Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Křížovi za jeho vystoupení, dále se hlásí paní poslankyně Šepsová.

Poslankyně Lenka Šepsová: Vážená sněmovno, nejprve ke kolegovi Křížovi, že jde především o způsob financování zdravotnictví hned v tomto prvním měsíci, který tolik trápí Asociaci nemocnic apod. Na jednání 27. 12. nebo 28. 12., nevím přesně, bylo zástupcům Asociace, kteří měli jednání s pověřeným ředitelem dr. Hejdukem, přislíbeno, že vše se do 6. 1. vyřeší a zprůhlední. Nestalo se tak, proto jsme výbor svolali na 8. 1. Byli tam zástupci jak lékařských komor, tak právě Asociace, byl tam i dr. Hejduk. V našem usnesení bylo napsáno, že se vše má do 8. 1. dát do pořádku. Nestalo se tak, proto ta nervozita.

Pan dr. Lom tady řekl o zákonu, který je dost netrpělivě očekáván - zákon o poskytování zdravotní péče v nestátních zařízeních. Měla bych jen drobný dotaz na pana ministra Bojara, jak to s tímto zákonem je. Zásady jsme měli předloženy, tuším, v listopadu (byla jsem zpravodajem k těmto zásadám). V legislativním plánu ministerstva zdravotnictví, který jsme dostali, je napsáno, že paragrafové znění bude předloženo v lednu. Leden končí, já tento zákon osobně nemám. Proto mám dotaz, kdy nám jako garančnímu výboru bude tento zákon předán.

Ještě bych se vrátila ke kolegovi Křížovi. Zdravotníky nepálí tolik jejich platy. Pálí je samozřejmě také, ale hlavně ředitele zdravotních zařízení pálí to, že peníze do těchto zařízení nejdou tak, jak by měly. To jsou peníze, na kterých jsou závislé nejen nemocnice, ale hlavně pacienti. Já jsem měla jednání s našimi lékaři z okresu Česká Lípa ve středu a šlo jim tam hlavně o to, aby byl provoz nemocnic zajištěn tak, jak má být. Víte, že některé OÚNZ se již rozdělily, některé se dělí až k 1. 1. a dochází tady k určitému chaosu, který určitě nepřispívá k dobrému. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Šepsové, hlásí se paní poslankyně Mazalová.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, 18. 12. jsem vystoupila v této sněmovně, abych vás seznámila s názory zdravotnických pracovníků a s nespokojeností, která stále roste u naší zdravotnické veřejnosti. Hovořila jsem tehdy hlavně o problémech lékařů.

Minulý týden jsem absolvovala setkání se zástupci středních zdravotních pracovníků a pomocných zdravotních pracovníků v Brně, mezi nimiž je nespokojenost daleko větší.

Za uplynulých 40 let zdravotníci stále čekali a doufali v lepší budoucnost. Po listopadu následovalo postupně rozčarování a velké zklamání. Ke všem problémům a nespokojenosti přibyly ještě obavy o budoucnost zdravotníků, strach z nezaměstnanosti.

Stav středních a nižších pomocných zdravotníků je, bohužel, stále opomíjený. S ohodnocením jejich práce se nepočítá ani v sazebníku diagnostických a lékařských výkonů Všeobecné zdravotní pojišťovny. Přitom administrativní práce sestrám narůstá. Vždyť vypisování všech tiskopisů a kódů závisí hlavně na sestrách. Není možné, aby kupř. v ordinaci sestra pomáhala při svlékání starých a bezmocných pacientů, přitom prováděla veškeré ošetřovatelské úkony, aplikaci injekcí a ještě vyplňovala kódy všech předepsaných tiskopisů. Myslím, že by stačila třeba absolventka gymnázia, která by třeba v čekárně ordinace mohla tiskopisy už připravit.

