Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Bojarovi a prosím pana poslance Loma, zda s odpovědí je spokojen.

Poslanec Petr Lom: Nejen, že jsem spokojen, ale děkuji ministru zdravotnictví České republiky za konstruktivní přístup k řešení takové naléhavosti, ale je to jen pouze dílčí odpověď. Hlavní část očekávám od pana premiéra, který oznámí vytvoření té komise. Děkuji.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Paní poslankyně doktorka Janů se obrátila na ministerstvo zdravotnictví s dotazem, který se týká situace v nemocnici Na Homolce, jinak zvané SANOPZ. Kratičce z jejího dotazu uvádím - paní poslankyně upozorňuje na skutečnost. že podle jejího názoru v posledních měsících byly změněny názory na využití tohoto objektu. Táže se, co vedlo ministerstvo zdravotnictví k rozhodnutí, že tato nemocnice bude nemocnicí, kde budou zřízena dvě vysoce specializovaná oddělení, a sice oddělení neurochirurgické a oddělení rekonstrukční a cévní chirurgie.

Druhá otázka, kterou musím odpovědět, je otázka, zda si v současné době Praha může dovolit provoz tak drahé nemocnice, jako je nemocnice Na Homolce. Třetí otázka, která je meritorní zřejmě z pohledu paní poslankyně i části žen obvodu Prahy 5, 6 - zda totiž vytvoření specializovaného pracoviště, které bude pokrývat dva obvody, o nichž jsem hovořil, nepoškodí služby poskytované rajonu, protože podmínkou vybudování těchto dvou oddělení, o nichž jsem hovořil, bude převedení všeobecné chirurgie a oddělení gynekologie do jiného zdravotnického zařízení. Poslední otázka, kterou klade paní poslankyně je, zda při současném nedostatku financí by nebylo rozumnější celý objekt nemocnice Na Homolce nebo jeho část využít pro poskytování služeb cizincům za úplatu a tak získávat prostředky pro nákup léků a zdravotnické techniky.

K bodu 1) si dovoluji sdělit. O osudu nemocnice Na Homolce se jednalo již po 30. listopadu 1989. Jednání probíhala v prosinci, lednu a únoru. Jednání se zúčastnily skupiny aktivistů Občanského fóra pražských zdravotníků, odborníci, kteří byli delegováni jednotlivými zainteresovanými společnostmi. Bývalý ředitel ÚNZ NVP dr. Valdauf dále jmenoval odbornickou komisi. Jednání, která byla velice spletitá, neb se do nich velmi významně promítaly jak názory oborové, tak zájmy nadoborové a velice důležitou roli hrály zájmy zaměstnanců nemocnice Na Homolce, která posud - v té době to byl ještě SANOPZ - se od naprosté většiny zdravotnických zařízení v Čechách i v Praze vyznačuje naprosto nepřiměřeným počtem personálu, poměrem zdravotnických pracovníků k počtu lůžek. Nakonec po složitých jednáních, jichž se zúčastnil místopředseda české vlády dr.Mišoň, několikrát jsme jednali na předsednictvu vlády za Občanské fórum i za odborníky, bylo 21. února rozhodnutím pana ředitele Cízlera, který je už penzionován, přistoupeno k tomu, že nemocnice odpovídající svým profilem okresní nemocnici, tzn. nemocnici, která má interní oddělení, chirurgické oddělení, gynekologické oddělení a veli kánskou rozlehlou polikliniku a kardiologické oddělení a neurologické oddělení, měla být postupně reprofilizována tak, aby dva obory, jejichž lůžka v Praze chybějí přímo fatálně, t.j. neurochirurgie a rekonstrukční cévní chirurgie získaly v této neobyčejně dobře vybavené, na naše poměry naprosto skvostné, nemocnici podmínky pro činnost dvou lékařských týmů.

K tomuto rozhodnutí byly následující důvody: nemocnice Na Homolce byla postavena jako monoblok členěný podle našeho názoru ne plně efektivně, protože velké množství prostor bylo využito neuspokojivě a nemocnice je v současné době vybavena pouze třemi operačními sály. Počet nemocničních sálů zdůrazňuji to pro laiky - je limitující při rozhodování o tom, kolik operačních oborů může v tom kterém objektu spolu žít, kolik operačních oborů může tu kterou nemocnici využívat.

