Česká národní rada 1990 – 1992

Obce, které vstoupily do svazku obcí, mohou pro zabezpečení úkolů tohoto svazku vytvořit radu svazku obcí jako výkonný orgán tohoto svazku. Rada svazku si ze svých členů zvolí předsedu a může vytvořit i další orgány a aparát svazku obcí.

/1/ Statut svazku obcí stanoví zejména

a/ úkoly svazku obcí a jeho pravomoce,

b/ způsob financování svazku obcí, podíly obcí na financování jeho činnosti a jeho aparátu a rozdělení případného zisku svazku obcí,

c/ počet členů rady svazku obcí a způsob jejího vytvoření,

d/ jaké další orgány si svazek obcí zřizuje a dělbu práce mezi nimi,

e/ počet pracovníků svazku obcí.

/2/ Statut svazku obcí schvalují obecní zastupitelstva všech obcí, které vstoupily do svazku obcí.

Obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).] se vztahují na rozhodování orgánů obce

a/ na úseku samostatné působnosti podle § 16, 50 odst. 2 a 3, 51, 52 a 53,

b/ o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací na úseku přenesené působnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

/1/ Skutečnosti nasvědčující vyloučení pracovníka obecního úřadu z projednávání a rozhodování věci se oznamují vedoucímu odboru obecního úřadu; v obcích, kde není zřízen odbor obecního úřadu, se toto oznámení činí starostovi. Skutečnosti nasvědčující vyloučení vedoucího odboru obecního úřadu se oznamují tajemníkovi obecního úřadu. U člena komise nebo zvláštního orgánu pověřeného výkonem přenesené působnosti se oznámení činí obecní radě. O podjatosti rozhoduje orgán, popřípadě pracovník, jemuž se skutečnosti nasvědčující vyloučení oznamují; ten také v případě rozhodnutí o vyloučení pro podjatost učiní potřebná opatření k zajištění dalšího řízení.

/2/ Orgány obce správní rozhodnutí jimi vydaná na úseku přenesené působnosti sami vykonávají, pokud nebude podán návrh na soudní výkon rozhodnutí.

/1/ Funkce zakladatele státních podniků, kterou do počátku účinnosti tohoto zákona vykonávaly místní národní výbory, městské národní výbory, národní výbory měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem nebo obvodní národní výbory v těchto městech, jejich pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat organizace a zařízení, se přenáší na obecní zastupitelstva, městská zastupitelstva, zastupitelstva měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem nebo obvodní zastupitelstva těchto měst, v nichž tyto státní podniky, organizace a zařízení mají své sídlo.

/2/ Funkce zakladatele státních podniků, kterou do počátku účinnosti tohoto zákona vykonávaly okresní a krajské národní výbory, a jejich pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat organizace a zařízení se na dobu nejdéle do 31. 12. 1992 přenáší na okresní úřady v okresech, v nichž státní podniky, organizace a zařízení mají své sídlo, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Funkce zakladatele těchto státních podniků a pravomoci zřizovat, řídit a zrušovat organizace a zařízení, může být na základě dohody mezi okresním úřadem a obecním zastupitelstvem přenesena na obec, v níž tyto státní podniky, organizace a zařízení mají své sídlo; k přenesení musí dojít vždy v těch případech, kdy o to obecní zastupitelstvo požádá.

/3/ O přenesení funkce zakladatele státních podniků a pravomoci zřizovat, řídit a zrušovat organizace a zařízení, které patřily do počátku účinnosti tohoto zákona do hospodářství národních výborů ve Středočeském kraji a měly své sídlo na území hlavního města Prahy, rozhodne vláda na návrh ministra vnitra.

/1/ Práva a závazky místních národních výborů a městských národních výborů přecházejí na obce, v nichž měly do počátku účinnosti tohoto zákona tyto národní výbory sídlo; obdobně přecházejí práva a závazky obvodních národních výborů a národních výborů měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem na město Brno, Ostravu, Plzeň a Ústí nad Labem.

/2/ Ke dni voleb do obecních zastupitelstev přecházejí v plném rozsahu práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů pracovníků

a/ z místních a městských národních výborů na obecní úřady v obcích, v nichž bylo sídlo uvedených národních výborů,

b/ z národních výborů měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem na úřady těchto měst,

c/ z obvodních národních výborů měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem na úřady městských obvodů v těchto městech.

