Hlavní pro nás by mělo být zjištění, že tu objektivně existuje silové pole, v němž se obě republiky míjejí, že se rozcházejí, že se sobě vzdalují. Jako na jednu možností buďme proto připraveni i na situaci, že tu vzniknou dva státy. Mohou to být dva státy přátelské, spolupracující, se zachovanými vazbami lidskými, rodinnými, ekonomickými, kulturními. Anebo dva státy nikoli přátelské, které vedou obchodní válku a jinak si házejí klacky pod nohy. Toto mít na mysli je také požadavky přítomné chvíle.
Federální vláda a Federální shromáždění daly najevo, že hodlají vstoupit do procesu rozhodování. Ano, tato úloha jim po právu přísluší. Obě národní rady nemají dnes ostatně jiný mandát než v souvislosti s právem zákonodárné iniciativy hledat nejpřijatelnější tvar federace, ničeho jiného. Víme však, jak je fungování Federálního shromáždění zranitelné a jak málo stačí k jeho zablokování. Že k tomu dojde, je víc než pravděpodobné. Bohužel se to může týkat i šance dohodnout se na otázce pro referendum.
Toto je naše dnešní dilema, z něhož neunikneme. Náš man dát na jedné straně a naše faktická odpovědnost na straně druhé. Alternativou dosavadního stavu může být buď rozdělení federace a vznik dvou následnických států, nijak nespojených nebo nějaké jejich volnější spojení, o jehož povaze zatím nemá nikdo zřetelnou představu. Nemůže jej proto ani přesně pojmenovat. Opět tu poukazuji na své televizní vystoupení.
Nemůžeme ale neříci, že stojíme o spojení. Naše vztahy by přece v každém případě měly být užší než s ostatními našimi sousedy. Za schůdné pokládám pouze takové řešení, na němž se dohodnou obě strany. Jedna strana problém vyřešit nemůže. Jednostranné prohlášení samostatnosti té či oné republiky za řešení nepokládám. Odmítneme-li jednostranné kroky a nepokusíme-li se o společné řešení, zbývá zachovat stávající patovou situaci. Odklad je lákavou možností - přenechme to těm, co budou zvoleni po nás. To je ovšem velmi riskantní, protože čas zatím nepracuje pro smírné řešení.
Naše společná odpovědnost je tak velká, že se ji zdráhám doslova vylíčit. Jde o středoevropský geopolitický prostor, jde i o směřování naší posttotalitní části Evropy. Naposledy v roce 1968 naše vztahy poznamenal nešťastný spor - demokratizace nebo federalizace. Sám nerozhodl o našem osudu, ale přinejmenším usnadnil fatální normalizační politiku. I v tomto případě výsledky sporu ovlivnily nejen naše osudy. Stojíme proto dnes klidně, ale pevně na svém. Na hodnotách občanské společnosti, založené na politické demokracii, lidských právech a tržní ekonomice. Na toleranci příslušníků všech národů a národností. Na rozhodnutí neváhat na cestě do Evropy, aniž bychom na ní museli přijít o vlastní tvář. Stůjme klidně na svém a těmto všelidským hodnotám podřiďme naše rozhodování v ústavně právních jednáních. Tady není možný žádný kompromis, žádné demokracie, nebo... Způsob, jakým těmto hodnotám dostojíme, opět ovlivní více než jen osudy lidí, žijících na území tohoto státu. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Dámy a pánové, dovolte, abych teď poznamenal, že bude vhodné nebo bude pro mne nutné poněkud improvizovat. Vystoupení předsedy vlády se vztahuje k bodu, jehož projednání jsme zahájili, zřejmě i k bodu, který byl přerušen. Víme, že přílohy ke zprávě o činnosti předsednictva, o nichž jsem mluvil, byly již rozdány. (Z pléna: Ne.)
Pokud nebyly rozdány všem, budou vzápětí rozdány ostatním. Já jen opakuji, že můj návrh na to, aby jednání teď bylo přerušeno projednání klubů zhruba na dvě hodiny, je motivován tím, jak významné jsou skutečnosti, které v těch materiálech jsou. Ne snad proto, že by byly nějak objevné, ale proto, jak tyto otázky, o nichž pojednávají, dopadnou na naši politiku a na republiku.
