Na to navazuje, znovu zdůrazňuji, to usnesení,
které vám potom doporučím ke schválení
po schválení tohoto zákona. A které
je velice důležité, které právě
o tomto se zmiňuje. Dále doporučujeme zachovat
ze zákona 33 odst. 16. ten odstavec 16 se jmenuje
"Povinnosti pořadatele" a praví se v něm
doslova: "Pořadatel odpovídá za vytvoření
vhodných podmínek pro konání představení,
za zachovaní pořádku při jeho průběhu
a za dodržování autorskoprávních,
bezpečnostních, požárních, hygienických
a jiných obecně závazných právních
předpisů." To je logické, to myslím
nemusím objasňovat, chci jen upozornit, že
jako nejdůležitější tam vidíme
zachování autorsko-právních předpisů,
aby se tomu pořadatel nemohl nějakým způsobem
vyhnout. Víme, že je na to pamatováno i jinde,
ale neuškodí, když to v tomto zákonu na
přechodné období zůstane.
Dále z takových významnějších
paragrafů doporučujeme zachovat § 34 a z tohoto
§ 34 jde o první odstavec, který zní:
"Pořizovat zvukové, obrazové a jiné
záznamy na představení lze jen se souhlasem
pořadatele." To je ustanovení, které
je běžné ve všech zemích světa
prakticky aby nemohl na představení někdo
přijít a pořídit si jakýkoli
záznam, aby třeba i uvaděčka mu v
tom mohla ze zákona zabránit. To je úplně
běžné ustanovení, které brání
zájmy tvůrců. Je to běžné,
setkal jsem se tím leckde ve světě.
Dále doporučujeme zachovat § 39, což je
jen paragraf, který se zmiňuje o tom, co všechno
tento zákon ruší, které předchozí
zákony a vyhlášky tento zákon ruší.
To vám tady ani snad nemusím číst,
tam je opravdu jen zmínka o tom, co tento zákon
ruší. Nic jiného. Čili, tolik k divadelnímu
zákonu ve znění společné zprávy.
Ve znění společné zprávy dále
je v čl. 2 bod 7 - můžete si to zase přečíst,
nebudu to tady číst - jde tam jenom o to, že
se jedná o technické chyby při přepisování
tohoto zákona. Nejedná se skutečně
o nic závažného, jde jenom o technické
chyby, které v tom vládním návrhu
č. 518 nějakým nedopatřením
jsou. Totéž je i v čl. 2, bod 8 společné
zprávy. Opět se jedná o ryze technické
nedostatky, takže vám vřele doporučuji,
abyste důvěřovali této společné
zprávě, a abyste toto ustanovení schválili.
Pokud někdo mě dostatečně neposlouchal,
k tomu vládnímu návrhu bude potom usnesení
výboru pro vědu, vzdělání a
kulturu, které se týká ještě
čl. 2 bodu 9 zákona o osvětové činnosti.
Tady chci jenom říci, že u toho zákona
platí úplně totéž jako u divadelního
zákona, tzn. že ta pracovní skupina dospěla
k závěru, že zrušení osvětového
zákona jako celku, tzn. principu o co v osvětovém
zákonu jde, by mohlo znamenat určité ohrožení
kulturních služeb v místech. Ale samozřejmě
dikce zákona, který vznikl v roce 1959, je tak katastrofální,
tak příšerná, v podstatě je to
jen taková ideová poučka, jak uplatňovat
vedoucí úlohu strany jisté, tak ta je naprosto
nepřijatelná. Z toho se nemůže zachovat
vůbec nic. Na to právě pamatuje to usnesení,
se kterým vás potom seznámím, a které
vám doporučuji ke schválení. Tolik
jako společná zpráva a dále vás
prosím, pokud dojde k rozpravě, a pokud budete mít
nějaké pozměňující návrhy,
abyste mi tyto návrhy dávali pokud možno písemně,
abych je byl schopen zpracovat. Zatím vám děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji,
otevírám nyní rozpravu, do níž
se přihlásila paní poslankyně Kolářová.
Poslankyně Daniela Kolářová: Děkuji.
Vážený pane předsedající,
vážená sněmovno, chtěla bych
jen v jistém slova smyslu doplnit kolegu Čecha.
