Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji. Já se domnívám, že jsme volně sklouzli do rozpravy. Faktické poznámky k formulaci. Paní poslankyně Marvanová.

Poslankyně Hana Marvanová: Já chci jen připomenout svůj návrh, který byl doplněním formulace, kterou přednesl poslanec Šimeček. Směřoval k tomu, že výsledky lustrací budou předány komisi - nyní už jsme si ji odhlasovali - komisi předsednictva ČNR k posouzení a politickým stranám. Čili to je můj doplňující návrh k formulaci.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Ano, já to tady mám napsané, paní poslankyně to řekla, pan Šimeček souhlasí s tím, aby to bylo takto upraveno.

Poslanec Josef Šimeček: S touto úpravou je možno souhlasit.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Prosím, abyste přečetl celý druhý bod.

Poslanec Josef Šimeček: Česká národní rada ukládá předsednictvu ČNR požádat federální vládu o výsledky lustrací všech kandidátů do obecních zastupitelstev. Výsledky lustrací předat právě vytvořené komisi České národní rady a politickým stranám, které o to požádají.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Pan poslanec Kelnar.

Poslanec Jaroslav Kelnar (z místa): Mně se to zdá příliš složité, aby se to dalo místním volebním komisím.

Poslanec Josef Šimeček: Odmítám připojit tuto poznámku, protože se domnívám, že by to k ničemu dobrému v obcích nevedlo.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Ano, pan poslanec Dohnal ještě.

Poslanec Vojtěch Dohnal (z místa): Chci jen upozornit, že bude zapotřebí, aby s tím všichni kandidáti vyslovili písemný souhlas. Jinak je nemožné je lustrovat.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Já se domnívám, že Federální shromáždění už rozhodlo o lustraci.

Poslanec Josef Šimeček: Tuto poznámku pana Dohnala odmítám připojit, protože se domnívám, že rozhodnutí FS je závazné pro celé území ČSFR.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Ano, pan poslanec Výborný ještě.

Poslanec Miloslav Výborný (z místa): Dámy a pánové, ukončili jsme rozpravu, není možné ji znovu zahajovat a znovu podmiňovat to, co bychom eventuálně mohli v rozpravě řešit.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji. Pane poslanče, žádám ještě jednou o přečtení návrhu druhého bodu usnesení a dám o něm hlasovat.

Poslanec Josef Šimeček: Česká národní rada ukládá předsednictvu ČNR požádat federální vládu o výsledky lustrací všech kandidátů do obecních zastupitelstev. Výsledky lustrací předat právě vytvořené komisi ČNR a politickým stranám a hnutím.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Ještě faktická poznámka z pléna:............................................................ právě vytvořená komise - to se mi nezdá vhodné.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Komisi předsednictva České národní rady. Dávám hlasovat, kdo je pro tento druhý bod usnesení. nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) (100) Kdo je proti? (3) Kdo se zdržel hlasování? (29) Druhý bod usnesení je schválen. Žádám o třetí bod usnesení.

Poslanec Josef Šimeček: Česká národní rada ukládá předsednictvu ČNR požádat o provedení lustrací osob, jež přicházejí v úvahu ke jmenování přednostou okresních úřadů a výsledky předat české vládě.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Myslím, že to je naprosto jasné. Mohu dát hlasovat?

Kdo je pro? (Hlasuje se.) (115 pro.) Děkuji. Domnívám se ovšem, že je nutné nechat hlasovat o celém návrhu usnesení jako celku. Návrh usnesení má celkem 6 bodů. Tři body, které přednesl pan poslanec Šimeček a tři další, které vzešly z rozpravy; týkaly se lustrací pracovníků ONV, respektive zmocnění budoucích přednostů, podpory žádostí o lustraci soudců a o sestavení komise ČNR, která bude na lustracích pracovat. (Hlas z pléna: Je třeba dokončit hlasování.)

