Česká národní rada 1990 – 1992

To konstatuje i usnesení č. 218/92 výboru pro vědu vzdělání a kulturu České národní rady ze dne 13. 2. s tím, že návrh pana ministra Vopěnky je v rozporu se zákonem České národní rady č. 105/91 § 29 odst. 2, neboť na rozdíl od něj nepředpokládá vůbec zákon o akademii. Přitom plán legislativních prací vlády České republiky předpokládá předložení zásad tohoto zákona do konce února 1992. Stejně tak nebyly dosud ve vládě České republiky projednány zásady zákona o vědě a technologii, ačkoliv jejich projednání bylo v legislativním plánu už v roce 1991. Naléhavá potřeba urychleného projednání těchto zásad byla obsahem i interpelace posl. Jana Květa, tisk 423 a byla též součástí usnesení pléna České národní rady - zákon o státním rozpočtu České republiky ze dne 22. 12. m. r., po připomínce posl. Pavla Klenera.

Důsledky tohoto zdržení jsou pro akademii jako významnou součást české vědy mimořádně nepříznivé. Akademie je dosud federální institucí, kterou není možno podle současných zákonů zcela restrukturovat. Federální shromáždění nemůže, vzhledem ke kompetenčnímu zákonu č. 556/90 prodloužit platnost dosavadního zákona o České akademii věd. Pokud nebudou České národní radě předloženy zásady zákona o České akademii věd a umění před 15. 3. 92, Česká národní rada nebude moci tyto zásady projednat v tomto volebním období a akademie by mohla zaniknout k 31. 12. 92, kdy končí platnost dosavadního federálního zákona o Československé akademii věd. Obáváme se rovněž, že nebudou-li v České národní radě ještě v tomto volebním období projednány zásady zákona o vědě a technologii, nebude moci ani tento zákon vyjít včas, tj. nejpozději do konce roku 1992 s účinností od 1. 1. 1993. Tím se vzhledem k červnovým volbám stává nereálné přijetí zákona o České akademii věd a umění do konce roku 1992. Nebude možno připravovat věcné ani finanční zajištění České akademie věd pro následující rok.

Tak by nastalo v lednu 1993 právní vakuum a rozklad Československé akademie věd se všemi plynoucími důsledky sociálními i ekonomickými i s negativním dopadem na českou vědu a vzdělanost. To si úspěchy české vědy a umění i bez uvádění přídomků nezaslouží. Téměř 10 tisíc vysoce kvalifikovaných pracovníků přestane plnit své úkoly, množství mezinárodních kontaktů a závazků bude násilně přerušeno. Po léta budované týmy a vědecké školy se rozpadnou. Došlo by k výraznému úniku mozků nejen do zahraničí, ale i do řady náhradních profesí, kde kvalifikace těchto pracovníků nebude racionálně využita. Důsledky se sice neprojeví okamžitě, ale v průběhu několika let, v dlouhodobém oslabení intelektuálního a v důsledku toho i hospodářského potenciálu České republiky. Takové hospodaření s duševním bohatstvím národa, k němuž věda patří, považujeme za neuvážené a politicky neodpovědné.

Žádáme proto vládu České republiky, aby ve světle těchto okolností znovu uvážila své rozhodnutí ze 12. 2. 92 a na své nejbližší schůzi obnovila projednávání zásad zákona o České akademii věd a umění a splnila legislativní plán, tj. předložila tyto zásady k projednání České národní radě do konce února 1992.

Dále žádáme stejně naléhavě vládu České republiky, aby návrh zásad zákona o vědě a technologii předložila k projednání České národní radě do 15. 3. 92, tj. bez dvou týdnů a jednoho roku od původně stanoveného termínu. Odpověď očekáváme do pátku, tj. 21. 2. t. r. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, pane poslanče.

Nemusím konstatovat, že vláda není přítomna.

Já osobně nepovažuji za důvod nepřítomnosti vlády ani to, že se dnes koná zasedání vlády, ale v každém případě navrhuji hlasovat, aby to, oč jste požádal, bylo sněmovnou akceptováno, tzn. že bude patrně věcí vlády, jak zjistí, že je naléhavě interpelována.

