Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Dávám tedy hlasovat:

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku. (96) Kdo je proti? (8) Kdo se zdržel hlasování? (45).

Děkuji, tento návrh byl přijat.

Poslanec Marek Benda: Druhý návrh směřoval k tomu, aby se v 55 b) odst. 1 hlasovalo odděleně o větách, které tam jsou. Myslím, že je nutno o tomto návrhu hlasovat.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Je jasné, o čem budeme hlasovat? O dvou větách. Myslím, pane zpravodaji, kdybyste to laskavě přečetl.

Poslanec Marek Benda: Paragraf 55 b) odst. 1 říká: "Poslanci se podle politického zaměření mohou sdružovat v politických klubech.".

Druhá věta: Poslanec může být členem jen jednoho poslaneckého klubu. To znamená, že exkluzivita členství v klubu. Předpokládám, že k tomuto směřoval návrh, aby se hlasovalo odděleně po jednotlivých větách.

Napřed ale musíme hlasovat o tom, zdali tento způsob hlasování přijmeme.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Takže prosím, kdo je pro to, abychom hlasovali odděleně o těchto dvou větách?

Dovolte pane zpravodaji, kdybyste se laskavě posadil, už tam to volné místo.

(Přichází prezident republiky, potlesk, přítomní povstávají.)

Vážený pane prezidente, dovolte, abych vás jménem České národní rady uvítala na naší plenární schůzi. Je to pro nás, poslance, velká událost a myslím, že mohu za všechny vyjádřit upřímnou radost z vaší návštěvy.

Všichni pozorně a s napětím sledujeme vaše zahraniční cesty, vaši obrovskou iniciativu a její mimořádné pozitivní výsledky. Zavazují i nás. Dovolte abych vás ubezpečila, že i my jsme si vědomi své politické odpovědnosti a snažíme se ze všech sil spolu s Federálním shromážděním vytvořit legislativní rámec pro změny, k nimž v naší společnosti dochází.

Chci vás ujistit, že za nejdůležitější úkol považuji já sama a myslím, že i valná většina poslaneckého sboru, přípravu a práci na nové Ústavě. Chtěla bych použít této příležitosti a informovat vás velmi stručně o stavu prací na Ústavě. Komise předsednictva České národní rady pracuje v pěti subkomisích odpovídajících pravděpodobnému členění Ústavy. Vedoucí těchto subkomisí se pravidelně scházejí a informují na koordinačních poradách. V tomto týdnu všechny subkomise už dopracovávají své návrhy a komise expertů potom zpracuje jednotlivé kapitoly do konzistentního textu v druhém týdnu v červenci, tak, aby i ostatní poslanci měli možnost se co nejdříve k návrhu vyjádřit.

Někdy se nám vytýká, že na rozdíl od našich slovenských kolegů pracujeme poněkud pomalu, neboť na Slovensku mají k dispozici už 6 expertních návrhů. Ráda bych vás ujistila, že ti poslanci, kteří v ústavní komisi pracují, přistupují k práci maximálně odpovědně, po důkladné přípravě a že se snaží vytvořit Ústavu, která bude důstojným základním zákonem naší republiky a bude důsledně navazovat na Ústavu federální.

Definitivní zněny Ústavy ovšem odvisí od politických jednaní, která - stále probíhají. Doufám, že na včerejším jednání v Kroměříži jsme učinili podstatný krok dopředu.

Závěrem bych ještě chtěla podotknout, že přes veškeré nedostatky, které odrážejí obraz naší společnosti, je náš poslanecký sbor zodpovědný a pracovitý a troufám si říci, i když se vystavuji nebezpečí, že budu podezírána z přílišného optimismu nebo možná dokonce i naivity, že je schopný se o nejdůležitějších věcech zásadně dohodnout. V tom spatřuji naději i pro komplikovaná jednání, které nás čekají.

