Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Zdeněk Kotrlý: Vážená předsedkyně, vážená sněmovno, nemám v úmyslu zvrátit rozhodnutí Občanského fóra. Ovšem - pokud OF skutečně představuje jednotu. Bylo řečeno, že jednání probíhala korektně. Já jsem včera na předsednictvu ČNR slyšel z úst poslance Vlacha, že 90 % členů Občanského fóra s tímto rozhodnutím souhlasí. Já si dovolím podotknout, že pokud existuje schůze Klubu Občanského fóra, tak k ní pochopitelně existuje i záznam účastníků. Jen jedenkrát se stalo, že schůze měla 90 % účast. Jinak je pochopitelné, že možná existuje jiná platforma, kde dochází ke 90 % shodě. Nakonec toto se ukáže i při hlasování. Skutečností je, že každá informace na předsednictvu ČNR je zapisována, že je tedy možné si ji ověřit.

Pokud se týká nynějšího návrhu, odpovídá tomu, co lze očekávat. Je to pohled z mého hlediska, říkám to úplně otevřeně, jde o útok lidí, kteří prostě nerespektují to, co by se dalo nazvat plošné rozložení volebních výsledků. Jak jistě víte, existuje plošně obyvatelstvo v České republice nejen v Praze, ale existuje obyvatelstvo i na Moravě. A tito všichni lidé volili Občanské fórum. Znovu se lze podívat na nové složení předsednictva a podívat se na to, kolik je tam zástupců z Moravy a jak dalece je respektováno, že každý volič je na stejné úrovni. Každý volič má právo být ctěn a demokraticky vážen. Nerad to říkám, ale i voliči, kteří volili Komunistickou stranu, jsou řádnými občany této republiky. Tyto obyvatele nelze z České národní rady vyřadit, nelze je vyřadit z toho, aby předsednictvo nereprezentovalo plošné výsledky voleb. Je to demokratický orgán, dokonce orgán krizový a musí respektovat Českou národní radu v místech, která jsou nejen v Čechách a na Moravě, ale i trochu mezinárodně, a především musí respektovat, a především musí respektovat Českou národní radu v období krize.

Já jenom připomínám, jak se velice osvědčilo předsednictvo časově vzdálenějšího parlamentu. Tehdy bylo volené špatně, ale osvědčilo se zejména v roce 1968. Měla by se respektovat situace a mělo by se vycházet z toho, že každý volič má v této republice nezadatelné právo, jeden volič jako volič druhý. Jakákoliv náprava proti duchu jednoty mi připadá špatná a nepromyšlená.

Říkám to otevřeně, protože tento duch je loď, která je přehuštěna úmysly. To je věc doby, pochopitelně, těchto 200 poslanců bude znovu vytvářet další vnitřní politické činy, tak, jak to Česká národní rada musí v politickém životě mít. Je to tedy vnitřní život České národní rady, který především v současné době představuje rekonstrukci předsednictva.

Já bych chtěl ještě zdůraznit jednu věc. Já si pochopitelně myslím, že je to dokonce v pořádku. Dochází k tomu, že z předsednictva ubývá - a to je jednoznačné - lidí, kteří kdysi signovali Chartu 77. Je tomu tak proto, že zdejší sbor má naprosto jiné úmysly.

Začíná pevná stranická kázeň a ti lidé, kteří měli v disentu v úmyslu nedopustit, aby byla soustředěna politická a ekonomická moc do jednoho centra, nemohou dneska být podrobeni tomu, čemu se říká stranická kázeň, tzn. nemohou souhlasit s tím, aby znovu docházelo k tomuto soustředění moci. Já bych sám chtěl říci jedno. Do předsednictva, které bude vykazovat naprosto čistou stranickou linii, tzn. vertikální směry a bude držet stranickou kázeň, pochopitelně do tohoto předsednictva nepatřím a zásadně nebudu souhlasit se situací, kdy ministr financí je zároveň předsedou vládní strany, kdy dochází k tomu, že zasedání rady, ke kterému došlo po sněmu, již bylo uzavřené. Já jsem v radě seděl od začátku, ale i v dobách revolučních, když šlo o velmi závažné věci, mohli tam chodit občané. Dochází k situaci, kdy se uzavírá určitá vedoucí síla společnosti do regulí, které byly nesnesitelné v době, kdy jsem proti nim vystupoval, budu tedy proti nim vystupovat i na půdě tohoto parlamentu, kdy, nezlobte se, každý byl zvolen na základě vlastního rozhodnutí. Já jsem se nechal zvolit do hnutí, jehož řádný sněm např. odsouhlasil heslo, že strany jsou pro straníky a Občanské fórum je pro všechny.

