Česká národní rada 1990 – 1992

Kromě toho zde zaznělo, že bývá zvykem, aby komora umožnila členství a z něho vyplývající výhody i studentům. Týká se to především publikační činnosti. Nakladatelé totiž, když komora odebere určitou výši nákladu, ušetří na nákladech. Na základě této úspory pak poskytuje komoře slevu z ceny publikací. Komora tak zajistí slevu pro své členy, a to i pro studenty. Proto bych se přimlouval za to, aby v zákoně bylo dvojí členství, tedy vedle normálního členství ještě jistá forma členství pro studenty.

Dále si kladu otázku, co bude s důchodci, kteří nevykonávají praxi. V řadě komor je zvykem, že tito lékaři mohou zůstat jejími členy až do své smrti. V našem návrhu se s tím nepočítá a mně připadá nehumánní, jestliže s odchodem z praxe musí odejít lékař i z komory a ze všech funkcí. Přimlouval bych se za to řešení, které je jinde obvyklé.

V této souvislosti je třeba připomenout i to, že komora zřizuje určitý sociální fond. Jenže právě ti lidé, kteří odešli z praxe a mohli by jeho podporu potřebovat, by měli být vyloučeni. Zdá se mi tedy, že celá ta konstrukce je poněkud zvláštní.

Zajímavé je v tom návrhu, že nikdo není nikomu odpovědný. V celém návrhu se nevyskytuje slovo odpovědnost. Okresní komory nejsou v žádném definovaném vztahu vůči ústřední komoře. V každé z komor je příslušný výkonný a kontrolní orgán, ale ten nikomu neodpovídá. Je to jakási konfederace nezávislých orgánů, která se partnersky drží pohromadě. Nikde není zaveden vůbec žádný princip odpovědnosti. Zřejmě komora nechce za své členy odpovídat, zřejmě se představenstva nechtějí odpovídat ze své činnosti příslušným shromážděním, zřejmě komoru nezajímá soudní stíhání členů komory, což bývalo dříve předmětem činnosti komor, zřejmě je nezajímá prolongace lhůtu soudu, zřejmě je nezajímá příslušná legislativa, i když bývalo zvykem, že se komory vyjadřovaly k legislativním návrhům. Zdá se tedy, že komora se chce vyhnout veškeré odpovědnosti.

Tolik jsem chtěl říci z koncepčních připomínek. Nyní tedy přecházím ke konkrétnímu návrhu ve znění společné zprávy č. 257.

V § 1 navrhuji vypustit všechny lokalizace sídla komory. Nechť si ona sama určí, kde chce sídlit, kde je výhodnější nájemné. My nic nepřikazujeme.

V odst. 2 § 1 se přimlouvám za formulaci, že jsou nepolitickými stavovskými organizacemi. Připadalo by mi absurdní, aby tam slovo "nepolitický" nebylo obsaženo. Když si totiž uvědomíme, co lékařská komora dělat nemůže, pak z té politické činnosti zbývá jen jakási nátlaková činnost (působení ve smyslu loby) vůči vládě a veřejnosti v případě stávek. Jinou politickou činnost, kterou by mohla komora vyvíjet, prostě nevidím.

Kromě toho v § 1 odst. 2 za výraz "stavovskými organizacemi" navrhuji vložit výraz "s nuceným členstvím". Hned v prvním paragrafu zákona by totiž mělo být jasně definováno, o jaký typ komor se jedná, aby čtenář hned v prvním paragrafu věděl, na čem je. Jestliže se to dovídá až v průběhu čtení zákona, zdá se mi, že to v právním řádu budí jakýsi chaos a nejasnosti.

Další výhradu mám (a už jsem ji vznesl) k odst. 2, kde končí věta "... zapsaných v seznamech vedené komorami." Kromě toho, že z hlediska češtiny by měla formulace znít "... zapsaných v seznamech vedených komorami," mi tam z hlediska dvojích seznamů chybí formulace "kteří splnili podmínky členství "Neříkám tedy nic jiného, ale snažím se formulovat čistším způsobem to, co ostatně ze zákona stejně vyplývá.

