Česká národní rada 1990 – 1992

Teprve po dopadu liberalizace cen a dalších ekonomických projevech budeme moci kvantifikovat trend nezaměstnanosti, který se do konce tohoto roku podařilo udržet v národohospodářsky málo významné míře do 2 promile. Zákon využívá všech možností, jak omezit nezaměstnanost na přechodnou frikční nezaměstnanost. V § 5 vymezuje pojem rekvalifikace prioritně v profesní struktuře. Rekvalifikace budou vytvářet podmínky k bezprostřední zaměstnanosti podle potřeby trhu práce. Stejně tak zákon přisuzuje důležitost spolupráci orgánů ve státní politice zaměstnanosti, ve snaze zajistit těsnou vazbu rekvalifikace - brzká zaměstnanost.

Zákon zavádí, kromě termínu uchazeč o práci, i nový pojem zájem o práci, jako vyjádření snahy o zabezpečení plynulého přechodu z jedné zaměstnanosti do druhé, bez mezistupně nezaměstnanosti. Poptávka po práci má být rovněž pozitivně ovlivňována zřizováním společensky účelných - pracovních míst a vytvářením veřejně prospěšných prací, což bude rozšiřovat počet pracovních míst, zejména pro krátkodobou přechodnou zaměstnanost.

Výbor ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví ocenil ze jména v § 12 původního číslování odraz moderních integračních trendů v politice zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností.

V § 12 je další specifikace úkolů úřadu práce. Ten se stává skutečnou osou a centrem politiky zaměstnanosti. Je vybaven značnou pravomocí a bude pracovat se širší účastí občanů, s vytvářením poradních sborů a spolehlivým občanským zázemím.

Předkládaný zákon o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti, který ČNR předkládá, je prvním takovým zákonem v působnosti České republiky. Nahrazuje nařízení vlády České socialistické republiky č. 121/1970 Sb. o povinnostech organizací a občanů při zabezpečování práce občanů, které pojednávalo zaměstnanost ve zcela jiných historických podmínkách, v podmínkách neefektivní, nestabilní umělé zaměstnanosti. Dále tento zákon zrušuje zákonná opatření předsednictva ČNR č. 306/1990, které před pěti měsíci odstartovalo vznik úřadů práce.

Předložený návrh zákona je věcný, výrazně přispěje k vyšší úrovni státní politiky zaměstnanosti a lze ho označit za dobrý zákon, obsahově vyvážený. Je v souladu, jak se již zmínil ministr Horálek, s příslušnými, mezinárodními úmluvami, jmenovitě s úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 88/48 o bezplatném zprostředkování práce i s úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci v zaměstnání, jakož i s úmluvami a pakty jinými.

Výbory ČNR, s výjimkou mandátového a imunitního, řádně projednaly na svých schůzích v prosinci 1990 návrh vládního zákona ČNR o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. Výbory vyjádřily 12 věcných pozměňovacích návrhů, které jsou obsaženy ve společné zprávě. Do společné zprávy nebyly zařazeny tři věcné pozměňovací návrhy. Dovolte, abych se o nich zmínil.

Na str. 2 původního tisku 121 národohospodářský výbor navrhuje do § 1 vložit nové písmeno d) ve znění: Zajišťování součinnosti při zřizování učňovských míst. Jde o připomínku doporučující povahy, kterou by bylo možno akceptovat tehdy, jestliže by ministerstvo práce a sociálních věcí ČR mělo určitá oprávnění při plánování potřeb kvalifikovaných pracovníků, jako tomu bylo dříve. Současná právní úprava však klade na roveň žáky středních odborných učilišť nebo odborných učilišť se žáky gymnázií a středních odborných škol.

Další nezařazená připomínka navrhovala vypustit odstavec 2 § 5, na str. 5, tisku 121. Jde o ustanovení, které ukládá zaměstnavatelům, aby při svých záměrech ve vývoji zaměstnanosti vycházeli z rekvalifikačních programů vydávaných ministerstvem práce a úřadů práce. Žádný z výborů ČNR nepožaduje toto ustanovení vypustit, naopak ústavně právní výbor a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví navrhuje úpravu § 5, odst. 2 obsaženou v návrhu společné zprávy. I když nejde o pregnantní ustanovení vůči zaměstnavatelům, lze doporučit vzhledem k závažnosti rekvalifikačních procesů v nejbližší době toto ustanovení v návrhu zákona ponechat.

Poslední připomínka, která nebyla zahrnuta do společné zprávy, zní - položil ji výbor pro vědu, vzdělání a kulturu - v §6 nahradit v úvodu slovo zřizuje slovy - může zřizovat. Je to na str. 5 tisku 121. Podle úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 88/48 o zprostředkování zaměstnání čl. 4, kterou je ČSFR vázána, jsou účastnické státy povinny zřizovat komise nebo orgány, jež koordinují postup při realizaci státní politiky zaměstnanosti v příslušné oblasti. Tady § 6 návrhu zákona zcela odpovídá zmíněné úmluvě, a doporučuje se proto ponechat.