A nyní, vážený pane prezidente, vás chci poprosit, abyste se laskavě ujal slova na téma "Zahraniční politika". Poslancům jsem vysvětlila, že si představujete toto své vystoupení spíše jako diskusi s nimi.

Prezident ČSFR Václav Havel: Paní předsedkyně, pane předsedo vlády, páni ministři, páni poslanci, především mi dovolte, abych Českou národní radu co nejsrdečněji pozdravil, neboť jsem v této povolební České národní radě poprvé. Byl jsem tu, pravda, návštěvou v některých výborech i návštěvou na schůzi předsednictva, ale před plénem jsem ještě neměl tu čest vystoupiti. Byl jsem tu. ještě v době předvolební kooptované České národní rady. Takže vás srdečně pozdravuji.

Nepřipravil jsem si žádný souvislý, vyčerpávající proslov o naší zahraniční politice plný čísel, dat a konkrétních údajů. Budete-li o něco takového stát, pak nepochybně federální ministr zahraničí Jiří Dientsbier a jeho úřad to pro vás připraví v písemné podobě; Jiří Dientsbier vám odpoví na vaše otázky.

Já jsem si představoval spíš, že by to byla taková diskuse, že byste se mne ptali na to, co vás zajímá. A není nevyhnutelně nutné, že se to musí týkat zahraniční politiky. Jsem připraven odpovídat na jakékoli otázky, na které znám ovšem odpověď.

To téma zahraniční politiky jsme si s paní předsedkyní domluvili jako takové hlavní nebo ústřední. Snad by bylo dobré, kdybychom se na ně soustředili. Ale nemusíte se ptát zdaleka jen na toto. A já také nevím, co všechno přesně víte, co nevíte, co vás zajímá a co vás nezajímá. I to je důvod, proč bych odpovídal spíš na vaše otázky, než měl dlouhý a pro mnohé z vás nudný proslov.

Nicméně přece jen se hodí, abych úvodem něco řekl. Proč vůbec jsem se rozhodl nebo proč jsem navrhl paní předsedkyni, aby toto bylo tématem naší debaty? Důvod je jednoduchý. O naši zahraniční politiku jsem jednak z ústavy povinen se do jisté míry starat. Je to jeden z úkolů prezidenta reprezentovat náš společný stát v zahraničí. Jednak se domnívám, že dík souhře mnoha okolností je to takový terén, na kterém mám příležitost se dost pohybovat. Leccos jsem už o něm poznal, a to nezávisle na tom, že to je moje ústavní povinnost.

Aniž bych se chtěl kasat nějakou svou zvláštní výkonností, tak pro zajímavost bych vám řekl některá čísla, která ilustrují nikoli snad agilnost či pracovitost prezidentovu, ale která ilustrují zcela nové postavení Československa, jaké má na mezinárodní scéně za posledního jeden a půl roku.

Já bych si dovolil tedy vám ta čísla říci. V roce 1990, to je v loňském roce, jsem oficiálně přijal 140 zahraničních hostů. Myslím oficiálně. To jsou ty oficiální návštěvy, kde je přítomna televize atd. atd.. Nemluvím o stovkách dalších rozhovorů, které jsem vedl s politiky, státníky, představiteli politických kruhů atd. atd.. Jenom pro srovnání: Můj ctěny předchůdce dr. Husák v roce 1988 přijal pouze 40 návštěv, tedy třetinu toho počtu.

Absolvoval jsem za loňský rok 16 zahraničních cest, během nichž jsem navštívil 17 států. Dr. Husák absolvoval v roce 1988 3 cesty: do Sovětského svazu, do Čínské lidové republiky a do Korejské lidově demokratické republiky.

V roce 1991 jsem zatím uskutečnil 5 zahraničních cest, kdy jsem navštívil 7 států. Mezi tím jsem navštívil různé důležité mezinárodní konference, jako např. summit dětí. On to nebyl summit dětí, byl to summit u příležitosti podepsání Mezinárodní charty práv dítěte v OSN, kde se sešlo asi 70 hlav států. Navštívil jsem schůzky NATO, Evropských společenství, Rady Evropy atp. Měli jsme ty trilaterální schůzky s polskou a maďarskou stranou.

