Obecná část
Společenské změny po 17. listopadu 1989 umožní
uspořádat Českou a Slovenskou Federativní
Republiku tak, aby byla fungujícím státním
útvarem vyjadřujícím vnitřní
potřeby českého a slovenského národa.
Centralistický systém státní moci
bránil uplatnění demokratických principů
federace ve vztazích k oběma republikám.
Dosavadní systém uspořádání
federace přinesl konflikty a vzájemnou nedůvěru.
Změny v oblasti politické, ekonomické a kulturní
proto vyžadují postavit federaci na životaschopný
základ, zformovat ji tak, aby odrážela vnitřní
potřeby republik a aby se pro ně stala přínosem
a ne zdrojem rozporů.
Současně je třeba, aby nová podoba
federace odpovídala požadavkům evropského
a světového vývoje.
Je potřebné zejména zvážit rozsah
působnosti, kterou republiky považují za účelnou
a výhodnou svěřit federaci. K tomuto účelu
se uskutečnila politická jednání vlád
České republiky, Slovenské republiky a vlády
České a Slovenské Federativní Republiky,
která vyústila do konkrétních závěrů.
Závěry jednání vlád rozpracované
společnými pracovními komisemi jsou politickým
východiskem předloženého návrhu.
Návrh novely ústavního zákona o československé
federaci vyjadřuje uvedené závěry
v novém vymezení působnosti, kterou je účelné
vykonávat pro republiky na úrovni federace. Tím
se vytváří základ pro racionální
uspořádání rozdělení
působnosti, pro vzájemnou důvěru a
prohloubení spolupráce. Návrh důsledně
vychází z toho, že ve federaci suverenita republik
je původní a suverenita federace odvozená.
Z toho vyplývá, že rozsah působnosti
federace je určen pouze rozsahem oblastí a věcí,
které republiky svěří do její
působnosti. Jsou to především věci
obrany, zahraniční politiky, jedné měny
a další věci vypočtené v návrhu.
Návrh opouští dosavadní způsob
rozdělení působností na výlučnou
působnost federace, společnou působnost federace
a republik a výlučnou působnost republik
a vymezuje pouze působnost federace a působnost
republik. Působnost federace je přitom vymezena
pozitivně taxativním výpočtem, působnost
republik je vymezena negativně, tj. tím, že
do ní patří všechny oblasti a věci,
které nejsou svěřeny do působnosti
federace.
Podstatně se mění rozsah oblastí svěřených
do působnosti federace. Vychází se přitom
z teze, že především samy republiky musí
nést odpovědnost za vlastní hospodářský
a sociální rozvoj. V oblasti hospodářství
je úlohou federace vytvořit především
podmínky pro jednotný trh. Působnost federace
se proto v návrhu posouvá zejména do tvorby
koncepcí a do zásadní zákonodárné
činnosti.
V rámci jednotné zahraniční politiky
se umožňuje, aby republiky ve vymezeném rozsahu
vystupovaly samostatně i v zahraničních vztazích.
Rozdělení působností mezi federací
a republikami je úzce spojeno i se zakotvením mechanismu
jeho reálného zabezpečení ve struktuře
a působnosti orgánů federace. V této
souvislosti návrh promítá důsledky
nového rozsahu svěřené působnosti
i do vymezení věcí, které patří
Federálnímu shromáždění.
Urychlené ústavní vyřešení
kompetenčních vztahů mezi republikami a federací
je v současné době nezbytné pro vytvoření
optimálního rámce politického fungování
federace i pro vytvoření státoprávního
rámce k realizaci hospodářské reformy.
Zvláštní část
K čl. 4
Rozdělení kompetence mezi federaci a republiky v
oblasti hospodářství umožňuje
vytvářet vlastní hospodářství
České republiky a hospodářství
Slovenské republiky a jejich integraci do jednotného
trhu České a Slovenské Federativní
Republiky. Nástroji k dosáhnutí tohoto cíle
jsou zejména jedna měna, volný pohyb osob,
zboží a peněžních prostředků.
Osnova dále vymezuje základní rámec
pro delegování pravomocí v oblasti hospodářství
na orgány federace, který se promítá
i v dalších ustanoveních. Tímto rámcem
jsou společné potřeby a zájmy republik,
přičemž orgány republik se zúčastňují
na tvorbě hospodářské politiky federace
a samostatně zabezpečují v republikách
její realizaci.
Návrh výslovně promítá existenci
samostatného státního vlastnictví
federace a státního vlastnictví republik.
Do vlastnictví federace je svěřen majetek,
který slouží k zabezpečení jejích
úkolů ve svěřených oblastech;
tím se rozumí např. věci ve správě
obrany, zahraničních věcí, státních
hmotných rezerv apod.
Ostatní majetek ve státním vlastnictví
je vlastnictvím republik; tvoří ho zejména
věci uvedené v odstavci 5. Návrh současně
umožňuje, aby zákony národních
rad stanovily, které věci z majetku republik jsou
majetkem obcí.