Teď dávám hlasovat o tom, kdo je pro přerušení jednání tohoto bodu pro jednání klubů. Kdo je pro, prosím, nechť zvedne ruku. 132. Děkuji.
Kdo je proti? 1. Děkuji.
Zdržel se hlasování? 9.
Návrh na přerušení byl přijat. A je zde ještě jedna faktická poznámka. Prosím, pane kolego.
Z pléna: (Řečník se nepředstavil. Bylo by dobře mít nyní písemně projev pana premiéra, který teď přednesl.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Je zde prosba o přepis projevu pana premiéra, který právě přednesl. Já se domnívám, že to možné je, ale určitě ne teď hned, přepis bude nějakou dobu trvat.
Hlas z pléna: Já s tím souhlasím a podávám to jako návrh, aby byl rozdán mezi poslance projev, který měl pan premiér Pithart.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Další faktická poznámka.
Poslanec František Adámek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, přiznám se, že jsem neslyšel vystoupení pana premiéra v televizi a pokud máme jednat o tak závažném vystoupení, já mohu brát stanoviska, názory, a citace, které zde přednesl pan poslanec za Klub ODA, ale abych se k nim mohl vyjádřit, bezpodmínečně musím mít toto vystoupení také na papíře. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím předsedy klubů, aby po přerušení zjistili, kolik poslanců si přeje to, co si přeje pan poslanec Adámek a spojili se s Kanceláří, která se bude snažit jim vyhovět. Prosím ještě o jednu věc. Máte zato, že je dostačující a vhodná doba dvou hodin s tím, že bychom se sešli ve 12 hodin nebo si přejete spojit tuto přestávku s pauzou na oběd a sejít se ve 13 hodin? Pojďme o tom hlasovat.
Kdo je pro to, abychom se sešli ve 12 hodin, ať zvedne ruku. Je to zjevně málo.
Kdo je pro to, abychom se sešli ve 13 hodin, nechť zvedne ruku. Je to opticky převážná většina. Přerušuji schůzi do 13 hodin, Prosím předsedy klubů, aby se se mnou spojili ohledně přepisu projevu pana premiéra Pitharta v televizi.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Dámy a pánové, zahájíme přerušené jednání. Otevírám rozpravu k bodu jednání Zpráva o činnosti předsednictva ČNR za období od 5. do 13. listopadu t.r. podle sněmovního tisku 474. Chtěl bych ještě upozornit, že je jedna část jednání předsednictev obou národních rad, ohledně níž se v závěrečném komuniké předpokládá další projednávání v klubech. Navrhuji proto zástupcům klubů, aby se vyjádřili k tomu, že onu část návrhu předsednictva SNR, která spočívá v novelizaci článku 142, odst. 1 ústavního zákona 143/1968, bychom přerušili a projednali ji resp. usnesení k němu přijali až na příští schůzi.
Otevírám tedy rozpravu a prosím zástupce klubů, zda se chtějí k věci vyjádřit. První se do rozpravy přihlásil pan místo předseda Kasal.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, náš poslanecký klub se samozřejmě tak jako i další poslanecké kluby na mnoha svých zasedáních zabýval problémem státoprávního uspořádání. Dovolte mi, abych odcitoval ze stenozáznamu ze 7. prosince loňského roku. Tehdy jsem vystoupil s následujícím stanoviskem našeho poslaneckého klubu.
"Veškeré předcházejí vládní dohody nemohou být dle našeho názoru považovány za víc, než čím jsou, tedy za pod klady, na jejichž základě může výlučně Federální shromáždění a výlučně ústavním zákonem rozhodnout o nápravě, která byla předmětem vládních dohod. V žádném případě si nemůže nikdo - tedy ani federální vláda, ani národní vlády, ani národní rady, tím spíše jednotliví představitelé těchto orgánů - činit právo diktovat Federálnímu shromáždění, jehož poslanci vzešli ze svobodných voleb na území celé federace, jakým způsobem má rozhodovat."