V Československu bylo mnoho hlav států. V roce 1990 to bylo 8 návštěv na nejvyšší úrovni, v roce 1991 to bylo 5 návštěv na nejvyšší úrovni. V nejbližších dnech čekáme další. Přijede italský prezident Cossiga a mexický prezident Salinas. Prvního července bude u nás schůzka Politického poradního výboru Varšavského paktu. Zatím není zcela jasné, na jaké úrovni se bude konat, nicméně to bude schůzka veledůležitá, protože poslední.

Snad bych ten výčet spíš jako kuriozitu mohl doplnit jedním číslem a tím se přestanu otírat o svého předchůdce. Můj předchůdce, ačkoli má podstatně menší čísla, pokud jde o přijetí zahraničních hostů nebo o státní návštěvy, má v jistém ohledu podstatně větší číslo: za rok 1988 udělil 2000 řádů a 6665 medailí.

A nyní něco k té zahraniční politice samotné. Já skutečně se pokusím být co nejstručnější, abych nechal co nejvíce místa vašim dotazům. Také bych rád, bude-li vás to zajímat, se spíš než na nějaké politologické analýzy, i když i ty jsou nutné, soustředil, nebo ne soustředil, ale nerad bych se vyhnul i takovému tématu osobnímu: jaké jsou po roce a půl, co zastávám tento úřad, mé zkušenosti z mezinárodní politické scény, poznatky o povaze těch jednání, o zvyklostech těch politiků atd. atd.. I takové rozpravě, pokud vás to zajímá, jsem otevřen.

V podstatě bych snad shrnul několik základních věcí o naší zahraniční politice. Československo začalo být velmi brzy po své pokojné revoluci vnímáno mezinárodním společenstvím jako země svobodná, nezávislá, jako země, která se hlásí k tradičním demokratickým hodnotám evropským. A jako s takovou s ní začalo být jednáno. My jsme samozřejmě dělali, co bylo v našich silách, abychom přesvědčení o nezvratnosti demokratického vývoje u nás posilovali v nejrůznějších zemích, u nejrůznějších politiků i v nejrůznějších mezinárodních organizacích, abychom jakýmsi způsobem získávali důvěru pro Československo. Důvěru, kterou potřebujeme naléhavě ve všech sférách, ve sféře bezpečnostní, politické, ve sféře právní, ve sféře ekonomické. Ty veliké transformační procesy, před nimž stojíme, se bez zahraniční pomoci a bez asistence všeho druhu neobejdou.

Československo se velmi iniciativně angažovalo v procesu, který bych nazval procesem pokojné sebelikvidace Varšavského paktu. Zároveň se ale snažilo postavit své vztahy s bývalými komunistickými zeměmi na nový základ, na základ skutečné rovnoprávnosti, přátelské důvěry, spolupráce, spolupráce ekonomické, založené na vzájemně výhodné ekonomické výměně, nikoli na nějakém příkazovém systému, jaký platil v systému RVHP. Hned v únoru loňského roku jsme s prezidentem Gorbačovem podepsali deklaraci o nové povaze našich vztahů. Touto deklarací jsme v podstatě zrušili nepřímo tzv. "brežněvovu doktrínu". Československu se podařilo poměrně záhy uzavřít smlouvu o odchodu sovětských vojsk - jak víte, příští týden poslední voják opustí Československo. Na dobré cestě jsou i jednání o majetkoprávním vyrovnání s tím související.

