Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředsedové ČNR Jan Kalvoda, Jan Kasal, Zdeněk Malík a dalších 161 poslanců České národní rady.

Za vládu České republiky byli přítomni místopředsedové vlády Milan Lukeš, Antonín Baudyš, ministr životního Ivan Dejmal, ministr zemědělství Bohumil Kubát, ministr zdravotnictví Martin Bojar.

Poslanec ČNR Karel Ledvinka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, na základě pověření pléna ze včerejšího dne se dnes sešly ústavně právní výbor a národohospodářský výbor na společné schůzi k projednávání vládního návrhu zákona ČNR o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, tisk 215. Dovolte mi, abych dnešní jednání seznámil s usnesením národohospodářského výboru k této otázce.

Národohospodářský výbor ČNR přijal usnesení, kterým doporučuje 19. schůzi ČNR, aby vládní návrh zákona ČNR o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, tisk 215, nebyl projednáván na 19. schůzi ČNR. Národohospodářský výbor totiž neměl k dispozici kompletní návrh zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku Federálního shromáždění a legislativní výklad, což neumožnilo přesně stanovit znění zákona ČNR a schválit společnou zprávu výborů. Vzhledem k nutnosti co nejrychlejšího přijetí předmětného zákona doporučuje národohospodářský výbor dnešnímu jednání, aby byl uvedený návrh stažen z programu 19. schůze ČNR a aby dnešní schůze zavázala předsednictvo ČNR uložit ústavně právnímu výboru a národohospodářskému výboru projednání návrhu zákona tak, aby mohl být projednán a schválen na 20. schůzi ČNR.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji poslanci Ledvinkovi. Přihlásil se poslanec Petr Koháček.

Poslanec ČNR Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jménem ústavně právního výboru podporuji návrh, který zde přednesl pan kolega. Nebudu ho podrobně rozebírat, protože ústavně právní výbor na naší společné schůzi dospěl ke stejnému závěru. V případě, že byste se jako sněm rozhodli podle usnesení, které jsme schválili, tento zákon projednávat, domníváme se, že v této podobě a ve srovnání se zákonem o půdě bylo by to na škodu věci. Myslíme si, že by tato věc měla být posouzena. Vytvořili jsme společný harmonogram prací včetně ministerstva zemědělství, který bychom předložili. Proto i ústavně právní výbor doporučuje, aby byl tento návrh zákona odložen na 20. schůzi.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Koháčkovi, přihlásil se ministr Kubát.

Ministr zemědělství Bohumil Kubát: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Chtěl bych poděkovat poslancům z obou výboru. Přestože jsme včera do večera ještě pracovali na úpravě tohoto zákona a že jsme předložili dnes vše co bylo nutno předložit, shodli jsme se všichni, i pracovníci našeho ministerstva, že výklad federálního zákona je v některých věcech poněkud nejasný a je potřeba tyto souvislosti objasnit tak, abychom byli schopni dopracovat znění zákona, aby odpovídalo praxi. Shodli jsme se na harmonogramu prací. Do 14 dnů bychom měli být schopni tyto věci přesně formulovat, upravit. Shoduji se s tím, co přednesli zástupci obou výborů. Chtěl bych se omluvit schůzi, že došlo k jejímu přerušení. Bylo to ve snaze udělat pro praxi maximum. Dnes jsme se shodli, že za těchto okolností to nejde. Doufám, že na příští schůzi budete mít perfektní materiály. Dovolte, abych vám poděkoval za snahu.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Jsem povinen dát o návrzích hlasovat. Upřesňuji návrh v tom smyslu, že ČNR se rozhodla přerušit projednávání vládního návrhu zákona ČNR o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech s tím, že tento zákon bude projednán na 20. schůzi. Kdo s tímto návrhem souhlasí? (115) Kdo je proti? (3) Zdržel se hlasování? (3) Předložený návrh byl přijat.

Dámy a pánové, budeme pokračovat v tom pořadí, jak jsem uvedl na začátku schůze.

Dalším bodem je tedy návrh poslance Lubomíra Nedbálka na stanovisko ČNR k rozhodnutí vlády ČSFR o prodeji tanků do Sýrie.

Na 18. schůzi jsme přerušili projednávání tohoto bodu s tím, že se návrhem stanoviska, předneseným panem poslancem Nedbálkem, budou zabývat poslanecké kluby.

Prosím tedy zástupce jednotlivých poslaneckých klubu, aby vystoupili se svými stanovisky. Prosím, pan poslanec Zajíček.

Poslanec Stanislav Zajíček: Vážený pane předsedající, vážení členové české vlády, dámy a pánové, dovolte, abych se pokusil zformulovat stanovisko, ke kterému dospěli členové klubu Občanského hnutí v debatě, která byla vedena nad návrhem poslance Nedbálka.