Samozřejmě, zástupci našich stran se zúčastnili několika jednání v Kroměříži a v Lánech, kde byla nastoupena cesta, se kterou se setkáváme v uplynulých měsících. Poslanci našeho poslaneckého klubu se snažili dohody naplnit, respektovat. Ovšem zdá se, že v tuto chvíli nastal ten pravý čas, kdy považujeme za nezbytné konstatovat,.že způsob přijetí ústavy tak, jak vyplývá z tzv. lánských a kroměřížských dohod, přes veškeré úsilí a iniciativu národních rad nepřinesl výsledek. Domníváme se tedy, že je nutné, aby se ústavodárný proces vrátil do Federálního shromáždění, neboť pouze Federálnímu shromáždění přísluší ústavu ČSFR přijmout a rozhodnout i o státoprávním uspořádání. Opakovaná zkušenost ukazuje, že jakýkoliv zásah do regulérního ústavodárného procesu situaci pouze komplikuje. Máme za to, že je nezbytné, aby Federální shromáždění v tomto procesu převzalo bez odkladu iniciativu.
Není ostuda a neodpovědnost konstatovat, že cesta, kterou jsme se snažili dosud dojít k cíli, k očekávanému cíli prostě nevede. Naopak, za neodpovědné bychom považovali toto nekonstatovat.
Návrh na usnesení, jak jej předkládáme, v žádném případě nezavírá dveře pro jednání představitelů ČR a SR. Vždyť existuje, troufám si tvrdit, celý rok komise při Federálním shromáždění, kde Česká národní rada má 10 poslanců, Slovenská národní rada 10 poslanců a 14 poslanců jsou reprezentanti Federálního shromáždění. Tato komise byla pověřena přípravou návrhu federální ústavy. Myslím si, že právě tato komise je v současné chvíli schopna využít veškerých pozitivních výsledků, ke kterým se při jednání mezi předsednictvy národních rad dospělo.
Dovolím si tedy přečíst návrh na usnesení, jak jej předkládá náš poslanecký klub: "Česká národní rada konstatuje, že dosavadní jednání předsednictev ČNR a SNR o smlouvě mezi ČNR a SNR a o zásadách státoprávního uspořádání prokazatelně nevedou k cíli. Česká národní rada se obrací na poslance Federálního shromáždění se žádostí, aby bezodkladně začali otázku ústavy společného státu projednávat. Česká národní rada ukládá poslancům ČNR, kteří jsou členy komise pro přípravu federální ústavy, využít při této práci dílčí výsledky, dosažené při jednání mezi předsednictvy ČNR a SNR." Tolik náš návrh na usnesení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Písemná přihláška k rozpravě nepřišla, ptám se představitelů ostatních klubů, zda si přejí k této věci vystoupit. Pan poslanec Šuman.
Poslanec Vladimír Šuman: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, poslanecký klub Občanské demokratické aliance by se rád vyjádřil především k materiálu, který je nazván Inventarizace sporných ustanovení - příloha č. 2.
Domníváme se, že jsme povinni vyjádřit nesouhlas s tím, o čem se mluví v textu hlavy I. čl. 1 s názvem Účastníci smlouvy. Nesouhlasíme s textem "jménem České republiky" a "jménem Slovenské republiky". Navrhujeme tyto části textu buď vypustit, nebo nahradit textem "jako nejvyšší představitel ČR" a "jako nejvyšší představitel SR".
Další náš nesouhlas se týká článku 10, odst. 1, bod a), c). Nesouhlasíme s větou "tím není dotčeno právo České republiky a Slovenské republiky mít samostatné zahraniční vztahy a to s touto částí "v souladu se zahraniční politikou společného státu". Trváme na původním návrhu, jak zněl, že tam musí být "s částmi cizích států".
Na druhé straně považujeme za potřebné, abychom podpořili svým prohlášením ustanovení článku 14, bod c) týkající se ústřední banky společného státu a poslední větu článku 30 - tam předsednictvo ČNR podle našeho názoru velice správně nesouhlasilo - a konečně s článkem 33.
Ještě mi dovolte jednu poznámku k bezrozporové části textu návrhu smlouvy, a to k článku 21, kde se praví, že ze zákonodárství společného státu a státního dozoru je vyjmuta jaderná bezpečnost týkající se prevence a protihavarijního zajištění mimo objekty jaderných zařízení. Jsme toho názoru, že proto, aby na území federace byly zajištěny stejné podmínky pro bezpečnost osob i mimo objekty jaderných zařízení, navrhujeme tuto část textu vypustit.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Hlásí se ještě někdo do rozpravy se stanoviskem klubů? Pan poslanec Bursík a potom pan poslanec Effenberger.