To nebylo pro mne heslo vágní, to bylo pro mne heslo zásadní. Já jsem tedy vstupoval do hnutí, kde jsem nepředpokládal, že po několika měsících budu vystaven stranické kázni, a že tato stranická kázeň se bude projevovat tak, že aniž bych chtěl např. mít nějaké jiné názory, tak přesto je o mně rozhodnuto a je řečeno, jestli jsem vhodný nebo nejsem vhodný. Znovu opakuji, nemohu nic udělat, hlasovací možnost zůstává vám a je to tak správně na tomto orgánu. Já mohu říci jen svůj názor, že nesouhlasím s tím, aby se mnou bylo manipulováno, abych byl odstraňován jako člověk jistého názoru.

Z předsednictva Federálního shromáždění např. byli nedávno odstraňováni lidé za určité charakterové vady apod. Nyní bylo využito toho, že předsednictvo, jako jeden z mnoha státních orgánů ČSFR, přijalo peníze. Toto předsednictvo je odevzdalo. Přesto, že na schůzi 22. prosince ve sněmovně návrh neprošel, nebyl odhlasován, přesto došlo k situaci, že lidé, kteří budou odvolaní, se dostanou do pozice lidí, kteří v politice udělali velice chybný krok a jsou za to trestáni. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Do diskuse by měl nyní vstoupit pan poslanec Chromý. Po něm vystoupí jako člen předsednictva pan poslanec Ortman.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, dámy a pánové. Není tomu tak dávno, co jsem si dovolil z tohoto místa upozornit na některé projevy poslanců, v nichž zapomínali, že se nacházejí na půdě parlamentu a počínali si, podle mého soudu, jako na tržišti. Dnes soudím, že v celé této budově panuje již několik týdnů napětí, nervozita, které naši práci vážně zpomalují. Nabízí se tu otřepané: cosi shnilého je v českém parlamentě. Bližšímu pozorovateli však nemohlo uniknout, že tuto parafrázi je nutno vztáhnout - nerad to konstatuji - na Občanské fórum. To, jako nejsilnější politické seskupení v ČNR, nese za vzniklou situaci a atmosféru politickou odpovědnost. A zde je na místě má první vážná námitka proti technice, jakou se mají provést změny v předsednictvu ČNR, totiž, že by mělo odstoupit celé předsednictvo. Není to ovšem námitka nejvážnější a nejzásadnější. Uvádím ji proto, že právě spor o způsob změn podrýval do posledních dnů pracovní rytmus celé ČNR.

Došlo při něm mimo jiné k neserióznosti OF při informování jak koaličních partnerů a KSČM, tak ale i vlastních poslanců a poslankyň za OF.

A co odměny, určené předsednictvu ČNR? Nejsou právě ony oním nejpádnějším důvodem k demisi celého předsednictva ČNR? Tato otázka vyvstane na mysli každému, kdo pozorně naslouchal mým předešlým slovům a je s tímto problémem alespoň zběžně seznámen. Jsem přesvědčen, že je to vážný důvod pro demisi předsednictva. Potvrzuje to nejednotnost rozhodnutí a postupu, s jakým jednotliví členové předsednictva k této otázce přistoupili nebo případně, jak s odměnami naložili. Zároveň však okamžitě dodávám, že tato jediná možná alternativa platí ve stabilizované a fungující demokratické společnosti. Že k takovéto fungující a stabilizované demokracii máme ještě daleko, o tom nemusím snad nikoho přesvědčovat. A právě tento moment, bod, který měl být tou poslední kapkou v poháru trpělivosti skupiny poslanců OF, kteří vznesli na poslední schůzi svůj požadavek na volbu nového předsednictva, považuji za klíčový.

Ukázalo se totiž při jednání, že právě tato skupina poslanců nevztahuje tuto nespornou politickou chybu na všechny členy předsednictva. Ale dokonce, že by mělo dojít k funkčnímu povýšení některých členů předsednictva z řad OF. Ale i tento fakt se mi, prosím, jeví jako podružný fakt, svědčící spíše o jisté politické nevyzrálosti a nejisté politické kultuře.

Za daleko závažnější a zásadnější, a proto zde také vystupuji, považuji absenci smyslu a míry pro zachování parlamentní demokracie a stability ČNR, která je bytostně důležitá nejen pro dělnost tohoto parlamentu, ale především pro dnešní vnitropolitickou situaci v přímé návaznosti na vývoj války v Perském zálivu. Znovu se totiž ukázalo, že ani tato sněmovna ještě neoplývá osobnostmi, které by mohla v zájmu politické stability ČNR a udržení parlamentní demokracie nabídnout. Přesto i zde došlo při jednání o změnách v předsednictvu k paradoxu. O dvou takových nesporných osobnostech, které v předsednictvu figurují, se uvažovalo, aby byly vyměněny nebo alespoň funkčně degradovány. Ptám se, i to má být zárukou stability a dělnosti a autentičnosti práce našeho parlamentu?

