Česká národní rada 1990 – 1992

Přítomni: Předsedkyně ČNR D. Burešová, místopředsedové ČNR J. Kalvoda, J. Kasal, Z. Malík, J. Vlach a 175 poslanců

Za vládu České republiky: předseda vlády P. Pithart, místopředseda vlády M. Lukeš, ministr životního prostředí I. Dejmal, ministr vnitra T. Sokol, ministr financí K. Špaček, ministr zdravotnictví M. Bojar, ministr spravedlnosti L. Richter, ministr státní kontroly I. Němec, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj K. Dyba, předseda Nejvyššího soudu A. Mokrý.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážení páni poslanci, milí hosté, zahajuji 25. schůzi ČNR a všechny vás srdečně vítám. Vítám také pana premiéra Pitharta a část české vlády. Zbytek se mě omlouval, s ohledem na náš dnes předvídaný program.

Návrh pořadu, jak jej navrhlo předsednictvo ČNR jste obdrželi na pozvánce. Z minulé 24. schůze ČNR nám ještě zbývá projednat a případně schválit tu část činnosti předsednictva ČNR, která se týká společného jednání s předsednictvem SNR v Časté - Papierničce. Jenom připomenu, že na minulé schůzi ČNR jsme k tomu obdrželi 8 příloh písemných podkladů. S tím souvisí také rozhodnutí minulé schůze ČNR, že zaujmeme stanovisko k případné změně čl. 142 ústavního zákona o Československé federaci.

Domnívám se však, že by nebylo účelné se dnes tímto zabývat a pokládám za rozumnější tento problém řešit v souvislosti se všemi dostupný mi informacemi, které ještě obdržíme. Jak víte v těchto dnech dochází k výrazným posunům na politické scéně, jak české, tak slovenské. Doporučovala bych proto tuto problematiku projednat až v závěru týdne. Pro tento názor mluví i to, že SNR se také schází tento týden a otázku státoprávního uspořádání, jakož i otázku vztahů k usnesení své, tedy slovenské vlády z 19. listopadu 1991 o kompetencích federace bude řešit jako 19. bod až v závěru týdne.

Na postoji SNR k usnesení slovenské vlády o žádoucím rozšíření federálních kompetencí se projeví nepochybně i vůle SNR ke společnému státu. Bez znalostí výsledků jednání SNR by ČNR proto, podle mého soudu, nemohla tuto problematiku seriozně posoudit.

Proto navrhuji, abychom zprávu o činnosti předsednictva projednali tak, jak je uvedeno na pozvánce, to jest za období od 14.listopadu do 2. prosince 1991. Dnes bychom však přesto otázky státoprávního uspořádání zcela nepominuli, protože by se rád k tomuto problému vyjádřil pan premiér Pithart v průběhu dnešní schůze. Vrátili bychom se tedy nyní k návrhu pořadu, jak jej máte na pozvánce. Má někdo z vás k návrhu pořadu 25. schůze ČNR nějaký dotaz či připomínku? Nikdo se nehlásí pokud dobře vidím, můžeme přistoupit ke schválení pořadu.

Podle prezenční listiny je přítomno 117 poslanců, jsme tedy usnášení schopni a dávám hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem pořadu 25. schůze ČNR, tak jak je uvedeno na pozvánce, ať zvedne ruku. 135. Děkuji.

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování ? 1. Děkuji.

Pořad schůze byl schválen.

