Ale naprosto běžně a každodenně
se stává u několika nemocných třeba
s chlopenní srdeční vadou, že čekají
měsíce na vyšetření a pak další
měsíce a celé roky na operaci.
Ještě dlouho není a nebude potřebná
zdravotní péče dostupnou pro všechny
naše občany, už vůbec ne pro občany
Moravy a Slezska.
Jako příklad mohu uvést chirurgické
léčení kardiovaskulárních chorob,
což je zdaleka nejčastější příčina
úmrtí našeho obyvatelstva. V ČSFR je
toho času 5 kardiochirurgických center - IKEM Praha,
Kardiocentrum Motol, Kardiochirurgická klinika Hradec Králové,
Centrum kardiovaskulární a transplantační
chirurgie Brno a Ústav kardiovaskulárních
chorob Bratislava. Na těchto pracovištích se
provádí cca 100 operací na 1 milion obyvatel,
přitom reální potřeba těchto
operací je 500 na 1 milion obyvatel.
Pro srovnání - sousední Rakousko provádí
těchto operací 505 na 1 mil., Holandsko více
než 800 operací na 1 milion za rok a USA více
než 1000 operací na 1 milion za rok. V léčení
ischemické choroby srdeční provádíme
9x méně operací na 1 mil. obyvatel než
Rakousko a přitom se dostáváme na přední
místo ve světě ve výskytu této
choroby.
Z toho vyplývá, že provedeme-li v našem
státě 5x méně operací než
v Rakousku, znamená to, že se u nás dostane
dobrodiní operace jedné pětině z celkového
počtu nemocných, kteří by operaci
potřebovali. To znamená, že kardiochirurgové
a kardiologové musejí provádět selekci
nemocných, tedy vybírat ty nejvíce ohrožené.
Provede-li se 5x méně operací než je
skutečná potřeba, znamená to, že
je každoročně odsouzeno k smrti rychlé
či pomalé 6000 nemocných.
Aby bylo možné srdeční chorobu léčit,
je třeba ji předem diagnostikovat. A zde vidíme,
že diagnostické možnosti jsou, zvláště
na Moravě, značně omezené. Dřívější
diskriminace Moravy a Slezska v oblasti ekonomické, sociální
a kulturní se nevyhnutelně promítla i do
oblasti zdravotnictví.
K diagnostice většiny srdečních chorob
je nezbytný speciální rentgenový přístroj,
jehož cena se pohybuje kolem 30 mil. devizových korun.
Zatímco se těchto přístrojů
dnes nachází v Čechách 12 a na Slovensku
5, na Moravě existuje jeden jediný, který
je po 12 letech provozu již natolik amortizován, že
je pro poruchy často mimo provoz. Je to zřejmě
následek onoho "spravedlivějšího
přerozdělování rozpočtů"
pro Moravu a Slezsko! Na zakoupení nového rentgenového
diagnostického přístroje pro brněnskou
kardiochirurgii bylo v roce 1990 uvolněno 32 mil. devizových
korun. Nebyl však dosud dodán, neboť devalvace
koruny v říjnu 1990 obchodní jednání
zabrzdila.
Dnes je situace brněnského kardiochirurgického
centra, které provádí největší
počet srdečních operací v našem
státě s nejlepšími výsledky natolik
závažná, že každým okamžikem
hrozí zastavení diagnostiky srdečních
chorob a tedy i zastavení jejich operační
léčby. Je třeba zdůraznit, že
na angiokardiografické vyšetření čekají
stovky nemocných z obou moravských krajů,
z nichž mnozí jsou ohroženi nebezpečím
z prodlení, takže je oprávněná
obava, že mnozí z nich se pro pokročilost své
choroby tohoto vyšetření již bohužel
nedožijí.
Nevím, jak se priorita kardiovaskulárního
programu projevovala v Čechách, ale na Moravě
jsme ji s jedním katetrizačním přístrojem
příliš nepociťovali.