Ale abych byl konkrétní, mám na mysli předsedkyni ČNR paní Burešovou. Přesto, že má na již zmiňované hrubé politické chybě předsednictva největší podíl, je pro chod ČNR v této situaci její politická kultura a prezentace stále nepostradatelná. Ale ani Václav Žák, oplývající svou odbornou zdatností, systémovým a analytickým myšlením a přístupem k řešení problémů, včetně bezesporu nevídaného pracovního nasazení, je pro práci ČNR těžko nahraditelný někým srovnatelným právě v těchto kvalitách, jimiž se z poslaneckého sboru nikdo v takové míře dosud neprojevil. A přesto má být vystřídán. Považuji to za hazard s intelektuálním potenciálem této sněmovny, kterého v naší práci není nikdy dost.

V této souvislosti je třeba si uvědomit a každý z poslanců to dobře ví, na jakou až neuvěřitelně vyčerpávající práci jsme se dali. S kolika a jakými zásadními legislativními úkoly jsme se střetli a ještě střetneme a jak je každé otálení parlamentu přímo sebevražedné pro společnost, jak každý projev perfekcionismu a procedurálního alibismu, případně řečnického producírování se, je nepochopením základního úkolu, pro který jsme byli do tohoto parlamentu zvoleni; vytvořit legislativní základy právního, demokratického a ekonomicky transformovaného státu. Je dávno jasné, že v tak krátkém čase, jako jsou dva roky, můžeme připravit jen základní rámec pro tuto dalekosáhlou přeměnu. Teprve naši nástupci nejen dotáhnou a prohloubí naši práci, ale zbaví ji, doufejme, všech chyb, kterým se lze těžko vyhnout. A to obecně platí i pro práci předsednictva. Nevěřím, že i nové předsednictvo, zachová-li ono pracovní nasazení jako to minulé, se nedopustí chyb. Pravděpodobně i těch vážných. Ale uvažovat v této souvislosti o změně rytmu, tempa a nasazení naší práce by ve svých důsledcích opět znamenalo, že nespokojenost, netrpělivost a sociální napětí ve společnosti se zvýší a mohou vyvolat případnou nedůvěru společnosti k celému tomuto parlamentu.

A zde znovu musím důrazně opakovat: to, že tomuto zákonodárnému sboru hrozí, že v novém složení předsednictva uplatní jiné rozložení politických sil, které nebude odpovídat legitimním výsledkům v červnových volbách, představuje nikoli nevinné, ale vážné porušení parlamentní demokracie. A to je, podle mého názoru, to nejvážnější rozkolísání stability nejvyššího orgánu státní moci a jediného zákonodárného orgánu v ČR. Toto rozkolísání směřuje totiž jak do společnosti, tak směrem k vládě ČR.

Za pozadí 6 měsíců, kdy jsme vyslovili důvěru programovému prohlášení vlády ČR, svědčí tento neuvěřitelně krátký časový úsek o naší nevyzrálosti a malé sebekritičnosti, s jakou často přistupujeme k vlastní práci, k práci druhých a nyní i k této změně. To, že dále postupujeme ukvapeně, aniž jsme stačili uzavřít otázku lustrací v našem zákonodárném sboru a postavit ji na legitimní základ, to, že jsme nevyužili skutečnou konstruktivní možnost, jak svou práci v této sněmovně učinit operativnější, pružnou a méně vyčerpávající a nespojili tuto změnu s urychleným zpracováním, projednáním a schválením jednacího řádu, který bychom měli během krátké doby přijmout, a který by nám umožnil legitimně a elegantním způsobem vyřešit i stávající politickou realitu, to všechno dohromady vypovídá i cosi navíc.

Že totiž všichni stojíme v tomto parlamentě dnes také před vážným politickým rozhodnutím. Zda-li kyvadlo politického vývoje ještě více rozhoupáme směrem doprava, a nebo zda-li zhodnotíme situaci, nepodlehneme atmosféře, která se na této půdě několikrát vytvořila a uvědomíme si - včetně poslanců OF - že se nenacházíme na Sněmu OF, ale na půdě parlamentu, který je stále představitelem svébytnosti českého národa a jeho nejvyšším zastupitelským sborem.

