Česká národní rada 1990 – 1992

Vážení kolegové a kolegyně, dovolte, abych v tomto okamžiku na několik vteřin přerušil běžný program jednání a konstatoval, že dnešního dne navštívila ČNR delegace parlamentu Srbské republiky, její zahraniční výbor s předsedou panem Prljou. Dovolte abych tuto delegaci, která sleduje naše jednání, přivítal. (potlesk)

Dámy a pánové, posledním bodem našeho programu je

S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Žák.

Poslanec Václav Žák: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolte, abych navrhl další bod pořadu dnešního jednání, a to je hlasování o zkrácení lhůty u zákonu o statistice. Sněmovna to zamítla na minulé schůzi. Chápu, že statistika nepatří k oblastem, které by většině členů sněmovny připadaly blízké.

Rád bych ale řekl, že zákon na rozdíl od jiných byl projednán ve výborech ČNR. ÚPV na něm trávil do půlnoci čas. Pokud nezkrátíme lhůtu, veškerá práce propadne. Zákon je velmi důležitý, protože zabezpečuje kompatibilitu výkazů mezi námi a Evropským společenstvím. Pokud ho nepřijmeme, budeme přechovávat dál jednotný systém ekonomických informací, který jsme zdědili z minulého režimu. Skutečně nechápu, proč sněmovna neodhlasovala zkrácení lhůty tohoto zákona. Velmi bych prosil, aby jste odhlasovali zařazení tohoto bodu na program a posléze odhlasovali zkrácení.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Žákovi, je to procedurální návrh. Jsem povinen o něm dát hlasovat ihned.

Kdo je tedy pro zařazení? Ještě než to vyslovím, chci se zeptat, vážení kolegové: Je třeba zařadit projednávání tohoto bodu a potom revokovat naše rozhodnutí nebo poté, co přednesete znovu návrh, je možno hlasovat bez revokace usnesení?

Poslanec Václav Žák: Pane místopředsedo, zamítnutí bylo na jiné schůzi. Stačí zařadit bod a hlasovat o zkrácení.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Kdo je pro zařazení tohoto bodu poté, co je projednán vládní návrh zákona o zřízení ministerstva mezinárodních vztahů ČR, ať zvedne ruku. 94 Děkuji.

Kdo je proti? Nikdo.

Návrh byl přijat, projednáním tohoto bodu se budeme zabývat po projednání vládního návrhu zákona ČNR o zřízení ministerstva mezinárodních vztahů ČR.

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 574 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 635.

Prosím nyní pana premiéra, aby vládní návrh zákona odůvodnil.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Vláda ČR předkládá ČNR návrh zákona o zřízení ministerstva mezinárodních vztahů ČR. Hned na začátku považuji za nutné zdůraznit, že se nejedná o pouhou mechanickou reakci na skutečnost, že SR má stejné ministerstvo zřízeno již delší dobu. Na sklonku roku 1990 považovala česká vláda za odpovídající tehdejší situaci vytvoření vládního výboru pro mezinárodní vztahy. Více než roční činnost tohoto výboru byla důkladně zhodnocena a toto zhodnocení je výchozím bodem předkládaného návrhu. Jako takový se tento výbor jeví nepostačujícím. Nedisponuje kompetencemi, potřebnými k všestrannému zajištění činnosti výkonné moci na poli mezinárodních vztahů a ani takovými kompetencemi disponovat nemůže.

Hlavní otázkou je tedy otázka exekutivní působnosti a zároveň odpovědnosti za svěřenou oblast. ČR nemá odpovídající zastoupení vůči partnerům na poli mezinárodních vztahů, není vytvořena institucionální adresa pro stále častější podněty interregionální. A zde dodejme, že mnohé z nich úspěšně rozvíjíme.

Stávající vládní výbor nemůže být odpovídajícím partnerem ve vztahu k zahraničí. Nemůže být koneckonců ani rovnocenným partnerem pro zahraniční výbor ČNR. Z toho všeho vyplývá, že zřízení ústředního orgánu státní správy pro oblast mezinárodních vztahů je nutné a pro ČR potřebné.