Z toho všeho vyplývá, že bychom měli
vytvořit všechny předpoklady k tomu, aby u
nás i na Moravě a ve Slezsku byla zdravotní
péče skutečně všeobecně
dostupná. A to zatím, bohužel, není.
Vypisujeme různé nadace, aby se naši nemocní,
a to jak děti tak i dospělí, mohli dát
operovat v zahraničí, protože nemáme
potřebné finanční prostředky
na přístrojovou techniku, mozky a ruce lékařů
i zdravotnických pracovníků nechybí.
Stačí vzpomenout příkladu transplantace
jater u Patrika Polanského z Českého Těšína,
který čekal až příliš dlouho.
Vezmeme-li v úvahu současný stav našeho
zdravotnictví a dáme na misky vah potřeby
našich nemocných a na straně druhé naše
možnosti, musíme si uvědomit, že bychom
museli denně vypisovat podobné nadace na desítky
a stovky nemocných. Operace stojí zhruba 3 miliony
korun na jednoho pacienta. Přitom stačí zajistit
pracoviště u nás doma a našim nemocným
můžeme dobře a hlavně včas pomoci.
Co z toho vyplývá? Pokud se týká dotací
na Výzkumný ústav kardiovaskulární
Brno, je zde situace nadále velmi špatná, protože
dotace na nezbytné přístroje pro provádění
kardiochirurgických zákroků a transplantací
nebyly stále tomuto pracovišti přiděleny
a chybí. Mimochodem mohlo by se provádět
na tomto pracovišti 50 transplantací ročně!
K tomu a dalším operacím je potřeba:
1. nový rentgen v ceně 7 mil. Kčs 2. přístroj
pro mimotělný oběh 1,25 mil. Kčs 3.
přístroj pro autotransfúzi 1,2 mil. Kčs.
Mám-li to rekapitulovat, chybí pracovišti prof.
Černého na investice celkem 9,5 mil. Kčs
a na rozvoj transplantací a kardio - 20 mil. Celkem 29
milionů korun.
Protože se jedná o pracoviště, které
zajišťuje uzdravení pacientů z Moravy
a Slezska, je téměř nezbytné tyto
prostředky ihned zajistit, třeba vyčleněním
zvláštní vládní dotace.
Rozšiřují se a posunují restituce, možná
je to dobře, možná špatně, ale
zbytečně umírají lidé a to
je zcela určitě špatné a nedobré.
To je jedna moje interpelace.
Druhá interpelace se týká našich dětí.
Dovolíte, abych ji přečetla? (Ano). Je opět
určena panu ministru Bojarovi.
Vážený pane ministře,
obracím se na vás se svou interpelací ohledně
pomoci diabetickým dětem poskytnutím mimořádné
dotace.
V České republice je k 1. 1. 1992 evidováno
1580 diabetických dětí. Zatím co dříve
byl průměrný nárůst 60 - 80
dětí ročně, pak za rok 1990 to bylo
160 a v roce 1991 již 200 dětí. Přesto
si myslím, že nynější počet
1580 diabetických dětí není tak velký,
abychom nemohli jejich základní potřeby zabezpečit.
Od r. 1990 se o tyto děti stará sdružení
rodičů a přátel diabetických
dětí. Vykonalo obrovskou práci pro tyto děti
zdarma a ve svém voleném čase. Mám
a samozřejmě předám podrobný
rozbor o přidělených dotacích a hospodaření
s nimi.
V loňském roce obdrželo sdružení
dotaci ve výši cca 35 mil. korun. Tyto prostředky
byly okamžitě po přidělení využity
k zabezpečení insulinů, glukometrů,
proužků a dalších materiálů,
určených lékařům pro dia děti.
Nejenže se tím zabezpečily životy dětí,
ale byly vytvořeny i základní předpoklady
pro kvalitativní skok ve zlepšení péče
o ně.
Současně se podařilo ušetřit
velké částky, které by se musely uhradit
Zdravotnickému zásobování a Lékárenské
službě. V loňském roce to bylo 30 -
50% původní ceny.
