Česká národní rada 1990 – 1992

Další pozměňovací návrh se týká § 3 písm. c). V § 3 ve znění společné zprávy se říká, že Česká televize naplňuje poslání podle § 2 tohoto zákona zejména tím, že v písm. c) se říká, že zřizuje a zrušuje televizní studia České televize. Pokud si srovnáme tento § s § 8 tohoto zákona, kde se říká, že patří do působnosti Rady zjistíme, že do působnosti Rady náleží zřizování a zrušování televizních studií. Oproti vládnímu návrhu ve společné zprávě došlo k určitému posunu. Ve vládním návrhu je Rada nejvyšším orgánem České televize, zatímco ve znění společné zprávy je to orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu České televize. Tedy je to orgán stojící vně, orgán, který má samostatný rozpočet. To znamená kdybychom ponechali v § 3 písm. c), znamenalo by to, že jak Rada má právo zřizovat a zrušovat televizní studia, tak Česká televize vlastně zastoupená svým statutárním orgánem, ředitelem. Tady vidím určitý protimluv, a proto navrhuji vypuštění písm. c).

Další pozměňovací návrhy se týkají § 4, odst. 1. Jde o skutečně o drobnost. Ve společné zprávě v odstavci 1 se uvádí, že první věta zní: Orgány, jimiž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu, tvorbu a šíření programu České televize, je Rada České televize. Správně to mělo znít a z usnesení některých výborů by to bylo patrné, že má být Rada orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu České televize. Tedy v tomto smyslu podávám pozměňující návrh.

Druhý pozměňující návrh vychází z toho, že v tomto ustanovení, kde se hovoří o volbě členů Rady a o funkčním období, na které se volí členové Rady, jsme neřešili problém na jak dlouhou dobu jsou voleni tito členové Rady, kteří nastupují na uprázdněná místa, jestliže dojde k zániku členství v Radě nebo jestli že je člen Rady odvolán podle § 6. Proto navrhuji, aby tato situace byla řešena obdobně jako je řešena ve federálním zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání, jeho § 18, odst. 8 a to tak, aby v § 4 byl vložen nový odstavec 2, který by zněl: Členové rady jsou voleni na funkční období 5 let a to i opětovně. V takovém případě ne však na víc než na 2 po sobě jdoucí funkční období. Na místa uprázdněná po uplynutí funkčního období jsou voleni noví členové na období 5 let. Na místa uprázdněná z jiné ho důvodu jsou voleni noví členové na dobu zbývající do konce funkčního období toho člena, jehož místo se uprázdnilo. Tento můj návrh samozřejmě předpokládal určité přesunutí do odstavců, to znamená v odstavci 1 by byl dosavadní text věty první orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu České televize je Rada České televize a dále by následovala věta: Rada má 9 členů. Potom by se zařadil odstavec 2: Členy Rady volí a odvolává Česká národní rada - a dále pokračuje text, který jsem přečetla - členové Rady jsou voleni na funkční období 5 let až do konce mého pozměňovacího návrhu.

Dalším návrhem je doplnění textu § 4 za tím odstavec 1 - za slovo: volí a odvolává Česká národní rada tento text: a to tak, aby v ní (v Radě) byly zastoupeny významné regionální politické, sociální a kulturní názorové proudy. Pokud jste si všimli, bude na České národní radě, aby volila členy Rady, ale jak zjišťujeme z vládního návrhu, tento postrádá jakýkoliv klíč, podle které. ho Česká národní rada bude navrhovat kandidáty a členy Rady volit. Domnívám se, že nějaký klíč by v tomto zákonu stanoven měl být, a proto jsem si vzala pro inspiraci doporučení Evropského parlamentu přijaté 22. 4. 1991, ve kterém se říká: Při plně ní svých úkolů by měly být rozhlas a televize odpovědny orgánu nezávislému na vysílání a nezávislému na vládě, ve kterém by byly zastoupeny relevantně regionální politické, sociální a kulturní názorové proudy a který by sám byl odpovědný, ovšem ne přímo, parlamentu. To znamená navrhuji znění téměř obdobné se zněním doporučení Evropského parlamentu.

Dále navrhuji v § 4 odst. 3 oproti znění ve společné zprávě vypustit odkaz 3 za slovem: odměna. Jde o problém, který jsme skutečně - jak podotkl společný zpravodaj - diskutovali ve výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, tento problém se diskutoval i na ústavně právním výboru. Pokud by tam zůstala "odměna" s od. kazem 3, čili na § 124 zákoníku práce, zde se odměnou myslí přiměřená odměna u krátkodobého pracovníka. Ovšem my zde máme na mysli, že může předsednictvo České národní rady určit výši odměny pro člena Rady. Proto navrhuji vypustit tento odkaz, který tou změnou ztratil smysl.