Žádám proto, aby veškeré práce středních a pomocných zdravotních pracovníků, které nejsou uvedeny v sazebníku diagnostických a léčebných výkonů ve Všeobecné zdravotní pojišťovně, tam byly zařazeny. Jsou to výkony, jako je třeba poučení pacienta o dietě, rehabilitace, manipulace s prádlem, veškeré výkony, které se dělají na různých odděleních chirurgických, gynekologických, na operačních sálech, administrativní úkony, v interních oborech apod. Mám souhrn práce těchto výkonů a jsem ochotná ho předat na ministerstvo zdravotnictví, aby s nimi počítalo. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Mazalové. Nyní se o slovo přihlásil pan ministr Bojar.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych uvedl jen několik údajů, které se budou nejprve týkat usnesení, a potom abych se zmínil o některých okolnostech, o nichž hovořily paní poslankyně a pan poslanec Kříž.

V usnesení je zmiňována vážná situace našeho zdravotnictví, je poukazováno na řadu potíží, které s sebou přineslo zavádění Všeobecné zdravotní pojišťovny. Pan předseda Lom uvádí okolnosti, které jsou závažné, a možná by z líčení mohlo vyplynout zdání, že o těchto okolnostech a způsobech řešení těchto problémů ministerstvo zdravotnictví s dalšími stranami, ať už se jedná o profesní sdružení vzniklá ze zákona nebo profesní sdružení, která zatím ze zákona vzniklá nejsou, asociacemi nemocnic a dalšími subjekty, které se objevily na scéně našeho zdravotnictví v posledních dvou letech, vůbec nejednalo.

Dle mého soudu musím konstatovat, že z našeho pohledu je v současné době opak pravdou. Významné pro nás je (a mohu to doložit), že v lednu došlo na půdě ministerstva zdravotnictví k řadě jednání, jichž se účastnili zástupci všech důležitých organizací a institucí vzniklých ze zákona, komorami počínaje přes odborné společnosti, Lékařskou společnost J. E. Purkyně pokračuje a konče i sdruženími, jež dosud nemají opory v zákoně, ale zastupují, jak o tom hovořila i paní poslankyně Mazalová, více než 100tisícovou obec středních zdravotnických pracovníků, nižších zdravotnických pracovníků a dalších kategorií.

Uvádím to proto, že se od počátku ledna dostává do popředí zájmu naší veřejnosti zdravotnické i veřejnosti širší otázka, kdy bude přijat Zdravotní řád zmíněný ve druhém bodě navrhovaného usnesení. Je mou povinností zopakovat nebo upozornit na skutečnost, že na základě řady jednání, která probíhala na půdě ministerstva zdravotnictví od října minulého roku, bylo připraveno několik verzí Zdravotního řádu. Poslední verze byla projednávána těsně po přijetí zákonů č. 550 a 551 vaší sněmovnou a na výslovné přání zástupců Lékařské komory, Komory stomatologů i dalších organizací a sdružení bylo ministerstvo zdravotnictví, podle mého soudu správně, přinuceno upustit od pokusu zahájit dohodovací řízení ještě předtím, než zákon č. 550 nabyl právní platnost. Tato okolnost byla zmíněna a konstatována i při prvém jednání, které se konalo minulý pátek na půdě ministerstva zdravotnictví, jímž bylo zahájeno ze zákona nařízené, zákonem podložené dohodovací řízení o Zdravotním řádu. Účastnili se ho zástupci všech zákonem vymezených organizací a institucí, vládní stranu zastupoval místopředseda vlády prof. Lukeš, náměstek ministra práce a sociálních věcí, moji náměstci a já.

Jednoznačně bylo konstatováno, a vícekrát to zmínil i prezident Komory stomatologů dr. Pekárek, že materiál, který je projednáván, je výsledkem opakovaných náročných a déle trvajících jednání, která proběhla za účasti řady zástupců všech zmíněných institucí. Uvádím to proto, že by nebylo možné dnes projednávat Zdravotní řád v té podobě, ve které jsme ho předložili širší zdravotnické veřejnosti, bez předchozího jednání na nejrůznějších úrovních, jak na půdě ministerstva zdravotnictví, tak i mimo toto ministerstvo.