/1/ Ustavující zasedání obecního zastupitelstva zvoleného ve volbách do zastupitelstev v obcích v roce 1990 svolá rada příslušného národního výboru tak, aby se konalo do 15 dnů od vyhlášení výsledků místní volební komisí.

/2/ Do zvolení obecní rady obecním zastupitelstvem zvoleným ve volbách do zastupitelstev v obcích v roce 1990 plní jeho úkoly dosavadní rada příslušného národního výboru.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na hlavní město České republiky Prahu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Zrušují se

a/ zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, ve znění pozdějších předpisů vydaných pro Českou republiku,

b/ zákonné opatření předsednictva České národní rady č. 1/1986 Sb., o národních výborech v okrese Ústí nad Labem,

c/ vládní nařízení č. 12/1968 Sb., o úpravě odměn a náhrad a některých dalších poměrů poslanců národních výborů a členů komisí a aktivů národních výborů, ve znění nařízení vlády ČSR č. 127/1971 Sb., nařízení vlády ČSR č. 3/1989 Sb. a nařízení vlády ČSR č. 117/1989 Sb.,

d/ nařízení vlády ČSR č. 1/1972 Sb., o inspekcích veřejného pořádku národních výborů, ve znění nařízení vlády ČSR č. 153/1982 Sb.,

e/ nařízení vlády ČSR č. 152/1982 Sb., kterým se určují významná velká města a významná lázeňská města,

f/ nařízení vlády ČSR č. 59/1984 Sb., kterým se zřizuje čestné uznání Za rozvoj národních výborů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem voleb do obecních zastupitelstev v roce 1990.

Obecná část

Stávající třístupňová soustava národních výborů s jejich postavením ve společnosti představuje model administrativně-centralistického systému správy státu založeného na minimální samostatné působnosti místních zastupitelských orgánů a preferování centrálního řízení všech sfér života v obcích. Vychází přitom z organizačního spojení státní moci a státní správy a z rozsáhlého direktivního řízení hospodářských záležitostí obcí. Z těchto skutečností vyplývají i nedostatky v činnosti národních výborů a jejich neschopnost efektivním způsobem zajišťovat rozvoj obcí a uspokojování potřeb a zájmů občanů. Omezená ekonomická základna samosprávy obcí, skladba orgánů národního výboru, v jejímž důsledku je fakticky vedení národních výborů v rukou uvolněných funkcionářů úzce spjatých s profesionálním aparátem, minimální vliv volených orgánů národních výborů, který se v podstatě omezuje jen na formální schvalování již hotových řešení, omezování přímé účasti veřejnosti na rozhodování o místních záležitostech a závislost národních výborů základního stupně na vyšších stupních národních výborů a na centru neumožňuje národním výborům v obcích samostatně a komplexně zajišťovat ekonomický a sociální rozvoj územních obvodů, ač je to jejich hlavní poslání.

Stávající postavení národních výborů ve společnosti nevytváří ani žádoucí prostor pro racionální a kvalitní výkon státně správních činností v místech. Tato skutečnost má za následek zejména značnou administrativní náročnost státní správy, duplicitu některých činností a překrývání působnosti správních orgánů a mnohdy i její nekvalifikované provádění, zejména u národních výborů základního stupně.

Řídící a kontrolní pravomoc vlády ve vztahu k národním výborům zasahuje i do věcí, které by měly být řešeny na místní úrovni bez zásahu centra. Národní výbor základního stupně nemá zákonem v podstatě svěřenu žádnou působnost, do které by nemohly legálně zasahovat národní výbory vyšších stupňů nebo vláda.

Postavení národních výborů ve státě jim neumožňuje ani výrazně ovlivňovat chování organizací a jiných subjektů v územním obvodě tak, aby jejich činnost přispívala k rozvoji územního obvodu, uspokojování potřeb občanů a neohrožovala stav životního prostředí.

Postavení národních výborů je výrazně oslabeno i tím, že nemají vlastní majetek, se kterým by mohly v zájmu obce samostatně hospodařit. Národní výbor je jen správcem majetku ve státním vlastnictví, který slouží k plnění jeho úkolů. K realizaci místní samosprávy neexistuje základní předpoklad, a to vlastní majetek. Za současného právního stavu nejsou právním subjektem obce, ale národní výbor jako státní orgán spravující státní majetek.