Dále navrhuji v § 5 odst. 1 doplnit za slova: je neslučitelné s funkcí tato slova: s funkcí prezidenta ČSFR. Jde možná jenom o formální návrh, ale přesto pro úplnost by to zde mělo být uvedeno. Samozřejmě, že nikdo z nás si nepředstavuje, že členem Rady bude prezident.

Další návrh, rovněž drobný, mám k § 6 odst. 2, písm. b), kde se říká, že předsednictvo nebo nově ve znění společné zprávy Česká národní rada člena Rady z funkce odvolá - písmeno b) byl-li odsouzen pro úmyslný trestný čin. Navrhuji doplnit slova: byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin. Myslím, že dále nemusím zdůvodňovat, proč je důležité až pravomocné od. souzení.

Další návrh navrhuji v § 10 odst. l, písm. a) upravit text: nikoliv výnos poplatků z televizních přijímačů podléhající evidenci placených poplatníky, ale výnos ze sazeb za používání televizních přijímačů a dále bude pokračovat dosavadní text. Jde o problém, který bohužel tento vládní návrh zatím nevyřešil. a to problém vybírání poplatků za používání přijímačů nebo tedy sazeb. Dikce není zaprve sjednocena, základ je zákon o telekomunikacích, kde se mluví o poplatcích obecně, ale přitom tento zákon je proveden vyhláškou ministerstva spojů z roku 1985, kde se říká výslovně, že jde o sazby za používání přijímačů. Čili nejdříve navrhuji upravit dikci, ale zároveň vznáším procedurální návrh. Domnívám se, že tuto otázku by měl podrobně projednat rozpočtový a kontrolní výbor, který bohužel tento vládní návrh neprojednal vůbec, přesto, že tato problematika, tedy vybírání koncesionářských poplatků, řekněme to zkráceně, souvisí s rozpočtem a s financováním.

Navrhuji, aby se kontrolní a rozpočtový výbor sešel ještě dříve než bude ukončena rozprava, aby případně z tohoto výboru mohly vzejít další doplňující návrhy. Domnívám se totiž, že má-li být výhradním příjemcem těchto poplatků tento provozovatel ze zákona, tedy Česká televize, pak je na nás, na orgánu, který zřizuje toto medium, aby stanovil, kolik se bude vybírat a z čeho Česká televize bude financována. Myslím, že není dořešeno kompetenčně, proč zatím je to vybíráno orgány spojů, když to má 1. 1. z tohoto zákona, podle federálního zákona, plynout přímo České televizi. Nebo Českému rozhlasu, zde je to obdobné. Proto si myslím, že by se rozpočtový a kontrolní výbor měl zabývat tím, zda jde skutečně o poplatky a jde-li skutečně o poplatky, zda není v republikové působnosti tyto poplatky stanovit, případně navrhnout další postup či doporučení vládě, aby tento problém řešila.

Další, už poslední návrh, mám k § 15, odst. 1. Ve znění společné zprávy došlo ke změně oproti původnímu vládnímu návrhu, kde se říkalo, že nyní už tedy Česká národní rada zvolí do jed noho měsíce ode dne účinnosti tohoto zákona Radu.

Navrhuji, aby byl text společné zprávy změněn, v textu společné zprávy, že musíme zvolit radu do dvou měsíců, navrhuji, aby byl ponechán jeden měsíc, protože připočteme-li k tomu další měsíc, do kterého má rada jmenovat ředitele, zjistíme, že 3 měsíce může dále fungovat televize na základě provizoria. Myslím, že Česká národní rada během ledna by tuto radu zvolit mohla.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyni Marvanové. Prosím pana poslance Balcárka, připraví se pan poslanec Nerad.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, budu velice stručný. Navrhuji doplnit § 2, odst. 1, poslední větu. Ta věta zní: "Sloužit vzdělávání a přispívat k zábavě diváků." Navrhuji doplnit výrazem "výchově mladé generace". Věta by potom zněla: "Sloužit vzdělávání, výchově mladé generace a přispívat k zábavě diváků." Je to možná subjektivní názor, ale i názor mých kolegů z brněnské televize, že by zde měla být určitá záklopka, která by v televizi - platí to i v návrhu zákona o Českém rozhlasu - která by zabraňovala pornofilmům, hororům a dalším věcem, které kazí vkus mladé generace. Já tvrdím, že naše dnešní Česká i Československá televize kazí v mnoha případech vkus mladé generaci. Tady ty pojmy, tzn. zábava, vzdělávání, rozvíjet kulturní identitu atd., poskytovat objektivní všestranně ověřené informace, to nezahrnuje výchovu mladé generace. Mně to tam osobně chybí, čili bych navrhoval tam tento výraz doplnit. Jinak bych velice vřele doporučil, abyste podpořili též doplňovací návrh poslance Petra Dudeška. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Balcárkovi. Prosím pana poslance Nerada, připraví se pan poslanec Bursík.

