Navrhovaná právní úprava náleží
do působnosti České republiky.
Návrh zákona České národní
rady o zaměstnanosti a působnosti orgánů
České republiky na úseku zaměstnanosti
byl projednán v minulých měsících
se všemi federálními a republikovými
ústředními orgány, krajskými
národními výbory a Národním
výborem hl. m. Prahy. Dne 18. října 1990
byl projednán s Českomoravskou komorou Československé
konfederace odborových svazů a se Svazem zaměstnavatelů
v České republice.
Usnesením ze dne 25. června 1990 č. 565 souhlasilo
předsednictvo České národní
rady s upuštěním od projednání
zásad zákona a se zkrácením zákonné
lhůty 60 dnů od rozeslání návrhu
zákona poslancům do jeho projednání
v České národní radě.
Vláda České republiky schválila návrh
zákona dne 14. listopadu 1990.
Zvláštní část
K § 1 a 2
Státní politika zaměstnanosti v České
republice bude zaměřena na aktivní politiku
a vytváření trhu práce jako součásti
procesu utváření tržního hospodářství
České a Slovenské Federativní Republiky.
Navrhovaná právní úprava obsahuje
demonstrativní výčet nástrojů,
které budou uplatňovány orgány státní
správy České republiky při zabezpečování
státní politiky zaměstnanosti. Těmito
orgány jsou ministerstvo práce a sociálních
věcí České republiky, úřady
práce působící v okresech a Úřad
práce hlavního města Prahy. Aniž je
třeba, aby to návrh zákona výslovně
upravoval, bude možné, aby v případě
potřeby byla vytvořena oddělená pracoviště
úřadů práce, která budou působit
v menších územních částech
obvodu. Návrh přebírá soustavu územních
orgánů na úseku pracovních sil, která
byla zřízena na základě zákonného
opatření předsednictva České
národní rady č. 306/1990 Sb., o zřízení
úřadů práce, které nabylo účinnosti
dnem 20. července 1990 (§ l6 návrhu). V termínu
stanoveném uvedeným zákonným opatřením
- 15. listopad 1990 - byly úřady práce zřízeny
v celé České republice.
K § 3
Ustanovení o zprostředkování zaměstnání
navazuje na § 3 vládního návrhu zákona
Federálního shromáždění
o zaměstnanosti. Návrh zákona vymezuje pojem
zájemce o zaměstnání. Pojem uchazeče
o zaměstnání je třeba vymezit stejně,
jako je tomu v § 6 odstavec 1 vládního návrhu
zákona Federálního shromáždění
o zaměstnanosti (§ 3 odstavec 2 návrhu). Úřadům
práce se navrhuje svěřit nástroj,
kterým budou moci napomáhat k plynulému přechodu
občana z dosavadního zaměstnání
do nového vhodného zaměstnání
nebo do přípravy nezbytné k pracovnímu
uplatnění ve vhodném zaměstnání,
aby mohly ovlivňovat strukturální nezaměstnanost.
Pojem vhodného zaměstnání vymezuje
§ 1 odstavec 2 vládního návrhu zákona
Federálního shromáždění
o zaměstnanosti.
K § 4
Navrhuje se upravit problematiku zřizování
společensky účelných pracovních
míst a vytváření veřejně
prospěšných prací. Jedná se o
nástroje, kterými bude ovlivňována
poptávka po práci. Zřízená
společensky účelná pracovní
místa budou rozšiřovat počet pracovních
míst. Veřejně prospěšné
práce budou sloužit ke krátkodobému
umístění uchazečů o zaměstnání,
především z řad osob obtížně
umístitelných (například osob společensky
nepřizpůsobených).
K § 5
V návaznosti na právní úpravu rekvalifikace
obsaženou v § 9 a 10 vládního návrhu
zákona Federálního shromáždění
o zaměstnanosti se také v návrhu zákona
upravují další aspekty rekvalifikace. Ministerstvo
práce a sociálních věcí České
republiky a úřady práce, které zabezpečují
státní politiku zaměstnanosti v České
republice, budou rekvalifikací uchazečů o
zaměstnání napomáhat k vytváření
nabídky práce v potřebné profesní
struktuře, čímž bude usnadněn
průběh restrukturalizace hospodářství.