Kdo souhlasí s tím, aby interpelace poslanců KDU na vládu České republiky ve věci projednání zásad zákona o České akademii věd a umění byla považována za naléhavou a aby byla stanovena lhůta pro odpověď na tři dny, nechť zvednu ruku. 101.

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? 8.

Návrh pana poslance Smělíka byl přijat.

Dalším bodem schváleného pořadu této schůze je Návrh skupiny poslanců České národní rady, Zdeňka Malíka a dalších, na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 54/90 Sb., o volbách do České národní rady ve znění zákonů České národní rady č. 221/90 Sb. a 435/91 Sb. Návrh zákona byl rozdán jako sněmovní tisk 572 a společná zpráva výborů jako sněmovní tisk 568.

Prosím již připraveného pověřeného zástupce skupiny poslanců pana místopředsedu Malíka, aby se ujal slova a předložený návrh nám odůvodnil.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, předložený návrh novely zákona o volbách do České národní rady zachovává volební systém na principu poměrného zastoupení. Smyslem novely je zdokonalení organizačního a právního základu volebního procesu. Důležitou otázkou k novelizaci zákona je územní vymezení volebních obvodů. Vzhledem k tomu, že se ponechává princip poměrného zastoupení a také proto, že by bylo velmi náročné a vzhledem k blízkosti data voleb prakticky neuskutečnitelné provést podstatnější změny v členění území na jiné volební obvody, zůstávají zachovány volební obvody z parlamentních voleb v roce 1990, to jsou volební obvody, odpovídající územnímu vymezení bývalých administrativních krajů.

Oproti zákonu, podle nějž se volilo v roce 1990, obsahuje předkládaná novela tyto významnější změny: návrh novely zákona upouští od možnosti, aby volily osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Výkon trestu odnětí svobody je zákonem stanovené omezení osobní svobody a jako takové se označuje za překážku volebního práva. Poukazuji na to, že návrh volebního zákona pro volbu do Federálního shromáždění obsahuje totéž ustanovení a je tedy žádoucí, aby tato otázka byla v obou zákonech řešena shodně.

Návrh novely zákona pamatuje na možnost uplatnění zvláštního nároku na kandidáty, pokud jde o zákonné opatření ve smyslu tzv. lustračního zákona. Politická strana může podmínit uvedení občana na své kandidátní listině předložením příslušného osvědčení, vydaného federálním ministerstvem vnitra. Nejpozději tři dny před ukončením volební kampaně budou politické strany podle návrhu novely zákona povinny zveřejnit, zda zvláštní nárok na kandidáty podle tohoto ustanovení uplatnily a jaký je výsledek u jednotlivých kandidátů. Volební kampaň je navržena v trvání 23 dnů, na rozdíl od minulých voleb, kdy trvala 40 dnů.

Domníváme se, že navržená doba volební kampaně je dostatečně dlouhá.

Největší pozornost politický stran a hnutí se pochopitelně zaměřuje k navržené minimální procentní hranici, klausuli, jejíž dosažení je podmínkou postupu politické strany, hnutí či koalice do prvního skrutinia.

Návrh novely uvádí klausuli 5% pro jednotlivě kandidující politickou stranu, 7% pro koalici dvou až tří politických stran či, hnutí a 10% pro koalici čtyř a více politických stran a hnutí. Novela zákona pamatuje na případ, kdy by stanovená klausule nebyla dosažena žádnou a nebo pouze jednou politickou stranou, hnutím či koalicí. V takovém případě - i když jde o případ málo pravděpodobný - by Česká volební komise rozhodla o snížení klausule tak, aby do prvního skrutinia mohly postoupit alespoň dvě politické strany, hnutí či koalice.