Dříve, než požádám o otevření rozpravy, dovoluji si připomenout výhodnost podávání eventuálních pozměňovacích návrhů písemně.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jako společný zpravodaj doporučuji, aby předložený vládní návrh zákona o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti - sněmovní tisk 121 ČNR, byl schválen ve znění doplňujících připomínek společné zprávy. A nyní prosím pana předsedajícího o zahájení rozpravy.

Děkuji za slovo.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Lomovi a otevírám rozpravu k tomuto zákonu. Jako první se přihlásil pan poslanec Dohnal. Připraví se pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Vojtěch Dohnal: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená sněmovno, podávám tento pozměňovací návrh, a to ke společné zprávě k § 2, odst. 3 - aby byla vypuštěna věta: "Při jmenování vychází ministr práce a sociálních věcí ČR zpravidla z výsledků konkursního řízení."

Odůvodnění návrhu: V zákoně o okresních úřadech jsme v § 8 - jmenování přednosty okresního úřadu nezavázali vládu, aby vypsala na přednostu okresního úřadu konkursní řízení. Připadá mi tedy nepochopitelné, abychom k tomuto zavazovali ministra práce a sociálních věcí v případě ředitelů pracovních úřadů. Nehledě na to, že ve větě, kterou navrhuji vypustit, je použito slůvka "zpravidla", takže pana ministra sociálních věcí a práce vlastně k ničemu nezavazujeme.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená sněmovno, za prvé bych měl technickou otázku na pana předsedajícího, jestli má cenu, abychom zasedali v tomto počtu, když zde nejsou přítomni lidé z výborů, které musí zasedat a nemohou slyšet naše pozměňující návrhy. Nechápu, jak potom budou hlasovat. To považuji za znevažování naší práce.

Jinak bych měl pozměňovací návrh, který se vám možná bude zdát poněkud kacířský, ale musím ho přednést, zvláště po tom, co řekl pan ministr.

Na str. 5, § 6 doporučuji vypustit. Odůvodnění: Bylo tady řečeno, že se vychází z mezinárodních dohod, které byly ovšem podepsány v roce 1952, tzn., že neodpovídají přece jen zcela dnešním podmínkám.

Navíc se domnívám, že neodpovídají zdaleka situaci, ve které jsme, že jsou tvořeny pro konstituované společnosti, pro konstituované odborové orgány, organizace zaměstnavatelů, družstev a dalších.

V tomto okamžiku, kdy ministerstvo práce nebo úřady práce jsou povinny zřizovat poradní orgány složené z příslušných zástupců, domnívám se, že řada zástupců je naprosto nekompetentních. Odborové orgány nejsou v řadě míst ustaveny, vystupují tak, jak by odborové svazy vystupovat neměly. Navíc pan ministr mluvil o tom, že je to moderní regionální politika a do budoucna, že by to měly být správní rady. To pokládám za zcela podivnou koncepci, protože pokud zachováváme nějaké principy demokracie, tak bychom měli vycházet - pokud máme státní správní orgány, zatím ze samosprávných orgánů, ale tyto samosprávné orgány musí být voleny z našich občanů a nemohou to být zástupci jednotlivých zájmových skupin.

Nemůžeme pouštět do normálně fungujícího demokratického systému zástupce zájmových skupin a obávám se, že to odbory, svazy zaměstnavatelů a další orgány jsou.

Proto doporučuji § 6 vypustit.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bendovi. K jeho poznámce o neúčasti bych řekl, že jsem si toho vědom a nejsem s tím spokojen. Ale jak bychom měli řešit tuto otázku, když máme připravit další zákony k projednávání a tyto výbory nad nimi musí současně sedět. Usnášeníschopni jsme, podle podpisů a podle seznamu, takže, musíme za těchto ztížených okolností - chceme-li do vánoc celý program projednat - takto postupovat, i když to není právě žádoucí. To na vysvětlenou.

Prosím pana poslance Stodůlku.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno. Mám pozměňovací návrh k § 7, odst. 3 a 4, nejen ve znění, které je ve společné zprávě, ale navrhuji v odstavci 3 § 7 toto znění: "Zjistí-li porušení obecně závazných předpisů o zaměstnanosti, nebo obecně závazných právních předpisů, týkajících se vzniku změn a skončení zaměstnání a pracovních podmínek zaměstnanců, s výjimkou pracovních podmínek vyplývajících z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, je zaměstnanec orgánu kontroly, pověřený provedením kontroly, povinen vyžadovat na zaměstnavateli odstranění zjištěných nedostatků." V souvislosti s tím v odstavci 4 navrhuji vypustit v první větě slova: "a tři". To znamená, že text by zněl: "zaměstnancům zaměstnavatele, kteří v určené lhůtě zaviněně nesplní povinnost, která jim byla uložena podle odst. 2, může zaměstnanec orgánu kontroly..."

