Je potřeba si uvědomit, že tento náš zákon nestanoví, komu se majetek vrací, ale způsob a podmínky navrácení. Navíc neznám důvod, proč by ze zákona ČNR mohla mít jedna organizace větší práva než organizace ostatní. Myslím, že ty doby jsou už pryč. Tím spíš, že jde o organizaci, která určitou část majetkových práv k 31. 3. 1948 nabyla způsobem, který jsem zde citoval.
Domnívám se, že navrhované znění odst. 2 dává rovné právo všem a navíc určité záruky toho, že tělovýchovná zařízení přejdou do majetku tělovýchovných organizací v té obci či městě, ve které se předmětný majetek nachází a bude sloužit především pro její občany.
Dále navrhuji do § 2, odst. 2 zařadit nové odseky a) a b) ve znění:
"a) doklad o právním zániku organizace v období po 31. 3. 1948,
b) doklady prokazující skutečnost, že je organizace právním nástupcem organizace existující k 31. 3. 1991."
V souvislosti s tím bývalý odsek a) označit písmenem c), bývalý odsek b) označit písmenem d) a doplnit v něm před slovo "doklady" slovo "další". Bývalý odsek c) označit písmenem). Tyto změny v § 2 lze aplikovat jak na verzi § 2 v návrhu zákona v tisku 255, tak na verzi § 2 podle společné zprávy podle tisku 82
Za třetí § 3 doporučuji přijmout ve znění zpravodajské zprávy s tím, že navrhuji v souladu s původním textem návrhu doplnit slova "a o vzájemném vypořádání nároků". § 3, odst. 1 by potom zněl:
"Předloží-li oprávněná
organizace doklady podle § 2, odst. 2, uzavře s ní
povinná organizace do 30ti dnů dohodu o navrácení
majetkových práv a vzájemné vypořádání
nároků." Neboť dohoda o navrácení
majetkových práv bez dohody o vzájemném
vypořádání nároků, je
nereálná. Domnívám se, že takto
doplněný návrh zákona zcela nepochybně
pomůže definitivně dořešit majetkové
spory v tělovýchovném hnutí a tělovýchovná
zařízení začnou konečně
sloužit svému účelu pro všechny
ty, kteří je využívat chtějí.
A to bez jakýchkoliv rozdílů. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím pana poslance Řezáče a pana
poslance Kubiše, nechť se připraví.
Poslanec Vladimír Řezáč: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové poslanci. Paní předsedkyně Dr. Burešová pověřila ústavně právní výbor tím, aby vyřizoval všechny dopisy, žádosti a petice tělovýchovných organizací, které se vyjadřovaly při přípravě tohoto návrhu zákona a já jsem tuto starost od ústavně právního výboru utrpěl. Mám povinnost vás tady alespoň rámcově informovat o tom, o jaké požadavky a návrhy šlo. Zejména bych chtěl splnit povinnost těm, kteří tuto problematiku podrobně neznají, vysvětlit zcela konkrétně, jak se právní úprava, zejména od roku 1949 do roku 1956 vyvíjela, aniž bych to blíže komentoval.
Chtěl bych říci, že nemá cenu, abych tady podrobně reprodukoval co nejvýznamnější tělovýchovné organizace České národní radě napsaly, protože se zřejmě bohužel domnívaly, že můžeme měnit hmotné právo. Hmotné právo měnit nemůžeme, je to upraveno právě zákonem Federálního shromáždění č. 173 z roku 1990. My máme vytvořit jen procesní normu zákonem ČNR, která má pouze pravit způsob a podmínky navrácení tohoto majetku. Nemůžeme ani říkat, komu se tento majetek navrací, neboť je to jasně stanoveno v zákoně FS.
Československý stát po svém vzniku do oblasti tělesné výchovy a sportu nijak neintervenoval, pokud jde o organizace, byla to bohatá síť organizací, ať už to byla Československá obec sokolská, která měla vztah k Národně-socialistické straně, nebo Orel, který měl vztah k Lidové straně a řada dalších i dost početných organizací. Po únoru 1948 k návrhu poslanců tehdejší Socialistické strany byl přijat 14. července zákon č. 187/1949 o státní péčí o tělovýchovu a sport. Dovolím si citovat dvě ustanovení. V § 6 tohoto zákona bylo uvedeno: "Dobrovolnou tělesnou výchovu a sport provádí Československá obec sokolská a její organizační složky (Sokol) jako jednotná lidová tělovýchovná organizace."