Československo - pokud mluvíme o tomto regionu bývalého Varšavského paktu - vyvinulo poměrně brzy iniciativu - bylo to v dubnu loňského roku - k užší trilaterální spolupráci s Polskem a Maďarskem, tj. se zeměmi, které. mají bezpočet podobných problémů jako my a které se ocitají v podobném postavení geopolitickém, ekonomickém a které jsou ostatně zeměmi našimi sousedními, zeměmi nám nejbližšími. První schůzka byly v Bratislavě, potom ve Visegrádu a na podzim se chystá schůzka hlav států v Krakově. Připravujeme nové smlouvy se Sovětským svazem - smlouva je téměř hotova, je tam jediná sporná klausule, o níž asi víte, já jsem o ní též veřejně informoval, nicméně i v této věci je naděje, že se nalezne formule vyhovující oběma stranám, alespoň z mého posledního rozhovoru s panem Jakovlevem, poradcem prezidenta Gorbačova, jsem nabyl dojmu, že je i na sovětské straně vůle takovou formuli pro obě strany přijatelnou, nalézt v jedné sporné klauzuli smlouvy. Pokud se to ovšem náhodou nepovede, tak se neděje žádné neštěstí, než mít špatnou smlouvu nebo neúplnou smlouvu, je lépe chvíli počkat, protože dříve nebo později to bude smlouva nepochybně dobrá. Zatím ale je naděje, že tato smlouva může být poměrně brzy.

Jinak se intenzívně pracuje na bilaterálních smlouvách s Polskem a Maďarskem - je naděje, že by mohly být o. prázdninách podepsány. Jednáme o nových smlouvách s Německem, Francií, předběžně s Itálií. Mám na podzim navštívit znovu USA a není vyloučeno, že tam podepíšeme nějakou deklaraci nebo prohlášení.

Pokud jde o zmíněné smlouvy s evropskými zeměmi, smlouva s Francií je bez problémů, tam je jediný sporný bod, je tam pouze technická otázka, kdy bude smlouva oficiálně dotvořena a podepsána.

Smlouva s Německem je trochu komplikovanější věcí, probíhají různá intenzivní jednání, o kterých jsem dost podrobně hovořil s kancléřem Kohlem i s prezidentem Weizsackerem, s ministrem zahraničí Genscherem. Náš ministr zahraničí rovněž s nimi mluvil, dnes odlétá do Berlína na schůzku ministrů zahraničí na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, kde se opět setká s prezidentem Weizsackerem, ministrem Genscherem a bude opět o té věci mluvit. Ve fázi předběžných jednání není ovšem dobré a prospěšné o nich příliš moc mluvit na veřejnosti, když všechny věci jsou otevřené, ještě jaksi nevyjasněné. Náš základní postoj je známý, v jediné sporné otázce v této smlouvě, totiž otázce jakéhosi vyrovnání se sudetskými Němci, je náš postoj jasný, že totiž regulérní restituce nepřicházejí v úvahu. Naše parlamenty se rozhodly napravovat křivdy spáchané po 25. únoru a nejít zpátky do historie, a nehodlá to čs. strana udělat ani v tomto případě. Nicméně čs. strana hledá různé kroky, které by byly pro nás výhodné a které by byly i pro německou stranu výhodné a které by nebyly v rozporu s našimi bytostnými zájmy.

Tolik zhruba v oblasti bilaterálních smluv. Souvisí to i s naší bezpečností. Země bývalého Varšavského paktu cítí všechny shodně, že by nebylo dobré, kdybychom se stali jakýmsi pásmem nikoho, kdyby tvořily nějaké vakuum, nějaký nárazníkový pás mezi Východem a Západem, hledají tedy své nové bezpečnostní vazby, ale každý se musí v prvé řadě samozřejmě spoléhat sám na sebe, na svou vlastní obranyschopnost a na svou vůli k vlastní obraně. Nicméně každý a zvláště země malá a takto položená jako Československo, hledá i své partnery, své širší mezinárodní bezpečnostní vazby. Tyto hledáme na několika rovinách. Jednou z nich je ta oblast smluvní, bilaterálních smluv. V každé z těchto smluv bude nějaká bezpečnostní klauzule, bude tam v té či oné podobě silněji nebo slaběji přítomen prvek spolupráce bezpečnostní.