Klub Občanského hnutí se přiklání ke stanovisku, které vidí v uvažovaném obchodním kontraktu zvláštní, ojedinělý případ, jehož výnos má napomoci k rychlejšímu průběhu konverze zbrojní výroby v našem státě. K nikoliv negativnímu stanovisku k tomuto plánovanému kontraktu nás vede především úvaha o nanejvýš obtížné hospodářské situaci. Chápeme morální základ návrhu poslance Nedbálka, avšak takové stanovisko by, podle našeho mínění, mělo vyjadřovat i ochotu k převzetí části konverzního břemene, které nese především rozpočet Slovenské republiky. Tíha konečného rozhodnutí leží na federální vládě jako kolektivním orgánu, který, pokud je nám známo, o této věci doposud nerozhodl.

S přihlédnutím k těmto důvodům se většina členů klubu Občanského hnutí rozhodla zdržet se hlasování o návrhu usnesení pana poslance Nedbálka.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi, dále se do rozpravy přihlásila paní poslankyně Vorlová.

Poslankyně Milada Vorlová: Vážení a milí poslanci, vystupuji za sebe, nikoliv za Klub. Nedoufám, že bych pro svůj příspěvek získala hromadný souhlas, protože doba teď zřejmě není nakloněna principiálním postojům. Navíc jakoby v mnoha oblastech pojem zisku byl postaven nad samotný život - slova "vytěžit, získat, zpeněžit, využít" nad slova "pracovat, pomáhat, obdivovat se, radovat".

Lidé jsou nakonec někdy ochotni zvelebovat své úzké životní prostředí, méně ale už chránit přírodu, aby ona přežila, jsou ochotni připustit, že opravená historická města mohou být zdrojem příjmů z turistického ruchu, místo co by se snažili o zachování neopakovatelného dědictví a jeho zvelebení jako svého obytného prostředí.

Vývoz zbraní nazveme "východiskem z nouze", zisk změkčíme na "ekonomickou nutnost", maximálně je nám líto ztráty morální prestiže, která, přiznejme si to, se nakonec dá také zpeněžit, prestiže získané po listopadu vystoupeními našeho prezidenta i jeho zásadovými postoji (patří sem i sled jeho prvních návštěv v zahraničí, přijetí dalajlámy, přímluva pro statut pozorovatelů baltským republikám na evropské konferenci v Paříži - to všechno byly věci, z hlediska hospodářských ztrát a zisků, riskantní). Ztráty této prestiže nám tedy je líto. Ale vyvážet zbraně je především obrovská odpovědnost vůči cizím životům, to jako bychom si vůbec nepřipouštěli!

Před listopadem běžel v kinech nějaký americký film o vietnamské válce. V okamžiku, když se na plátně objevil úkryt zbraní, na nichž bylo vidět označení Made in Czechoslovakia, celé hlediště se smálo. Mohli jsme si tenkrát ten smích dovolit, necítili jsme se za to odpovědni: vláda, co zbraně vyvážela, nebyla naší vládou.

Nepodporuji pacifismus, to už jsem si odbyla. I naše historické zkušenosti nás poučily, že neodporovat zlu v jeho počátcích se nakonec rovná podpoře zla. Máme právo na obranu, na své vyzbrojení a můžeme tedy zbraněmi zásobit i své spojence, v současné době ale zřejmě žádné nemáme a ti budoucí o naše nynější zbraně stát nebudou. Dodávat je však komukoliv dalšímu, kde není záruka že budou použity jen pro obranné účely, je nemorální, nehledě na to, že se mohou obrátit přímo proti nám. Jak asi muselo být příslušníkům spojeneckých vojsk v Perském zálivu, když věděli, že proti nim jsou namířeny i zbraně vyrobené v jejich vlastních zemích?

A v tomto konkrétním případě Sýrie - v Izraeli jsou i naši lidé, kteří se tam během let odstěhovali (jestli už je nám bližší košile než kabát). Což chceme, aby se zase někde při nejbližším konfliktu objevily zbraně s výrobní značkou Československo? To jsme přece my náš stát, ať už jsou zbraně vyrobeny v českých zemích nebo na Slovensku. Z tohoto hlediska si nemůžeme říkat, že je to věc federace a ne České republiky, a tedy ne České národní rady. Rozhodně by nám ten problém s konverzí zbrojního průmyslu měl být bližší než občanům států, od nichž v tomto směru čekáme pomoc. Samotný apel na zákaz vývozu zbraní by však v našem případě mohl být prázdným heslem.

