Česká národní rada 1990 – 1992

Poslankyně Jaroslava Moserová: Další pozměňovací návrh podala paní poslankyně Čulíková, jde o doplnění k příloze do písmene A o knihovny Slovenská technická knižnice Bratislava, knihovna Slovenského národního muzea Bratislava a Ústřední knižnice SAV Bratislava.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji, kdo je pro tento pozměňovací návrh, ať zvedne ruku. (Hlasování - 84.) Kdo je proti? (12) Kdo se zdržel hlasování? (28) Děkuji.

Pozměňovací návrh paní poslankyně Čulíkové byl přijat.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Další pozměňovací návrh podal poslanec Čech, inspirovaný poslancem Balcárkem. Vzhledem k tomu, že se tento pozměňovací návrh vztahoval k části 2 přílohy, která hlasováním odpadá vzhledem k tomu, že knihovna Státního archívu v Praze si může zajistit příslušné výtisky za úplatu po dohodě s ministerstvem kultury, táži se poslance Čecha, zda trvá na svém návrhu, který se stává irelevantním.

Poslanec Vladimír Čech: Stahuji svůj návrh.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Děkuji. Návrh pana poslance Zajíčka, který nedoporučuje zařadit knihovnu do přílohy, myslím, že mu bylo vyhověno dříve. Pan poslanec Povolný upozornil na diskrepanci mezi termínem, ve kterém jsou zasílány seznamy vydavatelů okresním úřadům a termínu, do kdy je možno uložit pokutu. V § 4 bylo uvedeno, že do 1 roku ode dne, kdy k porušení právní povinnosti došlo. Pan poslance Povolný navrhuje, aby to bylo změněno nejpozději do 18 měsíců. § 5, odstavec 4 "pokutu lze vydavateli uložit nejpozději do 1 roku" byl původní text, protinávrh zní" nejpozději do 18 měsíců od doby, kdy k porušení právní povinnosti došlo". Jinak jsme byli upozorněni na to, že by někteří vydavatelé, kteří nesplní tuto povinnost mohli uniknout sankcím.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Dávám hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu, ovšem s tím, že už jsme hlasovali ve společné zprávě o tom, že byla vypuštěna ta subjektivní lhůta 3 měsíců. Dávám tedy hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Povolného. Kdo je pro návrh prodloužit tuto lhůtu na 18 měsíců? (Hlasování - 66.) Kdo je proti? (19) Kdo se zdržel hlasování? (38)

Děkuji. Pozměňovací návrh byl přijat.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Další pozměňovací návrh podala paní poslankyně Vorlová k příloze písm. a) - doplnit povinný výtisk pro Slezský studijní ústav.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Dávám hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento pozměňovací návrh? (61) Kdo je proti? (15) Zdržel se hlasování? (37)

Pozměňovací návrh byl většinou 61 hlasů proti 52, z nichž 15 bylo proti a 37 se zdrželo hlasování - přijat.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Přicházíme nyní k pozměňovacímu návrhu pana poslance Jakla. Jeho pozměňovací návrh navrhoval původně vypustit odst. 1, § 3, tj. základní odstavec tohoto zákona a současně navrhl novou dikci. Při jednání výboru se zvážila možnost, jestliže sněmovna bude souhlasit se zněním společné zprávy tisk 103, poslanec Jakl předloží text, který navrhoval jako odst. 2, § 3. Výbor o tom jednal a 11 hlasy z přítomných doporučuje text, který navrhuje pan poslanec Jakl. Pane poslanče, mohu vás poprosit, abyste přečetl příslušný text? Jedná se o odst. 2, § 3.

Poslanec Ladislav Jakl: Navrhoval jsem znění "vydavatel je povinen nabídnout k prodeji za úplatu z každého vydání povinné výtisky podle příslušných odborů příjemcům uvedeným v obecně závazném předpisu, který vydá ministerstvo kultury, přičemž počet příjemců nepřesáhne padesát".