K zajištění plné, produktivní
a svobodně zvolené zaměstnanosti bude zabezpečována
rekvalifikace ministerstvem práce a sociálních
věcí České republiky a úřady
práce podle státního rekvalifikačního
programu nebo podle rekvalifikačních programů
zpracovaných úřady práce a podle potřeb
trhu práce. Z uvedených rekvalifikačních
programů budou při svých záměrech
ve vývoji zaměstnanosti vycházet také
zaměstnavatelé.
K § 6
K zabezpečení spolupráce na trhu práce
v návaznosti na mezinárodní úmluvy
budou podle navrhovaného zákona úřady
práce zřizovat poradní orgány složené
zejména ze zástupců odborových svazů,
zaměstnavatelů, družstevních orgánů.
Navrhovaná úprava by měla nejen zabezpečovat
koordinaci postupu při realizaci státní politiky
zaměstnanosti v příslušném územním
obvodu, ale také předcházet sociálním
napětím, která mohou při utváření
tržní ekonomiky vznikat. Ustanovení §
6 návrhu navazuje na § 27 vládního návrhu
zákona Federálního shromáždění
o zaměstnanosti.
K § 7 až 9
Ministerstvo práce a sociálních věcí
České republiky a úřady práce
mají vykonávat kontrolní činnost podle
navrhovaného zákona. Právní úprava
kontrolní činnosti navazuje na ustanovení
§ 26 vládního návrhu zákona Federálního
shromáždění o zaměstnanosti.
Kontrolní činnost se bude zaměřovat
na dodržování obecně závazných
právních předpisů o zaměstnanosti
nebo obecně závazných právních
předpisů týkajících se vzniku,
změn a skončení pracovního poměru
a pracovních podmínek zaměstnanců,
s výjimkou pracovních podmínek vyplývajících
z předpisů o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci. Uvedené kontrolní
orgány budou vybaveny také odpovídající
sankční pravomocí, a to k ukládání
pokut zaměstnavatelům.
Právní základ kontrolní a sankční
pravomoci je odvozen z ustanovení § 270a a 270b zákoníku
práce a odpovídá obdobným právním
úpravám správního trestání.
Správná realizace kontroly na úseku zaměstnanosti
bude také umožňovat včas zjistit, jak
ekonomické nástroje ovlivňují předpokládanou
proporcionalitu mezi zdroji a potřebou pracovních
sil a jak se odrážejí tyto procesy v dodržování
příslušných obecně závazných
právních předpisů. Bude umožněno
také pohotově reagovat na problémy ve vztahu
k různým skupinám pracovníků,
např. mladistvým, občanům se změněnou
pracovní schopností a dalším občanům
vyžadujícím zvýšenou péči
(§ 8 vládního návrhu zákona Federálního
shromáždění o zaměstnanosti).
K § 10
Zabezpečování otázek zaměstnanosti
v rámci nové působnosti ministerstva práce
a sociálních věcí České
republiky si vyžádá zcela nové přístupy
a metody práce v činnosti tohoto ústředního
orgánu státní správy. Toto ministerstvo
bude vůči úřadům práce
plnit řídící funkci při výkonu
státní správy na úseku zaměstnanosti
a při zabezpečování práva občanů
na zaměstnání. Tato kompetence ministerstva
práce a sociálních věcí České
republiky vychází z ustanovení § 9 zákona
ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů
státní správy České socialistické
republiky, ve znění pozdějších
předpisů.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
České republiky bude plnit dále zejména
úkoly související s přípravou
programů rekvalifikace a umisťování
pracovníků v souvislosti s prováděním
rozsáhlejších strukturálních
a organizačních změn, při hospodaření
s účelově určenými prostředky
na zabezpečení zaměstnanosti a při
plnění iniciativní a stimulační
úlohy při zřizování společensky
účelných pracovních míst a
vytváření veřejně prospěšných
prací.
K § 11 až 13
Pro zabezpečování plné, produktivní
zaměstnanosti mají rozhodující význam
úřady práce. Úřady práce
budou ve své působnosti - kterou má návrh
zákona založit - usilovat zejména o aktivní
poli tiku zaměstnanosti a využívat k tomu účelově
určených prostředků na zabezpečení
zaměstnanosti. Při plnění jejich úkolů
na úseku zaměstnanosti v příslušném
územním obvodu se předpokládá
úzká součinnost s místními
orgány státní správy a se zaměstnavateli.
Úřady práce budou působit také
jako zprostředkovatelny práce a budou vést
veškerou evidenci spojenou s agendou volných pracovních
míst, uchazečů o zaměstnání
a jejich hmotného zabezpečení a podle potřeby
též evidenci zájemců o zaměstnání.
