Česká národní rada 1990 – 1992

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku. 65.

Kdo je proti? 18.

Kdo se zdržel hlasování? 58.

58, návrh pana poslance Balcárka nebyl přijat.

Vážení páni poslanci, teď stojím před otázkou, zda vám mám znovu přečíst všechno to, o čem jsme se nyní v přesunech dohodli. Přejete-li si to, učiním to, samozřejmě, pokud nikoliv, slibuji, že Kancelář rozmnoží pro vás schválený pořad a že budeme teď hned hlasovat o přijetí programu jako celku se všemi schválenými změnami, k nimž právě nyní došlo. Domnívám se, že bychom ztráceli čas tím, kdybych znovu četla všechno to, co jsem tu ve spolupráci s vámi doplnila v programu. Souhlasíte s tím, že dám hlasovat o návrhu pořadu jako o celku?

(Ano.)

Dávám tedy hlasovat o návrhu pořadu jako o celku se schválenými změnami.

Kdo je pro přijetí tohoto programu, ať zvedne ruku. 102.

Návrh programu byl přijat.

Prvním bodem jsou

K tomuto bodu vám byly rozdány sněmovní tisky 772 - 774 a 776 - 778. Protože podle § 75 jednacího řádu České národní rady se o takovém návrhu hlasuje bez rozpravy, přejdeme ihned k hlasování. Navrhuji hlasovat o každém sněmovním tisku zvlášť. Má někdo jiný návrh? Nemá.

Kdo souhlasí se zkrácením zákonné 60denní lhůty k projednání návrhu zákona České národní rady podle sněmovního tisku 772, to se týká zaměstnanosti, ať zvedne ruku. 101. Děkuji.

Kdo souhlasí se zkrácením zákonné 60denní lhůty k projednání návrhu zákona České národní rady podle sněmovního tisku 773, týká se platových poměrů na Nejvyšším kontrolním úřadě, ať zvedne ruku. 86.

Návrh byl přijat.

Kdo souhlasí se zkrácením zákonné 60denní lhůty k projednání návrhu zákona České národní rady podle sněmovního tisku 774, to se týká jednacího řádu, ať zvedne ruku. 74.

Kdo je proti? 10.

Musím dát hlasovat kontrolně i kdo se zdržel hlasování, protože je nás kolem 142 - 146, střídavě. 47.

Návrh byl přijat.

Kdo souhlasí se zkrácením 60denní lhůty k projednání návrhu zákona České národní rady podle sněmovního tisku 776, to se týká katastrálního zákona, ať zvedne ruku. 74.

Návrh byl přijat.

Kdo dále souhlasí se zkrácením zákonné 60denní lhůty k projednání návrhu zákona České národní rady podle sněmovního tisku 777, to se týká zeměměřičských a katastrálních orgánů, ať zvedne ruku. 74.

I tento návrh byl přijat.

Kdo souhlasí se zkrácením zákonné 60denní lhůty k projednání návrhu zákona České národní rady podle sněmovního tisku 778, to se týká názvů vysokých škol, ať zvedne ruku. 74.

I tento návrh byl přijat.

Děkuji.

Dalším bodem je zpráva vlády České republiky o plnění jejího programového prohlášení, včetně zprávy vlády - pardon, jako bod 2 byl zařazen bod, který navrhla paní poslankyně Kolářové. Prosím jí, aby se ujala slova.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážená sněmovno. V době, kdy šest přímých potomků, občanů České republiky, soustřeďovalo veškeré potřebné podklady k uplatnění nároků na naturální restituci rodinného majetku firmy František Otta od dubna 1991, se z denního tisku dozvěděli, že byla podepsána smlouva mezi ministerstvem pro privatizaci a správu národního majetku ČR a americkou firmou Procter and Gamble o prodeji akciové společnosti Rakony.

Přes okamžité upozornění pověřeným členem rodiny ing. Bartošem, jak ministra Ježka, tak ministra Kubáta, tak předsednictva vlády České republiky a přes podání výzvy k vydání věci dne 18. 7. 1991 podle § zákona č. 87/1991 Sb. a č. 92/1991 Sb. a přes určenou lhůtu, končící až dnem 30. 9. 1991, česká vláda dne 21. 7. 1991 prodej akciové společnosti Rakony firmě Procter and Gamble schválila, bez důkladně podložené jistoty, zda na tento majetek je či není nebo může být vznesen oprávněný či neoprávněný nárok občanů ČR.