Soustředění výkonu státní moci, správy a samosprávy v národním výboru jako místním orgánu s všeobecnou působností se neosvědčilo. Zabezpečení nového systému fungování společenského mechanismu vyžaduje oddělení samosprávy a státní správy a nové konstituování postavení obcí jako samostatných správních územních celků s plnou právní subjektivitou. Základem obecní samosprávy musí být právo samostatně hospodařit s vlastním majetkem a právní záruky široké účasti občanů na rozhodování o místních záležitostech.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem je potřebné zrušit národní výbory a upravit postavení obcí jako základní územní jednotky samosprávy.

Přijetí navrženého zákona je při budování místní samosprávy pouze prvním nezbytným krokem. Jedná se o zcela zásadní změnu, kterou je třeba uskutečňovat postupně a především v souladu s probíhající ekonomickou reformou. Ustavením obcí však nevznikne okamžitě plně fungující samospráva. Zavedení obecního zřízení je však třeba učinit co nejdříve. Proto v této fázi nebylo možno již řešit problematiku ve všech souvislostech, konkrétně zavedením zemského zřízení. Takové řešení by znamenalo oddálení zavedení obecního zřízení i znemožnění voleb do zastupitelstev v obcích v listopadu 1990. Tyto otázky budou však bez zbytečných průtahů rozpracovány souběžně a připraveny k projednání v navazující etapě.

Přijetí navrhované právní úpravy nepředpokládá zvýšení státního rozpočtu, neboť k její realizaci budou využity dosavadní rozpočtové zdroje národních výborů. Hlavním zdrojem by měl být dosavadní rozpočet zrušovaných národních výborů a předpokládané snížení rozpočtových výdajů dnešních okresních národních výborů.

Zvláštní část

K § 1 až 8

Základní územně správní jednotkou státu je obec jako právnická osoba, přičemž obcí je podle novely Ústavy a ústavního zákona o čs. federaci samostatný samosprávný územní celek sdružující občany, kteří mají na jejím území trvalý pobyt. Pro účely svého rozvoje v hospodářské oblasti a vytváření podmínek pro realizaci práv a uspokojování potřeb svých občanů může obec volně hospodařit se svým majetkem. Pro účely zákona je potřeba stanovit, které územní jednotky jsou obcemi. Obcemi jsou též města, ve kterých do počátku účinnosti této právní úpravy budou působit městské národní výbory. Určování dalších obcí za město je svěřováno předsednictvu České národní rady. V zájmu zajištění bližšího přístupu občanů měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem ke správě části měst, ve kterých bydlí, nebo určitého autonomního rozvoje historických částí těchto měst se tato města člení na obvody, na které město jako jedna obec přenese část svých působností. Předpokládá se, že kromě měst uvedených přímo v zákoně bude předsednictvo České národní rady budoucně určovat další města, která se budou členit na městské obvody.

Obec je charakterizována svým územím a osobním základem. Každá část území České republiky musí příslušet k některé obci. Výjimku tvoří pouze vojenské újezdy podle zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.

Zákon přiznává plná práva občana k obci fyzickým osobám, které mají v obci trvalý pobyt, nebo jimž bylo uděleno čestné občanství. Další práva jsou přiznávána těm občanům obce, kteří dosáhli 18 let věku. Jedná se o práva aktivně ovlivňovat řešení místních záležitostí. Všem fyzickým a právnickým osobám se pak přiznává petiční právo k orgánům obce.

K § 9 až 11

Obce se mohou slučovat a rozdělovat. Základní podmínkou pro sloučení nebo rozdělení obce je kvalifikovaný souhlas občanů obce, zjišťovaný místním referendem. Podmínkou sloučení obcí je předběžné projednání záměru sloučit obce s okresním úřadem tak, aby tento mohl operativně přijmout potřebná opatření zejména na úseku organizace místní správy. Patří-li slučované obce do více okresů, je třeba k jejich sloučení souhlasu vlády republiky, poněvadž tím dochází ke změně území okresu.

Rozdělení obcí je závažným rozhodnutím, které podstatným způsobem ovlivňuje zajišťování rozvoje místního územního celku a uspokojování potřeb a zájmů jeho obyvatel. Vzniklé obce musí být proto způsobilé plnit všechny své úkoly podle připravovaného zákona. O tom, zda tomu tak v konkrétním případě je, bude rozhodovat ministerstvo vnitra.

