Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr státní kontroly ČR Bohumil Tichý: Vážený pane předsedající, vážená Česká národní rado. Řekl jsem ráno, že zde přednesu nějakou informaci ohledně obrazu situace v našem hnutí, ale zároveň jsem tuto informaci omezil tím, že asi nebude tak obšírná, jak by si třeba tazatel představoval.

Dovolte mi tedy, abych po bohatých konzultacích, byť rozporuplných, s poslanci našeho klubu vyjádřil toto stanovisko: Je to původně napsaný dopis předsedkyni ČNR a říká se v 1. odstavci toto - v souvislosti s některými novinovými zprávami sdělujeme, že předsedou Klubu poslanců HSD-SMS zůstává nadále poslanec Ján Kadlec. Dále chci konstatovat, že naši poslanci dodrželi svůj poslanecký slib, který složili do vašich rukou - míněna tedy paní předsedkyně - a vyjadřujeme podporu vlády České republiky pod vedením předsedy vlády Petra Pitharta.

A teď jde ještě o to, zda tedy poslanci mají také důvěru v toho, kdo zastupuje zájmy našeho hnutí ve vládě. O tom jsme se dohodli, že přednese stanovisko jeden z poslanců, to nemohu přednášet já a bude to stanovisko našeho Klubu poslanců. Domnívám se, že tato informace není vyčerpávající a že neuspokojí naprostou většinu tázajících, ale domnívám se také. že postačí k tomu, aby našemu hnutí byla dána nadále důvěra, a že můžeme nadále vystupovat tak, jak jsme vystupovali doposud. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu ministrovi, faktickou poznámku má pan poslanec Fendrych.

Poslanec Luděk Fendrych: Vážený pane předsedající, paní a pánové poslanci. Klub poslanců HSD-SMS mne pověřil tím, abych vám přečetl toto krátké stanovisko: Vše, co poslanci HSD-SMS považovali za nutné českému parlamentu sdělit, učinil ve svém vystoupení jménem Klubu jeho předseda pan poslanec Kadlec. Poněvadž vše, o čem pan poslanec Bárta mluvil, zná jen z neoficiálních kruhů, a poněvadž obsah toho co v této záležitosti paní předsedkyni došlo, zaujme Klub poslanců HSD své stanovisko později. Děkuji.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji. Žádá si někdo vystoupit do rozpravy? Domnívám se tedy, že mohu uzavřít bod č. VI. Chci upozornit, že povinností vlády České republiky je odpovídat na dotazy, otázky a podněty poslanců, jak to vyplývá z jednacího řádu. Není proto třeba, abychom přijímali samostatné usnesení k tomuto bodu.

Dalším bodem dnešního jednání je

O rozšíření pořadu o tento bod požádal pan poslanec Jančáry a proto mu nyní dávám slovo.

Poslanec Julius Jančáry: Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych vám chtěl poděkovat, že jste rozhodli o zařazení tohoto bodu do programu a tím mu tedy přiznali vážnost, o které, ostatně, jsme diskutovali v politických klubech - řekl bych - s výsledkem zatím nepatrným.

Já bych vám nejprve řekl, jak to v ČNR funguje. Je tu tiskový odbor, který má jednoho člověka, tento tiskový odbor předává zpravodajství ČTK, t.j. tak zvané souhrnné zpravodajství a z ČTK si to potom vyzvedávají jednotlivá vydavatelství. Já jsem se původně domníval, že ta informační bariéra vzniká mezi tiskovým odborem a ČTK. Není tomu tak, zjistil jsem, že v tiskovém odboru je akreditováno přes 60 novinářů, kteří jsou zváni jednak na plenární schůze, ale i na schůze výborů a komisí. Po celou dobu plenárního zasedání mají k dispozici tiskové středisko a Československý rozhlas má v budově dokonce vlastní rozhlasové studio. Z průběhu celé schůze vydává podrobné zpravodajství ČTK, plus vydává výtah, v podstatě informační blok, který se jmenuje flesh. Zpravodajství ČTK za posledních 14 dnů je takovýto balík, je to asi 50 stran. Stejně tedy dává ČTK zpravodajství z práce výborů a komisí, včetně zahraničních návštěv, navíc jsou tedy zváni do výboru i ti akreditovaní novináři. Oni, samozřejmě, raději vypíchnou senzaci, než mnohdy úmornou práci ve výborech a komisích.