K čl. 7
V ustanovení článku 7 se působnost
federace při uzavírání mezinárodních
smluv upravuje tak, že federaci se v plném rozsahu
ponechává zastupování České
a Slovenské Federativní Republiky navenek a uzavírání
mezinárodních smluv politické povahy s jinými
státy. Nově se však umožňuje republikám
uplatňovat svou suverenitu v zahraničních
vztazích, a to v rámci jednotné zahraniční
politiky České a Slovenské Federativní
Republiky. Republikám se zakotvuje možnost uzavírat
mezinárodní smlouvy v jakýchkoliv otázkách
se součástmi spolkových a federativních
států. Současně se v oblasti kultury,
vědy, školství, zdravotnictví a sportu
svěřuje republikám uzavírat mezinárodní
smlouvy se všemi subjekty mezinárodního práva,
což však nevylučuje, aby tyto smlouvy mohla uzavřít
i Česká a Slovenská Federativní Republika.
Oblast zahraničních hospodářských
vztahů včetně uzavírání
smluv je řešena v článku 16.
Zakotvuje se i možnost, aby si republiky zřizovaly
v zahraničí zejména kulturní zastupitelstva
a přijímaly takováto zastupitelstva na svém
území.
K čl. 8 a 9
Navrhované vypuštění článku
8 a úprava článku 9 vyplývá
ze změny dosavadního dělení působností.
Namísto výlučné působnosti
federace a republik a společné působnosti
federace a republik se zavádí pouze působnost
federace a působnost republik. Dosavadní členění,
v jeho rámci zejména společná působnost,
vedlo k častým kompetenčním sporům,
což ztěžovalo výkon funkcí orgánů
federace i republik. Znění článku
8 odst. 2 se z důvodů systematiky zákona
přesouvá do článku 28b.
K čl. 10
Místo dosavadního systému národohospodářského
plánování, který je pro tržní
ekonomiku nepřijatelný, se v článku
10 vytváří ústavní prostor
pro formování společné hospodářské
strategie. Její realizace se zabezpečuje hlavně
ekonomickými nástroji (měnová, finanční,
daňová a celní politika) a zákonnou
úpravou strategického plánování.
Tím se odstraňuje ústavní rámec
pro uplatňování administrativních
metod v ekonomice.
K čl. 11 až 15
Články 11 až 15 zakotvují novou koncepci
vztahů federace a republik v oblasti finanční,
daňové, celní, devizové a cenové
politiky a bankovnictví.
Návrh zakotvuje samostatnost rozpočtu federace a
republik. odstraňuje se jejich dosavadní vzájemná
propojenost a závislost. Příjmy federace
jsou rozpočtovým zákonem stanovené
daně a podíly na výnosech z daní,
jakož i příjmy z činnosti federálních
orgánů a organizací, přičemž
se na zabezpečení potřeb státního
rozpočtu federace budou republiky podílet v poměru
odpovídajícím počtu jejich obyvatel.
Tato úprava umožňuje, aby se zhodnocovací
procesy v rozhodující míře uzavíraly
v jednotlivých republikách a vytváří
se prostor pro aktivní hospodářskou politiku
republik.
Zákonná úprava daní se rozděluje
mezi federaci a republiky. Federaci se svěřuje zákonná
úprava daňové soustavy, daně z obratu,
dovozních daní a daně z příjmu
obyvatelstva. Ostatní daně s výjimkou daně
z obratu a dovozních daní se budou upravovat zákony
národních rad.
Návrh zakládá nový bankovní
systém s třemi ústředními bankami,
přičemž jednotnou politiku v oblasti peněžnictví
garantuje bankovní rada federální ústřední
banky, jejíž složení zabezpečuje
stejnou ochranu zájmů republik.
Rozsah působnosti svěřené federaci
v oblasti cenové politiky umožňuje republikám
její samostatný výkon s výjimkou vyhlašování
cenového moratoria.
K čl. 16.
Návrh vypouští z působnosti České
a Slovenské Federativní Republiky ustanovení
o organizační a řídící
činnosti v zahraničním obchodě. V
působnosti federace se ponechává určování
zásad a koncepce zahraniční hospodářské
politiky České a Slovenské Federativní
Republiky, uzavírání mezinárodních
dohod, zastupování České a Slovenské
Federativní Republiky v mezinárodních obchodních
vztazích a zákonná úprava v oblasti
mezinárodních obchodních vztahů. Nově
se umožňuje republikám uzavírat mezinárodní
obchodní a hospodářské smlouvy v oblastech
a se subjekty uvedenými v čl. 7 odst. 2. Republikám
patří též výkon v této
oblasti, zejména povolování zahraničně
obchodních činností.