Poslanec Martin Bursík: Vážený pane předsedající, pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, poslanecký klub Občanského hnutí předběžně projednal materiály z jednání v Častie-Papierničkách a domnívá se, že materiál by měl být nadále projednán ve výborech České národní rady a v klubech. Pokládáme také za naprosto nepostradatelnou konzultaci s poslaneckým klubem Federálního shromáždění.
Proto navrhujeme, aby tento bod byl přerušen a podporujeme návrh pana poslance Kalvody s tím, že jej rozšiřujeme.
Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, liberálně demokratičtí poslanci vytypovali ze seznamu nazvaného "Inventarizace sporných ustanovení" články, které pokládají za klíčové a které - pokud nebudou překonány rozpory v názoru na tyto body, na tato základní ustanovení a myšlenky, které jsou v ní obsažené - pak se obávají, že není naděje, aby jednání, která se vedou, dospěla k jakékoliv rozumné dohodě.
Jedná se o článek 11, kde se praví: zákon parlamentu společného státu stanoví, atd. S tím souvisí tématicky bezprostředně články 30 a 33, kde se hovoří o tom, že základním zákonem společného státu je Ústava, kterou přijme zákonodárný orgán společného státu, atd., Ústavy ČR a SR ústavní a ostatní zákony přijaté zákonodárnými orgány republiky, atd.
Opakuji, jsou-li stanoviska tak vzdálená jak ostatně naznačují i výsledky hlasování, konkrétně o těchto dvou článcích, které jsem citoval úvodními větami, pak si nedovedu představit, že by jednání předsednictev mohla dospět k potřebnému koncensu a že by jednání o ostatních kompetencích, která jsou z toho v podstatě odvozena, mají vůbec smysl.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Ortmana, aby se ujal slova.
Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane místopředsedo, pane premiére, vážená sněmovno, projednáváme zde velice důležitý bod, který se váže k otázce státoprávního uspořádání v souvislosti s jednáním předsednictev a tedy součást hodnotící zprávy o činnosti předsednictva.
Náš klub se touto otázkou zabýval a dovolte mi, abych přednesl stručné stanovisko.
Politická reprezentace, zvolená ve svobodných parlamentních volbách má mandát k rozvíjení společného státu. Z tohoto úhlu posuzujeme dosavadní průběh a výsledky jednání o státoprávním uspořádání a nakonec i dnes diskutované vystoupení českého premiéra v televizi.
Usilujeme o to, být konstruktivní opozicí. Pokud však jde o existenci společného státu, v opozici nejsme. Jsme stoupenci zachování společného státu v podobě funkční federace. Tím naplňujeme i požadavky občanů, kteří nám ve volbách dali své hlasy. Příčinu krize naší federace spatřujeme v rozdílném dopadu ekonomické reformy, který je na Slovensku tíživější.
Jsme přesvědčeni o tom, že možnosti pokračovat v jednání a usilovat o dosažení dohody nebyly vyčerpány. Pokud se však jednání dostanou do slepé uličky, východisko spatřujeme v nových volbách. Zde bude mít každý politický subjekt možnost definovat přesně a srozumitelně své vlastní představy ke všem klíčovým otázkám. Volby v roce 1992 by podle našeho názoru byly nejlepším referendem a uplatněním demokratického principu suverenity lidu. Vzhledem k závažnosti tématu a všech otázek, doporučujeme, aby všechny materiály byly projednány v poslaneckých klubech, jak se o tom v úvodním vystoupení zmínil místopředseda Kalvoda a doplnil předseda Klubu OH pan Bursík.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále má slovo pan poslanec Zahradníček.
Poslanec Jan Zahradníček: Pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, stanovisko poslanců Klubu Křesťanské demokratické strany o činnosti předsednictva ČNR za období od 5. do 13. 11. 1991:
souhlasíme se zprávou předsednictva České národní rady,
1. domníváme se, že předsednictvo ČNR při jednání s předsednictvem Slovenské národní rady v Častie-Papierničce nepřekročilo svůj mandát dané mu Českou národní radou.