Dále se snažíme založit - a to se jaksi daří - své vztahy se Severoatlantickou aliancí na bázi plné vzájemné důvěry, spolupráce. V této věci se již mnoho udělalo, navštívil jsem sídlo Severoatlantické aliance, měl jsem tam proslov k ministrům všech členských zemí, byla to konference o evropské bezpečnosti, kterou pořádalo NATO společně s Československem. Navštívili nás velitelé NATO, pan Wörner, generální tajemník, zde byl a je zde mnoho takových konkrétních oblastí, v nichž se spolupráce chystá, nebo v níž již začíná.

Pokud jde o bezpečnost, Československo se od prvopočátku hodně angažuje na půdě helsinského procesu, kde vidíme půdu, na níž by mohla vyrůst nová bezpečnostní struktura celoevropská, systém bezpečnostních záruk v měřítku celoevropském. My jsme v tomto směru vyvinuli různé iniciativy a jakýmsi druhem odměny za tuto iniciativnost byl fakt, že stálý sekretariát této konference byl umístěn do Prahy je zde asi pět minut od sídla vašeho parlamentu. Konference v Berlíně, která nyní začíná, má připravovat schůzku Helsinky II ta má být za rok - a je to schůzka hlav státu helsinského procesu. Pravděpodobně bude do té doby ještě jedna schůzka ministrů zahraničí. My se ucházíme o to, aby byla v Praze někdy před vánocemi, protože schůzku Helsinky II je. třeba dobře připravit. Byla sice na podzim, jak jste asi postřehli, schůzka v Paříži všech hlav států helsinského procesu, kde jsme podepsali tzv. pařížskou chartu - veledůležitý dokument, který jsem však nezaregistroval, že by nějaké noviny otiskly. Pařížská charta je ovšem dokument spíše programově deklarativního charakteru a schůzka sama byla jakási mezischůzka mezi řádnými regulérními schůzkami, z nichž další má být v Helsinkách na jaře příštího roku z kraje léta. Ve Finsku se na ni již nyní intenzívně chystají. Měla by helsinskému procesu dát novou dynamiku a vlastně by měla začít jakousi novou historickou fázi helsinského procesu, kde by byly posíleny prvky, které zaručují v nové situaci bezpečnost všech evropských zemí.

Dosud ty závěrečné dokumenty z helsinských konferencí měly povahu vyhlášení, doporučení, deklarovaných závazků, ale neměly charakter smluvní v tom smyslu, že eventuální porušení je sankciováno. Je možnost, je perspektiva, že by byl učiněn právě tento další krok k jakési větší pevnosti těch vazeb jako takové celoevropské sítě bezpečnostních záruk.

Severoatlantická aliance samozřejmě reflektuje novou situaci na evropském kontinentu. Uvědomuje si, že její dosavadní hlavní postrach, to je Varšavský pakt v čele se Sovětským svazem, už není jejím protivníkem, nepřítelem či postrachem. Uvědomuje si to, reflektuje tu situaci. Kdo čte dokumenty NATO, může sledovat, že NATO mění svou vojenskou doktrínu atd. I toto NATO si stále zřetelněji uvědomuje význam helsinského procesu. V posledních dokumentech, jako byl kodaňský, je akcentován význam helsinského procesu. NATO samo počítá s tím, že jako dnes takový nejstabilnější a nejjistější pilíř evropské bezpečnosti se nevylučuje s tou širší bezpečnostní strukturou předvídanou celoevropskou; dokonce není vyloučeno ani to, že někdy ve vzdálenější budoucnosti NATO jakýmsi způsobem vroste do této širší struktury, stane se jejím jádrem. Potud o těch bezpečnostních aspektech.