Dovolte mi, vážené poslankyně a vážení poslanci, abych se vrátil k několika bodům, které v průběhu dosavadního projednávání předkládaného návrhu ve výborech ČNR patřily k bodům sporným.

Zřízení nového ministerstva mezinárodních vztahů bude spojeno se zvýšenými náklady. Lze mít důvodně za to, že tyto zvýšené náklady budou plně vyváženy přínosy spočívajícími v koordinaci aktivit a záměrů ČR v mezinárodních vztazích. Trvalá absence příslušného orgánu státní správy by měla i v ohledu finančním negativní dopady, vyplývající z roztříštěnosti, neujasněnosti a nízké efektivity všech mezinárodních aktivit ČR.

Návrh, který vláda předkládá, má formu zákona a nikoliv ústavního zákona. Důvod je, že se jedná o novelizaci zákona č. 2/69 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků tak, jak jsou obsaženy v čl. II předkládaného návrhu, přičemž jak původní zákon, tak i všechny jeho změny a doplňky mají formu obyčejných zákonů.

Přijetím předkládaného návrhu nedojde k oslabení federace, ani ke střetu s kompetencemi federálního ministerstva zahraničních věcí.

Platné znění ústavního zákona o čs. federaci, vydané pod číslem 103/90 Sb., čl. 7, odst. 2, písm. a - c) dává republikám významné kompetence v oblasti mezinárodních vztahů. Navrhované kompetence ministerstva mezinárodních vztahů ČR nepřekračují tato ustanovení a nelze tedy v této souvislosti hovořit o oslabování federace či o zasahování do kompetencí FMZV.

Na tomto místě bych chtěl zdůraznit, že vláda nenavrhuje vytvoření rozsáhlého byrokratického aparátu pro oblast mezinárodních vztahů, ale považuje za nezbytné zřídit pro tuto oblast odpovídající ústřední orgán státní správy, který by zajišťoval výkon pravomocí ČR.

Jen na okraj bych chtěl poznamenat, že podle návrhu, který vláda České národní radě předkládá, by ministerstvo mezinárodních vztahů ČR bylo personálně i materiálně vybaveno podstatně skromněji, než jeho slovenský protějšek.

V praxi, jak ji z různých mezinárodních jednání dosud známe, se bohužel negativně projevuje funkční nerovnost slovenských a českých orgánů na poli mezinárodních vztahů. Paradoxní při tom je, že tento stav vyvolává na slovenské straně pocit, že absenci příslušného ministerstva ČR lze vysvětlit tím, že ČR se cítí být a je v oblasti mezinárodních vztahů zastupována federálním ministerstvem. Myslím, že je v zájmu ČR i v zájmu zachování společného státu, abychom přispěli k odbourání podobných pocitů totožnosti "českého" a - "federálního" u našich slovenských partnerů.

Všechny tyto argumenty se více méně kryjí se společnou zprávou výborů ČNR k vládnímu návrhu zákona z 13. března t. r. Dovolte, abych se však pozastavil nad navrhovanou úpravou čl. III, předloženého návrhu, která doporučuje, aby navrhovaný zákon nabyl účinnosti dnem 1. června 1992. Zde se domnívám, paní a pánové, že už není možné otálet. V dosavadním postupu zeje tak jako tak značná prodleva. Rovněž věcná úvaha o nelehkém budování navrhovaného ministerstva nás vede k tomu, abychom se dali do práce hned. Musíme ustavit strukturu celé instituce, začít budovat aparát ministerstva, vyhledávat osobnosti příští české diplomacie. Je na to třeba co nejdříve formulovat alespoň základy příštího českého diplomatického stylu. Vyslovit hlavní důrazy naší zahraniční orientace a toto všechno s sebou nese tolik práce, že už není možno ztratit ani den.

Musíme rovněž zajistit kontinuitu dosavadních snah a ambicí, jak vycházely ze zahraničně politického výboru ČNR, kde bychom také chtěli vyhledat profilující osobnosti vznikajícího ministerstva.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi nyní, abych předkládaný návrh zákona předložil vaší úvaze s nadějí, že jej schválíte a doporučíte i jeho okamžitou účinnost tak, aby ministerstvo mezinárodních vztahů ČR mohlo začít pracovat co nejdříve. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi a prosím společného zpravodaje výborů ČNR, poslance Jiřího Payne, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedající, pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, přistoupili jsme k bodu programu, ve kterém máme projednávat tisk 574, který pojednává o zřízení nového ministerstva ČR. K němu máte společnou zprávu v tisku 635.