Skutečně geneze jednání o novelizaci
divadelního zákona a osvětě byla rok
nebo třičtvrtě roku stará. Považujeme
to za zbytečné, mohlo to být řešeno
konstruktivněji. Chtěla bych poukázat na
rozporující skutečnosti v jednání
s legislativou ministerstva kultury a s náměstky
ministra kultury. Budu se snažit zůstat u toho klidná
a věcná. U divadelního zákona rok
a čtvrt zpátky, kdy jsme požadovali a navrhli
novelu divadelní obce, vyškrtali jsme všechna
nadbytečná ustanovení o cenzuře, dohledu
nad dramaturgickým plánem atd., které legislativní
oddělení ministerstva kultury odmítlo s tím,
že divadelní zákon, divadla jsou jištěna
stavebními zákony a nevím, kdesi cosi.
Bylo to naprosto směšné a tato argumentace
se objevila kupodivu po tom roce a čtvrt opět z
úst náměstka a legislativce při tomto
jednání. Dokázali jsme vlastně paragraf
po paragrafu, a za to děkuji paní doktorce Marvanové,
za její pečlivost, že jaksi zbystřila,
protože pochopila, že zřejmě není
cosi v pořádku, když tady není jednoznačný
souhlas a byla tak laskavá, že jsme si na to udělali
extra schůzku a odhalila se tato skutečnost, na
kterou chci velice důrazně poukázat. Že
legislativa ministerstva kultury dělá rozhodnutí
a ruší zákon bez náhrady, aniž
si je vědoma skutečností, které z
toho vyplývají v praxi, to znamená v obcích.
Jestliže tato sněmovna schválila rozpočet
a jsou v něm zahrnuty i peníze na kulturu a zruší-li
tato sněmovna bez náhrady osvětový
zákon a divadelní zákon, obce mají
právo se chovat tak, že nemusí akceptovat rozpočet
ČR a dávat peníze na kulturu, které
my jim posíláme. To je prosím absurdní.
Myslím, že žádný stát by
si toto nedovolil. Já to považuji za hrubou chybu.
Upozorňuji na ni a skutečně jsem velice vážně
znepokojena, tak, jako celá kulturní veřejnost,
to nebudu zdůrazňovat. To, co se v praxi objevuje
a to, co jsme velice očekávali od legislativy ministerstva
kultury a očekávaly to všechny obce, je fakt,
o kterém se zmínil kolega Čech. Totiž,
že není legislativně oddělena péče
o budovu a její financování a jaksi péče
o činnost a její financování. Za rok
a třičtvrtě to považuji na hrubou chybu,
protože divadelní obec byla velice ochotna, nabízela
spolupráci a má spoustu podnětných
nápadů, které ministerstvo kultury neakceptovalo,
vykašlalo se na ně. Chtěla bych se vrátit
k programovému prohlášení vlády
z roku 1990, kde bylo slíbeno, že budou hledány
a nalézány ekonomické nástroje a mechanismy
na převedení kultury k tržnímu mechanismu,
k tržnímu fungování. Já, prosím,
prakticky o žádných nevím, protože
jsem dostala materiál, který šel do české
vlády z ministerstva kultury a zmíním-li
se o nutnosti zrušení osvětového zákona,
kdy jsme v říjnu na ministerstvu kultury přijali
určité usnesení, že je potřeba
vytvořit určitou jistící náhradu
pro místní kulturu, nebo jak říká
pan ministr kultury velice přesně, kulturní
služby v regionech, které jsou velice podstatné
a důležité, tak se to zatím děje,
nikoli ze zákona a nikoli ekonomickým jištěním
a ekonomickými nástroji, jak vláda slíbila,
ale pouze zůstává u apelu státních
orgánů, orgánů místní
samosprávy, a to mně připadá skutečně
směšné. Děkuji. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji,
dále se přihlásil do rozpravy pan poslanec
Dobal.
Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
slyšeli jste vzrušenou obhajobu české
kultury. Já jsem v této sněmovně slyšel
ještě jiné útoky na ministerstvo kultury,
kde se tehdy dovolávali poslanci koncepce české
kultury. Byl jsem tehdy velice překvapen. Domnívám
se, že jsme svědky něčeho, co se tady
opakuje mnohokrát. Vždycky je určitá
skupina profesní, skupina, která má určité
zájmy o určité věci a snaží
se nám vnutit určitou představu, kterou oni
o své profesi, o svém stavu mají. Já
si nemyslím, na rozdíl od svých předřečníků,
že máme tento národ totálně nekulturní,
že obce všechno zruší a vykašlou se
na kulturu vůbec.