Důležité jsou i aspekty politické, právní, legislativní, což vás jako parlament nepochybně ve zvýšené míře zajímá. V této věci je velmi důležité, důležitější, než si občané často uvědomují, naše členství v Radě Evropy. Rada Evropy vykonala dodnes od svého vzniku veliký kus práce na půdě unifikace právního řádu evropského, jeho integrace, na půdě rozpracovávání systému svobod, občanských práv, práv menšin, práv obcí, samospráv, prostě v nejrůznějších oblastech, členství v ní může významně akcelerovat i náš legislativní proces, kdy vlastně všechno přebudováváme - celý náš právní řád a při způsobujeme ho evropským normám a konvencím.

Posléze nám jde o spolupráci ekonomickou. V této věci hrají pravděpodobně pro nás v tuto chvíli nejdůležitější roli evropská společenství jako nejintegrovanější evropský útvar, který není zdaleka jen ekonomický, má především svou ekonomickou dimenzi, připravuje svou politickou unii, má i svou bezpečnostní dimenzi. Nicméně jde o unii především ekonomickou. Usilujeme o brzké uzavření asociační dohody s Evropskými společenstvími. Na té dohodě se pracuje, už proběhla čtyři kola, teď má být páté kolo. Ucházíme se o to, aby v první fázi ta asociační dohoda byla tzv. asymetrická, to znamená, aby nám umožňovala, liberalizovala dalekosáhlé možnosti exportu, protože hledáme trhy, a ty západní trhy jsou různě blokovány nebo omezeny pro vás různými bariérami, kvótami a podobně, zvlášť v některých oblastech nebo u některých komodit. Naopak, v této transformační fázi potřebujeme do jisté míry chránit naši domácí ekonomiku určitými překážkami dovozními. Tato asymetrie je v přechodné době pro nás důležitá, není to samozřejmě žádné trvalé řešení. Rádi bychom, aby ta asociační dohoda předvídala nebo naznačovala perspektivu plného členství, které není v této chvíli z mnoha různých důvodů možné, ale takový jsme si dali pracovní cíl, že možná do konce tisíciletí, půjde-li vše dobře, bychom mohli být řádným členem Evropských společenství.

Pokud jde o rovinu všeobecně politickou, to je především oblast, která podmiňuje všechno ostatní. O tom se dnes a denně přesvědčuji při různých jednáních se zahraničními partnery, ať zde v Československu nebo při státních návštěvách, že takové jakoby všeobecné politické rozhovory, které zdánlivě nepřináší nic konkrétního - nikdo mi nedává žádný pytel dolarů nebo nepodepisujeme kontrakty s nějakými fabrikami, že tato oblast všeobecně politických kontaktů, navazovaných přátelství, prohlubovaného porozumění, je nesmírně důležitá jako předpoklad všeho dalšího. To vytváří prostor, který potom lze zaplňovat. Dokonce tomu je tak, že máme politický prostor možná větší, než vůbec jsme schopni zaplnit, než ho umíme zaplnit. Znovu a znovu se s tím setkávám; jsou vytvořeny základní politické podmínky, předpoklady v podobě určité důvěry ve stabilitu a nezvratnost našeho vývoje, důvěry v naši demokracii. Jsou vytvořeny dokonce i určité legislativní předpoklady v podobě některých legislativních smluv, jako jsou smlouvy na ochranu investic a podobně, je zájem zahraničních investorů, partnerů nebo i sponzorů, nadací apod. a tady narážejí na takový trošku socialistický a trošku nepochopitelný systém překážek, bariér, kompetenčních sporů atd., atd. Někdy se mi zdá, že cosi připravíme, předjednáme, otevřeme dveře, a on do nich potom nikdo nevstoupí. Ale je to na druhé straně pochopitelné v této veskrze přechodné fázi kdy u nás zatím je všechno skoro státní, ale zároveň všechno má být privátní a všechno se předělává. V této situaci jsou tyto komplikace do jisté míry srozumitelné.