Je třeba zdůraznit i onu okolnost, že 23. prosince byla zkrácená verze Zdravotního řádu postoupena všem vedoucím pracovníkům zdravotnických zařízení formou metodického pokynu, neboť není a nebylo možné, aby zdravotnická zařízení pracovala v lednu, v únoru, do té doby, než bude vládou ČR projednán a vydán Zdravotní řád, bez jakýchkoli metodických pokynů a bez nějakého právního podkladu.

Významná je skutečnost, že zástupci komor i všech ostatních sdružení pracovníků ve zdravotnictví, včetně zástupců Asociace sester a Unie středních zdravotnických pracovníků, došli k závěru, který byl předán tisku hned po prvém jednání, které proběhlo minulý pátek, že dohodovací řízení, které je ze zákona nutno provést, bude v případě Zdravotního řádu ukončeno dnem 17. února. Tzn. nejdříve 17. února může ministerstvo zdravotnictví z rozhodnutí ne úředníků ministerstva zdravotnictví, ale všech účastníků dohodovacího řízení předat na Úřad předsednictva vlády, půjde-li vše dobře, verzi Zdravotního řádu, kterým se ještě musí zabývat podle běžné procedury jednotlivé vládní orgány, tedy ministerstva, a teprve poté může vláda tento dokument schválit a přijmout. Na tuto skutečnost jsme opakovaně upozorňovali v průběhu ledna, tzn. je mou povinností upozornit na to, že datum 21. února není možno splnit ne proto, že by tomu bránilo ministerstvo zdravotnictví nebo vláda ČR, ale věcně tento termín neodpovídá požadavkům, možnostem a přáním kolegů a kolegyň, zastupujících těch 11 subjektů, které se zúčastnily dohodovacího řízení.

ČNR předpokládá - cituji: "každodenní práci účastníků dohodovacího řízení při tvorbě Zdravotního řádu". O tomto problému se hovořilo při prvé schůzi, která proběhla minulý pátek, a je třeba říci, že převládl názor zástupců jednotlivých subjektů, organizací zdravotníků, že potřebují při každém dohodovacím řízení mít možnost konzultovat organizace a instituce, které zastupují, neboť Zdravotní řád - a to je také třeba zdůraznit - bude velice závažným dokumentem, který nejméně do června t. r. poznamená vztahy zdravotníků, pacientů - klientů, Všeobecné zdravotní pojišťovny a státní zdravotní správy.

Lékaři, kteří se účastní dohodovacího řízení, nejsou profesionálními veřejnými činiteli, nepracují ve státní správě, ale jsou řediteli nemocnic, přednosty klinik, mají své běžné pracovní povinnosti kromě práce v komorách nebo jiných sdruženích. Mohu samozřejmě zítra tlumočit požadavek poslanců ČNR, aby se každodenně zabývali problematikou Zdravotního řádu, ovšem při diskusi minulý pátek jednoznačně vyvstanulo, za jak závažný a složitý problém dotvoření Zdravotního řádu jednotliví zástupci považují. Naši snahu, aby byl zkrácen interval, ve kterém by mohl být Zdravotní řád doformulován, jednoznačně shromáždění odmítlo s tím, že nebudou jednat pod tlakem vlády a že pro tak závažný dokument je třeba, aby vláda nechala dostatečný časový prostor. Tolik tedy k problematice Zdravotního řádu.

Mám za to, že je vhodné upozornit, že samotný Zdravotní řád nepostačuje. Ze zákona se hovoří o velice závažném dokumentu, který zde byl zmíněn zcela právem, tj. Seznam výkonů nebo tzv. sazebník, jehož projednávání je na pořadu dne. Prvé dohodovací řízení probíhající podle vládního rozhodnutí bylo zahájeno včera a účastníci tohoto dohodovacího jednání došli k závěru, že budou schopni tento sazebník (a trvají na tom společnosti, komory, zástupci farmaceutů, zástupci středních zdravotnických pracovníků) revidovat, dokončit do podoby, která dle jejich soudu bude připravena k publikování, do 3. března 1992. To je tedy další termín.