Návrh mění rozsah působnosti svěřené
federaci v jednotlivých odvětvích národního
hospodářství, v oblasti životního
prostředí, vědy, práce, mezd a sociální
politiky a státní statistiky. Soustřeďuje
ji zejména na tvorbu společných zásad
hospodářské politiky a zákonodárnou
činnost. Řízení odvětví
průmyslu se v přechodné období, tj.
do jeho úplného nahrazení tržním
mechanismem, svěřuje - s vymezenými výjimkami
- republikám. Zákonodárství ve věcech
veterinární a rostlinolékařské
péče zůstává federaci v důsledku
úpravy čl. 37 odst. 3.
K čl. 24
Nově se upravuje působnost federace ve věci
hospodářské soutěže. Problematiku
na tomto úseku bude regulovat zákon Federálního
shromáždění, který současně
rozdělí působnost mezi federální
a republikové protimonopolní orgány. Předpokládá
se, že do působnosti federace bude svěřen
výkon v otázkách přesahujících
rámec jedné republiky, ve vztahu k právnickým
osobám s mezinárodní účastí
a ve vztahu k obdobným institucím v zahraničí.
V návaznosti na úpravu vlastnictví České
republiky a Slovenské republiky uvedenou v čl. 4
se vypouští ustanovení písm. e).
K čl. 25
Změna článku 25 vyplývá ze
změny členění působnosti na
působnost federace a republik (články 7 až
9), tj. bez výlučné a společné
působnosti.
K čl. 27
Návrhem se odstraňují pochybnosti o možnosti
zřizovat ozbrojené bezpečnostní sbory
České a Slovenské Federativní Republiky.
V souvislosti s tím se upravuje právo republik zřizovat
vlastní ozbrojené bezpečnostní sbory
a stanovit jejich postavení, oprávnění
a ostatní poměry.
K čl. 28a
Návrh zamezuje, aby orgány federace výkonem
kontrolní činnosti zasahovaly do působnosti
republik.
K čl. 28b
Ustanovení shrnuje úpravu dosavadních článků
7 odst. 2, 8 odst. 2 a čl. 39, odstraňuje jejich
některé nejasnosti a zohledňuje skutečnost,
že návrh upouští od institutu společné
působnosti federace a republik.
K čl. 37
Změna čl. 37 odst. 1 vyplývá ze změny
členění působnosti na působnost
federace a republik (čl. 8 a 9).
Zavedení jednotného trhu si vyžaduje společnou
zákonnou úpravu burz a soustavy cenných papírů.
Výkon v těchto oblastech patří republikám,
přičemž republiky si mohou podrobněji
upravit vydávání cenných papírů.
Zrušení původního čl. 21 si vyžádalo
přesun zákonodárné působnosti
Federálního shromáždění
na úseku územního plánování
a stavebního řádu do tohoto článku.
Vypuštění věty druhé čl.
37 odst. 2 vyplývá z nové úpravy zakotvené
v zákoně č. 384/1990 Sb., o vymezení
působnosti České a Slovenské Federativní
Republiky ve věcech vnitřního pořádku
a bezpečnosti.
Naproti tomu se omezuje rozsah federální působnosti
v oblasti konkurujícího zákonodárství
(čl. 37 odst. 3).
K čl. 38
Důvody změn v článku 38 jsou obdobné
jako v článcích 8 a 9.
K čl. 42
V článku 42 jde o legislativní promítnutí
změn v oblasti působnosti do úpravy rozhodování
Federálního shromáždění
ve věcech, ve kterých platí zákaz
majorizace. Nedochází tu však k věcným
posunům.
K čl. 76
Odstraňuje se možnost zásahů orgánů
federace do působnosti orgánů republik.
K čl. 81 a 83
Důvody změn v článku 81 odst. 1 jsou
obdobné jako článcích 8 a 9.
Článek 81 odst. 2 je legislativně technickou
úpravou bez obsahových změn, v důsledku
čehož se vypouští čl. 83.
K čl. 85a
Vypuštění čl. 85a vyplývá
z nového chápání vztahu federace a
republik. Případné rozpory mezi opatřeními
vlád republik a opatřeními vlády České
a Slovenské Federativní Republiky je oprávněný
řešit ústavní soud České
a Slovenské Federativní Republiky.
K čl. 107 a 137
Změna vyplývá ze změny čl.
10.
K čl. 142
V současnosti ústavní úprava České
a Slovenské Federativní Republiky zahrnuje i věci,
které patří do oblasti ústavních
úprav republik. Návrh vychází z toho,
že republikám v těchto věcech patří
vykonat změny vlastními ústavními
zákony.
K čl. II
Návrh předpokládá, že působnost
v oblasti železniční dopravy přejde
dnem 1. 1. 1992 na Českou republiku a Slovenskou republiku.
K čl. III
Vypuštění čl. 10 Ústavy České
a Slovenské Federativní Republiky vyplývá
z nové úpravy vlastnictví obsažené
v čl. 4 tohoto návrhu.
K čl. IV
Vzhledem k velkému počtu přijatých
změn a k rozsahu navrhovaných úprav ústavního
zákona o československé federaci se navrhuje
zmocnit předsednictvo Federálního shromáždění
k vyhlášení úplného znění
tohoto ústavního zákona.