2. Nadále trváme na dohodách přijatých v Kroměříži s tím, že národní rady uzavřou dohodu na základě které předloží Federální shromáždění zákonodárnou iniciativu, na jejímž základě schválí Federální shromáždění Ústavu ČSFR, která bude podléhat jednorázovému schválení národním radám.
3. V případě neschválení textu dohody mezi Českou národní radou a Slovenskou národní radou na příštím zasedání jejich předsednictev, doporučujeme, aby předsednictvo ČNR na základě dohodnuté části textu dohody předložilo České národní radě návrh zákonodárné iniciativy vůči Federálnímu shromáždění ve věci nové Ústavy ČSFR.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále má slovo pan místopředseda Vlach.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, klub ODS nevidí důvod měnit svá základní stanoviska, co se týče jednání předsednictev národních rad. Vzhledem k tomu, že jde o tak závažné materiály, připojujeme se k tomu návrhu, že je potřeba důkladně tyto záležitosti projednat v poslaneckých klubech. Připojujeme se tímto způsobem k návrhům, které zde již zazněly.
Dále se domníváme, že je třeba se pokusit zefektivnit případná další jednání, a proto najít poněkud jinou formu ať už to budou nejprve užší skupinky poslanců, nebo nějaký jiný způsob.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Je tady ještě další klub, který by chtěl vystoupit? Pan poslanec Kačenka.
O návrhu pana poslance Bursíka a o svém bych dal hlasovat až se vyjádří kluby.
Poslanec František Kačenka: Pane předsedající, dámy a pánové, poslanci klubu Hnutí za samosprávnou demokracii, společnost pro Moravu a Slezsko se po projednání a následné diskuzi shodli na tom, že k vystoupení pana premiéra v televizi nebudou zaujímat žádné stanovisko. Stanovisko k budoucímu státoprávnímu uspořádání ČSFR bylo námi zřetelně vyjádřeno tím, že jsme předložili návrh vlastní dohody, která měla být projednána na společném zasedání předsednictev národních rad. I nadále se domníváme, že článek 8, jak je v návrhu smlouvy zakotven, reálně neumožňuje přechod na případnou jinou než dualistickou federaci.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Měl jsem v úmyslu dát hlasovat o přerušení projednávání tohoto bodu. Přihlásil se ještě pan poslanec Payne. Přeje si vystoupit v této souvislosti?
Poslanec Jiří Payne: Vážení poslanci a poslankyně, rád bych přednesl jednu myšlenku, která mě napadla poté, co jsem se zabýval tím, jak se vedou určitá politická jednání. Domnívám se, že by bylo vhodné udržet určitou rovinu jednání. Zároveň je nám však jasné, že předsednictva, v nichž zasedají všichni předsedové výborů, nemohou věnovat těmto jednáním dostatečné množství času a tím pádem se jednání odehrávají za velmi časově stísněných podmínek. Není možné probrat řadu věcí, o kterých by bylo možno jednat, kdyby byl dostatečný časový prostor. Zároveň si myslím, že autorita našich předsednictev po každém takovém neúspěšném jednání je svým způsobem zmenšována.
Doporučoval bych proto zvážit
poslaneckým klubům, zda bychom se neměli
snažit udržet určitou rovinu vyjednávání
se SNR, ne ovšem na této nejvyšší
úrovni, nýbrž na úrovni jakési
stálé vyjednávací komise složené
z pěti až sedmi poslanců, kteří
by mohli postupně probírat všechny možné
varianty. Mohli by prodiskutovat alternativu konfederace, alternativu
unitárního státu, alternativu federativního
uspořádání, spolkového uspořádání,
alternativu vícečlenné federace. V každé
z těchto variant by mohli dojít k nějakým
otázkám a tyto otázky by členové
této komise přenesli zpět do ČNR a
SNR a k nim by se vyjádřily poslanecké kluby,
mohly by požádat o vyjádření
i poslanecké kluby FS, a pokusit se věnovat těmto
jednáním právě pro jejich závažnost
nepřetržitý časový úsek
až do té doby, než k nějakému jednání
dospějeme.