V případě potřeby sjednotit vedení
evidence zájemců o zaměstnání
bude možné toho dosáhnout za použití
§ 10 písmene a) návrhu, podle kterého
řídí ministerstvo práce a sociálních
věcí České republiky úřady
práce. Jejich úkolem bude zabezpečit právo
občanů na zaměstnání ve složitějších
a obtížnějších podmínkách,
ve kterých se budou prosazovat požadavky na produktivní
práci, a kdy v důsledku strukturálních
změn bude docházet i k určité redistribuci
pracovních sil a jejich potřebné rekvalifikaci.
K tomu přistupují úkoly při zabezpečování
pracovního uplatnění mladistvých,
kteří neukončí přípravu
na povolání a při umísťování
absolventů středních a vysokých škol.
Předpokládaná kvantitativně vyšší
mobilita pracovních sil si vyžádá především
dokonalou činnost informační, poradenské
a zprostředkovatelské služby úřadů
práce při zvýšených nárocích
na uplatňování diferencovaného přístupu
k jednotlivým skupinám pracovníků,
např. mladistvých, občanům se změněnou
pracovní schopností a dalším občanům
vyžadujícím zvýšenou péči.
Při zabezpečování realizace práva
občanů na zaměstnání nebude
postačovat, aby úřady práce poskytovaly
občanům jen kvalifikované informace, ale
bude potřebné, aby měly k dispozici dostatek
vhodných pracovních příležitostí
pro uchazeče o zaměstnání. Proto budou
úřady práce dávat podněty ke
zřizování společensky účelných
pracovních míst, popř. k vytváření
veřejně prospěšných prací
a budou se podílet na jejich financování.
K dosažení souladu mezi nabídkou kvalifikovaných
pracovních sil a poptávkou po nich budou úřady
práce zabezpečovat rekvalifikaci uchazečů
o zaměstnání v rámci státních
rekvalifikačních programů a rekvalifikačních
programů, které samy zpracovaly (§ 11 odstavec
1 písmeno d) návrhu) s cílem umožnit
jim pracovní uplatnění. V tomto směru
budou spolupracovat se zaměstnavateli. Po vyčerpání
všech aktivních opatření budou úřady
práce hmotně zabezpečovat uchazeče
o zaměstnání. Hmotné zabezpečení
uchazečů o zaměstnání upravuje
v ustanoveních § 11 až 17 vládní
návrh zákona Federálního shromáždění
o zaměstnanosti.
K § 14 až 19
V části třetí návrhu zákona
jsou obsažena společná, přechodná
a závěrečná ustanovení.
V návaznosti na povinnosti zájemců o zaměstnání
a uchazečů o zaměstnání se
navrhuje v § 14 návrhu upravit skutkovou podstatu
přestupku na úseku práce. Přestupek
bude moci postihnout příslušný úřad
práce pokutou. Podle § 2 odstavce 1 zákona
ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích
platí, že přestupkem je zaviněné
jednání, které porušuje nebo ohrožuje
zájem společnosti a je za přestupek výslovně
označeno v uvedeném zákoně nebo v
jiném zákoně. V daném případě
bude přestupkem zaviněné porušení
povinností uvedených v ustanovení §
3 odstavce 4 návrhu.
Vztah ke správnímu řízení je
vymezen v § 15 návrhu.
V § 17 návrhu se řeší vztahy navrhovaného
zákona k zvláštnímu zákonu. V
působnosti České republiky zabezpečuje
působnost okresních správ sociálního
zabezpečení (§ 8 písmeno e) zákona
ČNR č. 114/1988 Sb., ve znění pozdějších
předpisů) při přiznávání
podpory při narození dítěte, přídavků
na děti a peněžité pomoci v mateřství
uchazečům o zaměstnání.
Úpravou ustanovení § 8 písmeno n) zákona
ČNR č. 114/1988 Sb. ve znění pozdějších
předpisů se zabezpečuje, že posuzování
otázek zdravotního stavu a pracovní schopnosti
občanů je řešeno obecně, nikoliv
jen ve vztahu k věcem sociálního zabezpečení.
Doplněním § 54 odstavce 1 zákona ČNR
č. 114/1988 Sb., ve znění pozdějších
předpisů se vymezuje, na které případy
podle ustanovení § 8 písmeno e) se nevztahují
obecné předpisy o správním řízení.
Účinnost zákona se navrhuje stanovit shodně
se zákonem Federálního shromáždění
o zaměstnanosti.