K § 12 a 13

V zájmu hospodárného a efektivního plnění svých úkolů mohou obce vytvářet svazky obcí jako právnické osoby. Tyto svazky obcí mohou vystupovat a jednat svým jménem pouze v rozsahu, v jakém na obce přenesly svá práva. Předpokládá se, že obce budou vytvářet svazky, které budou za ně plnit určité správní činnosti v oblasti přenesené působnosti nebo úkoly v oblasti samostatné působnosti.

Zákon stanoví základní podmínky, za kterých se mohou svazky vytvářet s tím, že podrobnosti o postavení a úkolech svazku stanoví statut svazku obcí.

K § 14 a 15

Samostatná působnost vyplývá v obci z jejího oprávnění samostatně spravovat místní záležitosti a vlastnit majetek a hospodařit s ním. Koncipuje se jako souhrn práv a povinností, při jejichž využívání a plnění se obec řídí pouze zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými k jejich provedení. Zároveň se některá závažná práva a povinnosti výslovně uvádějí. Jedná se o rámcové vymezení oblastí, které mohou mít závažný vliv na zajišťování rozvoje obce a uspokojování oprávněných potřeb a zájmů občanů obce.

K § 16

Obcím se dává významný nástroj k ovlivňování stavu životního prostředí a rozvoje jejich územních obvodů. Už ve stadiu projednávání záměrů o umísťování různých provozů na území obce lze čelit nežádoucím zásahům, které by znamenaly zhoršení ekologické situace.

K § 17

Je nezbytné, aby obce měly oprávnění vydávat obecně závazná nařízení k zajišťování svých úkolů v územním obvodu obce. V oblasti samostatné působnosti mohou obce vydávat obecně závazná nařízení jak na základě zmocnění v zákoně, tak i originálně, v oblasti plnění úkolů přenesené státní správy však pouze na základě zmocnění v zákoně. Zákon stanoví závazný postup při přípravě a vyhlašování obecně závazných nařízení.

K § 18

Obcím se přiznává oprávnění vytvářet si sdružení k obhajobě svých práv a zájmů, v současné době především Svaz měst a obcí. Tato sdružení mají však jiný účel a postavení, než svazky obcí. Ke zkvalitnění své činnosti mohou obce využívat i svých styků s obdobnými právními subjekty v zahraničí.

K § 19

V návaznosti na novelu ústavy z 18. dubna 1990 se upravuje hospodářství obce založené na vlastnictví obce k movitým a nemovitým věcem. Obec má všechna práva jako ostatní právnické osoby při hospodaření s vlastním majetkem. Obec může hospodařit i s majetkem jiných právnických či fyzických osob. Podmínkou hospodaření obcí s majetkem je zajišťování potřeb rozvoje jejich územních obvodů.

K § 20 a 21

Obec hospodaří podle rozpočtu obce sestaveného na příslušný kalendářní rok. Zákonem se zaručuje skladba příjmů obce. Návrh rozpočtu je, tak jako doposud, předmětem veřejné diskuse. Rozhodnutí o něm je vyhrazeno obecnímu zastupitelstvu. Obec si může zřizovat i účelové fondy, které budou sloužit např. na financování výstavby obecně prospěšných staveb a jiné veřejné akce. Předpokládá se, že sestavování rozpočtu a hospodaření podle něj, jakož i vedení účetnictví u obcí upraví zvláštní právní předpis. Proto se nestanoví v tomto směru podrobnosti.

K § 22

Obec má také působnost v oblasti státní správy, kterou na ni přenese stát zvláštními zákony. Stanoví se zásada, že náklady na výkon státní správy, kterou stát na obec přenese, bude hradit stát. Při výkonu této působnosti se bude obec řídit všemi obecně závaznými právními předpisy a v jejich rámci i usneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů státní správy.

K § 23 až 25

Obec bude vykonávat i státní správu, a to v rozsahu stanoveném zvláštními zákony. Současně se stanoví, že obce budou vykonávat státní správu, kterou vykonávaly místní národní výbory, města pak státní správu, kterou vykonávaly městské národní výbory třetí kategorie. Sleduje se, aby rozsah této přenesené působnosti byl pouze v nezbytném rozsahu tak, aby si občané ty nejjednodušší záležitosti mohli vyřídit přímo ve svém bydlišti a přitom, aby obec nebyla příliš administrativně zatěžována.