Poslanec František Nerad: Pane předsedající, vážení přítomní, v podstatě můj diskusní příspěvek mi vzala kolegyně Röschová, protože pocházím také z oblasti, která není pokryta signálem na OK3, na kterém má nezávislá televize vysílat. Čili se ztotožňuji s jejím návrhem. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Neradovi. Prosím pana poslance Bursíka. Další přihlášky již nemám.

Poslanec Martin Bursík: Pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, rád bych nejprve vystoupil pravděpodobně jako první v této sněmovně na podporu reklamního vysílání a vymezení času pří vysílání České televize. Potažmo bych se rád zmínil o komerčním sektoru, o který je zde projevována sta rost a vkládá se do něj určitá naděje. Oboje sdílím, nicméně ne dnes, ale již dříve vystoupení poslance Bendy mně připomnělo jednu paralelu. Na začátku 60. let ve Spolkové republice to byla právě koalice CDU CSU, která prosazovala i ta rozšířená práva a rozvoj soukromého komerčního sektoru vysílacího. Vkládala v ně velké naděje a podobně jako poslanec Benda, s velmi dobrý. mi úmysly také se snažili definovat tu programovou náplň. Definování programové náplně v iniciativním návrhu poslanců je de facto totožné s tendencemi o Spolkové republice. Teprve léta při nesla velké zklamání, zklamání těmto politickým stranám, že totiž komerční pořady toto nepřinesly. Projevuje se zde jistá obava z monopolního postavení České televize a já mám dojem, že ta obava je lichá.

Paralela je opět v celé Evropě, vyjma tuším Lucemburska a Monaka, o kterých rovněž není třeba se zmiňovat. Jistý vzor, velmi pozitivní, je v anglickém pořadu BBC, který - domnívám se, jste také ti, kteří když přijdou domů, tak už nevysílá televize nic jiného nežli právě zprávy BBC a díváte se na ně. Ale mám dojem, že u toho britského pořadu je to více dáno tradicí britského parlamentalismu než nějakým vkladem či poměrem a zastoupením reklam.

Můžeme vážit ze tří alternativ finančních zdrojů pro televizi. Jedním jsou koncesionářské poplatky, které mají jisté limity a jsou omezené. Navíc je problém, který je velmi aktuální, vůbec vybírání toho poplatků, protože jaksi tato společnost není obecně zvyklá na to, vybírat nějaké poplatky důsledně. Druhá možnost zdrojů je reklama a třetí možnost je závislost na stát ním rozpočtu. V tomto momentu vývoje našeho státu, kdy demokratické instituce nejsou institucionalizovány, mám dojem, že hrozí větší nebezpečí z vazby televize jako nezávislé veřejně právní instituce na vládě, případně na parlamentu, v tomto případě na vládě, nežli jejím lobováním a ovlivněním firmami na výrobu pracích prostředků a pod. To nechci ironizovat, chraň bůh, ale mám pocit, že politický vliv v tomto momentě je daleko ne bezpečnější nežli vliv soukromého podnikatelského sektoru. Na. víc reklama byla omezena ve federálním zákoně na 3%. Navíc ve federálním zákonu jsou také poměrně podle mého názoru striktně limitovány oblasti, ve kterých reklama může působit. Tolik tedy k reklamě.

Pak bych rád podpořil návrh paní poslankyně Marvanové k § 4, odst. 1, která na podkladě - nebyla to direktiva, je to tuším doporučení evropského parlamentu, - tam rozšířila doporučení na složení rady odborníky. Text byl schválen také výborem pro životní prostředí, nedostal se do společné zprávy.

A rád bych podal pozměňovací návrh k § 15, odst. 2, kde na rozdíl od vládního návrhu, kde pro to přechodné období jmenovala ředitele vláda České republiky. Ve společné zprávě se navrhuje, aby to bylo předsednictvo ČNR. Já navrhuji potažmo ke změně filozofie v tom, že pravomoci se z předsednictva přesunuly na ČNR, aby to bylo plénum ČNR.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bursíkovi. Ještě se přihlásila paní poslankyně Vorlová.