K § 2 odst. 1, kde se říká, že komory dbají, aby členové komor vykonávali své povolání v souladu s řádem komor, navrhuji "v souladu s řády komor" vypustit, protože o těch řádech nic nevíme. Pokud by v řádu bylo řečeno, že každý lékař, který např. špatně vyslovuje písmeno "r", bude platit dvojnásobné poplatky, bylo by to nepochybně v rozporu s lidskými právy a principem rovnoprávnosti, který také není zakotven v tomto návrhu a my bychom o tom neměli ani ponětí, že takovouto hloupost jsme nepřímo schválili. Variantou dvě v případě, že by toto nebylo přijato - je, že řády komor - a to se týká i dalšího paragrafu - schvaluje ministerstvo zdravotnictví.

V § 2 odst. b) se říká, že komory zaručují odbornost. Domnívám se, že zaručovat odbornost lékařů je úkolem státu, protože stát na sebe i z hlediska mezinárodních závazků bere roli, že bude garantovat určitou lékařskou péči pro své obyvatele. K tomuto úkolu má stát garantovat určitou lékařskou péči pro své obyvatele. K tomuto úkolu má stát zřízeny univerzity, určité orgány, u kterých se skládají státní závěrečné zkoušky, dále atestační nebo jiné zkušební komise, které zaručují odbornost příslušných kandidátů a dávají jim také papír na to, že tuto odbornost splnili. Myslím tedy, že komora v žádném případě nemůže zasahovat do činnosti státní správy. Navrhuji tedy vypustit "zaručuje odbornost svých členů." Naproti tomu komora může stvrzovat splnění podmínek k výkonu lékařského povolání.

Dále je tam formulace "podle zvláštních předpisů" bylo již zde řečeno, že je to formulace neobvyklá - já sám znám zvláštního ledacos, ale zvláštní předpisy jsem dosud neviděl. Snad by tam mělo být "obecně závazných platných předpisů" nebo to celé vypustit a na obsahu by se nic nezměnilo.

V písmenu "c)" se říká, že komory hájí práva, profesní a hospodářské zájmy svých členů. Domnívám se, že sociální a hospodářské zájmy by měly hájit odbory a nikoliv komory. Ony to stejně mohou udělat, ale my jim to zákonem nemusíme přikazovat. Vypusťme tedy vazbu "sociální a hospodářské zájmy svých členů". Ponechávám tedy v odst. c): posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů.

Kromě toho se domnívám, že v odst. 1 by bylo vhodné doplnit další písmeno, který by znělo: Vydávají odborná stanoviska, jsou-li o to požádány. Když stát zřizuje komoru, chce také od komory určitou činnost, k jistým problémům etického nebo odborného rázu potřebuje stanovisko. Domnívám se, že stát by si měl vyhradit právo, případně i jiné organizace pracující ve zdravotnictví mohou potřebovat posouzení určitých problémů. Také soudy mohou například v některých obecných případech chtít stanovisko lékařské komory. Z toho důvodu si myslím, že doplnění tohoto písmene by bylo velmi potřebné.

Kromě toho se domnívám, že by tam mělo být řečeno, že komora spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví, bez čehož se reforma zdravotní péče nemůže podařit. Toto by měl naopak zákon stanovovat, že určitá forma, ať v oblasti legislativy, zdravotnické evidence nebo statistiky, spolupráce je nutná. Tím komora není omezena ve svých právech, ale je to nutná podmínka k tomu, aby nám zdravotnický systém fungoval. Ve světě totiž zpravidla hraje státu tu roli, že dohlíží na rovnováhu mezi všemi subjekty, které se na zdravotní péči podílejí, tedy lékařská komora, pojišťovna, nebo další sdružení, kde by mohla jedna z těchto institucí převážit a získat nadváhu nad ostatními. Stát je tam právě od toho, aby udržel rovnováhu v chodu, aby péče byla optimální.