Návrh dalšího významného ustanovení se týká způsobu preferenčního hlasování. Na rozdíl od voleb v r. 1990, kdy změna pořadí kandidátů na kandidátní listině byla podmíněna nadpoloviční většinou hlasů voličů politické strany pro určitého kandidáta, v návrhu novely volebního zákona je tato podmínka znatelně usnadněna. K změně pořadí se vyžadují nejméně 3% přednostních hlasů pro určitého kandidáta z celkového počtu platných hlasů, odevzdaných určité politické straně v rámci volebního obvodu. Takto upravený způsob preferenčního hlasování usnadňuje pozměnit pořadí ve prospěch zvolení těch kandidátů, jimž voliči vyjádří důvěru přednostními hlasy.

Zůstává však podmínka, že nejméně 1 desetina z celkového počtu voličů, hlasujících pro určitou stranu, uplatní právo přednostního hlasu.

Pokud jde o druhé skrutinium, je v novele volebního zákona zachován postup uplatněný ve volbách v r. 1990.

Na závěr skupina poslanců, předkládající novelu zákona, souhlasí s obsahem společné zprávy výborů ČNR., Tolik úvodem k projednání návrhu novely zákona o volbách do ČNR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, a prosím společného zpravodaje výborů ČNR pana poslance Sedláčka, aby se ujal slova.

Poslanec Michal Sedláček: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, výbory ČNR, a to konkrétně všechny výbory ČNR projednaly návrh novely zákona č. 54/90 Sb. ve znění zákonů ČNR 221/90 Sb. a 435/91 Sb. Výbory projednaly a zpravodajové vypracovali společnou zprávu. Společná zpráva vám byla předložena, takže ji máte všichni před sebou. Chtěl bych se vyjádřit především k připomínkám výborů, které nebyly zahrnuty do společné zprávy.

První závažnější připomínkou, která nebyla zahrnuta, byla připomínka výboru petičního a národohospodářského. Oba tyto výbory navrhovaly, aby bylo umožněno občanům ve výkonu trestu odnětí svobody, se účastnit voleb. Zpravodajové nedoporučují tuto změnu a z toho důvodu, že - jak už tady řekl pan předkladatel - by došlo ke kolizi s federálním zákonem a bylo by nutno vytvářet zvláštní volební okrsky ve věznicích a asi by nebylo v pořádku, kdyby tito občané neměli právo volit do FS a měli právo volit jenom do ČNR. Zároveň chci upozornit, že zde nedochází k žádné kolizi s Listinou lidských práv a svobod, protože zde se nehovoří o ničem jiném, než o překážce volebního práva.

Nebyla doporučena ani připomínka výboru pro územní správu a národnosti k § 20, odst. 4. Oni doporučovali písemné upozorňování České komise na nedostatky při registrování listin, aby toto upozornění muselo být průkazné. Zpravodajové nedoporučují z toho důvodu, že slovo "průkazné" je poměrně velmi vágní a u soudu by asi působilo velké komplikace dokazovat, že upozornění bylo průkazné či neprůkazné.

Nebyla doporučena ani připomínka výboru pro obchod a cestovní ruch a výboru národohospodářského vypustit v § 20a), odst. 2 slova "... a nebo byla pozastavena její činnost". Jedná se o ten paragraf, kdy strany, kterým je pozastavena činnost, nebo, které jsou zrušeny a rozpuštěny je zakázáno kandidovat ve volbách. Nebylo to doporučeno v podstatě z toho důvodu, že zde dochází ke kolizi s federálním zákonem o politických stranách, je to zákon 424/91 Sb., kde podle tohoto zákona strany v momentě, kdy jejich činnost je pozastavena mohou pouze pracovat na tom, aby odstranily podmínky, které vedly k pozastavení strany, tzn., že se nemohou v té době účastnit voleb.

Chtěl bych informovat Sněmovnu o tom, jak proběhlo hlasování nebo usnesení výborů ohledně klausulí pro vstup do parlamentu a ohledně návrhu procent, která jsou nutná k postupu při preferování.

