Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Pan ministr Ježek se chce vyjádřit k návrhu paní poslankyně Kolářové.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado, úvodem mého vystoupení bych se chtěl omluvit a vysvětlit důvod mé nepřítomnosti v době, kdy vláda byla povinna odpovědět na interpelaci paní poslankyně Kolářové. Já jsem musel na dva dny odjet do Washingtonu, abych tam vyjednal finanční pomoc vlády Spojených států, kterou vláda Spojených států financuje experty, pracující na mém ministerstvu. Myslím si, že tato cesta byla úspěšná, ale to jen na vysvětlení mé nepřítomnosti.

Jak k interpelaci samotné, tak k druhému vystoupení paní poslankyně Kolářové bych chtěl říci toto: Právní nároky nástupců firmy František Otta byly řádně a několikanásobně posouzeny, a to ještě před uplatněním restitučního nároku a byly shledány v souladu s platnými restitučními zákony jako neopodstatněné. Toto byl důvod, proč naše ministerstvo doporučilo vládě schválit privatizační projekt. Majetek firmy Rakona byl podle důsledného a opakovaného posouzení a stále je považován vládou za majetek restitučně čistý. Byl znárodněn v roce 1946, tzn. mimo rozhodné období.

Ministerstvo posuzovalo oprávněnost nároků rodiny Ottových zvláště bedlivě, neboť ono samo předložilo předlohu prvního restitučního zákona vůbec, zákona 403. Bylo to 13. den existence mého ministerstva a byla to vůbec první věc, kterou jsme udělali, že jsme předložili restituční zákon. Víte, že v té době jak veřejné mínění, tak politická scéna byly silně nakloněny tomu, aby se vůbec žádné restituční zákony nepřijímaly, aby se vůbec nerestituovalo, neboť převládal názor, že by restituce komplikovala privatizaci. Byli jsme to my, kteří s restitučním zákonem přišli a předložili předlohu zákona 403, který se pak stal vzorem i pro ostatní restituční zákony. Velmi nám proto záleželo na tom, aby se kvůli spravedlnosti, o kterou nám šlo, restituce konaly.

Proto odmítám obvinění, které je v podtextu celé interpelace, že přehlížíme nároky oprávněných osob. Přesný opak je pravdou. My jsme to byli, kteří s restitučním zákonem přišli a my jsme to byli, kteří prolomili do té doby převládající názor, že se restituovat nebude. A důvod, proč jsme k privatizaci Rakony přistoupili, bylo naprosto pevné a jisté přesvědčení, že oprávněné osoby nejsou. My jsme už jednu zkušenost měli. My jsme chtěli zařadit do malé privatizace restauraci Moskva, také se objevili domnělý restituent a výsledkem toho bylo, že privatizace Moskvy se pouze odložila o rok a samozřejmě se prokázala neoprávněnost toho restitučního nároku. To zaprvé.

Samozřejmě je zde tvrzení proti tvrzení. My tvrdíme, že restituční nárok není, rodina Ottových tvrdí, že je. Nezbývá nic jiného, než aby tento spor byl souzen tak, jak náleží, to je, aby byl vynesen rozsudek soudu. My jsme toto řešení rodině Ottových navrhli, protože jiné řešení neexistuje. Vyvozovat z toho, že bychom se měli kvůli tomu červenat, jak požaduje paní poslankyně Kolářová, je naprostý nesmysl, je to nepochopení povahy celého problému. Nevím, proč bychom se u toho měli červenat.

Cítím, že zůstáváme dlužni odpověď na otázku číslo pět, která v té první odpovědi vlády, jak jsem si ji znovu studoval - byl jsem nepřítomen - není dobrá, a proto ji doplňuji.

Zákon 92 o velké privatizaci nestanoví žádnou prioritu pro jednotlivé způsoby vypořádávání restitučních nároků a přesunuje uskutečnění restitucí ze zákona 87 do privatizačního projektu. Víte dobře, že Federální shromáždění preferovalo dokonce finanční vypořádání formou akcií restitučního investičního fondu tak, aby bylo jisté, že restituce nebudou brzdit privatizační proces. A opět prioritu naturální restituce jsme teprve my zakotvili do závazné osnovy, čili priorita naturálních restitucí je naše dílo. Opět odmítám obvinění, jako bychom my byli vedeni nějakou snahou přehlížet oprávněné nároky restituovaných osob. Přesný opak je pravdou. My jsme byli těmi, kteří je preferovali a posunuli výklad zákona 92 ve směru naturální restituce.