Problém tedy spočívá v tom, co si vyberou jednotlivá vydavatelství ze zpravodajství ČTK čili ta bariéra je dále. Z hlediska vnitřního uspořádání lze říci, že by tiskový odbor měl mít o člověka více, který by se zabýval činností, řekl bych rozvrhovou. Samozřejmě, je i dost na nás, abychom spolupracovali přímo s těmi jednotlivými vydavatelstvími.

Já jsem si dovolil připravit návrh na usnesení k tomuto bodu, pokud byste se k tomu ještě samozřejmě chtěli vyjádřit, bylo by to takové vodítko k rozpravě.

Česká národní rada

1. Žádá masové sdělovací prostředky, zejména ústřední tisk a televizi, aby podrobněji a častěji informovaly naši veřejnost o činnosti ČNR, jejích výborů, komisí i poslanců, a to zejména prostým, nekomentovaným výčtem okruhu projednávaných otázek. Vycházím z toho, že ten nekomentovaný výčet je základní informace, potom nechť si vypíchnou body, které považují za důležité.

2. Česká národní rada žádá vládu České republiky, aby urychlila přípravu vydávání vládních novin, které budou informovat přednostně o práci vlády České republiky a České národní rady.

To je základní otázka, jak jsem mluvil v kuloárech se členy vlády - je to v přijatelném stavu - ale chtělo by to popíchnout, čili to popíchnutí by bylo od nás.

3. Doporučujeme všem poslancům. aby aktivně spolupracovali se sdělovacími prostředky, především při seznamování občanů se svou činností mezi voliči - k tomu využít regionální tisk - a jednali s ústředními listy svých stran a hnutí, aby tyto přejímaly v úplné podobě zpravodajství ČTK, tzv. fleš, popřípadě týdenní program práce České národní rady.

Vycházím z toho, že by měla mít jednotlivá vydavatelství zájem na tom, aby voliče i volební strany informovaly co nejúplněji. Tady to je právě ta bariéra přechodu od souhrnného zpravodajství ČTK k jednotlivým nakladatelstvím, vydavatelstvím, šéfredaktorům.

4. Ukládá tiskovému odboru České národní rady, aby ČTK předával týdenní rozvrh činnosti výborů, komisí a pléna České národní rady, jakmile je sestaven, zejména s úplným výčtem navrženého pořadu jednání, aby občané měli přehled o tom, co bude na pořadu a dle svého zájmu nás v případě - ještě v poslední chvíli, měli možnost ovlivnit.

To je takový závěr. Znovu říkám, myslel jsem si, že ta bariéra je jinde, že je mezi tiskovým odborem a ČTK, ale v tom to není.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu poslanci Jančárovi a otevírám rozpravu. Prosím, pan poslanec Lom.

Poslanec Petr Lom: Vážené dámy, vážení pánové, já se obávám, že teď řeknu něco, co nebude příliš populární, ale myslím si, že my chceme tržní mechanismus, chceme tržní hospodářství, ale nechceme některé jevy, které jsou v tržním hospodářství běžné. Čili my bychom chtěli nějak vyloučit - já se obávám, že to nepůjde. Moc se bojím, že nepůjde žádat noviny, aby uveřejňovaly to či ono, spíš naše práce ve výborech a v parlamentě musí být taková, aby si zpravodajce přitáhla a musí být tak koncepční, aby o nás psali. Jinak zveřejňovat výčet všech akcí, nevím, podle mého názoru, jestli bude z novinářského hlediska přitažlivé. Takže s tím souvisí i další body kolegy Jančáryho, kterého si jinak velmi vážím, ale z jeho návrhu bych podporoval podnícení vydání nějakého ustanovení o vládních novinách, ale ostatní věci vypadají příliš direktivně - i ta nabídka fleše ČTK - nevím, je svatým právem novináře vybírat si co chce. Nevím, jestli bychom dosáhli toho, aby zveřejňovali všechno in extenzo. Já vím, že místní tiskový odbor a v tom se se svým předřečníkem shoduji, právě dává nabídku zpráv a když to kontroluji v denním tisku, tak vidím, v jaké rozdílné šíři si to redaktoři z toho vezmou. Anebo vůbec ne. Myslím, že to by asi nebyla správná cesta, jak bychom chtěli působit.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu poslanci Lomovi, hlásila se paní poslankyně Kolářová, připraví se paní poslankyně Šepsová.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, je jasné, že nemůžeme nikomu nařizovat, co má psát, nebo promítat, nebo publikovat. Ale faktem je, že fungujeme od června a mně dodnes chodí pošta - vážená paní poslankyně - Kancelář Federálního shromáždění. Ze schůzí, z mítinků s voliči jsem dostala uloženo sdělit, že české obyvatelstvo zná z televize pouze federál, neví vůbec, že má český parlament. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji, prosím paní poslankyni Šepsovou, dále se hlásí paní doktorka Moserová.