Dále vzhledem k tomu, že není jasné, co se rozumí nevykonáváním samostatné výdělečné činnosti v § 3, odst. 2, protože máme registraci samostatných podnikatelů, nikoliv povolovací řízení, navrhuji určit dobu, po kterou to nevykonává a můj návrh je po dobu tří měsíců, to znamená, že uchazeč o zaměstnání musí prokázat, že po dobu tří měsíců podnikání, ve kterém je zaregistrován, nevykonává. Děkuji.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. I v tomto zredukovaném počtu si dovolím vás oslovit s jedním pozměňovacím návrhem, ke kterému mi dovolte určitý důvod. Nedělám to rád, že přednáším pozměňovací návrh až ve sněmovně, ale dostal jsem včera večer dopis postpenitenciárních kurátorů a manželských a předmanželských poradců. Pokusím se vám tady některé jeho myšlenky, které - zdůrazňuji - jsou i mými názory, tlumočit a vyvodit z toho pozměňovací návrh.

Všechno, co zde přednesl pan ministr Horálek, a co se deklaruje v návrhu zákona, se převážně týká dávkové sociální péče. Domnívám se, že to postihuje jen jednu část názvu ministerstva a jednu část titulu pana ministra, to je "práce a".

Příspěvky, dávky, vyhledávání pracovních míst, zprostředkovávání a jako vrchol rekvalifikace, to je vše. Je mi jasné, že v době, která nás čeká, je tento přístup primárně nutný. Musím ale říci, z hlediska své profese, že není jediný a už vůbec není samospasitelný. Dávky a příspěvky, tento sociální přístup, který je nám zde deklarován, pomáhají sice v akutní situaci, jsou však jenom pasivním sociálním přístupem a ve svých dlouhodobých důsledcích spíše petrifikují sociální problémy. Ve světě jsme se s tím setkali. Je řada lidí, kteří pak nemění svou sociální situaci buď proto, že ji nejsou ochotni změnit, žije se jim dobře tak, jak žijí, a nebo nejsou schopni ji změnit. Dostávají se nezaměstnaností, do takové sociální a osobní situace, že toho nejsou schopni.

V celém světě je v popředí tzv. aktivní sociální péče, tzn. reedukace, sociální práce, poradenství a neméně významná terapie.

K tomuto právě se váže dopis, ze kterého si dovolím několikrát citovat.

Snížení možnosti spotřeby způsobené nezaměstnaností nebude ohrožovat uspokojení jen základních životních potřeb, bude frustrovat potřebu uplatnění, úspěchů či uspokojivého postavení mezi lidmi. Ztrátou zaměstnání přichází člověk o velikou část svých významných mezilidských vztahů. Bývá však druhá, zpravidla ještě podstatnější část, a tou je rodina. Ta představuje skutečně záchrannou sociální síť nezaměstnaného. Kde tato síť chybí, nebo kde nevydrží nápor stresové situace, tam často po nějaké době najdeme vykořeněného, izolovaného člověka, který přestal mít zájem se o sebe starat.

Vzniknou tuláci bez domova, alkoholici, toxikomani apod., jejichž základní životní situace je zoufalá, avšak život těchto lidí se nikdy nemůže zlepšit vyšší podporou v nezaměstnanosti či jinými dávkami. Často za pomoci těchto prostředků se jen dále sami ničí.

Postavení otce v dnešní české rodině nebývá pevné - teď je tam zdůrazňováno, proč, tím vás nebudu zdržovat... říká se tomu krize otcovství.

Ztráta tradiční role živitele rodiny nepochybně v mnoha rodinách ohrozí už tak dost narušenou otcovskou prestiž a vyhrotí latentní konflikt. Nezvládnutí těchto konfliktů povede k rozpadu rodiny, jehož výskyt nebude ovlivněn úrovní hmotného zabezpečení rodiny postiženého nezaměstnaností.

A dále už jen několik drobných citátů: Nezaměstnaností budou silně postiženi mladí lidé, kteří ukončili přípravu na povolání. Způsob, jak se s faktem nezaměstnanosti vyrovnají, výrazně ovlivní celou jejich osobnost. Další ohroženou skupinou jsou lidé před důchodem, s jejichž masovou nezaměstnaností se zřejmě budeme setkávat po provedení privatizace.

(Poslanci z postranní části sněmovny si stěžovali, že není slyšet.)