Ve druhém vystoupení jsou rovněž některé otázky, na které bych ještě chtěl odpovědět. Podle § 10 zákona 92 je stanovena povinnost zveřejňovat schválené privatizační projekty. Tato povinnost byla splněna u projektu Rakony. Připomínám, že zákon neukládá povinnost zveřejňovat předložené privatizační projekty. Tuto povinnost ukládá teprve usnesení vlády ČR, které bylo přijato později.

K druhému bodu druhého vystoupení paní poslankyně podle § 41 zákona 92 měly všechny tři vlády, česká, slovenská, federální, vypracovat zásady pro předkládání a schvalování privatizačních projektů. Z tohoto ustanovení však nevyplývá, že nebylo možné schválit privatizační projekt bez těchto zásad, to znamená ještě dříve. Za třetí, pravidla pro předkládání konkurenčních privatizačních projektů byla stanovena až později, i když samotný zákon dává komukoliv možnost konkurenční privatizační projekt předložit. Závazná osnova byla až výsledkem aktivity našeho ministerstva, kterou Česká národní rada tehdy akceptovala velmi rychle, za jeden den, a vzpomínám si na to, že tehdy jsem byl velice rád, že se to tak rychle podařilo, ale musel jsem vyslechnout oprávněnou kritiku paní předsedkyně za to, že jsme nedodrželi šedesátidenní lhůtu. Přestože tato kritika byla oprávněná, a já dodnes uznávám, že byla, jsem rád, že jsme tenkrát tu osnovu udělali, protože bez ní by se nám práce nedařila tak, jak se nám podařila. Připomínám, že tuto osnovu nemá ani federální ministerstvo financí, používá naši, a nemá ji zakotvenu v zákoně ani slovenské ministerstvo privatizace. To je věc naší iniciativy, kterou k mé velké vděčnosti ČNR tehdy přijala.

K bodu čtyři - kupní cena byla stanovena renomovanou firmou, která je ve světě uznávána, přičemž jediným kritériem samozřejmě není kupní cena, my sledujeme i další kritéria. Jedním z těch hlavních kritérií je závazek dalšího investování do nabytého podniku. Tento závazek je plněn a my jsme z tohoto hlediska spokojeni a nemáme důvody nic této smlouvě vytýkat.

K pátému bodu chci říci jen to, že vláda trvá na svém právním závěru, že znárodnění bylo provedeno před rozhodným obdobím a potvrzuje závěr, že druhý výrok o znárodnění pouze potvrdil první výrok z roku 1946.

To jsou mé odpovědi na interpelaci paní posl. Kolářové. Cítil jsem, že jsem tyto odpovědi dlužen jak jí, tak České národní radě. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi, prosím pana poslance Stodůlku.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážená sněmovno. Se zájmem jsem vyslechl informaci pana ministra Ježka ohledně prodeje Rakony. Nemohu však s ním souhlasit. Nevím, jestli on ho viděl, ale já jsem viděl výměr z roku 48, který se odvolává jednoznačně na zákon z roku 48, nikoli na dekrety prezidenta z roku 46. Pane ministře, věřím svým očím, nikoli vaším. To je jedna věc, ke které mám připomínku.

Další bylo to, co jsem říkal už posledně a sice, že jestliže zákonem lhůtu stanovil zákonodárný sbor, tak ve slušné společnosti se lhůta dodržuje.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Hlásí se ještě někdo do diskuse. Pan ministr chce odpovědět.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek: Vážený pane poslanče. Studoval jsem osobně ty dokumenty a ke znárodnění tam došlo v roce 46. Zákon stanoví lhůtu pro oprávněné nároky. Jestliže došlo ke znárodnění v roce 46 nebo kdykoli předtím, tak tyto nároky nejsou oprávněné a nevztahuje se na ně lhůta. Proto hovořit v této souvislosti o slušnosti nebo neslušnosti je naprosto nemístné.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Pan poslanec Stodůlka. Byla bych nerada, aby se z toho stal souboj mezi panem poslancem Stodůlkou a panem ministrem. Půjde patrně o to, zda rozhodnutí bylo v právní moci. To je nám všem jasné, ale právní moc rozhodnout má příslušný soud.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Paní předsedkyně, chtěl bych to ještě upřesnit. Znárodnění majetkové podstaty bylo provedeno v r. 46. Teprve potom, to je po roce 48, byl vydán výměr, který se odvolává na zákon z r. 48 a který kromě majetkové podstaty také vyvlastňuje další práva a další věci, pohledávky apod.