Poslankyně Lenka Šepsová: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, já bych se chtěla dotknout ještě jedné věci, která tady úplně nezazněla, a to problém pravdivé informovanosti sdělovacími prostředky.

Já to cítím sama na sobě, protože tady nechci ohřívat svou místní polívku, ale pocházím z Nového Boru, kde byla několikrát protahována tiskem tzv. causa Hlavačík a to pouze jenom z jediného hlediska. Já jsem sama zažila na svém hřbetě, nebo jak bych to mohla říci, takové urážky, které tento parlament od této rodiny - nemá smysl, abych to tady říkala, i když v jiných parlamentech se tato slova říkají, jsou třeba v seznamu slov, která se tam nemají říkat, ale mohou, např. v britském parlamentu.

Já se domnívám, že velkorysost, tím bych nechtěla sdělovací prostředky nijak zatracovat - je tady rozpor mezi naší velkorysostí a mezi tím, jestli máme reagovat na nějaké články, nebo naopak to přecházet. Já si myslím, že spousta dobrých věcí by mohla skončit na tom, že občané jsou dezinformováni, protože občané si myslí, že dneska konečně mohou číst pravdu nebo slyšet pravdu v televizi, ale většině z nich nedochází - tím se nechci nikoho dotknout - že tomu nemusí vůbec tak být. Já bych tuto otázku nepodceňovala už díky tomu, že je volební kampaň, na dezinformaci může skončit dobrá věc, od malých věcí až třeba po ekonomickou reformu. A pokud nebude dobře prezentována, nebude mít podporu lidí, tak se nikam nedostaneme. Já bych prosila, abychom si uvědomili i tento aspekt našeho vztahu ke sdělovacím prostředkům. A pokud my se oháníme svým svědomím, že máme vůči svému svědomí určité závazky, povinnost, tak bych apelovala na novináře, jestli mohu, aby i oni psali pravdivě.

Myslím, že by toto mohl vyřešit zákon, který by pohnal vůbec nejen veřejnost novinářskou, ale i ostatní sdělovací prostředky, pokud zveřejní nepravdivou zprávu, k odpovědnosti, a to takové, i třeba finanční, jako je v jiných státech běžné. Já bych se velmi přimlouvala. aby tento zákon byl vypracován a přijat v co nejkratší době. Děkuji.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji paní poslankyni Sepsové, prosím paní poslankyni Moserovou, připraví se pan poslanec Popovič.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Jen velice stručně ke kolegovi Lomovi. Já se obávám, že koncepčnost naší práce nedopomůže k zájmu tisku o naši práci. Obávám se, že spíše nekoncepčnost a konflikty by přilákaly pozornost tisku. Alespoň se to tak zatím jeví. (Potlesk.)

Měla jsem zde jednání akademie a vysokých škol, kde se říkalo, že tyto instituty jsou stále v rozporu. Jednání dopadlo perfektně. Obě strany si přály, aby to bylo zveřejněno. Já jsem říkala, pánové, račte prominout, kdybyste se tady poprali, má to naději, ale takto to nemohu zaručit. A proto se přimlouvám, aby byl učiněn jakýsi apel - výzva našemu tisku, aby si trošku všímali, že mají Českou národní radu a aby se sami zajímali o to, co se zde projednává.

