Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Prosím
paní poslankyni Bumbovou, připraví se pan
poslanec Janeček.
Poslankyně Stanislava Bumbová: Vážená
paní předsedkyně, vážená
sněmovno, dovolte mi, abych se zmínila o některých
problémech v oblasti školství. Chci především
upozornit na to, že zvýšení rozpočtu
neinvestičních výdajů na rok 1992
o 10 % proti roku 1991 je vzhledem k předpokládané
inflaci nedostačující. Tato skutečnost
může vést ke zvýšení napětí
na školách, kdy se nebudou dostávat finanční
prostředky na údržbu ani na základní
obměnu zařízení škol. Kritická
situace - jak už bylo řečeno - je ve mzdových
prostředcích pro učitele. Ve stanovisku ministerstva
školství k návrhu rozpočtu ČR
na rok 1992 se říká, že návrh
státního rozpočtu nepočítá
s realizací projednávaného zákona
o mzdě. V této souvislosti připomenu
znovu, že základní plat pedagogů ustrnul
na hranici 3150 Kčs. Školství je ve srovnání
s ostatními resorty na třetím místě
od konce. Připomínám, že řada
absolventů pedagogických fakult nemá zájem
nastupovat do škol. Stále více mužů
z nich odchází. Přitom v programovém
prohlášení vlády se říká:
"Naším úkolem je také zlepšit
péči společnosti a státu o učitele.".
Na tyto skutečnosti jsem upozorňovala na plénu
ČNR, které bylo věnováno kontrole
plnění programového prohlášení
vlády. Připojuji se proto k mým předřečníkům
s žádostí o řešení
tohoto skutečně naléhavého problému.
Už jsem uvedla, že v rozpočtu kapitola školství,
vzhledem k předpokládanému vývoji
v roce 1992, budou chybět finanční prostředky.
Ministerstvo sice hledá a připravuje nová
řešení a východiska. Některá
je nutno podpořit. Jedná se například
o vytváření podmínek pro postupné
získávání právní subjektivity
i u základních škol, což by mělo
mít vliv na hospodárné vynakládání
finančních prostředků. Musím
ale také říci, že se počítá
v rámci uplatňování úsporné
státní finanční politiky s dalším
snížením podílu státních
výdajů na poskytování sociálních
služeb ve školství. Některé úpravy
už provedeny byly. Jedná se např. o organizování
zájmových aktivit v různých oborech,
jako jsou kurzy výpočetní techniky, technické
kurzy, doučování atd. s finančním
podílem rodičů a obcí. Dále
o zvýšení úhrad cen obědů,
o hrazení školních potřeb nad rámec
státního příspěvku, což
znamená další zatížení rodinných
rozpočtů zhruba o 150 milionů ročně,
tj. průměr na žáka 120 korun. Patří
sem zvýšená úhrada za koleje, internáty
a tak bych mohla pokračovat. Vedle dopadů na rodiny
to bude mít pochopitelně vliv na nezájem
části rodičů o poskytnutí vyššího
vzdělání svým dětem. Zapojení
dětí a mládeže do zájmových
činností se sníží, to pak bude
mít přímou souvislost s trestnou činností,
s poklesem fyzické zdatnosti dětí i jejich
kulturní úrovně. Jsem přesvědčena
o tom, že školství, pokud má zabezpečovat
vzdělání na základě schopností
a zájmů dětí a mladých lidí
a zůstat jim přístupné, musí
poskytovat i určité sociální služby.
Neustálé škrtání položek
v sociální oblasti není přece cesta
k prosperitě tohoto státu. Ale to už záleží
také na této sněmovně, jaké
možnosti svým rozhodováním našemu
školství pro příští období
vytvoří.
Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Bumbové, prosím
pana poslance Janečka, připraví se znovu
pan poslanec Kozel.
Poslanec Josef Janeček: Vážená
paní předsedkyně, vážená
vládo, já nemohu souhlasit s konstatováním,
které je na straně 41 části prvé
a to je, že se podařilo zabezpečit nápravu
rozpočtových vztahů ve prospěch ČR.