Jak jsem na začátku uvedla, přihlásil se o slovo předseda vlády ČR pan Petr Pithart a prosím jej proto, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČR pan Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně. Slovenská vláda odhlasovala právě před 14 dny poměrem 12:8 jednoznačnou podporu myšlence federace. Takové federace, která by nebyla věcně, ani časově zpochybňována. Toto její stanovisko nás postavilo před novou situaci. Dosud jsme museli počítat s tím, že vůle ke společnému státu u našich slovenských partnerů nepřetržitě ubývá. Stanovisko slovenské vlády je po velice dlouhé době znamením opačným. Protože hlasování nebylo zdaleka jednotné a probíhalo přísně podle příslušnosti k jednotlivým stranám, nelze přes všechno ulehčení nastalou změnu přeceňovat. 8 členů slovenské vlády, mezi nimi její předseda, se postavilo proti jasnému ano federaci. K tomu přistupuje fakt, že stanovisko prosazené ve slovenské vládě ministry za ODA, VPN, Demokratickou stranu a Maďarskou nezávislou iniciativu, sotva může počítat s podporou slovenských opozičních stran. Poslední dny to jasně potvrzují. Nepochybný význam nastalé změny spočívá tedy především v tom, že konečně došlo k rozhodnému pokusu o záchranu federace ze strany jedné části slovenské politické reprezentace. Na Slovensku tím vývoj neskončil, ale začal. Začal politický boj, do kterého jedna strana hned na počátku vrhla vše, co má. Problém je v tom, že pro dlouhý boj jí mohou chybět potřebné rezervy. Bude-li nový postoj slovenské vlády trvalou součástí slovenské politiky nemělo by být sestavení rozpočtu na rok 1992 neřešitelným problémem. Nezpochybněný společný stát nemůže dopustit vývoj dvou různých standardů v sociální oblasti. Musí tedy v něm docházet k určitému přerozdělování společných rozpočtových prostředků. Nejde samozřejmě o nivelizaci v celostátním měřítku, ale o rámcové zachování přibližně stejných životních podmínek pro všechny občany společného státu. Přibližně stejných životních podmínek, nikoliv stejné životní úrovně. Ta bude záviset na tom, jak se bude hospodařit v jednotlivých podnicích v obou republikách. Jde tedy jen o míru přerozdělování, nikoliv o fakt tohoto přerozdělování. A tato míra nemůže nebýt než výsledkem dohod obou republik a federace. Máme ovšem i po 14 dnech co dělat s celou řadou nezodpovězených otázek. Poměr hlasů uvnitř slovenské vlády není totožný s poměrem hlasů v předsednictvu SNR. Ti, kteří většinou hlasů ve vládě rozhodli o přijetí profederálního stanoviska jsou v předsednictvu SNR v menšině a poměr v plénu SNR je z jejich hlediska ještě podstatně horší. Musíme se tedy zamyslet nad tím, do jaké míry může být nové stanovisko slovenské vlády trvalé. Možnosti, jako odvolání ministrů předsednictvem SNR, či celé vlády v plénu SNR nelze vyloučit.

Představitelné jsou potom varianty od pouhého početního oslabení oné dvanáctky uvnitř slovenské vlády přes menšinovou vládu KDH podporovanou částí dnešní opozice (HSDS a snad i další) až po novou koalici KDH, HSDS, případně s dalšími stranami. Otázka trvalosti profederálního stanoviska a zejména přenosu do celé oficiální slovenské politiky je pro nás otázkou klíčovou.

Nelze se vystavovat nebezpečí, že odsouhlasíme rozpočet s přerozdělováním a vzápětí bude společný stát znovu zpochybňován.

Je tedy velice důležité, aby nezůstalo jen u prohlášení slovenské vlády, ale aby se stejně jednoznačně vyslovila Slovenská národní rada. Závazné prohlášení, usnesení Slovenské národní rady ve stejném duchu by výrazně zvýšilo pravděpodobnost trvanlivosti nastalé změny. Usnadnilo by také naši pozici jako české politické reprezentace, která bude muset před svými voliči obhájit solidární rozpočet na příští rok.