Termín podání dědiců firmy František Otta je 26. 7. 1991 po kompletní základní dokumentaci a tedy v době, kdy tento majetek vlastní firma Procter and Gamble. To tedy znamená, že vláda schválila prodej v době, kdy neměla k dispozici kompletní dokumentaci oprávněných osob.

I následující další kroky oprávněných osob byly bez výsledku. Až 5. 8. 1991 na ministerstvu pro privatizaci ČR dr. Fišer a dr. Vodička doporučili zástupcům oprávněných osob obrátit se na soud. Přes další úpornou snahu, hlavně prosbu pro setkání s panem ministrem Ježkem, s nulovou odezvou, dne 22. 11. 1991 podávají oprávněné osoby žalobu k soudu v Praze. Šest občanů této země uplatnilo nárok na majetek svých přímých předků v pevné a dobré víře, že jejich causa bude posuzována tak, jak bylo ze zákonné lhůty stanoveno pro všechny občany ČR, kteří v termínu a řádně dokumentované žádosti o navrácení majetku podali. Jejich důvěra ve slušnost a zákonný postup české vlády byla tak pevná, že až do možných mezí chtěli jednat diskrétně a bez skandalizování postupu české vlády v tisku a v mediích, ale případ s nakládáním majetku dědiců pokračuje dál. Rodině Ottů byl navrácen v Rakovníku dům, ale jeden z pozemků, na nějž rodina také uplatňuje nárok, byl 14. 2. 1992 prodán v aukci. Nemám ověřeno, zda to bylo přes protest okresní privatizační komise, zato na přímý příkaz ing. Zemana z ministerstva pro privatizaci. To je potřeba ověřit. Další pozemek rodiny Ottů je zahrnut do jiného privatizačního projektu, i když konečný termín pro podání výzvy na vydání je až 31. prosinec 1992. Dne 22. 1. 1992, měsíc po podání žaloby, náměstek Muroň podává navrhovatelům vyjádření. Mimo jiné zní, cituji:

"V případě, že by soud dospěl k závěru, že nárok uživatelů je v souladu s právem, bylo by potřeba uvedený nárok vypořádat podle paragrafu 47 zákona 92/91 Sb. formou doplňku k již vládou schválenému privatizačnímu projektu. Odškodnění navrhovatelů by bylo možno provést finanční náhradou z akcií restitučního investičního fondu."

Tedy až 6 měsíců od podání žádosti k navrácení majetku pan náměstek Muroň připouští možnost, že by soud mohl dospět k závěru, že nárok uživatelů je v souladu s právem. Bez omluvy a bez začervenání. Vážená sněmovno, patřím k občanům, kteří chtějí věřit, že před zákonem jsme si všichni rovni. Chci věřit v právní cestu, kterou se má proces malé a velké privatizace ubírat a především chci věřit ve slušnost a serióznost své vlády. Proto považuji obsah své interpelace za nesmírně závažný, a to nejen pro přítomnost, ale hlavně do budoucích dnů a měsíců. jde o vážnou věc, totiž o etiku vládnutí, o respektování práv občanů České republiky, jako zásady prioritní v zemi, která chce právním státem být.

Vznáším otázky, na které bych prosila vládu o odpověď:

1. Kdy, kde a kým byl privatizační projekt prodeje 100% akcií a. s. Rakony firmě Procter and Gamble odsouhlasen?

2. Podle čeho byla vypracována osnova projektu?

3. Jaké byly předloženy konkurenční privatizační projekty a jaká byla majetková účast státu na a. s. Rakona a kdy a. s. Rakona vznikla?

4. Jaký byl v privatizačním projektu podíl ceny továrny a tržní sítě na celkové částce a jak byl vůbec proveden odhad ceny Rakony při prodeji?

5. Základní filozofie restituce byla naturální restituce. Ministerstvo pro privatizaci a správu národního majetku ČR připouští, že by eventuálně nezávislý soud mohl přiznat právní nároky rodiny Ottů. Vylučuje však možnost naturální restituce. Znamená to, že zájem firmy Procter and Gamble je pro naši vládu zájmem vyšším, než nároky těžce postižené rodiny Ottů?