Omlouvám se, domníval jsem se, že v tomto případě to není nutné, protože ze 130 bylo 115 pro. (Je to nutné.) Hluboce se omlouvám. Žádám tedy poslance, kteří u bodu 3 usnesení, které navrhl pan poslanec Šimeček, byli proti, nechť zvednou ruku. (Hlasuje se.) (1)

Kdo se zdržel hlasování? (13) Děkuji, učinili jsme zadost povinnosti a nyní ještě jednou žádám, abychom hlasovali o celém usnesení, které má šest bodů, najednou.

Připomínka z pléna: Domnívám se, že to asi není nutné, když jsme odhlasovali všechny body.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Domnívám se, že to vyžaduje jednací řád, protože je potřeba učinit povinnosti zadost. Žádám tedy poslance České národní rady, aby pozvednutím ruky vyjádřili souhlas s celkovým textem usnesení k bodu VII našeho jednání.

Kdo je pro? (Hlasuje se - 104) Kdo proti? (3) Kdo se zdržel hlasování? (26)

Děkuji, tím jsme schválili usnesení k VII. bodu našeho jednání.

Posledním bodem pořadu je

(Hlasy: Přestávku!)

Pokud budeme pracovat racionálně, tento bod bude během deseti minut vyřízen. Nemusíme dělat přestávku. Jste pro? Dávám hlasovat, kdo je pro, abychom pokračovali dále v našem jednání? (Hlasuje se - většina pro.) Myslím, že je to naprostá většina. Děkuji. Dovolte mi tedy, abych pokračoval dále.

Zprávu předsednictva jste dostali písemně na stůl do tisku 84. včetně dodatků. Jsou nějaké dotazy nebo připomínky k předložené zprávě?

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, dámy a pánové. Je před námi jedna záležitost, na které mi velmi záleží a je to příprava české ústavy. V našem volebním období, které je v pořadí šesté, nám nezbývá příliš mnoho času na tuto práci. Je to - dalo by se říci - náš hlavní úkol; mohli bychom se nazvat "ústavodárné shromáždění". Při této práci je potřeba, abychom byli v zásadních věcech zajedno, abychom měli v zásadních východiscích pro přípravu ústavy jasno. Tento zásadní přístup by se měl promítnout do jednotlivých detailů ústavy.

Je samozřejmě nutné, aby zásadní zlom, který v politice našeho státu nastal 17. listopadu, se promítnul do všech důsledků ústavy a do celého našeho právního řádu. Místopředseda federální vlády před nedávnem řekl, že to, co nyní podnikáme, v souvislosti s přípravou Listiny práv, je evropským unikátem. Evropa od nás očekává, že se k lidským právům brzy vyjádříme.

Já jsem o těchto věcech hovořil s některými lidmi ze zahraničí a připomněl jsem zkušenost, že u nás ústava má platnost zhruba 20 let.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Pane poslanče, dovoluji si v souvislosti s § 21 upozornit, že projednáváme zprávu o činnosti předsednictva ČNR a chci se zeptat, zdali konkrétně k této zprávě máte nějaké připomínky; prosím, abyste je formuloval.

Poslanec Jiří Payne: Podle jednacího řádu mám, přinejmenším, 15 minut. Nelze se usnést na kratším příspěvku, než je 15 minut. Prosím, abyste mě nepřerušoval.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Dovolte, abych odcitoval § 21: poslanec, kterému bylo uděleno slovo, má mluvit k projednávané věci, odchyluje-li se od projednávané věci, může na to předsedající poslance upozornit, což jsem právě učinil.

Poslanec Jiří Payne: To sice můžete, ale na stránce 6 předložené zprávy se jedná o této věci, o přípravě Listiny práv. Prosím, abyste mě nepřerušoval. Hovořím k věci.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Zatím jsem to nepochopil. Děkuji.

Poslanec Jiří Payne: Po Praze nebo mezi poslanci v různých kruzích kolují jisté fámy, které souvisí s tím, jak byla Listina práv připravována. Dokonce existuje taková fáma, že určité informace v těchto komisích, které se projednávají, se dostaly nedopatřením ven. Taková situace je podle mne nepřijatelná. Jaký je současný stav přípravy ústavy a této Listiny?