Je zřejmé, že úplné garance se nám dostat nemůže, ale musíme vyžadovat garanci nejvyšší možné síly. Promítnutí usnesení slovenské vlády do usnesení Slovenské národní rady by takovou garancí bylo. Také souhlas s referendem na Slovensku by byl pro českou stranu významně orientujícím momentem. Zároveň musíme požadovat garanci jisté průhlednosti všech tří rozpočtů, nejen pokud jde o jejich sestavení a závěrečnou kontrolu, ale také o kontrolu průběžnou; jinými slovy o kontrolu rozpočtové kázně. Platí, že jsme na příklad ochotni v krajním případě souhlasit s tak či onak nedostatečnými prostředky na ekologické stavby, avšak jen za předpokladu, že si můžeme ověřit, že slovenská vláda neutrácí prostředky na antireformní kroky. Nemusím snad zdůrazňovat, že to samozřejmě platí i obráceně - také slovenská vláda, která rovněž nemůže předložit jiný než napjatý rozpočet, má právo vědět, jak se hospodaří v České republice.

Pro nás nyní přicházejí v úvahu dvě možné varianty.

Jedna, vycházející z důvěry v trvanlivost změny ve slovenské politice vůči společnému státu, a druhá, která by z nezbytné opatrnosti počítala s návratem k neustálému zpochybňování federace.

V prvním případě připravujeme rozpočet podle zásad solidarity. Konkrétně takový, o jaký se současně jedná, tedy rozpočet jako soustavu tří jednotlivých rozpočtů, která zajistí vyrovnanost zejména obou rozpočtů republikových. Je zřejmé, že taková soustava bude v různých formách zahrnovat určitý přesun prostředků z ekonomicky výkonnější části federace do té méně výkonné. Chci zdůraznit, že dnes rozpočtu České republiky chybějících 5,4 miliardy nepožadujeme na úkor i tak samozřejmě napjatého rozpočtu Slovenské republiky. Máme představ u několika jiných možností, které projednáme zítra v Brně.

V druhém případě musíme kromě solidárního rozpočtu připravovat i alternativu rozpočtů oddělených. Bude-li totiž změna slovenského postoje jen chvilková, může případný protinápor dospět velice rychle do stádia, které se přinejmenším fakticky bude rovnat rozdělení státu. Kromě toho by v případě nového zpochybnění federace bylo asi velice obtížné přesvědčit občany České republiky o nutnosti rozpočtové solidarity. Předběžně tvrdím, že vláda České republiky by se o to nejspíše ani nepokoušela. Zjednodušeně řečeno - o nezbytnosti společného, tj. solidárního rozpočtu přesvědčíme občany jedině tehdy, budou-li přesvědčeni o trvalosti společného státu.

Máme málo času - nejpozději 18. prosince musí padnout rozhodnutí o rozpočtech na příští rok. Nemůžeme tedy čekat až do tohoto data. Musíme znát podstatně dříve slovenské stanovisko, garantované pevněji než jen usnesením vlády přijatým v poměru 12: 8. Bylo by proto dobré, kdyby předsednictvo České národní rady důrazně trvalo na pokračování státoprávních vyjednávání s předsednictvem Slovenské národní rady v příštích dnech a týdnech. Toto pokračování bylo v Časté-Papierničce dohodnuto a už jen odmítnutí takovéhoto požadavku ze slovenské strany nebo i jen zamlžování odpovědi na něj by se rovnalo nepotvrzení změny postoje ve prospěch federace.

Předsednictvo České národní rady by mělo na jednání požadovat garanci, že se slovenské stanovisko znovu nezmění. Tato garance by měla mít podobu promítnutí usnesení slovenské vlády do politiky, nesené Slovenskou národní radou. Konkrétní forma tohoto promítnutí není sice druhořadá, ale asi ji nelze Slovenské národní radě předepisovat. Česká politika ovšem musí vědět, s kým a za jakých podmínek jedná, aby vůbec mohla rozhodnout, o čem a jak jednat.

Požadavek garance ze strany Slovenské národní rady se sice vzhledem k výše uvedeným poměrům sil uvnitř tohoto zákonodárného sboru a jeho předsednictva zdá být protimluvem, ale už v zájmu vyjasnění situace je třeba na něm trvat. I negativní rozhodnutí je rozhodnutí.