Děkuji za upozornění a jsem mu rád. Četl jsem tak rychle proto, že mám pocit, že vás zdržuji. Tento pocit mívá člověk často, když se sem postaví a má na poslední chvíli pozměňovací návrh; nemohl jsem však nepřečíst to, co čtu, sám bych to lépe neformuloval. Děkuji za upozornění, budu číst pomaleji a hlasitěji.

Chceme vás touto argumentací přesvědčit o tom, že redukovat problém sociálních opatření vůči nezaměstnanosti na problém hmotné podpory by bylo katastrofální. Problém nebude holé přežití, nýbrž přežití významných mezilidských vazeb a přežití vlastní sebeúcty. Potvrzují to i zkušenosti ze západních zemí.

Je známo, že angličtí fotbaloví fanoušci - tady skutečně odbočuji, ale dovolím si to - měli dost prostředků, aby si mohli dovolit cestovat na zápasy svých klubů po celé Evropě, avšak jejich vykořeněnost a z ní plynoucí agresivitu, tento relativní blahobyt neodstranil.

A úplný závěr: Koncepce, podle níž měly být poradny a pracoviště kurátorů spolu s dalšími složkami sociální péče přičleněny k Okresním správám sociálního zabezpečení, a kterou podpořit i sociální a zdravotní výbor ČNR, nakonec zřejmě narazila na odpor České správy sociálního zabezpečení, a tak všechny tyto instituce zatím patří pod okresní úřady. Obávají se, že nebudou využívány a že s nimi nebude spolupráce.

Žádáme vás proto, abyste při koncipování záchranné sítě sociálních opatření zvážili potřebu psychologické a sociální práce s nezaměstnanými a jejich rodinami a vymezili tak prostor pro uplatnění těchto poraden a terapeutických pracovišť.

Děkuji za pozornost při sledování částí dopisu. Pokusil bych se nyní formulovat pozměňovací návrh k § 11 odst. 1. Z důvodů, které jsem uvedl, postrádám tuto vazbu na tato pracoviště. Dovoluji si navrhnout do tohoto paragrafu doplnění písmena o) a p).

o) Spolupracuje (tedy Úřad) s postpenitenciárními kurátory a dalšími terapeutickými pracovišti, jakož i s humanitárními institucemi s cílem začlenění a léčby osob společensky nepřizpůsobených a osob v krizových situacích

(může, ale nemusí být určitý výčet: dlouhodobě nezaměstnaní, osoby předdůchodového věku, atd.).

p) Spolupracuje s manželskými a předmanželskými poradnami s cílem uchovat významné rodinné a interpersonální vztahy lidí postižených nezaměstnaností.

Předpokládám, že by to nebylo tak složité, protože všechny tyto instituce jsou stejně alespoň pod metodickým vedením ministerstva práce a sociálních věcí, i když jinak patří pod okresní úřady.

Děkuji za pozornost a za eventuální podporu. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji poslanci Gjuričovi. Do rozpravy se dále přihlásil pan místopředseda Kasal. Připraví se pan poslanec Jakl.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pane předsedající, dámy a pánové! Ve svém vystoupení budu reagovat na pozměňovací návrh pana poslance Dohnala.

Musím říci, že je to snad poprvé, kdy s panem poslancem nemohu souhlasit. Domnívám se totiž, že návrh ve společné zprávě, kde se praví, že při jmenování vychází ministr práce a sociálních věcí zpravidla z výsledků konkursního řízení, ministra nijak neomezuje, naopak mu dává prostor k tomu, aby využil případného dobrodiní, které konkursní komise a konkursní řízení může udělat.

Během svého krátkého působení na okresním národním výboru jsem měl možnost zasedat v řadě konkursních komisí. Nemyslím, že by to byl institut nadmíru dobrý, ale na druhé straně si dovedu docela dobře představit, že pan ministr, pokud bude rozhodovat z Prahy, může být podezírán z toho, že rozhoduje od zeleného stolu, nebo může být podezírán z pragocentrismu.

Situace na řadě okresů není zcela jednoznačná a myslím, že by pan ministr měl mít možnost po vlastní úvaze využít konkursního řízení. Pokud by bylo argumentováno tím, že jsme odhlasovali, že na místo přednostů okresních úřadů konkurs nepožadujeme, myslím, že jedním z důvodů je i to, že dost těžko stanovit, z čeho by takový přednosta okresního úřadu měl být před komisí zkoušen: tady ta specializace na ředitele úřadu práce je poměrně užší, je to specializovaná záležitost a domnívám se, že konkursní komise v tomto případě může mít svůj význam. A proto dávám na uvážení panu poslanci Dohnalovi, jestli by svůj pozměňovací návrh nevzal zpět.