Kromě toho bych navrhl doplnit další písmeno, které by znělo: Komory vystupují jako prostředník ve sporech členů komory mezi sebou. To je funkce, na kterou jsem poukazoval v souvislosti se slovenským návrhem s tím, že to je jedna z nejpodstatnějších funkcí, kterou komory jako kontrolní činnost vykonávají.

K odstavci 2: Komory jsou oprávněny účastnit se jednání při tvorbě sazebníků lékařských výkonů a tvorbě cen léků. Navrhuji za slovy "lékařských výkonů" větu ukončit, protože lékaři mohou hovořit pouze o cenách toho, co sami vykonávají, přičemž při tvorbě cen léků a léčivých přípravků...

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Promiňte, pane poslanče, pan poslanec Váca se hlásí s faktickou připomínkou.

Poslanec Oldřich Váca: Vážený pane předsedající, vážený pane kolego, měl bych dotaz. Vzhledem k tomu, že vaše připomínky jsou velice rozsáhlé a jste členem výboru, který tento zákon předkládá - je to výbor zdravotní a sociální - mám dotaz, zdali jste všechny tyto připomínky uplatňoval i ve výboru a eventuálně jaký byl výsledek. My zde slyšíme věci, které podle mého názoru měly zaznít už někde jinde. (Potlesk.)

Poslanec Jiří Payne: Já jsem připomínky uplatňoval ve výboru, ale vzhledem k tomu, že vedení výboru je v rukou předkladatelů, tak nebylo možno připomínky projednat. Myslím však, že když ne všechny výbory projednaly tento návrh, bylo by třeba to zde projednat. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: S faktickou poznámkou se ještě hlásí pan poslanec Domas a paní poslankyně Šepsová.

Poslanec Josef Domas: Vážená sněmovno, vážený pane místopředsedo, ve smyslu jednacího řádu podle § 16 žádám, aby sněmovna hlasovala o tom, že lhůta pro vystoupení řečníka bude 15 minut.

Poslankyně Lenka Šepsová: Vážená sněmovno, domnívám se, že bychom si měli ozřejmit tuto situaci. Pan poslanec řekl, že uplatňoval své připomínky ve výboru, ovšem stala se tu situace taková, že ač byl zpravodajcem, opustil v 8 hodin výbor, protože měl jinou činnost a my jsme jednali až do 11 hodin do večera. Čili myslím, že to sněmovna měla vědět.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Zazněl zde návrh pana poslance Domase, ovšem já si nejsem jist, zdali je možno dát sněmovně hlasovat v průběhu diskusního příspěvku o návrhu, který zazněl.

Poslanec Josef Domas: Paragraf 16 toto neupravuje, a proto myslím, že lze o tom uvažovat.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Já jsem si ho našel a je tam tato citace: Česká národní rada se může na návrh poslance usnést bez rozpravy na omezení řečnické lhůty, která nesmí být kratší než 15 minut. Toto je naprosto v pořádku, ovšem je tam slovo "Návrh", tzn. návrh připustit v rámci faktické poznámky. Zde si nejsem jist, jak se z této procedurální smyčky dostat.

Poslanec Jiří Payne: Dovolil bych si jednu poznámku. I kdyby to bylo odhlasováno, tak vzhledem k tomu, že neplatí zpětná působnost, tak po odhlasovaní bych měl 15 minut, do kterých já skončím. Usnadněme si tím tuto situaci. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Pokračujte tedy, pane poslanče.

Poslanec Jiří Payne: § 2 odst. 2 písm. b) "komory mají právo účastnit se výběrových řízení při obsazování vedoucích míst ve zdravotnictví." Domnívám se, že je to pravomoc široce formulovatelná, protože zdravotnictví je i ministerstvo zdravotnictví, jsou to soukromé kliniky, je to soukromá praxe a tam není na místě, aby do toho komory mluvily. To znamená, že navrhuji nahradit toto písmeno textem "komory jsou oprávněny předkládat územní samosprávě a státní správě návrhy a stanoviska na obsazování vedoucích míst ve zdravotnictví, pokud tak stanoví obecně závazný právní předpis, nebo jsou-li o to požádány."