Poslankyně Milada Vorlová: Vážení poslanci, protože vidím, že dochází ke střetu mezi těmi, kdo nejsou pro vysílání reklam v České televizi a těmi, kteří by tomu chtěli dát průchod aspoň do výše 3%, domnívám se, že by byla možná cesta 2%. Když uvážíte, že na 5 hodin vysílacího času, což je 300 minut, by bylo při 2% věnováno na reklamu 6 minut, tak se mně to zdá přiměřenější než pouhé 3 minuty plynoucí z jednoho procenta.

Měla jsem v úmyslu vystoupit ještě dřív, než vystoupila paní poslankyně Röschová. Právě jsem si to rozmýšlela, jaké procento zvolit a dospěla jsem k tomu, že ta 2% by byla asi úměrnější.

Navrhuji tedy § 11, odst. 2 ve znění v jakém to navrhovala paní poslankyně Röschová, ale místo 1% do výše 2% vysílacího času.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyni Vorlové. Další přihlášku do rozpravy nemám.... Prosím pan poslanec Novák.

Poslanec Jiří Novák: Vážený pane místopředsedo, vážení poslanci, já bych si dovolil na tomto místě vyslovit nesouhlas s pozměňovacími návrhy kolegyně Röschové, kolegy Bendy a kolegyně Vorlové.

Dovolím si předeslat, že podle zákona 136/91 Sb. o rozdělení působnosti mezi ČSFR a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věci tisku a jiných informačních prostředků přísluší do působnosti ČSFR přijímat právní úpravu na úseku tisku, rozhlasového a televizního vysílání. Tak bylo učiněno zákonem ze dne 30. 10. 1991 o provozování rozhlasového a televizního vysílá. ní, ve kterém v § 7 byl časový rozsah vysílaných reklam omezen 3% a u rozhlasového vysílání 5% u provozovatele ze zákona.

Podle § 2 téhož zákona do působnosti ČR a SR patří zřizovat a spravovat rozhlasové a televizní organizace a přijímat práv. ní úprav u jejich postavení. Podle mého přesvědčení tisk 420 plně odpovídá tomuto vymezení v zákonu, který jsem předtím citoval. Podle mého názoru není oprávněna tato sněmovna upravit odchylnou úpravu než tu, která je stanovena ve federálním zákoně. Všechny argumenty pro a proti byly na ústavně právním výboru projednány, padly i návrhy na to, aby tento rozsah byl nižší než je stanoven federálním zákonem a po obsáhlé diskusi poslanci hlasováním rozhodli o tom, že federální úprav u nelze změnit.

Podle mého názoru bychom tak mohli učinit pouze v tom případě, kdyby federální zákon obsahoval zmocnění pro národní rady provést bližší nebo odchylnou úpravu od federálního zákona. Podle mého přesvědčení vycházím-li opět ze zákona 136/91 Sb., podle kterého je v působnosti ČR spravovat televizní organizace, toto nebude provádět ČNR, ale ředitel organizace, který bude spravovat televizi, bude řediteli v rámci aplikace federálního zákona příslušet rozhodovat o tom, jaký rozsah reklamy v rámci povolené 3% hranice bude u české televize aplikován. Do volil bych si určitý příměr, který možná někomu bude připadat nepřiléhavý, ale domnívám se, že na něm něco bude.

Podle článku 37.2 zákona 143/68 Sb. přísluší Federálnímu shromáždění přijímat zákony jako zákon o rodině, občanský zákoník a trestní zákoník. Kdybychom připustili stejný postup jaký je navrhován nyní, tedy omezení časového rozsahu vysílaných reklam v rozporu s federálním tiskem, připustili bychom, že ČNR je oprávněna měnit trestní sazby stanovené v trestním zákonu, to znamená, pokud vezmu např. trestní čin výtržnictví, aby v rámci ČR platila jiná trestní sazba. Myslím, že v rámci stanoveného rozsahu, který je dán federálním tiskem, pouze ten, který tento zákon bude aplikovat, to znamená ředitel televize, může rozhodnout o tom, v jakém rozsahu bude reklama v televizi vysílána.

.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Novákovi. Přihlásila se ještě paní poslankyně Marvanová.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně a poslanci, mrzí mě, že se musím znovu přihlásit do rozpravy. Nedá mi to, i když si myslím, že plénum, ve kterém není většina právníků, těžko rozsoudí právní spor, který tady existuje.

Zazněl-li tady jeden právní názor, musím říci právní názor druhé strany, jehož nejsem zastánkyní sama. Ani legislativa ČNR nemá jednoznačný názor.

Mrzí mě, že předseda ústavně právního výboru necitoval přesně ať už federální zákon o rozhlasovém a televizním vysílá. ní, tak už zákon o rozdělení kompetencí č. 136/91. Proto to tedy upřesním.