Pokud obec nebude schopna vlastními silami plnit úkoly přenesené působnosti, může za účelem jejich zabezpečení uzavřít s jinou obcí svazek nebo uzavřít dohodu o zabezpečení výkonu přenesené působnosti jinou obcí. Pokud tak neučiní a nebyly-li by dány u ní předpoklady pro úspěšný výkon státní správy, musí rozhodnout okresní úřad, který obecní úřad a za jakých podmínek bude tuto přenesenou působnost za obec plnit.

Umožňuje se, aby i v oblasti přenesené působnosti mohla obec vydávat obecně závazná nařízení.

K § 26

Města, která se člení na městské obvody, v zájmu lepšího výkonu samosprávy města přenáší část svých práv a povinností v oblasti samostatné i přenesené působnosti na městské obvody. Budou tím zároveň vytvořeny předpoklady pro rozvoj těchto obvodů s ohledem na jejich specifické podmínky, ať už dané historickým vývojem nebo jejich hospodářskou povahou.

Je nutno zabezpečit, aby v těchto městech bylo možno efektivně a operativně provádět dělbu činností mezi orgány města a městských obvodů v jak samostatné, tak v přenesené působnosti. V základních směrech je dělba činnosti prováděna již v zákoně; předpokládá se však, že podrobně bude tato problematika řešena prostřednictvím statutu města.

K § 27 a 28

Samospráva obcí se bude uskutečňovat zásadně prostřednictvím orgánů obce přímo. Pamatuje se i na přímý výkon samosprávy zavedením institutu místního referenda. Jsou uvedeny taxativně případy, které lze rozhodnout jedině v místním referendu.

K § 29 a 30

Obecní zastupitelstvo je konstituované jako zastupitelský sbor občanů a nejvyšší orgán samosprávy obce. Při stanovení počtu členů obecního zastupitelstva se musí přihlížet k počtu obyvatelstva a velikosti územního obvodu obce. Obci se poskytuje prostor k tomu, aby si konkrétní počet stanovila sama v rámci určeného rozpětí.

K § 31 a 32

Ustanovení v návaznosti na zákon ČNR o volbách do zastupitelstev v obcích upravují nabývání práv a povinností členů obecního zastupitelstva, jakož i jejich zánik. Funkční období člena obecního zastupitelstva končí dnem uplynutí volebního období. Z důvodu zabezpečování některých činností obce i po uplynutí volebního období se stanoví zásada, že členové obecní rady zůstávají ve své funkci až do zvolení nového obecního zastupitelstva.

K § 33 až 35

Za výkon své funkce nemůže být člen obecního zastupitelstva zkrácen na svých právech vyplývajících z pracovněprávního nebo obdobného poměru. Jde o všeobecnou ochranu člena zastupitelstva vycházející ze skutečnosti, že i po svém zvolení zásadně pracuje ve svém původním zaměstnání nebo povolání. Zároveň se stanoví i nevyhnutelná povinnost zaměstnavatele umožnit mu výkon funkce. Oproti dosavadní úpravě, podle níž nedochází k refundaci ušlého výdělku, se stanoví, že obec je povinna uhradit vyplacenou náhradu mzdy, pokud o to zaměstnavatel výslovně před uvolnění člena zastupitelstva požádá. Obec může poskytovat odměny jak dlouhodobě uvolněným členům zastupitelstva, tak i ostatním jeho členům. Zásady poskytování těchto odměn upraví vláda svým nařízením. Vzniknou-li členovi obecního zastupitelstva v souvislosti s výkonem jeho funkce nějaké náklady, nahradí mu je obec podle obecných předpisů o náhradě cestovních nákladů.

K § 36 a 37

Člen obecního zastupitelstva má při výkonu svého mandátu zákonem stanovená práva a povinnosti. Uvedený výčet práv a povinností člena zastupitelstva vychází v podstatě z dosavadní právní úpravy, jejíž podstatná část se v praxi osvědčila. V souladu s novelou ústavy už zákon však nepočítá s odvolatelností člena zastupitelstva a skládáním účtů jako zákonnou institucí.