Domnívám se, že toto konstatování
by mohlo u slovenských kolegů vyvolat smíšené
pocity. Jen bych chtěl připomenout, že tvorba
zdrojů je zhruba 5,5: 1 a do rozpočtu federace jdou
příspěvky zhruba v průměru
6: 1. To jen na okraj. K tabulce č. 7 v první části
je uvedeno, že ministerstvo obchodu a cestovního ruchu
datuje 6 miliony diabetické potraviny pro obchodní
dům Kotva. Já si myslím, že to je něco,
co by mělo být vysvětleno, věřím,
že tam je nějaké nedorozumění,
tento údaj je tam skutečně podivný.
K problematice ministerstva práce a sociálních
věci. Domnívám se, že ministerstvo práce
a sociálních věcí už nebude schopno
provádět aktivní sociální politiku.
Aktivní politiku zaměstnanosti potom zvlášť.
Žádám proto pana ministra Horálka, aby
se zde jednoznačně vyjádřil v tom
směru, zda je schopen pokračovat v aktivní
sociální politice, tedy v tom směru, kterým
jsme se lišili třeba od Slovenska nebo od federálních
předpisů.
Děkuji.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Janečkovi, prosím
pana poslance Kozla, připraví se paní poslankyně
Pavlíková.
Poslanec František Kozel: Vážená
paní předsedkyně, vládo, sněmovno.
Ti, kteří mne znají jistě vědí,
že to, co jsem tady přednesl jako návrh, nemohlo
vzejít z mojí hlavy, neboť počítat
výplatu mi činilo potíže, často.
To co jsem přednesl, byl výsledek jednání
všech zainteresovaných resortních ministerstev.
Jednání, které proběhlo podle mých
informací 15. listopadu na úřadu vlády
a zástupci těchto ministerstev se na tomto řešení
shodli. Bohužel, došlo potom k tomu, že - cituji
z dopisu dr. Schlangera, který byl účastníkem
tohoto jednání došlo k tomu, že zápis,
který pořizoval pan Zilvar, pracovník úřadu
vlády, naprosto nezachycuje obsah jednání
a přijaté závěry, které jsou
v tom zápise - musím s nimi vyjádřit
nesouhlas. Cituji dále: Do současnosti jsem vícekrát
jednal s místopředsedou vlády ČR,
s ministry, účastnil jsem se jednání
vlád, hospodářské rady atd. a vždy
jsem se setkal se solidním přístupem. Byl
bych rád, kdyby rozeslaný zápis o jednání
z 15. listopadu 1991 nebyl známkou opaku.
To, co jsem přednesl, bylo v podstatě dohodnuto
mezi zástupci ministerstev, po té to bylo nějakým
ne zřejmě jasným způsobem zpochybněno
a vyškrtnuto. Bylo mi řečeno, že navrhuji
nesystémové řešení. Je to jaksi
možné. Domníval jsem se však, že
právě schválení uvažovaného
zákona má být systémovým řešením.
Po vystoupení mi někteří kolegové
a členové vlády řekli, že zákon,
o kterém jsem hovořil, vlastně má
málo naději na to, že bude přijat. Důvody
jsou zřejmě mnohé. Domnívám
se, že jedním důvodem asi bude i to, že
lékaři budou vlastně placeni zcela jiným
způsobem, takže jich se toto původní
systémové řešení netýká
a zůstanou učitelé zase zcela mimo hru. Domnívám
se, že řešení této situace by mohlo
být asi takové, že by se nyní naléhavě
sešla ta schůzka, o které jsem hovořil,
která se uskutečnila 15. listopadu a byla vysvětlena
stanoviska, proč toto není možné a proč
je možné něco jiného. Myslím,
že není možné schválit rozpočet
bez toho, že bude jasně řečeno, jakým
způsobem budou platové poměry učitelů
v příštím roce řešeny. Ať
už zákonem, o kterém jsem hovořil, nebo
jiným způsobem. Ale čekat na to, že
během roku se věci nějak vyřeší,
to považuji za nepřijatelné, protože takto
se postupuje již dva roky a vždy se čeká,
jestli něco zbude nebo nezbude. Proto navrhuji reprízu
schůzky z 15. listopadu ještě pokud možno
dnes k vyjasnění stanovisek. A žádal
bych potom vládu o jasné vyjádření,
jakým způsobem budou platové poměry
učitelů vyřešeny v příštím
roce, aby mohla být příslušná
rozpočtová opatření přijata
teď, ještě než se rozejdeme na vánoce.