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Jaklovi, dávám hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Jakla. Kdo je pro, nechť zvedne ruku? (36) Kdo je proti? (40) Zdržel se hlasování? (46)

Děkuji, pozměňovací návrh pana Jakla nebyl přijat. Předposlední pozměňovací návrh podala paní poslankyně Marvanová. Vztahuje se k § 4, úvodní větě. "Povinnosti uvedené v § 2, odst. 2 a v § 3 se nevztahují na vydavatele v těch případech, kdy vydá..." Tento návrh paní poslankyně Marvanové byl ve výboru ČNR pro vědu, vzdělání a kulturu podpořen všemi hlasy.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Ještě než dám hlasovat o pozměňovacím návrhu paní poslankyně Marvanové, přihlásil se s technickou poznámkou pan poslanec Jakl.

Poslanec Ladislav Jakl: Hlasovalo se o méně významné části mého návrhu, o té podstatnější na vypuštění odstavce 1 se nehlasovalo.

Předsedkyně Dagmar Burešová: Protože už paní zpravodajka přednesla pozměňovací návrh paní poslankyně Marvanové, dávám hlasovat o tomto návrhu a pak se vrátíme k pozměňovacímu návrhu pana poslance Jakla.

Teď dávám tedy hlasovat o pozměňovacím návrhu paní poslankyně Marvanové. Kdo je pro něj, ať zvedne ruku?

(99) Děkuji. Kdo je proti? (1) Zdržel se hlasování? (24)

Děkuji, pozměňovací návrh paní poslankyně Marvanové byl přijat.

Prosím pana poslance Jakla, aby z řečniště přednesl další část svého pozměňovacího návrhu, o kterém nebylo hlasováno.

Poslanec Ladislav Jakl: Já jsem chtěl říci, že výchozí částí mého pozměňovacího návrhu bylo vypustit odst. 1, toho paragrafu, čímž by institut bezplatného povinného výtisku byl nahrazen placením a pak se mi zdálo nedůstojné této sněmovny, aby rozhodovala hlasováním o každé instituci zvlášť, tak jsem navrhoval zmocnit k tomu seznamu ministerstvo. To už je jenom technická stránka věci, o té se hlasovalo, kdežto o tom vypuštěním odst. 2 a nahrazení tímto institutem se nehlasovalo.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Dávám hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Jakla, kdo je pro tento pozměňovací návrh? Prosím paní zpravodajku, aby nám přečetla ten text.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Pan poslanec Jakl doporučuje u § 3 vypustit odst. 1, kde je text: Vydavatel je povinen odevzdat z každého vydání bezplatně na vlastní náklady do 20 dnů ode dne vydání povinné rozmnožení neperiodických publikací - dále jen povinné výtisky - příjemcům uvedeným v části I. přílohy tohoto zákona. Poslanec Jakl doporučuje vypustit tento odst. 1 § 3 a nahradit ho textem, který vám přednesl před chvílí.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Je pan poslance Jakl spokojen s touto interpretací?

Poslance Ladislav Jakl: Nikoli nahradit tento text, ale v návaznosti na toto vypuštění pozměnit text odst. 2, který se stal odstavcem 1.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Je tedy jasné, o čem se bude hlasovat? Paní poslankyně Marvanová se tváří že neví, je to ostatním jasné. (Diskuse v sále.)

Poslankyně Jaroslava Moserová: Jde o zrušení bezplatných povinných výtisků o zrušení přílohy.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Já si to také tak vysvětluji, ale vzhledem k tomu, že z pléna zaznívají pochybnosti, je tato interpretace správná. Dávám hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Jakla. Kdo je pro tento pozměňovací návrh? (Hlasuje se - 9.) Kdo je proti tomuto návrhu? (96) Kdo se zdržel hlasování? (19) Děkuji.