Česká národní rada si 27. června vytvořila celkem tři komise, které se nějakým způsobem vztahují k tomuto textu. Je to komise pro lidská práva, která by snad měla co říci k této listině. Pak je to komise pro českou ústavu a politická parlamentní komise, která by měl hájit náš postoj k ústavě či k ostatním dvěma ústavám. První komise, pokud mé informace sahají, se pravděpodobně dosud nesešla. Druhá komise se jednou sešla na zcela nepřipraveném jednání, kde nakonec bylo nutné přerušit jednání a dát zúčastněným půlhodinové volno na studium, protože nikdo nebyl na jednání připraven. Upozorňuji, že tato komise návrh Listiny vůbec neprojednala a vůbec jej neviděla. Ačkoliv jsem žádal o předložení tohoto návrhu, dodnes jsem ho nedostal.

O tom, jak postupovala tzv. politická parlamentní komise, jaká byla jednání a o jejich výsledcích sněmovna vůbec nebyla informována.

Další skutečnost nasvědčuje tomu, že politická parlamentní komise, tzv. 10 - 10 - 14, postupuje velmi benevolentně k tomu, kdo do této komise patří a nepatří. Někteří lidé jsou bez vědomí komise na přípravu ústavy přizváváni k jednání, protože zřejmě jsou komusi sympatičtí, jiní lidé zase přístup nemají. Někteří exponovaní aktivisté předsednictva ČNR jsou dokonce členy pěti komisí a některé z nich vedou, já si nedovedu představit, jak, vedle své ostatní práce, kterou mají na starosti, mohou zvládnout řízení ještě tolika dalších komisí.

Pokud jsem měl možnost zabývat se tím, jak se zpravidla připravuje ústava, zjistil jsem, že přípravné práce na ústavě vždy vedl předseda ústavně právního výboru. Také by bylo asi na nás, abychom nejen připravili ústavu, ale abychom k ní připravili řádnou dokumentaci, jakýsi komentář, abychom vysvětlili, co jsme tím vlastně mínili, alespoň v našich demokratických dějinách tomu tak bylo zvykem.

Tyto formální připomínky ovšem nepovažuji za zcela nejdůležitější. Zásadní jsou jistě výsledky, ke kterým tato komise dospěla. Uplynulo půl roku od té doby, co jsme komisi ustavili. Komise se sešla dosud pouze jednou a neprojednala to, co nyní má být předloženo sněmovně. Takovýto postup jednání považuji za zcela nepřípustný. Kromě toho se vyskytly v tisku informace, že už vlastně ústavy jsou napsané. Pan prezident se s nimi seznámil. A když jsem se ho na to dotázal při návštěvě ve výboru potvrdil, že ústavy jsou již kdesi napsané. Já jsem se ovšem domníval, že my máme být,ústavodárným shromážděním a že tedy ústavy máme psát my. Nikdo se ani pod návrh nepodepsal. Snad je to kdosi v zákulisí, kdo se ani pod návrh nepodepsal, kdo ani návrh nepředložil regulérní formou, jako poslaneckou iniciativu, ani není jasné, zda má v kompetenci takovýto návrh předkládat.

Návrhy se odkudsi objevují na stole, jako kdyby to bylo řízeno odněkud ze zákulisí. Ti, kdo. by se na přípravě textu měli podílet, nejsou vůbec informováni. Zatím, pokud vím, byl jediný legální návrh na Listinu práv předložen Komunistickou stranou Československa jako politická iniciativa poslanců FS.

Tato komise pro přípravu ústavy se rozděluje na jakési sekce, aniž by byla provedena rozprava o obecných východiscích, aniž by bylo vyjasněno pojetí právního státu, který chceme budovat. Jestliže nedojde k této koordinaci, potom výsledný text bude naprosto katastrofální a chaotický.