Děkuji.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Kozlovi, prosím paní
poslankyni Pavlíkovou, připraví se paní
poslankyně Lagová jako poslední při
našem dopoledním jednání. Pak bychom
udělali přestávku do 14,30 hod.
Poslankyně Jiřina Pavlíková: Vážená
paní předsedkyně, členové vlády,
dámy a pánové ve sněmovně.
Musím předeslat, že moje vystoupení
je zaujaté, protože se velmi dotýká
mé profese a oblasti zájmů. Jsem historik
umění - památkář. Podotýkám
také, že moje vystoupení je improvizací
vyvolanou předchozími projevy. Doufám však,
že se nedopustím většího chaosu,
než je pro tuto sněmovnu únosné. Budu
se proto snažit být co nejstručnější
a vyslovit svůj požadavek co nejsrozumitelněji.
S vědomím znalosti problematiky ochrany celého
kulturního dědictví, nejen stavebních
památek, si neodvažuji tvrdit s jistotou, kdo
je potřebnější, komu dát přednost.
V tíživé situaci jsou kulturní památky
movité i nemovité, muzea i galerie, ale stejně
tak i knihovny a archivy. Ti všichni se starají o
to, co označujeme jako kulturní dědictví
a já opravdu nemám odvahu rozhodnout, kterého
chudáka preferovat na úkor druhého.
Dovolte proto, aby můj návrh zněl takto:
Vyčlenit z kapitoly všeobecné pokladní
zprávy č. 398, položka ostatní neinvestiční
výdaje, které byly určeny na rozvoj nezávislých
studií rozhlasu a televize, částku 11 miliónů
a účelově ji vázat pro ministerstvo
vnitra a částku 28,5 miliónu a účelově
ji vázat pro potřeby ministerstva kultury na vybavení
nutnou výpočetní technikou v rámci
zpracovávaného projektu zvaného Ochrana movitých
kulturních památek a uměleckých předmětů.
Zbývající částku 60 miliónů
doporučuji, aby sněmovna dále netříštila,
nedevalvovala jejich hodnotu dělením na drobné
a ponechala ji jako celek v rozpočtové kapitole
tak, jak uvádí společná zpráva.
Děkuji.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Pavlíkové,
prosím paní poslankyni Lagovou, po přestávce
jako první vystoupí paní poslankyně
Mazalová.
Poslankyně Hana Lagová: Vážená
paní předsedkyně, vážená
vládo, vážená sněmovno. Sociální
zabezpečení se v celém návrhu rozpočtu
řadí mezi hlavní odvětví především
společenské spotřeby. Z podkladů,
které jsme dostali je zřejmé, že výdaje
na sociální zabezpečení tvoří
tu největší položku. Chápu mnohé
souvislosti, nebudu se tady o nich zmiňovat, ale přesto
nelze přejít tuto část návrhu
státního rozpočtu ČR jenom s ujištěním,
že prostředky nejnutnější v něm
jsou zahrnuty, jestliže se již nyní veřejně
argumentuje, že v roce 1992 bude růst sociálních
výdajů dvojnásobný. Chci se tedy vyjádřit
ke dvěma otázkám.