Další bod - navrhuji doplnit do odstavce 2 další písmeno, které by znělo "komory jsou oprávněny zpracovávat statistické údaje týkající se jejich působnosti." Vzhledem k tomu, že se ukazuje, že statistika ve zdravotnictví je nesmírně důležitá k tomu, aby vůbec mohla koordinovat tuto činnost. Pokud na tom komory nebudou spolupracovat, nejsme schopni zdravotnictví dostat do slušného stavu.

Nyní tedy pokročím a vynechám několik drobnějších připomínek. K § 7, kde se říká, že uchazeč o zápis do seznamu členů komory, který nebyl komorou zapsán do seznamu členů, má právo domáhat se ochrany návrhem u soudu. Navrhuji tento paragraf zcela vypustit, protože zápis do seznamu členů vyplývá ze znění tohoto zákona, to znamená, že tam není o čem rozhodovat. To, že uchazeč se může odvolat k soudu, také vyplývá ze zákona, to tady nemusíme prostě stanovit. Jestliže komora nebude dodržovat to, co zákon přikazuje, je možné podat stížnost k soudu. Nucené korporace jsou povinny zapsat do seznamu každého, kdo splnil podmínky a tady vlastně není vůbec o čem hovořit. Tento paragraf považuji za nadbytečný.

V § 8 navrhuji doplnit, co zřejmě vypadlo z formulace § 4, 5, 6, že ztráta členství v komoře zaniká v případě soudem uloženého zákazu výkonu povolání. Myslím, že není potřeba to vysvětlovat. § 4, 5, 6 hovoří o tom, že členem se stává ten, kdo je oprávněn k výkonu lékařské praxe. Jestliže soud odejme toto oprávnění, pak člen nesplňuje podmínky členství a nemůže být členem komory.

V § 9 odst. 1 písm. a) se říká, že každý člen komory má právo volit zástupce do orgánů komory a sám být zvolen. Ale uvědomíme-li si, že se tam uplatňuje princip nepřímé volby, je tato formulace přinejmenším zpochybnitelná. V případě, že bychom přijali návrh, který zazněl, nezřizovat okresní orgány komory, byla by tato věc snadno řešitelná.

V odstavci 2 písm. b) navrhuji vypustit "dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řády komor", protože řády neznáme zatím a nemůžeme zákonem přikazovat dodržovat něco, o čem nevíme, jak bude vypadat. Jestliže bychom neměli žádnou kontrolní pravomoc - v případě, že to odporuje něčemu, nějakým právním normám - do toho zasáhnout.

Otázka řádného placení stanovených příspěvků, pokud vím, se zpravidla řeší samostatným ustanovením. Zdá se mi, že to tady nepřesně formulováno. Ale pokud navrhovatel souhlasí s tímto pojetím, které se může vymstít, pak nemám námitek.

K § 11 bych položil otázku. Není mi jasné a prosím předkladatele, aby mi to vyjasnil, kdo má vlastně právní subjektivitu v komorách. I když samozřejmě si to mohou stanovit samy, není jasné, zda okresní shromáždění má právní subjektivitu. Ani není řešena otázka dvojího členství, zda někdo může být zapsán v ústředním seznamu a zároveň ve dvou okresech zároveň. Slováci to například řeší zajímavým způsobem, že každý lékař je oprávněn zřídit si jednu soukromou praxi. Chce-li si zřídit druhou, musí požádat povolení komory. Tím jsou všechny tyto problémy vyřešeny. Nevím, proč naši předkladatelé nezvážili takovou možnost.