Předsednictvo České národní rady by od slovenských partnerů mělo také požadovat potvrzení platnosti návrhu na rozdělení kompetencí, obsažených v usnesení slovenské vlády. Mělo by vyžadovat vyjasnění otázky, zda trvají postoje z posledního jednání obou předsednictev, nebo zda slovenská strana skutečně přijímá změnu v této věci, obsaženou ve stanovisku slovenské vlády.

Je ovšem třeba říci, že kompetence nejsou jen tím rozhodujícím úzkým místem. Dohodnout se na kompetencích bez předchozího vyjasnění otázky přístupu ke společnému státu jako takovému by mohlo být nebezpečnou iluzí. Rozhodující je přístup ke smlouvě národních rad, její podstatě, procedůře jejího přijetí, její ústavně právní relevanci a samozřejmě také přístup k otázce procedurálního uspořádání budoucí federace.

Usnesení vlády Slovenské republiky ve prospěch federace bylo po dlouhé době prvním krokem, který vnáší pohyb do jednání o státoprávním uspořádání. Dosud jsme se pohybovali v kruhu. Pevně doufám, že si Slovenská národní rada uvědomí, že nastal okamžik lámání chleba. Soudím, že pokud byla dosavadní slovně proklamovaná vůle ke společné státnosti něčím víc než jen politickým manévrem, mělo by toto vědomí vést k přijetí stanoviska slovenské vlády většinou slovenské politické reprezentace.

Děkuji Vám.

(Potlesk)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu premiérovi za jeho projev. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Kozánek.

Poslanec Petr Kozánek: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážená sněmovno, chtěl bych bezprostředně reagovat na projev pana premiéra, protože jsem se zúčastnil - byl jsem pozván - mimořádného zasedání vlády, které jednalo o soustavě rozpočtů. Pro nedostatek času se zatím nemohl rozpočtový a kontrolní výbor k této otázce vyjádřit, ale doufám, že ještě v průběhu dnešního dne se k tomuto tématu sejde.

Já sám považuji postup vlády v této otázce za přiměřený a naprosto odpovědný. Změnu přerozdělovacího klíče společných příjmů považuji za naprosto oprávněnou a odůvodněnou a není zapotřebí tento postup považovat za postup protifederální. Musíme si uvědomit, že ono jedenapůl procenta, které dělá částku řádově 3,9 mld korun, bude stejně z větší části zaplaceno z České republiky.

Navrhuji proto, aby Česká národní rada přijala toto usnesení:

1) Česká národní rada bere na vědomí zprávu premiéra o průběhu a závěrech jednání mimořádného zasedání vlády České republiky o soustavě rozpočtů na rok 1992.

2) a) Česká národní rada považuje za hlavní příčiny rozporů při jednáních jednak celkovou nerovnováhu mezi příjmy a výdaji rozpočtové soustavy ČSFR,

b) neexistenci dostatečných pružných právních norem a mechanismů souvisejících s přípravou, tvorbou a schvalováním rozpočtů.

3) Česká národní rada podporuje navrhovaný model struktury rozpočtů. Postup české vlády v rámci tohoto modelu pokládá za přiměřený a odůvodněný.

Děkuji Vám.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Kozánkovi. Hlásí se ještě někdo k tomuto bodu do rozpravy?

Pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Paní předsedkyně, pane premiére, dámy a pánové v projevu pana premiéra zaznělo to, že vláda připravuje také ještě druhou alternativu rozpočtu. Domnívám se, že by v usnesení i toto mělo zaznít, že jsme si toho vědomi. Mám pocit, že by tedy bylo dobré o usnesení jednat v politických klubech. Dávám to jako návrh.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Protože to je návrh procedurální a protože nepochybně vznikne časový prostor při volbě soudců Ústavního soudu, sama o sobě bych doporučovala přijmout návrh pana poslance Payna, odložit přijetí usnesení na dobu poté co znovu po přerušení schůzi zahájíme a dát možnost klubům, aby se k usnesením vyjádřily. Případně už teď jmenovat redakční skupinu, která by usnesení ještě upravila. Samozřejmě, že klubům bude písemný podklad, tak jak jej přednesl pan poslanec Kozánek, dán k dispozici. Pan poslanec Chromý.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, dámy a pánové, bezprostředně se mi velice těžko reaguje na pana premiéra Pitharta. Přiznám se, že jsem vlastně s celou záležitostí seznamován až nyní, nebo prostřednictvím novin, ale jedné věci jsem si stačil všimnout. Myslím, že - je to jen můj názor, pan premiér zdůrazňoval v této věci, v otázce rozpočtů, především stanovisko slovenské strany. Na mě celá věc tak jak mně byla prezentována, působila jako spor strany české s vládou federální. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Chromému. Kdo se dále hlásí do diskuse? Pokud se nikdo nehlásí, dám hlasovat o návrhu pana poslance Payna, aby návrh usnesení, které bude rozmnoženo pro všechny kluby, byl v přestávce, která bude učiněna pro tajnou volbu soudců, dán k dispozici klubům, aby byla ustanovena redakční skupina. Do této skupiny bych prosila, abyste se laskavě přihlásili, případně vyslali z jednotlivých klubů po jednom zástupci, aby to bylo grémium schopné usnášení a dělné.

Dávám tedy hlasovat o návrhu pana poslance Payna, abychom pokud jde o hlasování o usnesení posečkali po přerušení schůze na tajné volby.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku! 141.

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? 4.

Děkuji, návrh pana poslance Payna byl tedy přijat.

Než přistoupíme k našemu prvému oficiálnímu bodu, dovolila bych si s vaším souhlasem uvolnit vládu, protože k volbě soudců Ústavního soudu skutečně přítomnost vlády není zapotřebí, a teprve poté k přijímání usnesení bychom případně zase vešli ve spojení.

Tedy prvním bodem našeho oficiálního programu je

K návrhu, který nám ústavně právní výbor předložil jako sněmovní tisk 483 promluví nejprve předseda tohoto výboru poslanec Jiří Novák. Než se ujme slova, chci ještě připomenout, že jste už také obdrželi návrh volebního řádu jako sněmovní tisk 512.

Nyní tedy dávám slovo panu poslanci Jiřímu Novákovi.

Poslanec Jiří Novák: Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, prakticky hlavním bodem programu 25. schůze ČNR je návrh ústavně právní ho výboru ČNR na volbu kandidátů do funkcí soudů Ústavního soudu ČSFR. Stane se tak na základě čl. 10 ústavního zák. 91/91 Sb., o Ústavním soudu ČSFR, který předpokládá, že ČNR stejně jako SNR i FS předloží seznamy o 8 kandidátech do těchto funkcí z nichž prezident republiky vybere 12 soudců Ústavního soudu.

Předsednictvo ČNR proto svým usnesením č. 459 z 11. července t. r. schválilo návrh řádu pro podávání a projednávání kandidátů na soudce Ústavního soudu ČSFR Českou národní radou a současně vyhlásilo ve Sbírce zákonů zahájení projednávání jejich kandidatur.

Návrhy kandidátů shromáždil ústavně právní výbor ČNR a ve stanovené lhůtě do 15. listopadu t. r. byly předloženy návrhy na volbu 18 kandidátů. Ústavně právní výbor ČNR posoudil na své schůzi 20. listopadu 1991 návrhy kandidátů do funkce soudce Ústavního soudu a provedl s kandidáty pohovory, a mimo jiné hodnotil, zda tito kandidáti splňují zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu, jež vyplývají z čl. 10 odst. 3 ústavního zákona č. 91/1991 Sb.