Za prvé k oblasti zaměstnanosti. Je známo,
že na aktívní i pasívní politiku
zaměstnanosti budou prostředky poskytnuty z federálního
rozpočtu. Vidím tu však dva problémy.
Jestliže v rámci zákona o státním
rozpočtu federace budou schválena opatření
o zkrácení podpůrčí doby pro
výplatu hmotného zabezpečení uchazečů
o zaměstnání a snížení
jeho sazeb, pak fakticky dojde k přesunu příjemců
dávek z oblasti úřadů práce
do působnosti okresních úřadů
a obcí. Teď půjde tato problematika k tíži
českého rozpočtu. Není to žádná
katastrofická vize, to je očekávaná
skutečnost podle konstatování v podkladové
zprávě, že nárůst nezaměstnanosti
předstihne míru hospodářského
poklesu. Rozpočtovým důsledkem těchto
opatření bude prohloubení nároků
na rozpočet ČR a nakonec víme, že jsme
schválili zákon o sociální potřebnosti
a co z toho bude vyplývat.
Za druhé si myslím, že v této problematice
dělat aktivní politiku zaměstnanosti by neměly
bránit nějaké pouze administrativní
překážky, to znamená, aby prostředky
z federálního rozpočtu mohly být neodkladně
do rozpočtu českého alespoň zálohově
urychleně přijaty, aby se mohlo s touto politikou
začít od ledna příštího
roku.
Ke druhé otázce - co však nelze v rozpočtu
nejen předvídat, ale poměrně přesně
odhadnout, je potřeba na dávky důchodového
zabezpečení. Jsou známy údaje o nárůstu
těchto dávek za rok 1990 a samozřejmě
i letošní rok je již znám. Jednak se předpokládá
- a právě letošní rok je výmluvným
dokladem vyšší počet důchodců.
Na příští rok se očekává
nárůst zhruba o 25 tisíc důchodců
a přitom částka určená v návrhu
rozpočtu na důchody nezajišťuje ani běžný
meziroční nárůst. Vedle toho se do
objemu výdajů na důchody promítnou
i důsledky zákonů o soudních a mimosoudních
rehabilitacích a také výplaty důchodů
do zahraničí, jak to vyplývá z některých
mezinárodních úmluv.
Samostatnou otázkou, která není pokryta v
rozpočtu ČR, samozřejmě je problém
valorizace důchodů. Už sama skutečnost,
že se reálně očekává v
příštím roce růst cen 12 až
15 %, nelze dopustit, aby byla oddalována valorizace
důchodů, a aby pod hranici sociální
potřebnosti se dostávali občané staří
a rodiny s dětmi. Východisko se tady samozřejmě
jeví, a bylo nám to tak ve výboru zdůvodněno,
jeví se v potřebě v průběhu
příštího kalendářního
roku posílit prostředky na dávky důchodového
a sociálního zabezpečení. Obracím
se však tady na vládu, aby tuto sféru řadila
v rámci celého rozpočtu České
republiky mezi priority.
Děkuji.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Lagové. Nyní
uděláme přestávku a sejdeme se přesně
v půl třetí.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Budeme pokračovat v jednání. Jako první
se přihlásila do rozpravy paní poslankyně
Mazalová. Prosím, aby se ujala slova.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážený
zbytku vlády, vážená sněmovno.
Je mojí povinností vás seznámit také
s názory zdravotnických pracovníků
a informovat vás o situaci, která je v našich
zdravotnických zařízeních, a o náladách
mezi zdravotnickými pracovníky.
Píší mi zdravotníci nejen z Moravy a
Slezska, ale hlavně z Čech. (Na Moravě již
zřejmě ztratili naději.) Přichází
stále větší počet petic na náš
výbor pro sociální politiku a zdravotnictví.
Dopisy docházejí nejen mně, ale i na ministerstvo
zdravotnictví, předsednictvo a další
instituce. Já si pouze dovoluji nespokojenost těchto
pracovníků tlumočit.