K § 38

Obecnímu zastupitelstvu jako nejvyššímu orgánu samosprávy obce svěřuje zákon nejdůležitější kompetence v oblasti samostatné působnosti. Stanoví se zásada, že pokud není určen jiný orgán obce, plní úkoly samostatné působnosti obce obecní zastupitelstvo. Obecní zastupitelstvo však nemůže vykonávat přenesenou působnost. Při jejím zabezpečování je totiž nutné zachovat i určité řízení ze strany okresního úřadu a nebylo by na místě, aby zastupitelstvo bylo v tomto směru řízeno uvedeným státním orgánem. Výjimku tvoří pouze schvalování územního plánu obce nebo její části, neboť jde o důležitý institut ovlivňující rozvoj obce. Proto je na místě zakotvit v tomto směru působnost nejvyššího orgánu obce.

K § 39

Základní povinností obce je též zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Za tímto účelem si může obec zřídit obecní policii. V současné době se připravuje návrh zákona o místní policii, v němž budou zakotveny její práva a povinnosti, jakož i rozsah prostředků, jež bude moci ve své činnosti využívat.

K § 40 až 46

Zákon stanoví obecné principy jednání obecního zastupitelstva. Jedná se o širší úpravu, než byla zakotvena v zákoně o národních výborech. Vychází se z toho, že obecní zastupitelstva budou mít jiné poslání než národní výbory a také z toho, že jejich složení zaručuje širší pluralitu názorů, kterými se obecní zastupitelstva upraví bližší podmínky jednání v jednacím řádu.

K § 47 a 48

Obecní rada je výkonným orgánem obce a v otázkách samostatné působnosti odpovídá obecnímu zastupitelstvu. Při výkonu přenesené působnosti je podřízena okresnímu úřadu. Zákon upravuje způsob ustanovení obecní rady, její složení, úkoly a zásady jednání. Stanoví se zásada, že pokud není určený jiný orgán obce, vykonává přenesenou působnost obce obecní rada.

K § 49 až 54

Vychází se v podstatě z dosavadní právní úpravy, která se v praxi osvědčila. Obec musí mít určité právní prostředky donucovacího charakteru, aby mohla řádně plnit své poslání.

K § 55 až 58

Zákon podrobně upravuje postavení a úkoly starosty obce jako jejího reprezentanta. Pokud není v obci ustaven tajemník obecního úřadu, plní starosta i funkci vedoucího organizace ve vztahu k pracovníkům obecního úřadu a v jiných záležitostech. Starostu zastupuje zástupce starosty, aby byl zajištěn řádný chod obecního úřadu a plnění úkolů obce. Ve statutárních městech plní funkci starosty primátor.

K § 59 a 60

Obecní rada si může zřizovat komise a odbory. Obligatorně zřizuje finanční komisi, která by měla zajišťovat určité kontrolní činnosti v oblasti hospodaření obce jako samostatné právnické osoby.

Komise obecní rady může být též výkonným orgánem v oblasti přenesené působnosti, v rozsahu stanoveném obecní radou. Bude tak nezbytné v obcích, které nemají potřebný správní aparát. Zachovává se možnost, aby v obcích a městech působily zvláštní orgány, a to v případech stanovených zvláštními zákony. Bude tomu tak tehdy, kdy je nutné, aby na určitém úseku státní správy vždy působily kolektivní orgány s kvalifikovaným složením. Konkrétně půjde zejména o povodňovou komisi, komisi pro projednávání přestupků a komisi péče o rodinu a děti.

K § 61

Za účelem bližšího prozkoumání určitých záležitostí si mohou obecní zastupitelstvo a obecní rada zřizovat podle potřeby různé aktivy, poradní orgány a konzultativní sbory.

K § 62

Plnění úkolů obce zajišťuje obecní úřad. Obecní úřad tvoří vedle starosty a zástupce starosty i pracovníci obce. Zákon upravuje postavení a úkoly obecního úřadu. V oblasti zabezpečování výkonu samostatné působnosti obce je obecní úřad podřízen obecní radě. Při výkonu přenesené působnosti je obecní úřad podřízen okresnímu úřadu.