Dokonce jisté skutečnosti nasvědčují tomu, že při jednání se slovenskou stranou nebyly ani prostudovány všechny dohody z doby vzniku naší republiky, které souvisí s lidskými právy, s právy menšin, a že k těmto dohodám, které jsou dodnes platné, nebylo přihlédnuto. Podstatná část ústavy se bude schvalovat bez jasné koncepce, bez jasného pojetí ústavy a hrozí nebezpečí, že během několika málo týdnů budeme muset tento text opět novelizovat. Není nepodstatná ani jazyková stránka. Při takovémto způsobu přípravy není možno dosáhnout toho, aby ústava měla jednotný jazyk a aby to byl hezký jazyk. Vzhledem k tomu, že jako poslanci jsme nebyli vůbec informováni o tom, jak práce na přípravě, postupují, hrozí, přinejmenším, dvě nebezpečí. Jednak jsou to problémy při projednávání tohoto návrhu, jednak se můžeme dostat opět do situace, že pod nátlakem, protože je to dohodnuto se Slováky, a že nám zbývá několik málo dnů z těch patnácti, které jsme si dnes schválili, přijmeme text, který bude konfliktní, a který nám znemožní další práce na ústavě. Navíc může být ohrožena celá řada dalších, právních předpisů, které jsou dosud platné a my do té doby, než by se měla schvalovat tato listina, nejsme schopni zabezpečit, aby struktura našeho státu dále fungovala. Například, je ohrožena existence prokuratury.

Jednání o přípravě ústavy probíhá zcela bez účasti veřejnosti. O přípravě ústavy a o potřebě nové ústavy se hovořilo už před 17. listopadem. Tehdy vedoucí síla společnosti, komunistická strana, nepředpokládám, že z důvodů demokratického založení, ale prostě proto, že to doba vyžadovala, přizvala ke spolupráci například církve a řadu dalších organizací. Byly tady skupiny, které zastupovaly určitou část obyvatelstva a měly právo předkládat návrhy a prodiskutovávat je. My bychom teď chtěli velice podstatnou věc schválit během 14 dnů, bez jakékoli rozpravy, bez vědomí veřejnosti. Domnívám se, že ústavu nemůžeme nikomu vnutit.

Ústava musí být naší společnou záležitostí. Je potřebné, aby veřejnost ji přijala za svou. Stejně tak listina lidských práv. Můžeme, například, v zákoně o obcích i proti značné části veřejnosti učinit určitá ustanovení, jestliže to pokládáme za moudré. V otázce lidských práv to ale učinit nemůžeme. Ta musí být opravdu přijata veřejností. Veřejnost je ovšem zaměstnána jinými problémy a hlavně vůbec není informována, protože informace o jednáních se zřejmě utajují. Dostávám dopisy od některých voličů, kteří na toto nebezpečí upozorňují a varují před tím, abychom listinu neschvalovali. Není možné přimět komisi, která se vůbec neschází, která je složena z přetížených funkcionářů, aby pracovala. Není možné přimět kohokoli ke koncepční práci. Cítím se velmi bezradný a cítím velké ohrožení budoucnosti, protože chyby v ústavě se zřejmě učinily před rokem 1948 a vedlo to ke katastrofálním důsledkům. Naše chyby by mohly mít možná obdobné důsledky. Času nezbývá mnoho. Půl roku se nic nedělalo.

Možná bude nutné některé poslance v souvislosti s touto prací uvolnit z činnosti ve výborech, protože práce na ústavě bude muset postupovat podstatně rychleji. Jsem znepokojen skutečnostmi, které nasvědčují nedostatečné přípravě a dokonce snad i někdy náznakům manipulace. Z těchto důvodů se obracím na sněmovnu, aby také rozhodla, zda naše schválení komise ze 27. června neproběhlo v situaci, kdy jsme nebyli dostatečně informováni, a abychom případně toto své usnesení znovu zvážili. To za prvé. Za druhé prosím o uvážení, zda by v komisi neměli být někteří členové nahrazeni těmi poslanci, kteří mají o práci na ústavě zájem a mají dokonce i schopnosti koncepčně se na práci podílet, ale nebyli zahrnuti do seznamů členů komise.