K otázkám § 12 a následujícím, kde se popisuje, kolik členů musí mít jednotlivé orgány komor, bych chtěl podotknout, že každá z těchto tří zřizovaných komor bude mít minimálně 1321 funkcionářů a maximálně 1837 funkcionářů. Uvědomíme-li si, že zubní péči nám poskytuje zhruba 6 tisíc lékařů, potom 1321 funkcionářů na 6 tisíc lékařů mi připadá poněkud přehnané číslo. A zákon neumožňuje snížit počty členů těchto orgánů. Zdá se mi, že jestliže každý méně než pátý člen stomatologické komory bude platit na svého kolegu za jeho ušlý čas, který stráví zasedáním na různých poradách atd., myslím si, že to nemůže vést k dobré funkci komory.

V § 13 se hovoří o tom, že okresní sdružení může stanovit pokutu od 2 do 20 tisíc korun. Zároveň se říká v dalších paragrafech, že čestná rada komory ukládá pokutu od 3 do 30 000 korun. Představme si situaci, že okresní sdružení, jeho čestná rada uloží pokutu tři tisíce korun. Představme si, že lékař se odvolá k ústřední čestné radě, která dojde k názoru, že pokuta je příliš vysoká, ale nemůže ji snížit na 2 000 korun, protože ze zákona jí to nenáleží. Myslím si, že takovéto absurdní věci, ke kterým by mohl tento návrh vést, je na místě odstranit. Bylo by vhodné v § 18 odst. 3 snížit částku 3 000 na 2 000.

Kromě toho, jestliže člen komory se může ve správním řízení odvolat proti rozhodnutí komory, jak se říká v § 13 odst. 4, a zároveň disciplinárně řeší tyto případy i čestná rada komory, dochází ke dvojímu stíhání trestného činu. Vzhledem k tomu, že čestná rada komory může uložit pokutu nejméně vyšší než ukládá okresní sdružení o 1 000 korun, byl by lékař hloupý, kdyby se odvolával k této čestné radě, protože ta by mu mohla uložit pokutu jedině vyšší. Raději se odvolá k soudu. Domnívám se dokonce, že tato dvojstupňovost odvolacích instancí uvnitř komory není ani potřebná. Tam by skutečně patřily jenom expozitury čestné rady v okresech, které by byly jakýmsi poradním orgánem ústřední čestné rady. Tím by byla situace zcela vyřešena. Okres ani nemusí hospodařit se svým majetkem. To je koncepční, mělo se to řešit v rámci zásad.

Zajímavé je, že v § 15 odst. 2 sjezd delegátů schvaluje, mění, ruší organizační, jednací, volební, disciplinární řád, ale nikde není řečeno, kdo jej navrhuje, kdo jej vypracuje. To znamená, že jej mohou pouze schválit, změnit a zrušit, ale nikdo ho nemůže navrhnout. Možná, že by stálo za to říci, že by stálá ústřední rada, výkonný orgán komory jej vypracuje a předloží. To by se potom muselo doplnit do § 16 jako nové písmeno.

V § 16 odst. 3 se říká, že představenstvo komory vede seznam členů komory. Toto místo bych ponechal, na všech ostatních místech, kde se hovoří o tom, že okresní sdružení vede seznam členů komory, navrhuji vypustit, protože je potřeba jasně definovat členství v komoře.

K otázce hospodaření se sociálním fondem se domnívám, že by bylo správnější, kdyby byla zřízena zvláštní správní rada sociálního fondu tak, jak se to u všech fondů dělá, a kdyby tento fond měl zvláštní dozorčí radu, protože představenstvo komory má podle mne především vykonávat odbornou činnost a hospodářskými záležitostmi by se měli zabývat jiní lidé, kteří budou voleni podle naprosto jiných kritérií. Pokud ponecháváme představenstvu komory obě funkce zároveň - jak hospodářskou, tak odbornou, bude muset pravděpodobně polovina členů být lékaři i ekonomy zároveň, druhá polovina odborníky ve svém oboru. Domnívám se, že dělba kompetencí je účelná tam, kde se požadavky na volbu naprosto rozcházejí. Tady by bylo vhodnější zřídit zvláštní stálý fond správní rady sociálního fondu a k němu dozorčí radu.