V § 9, odst. 1 bylo stanoveno: "Majetek, tj. práva a závazky, který náležel dne 31. března 1948 tělovýchovným a sportovním organizacím zaniklým v důsledku sjednocení tělovýchovných a sportovních organizací, přechází na Československou obec sokolskou. O tom, který majetek přechází, rozhodne krajský národní výbor, v jehož obvodu takový majetek leží." A ve druhém odstavci bylo ustanovení, že "přechod nemovitostí a knihových práv přechází na Československou obec sokolskou podle odst. 1, zapíší knihovní soudy na návrh Československé obce sokolské podle rozhodnutí krajských národních výborů."
Je tedy zřejmé, že v roce 1949 nebyla právně zasažena Československá obec sokolská, nýbrž naopak všechny ostatní tělovýchovné organizace byly do ní v podstatě nuceně sjednoceny.
Další právní úprava byla provedena zákonem č. 71/1952, o organizacích tělesné výchovy a sportu, kde bych chtěl citovat také dvě ustanovení. V § 9 bylo uvedeno v odst. 1: "Dobrovolná tělovýchova a sport se provádějí v tělovýchovných a sportovních organizacích, které se vytvářejí zejména při Revolučním odborovém hnutí, dále jako organizace Státních pracovních záloh nebo obyvatelstva na vesnici (Sokol) a příslušných organizačních útvarech ozbrojených sborů. Provádějí se též ve školách a jiných vhodných složkách." V důvodové právě k tomuto § 9 bylo uvedeno, že Československá obec sokolská se pouze přeorganizuje a stane se jakýmsi monopolním vzorem pro tělovýchovné organizace zejména na vesnici.
V § 13 bylo stanoveno, že "majetek, tj. správa a závazky sokolských jednot v závodech, úřadech, ústavech a na vysokých školách přechází na příslušné závodní skupiny Revolučního odborového hnutí." Konečně potom přišla již poslední právní úprava v roce 1956, tj. zákon o organizaci tělesné výchovy z 20. prosince 1956 č. 68. Z něho si dovolím citovat pouze § 6, odst. 1:
"Národní majetek, který je určen převážně pro provádění dobrovolné tělesné výchovy, se buď převede bezplatně do vlastnictví tělovýchovné organizace nebo se jí odevzdá do trvalého užívání."
V § 7, odst. 2 bylo uvedeno, že "na základě
usnesení ústředního výboru
tělovýchovné a sportovní organizace
Sokol přechází majetek této organizace,
jakož i majetek jejích tělovýchovných
jednot na tělovýchovnou organizaci a její
tělovýchovné jednoty." To je vše
o čem jsem cítil povinnost vás informovat
na základě toho, čím jsem byl pověřen.
Jinak se přimlouvám na navržený termín
účinnosti návrhu zákona, neboť
již k velkému prodlení došlo přijetím
zákona Federálním shromážděním.
Dost dlouho to trvalo i české vládě
než se vlastně rozhodla, které ministerstvo
tento návrh připraví. Je skutečně
nezbytně nutné, aby tento zákon byl účinný
již před 30. červencem, nejlépe již
od 1. června již z důvodu počítání
lhůt. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím pana ministra Vopěnku, který se hlásí
o slovo. Posléze pan poslanec Kubiš.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
ČR Petr Vopěnka: Pane místopředsedo,
dámy a pánové, chtěl bych v tuto chvíli
protestovat proti tomu, jak zde vystoupili oba poslanci komunistické
strany, protože není pravda, že Československá
obec sokolská po roce 1948 byla skutečně
Československou obcí sokolskou. Toto již bylo
ČSTV, ačkoliv se to ještě jmenovalo
Sokol. Tady nešlo o žádný spojitý
přechod tak, jako ostatně v řadě jiných
organizací. Ztotožňovat Československou
obec sokolskou po roce 1948 s obdobím před tímto
rokem je naprosto zavádějící. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji.
Prosím pana poslance Kubiše a pana poslance Smělíka,
aby se připravil. Ještě faktickou poznámku
pan poslanec Dušek.
Poslanec Rudolf Dušek: V rámci technické
poznámky chci jako dlouholetý profesionální
pracovník tělovýchovy říct,
že skutečně Československý svaz
tělesné výchovy vznikl zákonem o organizaci
tělovýchovy a ne o tělovýchově,
a to z 12. prosince 1956 - zákon č. 68. Chci to
jen upřesnit v zájmu objektivní informovanosti.