Na druhé straně situace vypadá opravdu asi
trochu tristně, protože vám mohu jmenovat řadu
obcí, které mají obrovské socialistické
chrámy kultury, jejichž provoz stojí neuvěřitelné
miliony, a to vše se udržuje v obcích, ve kterých
asi zřejmě taková budova, která je
dědictvím minula, něco stojí, ale
to vše se udržuje z obecních peněz a obce
se dožadují dalších prostředků.
Náplně těchto činností mají
v sobě možná i působením těchto
zákonů opět toho ducha, který, jak
jsem pochopil v projevu pana ministra, chce on z naší
kultury vymýtit.
Proto navrhuji, aby nebyly přijímány pozměňovací
návrhy ve společné zprávě,
a nebo aby u každého z nich bylo proti normálním
zvyklostem hlasováno zvlášť. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Paní poslankyně Kolářová, pokud
ji paní poslankyně Kantůrková dá
přednost.
Poslankyně Daniela Kolářová: Dovolte
mně jenom technickou poznámku. Odpusťte si
napadání za profesní hájení
zájmů a velkých kulturních domů,
aby se zachovaly, opusťte tuto blbou ideologii. O to tady
nejde. Jde o divadelní zákon a osvětu, a
nikoli jaksi o zachovávání obrovských
gigantických kulturních domů a jejich chodu
v té podobě, jaké byly. Ono to ani není
možné.
A ještě jednu poznámku. Jestliže
pan doktor Lom je lékař, nemohl by hájit,
prosím vás, a obhajovat věci kolem zdravotnictví.
To je absurdní. Já jsem tady od toho, mimo jiné,
abych hájila samozřejmě mimo občanskou
sféru i své profesní zájmy. Ale neberte
to tak, že chci hájit svou pozici nebo pozici nějakých
zakopaných lidí, kteří chtějí
obhájit, protože kultura skutečně, odpusťte
nám to, je velice progresívní, a vůbec
netrvá na tom, aby byla financována státem,
ale zatím žádné jiné mechanismy
tady nefungují. My skutečně uvažujeme
o tom, abychom našli, jako je to všude ve světě,
třístupňové nebo jiné modely
alternativního financování. Tuto argumentaci
bych, prosím, odložila. Je absurdní a směšná.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím pani poslankyni Kantůrkovou.
Poslankyně Eva Kantůrková: Děkuji.
Pane místopředsedo, dámy a pánové.
Já bych chtěla vrátit tuto debatu k raciu,
prosím vás, spor o postavení nebo špatném
postavení kultury by neměl zakrýt ten hlavní
fakt, o který nám šlo a na kterém jsme
dva dny usilovně pracovali, zcela bez ohledu na ekonomické
postavení dobrých nebo špatných divadel.
Jde o tento problém: tam vzniká legislativní
vakuum. Když vypustíme úplně všechny
paragrafy, o kterých pan zpravodaj mluvil, když je
nezachováme, jak jsme je probírali s legislativci
ministerstva kultury, tak skutečně vzniká
legislativní vakuum, vzniká nedořešenost
některých problémů. Tento divadelní
zákon, dokud tyto věci nebudou řešeny
zákony jinými, které ministerstvo připravuje,
tak do té doby, my se domníváme, že
se tato ustanovení těch zákonů mají
uchovat.
Prosím tedy zejména pana ministra, to je skutečně
po dohodě s jeho náměstky, s jeho
legislativci, ta jednání šla skutečně
po podstatě věci a po podstatě legislativní
věci, takže já bych se velice přimlouvala
za to, aby ta vzrušená debata nezakryla tento hlavní
problém, který v této věci je. Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Hlásí se ještě někdo do rozpravy?
Pokud nikoli, pan ministr si bude přát na závěr
vystoupit, přejete si vystoupit i v rozpravě? Ne,
až na závěr rozpravy. Rozpravu tedy uzavírám
a prosím pana ministra, aby se ujal závěrečného
slova.
Ministr kultury Milan Uhde: Dámy a pánové,
budu se snažit být velice stručný, protože
spor, který tady vznikl, není tuším
spor, který můžeme vyřešit před
sněmovnou.