Pozměňovací návrh pana poslance Jakla nebyl přijat.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Poslední pozměňovací návrh jsem podala já na základě upozornění pana ministra a to je pozměňovací návrh 8. návrhu zákona, kde bylo: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1991." Podala jsem při přerušené rozpravě pozměňovací návrh, aby účinnost zákona byla dána dnem 1. května 1991.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Kdo je pro tento pozměňovací návrh, který je úplně nepochybný, ať zvedne ruku. (Hlasuje se - 115.) Kdo je proti? (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasování? (3)

Poslankyně Jaroslava Moserová: Paní předsedkyně, tím byly vyčerpány všechny pozměňující návrhy, jak byly uvedeny ve společné zprávě, tisk 103 a jak zazněly dnes z pléna, děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní zpravodajce a můžeme nyní přikročit k hlasování o celém předloženém návrhu, jako celku. Podle prezenční listiny, podle mých výpočtů z hlasování - podle posledního hlasování je přítomno 118 poslanců, podle předchozího 124. Mění se to průběžně. Navrhuji hlasovat o celém předloženém návrhu.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona České národní rady o neperiodických publikacích. Podle sněmovního tisku 52, ve znění společné zprávy výborů České národní rady, podle sněmovního tisku 103 a schválených pozměňovacích návrhů, ať zvedne ruku. (Hlasuje se - 115.) Je někdo proti? (Jeden.) Zdržel se hlasování? (13) Děkuji.

Vládní návrh zákona ČNR o neperiodických publikacích byl přijat. Nyní bych přerušila schůzi s tím, že odpoledne začneme v 15.00 h a před tím se sejde užší vedení včetně zástupců klubů v místnosti 120.

Přeji vám dobrou chuť a prosím odpoledne o dochvilnost.

(Po polední přestávce)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych zahájil odpolední část dnešního jednání schůze České národní rady.

Na začátku odpolední části našeho jednání si vám dovoluji navrhnout jednu organizační změnu, respektive přesunutí bodu programu. Vzhledem k tomu, že vláda České republiky bude zítra zasedat mimo Prahu a členové vlády převážnou část zítřejšího jednání nebudou přítomni, domnívám se, že by bylo vhodné, abychom bod XIV. - interpelace, otázky a podněty poslanců ČNR na členy vlády České republiky přesunuli za právě skončený bod IV. Tuto změnu programu bychom nyní odsouhlasili.

Dávám tedy hlasovat o tom, kdo je pro přesunutí tohoto bodu programu na začátek dnešního odpoledního jednání. (Hlasuje se - 106.) Děkuji. Kdo je proti? (12) Kdo se zdržel hlasování? (21)

Konstatuji, že tato změna programu byla sněmovnou schválena.

Na zahájení odpolední části programu požádal o slovo pan premiér Petr Pithart.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, vážené poslankyně, vážená Česká národní rado, řešíme otázku státoprávního a územně správního uspořádání České republiky. Je to problém, který se z řady důvodů artikuluje na Moravě, ale je to problém obecný, který se týká celé České republiky.

Vláda České republiky stojí za svým programovým prohlášením z poloviny minulého roku. Cituji z něho: Jeden aspekt problematiky místní správy můžeme pokládat za zralý k řešení. Je to ten okruh problémů, který předložila Morava. Dějinné vědomí i tradice společenského života z ní činí víc než pouhý region. Moravané, kteří aktualizovali téma svébytnosti, poskytli sami návod k řešení. Tím bude zemské zřízení. Obnovou samosprávy se jejich snahám dostane zadostiučinění.

Jen stručně připomenu, že česká vláda ustavila komisi pro otázky zemského zřízení, která zpracovala čtyři varianty možného řešení. Ve dnech 1. až 3. února letošního roku se pak vláda sešla k poradě ve Lnářích. Na základě zhodnocení závěrů uvedené komise usoudila, že z uvažovaných možností jsou nejvíce přijatelná dvě řešení, a to buď spolkové uspořádání ČSFR nebo zemské uspořádání České republiky v jeho samosprávné variantě. Toto je stanovisko vlády České republiky, které ovšem nemůže nijak zavazovat Českou národní radu, neboť ona je nejvyšším orgánem tvorby politické vůle v České republice.