V roce 1950 vznikla jednotná organizace Sokol. Později
to bylo pak rozděleno a vlastní ČSTV vzniklo
k 1. lednu 1957.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji.
Ještě jedna faktická poznámka. Paní
poslankyně Moserová. (Paní poslankyně
chce vystoupit až po panu poslanci Kubišovi.) Dobře,
prosím pana poslance Kubiše.
Poslanec Josef Kubiš: Paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, měl bych tři připomínky ke společné zprávě.
1. K § 1, odst. 2 - za Československou obec sokolskou lze členit Československý orel, Junák, YMCA a ostatní znovu vzniklé dobrovolně tělovýchovné organizace.
2. Změna se týká společné zprávy, a to § 2, odst. 2 - v bodě b) se říká: "Doklady prokazující uplatňovaný nárok, jde-li o navrácení práv..." Mezi tyto doklady by měly patřit také retribuční dekrety. Tyto dek rety byly v těch případech, kdy existuje navrácený majetek, jen ve výpisu pozemkových knih. Je to vlastně toliko předání majetku do užívání. Týká se to především pohraničních oblastí. V té době z politických důvodů se nestačil na organizace, které majetek převzaly, převést a v krátké době jim byl znovu odňat. Proto by v bodě b) měly být retribuční dekrety.
3. Můj předřečník kolega Kraus
hovořil o vypořádání nároků
(viz § 3). Chtěl bych připojit, že se
nebude přihlížet k finančním
závazkům, které jsou na navráceném
majetku zajištěny. Tím chci říct,
aby nedošlo k zadlužení majetku do doby předávání.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji.
S faktickou poznámkou se již dříve hlásila
paní poslankyně Moserová.
Poslankyně Jaroslava Moserová: Vážený
pane předsedající, vážení
kolegové, kolegyně, členové vlády,
musím reagovat na poznámky našich kolegů
z komunistické strany, bez ohledu na data, která
uvedl poslanec Dušek. Jedno je jisté - v roce 1950
nešlo o to, že by Sokol, jaký byl před
válkou a jak vznikl po válce, pozřel ostatní
tělovýchovné jednoty, ale šlo o to,
že stalinský režim si převlastnil Sokol
a jeho vedoucí činitele poté pronásledoval.
V roce 1950 ani nic jiného nebylo možné. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji.
Prosím pana poslance Smělíka.
Poslanec Zdeněk Smělík: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážení páni kolegové, vážené paní kolegyně, s návrhem prováděcího zákona k federálnímu zákonu č. 173/1990 Sb. nemohu jednoznačně souhlasit bez důkladné úpravy textu, poněvadž evidentně zvýhodňuje povinné organizace, které bezpracně a zadarmo získaly majetek, proti oprávněným osobám, které jej více méně v potu tváře za vlastní peníze budovali. A za druhé, poněvadž návrh zákona nedodržuje dikci federálního zákona.
K tomu, co bylo řečeno již panem ministrem Vopěnkou bych dodal něco především k části týkající se majetkových práv. Zákon č. 187/1949 Sb. v § 9, odst. 1 říká, že o majetku, právech a závazcích, které náleží k 31. 3. 1948 organizacím zaniklým v důsledku sjednocení tělovýchovy rozhodne KNV, v jehož obvodu leží. Z uvedeného jasně vyplývá, že po tomto datu nevládla majetkem již žádná z bývalých tělovýchovných organizací. Ty byly zrušeny. Československá obec sokolská měla nadřízený orgán KNV a Státní výbor tělesné výchovy a sportu. Rovněž tak zde již citovaný zákon č. 71/1952 Sb. v § 14 říká, že je možné i vyvlastnění, vyžaduje-li to obecní zájem. Tak se tímto sokolským majetkem obohatily tehdy nově vzniklé organizace - spartaky, slovany, rudé hvězdy apod.
V zákonu č. 68/1956 Sb. se v § 2 uvádí, že v zájmu rozšíření účasti a posílení aktivity a iniciativy pracujících svěřuje se organizování a řízení dobrovolné tělesné výchovy jediné dobrovolné tělovýchovné organizaci. Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport při vládě ČSSR se ruší, taktéž se ruší výbory pro tělesnou výchovu a sport řízené národními výboru. Tak se zrodil ČSTV. Jeho nástupnickou organizací je Český svaz tělesné výchovy, který v návrhu prováděcího zákona je prezentován jako organizace, s níž se nově vzniklé sokolské a další tělovýchovné organizace zrušené 31. 3. 1948 mají dohodnout o navrácení majetku. Takový postup prováděcího zákona, který máme odhlasovat, považuji za nepřijatelný, protože je kontra buenos mores. Podporoval bych tak organizaci, která před 31. 3. 1948 neexistovala a přesto si dělá nárok na majetek, který byl původním vlastníkům násilně odňat a ČSTV jako následnická organizace jej získala.