Nezahájil jsem vzrušený tón, velmi vstřícně
jsem respektoval všechny dohody, ke kterým došlo.
Mám-li říci upřímně,
mně některé paragrafy, které pan poslanec
Čech přečetl, připomínají
ony definice, jimiž byl kdysi posedlý jistý
plukovník v Osudech dobrého vojáka Švejka,
jmenoval se Klaus von Zielergut a definoval chodník jako
prostor mezi úpatím domu a silnicí. Jestli
se někdo domnívá, že tyto definice skutečně
prospějí právu a překryjí určité
legislativní vakuum, nemám proti tomu žádnou
námitku.
Co se týče polemiky, kterou vede paní poslankyně
Kolářová na adresu našeho ministerstva,
ani zde není důvod, abych hájil sebe nebo
své spolupracovníky. Chci jenom upozornit na základní
sporný moment, který tak trochu souvisí s
osvětovým zákonem. Decentralizace je společné
směřování vlád i parlamentů,
všech tří parlamentů ČSFR.
To, že vkládáme i určité
prostředky do rukou okresů, do rukou obcí
a zmocňujeme okresní shromáždění
a obecní zastupitelstva, aby s těmito prostředky
zacházela a korigovala návrh, jejž předkládá
vláda, to je podle mne důvěra vložená
do těchto institucí a já jsem přesvědčen,
že je namístě. Byla ostatně schválena
parlamentem, takže nemá smysl o její aplikaci
diskutovat s úředníky ministerstva kultury.
Ti na tom nemohou nic změnit a ani nechtějí,
je to prostě princip demokracie, princip, že v obcích
mohou lépe vědět, co potřebují
a co ne. Jestli odkloní nějaké peníze
třeba na kanalizaci, já si myslím, že
kanalizace není nekulturní investice. Snad mě
neupře paní poslankyně Kolářová,
že jsem také částečně
člověk kultury.
To je součást kultury v širším
slova smyslu. Doporučoval bych, abychom i my, profesní
pracovníci, k nimž se stále ještě
počítám, hleděli k těmto věcem
z širšího hlediska a ne jen z užšího.
Končím, protože se domnívám,
že není toto místo vhodné k tomu, abychom
zde vedli polemiky, ke kterým bude místa a času
jinde při jiných příležitostech.
Já se domnívám, že je třeba ty
zákony věcně. posoudit, dohodnout se o nich
popřípadě hlasováním a schválit
ten návrh tak, jak sněmovna za nejlépe uzná.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části
sálu.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Dámy a pánové, dovolím si úvahu
nahlas. Z rozpravy - prosím pana zpravodaje, aby mě
poslouchal, příp. korigoval - vzešel návrh
pana poslance Dobala, aby se hlasovalo zvlášť
o jednotlivých zrušovaných právních
předpisech, pokud jsem tomu správně rozuměl.
Těch předpisů je ve vládním
návrhu opravdu mnoho a je docela možné, že
přestávku, kterou bychom po schválení
tohoto předpisu vyhlásili k dalšímu
kolu voleb, mohli udělat o něco delší
a využít jí k tomu, že by pan poslanec
Dobal mohl upřesnit spolu s panem zpravodajem některé
předpisy, které by navrhl, zvlášť.
Ne tedy všechny. Těch bodů je opravdu mnoho
a hlasování by bylo velmi neschůdné.
Pokud pan poslanec Dobal míní hlasování
o všech zvlášť z dobrých důvodů,
pak to musíme akceptovat, pokud to schválí
sněmovna. Ale pokud má na mysli některé
zvláštní body, které obsahuje vládní
návrh zákona, tak možná, že by
ta porada s panem zpravodajem přispěla k mnohem
rychlejšímu hlasování o návrhu.
Ptám se pana poslance Dobala, jestli to považuje za
racionalizaci celého legislativního procesu.
Poslanec Viktor Dobal: Já jsem měl na mysli
hlasování o bodech, které zůstaly,
které společná zpráva ponechává
v platnosti. Já jsem mluvil o společné zprávě.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Hlasování
o společné zprávě zvlášť,
ano? (Souhlas.) Dobrá. Já bych teď dal slovo
panu zpravodaji a potom bychom rozhodli hlasováním
o návrhu pana poslance Dobala. Prosím, paní
poslankyně Kantůrková má faktickou
poznámku.