Tisk 574 projednaly kromě mandátového a imunitního výboru, který obvykle návrhy zákonů neprojednává, a kromě výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, který návrh neprojednal pro nepřítomnost předkladatele, všechny ostatní výbory. Doporučily schůzi ČNR, aby s vládním návrhem vyslovila souhlas.

Některé výbory navrhly určité připomínky k textu. Navrhly text zpravidla rozšířit. V § 5 (bod 3 předloženého tisku) šlo o doplnění několika písmen. Společná zpráva provádí jakousi sumaci těchto návrhů a zároveň se pokouší o legislativní návrh, který by byl přijatelný.

Ze stanovisek výborů by patrně bylo namístě říci, že návrhy, které se týkaly koordinace činnosti obcí a regionů, byly z legislativního hlediska problematické, a proto se objevuje ve společné zprávě písm. f), které pouze říká "regionální spolupráci" obecně. Tento termín se již vyskytuje v právě novelizovaném zákoně, takže to není legislativně nový text, a domnívám se, že by mohl být přijatelný.

Pokud jde vůbec o smysl tohoto zákona: České republice byly kompetenčním zákonem přiřčeny jisté kompetence v oblasti mezinárodních vztahů. Domnívám se, jak již zde bylo řečeno, že není nutno se dívat na symetrii vůči SR, ale že stojí za to zmínit, že naše české kompetence v oblasti mezinárodních vztahů jsou velmi obdobné tomu, jak jsou zakotveny kompetence v NSR. Tam na základě těchto kompetencí zpravidla bývá zřízeno ministerstvo pro věci spolkové a evropské. Myslím, že pro naši vládu, která se bude ustavovat po volbách, by stálo za to přemýšlet o tom, zda nesloučí otázku koordinace s federací a koordinace z hlediska mezinárodních vztahů do kompetence jednoho ministerstva. Nikoliv tak, jak tomu bylo dosud, že otázky mezinárodních vztahů měl na starosti vládní výbor, zatímco otázky koordinace s federací měl na starosti místopředseda vlády. Dochází zde totiž k určitému překrývání kompetencí právě v oblasti zahraniční politiky federace a mezinárodních vztahů republiky. Možná by stálo za to připomenout, že částečně obdobné kompetence má i Rakousko.

Pokud jde o vysvětlení textu, domnívám se, že by stálo za to objasnit některé časti navrženého zákona.

V § 3 se vypouští poměrně krátký pasus "a zahraniční pomoci". V tomto případě se jedná o neinvestiční pomoc. Na rozdíl od SR, kde i ekonomické otázky jsou svěřeny do kompetence obdobného ministerstva, jaké my bychom měli případně tímto zákonem zřídit, v pojetí české vlády zůstávají otázky ekonomické spolupráce nadále v kompetenci ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. Pouze neinvestiční zahraniční pomoc by přecházela do kompetence tohoto nově zřízeného ministerstva.

Chtěl bych říci, že novela § 6 by měla vymezovat pravomoci nově zřízeného ministerstva, a domnívám se, že by bylo velmi účelné, abychom se o některých bodech ještě zde zmínili.

Písmeno a) a c) tohoto paragrafu zmocňuje ministerstvo k tomu, aby koordinovalo přípravu dohod o spolupráci se součástmi spolkových a federativních států v oblasti působnosti ČR. Nutno říci, že působnost ČR je poměrně velká. Exekutivní pravomoci jsou do značné míry svěřeny České republice, to znamená, že tato záležitost není zanedbatelná. V té souvislosti i bod c) hovoří o přímém zastoupení a zastupování ČR. V písmenu b) se pojednává o koordinaci přípravy dojednání dohod v oblasti zákonodárné působnosti. Domnívám se, že aktivita ČR při sjednávání takovýchto dohod by mohla být podstatně větší, a věřím, že zřízení takovéhoto ministerstva k tomu přispěje.