Vystupuji právě kvůli těmto skutečnostem, které, přestanou-li být námi garantovány, znamenají podle mého názoru nést spoluodpovědnost za destabilizující vývoj v naší společnosti. Budu samozřejmě jen rád, když se ve svém odhadu zmýlím. A pokud se jedná o mou osobu, považuji fakt nedůvěry za to nejmenší, co by se České národní radě mohlo přihodit. Konečně, řadě poslanců je znám i můj osobní postoj k této otázce, který však pro meritum projednávané věci není důležitý a je vlastně předurčený tím, co jsem se vám zde, dámy a pánové, snažil vyzdvihnout a zdůraznit. Nepochybuji, že tento můj příspěvek bude hodnocen negativně. Nepochybuji ale také o tom, že jeho důsledky jsou minimální ve srovnání s tím, co je dnes ohroženo. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Ortmana, připraví se paní poslankyně Moserová.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, nejprve bych se chtěl vyjádřit k údaji z vystoupení poslance Petra Koháčka, a sice k té části jeho vystoupení, kdy hovořil o místech, která byla dohodnuta při jednání s politickými partnery. Chtěl bych zde říci za naše účastníky jednání, že jednání, která byla dosud vedena, byla s našimi partnery z OF označena jako informativní a při nich jsme byli seznámeni a dnes jsme vyslechli názor Občanského fóra.

Nyní bych vás chtěl seznámit se stanoviskem Klubu komunistických poslanců k projednávané otázce.

Schůze České národní rady byla svolána na žádost členů Meziparlamentního klubu demokratické pravice, kterou 21. prosince 1990 podpořilo 71 poslanců. Uplynulé dny byly ve znamení jednání představitelů poslaneckých klubů, zastoupených v České národní radě. Názor parlamentního Klubu KSČM se v celém průběhu jednání neměnil a nemění se ani dnes. Tlumočím vám jej i v této chvíli.

Domníváme se, že systém poměrného zastoupení, uplatňovaný v tomto volebním období v České národní radě nemůže být zpochybňován argumenty o změně situace v jednom hnutí. Vždyť jde o parlament, zvolený ve svobodných volbách, v nichž voliči projevili důvěru kandidátům volebních stran. Složení předsednictva ČNR by mělo odpovídat dosaženým volebním výsledkům. Změny v profilaci nejsilnějšího parlamentního klubu by neměly být realizovány na úkor jiných parlamentních stran. Klub komunistických poslanců nemá důvod měnit své zástupce v předsednictvu České národní rady. Jsme přesvědčeni, že před Českou národní radou stojí naléhavé úkoly v ústavní a jiné zákonodárné činnosti, související s řešením naléhavých problémů ve společnosti. Veřejnost právem očekává, že na ně bude soustředěna naše pozornost.

O to více vystupuje do popředí nutnost konstruktivního přístupu všech poslanců. Nikoli tedy vytváření parlamentních krizí a snaha řešit je následně personálními změnami, ale pozornost každodenním starostem občanů této republiky. A to považujeme ve shodě s našimi voliči za hlavní úkol České národní rady v této době. (Potlesk.)

Poslankyně Jaroslava Moserová: Vážená paní předsedkyně, členové vlády, dovolte, abych oslovila své kolegy a kolegyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dnes vypukla válka. My se zde připravujeme na provedení změn ve složení předsednictva České národní rady v den, kdy vláda obou našich republik sahá k mimořádným opatřením pro zajištění bezpečnosti našeho státu. Když už jsme se v této situaci octli, prosím, aby změny, projednávané po řadu dní, byly provedeny bezodkladně. Je třeba, aby tento zákonodárný sbor zemí Koruny české byl připraven plnit své povinnosti v této těžké době, a aby členové předsednictva měli plnou důvěru sněmovny. Pocit nestability je paralyzující. Prosím, aby se postupovalo bez zbytečných průtahů. (Potlesk.)

Poslanec Ladislav Krčma: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve svém příspěvku jsem chtěl podpořit návrh pana poslance Bárty, bohužel, bylo to již zde řečeno. Sám nepokládám za vhodné a vůbec za potřebné odstoupení předsednictva ČNR, kvůli nějakým odměnám. Ve Slovenské národní radě se o tom nehovoří a ve Federálním shromáždění rovněž tak. Pokud OF hodlá za potřebné vyměnit některé své příslušníky, potom je to věcí samotného Občanského fóra. Z předběžného jednání poslanců OF s KDU, HSD a KSČM při reorganizaci předsednictva ČNR jde o výrazný posun doprava. Nově vzniklým rozložením politických sil v předsednictvu by vznikla situace, která by neodpovídala daným mandátům voličům v červnových parlamentních volbách. Naopak, nová situace by byla v plném souladu se 16 body reformní strategie ekonomické reformy pana Klause. Pokládám za důležité upozornit zvláště na 6. bod, jehož přesné znění cituji:

"Čím menší je vměšování parlamentu a čím větší je autonomie vlády, tím snazší je implementace reforem. Parlament musí schválit základní strategii, ale nesmí se pokoušet ji realizovat."