Podle § 6 zákona č. 68/1956 Sb., odst. 1 se říká, že národní majetek, který je určen převážně pro provádění dobrovolné tělesné výchovy se převede bezplatně do vlastnictví tělovýchovné organizace nebo se jí odevzdá do trvalého užívání. V odst. 2 se říká, že se tak stane podle zásad stanovených vládou a že o tom rozhodne ministerstvo financí v dohodě s příslušnými ministerstvy podle návrhu příslušného orgánu tělovýchovné organizace, a tak bude rozhodnuto, které části národního majetku se převádějí bezplatně do vlastnictví tělovýchovné organizace a které se odevzdávají do trvalého užívání. Z toho je zřejmé, že ČSTV a její tělovýchovné jednoty se rozhodly a ministerstvo financí a příslušná ministerstva daly právo převést do jejich vlastnictví bezplatně národní majetek, tedy majetek předchozími zákony z roku 1949 - 1952 již do užívání převedený, který patřil původně organizacím Sokola, Orla, DTJ, Junáka, Ymcy a podobně.
Máme-li tedy dát průchod spravedlnosti a (ani tělovýchově neublížit) a oprávněným snahám po zákonné restituci, musíme dle zákona 173/90 Sb. vyřadit vše, co odporuje znění tohoto zákona. Především je potřeba si uvědomit, že v § 2 se vrací nově vzniklým tělovýchovným organizacím majetek ze zákona, který vlastnily do března roku 1948. Dále z tohoto zákona vyplývá, že organizace nově vzniklé, které jsou nástupnickými organizacemi původně zrušených, již od 1. 6. minulého roku se vlastníky staly, i když ještě tento majetek neměly možnost spravovat. Dále je potřeba z tohoto zákona dát do souladu, že nelze mluvit o dohodě na předání majetku s dosavadním uživatelem, ale lze hovořit jen o sepsání protokolu, o vydání majetku, což je podstatný rozdíl.
V neposlední řadě bych chtěl upozornit na to, že v mnoha případech již přechod vlastnictví nastal podle zákona 173/90. Abychom mohli předložený návrh zákona přijmout v podstatě v souladu s majetkovými právy a vlastnickými právy nástupnických organizací, nepovažuji za rozhodující, aby v § 2, odst. 2b) byla zdůrazňována jako podmínka převodu předložení zejména stanov organizace. Nevím, jestli je to míněno přesně v tom smyslu jako podmiňující, nebo zda je to jedna z alternativních možností průkaznosti nástupnické organizace, ale pokud je to myšleno jako nezbytná podmínka, tak jsem přesvědčen, že za 42 let ve velké většině u těch malých organizací tyto stanovy budou obtížně k sehnání.
K § 3, odst. 1 bych chtěl navrhnout úpravu na § 1a) s tím, že nová dikce by byla "... předloží-li oprávněná organizace tyto doklady podle § 2, odst. 2, musí povinná organizace do 30 dnů podepsat protokol o vydání majetku tak, jak byl v rozsahu ke dni obdržení výzvy", a zařadit odstavec b) "tam, kde jde o další nástavbu nebo přístavbu na volné ploše, uskutečněnou po 30. 4. 1948, uzavře organizace dohodu."
§ 3, odst. 2 navrhuji v tomto znění "odmítne-li povinná organizace podepsat protokol o vydání majetku nebo dohodu podle odst. 2, může oprávněná organizace uplatnit svoje nároky u orgánů hospodářské arbitráže nejpozději do 30. června 1992."
Zde mám na mysli tu skutečnost, že především v malých organizacích, malých vesnicích a městečkách, kde není potřeba jednak prokazovat oprávněnost nástupnické organizace a kde nejsou pochybnosti ani o majetku, který původní tělovýchovné organizace, zrušené v roce 1948 vlastnily, že tedy stačí pouze podepsat předávací protokol. Kdežto v případě podmiňujících dohod by především v těch městských organizací, kde tělovýchovné organizace se především přidružovaly k velkým hospodářským organizacím, by vznikaly neúměrné spory při vyjasňování, co za 42 let má organizace oprávněnost požadovat, co bylo dodatečně zřízeno, čili v podstatě jedině v případech, kdy evidentně do majetku původní organizace nástupnická organizace zasáhla, tak v těch případech by byla uzavírána dohoda.
