

K § 39:

Použití zbraně je nejzávažnějším zásahem do práv a svobod osoby, neboť ji přímo ohrožuje na životě a zdraví. Z těchto důvodů jsou podmínky použití zbraně taxativně vymezeny.

Ve své podstatě se přebírá dosavadní právní úprava s tím, že dochází pouze k vypuštění podmínek použití zbraně proti osobě anebo dopravnímu prostředku v bezprostředním prostoru státních hranic. Uvedené oprávnění bude zakotveno v zákoně o policejních sborech ČSFR. Rovněž se vypouští ustanovení o použití zbraně k zneškodnění zvířete, neboť tyto případy je možno podřadit pod případy krajní nouze. Nově se zavádí oprávnění použít zbraň, jestliže osoba, proti níž bylo použito donucovacího prostředku hrozby zbraní nebo varovného výstřelu, neuposlechne pokynů policisty směřujících k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné osoby.

Nebezpečným pachatelem se rozumí zejména pachatel závažného úmyslného trestného činu uvedeného v § 41 odst. 2 tr. zák., pachatel úmyslného trestného činu, k jehož stíhání nás zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, pachatel jiného závažného úmyslného trestného činu, kterého policista přistihl při činu, osoba, která uprchla z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, osoba, kterou policista podle jiných okolností důvodně pokládá za osobu zvlášť nebezpečnou pro život a zdraví jiných osob.

Následkům, které mohou nastat použitím zbraně, odpovídá i rigidní úprava postupu policisty před použitím zbraně. Použití zbraně je přípustné jen tehdy, pokud by použití donucovacího prostředku bylo zřejmě neúčinné.

K § 40:

Oproti dosavadní právní úpravě se přímo v zákoně upravuje postup a povinnosti policistů po použití donucovacích prostředků a zbraně. Zejména se jedná o poskytnutí první pomoci zraněné osobě. Každý služební zákrok, při kterém došlo k použití donucovacího prostředku nebo zbraně, je policista povinen bezodkladně hlásit svému nadřízenému.

K § 41:

V zájmu zabezpečení zvýšené ochrany uvedených osob se stanoví, které druhy donucovacích prostředků a zbraň nesmějí policisté proti těmto osobám použít. Jejich případné použití je vázáno na stanovené podmínky.

Za těhotnou ženu je třeba považovat ženu, na které je stav těhotenství zjevný, nebo ženu, která se za těhotnou před použitím donucovacích prostředků nebo zbraně prohlásí, nebo jestliže takovéto prohlášení za ni učiní jiná osoba. Za osobu se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou je třeba považovat zejména osobu s ochrnutými končetinami, osobu pohybující se jen pomocí invalidního vozíku nebo o berlích a nebo osobu s jinak podstatně ztíženým pohybem.

K § 42:

Tak, jako v jiných evropských vyspělých státech, je žádoucí právně zakotvit a upravit činnost útvarů a jednotek policie zakročujících pod jednotným velením v případech, kdy to okolnosti zabezpečení veřejného pořádku a bezpečnosti uvnitř státu nezbytně vyžadují. Půjde např. o zákroky pořádkových jednotek.

I v těchto případech je velitel pořádkové jednotky vázán stanovenými podmínkami pro použití donucovacích prostředků a zbraní. Případné rozhodnutí nadřízeného velitele zakročující jednotky o použití donucovacích prostředků nebo zbraní je výslovně vázáno na jeho bezprostřední účast na místě služebního zákroku, neboť tímto rozhodnutím přebírá velení. Nově se stanoví povinnost, aby rozhodnutí o použití donucovacích prostředků nebo zbraně byla zadokumentována.

Touto úpravou se zvýrazňuje ochrana osob, jejich práv a svobod, jakož i ochrana zakročujících policistů.

K § 43:

Toto ustanovení vyjadřuje tezi, že bezpečnostní správa musí být zejména "službou" osobám, organizacím. Z toho vyplývá stanovení práva každého obracet se na policejní sbor se žádostmi o pomoc. Policistům se pak stanoví povinnost těmto žádostem vyhovět v mezích své působnosti.

K § 44:

V mnoha případech je poskytování asistence jediným způsobem zdárného výkonu rozhodnutí. Účelem ustanovení je poskytnout ochranu osobám, které uskutečňují výkon rozhodnutí. Při plnění tohoto úkolu jsou policisté oprávněni použít prostředky uvedené v zákoně. Do samotného výkonu rozhodnutí však nesmějí zasahovat.

Toto ustanovení nebrání tomu, aby policejní sbor poskytoval ochranu osobám i v jiných případech, nad rámec povinností stanovených tímto ustanovením, pokud bude mít dostatek sil a prostředků a uzná za potřebné tuto ochranu poskytnout (může se jednat např. o poskytnutí ochrany pracovníkům finančních úřadů při plnění jejich povinností).

K § 45:

Vztahy policejního sboru a orgánů obcí tvoří jeden ze základních předpokladů zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na daném teritoriu. Proto je nutné stanovit v zákoně spolupráci policejního sboru a obcí v této oblasti.