Další problém, který je řešen též formou dohodovacího řízení, jehož se účastní všechny subjekty dříve zmíněné i strany vládní, je seznam léčiv a zdravotnických pomůcek. Velmi těsně s úspěšným vyřešením tohoto problému souvisí i otázka, která přesahuje schopnosti jak účastníků nevládních stran, tak ministerstva zdravotnictví - otázka kategorizace léčiv. Dovolte odbočku. Je vhodné na tomto místě upozornit, že nepřistoupíme-li k opakovaně zmíněné kategorizaci léčiv, tzn. rozčlenění léčiv do několika kategorií a formulování nezbytnosti, potřebnosti ve vztahu k finanční spoluúčasti při úhradě některých léků, může se této republice stát, že v srpnu, září t. r. budeme čelit stejným problémů finančního rázu, které se nepodařilo v loňském roce vyřešit v Polsku.

Je třeba, abyste vzali v potaz skutečnost, že v současné době vyrábějí naše farmaceutické podniky léčiva průměrně 5,5 - 6krát levněji než preparáty, které jsou dováženy ze zahraničí. Tento problém je obtížně překlenutelný a v současné době má naše zdravotnická veřejnost stále pocit (především pak ovšem širší veřejnost), že ministerstvo zdravotnictví čelí problému nedostatku léků. V současné době nečelíme problému nedostatku léků. Dá se říci dokonce, že určitých léků je velký nadbytek. Vyplývá to z toho, že továrny, spadající od loňského roku pod ministerstvo průmyslu, v návaznosti na kontrakty, které byly uzavřeny již dříve, vyrobily velký objem přípravků, které ne že by byly nepoužitelné, ale nepotřebujeme je v tom objemu, který jsme dříve kontrahovali, a navíc konsignační sklady zahraničních společností, které fungují v ČR, jsou bohatě vybaveny nejrůznějšími přípravky, které jsou ovšem 5krát, někdy 8krát dražší než přípravky, které byly posud dostupné. Tzn. zdravotnická zařízení i pojišťovna čelí problémům finančním, nikoliv zásobovacím. Tržní mechanismy začínají působit i v této oblasti a zmiňuji to pouze proto, že seznam přípravků a zdravotnických pomůcek musí respektovat i tuto skutečnost. Pracovní skupina, na níž se podílejí zástupci Farmakologické společnosti, SÚKLu, univerzit se tímto problémem zabývá od podzimu loňského roku. Je to ovšem problém přesahující možnosti ministerstva zdravotnictví a týká se ministerstva financí.

Prosím, abyste tedy při posuzování tohoto usnesení brali v potaz skutečnost, že samotný Zdravotní řád není postačující podzákonnou normou pro to, aby změny, po kterých volají naši zdravotníci i širší veřejnost, mohly začít probíhat.

Byl zmíněn zákon o poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních. Dovolím si podotknout k tomu, co říkala paní poslankyně Šepsová, že návrh zásad tohoto důležitého zákona třetího nebo čtvrtého, podle toho, jak to budeme počítat, v sestavě zdravotnických zákonů byl projednán a schválen vládou ČR v časném podzimu loňského roku a předali jsme ho k projednávání výborům ČNR ne v listopadu, ale v půli října loňského roku. Zpátky s vyjádřením ČNR jsme obdrželi zásady 21. prosince 1991. Prosím paní poslankyně a pány poslance, aby zvážili, jak je dlouhá doba na dopracování či přípravu paragrafového znění jakéhokoli zákona a jak velký prostor byl ponechán vládě ČR, aby bylo zajištěno byť zkrácené, tak přesto řádnou formou provádění meziresortní řízení. Mohu konstatovat, že zmíněný zákon v paragrafovém znění byl předán jednotlivým orgánům vlády ČR tak, jak jsme slíbili, v polovině ledna. Zároveň toto paragrafové znění bylo zasláno na vědomí i výboru pro sociální politiku a zdravotnictví s tím, že po skončení meziresortního připomínkového řízení v termínu, který vyplýval z vládou schváleného legislativního plánu (tj. dnešní den), materiál bude předáván vládě k projednání. Tzn. je skončeno náročné meziresortní připomínkové řízení a vláda tak, jak nám byl stanoven vládní úkol, k dnešnímu dni návrh obdržela k projednání. Bude nyní záležet pouze na tom, jak dlouho bude vláda tento zákon projednávat. Soudím, že bod 1 by bylo možno splnit vzhledem k tomu, že meziresortní řízení proběhlo podle informace, kterou mám k dispozici, uspokojivě.