Schválený federální zákon o rozhlasovém a televizním vysílání říká: V televizním vysílání čas vyhrazený reklamám nesmí u provozovatele ze zákona přesáhnout 3%, u držitelů licencí 10% denního vysílacího času.

Tento zákon stanoví maximální hranici. Pokud to upravíme, odpadá první problém, že bychom byli v rozporu s tímto federál. ním zákonem.

Druhý problém - zda to upravit můžeme, zda nám to dovoluje kompetenční zákon. Kompetenční zákon č. 136/91 říká, že do působnosti ČSFR patří přijímat právní úpravu na úseku tisku, rozhlasového a televizního vysílání, šíření audiovizuálních programů a agenturního zpravodajství, ale zároveň v § 2 tohoto zákona se říká, že do působnosti ČR a SR patří zbudovat a spravovat vydavatelské podniky, jakož i rozhlasové a televizní organizace, organizace k šíření audiovizuálních programů a agenturního zpravodajství, pokud jde o subjekty působící na území ČR nebo SR a přijmout právní normu jejich postavení. A tady je kámen úrazu. Co patří do právní úpravy postavení těchto medií? Myslím, že z vládního návrhu předloženého zákona o české televizi vyplývá, že do právní úpravy postavení české televize patří i způsob financování. Má-li být česká televize financována v podnikatelské činnosti jak říká § 10, tedy i případné omezení podnikání, což se stalo § 11. Vysílání reklam je určitým specifickým druhem podnikatelské činnosti. Jak jinak, jde-li o subjekt, který provozuje vysílání jako jinou podnikatelskou činnost především tento subjekt má provozovat.

K tomu, co dále říkal pan předseda ústavně právního výboru. Říká, že stanoví-li federální zákon maximální hranici, pak je jedině ředitel, statutární orgán media oprávněn rozhodnout, zda se tato hranice sníží. To by platilo jen u soukromého media. Tam ten, kdo je majitelem, rozhoduje o tom, jak to bude vypadat. Položme si otázku, kdo podle tohoto federálního zákona má právo rozhodnout, že provozovatel ze zákona, u nás česká televize, ne dosáhne hranice 3% a bude vysílat reklamy jen ve výši 2% vysílacího času, 1% nebo v nějakém období vůbec ne nebo nikdy ne. Kdo má právo? Má právo ten, kdo organizaci zbuduje, což je ob doba majitele u soukromé organizace? Máme právo českou televizi vůbec nezřídit, máme právo říci jaká bude a co bude dělat. Je to totiž subjekt veřejného práva. Na toto tam pan poslanec za pomněl. Tedy subjekt, o kterém zákon stanoví, co výslovně má dělat.

Pokud bychom nemohli upravit všechny otázky související s postavením, pak by z toho vyplývalo, že bychom museli čekat na to, až federální zákon tuto otázku rozhodne. Ale federálním zákonem se nic takového rozhodovat nebude, ten stanoví jen maximální hranici. Pak zbývá řešení, které nabídl pan poslanec Novák, a to, aby tuto pravomoc měl ředitel. Pak se dostaneme do neuvěřitelného rozporu uvědomíme-li si, že ten, kdo má právo rozhodnout o výši reklam vysílaných v tomto mediu rozhoduje o tom, zda budou existovat soukromé vysílací stanice a ten také rozhoduje o tom, zda tady bude duální systém, nebo nebude a ten také ovlivňuje státní politiku na úseku tisku, rozhlasového a televizního vysílání. Kdo má právo o tom rozhodovat? Zákonodárný orgán republiky, který zřizuje medium, nebo ředitel? Je ředitel ten, který má stanovovat zásady státní politiky z této oblasti? Myslím si, že ne. Možná, že se mí nepodařilo vyvrátit všechny právní argumenty hovořící proti tomu, že tento návrh je přípustný. Myslím, že to nerozhodne ani plénum ČNR ani ústav ně právní výbor. Ráda bych tady opravila pana předsedu ústavně právního výboru. Není pravda, že by si ústavně právní výbor, jehož jednání jsem se zúčastnila, odhlasoval, že výklad této práv ní problematiky je takový. Ústavně právní výbor věcně hlasoval o tom, zda se má zakázat reklama v české televizi úplně, nebo ne. Hlasování bylo věcné.

A teď k tomu, kdo by to měl rozhodnout. Samozřejmě, tuto otázku může definitivně rozhodnout jedině Ústavní soud. Proto navrhuji, aby se plénum zabývalo touto otázkou věcně a nikoliv posuzováním tohoto velice složitého ústavně právního problému. /Potlesk./