Všichni volají po nápravě. Zdravotnictví
je stále bráno, tak jako za socialismu, jako neproduktivní,
tedy nevýrobní sféra, která snad nemá
právo na odpovídající hodnocení
za svou práci.
Již druhý rok se ve zdravotnictví žije
v rozpočtovém provizoriu, které již
začíná připomínat Kocourkov.
Na počátku roku sdělí okresní
úřad částku, kterou má na provoz
zdravotnických zařízení, přičemž
je již v této době jasné, že vzhledem
k nárůstu cen energie, tepla, léků,
přístrojů atd. bude tato částka
nedostatečná.
Nicméně provoz se samozřejmě nezastaví
a finanční deficit počne narůstat.
Když dosáhne určité alarmující
výše, je prostřednictvím okresních
úřadů rozpočet na provoz "valorizován",
což v praxi představuje sotva pokrytí existujících
deficitů, a celá situace začíná
po 2 - 4 měsících znova. Např. Hradec
Králové - při chybějící
částce pět miliónů na pokrytí
poskytne okresní úřad částku
4.4 milióny na pokrytí a tento postup se opět
opakuje.
Je pochopitelné, že v této situaci není
možno vytvořit žádný solidní
výhled do budoucnosti, týkající se
dalšího provozu, rekonstrukce budov, nákupu
nových přístrojů atd., protože
se žije ze dne na den.
Dalším žhavým problémem jsou mzdy
zdravotníků. Zdravotnictví spolu se školstvím
zaujímá jedno z posledních míst ve
vývoji průměrných mezd za uplynulý
rok ze všech odvětví. Průměrný
plat lékaře činí 3 500,- Kčs.
Katastrofální situaci ve finančním
ohodnocení zdravotníků přitom ještě
zkreslují proplácené pohotovostní
služby. Někteří lékaři
mají odpracováno měsíčně
100 a více hodin navíc, přičemž
jsou obory, kde jde vlastně o pokračování
běžné pracovní náplně
v nočních hodinách, ale za mzdu 12,- až
13,- Kčs na hodinu, která je v jiných odvětvích
pro noční a víkendovou práci nemyslitelná.
Každý ze zdravotníků jistě chápe
těžkou ekonomickou situaci naší republiky,
proto si také nenárokuje platy lékařů
v SRN v přepočtu na koruny. Co ale mohou jen těžko
chápat, jsou mzdové relace mezi jednotlivými
profesemi - lékař není odlišen od výkopového
pracovníka! Těmito relacemi se po roce 1989 nejen
nepřibližujeme zemím evropského společenství,
ale dokonce se od nich vzdalujeme v neprospěch zdravotníků.
Konkrétně jde tedy o to, aby se plat průměrného
lékaře, který je v civilizovaných
zemích dvoj- a více násobkem platu průměrného
dělníka, dostal do těchto relací i
u nás.
V poslední době se obracejí naši občané
na lékaře se žádostmi o proplacení
svého léčení v cizině. A
přestože jde o krátkodobá léčení,
úrazy či hospitalizaci, jedná se často
o částky v tisících marek. Vzhledem
k finanční situaci se samozřejmě nemůže
občanům vyhovět, ale je zajímavé
srovnávat tyto položky s odměňováním
našich ambulantních lékařů. Např.
fakultní nemocnice Svatá Anna Brno: za vyšetření
jednoho nemocného připadá lékaři
hrubá mzda na ORL 5,- Kčs, orthopedii 3.65 Kčs,
urologii 6,- Kčs, kožní 8.90 Kčs, stomatologie
9.55 Kčs a u závodního lékaře
5.72 Kčs. Lidový léčitel však
může směle inkasovat 100,- až 500, - Kčs
za hodinu práce při prakticky nulové odpovědnosti
a pochybném daňovém přiznání.
Ve spásu ze strany Pojišťovny lékaři
nedoufají, protože bude alespoň v počátečním
období znamenat především nárůst
administrativy a teprve později možná mezd.