Sdružení se podařilo snížit po
jednání s Chemapolem i obstaravatelskou přirážku.
Jen tato úspora činila 390 tisíc korun. Při
jednání s dodavatelskými firmami využilo
sdružení jejich konkurenčního postavení
a dosáhlo výhodných cen a velkých
darů. Celková dosažená úspora
činila přes 13 mil. Kčs.
To umožnilo vybavit všechny dia děti glukometry
a postupně vytvořit podmínky pro převedení
asi 50% z nich na lidské insuliny, to znamená lepší
insuliny. Vzhledem k přesné a přísné
evidenci se glukometry, proužky a insuliny dostaly opravdu
konečně k diabetickým dětem.
Veškeré odborné otázky řešili
lékaři pod vedením doc. Vavřince z
Fakultní nemocnice Motol. Sdružení pracovalo
stovky a stovky hodin po pracovní době a po nocích
na organizační stránce věci, která
tak byla dovedena k cíli. Veškeré úsilí
bylo motivováno snahou, aby péče o naše
diabetické děti byla srovnatelná s civilizovanými
zeměmi. Z prostředků dotace nebyla čerpána
ani jedna koruna na mzdy.
Nyní však nastala situace, která může
vážně ohrozit celý, tak pracně
vybudovaný a prováděný projekt. Sdružení
pro letošní rok neobdrželo dotaci na insuliny
a proužky.
Podle usnesení vládního výboru pro
zdravotně postižené bylo sice vyčleněno
18 mil. Kčs na uvedené potřeby, ale pro státní
zdravotní správu. Podle uveřejněných
údajů však dosud nebyly u výrobců
žádné insuliny ani proužky objednány.
Navíc budou-li tyto prostředky přiděleny
do stávajícího systému zdravotnické
péče, nastane v podstatě situace, která
byla před dvěma léty: HM insuliny se sice
dovážely v potřebné výši,
ale nikdy se k našim dětem nedostaly. V naší
republice je 75 tisíc diabetiků na insulinu a každý
má v systému Zdravotnického zásobování
či Lékárenské služby někoho
známého. Obdobně budou unikat i proužky
do glukometru. Navíc tyto prostředky budou naprosto
nedostačující vzhledem ke: - zvýšeným
cenám insulinu pro rok 1992 - nákupům bez
zvýhodněných cen, přiznávaných
sdružení, - přirážkám, které
si bude účtovat Zdravotnické zásobování
a Lékárenská služba nebo jejich nástupci.
V podstatě bude moci být nakoupena asi polovina
potřebných materiálů a tím
zabezpečeny potřeby sotva poloviny diabetických
dětí. Hrozí tedy reálně situace,
že děti budou zpátky převáděny
MC nebo dokonce Pur insuliny Spofa, nebudou mít proužky
a glukometry se pro ně stanou bezcennou hračkou.
Kvalita jejich života bude opět ohrožena.
Již v září loňského roku
poslal předseda sdružení JUDr. Letocha dopis
s upozorněním na tuto situaci ministru zdravotnictví,
nedostal však odpověď. Také sdělení
paní Olgy Havlové, že postoupila dopis z listopadu
1991 ministru zdravotnictví k řešení,
zůstalo ze strany min. zdravotnictví bez odezvy.
8. 2. 1992 další dopis na ministerstvo zdravotnictví
panu in. Jungovi. Zřejmě opět marně.
Nebezpečí hrozící našim dětem
obzvláště v letošním roce, kdy
Všeobecná zdravotní pojišťovna ještě
nebude moci zcela plnit své postavení, je nyní
více než reálné.
Rodiče nemocných dětí nemohou klidně
spát, pracovníkům ministerstva zdravotnictví
spánek potíže zřejmě nedělá.
Jinak si nedovedu vysvětlit jejich hrozivé mlčení.
Nikdy jsem netušila, že podobné problémy
mohou existovat. Od těch dob, co je znám, je mi
těžko.