Každý zásadní postoj něco stojí. Jestli jsme tedy z rozpočtu České republiky schopni dát nějaké prostředky na rychlou konverzi zbrojního průmyslu, udělejme to! V naší kompetenci není snad všechno, máme však jako poslanci větší odpovědnost než ostatní občané. Nedopusťme, aby se zbraně, byť i naposled, vyvezly někam - třeba do vzdálené Afriky, kde by mohly být zneužity. Abychom se - tak jako před více než 20 lety, kdy při genocidě v Biafře byly použity i naše zbraně - nemuseli zase stydět za svou státní příslušnost.

Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Vorlové. Přeje si ještě někdo z pánů poslanců vystoupit? pan poslanec Nedbálek.

Poslanec Lubomír Nedbálek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Návrh stanoviska, které jsem přednesl na poslední plenární schůzi ČNR je stanovisko Liberálně demokratické strany a na tomto návrhu trváme.

Chtěl bych navrhnout, jestli by se mohlo hlasovat o tom, jestli Česká národní rada má v tomto smyslu stanovisko přijmout nebo nemá. To je, myslím, v této chvíli rozhodující, v případě, že by se rozhodlo, že má přijmout stanovisko, tak bych dával návrh, aby se sešli zástupci jednotlivých poslaneckých klubů a stanovisko zformulovali.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Nedbálkovi za jeho návrh, domnívám se, že jsem povinen o něm dát hlasovat, takže se ptám, kdo je toho názoru, že bychom v této záležitosti jako Česká národní rada měli zaujmout stanovisko, ať zvedne ruku. 27.

Kdo je proti? 12 je proti.

Kdo se zdržel hlasování? 81 poslanců se zdrželo hlasování, takže sněmovna rozhodla, že k této záležitosti žádné stanovisko přijímat nebude. Tím pádem se domnívám, že jsme tento bod projednali.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího bodu, který je označen

Chtěl bych připomenout, že na 14. schůzi ČNR jsme ke zprávě o plnění programového prohlášení vlády přijali usnesení, ve kterém jsme doporučovali vládě České republiky, aby předložila návrh novely zákona o obcích a okresních úřadech, která upraví postavení města Brna, Ostravy a Plzně, aby tato města měla statut okresu. Na 15. schůzi ČNR, také v únoru, vznesl poslanec Danneberg, aby dříve citované usnesení ČNR bylo doplněno o město Ústí n/Labem. Česká národní rada k tomu přijala usnesení č. 112, ve kterém žádá ústavně právní výbor ČNR, aby projednal možnost úpravy postavení města Ústí n/Labem a informoval ČNR. Prosím nyní paní poslankyni Röschovou, která byla pověřena nás seznámit se stanoviskem ústavně právního výboru, aby se ujala slova.

Poslankyně Anna Röschová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, pan předsedající mě velmi ulehčil práci, protože řekl spoustu věcí, které jsem chtěla říci, abych vám připomněla, o co vlastně šlo. Ono to není tedy úplně přesně, tato města Brno, Ostrava a Plzeň, jsou okresem, tam jestli si vzpomínáte šlo o to, aby byl předložen takový návrh zákona, aby v těchto třech městech byl zrušen okresní úřad. Přednášel tenkrát tento návrh pan poslanec Ježek. A potom šlo o doplnění města Ústí.

Budu velmi stručná, přečtu vám usnesení ústavně právního výboru: "Ústavně právní výbor

I. nesouhlasí v souladu se zákonem o územním členění státu, aby městu Ústní n/Labem byl přiznán statut okresu

II. ukládá předsedovi výboru, aby s tímto usnesením seznámil příští schůzi České národní rady."

Velice stručně řeknu, proč ústavně právní výbor nesouhlasí s tím, aby městu Ústí byl přiznán statut okresu, a to z toho důvodu, že okres Ústí n/Labem je větším regionem, netvoří jej jenom město Ústí, podle zákona o územním členění státu, ale samozřejmě i ostatní obce, které jsou v regionu tohoto okresu. Na rozdíl od města Brna, Ostravy a Plzně, tato města samostatná jsou okresem podle územního členění státu. Takže podle zákona o územním členění státu to nelze, a tento právní předpis je ve federální působnosti, takže my jej měnit nemůžeme, takže to není v souladu se zákonem, není možné to naše původní usnesení doplnit o město Ústí n/Labem. To je velice stručně vše. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Röschové za stanovisko ústavně právního výboru, nyní bych se chtěl zeptat pana poslance Danneberga, zdali na základě tohoto vysvětlení a stanoviska ústavně právního výboru trvá i nadále na svém podnětu vládě České republiky. Prosím, pane poslanče. (Není přítomen.) Není, já jsem se domníval, že máte za úkol jeho stanovisko nám sdělit. Prosím paní poslankyně.