Poslankyně Eva Kantůrková: Pane místopředsedo,
já mam k návrhu pana poslance Dobala takovouto poznámku
o tom nejde hlasovat jednotlivě, buď se musí
zachovat to, co je z toho zákona v bráno, protože
by se mohlo stát, že něco zachováme
a něco nezachováme z neporozumění
věci, protože se o tom hlasuje ad hoc. Buď rozhodneme
o tom, že se divadelní zákon zruší
beze zbytku, s těmi všemi riziky, o kterých
se tady mluvilo, anebo nelze hlasovat o jednotlivých paragrafech
nebo dokonce jenom odstavcích, které se zachovají,
protože by mohlo dojít k naprostému nonsensu.
Takže buď najednou, buď o tom rozhodnout - zachovat
nebo nezachovat, ale hlasovat o jednotlivých těch
paragrafech - to bych prosila pana poslance Dobala, aby si toto
vyjasnil s těmi lidmi, kteří na té
věci pracovali.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: To
je apel na pana poslance Dobala. Já bych dal teď slovo
panu společnému zpravodaji a potom bychom hlasováním
rozhodli o návrhu pana poslance Dobala. Prosím,
pane zpravodaji.
Poslanec Vladimír Čech: Dámy a pánové,
po tom, co tady zaznělo, jsem velice na rozpacích,
co mám říci. Mám jako společný
zpravodaj určité právo se k tomu vyjádřit.
Pokud se mohu k tomu vyjádřit alespoň trošičku,
nebude to bráno jako otevření rozpravy, pane
předsedající? (Místopředseda
Jan Kalvoda: To ani nemůže být, to může
pouze člen vlády.) Výborně. Pokud
se mohu vyjádřit k tomu, co tady zaznělo,
co říkal pan ministr, já to považuji
za trošku nešťastné. Myslím si, že
to bylo možná vyprovokováno předchozími
příspěvky. Doporučuji sněmovně,
aby to vzrušení, kterého byla svědkem,
nebrala tolik za bernou minci a spíše se zaměřila
na podstatu celého problému. Já si totiž
myslím, že stát nemůže, jako to
činí ministerstvo kultury, dávat od všeho
ruce pryč. To, čeho jsme svědky v podání
ministerstva kultury, to je zbavování se veškeré
zodpovědnosti za kulturu jako takovou. Budiž. Je možné,
že to je určitý postoj státu a tím
i ministerstva kultury. Ale jestliže ministerstvo kultury
a tím tedy i stát nebude nějakým způsobem
garantovat svůj zájem o kulturu jako takovou, tak
vlastně popírá svoji vlastní existenci.
Potom bych se já zeptal, proč vlastně ministerstvo
kultury u nás existuje. To je ta podstatná otázka.
Zmínka o tom, že kanalizace je vlastně také
kulturní instituce (hlas z pléna: investice, nikoli
instituce), pane ministře, nezlobte se, já to považuji
za demagogii. Z tohoto hlediska je vlastně kulturní
investice úplně všechno. Považuji to za
opravdu demagogický argument, který tu ani neměl
zaznít. (Hlas z pléna: Ale ano!)
Chtěl bych obrátit pozornost sněmovny na
to, že ta schůzka, ke které došlo, závěry
výboru pro vědu, vzdělání a
kulturu jsou podloženy rozbory odborníků. Chtěl
bych obrátit pozornost sněmovny na to, že tito
odborníci se shodli s přítomnými zástupci
ministerstva kultury, kde byl přítomen náměstek
ministra kultury, kde byli přítomni zástupci
legislativy ministerstva kultury, pan ministr tam nebyl přítomen,
takže nemá z první ruky celý ten proces,
jak jsme k tomuto závěru dospěli, tito odborníci
se shodli na určitých závěrech a jestliže
závěry této schůze nebudeme brát
na zřetel a jestliže to všechno zrušíme,
obávám se - a chci tady vyjádřit určité
varování - že bychom se mohli dopustit něčeho,
co nás ve svých důsledcích bude mrzet.