Jsem ráda, že existují lékaři,
o nichž mi doktor Letocha vyprávěl, jako jsou
v Motole. Obdiv zasluhuje úsilí a nespočetné
hodiny vynaloženy členy sdružení na pomoc
diabetickým dětem. Ptala jsem se ho, jak je možné,
že mnohdy tak malé děti mohou tak přesně
a přísně dodržovat režim, dietu,
několikrát denně píchat insulin -
přece to nevydrží a musí si zamlsat,
porušit režim.
Nikdy nezapomenu na jeho odpověď: "To byste se
divila. Vydrží to - a jak! Jen jednou zhřeší
a mají takové potíže, že na to
dlouho nezapomenou!" A mně se udělalo špatně.
Nad tím, že tyto malé děti, které
mají právo si hrát, mají právo
mlsat, občas i neposlouchat, tak brzy poznaly, co je to
bolest, co je to odříkání.
Pořádáme sbírky na různá
neštěstí doma i v zahraničí,
přispíváme na nejrůznější
nadace, rozdělujeme při rozpočtech peníze
různým společenským organizacím.
Musí se přece najít prostředky i pro
pomoc našim nemocným dětem, ale ne až
někdy, teď hned. Vždyť diabetické
dítě potřebuje insulin každý
den, pořád, jinak zemře.
Vím, že zdravotnictví je v těžké
situaci, vím ale také, že rezervy jsou. Již
dávno jsme zde, v parlamentě, navrhovali různá
úsporná opatření, která nebyla
dosud uvedena v platnost a další úspory by
se také našly. Třeba placení léčení
za záměrné sebepoškozování
našich občanů, ať už se děje
na svobodě či v různých nápravných
zařízeních. Jedno je ale jisté: naše
nemocné děti musí mít všechno
co potřebují, aby jejich už tak těžký
úděl byl alespoň trochu zmírněn,
Proto žádám pana ministra, aby sdružení
byla poskytnuta dotace s výjimkou, tak jako v loňském
roce, aby byla zabezpečena kvalita života našich
nemocných dětí. Tyto děti si nezpůsobily
nemoc ani z neopatrnosti, ani z nedbalosti. Jsou nevinné
a jsou naše. Děkuji Vám.
Ještě mám k dispozici výběr z
článku, jak mnohokrát dochází
k přísunu peněz: - sladidla za 200 tisíc
Kčs převzal zástupce min. zdravotnictví
ČR od švýcarské firmy a české
firmy. Dar je určen asociaci rodičů diabetických
dětí.
Chtěla jsem se zeptat pana ministra, jak je možné,
že děti nedostaly ani sladidla ani 200 tisíc
Kčs. - dále byl v Děčíně
projekt, na který bylo zasláno 70 tis. Kčs
tomuto sdružení. Nedostalo je rovněž.
Ústně jsem se zeptala pana ministra, který
mi slíbil, že na příští
schůzi tyto dotazy zodpoví, stejně jako že
odpoví na tyto interpelace. (Potlesk)
Místopředseda ČNR Zdeněk
Malík: Děkuji paní poslankyni Mazalové.
Paní poslankyně, zůstaňte zde, protože
se jedná o dvě interpelace.
Žádám všechny poslance, aby se dostavili
do sálu, abychom mohli ukončit schůzi a hlasovat.
Žádám paní poslankyni Mazalovou, aby
krátce charakterizovala obě interpelace.
Poslankyně Gerta Mazalová: Poskytnutí
dotace kardiocentru v Brně ve výši 29,5 mil.
Kčs.
Poskytnutí dotace s výjimkou dětem ve výši
18 mil. Kčs stejně jako v loňském
roce.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji. Požadovala jste, aby odpověď byla
připravena do příští schůze,
což představuje 12 dní.
Vyslechli jste interpelace paní poslankyně Mazalové,
která požadovala, aby byly uznány za naléhavé,
se lhůtou 12 dnů.
Dávám hlasovat o první, která se týká
dotací zdravotnictví.
Kdo souhlasí s naléhavostí této interpelace
s určením doby 12 dnů, ať zvedne ruku.
73.