Na své minulé schůzi dne 14. února ČNR rozhodla mimo jiné, že prozkoumá všechny čtyři varianty řešení problému. Tomuto rozhodnutí nebylo všude správně rozuměno. Část naší veřejnosti se domnívá, že je tím předjímáno konečné rozhodnutí o státoprávním a územně správním uspořádání. Není tomu tak. Česká národní rada se pouze rozhodla, jakým způsobem chce problém zkoumat. Její záměr je pochopitelný. I česká vláda, která nahlédla přednosti dvou variant, musela začít zkoumáním všech čtyř.

Ve svém usnesení z téhož dne se Česká národní rada rozhodla pro vypracování harmonogramu svého postupu a pro vytvoření společné pracovní skupiny ČNR a vlády České republiky a vyžádala si od vlády potřebné podklady. Česká vláda tento záměr akceptuje. Vyšle do pracovní skupiny své dva členy a několik dalších pracovníků a samozřejmě jim doporučí, aby při jednáních zdůrazňovali ty aspekty problémů, z nichž vycházela i česká vláda. Je přirozené, že vláda vidí jednání této pracovní skupiny jako otevřené pro nové podněty a nové iniciativy poslanců, tedy i poslanců z Moravy a Slezska všech poslaneckých klubů.

Mezi tím, že oba ministři budou upozorňovat na přednosti těch řešení, která odpovídají stanovisku vlády, a tím, že tato skupina bude otevřena i novým podnětům, není rozpor. To je přirozená východisková situace každého jednání.

Česká národní rada minule rozhodla, že se bude problémem zabývat "neprodleně" Projevila to tím, že si uvědomuje jeho závažnost. Tento problém je vskutku naléhavým úkolem dne. Vláda České republiky samozřejmě respektuje vůli České národní rady zabývat se všemi čtyřmi variantami jeho řešení, ale - jak jsem již uvedl - sama své stanovisko nemění. V samosprávním zemském zřízení spatřuje cestu k překonání centralismu, etatismu a k vybudování občanské společnosti.

K samotnému zemskému uspořádání chci říci toto: lze je snadno zrušit jediným škrtem pera, ale jeho znovuvybudování po čtyřiceti letech není zdaleka tak snadné. Jisté je to, že základní jednotkou samosprávy je obec, jíž jsme mimochodem ještě mnohé dlužni. Jisté je i to, že státní správa musí být vyvážena samosprávou. Česká vláda soudí, že dalším stupněm, případně jedním z dalších stupňů, má být země. Konkrétní podoba institucí, které budou vykonavatelky zemské státní správy nebo nositelky zemské samosprávy, je v tuto chvíli stále ještě hypotézou. Do jejího dotváření a uvádění v život je třeba se pustit - opakuji s vámi - neprodleně. Jedno je však jisté: samosprávný orgán musí mít právo hospodařit, tedy především rozdělovat okresům prostředky, které mu budou přiděleny na základě pokud možno objektivních kritérií.

Pokud jde o spolkové uspořádání, pokládá je vláda České republiky také za jedno ze schůdných řešení. Znovu však připomínám: jeho konečnou podobu už nemůže určovat Česká národní rada, protože by se týkala celé ČSFR. K její tvorbě je proto povoláno Federální shromáždění a záleží tedy i na postoji celé slovenské reprezentace.

Dneska pokládám za vhodné upozornit v této souvislosti na následující skutečnost. V současné politické situaci, kdy existují zřetelné tendence směřující k uspořádání konfederativnímu, může volba spolkového řešení uvolnit prostor právě těmto tendencím. Pokud by tedy mělo spolkové řešení vést ke konfederaci, pak i je bychom museli odmítnout. Chci za vládu České republiky prohlásit jasně a jednoznačně: česká vláda je upřímným stoupencem federace. Konfederace pro ni není v žádném případě alternativou.