Poslankyně Anna Röschová: Pan poslanec Danneberg je členem ústavně právního výboru a samozřejmě, že jsme s ním toto projednávali, když jsme věc řešili ve výboru, on tenkrát dokonce říkal, že to vzal na sebe za nějakého poslance, který je z Ústí n/Labem a je s tím naprosto seznámen. Já si samozřejmě netroufnu vzít to za něj zpět, ale byl s tím srozuměn.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dobře, děkuji za tuto informaci. Chce se někdo z dalších poslanců k této problematice vyjádřit? Není tomu tak, takže rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení: "Česká národní rada bere na vědomí stanovisko ústavně právního výboru ČNR k podnětu, poslance Danneberga ve věcí postavení města Ústí n/Labem."

Kdo s tímto návrhem na usnesení souhlasí, ať zdvihne ruku.

106 poslanců vyjádřilo souhlas s návrhem na usnesení.

Kdo je proti? 1.

Kdo se zdržel hlasování? 12 poslanců se zdrželo hlasování, přesto byl návrh na usnesení přijat.

Dalším bodem, který máme projednat je

Jak všichni víme, o návrhu na zkrácení 60ti denní zákonné lhůty hlasuje ČNR bez rozpravy.

Kdo tedy souhlasí s předloženým návrhem předsednictva ČNR na zkrácení 60ti denní lhůty k projednání návrhu zákona ČNR podle sněmovního tisku 284, ať zvedne ruku. 75 poslanců souhlasí.

Kdo je proti? 11.

Zdržel se hlasování? 26 poslanců se zdrželo hlasování, návrh předsednictva na zkrácení zákonné lhůty byl přijat.

Dalším bodem programu je

Prosím pana poslance Pavla Duška, aby nám přednesl a odůvodnil svůj návrh.

Poslanec Pavel Dušek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená Česká národní rado. Úvodem mi dovolte objasnit důvody, které vedly církevní a humanitární výbor iniciaci následného usnesení.

Naše republika je již dostatečně známa neutěšeným stavem zdravotní a sociální péče. Na toto téma bylo řečeno a napsáno tolik, že považuji za bezpředmětné v tomto dále pokračovat. Bohužel je však nutno říci, že bylo mnoho řečeno a napsáno. Faktická pomoc stále jaksi pokulhává. Některé důležité momenty jsou následující.

1. Obecný nedostatek finančních prostředků pro zlepšení situace. A veškerá současná snaha je orientována k nezhoršování stávajícího stavu.

2. I existující státní finanční prostředky se často v přerozdělovacím procesu okresního a obecního rozpočtu nakonec dostávají jinam než původně bylo zamýšleno. Lapidárně řečeno, v mnohých okresech bylo zjištěno, že např. na ústavech pro mentálně postižené lze šetřit bez výrazného odporu.

3. Dosud neexistuje přímý vztah mezi těmi, kdo pomoc potřebují, a těmi, kdo pomoc poskytují. Jde o dobře známé sponzorství, o přímý vztah, který je funkční i proto, že se všem zúčastněným vyplácí.

Vzhledem k již řečenému a obecně známému považuji za zbytečné plýtvání časem této sněmovny vysvětlovat zde obsáhle jeho principy i přednosti. U nás je však sponzorství možné pouze teoreticky. Pokusím se objasnit proč.

Rozhodne-li se podnik věnovat např. 100 000 Kčs na provoz některého zařízení sociální péče, věnuje tuto částku ze zdaněného zisku. To znamená, věnuje-li 100 000 Kčs jako příspěvek na humanitární akci, zaplatí dále více než polovinu této částky jako daň za tento čin. Příspěvek je hrazen ze zisku, z něhož jsou hrazeny mzdy zaměstnanců. Pochopí-li tito nutnost věnovat část svých výplat na prospěšnou činnost, pak zcela jistě nepochopí, že za ni mají být navíc pokutováni. To je totiž snad jediná možná interpretace této současné daně z darů.

Řešení tedy spočívá v poskytování příspěvků z nezdaněného zisku. Toho je možné docílit např. jednoduchou úpravou zákona o odvodu do státního rozpočtu a zákona o důchodové dani, tedy cestou, která byla již jednou použita v případě zákona o dani z příjmu obyvatelstva. Toto řešení se chystá od 1. ledna 1993 v systému nových daní. Stav, který nastal, však žádá. rychlejší řešení, byť za cenu provizorií. Z hlediska provizoria je třeba posuzovat i rozsah sponzorství. V budoucnu tedy od roku 1993 nelze pominout ani dotování sportu, školství, či kultury.