Je někdo proti? 1.
Souhlas byl vysloven.
Nyní máme druhou interpelaci, která se týká
diabetických dětí, opět na 12 dní
zkrácení, jako naléhavou interpelaci.
Kdo souhlasí, ať zvedne ruku. 74.
Je někdo proti? 2.
Děkuji, s touto interpelací byl vysloven souhlas.
Přistupujeme k předposlednímu bodu pořadu,
je to návrh poslance Františka Nerada na přijetí
usnesení ČNR. Prosím pana poslance Nerada,
aby navrhl usnesení, o němž budeme hlasovat.
Poslanec František Nerad: Pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, dovolte,
abych znovu zopakoval své usnesení, které
jsem zde přednesl již včera.
"ČNR doporučuje, aby byly odstraněny
i další majetkové křivdy, spáchané
na občanech na základě některých
právních předpisů, zejména
zákona 169/1949 Sb., zákona o vojenských
újezdech. Tento zákon je v působnosti FS
ČSFR.
V souvislosti s tím upozorňujeme na usnesení
ČNR č. 286 z 15. listopadu 1991, ve kterém
byla vláda České republiky žádána
o řešení majetkoprávních vztahů,
které vznikly i na základě zákona
č. 169/1949 Sb."
Dovolte mi ještě krátké zdůvodnění.
Již jednou jsme doporučili vládě ČR,
aby zahájila jednání s vládou ČSFR
na řešení majetkoprávních vztahů
k pozemkům ve vojenských újezdech. Od té
doby jsem nedostal od nikoho pozvání k jednání
o této problematice. Oproti tomu se na mne obrátila
asi stovka občanů s doklady, které jsem na
tomto místě již citoval. Všichni, kteří
tyto doklady viděli se spolu se mnou shodují v názoru,
že problémy je nutné řešit.
Vzhledem k tomu, že FS již přijalo novou vojenskou
doktrínu, domnívám se, že je třeba
přijmout i nové zákony a upravit zákony,
na kterých stála ta stará. Nejde mi v žádném
případě o likvidaci vojenských újezdů.
Vím, že zůstanou a musejí zůstat.
Ale je nutné vyřešit jak majetkové tak
morální křivdy, vyplývající
z minulých předpisů a dále odstranění
majetkoprávních vztahů a případných
rozporů v budoucnosti. Namátkou bych jmenoval střet
se zákonem o myslivosti a se zákonem o dani z pozemků
a nemovitostí.
Jak nevyřešené majetkové poměry
z 50. let, tak neprůhledné majetkově právní
vztahy k vojenským újezdům v současnosti
jsou a domnívám se, že i budou zdrojem napětí
mezi občany a armádou. Proto se domnívám,
že problematický zákon musí být
novelizován.
Děkuji vám za podporu.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Neradovi, otevírám rozpravu.
Chce někdo k této problematice vystoupit? Zdá
se, že tomu tak není, rozpravu uzavírám.
Slyšeli jste návrh usnesení, myslím,
že není třeba jej opakovat.
Dávám hlasovat, kdo je pro toto usnesení,
navržené panem poslancem Neradem? 70.
Je někdo proti? Nikdo.
Usnesení bylo přijato. Děkuji.
Přistupujeme k poslednímu bodu, je to
Zprávu o činnosti předsednictva jste obdrželi
jako sněmovní tisk 694.
Máte ke zprávě nějaké připomínky?
Nikdo se nehlásí, navrhuji přijmout toto
usnesení: "ČNR souhlasí se zprávou
o činnosti předsednictva ČNR za dobu od 17.
března do 13. dubna 1992, podle sněmovního
tisku 694."
Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení,
ať zvedne ruku. 88.
Je někdo proti? Nikdo.
Usnesení bylo přijato.
Tím jsme projednali celý pořad schůze,
na závěr ještě připomínám,
že další schůze začne v úterý
28. dubna, jak jste již vyrozuměni pozvánkami.
Schůzi končím a přeji vám všem
příjemné velikonoční svátky.