Poslanec Pavel Popovič: Pane předsedající, dámy a pánové, já se potřetí v tomto zasedání chápu mikrofonu, omlouvám se za to. Nečiním tak rád, nicméně cítím jako nutnost prohlásit jednu věc. Tisk je sedmá velmoc. Uvědomme si to! Jakékoliv apely z naší strany, i dokonce - a to považuji za naprosto nešťastné - formou usnesení jsou naprosto nesmyslné. Tisk si sám - navazuji na pana doktora Loma a další, samozřejmě vybere. Spolupráce musí fungovat jinak, než usnesením, žádostmi a nařízeními. My si musíme vybrat novináře, kteří s námi budou spolupracovat, a informovat o nás, a to nejenom jako orgán, ale každý jako poslanec. Kolegové, my jsme poslanci, uvědomme si to! Každý náš krok znamená krok politika. Spolupracujeme s novináři, kteří jsou zase novináři, naši kritici a spolupracovníci! Nepochybuji, že sdělovací prostředky si nás taky musí vychovávat. Oni nás zatím vychovávají tím, že o nás referují tak,, jak si právě stěžujeme. Ale ty stížnosti, přátelé, nemohou být vyslyšeny nikde. To jsou stížnosti proto, že dostatečně s nikým nespolupracujeme. Model, který já si představuji není v tom, že budeme usnesením žádat, nařizovat, spolupracovat. Byl jsem ostatně účasten jednání skupiny poslanců, která jednala s doktorem Pittermannem, z budoucí české televize. Došli jsme k určitým závěrům, ale to zase není řešení na úřední úrovni. Tady musí být něco, co my můžeme novinářům nabídnout, a to je skutečný politický život. A na druhé straně etika práce novináře. Pokud se týká hranic těch stížností, znám jedinou hranici: zákon, trestní, tiskový, občanský zákoník. Pokud kdokoliv z nás byl poškozen referátem novináře - máme nezávislé soudy, zvolili jsme si soudce, suďme se o to. Ale ne stěžovat si, žádat nařízení apod. To je nepřípustné v demokratickém systému. Tady vidím, že pan doktor Lom se usmívá, ano s tím souhlasí.

Pokud se týká dalšího modelu, domnívám se, že je nezbytné, aby tisk - a je to v jeho vlastním zájmu vytvořil parlamentní zpravodajství z trvalých parlamentních zpravodajů. Česká národní rada je politický orgán a domnívám se, že tady, mezi námi, vyrůstají budoucí politikové. A je kapitálem novináře politika sledovat od zrodu až do nejvyšších funkcí. Je to, řekl bych, jeho profesionální povinnost a zájem a je to prospěch i politika. Novinář může být také blízkým kritikem, když se vytvoří tento vztah mezi tiskem a poslanci. Děkuji vám za pozornost. Uzavřel bych to jenom tím: prosím vás, ne usnesení, ale spolupráce! Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji, hlásí se pan poslanec Dudešek.

Poslanec Petr Dudešek: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové a kolegyně, přicházím z těch 22, kteří sedí po vaší levé straně ve většině případů, a budu tedy hovořit poněkud možná ve vašich očích opět jako ublížený, jako ublížená menšina nás. Ale není tomu tak. Chci pouze říci, že stejně jako vy, kteří jste mluvili před chvílí, jsem i já velmi znepokojen tím, jak o naší práci, tedy práci České národní rady, o nás hovoří lidé, voliči a v neposlední řadě například pořad "Hovory u mistra Jana". Já tento pořad velmi sleduji, pokud mám čas a zdá se mi, že je velmi chytrý. Nicméně, i tam zaznělo něco, co mně bylo strašlivě líto. Totiž, lidé o nás opravdu vědí málo a v momentě, kdy se tam postavili dva přátelé z Federálního shromáždění, poslanci, nabídli svou kůži na trh a začali obhajovat práci poslanců. I lidé, kteří velice na poslance útočili, šli poněkud dozadu a byli rádi, že tito lidé jim vysvětlili, o co mnohdy jde, aniž ti lidé mají informace.