V písm. d) se hovoří o tom, že nové ministerstvo by mělo připravovat koncepci v souladu se zahraniční politikou naší federace a v písm. e) se hovoří o koordinaci ministerstva a jiných orgánů státní správy.

Chtěl bych říci, že kromě toho, co si vláda slibuje od zřízení nového ministerstva a co máte poměrně podrobně popsáno v důvodové zprávě, je třeba se zmínit i o tom, co si od zřízení tohoto ministerstva slibuje ČNR nebo co bychom jako ČNR od toho ministerstva chtěli, jak se domnívám.

Myslím, že koordinace aktivity jednotlivých ministerstev v této oblasti je naprosto nezbytná. Setkali jsme se často s tím, že aktivity v zahraničí byly nekoordinované nejenom mezi jednotlivými ministerstvy, ale byly nekoordinované i snazším federálním ministerstvem zahraničních věcí. Dochází tím k tomu, že povést české zahraniční politiky je tím částečně poškozována. Věřím tedy, že zřízení takovéhoto ústředního orgánu by mohlo vést k tomu, aby skutečně veškeré aktivity probíhaly podle diplomatického protokolu, aby s těmito aktivitami byly seznámeny naše zastupitelské úřady, aby mohly také při těchto aktivitách svou činností napomáhat.

V otázce koncepčnosti myslím, že se zcela shodujeme s vládou. Je to záležitost, která nám stále chyběla a kterou jsme my, jako zahraniční výbor, nebyli s to svými silami zpracovat, i otázka priorit zahraničních aktivit, otázka koncepce našeho postupu.

Kromě toho se domníváme, že toto ministerstvo sehraje důležitou roli v Radě Evropy, kde Československo je zastoupeno, kde existuje Stálá konference měst a regionů a kde je nutno shromažďovat systematicky veškeré materiály, které jsou touto organizací vydávány, je třeba je studovat, je třeba se jimi zabývat, překládat je a zprostředkovávat jejich, využití pro naše města a obce, případně i regiony.

Další činnost, kterou bychom pravděpodobně očekávali od tohoto ministerstva, je posuzování legislativních návrhů vlády z hlediska legislativy Evropských společenství. Pokud by toto ministerstvo bylo schopno připomínkovat zákony z hlediska legislativy Evropských společenství, mohlo by to velmi prospět našemu přibližování se evropskému standardu a v konečném důsledku urychlit náš vstup do Evropy. Tady to myslím obecněji. Není nutné, abychom se hned stali členy Evropských společenství, ale pokud naše zákonodárství bude srovnatelné s evropskými zvyklostmi, pravděpodobně budeme dříve považováni za evropskou zemi.

Kromě toho toto ministerstvo může připravovat projekty a programy, které pravděpodobně Evropská společenství mohou sponzorovat. Myslím, že to je činnost, které je třeba také se systematicky věnovat a která bude velkým přínosem pro ČR.

Zároveň bych chtěl říci, že pro ČNR zřízením tohoto ministerstva vznikne orgán, v jehož čele stojí ministr. To znamená, že někdo v české vládě ponese přímou odpovědnost za mezinárodní vztahy a bude v těchto věcech také interpelovatelný poslanci ČNR a tyto aktivity tedy budou také pod kontrolou parlamentu. Na jedné straně tedy bude kontrola parlamentu, na druhé straně tento ministr. Vybavení určitými pravomocemi je to, co dosavadní vládní výbor, jak se domnívám, musel postrádat.

Další aktivitu, o které předpokládáme, že ministerstvo bude vyvíjet, je spolupráce s krajany. Ta byla pouze ve vládním návrhu důvodové zprávě a řada výborů doporučovala, aby se tato činnost stala součástí legislativního textu. Je také obsahem společné zprávy.

Rovněž v souhlase s vládou se domníváme, že toto ministerstvo by mělo vést přehled o mezinárodních aktivitách, evidovat veškeré kontakty a tím by měla být zajištěna také kontinuita všech mezinárodních aktivit. Problémem je, že často přijíždíme na některá místa a zjišťujeme, že už mnohé bylo učiněno, ale informace nejsou u nás dostupné.