Prosím sněmovnu, aby rozhodla, zda by tato komise pro svoji závažnost neměla být zvolena dokonce tajnou volbou. Dále se domnívám, že bychom měli uvážit revokaci našeho usnesení o tom, že na schválení Listiny lidských práv si ponecháváme pouze 15 dnů na projednání. Za šesté, v zásadě nesouhlasím se šestým odstavcem o práci předsednictva ČNR o přikázání tohoto návrhu k projednání. K tomuto návrhu, podle mne, není možno přistoupit, protože jej dosud neprojednala komise, která je pověřena jeho přípravou. Navrhuji, aby tento odstavec byl v usnesení, přinejmenším, vypuštěn, ze zprávy. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu poslanci. Odpoví předsedkyně ČNR paní Burešová.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, když jsem poslouchala pana poslance Paynea, tak jsem měla pocit jakéhosi nedorozumění. Je pravda, že byla ustavena komise pro ústavu, současně byla ustavena komise - v menším obsazení podle politického klíče plus pětičlenná komise expertů - pro vypracování Charty lidských práv. Myslím, že pro nás pro všechny, jako poslance, zvyklé pracovat se zákony, je jasné, že musíme začít právě od této Charty lidských práv, protože od těchto lidských práv se odvíjí koncepce celé ústavy. Komise, která se zabývá listinou lidských práv, pracuje velice intenzívně. Jsem přesvědčena, že jsem o tom informovala Klub občanského fóra opakovaně, v ostatních klubech informace proběhly také, ale znovu před sněmovnou - protože je možné, že přece jenom došlo k určitému šumu - opakuji, že po celý letošní podzim probíhala přípravná jednání v komisi, že došlo ke zpracování návrhu a tento návrh, pro vaši informaci, je reflektováním veškerých paktů o lidských právech a mezinárodních smluv, které náš stát ratifikoval, a které musíme přenést do vnitřního zákonodárství. Byli bychom asi příliš pyšní, kdybychom si mysleli, že to, na čem pracovaly všechny národy světa po několik desítek let, ba po staletí, my dokážeme během několika měsíců, nejvýše roku, zformulovat lépe. Jde tedy o to, abychom jednotlivá ustanovení. týkající se lidských práv vybrali správně, abychom se soustředili na nejdůležitější, abychom je logicky uspořádali a abychom postihli veškerá lidská práva, která upravit musíme. Musíme ovšem upravit určitý standard lidských práv, protože tato listina má být přijata jako federální zákon. Okolo tohoto problému od začátku byly určité problémy, protože původně si představovala, hlavně slovenská reprezentace, že sama přijme slovenskou Chartu lidských práv, naše česká reprezentace, že rovněž přijme Chartu lidských práv a Federální shromáždění svůj vlastní ústavní zákon. To naráželo na určité potíže, protože je velice těžké, byť i prostřednictvím personální unie, provázat všechny skupiny a komise tak, aby došly k naprosto stejným závěrům. Toto bylo usnesení, k němuž došlo ve Svratce asi před šesti týdny.

Ukázalo se, že tento postup je velice složitý, a proto došlo potom ve Federálním shromáždění k závěru, že bude přijat tzv. recepční zákon, jímž budou přijaty pakty, které upravují zásadní lidská práva. Po této schůzce ve Federálním shromáždění jsme se znovu sešli, znovu jsme se věcí zabývali a po schůzce ve Federálním shromáždění, kde jsme se setkali jak se zástupci Slovenské národní rady, tak s poslanci Federálního shromáždění, jsme potom znovu jednali v Bratislavě. Domnívám se, že toto jednání v Bratislavě bylo velice úspěšné. Musím vás informovat o tom, že původně Slovenská národní rada, resp. její zástupci, měli požadavek, že bude přijata ústavní listina pouze pokud jde o základní lidská práva, tedy lidská, občanská práva a politické svobody. Pokud jde o ostatní práva, kulturní, hospodářská. sociální a zejména o práva národnostních menšin, slovenská strana nejprve odmítala o těchto právech jednat a do společné listiny je pojmout.