Tedy, co chci říci? Se vším, co tady bylo řečeno, živě a velmi souhlasím. Ale prosil bych i za tamtu stranu na levé straně, tedy myslím tím za hnutí a možná i za KDU, aby možnost přístupu ke sdělovacím prostředkům byla spravedlivá, ne tak, jak se mi to stalo nedávno, když jsme chtěli a navrhovali jsme zcela s upřímným srdcem, aby se dělala přímá volba starosty, nemohli jsme obhájit svůj hlas přestože jsme o to žádali televizi, která zde byla a tím pádem jsme vypadali jako lidé, kteří chtějí něco rozbíjet. Ujišťuji vás, že naše hnutí nechce nic rozbíjet, že se snažíme naopak o to, o co se snažíme; možná, že to v poslední době je cítit. možná že ne.

Chci tedy, aby byl čas spravedlivě rozdělován i mezi nás, mezi menší hnutí a chceme, aby byla podávána tiskem samozřejmě je to jenom zbožné přání - pravda objektivní, pravda, která bude prověřena tak, abychom zde v tomto parlamentu tvořili společnou politiku. Politiku, která zajímá nás všechny dohromady. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu poslanci Dudeškovi, prosím paní poslankyni Němcovou, připraví se pan poslanec Štindl.

Poslankyně Helena Němcová: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vrátila bych se ještě k tiskovým informacím. Faktem je, že mnohokrát jsem chytila v rozhlase, ale i v televizi zprávy, které neodpovídaly pravdě. Myslím, že to nebylo úmyslné zkreslování, že to byla neinformovanost a neznalost těch, kteří referovali. Pletli si výbor s plénem, pletli si nejrůznější kompetence, předsednictvo, plénum apod. Když jsem volala do rozhlasu, kde to vzali, řekli mi z Četky a přečetli mi zprávu od ČTK. Četka mně řekla, že to dostala od nás z tiskového. Myslím, že bychom šli jako ta slepička za kohoutkem a těžko bychom hledali, kde to začíná.

Nevím, jestli by nebylo dobré, kdybychom zauvažovali o určitých opatřeních, jak asi docílit toho, aby Česká národní rada vešla do povědomí českého národa jako její zastupitelský orgán, a aby naši lidé věděli, proč tu vlastně jsme a co děláme. Jestli bychom k tomu neměli eventuálně mít jednak tiskového mluvčího, to je člověka, který je kdykoliv ochoten nebo schopen vystoupit a informovat veřejnost o nejdůležitějších záležitostech, které by veřejnost vědět měla, bez ohledu na to, jestli to jednotlivé noviny nebo rozhlas či televize přinesou nebo nikoliv.

Za druhé mám pocit, že předsedkyně České národní rady, eventuálně její místopředseda v případě, že předsedkyně není k mání by měli mít pravidelný čas v rozhlase nebo v televizi tak. aby aspoň pětiminutovkou mohli jednou za týden říci to, co pokládají za nutné.

Dále myslím, že by nebylo od věci, aby Česká národní rada pořádala - možná, že by stačilo jednou za měsíc tiskovou konferenci, na které by řekli: na tento měsíc máme tyto hlavní úkoly, musíme vyřídit tyto věci a za minulý měsíc vyřešili - nevyřešili tolik.

Myslím, že z této tiskové konference by každý její pozvaný účastník zprávu přinesl, lidé by věděli, co tady děláme, proč tu jsme. I to, za co bereme.

A na adresu některých vedoucích činitelů nebo šéfredaktorů bych chtěla říci: pokud mají parlamentního zpravodaje z řad těch. kteří jsou parlamentním zpravodajem 40 let a dnes opět, já vás ujišťuji, že tento člověk si v naší práci nenajde nic nového, že bude tak jak je desítky let zaběhaný říkat, že "...jsme se sešli, diskutovali a rozešli". Toto je věc šéfredaktorů, do toho jim mluvit nemůžeme, ale měli bychom to zvážit. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji, prosím poslance Štindla.