Chceme-li vytvořit samosprávní zemské zřízení, pouštíme se do úkolu, při jehož řešení nám mohou být ku pomoci ověřené zkušenosti odjinud. Všem netrpělivým chci připomenout obdobný úkol, před nímž stála před lety Spolková republika Německo. I tam bylo budování samosprávy jednotlivých spolkových zemí celou jednou historickou etapou. Trvalo osm let, než se tam dospělo ke konečné uspokojivě fungující podobě. Tím nechci říci, že máme před sebou osm let rozvažování. Jsem přesvědčen, že nemáme ani... Raději se však zdržím jakéhokoli časového určování.

Proto se nemůžeme řídit ultimativními požadavky, které nás chtějí vhánět do ukvapených rozhodování a které nás stavějí před nesplnitelný úkol. Ano, chceme začít na věci neprodleně pracovat, postupovat krok za krokem a vytvořit životaschopné dílo.

Nejdůležitějším reprezentantem politické vůle i tvůrcem naší státnosti je, jak jsem již připomněl ČNR. Tuto její úlohu bude vláda České republiky respektovat a bude osvědčovat loajalitu vůči jejím postupům a rozhodnutím. Proto mohu dnes skončit konstatováním: poslední slovo má Česká národní rada. Za vládu se přimlouvám o opravdu urychlené řešení s tím, že poskytneme České národní radě i její pracovní skupině veškerou potřebnou pomoc. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Zahajuji rozpravu k tomuto vystoupení. Jako první se do rozpravy přihlásil písemně poslanec Alois Válek. Připraví se poslanec Váca.

Poslanec Alois Válek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, na vaše lavice jsem si dovolil položit asi 15 kopií tzv. výzvy poslanců HSD - SMS v ČNR, otištěné minulý čtvrtek v našich novojičínských novinách. Jde o názornou ukázku současné publicistické perly tohoto hnutí, které se snaží květnatou a dramatickou mluvou přesvědčit obyvatele Moravy a Slezska o jejich utrpení a jediné cestě ke spravedlnosti v čele s HSD.

Již při prvním čtení v úvodu této výzvy jsem si připadal jako poslední Moravan u tragické zdi letohrádku Hvězda na Bílé Hoře, neboť co si má člověk představit pod tvrzením: "Je i dost těch, kterým nevadí, že důvěrný vztah k rodnému kraji je systematicky vymazáván z našich srdcí." Proboha! Kdo nám, Moravanům, tak strašně ubližuje? Kdo nám to rve z našich niter lásku ke kousku země, kde jsme se narodili a žijeme? Cožpak vláda vydala podobné usnesení? Nebo se snad do Moravskoslezské země rozjeli záludní Češi a podplácejí ožebračené obyvatele, aby zapomněli na svůj původ?

Autoři výzvy dále nostalgicky vzpomínají, jak "zjara loňského roku probouzeli v našich myslích naději a víru v lepší a demokratičtější zítřek Moravy a Slezska." Ano, po vyhrané bitvě se lid dobře probouzí, to se vždy najdou přímo přehršle vůdců, z nichž mnozí ještě pár měsíců předtím hlásali zcela jinou víru a lásku ne k rodné zemi, ale k veliké zemi Sovětů, na což bychom si mohli zavzpomínat se dvěma poslanci z Nového Jičína, nyní za Moravu a Slezsko, dříve aktivními členy internacionální KSČ. Již jednou se pokusili se svými soudruhy změnit svět ke svému obrazu - víme, s jakými výsledky. Teď experimentují s osudy Moravy, což ve mně vzbuzuje oprávněnou nedůvěru a plodí různé výzvy k občanům.

Jsem si vědom toho, že tito poslanci budou reagovat na toto má slova. Musel jsem je však konečně vyslovit, aby bylo jasné, že lekce z demokracie by neměl dávat ten kdo ji svou činností v rodné straně pomáhal potlačovat v nejhorších letech normalizace.