Další obavu mají lékaři (a nejen
lékaři, ale i ostatní zdravotníci)
z politických jednání, ke kterým by
se normálně nevyjadřovali, kdyby neměla
souvislost s rozpočty, které se zdravotnictví
již týkají. Nutí je k tomuto vyjadřování
obava, že dojde opět k ústupkům ve prospěch
slovenské strany, které budou sice možná
menší než v roce 1990, ale opět půjde
o miliardy, které budou chybět zrovna ve zdravotnictví.
Přitom toto "kupování si federace"
na úkor občanů ČR nevedlo nikam v
tomto roce a nepovede nikam ani v budoucnosti.
Na různých veletrzích se zdravotnickou technikou
je vidět, že slovenští lékařští
kolegové nemají tak hluboko do kapsy jako lékaři
v ČR, a zvýšení mezd zdravotníků
ve SR o 500,- Kčs až 700, - Kčs oproti ČR
zůstalo také bez odpovědi.
Proto zdravotnická veřejnost projevuje své
obavy z rozpočtů, které se připrav
ují na příští rok, a žádá
poslankyně a poslance, aby se zasadili o taková
rozpočtová pravidla, která by zabezpečila
v ČR stejné zdroje na jednoho obyvatele jako na
Slovensku, tj. např. dělení daně z
obratu a ze zisku v poměru 1.95: 1 a nikoliv 1.77:
1, jak zní předběžná dohoda ministrů
financí.
V době, kdy je ze slovenské strany neustále
zpochybňován společný stát,
kdy se útočí i na jeho zakladatele, kdy je
válečnými zločinci odhalována
socha bez následků a kdy se předseda vlády
SR s předsedou SNR "osobně velmi
rád zúčastní" spolu s protagonisty
pohřbu vrchního normalizátora Husáka
(předtím již uctěného minutou
ticha v SNR) - v této době není na ústupky
z české strany důvod.
Vážený pane předsedající,
vážená vládo, poslankyně a poslanci,
považovala jsem za nutné vám sdělit
názory zástupců zdravotnických pracovníků
i části občanů tak, jak jsem je četla
z jejich dopisů.
Mezi zdravotníky narůstá radikalizace a stále
více se začíná volat po stávkách.
Bylo zde slyšet - soudci odcházejí, zvýšily
se platy, zůstanou, učitelé odcházejí.
Zdravotníkům přikazuje jejich morální
kodex zůstat. Zůstávají tedy za každých
podmínek.
Zatím se dařilo názory zdravotníků
tlumit a vysvětlovat. Pokud se však nebude současná
situace skutečně systémově v nejbližší
době řešit, obávám se, že
trpělivost zdravotníků skončí.
Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Zdeněk
Malík: Děkuji paní poslankyni Mazalové,
prosím pana poslance Klimeše, aby se ujal slova. Připraví
se pan poslanec Nerad.
Poslanec Stanislav Klimeš: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, ve svém
příspěvku nebudu vznášet narozdíl
od svých předřečníků
pozměňovací návrhy ke státnímu
rozpočtu. Chci pouze reagovat na vystoupení kolegy
Hájka, který zde hovořil o stanovisku klubu
KSČM. V závěru svého stanoviska
konstatoval, že jejich klub nepodpoří vládní
návrh státního rozpočtu 1992, a to
z řady důvodů, které ve svém
vystoupení uvedl.
K tomuto stanovisku bych chtěl říci následující:
Státní rozpočet vychází a vždy
bude vycházet z "odborného" odhadu hospodářského
vývoje státu, a tudíž je v něm
určité riziko, určitá míra
nejistot jak v oblasti příjmů, tak v oblasti
výdajů. O to větší míra
nejistot je spojena se státními rozpočty
v době transformace naší ekonomiky. Na rozdíl
od něj se však domnívám, že rizikovost
státního rozpočtu 1992 je menší
než rozpočtu 1991, kdy jsme realizovali řadu
rozhodujících kroků ekonomické reformy.