K otázce, týkající se Všeobecné zdravotní pojišťovny mohu konstatovat pouze tolik, že problémy financování zdravotnictví se dotýkají ministerstva zdravotnictví v tuto chvíli zprostředkovaně, ale velice intenzívně, neboť prostředky tak, jak bylo rozhodnuto a schváleno v loňském roce, jdou nebo by měly jít ve značném objemu přes Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a okresní pobočky.

Námitky, které uvádí kolegyně Šepsová a které zmínil i pan předseda, jsou kritické výhrady zcela oprávněné, které vyplývají z toho (a o tom jsme informovali opakované i vládu), že dochází ke zpoždění při jednotlivých finančních transakcích. Toto zpoždění navíc může být umocňováno i tím, že v důsledku restriktivních opatření, jež byla doporučena na sklonku loňského roku a o nichž jste byli informováni (to byla diskuse, která proběhla jak na úrovni vlády federální, tak se jí krátce zabývala i vláda ČR, pokyny ministerstva financí ČR ke stažení části finančních zdrojů z okresních úřadů, pan předseda Lom, jestli se nemýlím, na poslední schůzi v loňském roce o tomto problému hovořil jako o akutně vzniklém problému), se ukazuje, že mimo oblast ministerstva zdravotnictví na úrovni okresních úřadů v rámci snahy kompenzovat propast z konce loňského roku může docházet a to je pro nás velmi obtížně ovlivnitelné, k finančním operacím, které velmi výrazně mohou zhoršit schopnost jednotlivých zdravotnických zařízení kompenzovat důsledky přechodu na disharmonický, disfunkční systém financování Všeobecné zdravotní pojišťovny. Neboť je třeba říci, že zdravotnická zařízení by se s problémy vyrovnávala s přechodem z prosince do ledna, kdy se musí hradit faktury, kdy se musí hradit skluzy nebo, jak oni říkají, převisy z předchozího roku. A nyní je situace ztížena tím, že se ukazuje, že část okresních úřadů, tak jak to zmínil předseda Lom, přistoupila k naplnění určitých restriktivních opatření v oblasti zdravotnictví.

Na tuto skutečnost jsme reagovali, obrátili jsme se na ministerstvo financí. Je to ovšem problém, který přesahuje možnosti ministerstva zdravotnictví a svým způsobem se dotýká nepochybně vás, poslanců ČNR, neb jste schválili určitá rozpočtová pravidla, a ukazuje se, že zdravotnictví a zřejmě i jiné oblasti rozpočtové sféry budou v letošním roce místem, kde bude docházet ke střetům. Naznačila to paní poslankyně Mazalová, jsem velmi rád, že zmínila problematiku středních a nižších zdravotnických pracovníků.