Podrobnější úpravu vztahu policejního sboru k orgánům obcí a k obecní policii stanoví vláda České republiky nařízením, neboť zákonem nelze upravit veškeré podrobnosti.

K § 46:

Toto ustanovení zakotvuje oprávnění policejního sboru směřující k rozpuštění shromáždění za účelem ochrany veřejného pořádku; služební zákroky provádějí útvary policejního sboru na základě rozhodnutí příslušného orgánu anebo na základě vlastního rozhodnutí (zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím).

K § 47:

Vzhledem k tomu, že plnění některých úkolů policejního sboru vyžaduje pro jejich zajištění různé podklady a informace, je potřebné státním orgánům, orgánům obcí, právnickým a fyzickým osobám stanovit povinnost tyto podklady a informace poskytovat, pokud jim v tom nebrání důvody stanovené jinými obecně závaznými právními předpisy.

Zároveň je vyjádřena skutečnost, že určitý okruh informací a podkladů může policejní sbor při plnění svých úkolů získat pouze od těchto orgánů, právnických a fyzických osob. Na druhé straně bude policejní sbor tyto orgány, právnické a fyzické osoby upozorňovat na nedostatky, které se dotýkají jejich činnosti a mohou vést k protiprávnímu jednání; toto ustanovení nelze zaměňovat s ust. § 164 odst. 2 tr. řádu, které je možno aplikovat pouze po zahájení trestního stíhání.

K § 48:

Institut poskytnutí pomoci policistům se přebírá z dosavadní právní úpravy v plném rozsahu. Občanu se ponechává na uvážení, zda vzhledem ke svým psychickým a fyzickým dispozicím, ale i k jiným okolnostem je schopen tuto pomoc poskytnout.

K § 49:

Ustanovení o náhradě škody se přebírají z dosavadní právní úpravy. Nově se stanoví odpovědnost státu za škody způsobené policejním sborem nebo policisty při plnění zákonem stanovených úkolů; zároveň se stanoví podmínky pro vyvinění z této odpovědnosti. Státem se rozumí Česká republika (náhrada škody se bude poskytovat ze státního rozpočtu České republiky; náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministerstvo vnitra ČR).

K § 50:

Ustanovení se přebírá z dosavadní právní úpravy; je nutné, aby početní stavy policejního sboru určovala vláda České republiky.

K § 51:

Uvedené ustanovení umožňuje ministru vnitra povolat policisty k plnění úkolů v ministerstvu vnitra ČR. Tato potřeba vyplývá z nutnosti zabezpečit činnost ministerstva vnitra ČR ve vztahu k útvarům policejního sboru kvalifikovaným aparátem.

K § 52:

Informace získané policejním sborem nebo policisty při plnění jejich úkolů by mohly v případech jejich sdělení nepovolaným osobám či zveřejněním ohrozit oprávněné zájmy právnických nebo fyzických osob. Přitom ne všechny takovéto skutečnosti jsou předmětem ochrany státního, hospodářského nebo služebního tajemství. Proto je třeba zavázat policisty povinností mlčenlivosti a to i po skončení služebního poměru.

Na druhé straně je však nutné zavázat osoby, které byly požádány o poskytnutí pomoci policejnímu sboru nebo které tuto pomoc poskytly, mlčenlivostí o skutečnostech souvisejících s činností policejního sboru nebo policistů.

Povinnosti mlčenlivosti může zprostit pouze ministr nebo jím pověřená osoba.

K § 53:

Příslušníci ozbrojeného bezpečnostního sboru Slovenské republiky mají při plnění úkolů na území České republiky stejná práva a povinnosti jako příslušníci Policejního sboru České republiky, pokud povaha úkonu vyžaduje, aby byl plněn i na území České republiky; (toto oprávnění je z hlediska bezpečnostní praxe nezbytné např. při pronásledování pachatelů trestné činnosti, při ochraně ústavních činitelů, kdy nelze tuto činnost přerušit při překročení území republiky). Rovněž se stanoví povinnost informovat územně příslušný útvar Policejního sboru České republiky o provedení úkonu. Toto oprávnění bude recipročně zakotveno pro příslušníky Policejního sboru ČR v zákoně SNR.

K § 54:

Toto ustanovení obsahuje zmocnění pro vydání prováděcího předpisu ke způsobu vnějšího označení policejního sboru.

K § 55 až 58:

Tato ustanovení řeší postup při přechodu na nový právní vztah po nabytí účinnosti zákona.

K § 59:

S ohledem na novou koncepci v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti je nutné zrušit § 12 odst. 4 zák. ČNR č. 2/1969 Sb., který stanoví, že ministerstvo vnitra řídí útvary Veřejné bezpečnosti s výjimkou činností spadajících do působnosti FMV.

K § 60:

Účinnost zákona se navrhuje stanovit tak, aby bylo možné plynule přejít na nový právní stav. Předpokládá se, že tímto datem bude ............

V Praze dne 11. dubna 1991