6. Je správné, že o způsobu vypořádání oprávněného nároku na restituci rozhoduje na základě zákona č. 92/91 Sb. ministerstvo pro privatizaci a správu národního majetku ČR podle vyhlášek, které si samo vydává a podle potřeby mění?

Navrhuji proto sněmovně ČNR k přijetí text tohoto usnesení: "Česká národní rada po vyslechnutí závažných a sporných skutečností v případě prodeje a. s. Rakona americké firmě Procter and Gamble českou vládou dne 21. 6. 1991 ukládá české vládě k přezkoumání postup svého postupu při schválení smlouvy o prodeji akcií akciové společnosti Rakona firmě Procter and Gamble z těchto hledisek: V době schválení smlouvy o uplatnění nároku oprávněných osob věděli premiér a dva ministři české vlády. Postupem vlády byla tak

a) zkrácena možnost rodiny vypořádat ji naturální restitucí,

b) vypořádat rodinu akciemi nově vzniklé společnosti,

c) možnost rodiny vypracovat konkurenční privatizační projekt.

Jako bod II.

a) Česká národní rada požaduje písemnou odpověď, a to do 8 dnů, a údaje o tom, kdo všechno prováděl odhad majetku a jaký byl a podle čeho byla určena prodejní cena,

b) jakým způsobem byl proveden výběr partnera.

Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Kolářové a táži se jí, zda si přeje, aby sněmovna rozhodla o tom, že tato interpelace má být pojednána jako naléhavá a o tomto musím dát tedy hlasovat.

(Souhlas.)

Kdo je tedy pro, aby interpelace paní poslankyně Kolářové byla označena jako naléhavá, ať zvedne ruku. 114.

Děkuji. Jednoznačně přijato.

Takže do 8 dnů podá vláda odpověď. Domnívám se, že můžeme o usnesení, které navrhla paní poslankyně Kolářová hlasovat teprve potom, kdy dostaneme od vlády odpověď. Souhlasí paní poslankyně Kolářová s tímto navrženým postupem?

Poslankyně Daniela Kolářová: Vzhledem k závažnosti této interpelace jsem vznesla otázky, na které by měla sněmovna dostat odpověď, a to by mělo být částí tohoto usnesení, protože bych nechtěla odpověď pouze obecnou či vládní, ale přesně na body, které byly položeny jako dotazy. Chtěla bych odpověď do 8 dnů.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Tak jsem tomu také rozuměla. Vzhledem k tomu, že na odpovědi na otázky se váže i usnesení sněmovny, domnívám se, že bychom se měli k usnesení vrátit až po odpovědi české vlády, které dojde do 8 dnů. Do té doby budeme nepochybně schůzovat. Mohu tedy tento bod pokládat za uzavřený.

Dalším bodem je

K tomuto bodu jste v časovém předstihu dostali písemný podklad k projednání v poslaneckých klubech a ve výborech. Prosím nyní předsedu české vlády pana Petra Pitharta, aby zprávu uvedl.

Předseda vlády Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, vážená Česká národní rado, dne 16. dubna obdržel každý z vás Zprávu o plnění Programového prohlášení vlády ČR. Na rozdíl od původního Programového prohlášení je koncipována tak, že informuje o konkrétních tématických okruzích, které jsou v péči jednotlivých ministerských resortů. V tomto krátkém projevu se nebudu vyjadřovat k jednotlivým bodům Zprávy, protože její text dobře znáte. Dovolte mi však, abych obrátil svou i Vaši pozornost k fungování vlády ČR jako celku.

Jsem hluboce přesvědčen, že svůj základní a nejobtížnější úkol tato vláda, nazvaná svého času vládou národní oběti, splnila prostě tím, že fungovala, že vytrvala jako akceschopný tým. Při posuzování své situace býváme často zahleděni do svých bezprostředních dojmů a pocitů, a proto nám chybí nezbytný relativizující nadhled. Rozhlédneme-li se po zemích rozpadlého socialismu, nevidíme často, žo by se táž vláda udržela po celé své funkční období, byť by bylo dvouleté. A vzpomeneme-li počátků našeho státu po roce 1918, zjistíme, že ve srovnatelném časovém období se vystřídaly dokonce vlády tři, z toho jedna úřednická.

Tato vláda však zůstala vládou a pracovala, třebaže její funkční období bylo časem fundamentálních proměn.