§ 4 navrhuji ve znění "majetková
práva v rozsahu podle § 1 se navracejí oprávněným
organizacím ve stavu, v němž jsou movité
í nemovité věci ke dni podepsaní protokolu,
ev. ke dni uzavření dohody." Děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji,
prosím paní poslankyni Němcovou a prosím
pana poslance Berezu, aby se připravil.
Poslankyně Helena Němcová: Vážený pane místopředsedo, vážená sněmovno, nebudu mluvit o paragrafech, předřečníci se o nich široce zmiňovali a kromě toho toto není moje parketa. Chci mluvit o něčem jiném.
V šedesátých letech, myslím, že to byl rok 1966 jsem byla v Litvě a pozvali mě na prohlídku nějakého zdravotního areálu. Před areálem mě čekal vysokoškolský profesor, který vedl tento areál a ve dveřích mně řekl: ta první - jak ctíte památku T. G. Masaryka a ta druhá, jak v praxi uplatňujete tradice vašeho Sokola, který je i Sokolem naším. Požádala jsem tohoto pana profesora, aby na odpovědi netrval, protože bych mu bývala musela říci, že první parta Sokolů odcházela v roce 1938 do koncentráku a druhá v roce 1948 do našich věznic.
Chtěla bych poukázat na to, že ty paragrafy, které tady někteří soudruzi přednášeli, víme všichni velice dobře, byly vydávány v době, kdy se skutečně nikdo nemohl proti ničemu bránit, žádná organizace a žádný jednotlivec, strana nařídila, strana vydala a tak to muselo být.
Chtěla bych upozornit na to, že tyto zákony by asi měly přijít konečně na přetřes v našich zákonodárných sborech, tak abychom už konečně měli nějaký přehled o tom, co je třeba anulovat, co je třeba novelizovat, abychom vydávali zákony, které jsou pro tento stát, a ne pro ten, který končil onoho listopadu.
Chtěla bych ještě o Sokolu říci tolik, že národní obrození nebylo jenom Národní divadlo, muzeum, že to byl také Sokol. Chtěla bych říci, že Sokol je dnes v Americe a ve všech evropských zemích, tam všude se pořádají sokolské slety a my nebudeme mít sokolský majetek, naší sokolské obci se nebude vracet proto, že celý tento majetek byl znárodněn, resp. byl zespolečenštěn, v kde jaké malé obci pro tělovýchovné jednoty. Přitom Sokol ukázal, nebyl to jen Sokol, byl to i Orel, Skaut a další organizace, že když je masová tělovýchova, když každý může chodit do tělocvičny a na hřiště a cvičit, že národ vypadá jinak než v době, kdy tady máme vrcholová střediska, kde buď splníš limit, anebo ne a tak budeš sedět doma nebo se flákat někde mezi partami feťáků apod.
Prosím vás, udělejte něco pro to,
aby Sokol mohl existovat a aby mohl pracovat na těch základech,
na nichž pracoval celá minulá léta již
za Rakouska a Československa. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji
paní poslankyni Němcové a prosím pana
poslance Berezu.
Poslanec Rudolf Bereza: Pane předsedající, dámy a pánové, já navrhuji ve vládním návrhu udělat změnu v § 4 odst. 1 s tímto textem: "Majetková práva v rozsahu podle § 1 se navracejí oprávněným organizacím k majetku dle stavu ke dni 31. 7. 1948 a ve stavu, v němž tento majetek byl ke dni nabytí účinnosti zákona 173/90 Sb. Od tohoto data byl a je povinen dosavadní držitel pečovat o něj až do vydání s péčí řádného hospodáře. Neměl a nemá právo s ním disponovat a odpovídá za škody, které porušením těchto povinností vznikly."
Odstavec 2: "Povinná strana umožní oprávněné organizaci, pokud tak ještě neučinila, podílet se s okamžitou platností na bezplatném užívání majetku, který má být vydán, tj. tělocvičného a jiného, stanovám oprávněné organizace odpovídající činností. Učiní tak ještě před sepsáním protokolu a vydáním majetku."