Většina výborů, konkrétně výbor ústavně-právní, výbor pro územní správu a národnosti, výbor rozpočtový a kontrolní, církevní a humanitární výbor, výbor pro životní prostředí a výbor pro vědu, kulturu a vzdělávání, těchto 6 výborů navrhuje neměnit klausuli proti návrhu, který nám byl předložen skupinou navrhovatelů. Čtyři výbory navrhují změnu - výbor zdravotní navrhuje naopak zvýšení klausulí, tzn. pro jednu stranu pro vstup do parlamentu navrhuje 5%, pro dvě strany v koalici 7% a u další strany to vždy o 2% zvýšit. Výbor pro obchod a cestovní ruch, výbor národohospodářský a výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnost naopak navrhují snížení klausule a to v poměru 3-5-7 atd.

Zpravodajové proto rozhodli, že vzhledem k tomu, že většina výborů navrhuje zachovat původní návrh, že tato záležitost nebude zahrnuta do společné zprávy.

Ohledně toho, kdo navrhuje, kolik je potřeba procent při preferování, chtěl bych informovat Sněmovnu, že 5 výborů navrhuje zvýšení 3% na 10%, Jsou to: výbor pro územní správu a národnosti, výbor národohospodářský, výbor pro obchod a cestovní ruch, výbor petiční a výbor ústavně-právní. Dva výbory navrhují neměnit vůbec nic, tzn. zachovat tříprocentní klausuli, - to byl výbor církevní a humanitární a výbor rozpočtový, výbor pro vědu kulturu a vzdělání navrhuje 12% při preferování a výbor pro životní prostředí navrhuje 30%. Výbor zdravotní nenavrhl žádné konkrétní číslo.

Z toho důvodu se zpravodajové domluvili, že dají na to, kolik výborů se shodlo na 10-ti %, byla to polovina výborů, a z toho důvodu ve společné zprávě došlo ke změně a 3% byla při preferování nahrazena 10-ti %.

To jsou asi nejzásadnější změny, ke kterým došlo proti původnímu návrhu, ale o všech dalších pozměňovacích návrzích, které zde padnou, musí rozhodnout Sněmovna.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji a otevírám rozpravu, do které se prozatím přihlásilo 6 poslanců.

Poslanec Michal Sedláček: Měl bych prosbu, aby všechny pozměňovací návrhy byly podány písemně.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Je to prosba, adresovaná diskutujícím. Nyní prosím tedy pana poslance Hrazdíru, aby se ujal slova, připraví se paní poslankyně Vorlová.

Poslanec Antonín Hrazdíra: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dovolte, abych se jménem klubu KSČM vyjádřil k projednávanému návrhu zákona.

Oceňujeme skutečnost, že návrh vychází z principu proporcionálního volebního systému. Odpovídá to československým tradicím a dle našeho názoru takovýto systém nejobjektivněji odráží mínění voličů a jejich sympatie k jednotlivým politických tendencím, programům i osobnostem.

Současně dává i určité záruky, že budoucí vládní koalice bude muset chtě nechtě vyjadřovat mínění většiny občanů. Aby nedocházelo k přílišné politické roztříštěnosti, podporujeme zachování tzv. uzavírací klausule, kterou zakotvuje § 42, domníváme se však, že by měla být snížena z 5 na 3%.

Například v ČR znamenají 3 procenta zhruba 230 tisíc voličů. Je samozřejmě otázkou, zda názor tak významné části voličů má být ignorován. Proto navrhujeme, aby § 42 odst. 2 zněl takto: "Česká volební komise dále zjistí a) které politické strany, popřípadě politická hnutí získaly méně než 3 %, b) které koalice ze dvou či tří politických stran popř. politických hnutí získaly méně než 5 %, c) které koalice z nejméně 4 politických stran, popř. politických hnutí získaly méně než 7 % z celkového počtu platných odevzdaných hlasů.

Další text v tomto odstavci by zůstal beze změny. V případě, že nebude přijat tento návrh navrhujeme alternativu č. 2, a sice v písmenu a) 4 %, v písmenu b) 6 % a v písmenu c) 8 %.

Odstavec 3 § 42 navrhujeme v případě přijetí změn v odst. 2 vypustit.