Nevládla sice pokaždé bezkonfliktně, vždy ke spokojenosti všech, ale svůj kurs v těch dvou nejdůležitějších ohledech politickém a ekonomickém - měnit nemusela. A to není samozřejmost. Svému slibu vybudovat základy demokracie a vytvořit předpoklady pro ekonomickou transformaci, dostála.

Kdyby vláda vládla špatně, vznikly by tu takové politické tlaky, které by ji nepochybně smetly. Nikdy však nebyla vznesena otázka důvěry vládě. A po celé funkční období se těšila důvěře naší veřejnosti. Třebaže se u nás dnes a denně zjišťují měnící se názory na kdeco, vyslovilo se pro tuto vládu pokaždé více než 50 % dotazovaných občanů České republiky. Na žebříčku důvěry občanů zaujímala vláda České republiky mezi sedmi ústavními orgány federace trvale druhé místo hned za prezidentem republiky. Toto budiž důkazem, že vláda dovedla vytvořit dosti široký společenský konsensus a že se o něj dovedla opřít.

I proto mohu konstatovat, že její program byl v těch základních rysech splněn. Ano, zůstaly nesplněné položky. Některé problémy dosud nedozrály ke svému řešení. A některé si vyžádaly mnohem složitější postupy, než byl kdokoliv schopen předem předpokládat. Tu je třeba znovu připomenout, že dva roky jsou dobou příliš krátkou.

Jedním z důvodů, proč neproběhlo všechno podle našich představ, byla neadekvátní ústavní situace České republiky. Ústavní pořádek jsme zdědili po bývalém režimu. Byl koncipován tak, aby nezaručoval nedemokratické poměry, přesněji řečeno tuhý centralismus. V nejmenším nepřál tomu, čemu se říká oddělení mocí, zejména moci zákonodárné a výkonné. Neměl bych však mluvit v minulém čase, protože tento systém platí neustále, podvazuje akceschopnost zákonodárných sborů, tedy i České národní rady. A protože jsme nebyli s to na něm něco změnit, převezmou jej bohužel i ti, kteří přijdou po volbách.

Tento systém neumožňuje, aby vyžadovaná odpovědnost byla spojena s patřičnou mírou pravomoci. Budu, pokud možno, konkrétní. Od předsedy vlády se očekává, že bude zodpovídat za činnost celé vlády i jednotlivých ministrů. On však nemá příslušnou pravomoc, protože nemůže rozhodovat o složení vlády, zejména o ustanovení, případně o odvolání jednotlivých ministrů. O tom rozhoduje jiný orgán, vám důvěrně známý, který však za činnost vlády přímo odpovědný není. Je to situace absurdní, a přitom vžitá po 40 let.

Znovu zdůrazňuji: specifičnost demokratického parlamentního systému spočívá mimo jiné v co největší nezávislosti moci zákonodárné, výkonné a soudní - a zároveň v možnosti vzájemné kontroly a brzdících mechanismů. Náš stále platný ústavní pořádek je zejména v ohledu, o němž jsem se zmínil, nedemokratický.

U této příležitosti chci zmínit další skutečnost, která s tou předchozí souvisí. A tou je sama struktura našeho vládního tělesa, kterou opět převezmou ti, co zasednou v příští vládě. Mám na mysli zejména instituci několika místopředsedů vlády bez vlastního ministerstva, tedy i bez vlastního aparátu a s kompetencemi jen nejasně určenými. I tuto zvyklost jsme převzali z minulé brežněvovské praxe. I ona měla sloužit systému převodných pák, tedy centralismu.

Snad si vzpomenete, že před minulými parlamentními volbami patřila k mé funkci českého premiéra automaticky - a zcela nesmyslně - i funkce místopředsedy federální vlády. Této zbytečné funkce, koncipované v duchu demokratického centralismu, jsem se naštěstí včas vzdal, na úrovni republikových vlád však tato nadbytečnost trvá nadále. Podle mého názoru by bylo účelnější, kdyby vláda měla třeba i o 2 ministry navíc, pokud by spravovali jasně a zřetelně definované resorty, disponovali náležitým aparátem, a zejména jednoznačně ohraničenou odpovědností a pravomocí, zatímco by postačil jediný místopředseda, jímž by měl být některý z ekonomických ministrů.