Ptám se, jestli tímto se ministerstvo zabývalo.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové. Mám za to, že by bylo užitečné vrátit se k bodu programu, který nyní projednáváme, nikoli k interpelaci, ale k návrhu usnesení, které přednesla posl. Kolářová. I když je pravda, že tomuto návrhu usnesení předcházela interpelace prohlášená za naléhavou.

Já sám mohu říci, že nejsem žádným nepřítelem restitucí, ba naopak, považuji je za nedostatečné, ani ne tak co do času, ale co do okruhu oprávněných. Nicméně interpelace samotná jakož i odpověď vlády vzbuzuje ve mně určité rozpaky, neboť opět se stává to, co by se stávat nemělo, že v tomto parlamentě začínáme řešit konkrétní právní případy, které nemůže řešit nikdo jiný než soud. Ani vláda je nemůže řešit. Vláda pochybila, když v odpovědi na interpelaci vysvětlovala parlamentu, že vše bylo po právu. To nemůže zhodnotit vláda ale ani my.

Nicméně k návrhu usnesení tak, jak byl podán paní poslankyní Kolářovou je třeba upozornit, že působnost Nejvyššího kontrolního úřadu je přesně vymezena ustanovením § 3 zákona ČNR o Nejvyšším kontrolním úřadě ČR a že návrh usnesení tuto působnost překračuje,neboť Nejvyššímu kontrolnímu úřadu nepřísluší zkoumat a kontrolovat, zda došlo k porušení obecně závazných právních předpisů ve všech případech, nýbrž toliko v případech, když se pracuje s financemi nebo kde jde o finanční právo. Protože jde o povážlivý zásah do působnosti stanovené zákonem, musím na to upozornit a prosil bych posl. Kolářovou, zda by snad nechtěla návrh svého usnesení opravdu přesně opřít o to, co je zákonem dáno.

Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji poslanci Výbornému. Ptám se paní posl. Kolářové, zda chce reagovat na tuto připomínku.

Poslankyně Daniela Kolářová: Jestli dovolíte, opírala jsem se v návrhu usnesení - budu citovat paragrafy.

Paragraf 3 "Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje tvorbu a užití prostředků státního rozpočtu ČR, státní závěrečný účet ČR, hospodaření a nakládání s finančními i hmotnými prostředky ČR atd." Tento § 3 se vztahuje na podstatu návrhu usnesení, na § 5. Kontrolní působnost Nejvyššího kontrolní úřadu podle § 3 tohoto zákona se vztahuje na a) vládu, orgány státní správy a další orgány ČR s výjimkou ČNR b) státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace ČR.

Jestli byste mi chtěl, pane kolego, pomoci s přesnou formulací, protože nejsem právník a navázat to - vycházela jsem ze znění § 3 a posléze jsem opírala tuto žádost o to, že Nejvyšší kontrolní úřad má tedy z tohoto zákona v působnosti kontrolovat vládu, tzn. její postupy, zejména pakliže se jednalo o hospodaření se státním majetkem. Jestli se nemýlím.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Ke slovu se přihlásil předseda Nejvyššího soudu ČR.

Předseda Nejvyššího soudu ČR Antonín Mokrý: Paní předsedkyně, dámy a pánové. Z toho, co jsem tady vyslechl, nabývám dojmu, že skutečně jde o řešení konkrétního případu, na který se podle tvrzení údajně poškozených osob vztahují restituční zákony a na který se podle tvrzení orgánů vlády tyto restituční zákony nevztahují. Bylo mi také řečeno, že věc je projednávána soudem, tedy je jedině v pravomoci soudu, aby v této konkrétní věci rozhodl způsobem, který založí právní důsledky řešení této záležitosti. A do té doby podle mého přesvědčení nelze, aby se těmito záležitostmi zabývaly jiné orgány, protože to patří do pravomoci soudu.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu předsedovi Nejvyššího soudu. Chce se ještě někdo přihlásit do rozpravy. (pan posl. Výborný jde pomoci paní posl. Kolářové). Když dovolíte, využila bych přestávky, která, doufám, nebude dlouhá a přednesla bych vám určitý návrh, aby další body pořadu naší schůze, to je konkrétní návrh pana posl. Cabala a ostatních poslanců tisk 596 a 784 - to se týká komory středoškolských veterinárních pracovníků - a bod: Odpovědi členů vlády na interpelace, byly zařazeny na pořad 38. schůze jako bod 4 a 5 a abychom v tomto okamžiku 37. schůzi ukončili.