K § 63

Zákon stanoví podmínky, za kterých může být zřízena funkce tajemníka obecního úřadu jako pracovníka obce. Zároveň se stanoví případy, kdy funkce tajemníka musí být zřízena vždy. Obligatorní zřízení funkce tajemníka ve městech je vyvoláno tím, že města budou vždy vykonávat větší rozsah přenesené působnosti, než ostatní obce. Z tohoto důvodu je také potřebné jejich ustavení do funkce vždy předběžně projednat s okresním úřadem. Zvláštní úprava předběžného projednávání ustavení tajemníka do funkce ve městech uvedených v § 3 je dána specifickým vztahem mezi úřadem městského obvodu a úřadem města a dále tím, že úřad města bude plnit vůči úřadu městského obvodu při výkonu státní správy funkci odvolacího orgánu.

K § 64 a 65

V zájmu zhospodárnění výkonu státní správy v místech se stanoví, že vybrané obecní úřady budou vykonávat pro vymezené spádové území státní správu v podstatě v rozsahu rozšířené působnosti místních národních výborů ve střediskových obcích a městských národních výborů první a druhé kategorie. Současně se na ně přenáší v určeném rozsahu i působnost, kterou vykonávají krajské a okresní národní výbory. Tyto pověřené obecní úřady budou rozhodovat též v prvním stupni ve správním řízení, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Stejné postavení se přiznává i úřadům městských obvodů ve městech Brno, Ostrava, Plzeň a Ústí nad Labem. Zákon stanoví specifickou úpravu postavení a úkolů úřadů města v těchto městech.

K § 66 a 67

Ustanovení upravují nápravu opatření orgánů obce, která odporují zákonu či jsou jinak nesprávná. Uplatňuje se zásada, že nápravu provádějí v prvé řadě příslušné orgány obce. Okresní úřad může zrušit pouze opatření orgánů obce, která byla přijata v oblasti přenesené působnosti. Ustanovení o nápravě nesprávných opatření se nevztahují na rozhodnutí vydaná ve správním řízení.

K § 68 a 69

Obce si mohou vytvářet svazky obcí jako právnické osoby. Je nutné rámcově vymezit jejich strukturu a stanovit základní náležitosti statutu svazku obcí.

K § 70 a 71

Je nutno stanovit konkrétní případy, ve kterých se na rozhodování orgánů obce vztahuje zákon o správním řízení. Zásadně se bude podle správního řádu postupovat vždy ve věcech, kdy orgány obce budou rozhodovat v oblasti přenesené působnosti o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací, pokud zvláštní zákon platnost správního řádu nevylučuje. Na úseku samostatné působnosti však bude podle správního řádu postupováno pouze v taxativně uvedených případech.

Poněvadž správní řád neřeší výslovně případy podjatosti v řízení u obecních orgánů, ani výkon rozhodnutí, která orgány obce přijaly na úseku přenesené působnosti, je třeba tuto problematiku v tomto zákoně výslovně upravit.

K § 72 a 73

Ustanovení řeší otázku převodu majetku, práv a povinností a nové rozmisťování dosavadních pracovníků i funkcionářů národních výborů. Současně se stanoví, že majetek národních výborů, základního stupně, jakož i majetek organizací a zařízení patřících do jejich hospodářství se stává vlastnictvím obce příslušné podle jejich sídla. Do majetku obcí může přejít též majetek, který spravovaly krajské nebo okresní národní výbory nebo organizace či zařízení patřící do jejich hospodářství, pokud o něj obec projeví zájem.

K § 74

Vzhledem k tomu, že dnem voleb do zastupitelstev v obcích zaniknou národní výbory, je potřeba pamatovat na svolání nově zvoleného obecního zastupitelstva a na to, že i v době do zvolení obecní rady musí být zajištěna kontinuita plnění úkolů obce. Proto je nutno stanovit, že v přechodném období budou potřebné úkoly zajišťovat rady dosavadních národních výborů.

K § 75

Ustanovení zákona se nevztahují na hlavní město Prahu, jehož problematika bude řešena zvláštním zákonem. V zájmu řešení některých záležitostí místní samosprávy shodně na celém území republiky se vytváří prostor, aby tento zákon mohl být podpůrně využit i pro hlavní město Prahu.

K § 76

Ke dni voleb do zastupitelstev obcí budou zrušeny národní výbory. Je tedy nutné k tomuto termínu zrušit i zákon o národních výborech a předpisy na něj navazující.

K § 77

Z praktických důvodů je potřeba, aby zákon nabyl účinnosti dnem provedení voleb do zastupitelstev v obcích.

V Praze dne 17. července 1990