Kam vede nekontrolovatelná vláda jedné strany, víme z nedávné minulosti. Převaha vlády jedné strany v současnosti by vedla k nekontrolovatelnému růstu cen v nedomyšlené ekonomické reformě. Nedopusťte proto, vážené poslankyně a vážení poslanci, omezení vašich pravomocí v parlamentu, které by později mohlo následovat. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Hofhanzla, připraví se paní poslankyně Kantůrková, což je poslední písemná přihláška do diskuse.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená sněmovno, vážená paní předsedkyně, vážená vládo, chtěl bych přednést pozměňovací návrh na předsedu výboru pro životní prostředí a urbanismus. Po odstoupení předsedy výboru poslance Laštůvky hlasoval výbor pro životní prostředí v neúplném složení o návrhu nového předsedy. Stejný počet hlasů získal poslanec Jančáry a poslanec Zubek. Protože poslanec Zubek nebyl přítomen, byl předběžně navržen poslanec Jančáry. Po projednání se členy výboru a předběžné dohodě se zástupci stran, jsem se rozhodl navrhnout sněmovně poslance Zubka. Domnívám se s ostatními členy výboru, že poslanec Zubek je vzhledem ke svým zkušenostem zárukou dělnosti výboru.

Poslankyně Eva Kantůrková: Paní předsedkyně, pánové z vlády, dámy a pánové v České sněmovně, původně jsem nechtěla mluvit, nic jsem si nenapsala, ale po návrhu, který zde přednesl zástupce OF na změny v předsednictvu, považuji za svou povinnost říci svůj názor, protože jsem jedním z těch členů předsednictva, kteří podali demisi a myslím tedy, že mám k tomu návrhu také co mluvit.

Naprosto se ztotožňuji s tím, co zde řekl pan poslanec Chromý, ostatně je to předseda Klubu poslanců OF. Chtěla bych nyní vysvětlit důvody své abdikace a tyto důvody jsou zároveň mým názorem na to, s čím souhlasím a s čím nesouhlasím v návrhu, jak. to zde bylo za OF předneseno.

Především jsem se snažila zabránit tomu, aby byla odvolána z funkce předsedkyně ČNR paní Burešová, proti které byly největší útoky z řad poslanců pravice. Považovala jsem možnost, že by tato žena odešla z funkce předsedkyně ČNR za projev českého buranství a zdálo se mi naprosto neslýchané, aby člověk těch kvalit, těch schopností, té elegance, toho, co ona všechno představuje, nebyla nadále představitelkou státu. To byl tedy můj první důvod k abdikaci.

Druhý důvod byl v tom, že považuji za naprosto nepřípustné, abychom požadovali odstoupení předsednictva jako celku. Tady Občanské fórum vystupuje skutečně jako jediná vládnoucí strana. Ostatní strany - pokud jsem se ptala jejich představitelů - s ničím takovým nesouhlasí, s ničím takovým nepočítají přesto, že nám se podávají informace jiné. Myslím si, že rekonstrukce předsednictva je vnitřní záležitostí Občanského fóra. My jsme svou abdikací dali možnost rekonstrukci udělat, ale ne s tím cílem, že například dojde k výměně funkce místopředsedy Michala Krause za někoho jiného. Děkuji vám.

Poslanec Karel Biňovec: Vážená paní předsedkyně, vážené předsednictvo, zástupci vlády, vážení kolegové a kolegyně, budu skutečně stručný, neboť není čas na krasořečení. Jen těchto několik vět. Divím se poslancům, kteří hovoří o krizi a neví o čem. Divím se těm, kteří sem zatahují nějaké otázky financí. O tom přece nebyla řeč. Aspoň, co jsem slyšel, co přednášel poslanec Koháček. Jde o prostou věc - upevnit dělnost naší práce tím, že po půl roce zvolíme do předsednictva lidi, kterým většina bude důvěřovat, a podle mne je to základ demokracie a upevnění stability a nikoliv, jak tu bylo stále prorockými slovy až apokalypticky hovořeno o tom, že to přivodí nějakou národní krizi. To, co řekla paní dr. Moserová - jednejme, volme.