Důvodem tohoto návrhu je, že jsme původně schůzi svolávali proto, abychom mohli projednat návrh předsednictva ČNR na podání návrhu novelizace zákona Federálního shromáždění, tedy zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 451/1991 Sb., sněmovní tisk 785 a 789. Domnívám se, že můžeme dát o tomto návrhu hlasovat už teď a ušetříme přece jen čas. Poté, jakmile vyslechneme usnesení, které navrhne paní poslankyně Kolářová, bychom rovnou mohli začít projednávat po bodech 38. schůzi s tím, že body, které jsme ještě neprojednali, bychom zařadili jako body 4 a 5. Dávám tedy o tom svém návrhu hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku! 72.

Kdo je proti? 1.

Děkuji. Tento návrh byl přijat.

Ráda bych se nyní zeptala paní poslankyně Kolářové, zda už má připraveno usnesení.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážená sněmovno, předmětem této interpelace ve věci prodeje Rakony nebylo, abychom se zde zabývali soudním sporem. Podstatou interpelace - a proto jsem ji zveřejňovala - je, že vláda spěchala s prodejem Rakony a nezjistila si v zákonné lhůtě soudním líčením podložené nezvratné důkazy, že na tento majetek je vznesen oprávněný či neoprávněný nárok. Proto o tom hovořím, a proto mi nezbývá, než trvat na návrhu usnesení v tom smyslu, jak jsem ho přednesla. I když možná nebo jistě není z právního hlediska naprosto čistý, přesto nenalézám jiný způsob. Prosím, aby o tom sněmovna rozhodla hlasováním.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Ptám se sněmovny, zda si přeje, aby paní poslankyně znovu přečetla návrh usnesení. Pamatujete si, jak bylo na začátku předneseno? Zdá se, že nikoliv, prosím paní poslankyni, aby návrh usnesení přečetla.

Poslankyně Daniela Kolářová: "Česká národní rada postupuje ve smyslu § 3 a s návazností na § 5 a § 30 zákona č. 61/1992 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu České republiky, obsah interpelace Daniely Kolářové k prošetření okolností prodeje akciové společnosti Rakona firmě Procter and Gambel českou vládou ve vztahu k dodržení všech zákonných norem."

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Dávám tedy o tomto návrhu usnesení hlasovat.

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku! 34.

Kdo je proti? 18.

Děkuji. Usnesení nebylo přijato.

Pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Poprosil bych přepočítat poslance.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Kdo se zdržel hlasování? 35.

Kdo nehlasoval? 3.

Nejsme usnášeníschopní. Prosím poslance, kteří se zdržují na chodbě, aby se dostavili do sněmovny. Než se sejdou, ráda bych vás upozornila na výpis ze směrnice Federálního ministerstva vnitra z 23. 12. 1971, který vám byl rozdán současně s materiály FBIS. Upozorňuji zejména, že písemnosti, které jsou utajované - a to jsou písemnosti, které jste dnes obdrželi, nesmí být ukládány v soukromých bytech, hotelích apod. Čili, pokud tedy chcete, můžete je odevzdat. Kanceláři, jinak se musíte postarat o jejich řádné zabezpečení. /Šum v sále./

Poprosila bych Kancelář, aby provedla přepočet poslanců, kteří jsou přítomni ve sněmovně. Pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Využil bych zatím pauzy k doplnění informací. Výpis, který jste dostali, je z nejmenované směrnice FMV, o níž se ani nemůžeme přesvědčit ve Sbírce zákonů nebo jinde, protože zde není učiněn odkaz, o jaký dokument se jedná, jakou má právní závaznost, navíc ani není známý kontext, tzn., zda je nějaká trestní sazba za porušení, jaké ustanovení se na to vztahuje. Není-li zde tedy odkaz na žádný právní předpis, tak se musím domnívat, že je to směrnice, kterou si někdo vymyslel. Nemohu tudíž tuto směrnici brát vážně.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Poprosím Kancelář, aby číslo směrnice zjistila, ale skutková podstata v trestním zákoně na porušení takovéto povinnosti existuje, pane poslanče - ohrožení státního nebo služebního tajemství.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Odpovím panu poslanci Payneovi. Jde o směrnici federálního ministerstva vnitra ze dne 23. 12. 1971, která nemá číslo. Je k provedení zákona 102/1971. Citace z ní je provedena přesně.

Je nás přítomno 103 poslanců. Mohu dát znovu hlasovat o návrhu usnesení paní poslankyně Kolářové.

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku. 42.

Kdo je proti? 23.

Návrh usnesení nebyl přijat.

Protože jsme už před tím hlasovali o přeřazení bodů, které měly být projednány na 37. schůzi, na jejich přeřazení na 38. schůzi, můžeme pokračovat 38. schůzí bez přestávky. Předávám řízení schůze panu místopředsedovi Kalvodovi.