Podle zákona č. 424/91 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutí lze politickou stranu nebo politické hnutí rozhodnutím soudu rozpustit nebo pozastavit jejich činnost. Přitom řízení v takové věci je poměrně dlouhý proces, ve kterém může rozhodovat řada institucí. Domníváme se proto, že ustanovení § 20 A a 21 A vytváří určitý nežádoucí

prostor, aby se časté úvahy o ústavnosti či neústavnosti libovolné politické strany či hnutí mohly stát nástrojem či předmětem politického boje. Proto doporučujeme v navrhovaném § 20 A odst. 2 v zájmu jednoznačného výkladu doplnit nakonec třetího řádku za slova "a nebo byla pozastavena jejich činnost" slova "pravomocným rozhodnutím příslušného soudu." Stejně tak navrhujeme doplnit tato slova v § 21 A v prvním řádku za slova "politické strany".

Pokud by tento pozměňovací návrh nebyl přijat, navrhujeme nový § 49 A v tomto znění: "Jestliže rozhodnutí o rozpuštění nebo pozastavení politické strany či politického hnutí, které mělo za následek zrušení jejich registrace dle § 20 A odst. 2, a při rozdělování mandátů se takové politické straně či politickému hnutí nepřihlíželo, bylo k tomu kompetentními orgány prohlášeno za neplatné a zrušeno, musí být předsednictvem ČNR vyhlášeny nové volby do 90 dnů po přijetí takového rozhodnutí."

Doporučujeme dále zvážit zakotvení přesného termínu, kdy končí činnost České volební komise. V této souvislosti upozorňujeme na termíny, které mohou nastat po vyhlášení voleb: do deseti dnů podat stížnost soudu, do dalších deseti dnů soud stížnost projedná a další lhůta je potřebná k vyjádření předsednictva ČNR k dané záležitosti. Z výše uvedeného se odvozuje, že činnost České volební komise by měla být ukončena 30 dnů po vyhlášení voleb. Je možno to doplnit jako odst. 4 k § 45.

Závěrem bych chtěl uvést, že s celkovou koncepcí zákona náš klub souhlasí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím paní poslankyni Vorlovou a připraví se pan poslanec Chromý.

Poslankyně Milada Vorlová: Vážení poslanci, známý školský příběh o králi, který chtěl dát milost svému vězni písemným příkazem "Popravit ne, propustit!" a díky nesvědomitému písaři ho naopak dal popravit, protože písař posunutím čárky zformuloval příkaz "Popravit, ne propustit!", dokládá, jak důležitá bývá i čárka pro jednoznačnost výkladu textu. Bohužel jsem své připomínky nestačila předat včas. Ale protože jsou vesměs pouze zpřesňující a stylistické, nežádám, aby se na ně unavenější poslanci soustřeďovali.

Původní zákon č. 54/90 Sb. v odst. 4 zavádí legislativní zkratku "politická strana" pro pojmy "politická strana, politické hnutí a jejich koalice". V § 42 novely se z věcného důvodu tato legislativní zkratka opouští, což je v pořádku, ale mělo by se to někde uvést. Navrhuji proto, aby v § 13 odst. 4 bylo uvedeno, že volební komise se skládají z rovného počtu zástupců politických stran, politických hnutí a koalic (dále jen politických stran s výjimkou § 42 tohoto zákona).

Za druhé ve společné zprávě (tisk 578) je k bodu 10 § 10, odst. 2 přidána věta začínající slovy "Obecní úřad ..." Tato věta budí dojem, že pouze obce mající pod 5 tisíc voličů jsou pro příslušníky vojska povinny vyložit seznamy. V původním znění zákona to vyznívalo zcela jednoznačně. Obce tak byly povinny učinit vždy, tj. ať měly větší či menší počet než 5 tisíc voličů. Navrhuji tedy učinit úpravu, aby to bylo jasné. Předchází totiž věta, co musí učinit obec, která má více než 5 tisíc voličů.

Navržená úprava zní: "V obci, kde jsou prostory, kde jsou hromadně ubytováni příslušníci ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů zajistí obecní úřad vyložení seznamů voličů v těchto prostorách i v případě, že obec má méně než 5 tisíc voličů zapsaných do seznamu voličů."