Dále bych se chtěl zmínit o otázce nákladů. Důvodová zpráva uvádí, jaké jsou plánované náklady na zřízení tohoto ministerstva. Věřím, tak jako pan premiér, že budoucnost ukáže, že investice do zřízení tohoto ministerstva je vysoce rentabilní, že skutečně bude přínosem pro ČR.

Pokud by zazněly další podrobnější dotazy v tomto směru, tak jako zazněly i v některých výborech otázky typu "Jaké byly finanční náklady na vládní výbor?", "Jaké srovnání nákladů s náklady v SR?", "Z jaké položky českého rozpočtu se budou čerpat?", "Jaká je podrobnější specifikace nákladů?", pak by asi bylo lépe zeptat se předkladatele.

Na některá problematická místa textu jste byli upozornění. Zahraniční výbor navrhoval zřízení úřadu, vláda navrhuje zřízení ministerstva a zahraniční výbor s tím vyslovil souhlas. Domnívám se, že to je skutečně vhodné řešení.

Otázku zahraniční pomoci a zahraničně ekonomických kompetencí jsem už zmínil. Pokud jde o zmíněnou problematiku, zda by nemělo být ministerstvo zřízeno ústavním zákonem, tak jako například Nejvyšší kontrolní úřad, připomněl bych ze zákona o československé federaci č. 143/68 Sb. článek 107, odstavec 1, písmeno g), kde se říká, že ČNR zřizuje zákonem ústřední orgán státní správy. Znamená to tedy, že ministerstva jsou správně už od toho původního prvního návrhu, to je zákona č. 2/69 Sb., zřizována obyčejným zákonem. Myslím, že to legislativní řešení je správné.

Pokud jde o účinnost, zde dochází k diskusi, zda by účinnost měla být dnem vyhlášení, či až prvním červnem, jak navrhl jeden výbor a jak se to stalo součástí společné zprávy. Chtěl bych uvést to, že ČNR má dost zkušeností s délkou času, jaká je potřebná pro jmenování ministra. Pokud by došlo k tomu, že předsednictvo ČNR by se nedokázalo v dostatečně krátké lhůtě dohodnout na jmenovaní ministra, mohlo by dojít k tomu, že po 30 dnech, jak stanoví usnesení vlády, bude provedena delimitace mezi stávajícím vládním výborem, který má dosud 14 lidí, a novým ministerstvem a pracovníci by nemohli uzavřít novou pracovní smlouvu a nemohli by přejít do tohoto nově zřízeného orgánu. Proto se domnívám, že pokud by se ČNR přiklonila k tomu, co návrh val pan premiér, aby účinnost zákona byla co nejdříve, mělo by zároveň předsednictvo zvážit, zda je schopno do 30 dnů anebo raději v kratší lhůtě jmenovat příslušného ministra.

Dovolte mi ještě nakonec zrekapitulovat částečně historii, jakou se ubíraly aktivity mezinárodních vztahů ČR.

První krok byl učiněn už v říjnu 1990 krátce po volbách dávno před tím, než se vůbec začalo uvažovat o kompetenčním zákoně. (Potlesk v sále.) Postupně v řadě kroků ČNR dala zřetelně najevo, že by souhlasila se zřízením takovéhoto orgánu.

Poslední krok v tomto řešení by měla ČNR učinit dnes. Musí se rozhodnout, zda umožní či neumožní vládě zřízení nového ministerstva, a zároveň se musí rozhodnout o tom, kdy má toto ministerstvo vzniknout. Popřál bych sněmovně, aby rozhodla správně a ku prospěchu ČR.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji společnému zpravodaji panu poslanci Paynovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Písemně není zatím nikdo přihlášen. Chce se někdo přihlásit do rozpravy? Pan poslanec Štindl.

Poslanec Karel Štindl: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, bylo by vlastně nenormální, kdyby se zahraniční výbor nevyjádřil k tomuto návrhu zákona. Učiním tak maximálně stručně, mnohem stručněji, než jsem předpokládal že bude třeba, ale většinu argumentů jste slyšeli.