Doporučuji, aby sněmovna přihlédla
na jednání odborníků. Kdo jiný
než odborníci by se měli k určitým
problémům vyjadřovat, a vyjádřili
se k nim ne nějak hystericky, ale po velice zralé
a dvoudenní úvaze, po zralém a pečlivém
rozboru. K tomu, že jsou v některých obcích
velké chrámy kultury - tyto chrámy kultury
jsou i v jiných zemích, a ejhle, kupodivu v těchto
zemích fungují. Dají se totiž využít,
jestliže odborníci se zamyslí nad fungováním
těchto velikých domů, dospějí
k tomu, že se dají využít tak, že
se na nich dokonce dá i vydělat. Ale budou fungovat
zejména pro kulturní činnost, pro kterou
byly původně postaveny.
Na závěr bych chtěl říci takový
možná bonmot, možná ne, spíš
konstatování skutečnosti: Jen málokteré
odvětví našeho hospodářství
je tak dokonalým a žádaným vývozním
artiklem, jako právě kultura. Jen málo které
odvětví! Co vlastně tento stát může
vyvážet, aby o to byl takový zájem,
jako právě o kulturu. Tím ovšem v tomto
přechodném období - zdůrazňuji,
že jde o přechodné období - by stát
měl nějakým způsobem nad kulturou
podržet ochrannou ruku, než bude kultura sama schopna
se o sebe postarat. Kultura toho samozřejmě bude
schopna, ale momentálně v této situaci toho
schopna není. Jestliže zrušíme všechny
předpisy, všechny zákony, kultura zůstane
v právním vakuu a může to pro ni znamenat
takový otřes, z kterého se bude naprosto
zbytečně velice dlouho, dlouhá léta,
možná dlouhá desetiletí, vzpamatovávat.
My máme šanci tomu nějakým způsobem
zamezit.
Chtěl bych vyzvat sněmovnu, aby podpořila
společnou zprávu, aby podpořila to, co tady
navrhujeme a hlasovala ve smyslu společné zprávy.
To byla moje řeč, ke které jsem měl
právo podle jednacího řádu. Myslím
si, že bychom teď měli patrně přistoupit
na to, co navrhoval pan předsedající a tento
bod přerušit. Možná, že by to bylo
i zdravé, abychom se mohli o tom, co tady zaznělo,
ještě poradit s členy výboru pro vědu,
vzdělání a kulturu, anebo přímo
přistoupit k hlasování. Dávám
to na zvážení této sněmovně.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
(Hlas z pléna: Faktická poznámka.) Faktická
poznámka, která sice přípustná
není, jako žádná faktická poznámka
mimo rozpravu, ale prosím, pane poslanče, už
se tady tak stalo několikrát.
Poslanec Marek Benda: Já se omlouvám za svoji
faktickou poznámku, ale myslím, že je nutné
se zastat vlády a pana ministra kultury, není možné
se tady odvolávat na stanoviska úředníků
ministerstva kultury, pokud ministr kultury jménem vlády
prezentuje nějaký názor, a tvrdit, že
tady existují jiné názory. Obávám
se, že musíme toto pravidlo držet. Pan ministr
je za svůj resort odpovědný. Není
možné se odvolávat na stanoviska jeho úředníků.
(Potlesk v části sálu.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji,
pane kolego, kromě toho, že je nepřípustná,
opravdu nikoliv věcná. Rozprava je tedy uzavřena.
Jediný, kdo má právo se o slovo přihlásit
a dostává jej, je pan ministr, kterému slovo
předávám.
Ministr kultury ČR Milan Uhde: Vážená
sněmovno, v naprostém klidu dodávám,
že jsem dal sněmovně k uvážení,
zda návrhy přijme. Nepřimlouvám se
za to, aby byly odvrženy, protože skutečně
vzešly z porady, která byla smysluplná - nebo
doufám, že byla smysluplná. Chtěl jsem
jen poukázat na to, že pochybnosti pracovníků
ministerstva kultury, které trvaly dlouhé, dlouhé
měsíce, byly založeny nikoli na tom, že
jsme se na něco vykašlali, nýbrž na tom,
že jsme o tom přemýšleli. O to šlo,
o žádný jiný rozpor.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda:
Děkuji. Hlásí se pan poslanec Vondráček
do znovuotevřené rozpravy.
Poslanec Josef Vondráček: Pane místopředsedo,
vážená sněmovno, využil bych otevřené
rozpravy k několika poznámkám.