Otázka platů a mezd má být v tuto chvíli řešena (projednávala to i česká vláda při své poslední schůzi) aspoň zčásti v návaznosti na změnu pravidel v oblasti rozpočtových organizací a na přípravu tarifního mzdového systému. Opakovaně jsme byli nuceni (užívám vědomě slova nuceni) jednat s jednotlivými profesními organizacemi, neboť existuje z důvodů, které naznačila paní poslankyně, určitý odpor na straně jedné vůči tomuto navrhovanému systému, na straně druhé pak existuje důvodná obava, že nebude dostatek finančních prostředků pro to, aby, bude-li tento systém přijat, byly naplněny všechny možnosti, které může skýtat. V oblasti středních a nižších zdravotnických pracovníků se k nespokojenosti nepochybně přidružuje i skutečnost, že v části zdravotních zařízení jsou přenášeny (možná bych neměl užívat slova přenášeny) povinnosti vyplývající ze zvýšené administrativní náročnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny i na střední zdravotnické pracovníky. V tuto chvíli, paní poslankyně, ovšem nikdo z pracovníků ve zdravotnictví nemá přímý efekt z toho, že nedokonalý sazebník je používán v těch zdravotnických zařízeních, jež jsou připravena pro sběr dat, k tomu, aby tato data byla sbírána, vyhodnocena a byla použita jako základ pro korekci, nápravu sazebníku. Měl bych zmínit skutečnost, že při posledním jednání došlo ke shodě, že i tento kritizovaný sazebník lze užít jako kostru, základ pro to, aby byl dotvořen za aktivní účasti odborných lékařských společností, představitelů lékařských komor, za spoluúčasti ministerstva zdravotnictví tak, aby k 1. dubnu mohl být vydán přesně v souladu s tím, co slíbili ti čtyři spolutvůrci nulté verze tolik kritizovaného sazebníku.

Tzn. v tuto chvíli každý týden (ne každý den) probíhají na půdě ministerstva zdravotnictví a na půdě komor jednání, která mají vést k tomu, aby byly vzaty v potaz, paní poslankyně, některé oprávněné požadavky a výhrady středních zdravotnických pracovníků, na které, jak jste poukázala, se při přípravě sazebníku a hodnocení některých činností opomnělo nebo u kterých činnosti byly podceněny.

Je zde ovšem problém, který vyplývá z toho, že jsem se nesetkal ještě s lékařskou společností (a jednal jsem už s řadou společností), která by měla pocit, že ve srovnání se sousední nebo nejblíže jí odborně příbuznou společností nebyla podhodnocena. Je to známý fenomén, kdy se ukazuje, že bylo ublíženo absolutně všem. Že vždy obor, se kterým diskutujeme, má pocit, že jak uvnitř sazebníku oborového došlo k porušení relací, tak i vztahy k sazbám, které jsou navrhovány k dalším oborům, jsou špatné. Týká se to stomatologů, chirurgů, gynekologů, týká se to praktických lékařů. Každý obor má pocit, že jinému oboru bylo přáno více, Užívám to zde pouze jako argument proto, abych poukázal na to, jak je obtížné v sazebníku reflektovat na problémy mezioborové a relační.

Stejný problém je potom mezi skupinami zdravotnických pracovníků hodlajících se privatizovat nebo zakládat soukromé praxe. Je to důvod, pro který musím znovu na závěr zdůraznit, že ono časování a požadavek, aby do 21. února vydala vláda nařízení o Zdravotním řádu, je dle mého soudu v tuto chvíli byť pochopitelný, tak obtížně akceptovatelný. A nehodlám, prosím, již nikdy opakovat chybu, na níž jsem se podílel při zasedání Hospodářské rady ČR v loňském únoru, kdy pod tíhou argumentů a požadavků jsem nakonec souhlasil spolu s dalšími účastníky jednání s tím, že plán, který byl v prosinci 1990 schválen a ze kterého vyplývalo, že Všeobecná zdravotní pojišťovna začne až v roce 1993, byl o více než o rok zkrácen. Tzn. v případě Zdravotního řádu se cítím profesionálně i občansky povinován upozornit na to, že tento termín je nereálný. A není nereálný proto, že by vláda ČR chtěla zabránit přijetí Zdravotního řádu, ale nereálný vzhledem ke všem okolnostem, které jsem zde uvedl. Navíc vydání samotného Zdravotního řádu neřeší komplex problémů, které měl pan předseda Lom na mysli.