Nemocnice Na Homolce z důvodů vám zřejmých byla vybavena nejmodernějším zařízením jak neinvazivní diagnostiku, to znamená, že má velice komplikované neurofyziologické a ultrazvukové přístroje, tak také tato nemocnice vlastní vysoce kvalitní přístroje počítačové tomografie čtvrté generace a navíc je vybavena angiografickými rentgenovými přístroji, které dovolují naprosto precizní diagnostiku právě onemocnění cévních a onemocnění nervového systému. To byl důvod, proč tedy po zralé úvaze bylo přikročeno, při naprostém chybění neurochirurgických lůžek a lůžek cévně chirurgických k reprofilizování nemocnice.

Rozhodnutí bylo přijato a bylo považováno za závazné v únoru tohoto roku. Od té doby skupina zaměstnanců nemocnice Na Homolce vyvíjela velké množství nejrůznějších aktivit, do kterých byly, pochopitelně, zainteresováni obyvatelé ze spádové oblasti, hlavně obyvatelky, takže došlo k několika odkladům rozhodnutí ředitele ÚNZ NVP.

Nakonec v květnu - červnu letošního roku přistoupil ÚNZ NVP neboť - a to je třeba předeslat - tato nemocnice nespadá t.č. do kompetence ministerstva zdravotnictví, neboť patřila pouze do kompetence pražského zdravotnictví, k tomu, že byla reprofilizována. V současné době už v nemocnici Na Homolce pracuje neurochirurgické oddělení a je tam i tým kolegů, kteří začali provádět složité cévně chirurgické operace.

Dále tam existuje vysoce specializované kardiologické oddělení, které se zabývá stimulacemi a implantacemi kardiostimulátorů. To má 24 lůžek, existuje tam jednotka intenzívní péče, je tam jednotka neurologická, která se bude zabývat léčením cévních mozkových příhod, a co je velmi podstatné, pracuje tam malé, ale velice dobře vybavené hemodialyzační oddělení.

Celkově má nemocnice Na Homolce v současné době 173 lůžek a stále není jasno, zda se podaří nebo nepodaří rozšířit její kapacitu, neboť je pravdou, že velké množství prostorů je využito na naše poměry naprosto neefektivně. To je dáno tím, že původně nemocnice měla fungovat spíše jako exkluzívní kombinace nemocnice a - odpusťte prosím, že to tak formuluji - hotelu.

Paní poslankyně se ptá, jaké jsou náklady na lůžko. Musím připustit, že náklady na lůžko jsou dvoj- až trojnásobně vyšší, než v ostatních nemocnicích. Dochází k poklesu nákladů, ale mimo jiné, to souvisí s tím, že je nemocnice Na Homolce od samého počátku koncipována jako nemocnice s velice rozsáhlou ambulantní složkou.

Abych byl konkrétní: v roce 1990 rozpočtové náklady na nemocnici Na Homolce činí 173 miliónů korun; ve skutečnosti to bude 160 miliónů korun. Získají se asi čtyři milióny od samoplátců, těmi samoplátci jsou převážně cizí státní příslušníci, diplomaté a jejich rodinní příslušníci, kteří žijí v Československu, v Praze.

V roce 1991 je požadováno nemocnicí Na Homolce 182 miliónů korun. Je jisté, že dojde k snížení této částky, mimo jiné, také kvůli devalvaci.

Ředitelství nemocnice Na Homolce počítá s mírným nárůstem příjmů v oblasti, které říkáme "samoplátci".

Paní poslankyně se táže, zda by nebylo rozumné z nemocnice Na Homolce, tedy bývalého SANOPZu, vybudovat zařízení, které by sloužilo zčásti jako zařízení pro valutové cizince. Tento model byl zvažován v prosinci loňského roku i v lednu a z důvodů vám snad ještě známých, bylo rozhodnuto, že není možno, aby se nemocnice, které se říkalo SANOPZ a měla sloužit velice úzké skupině obyvatel, ihned změnila v nemocnici, která by nesloužila občanům Prahy, ale změnila by se v podstatě v zařízení, které by dříve či později bylo ranou na tělo pražského zdravotnictví. Všem se zdálo nemyslitelné a zdá se nám to doposud, alespoň části z nás, že v situaci, kdy nebyla a nejsou lůžka pro řadu oborů, bychom zde léčili za úplatu nejen diplomaty, ale trvale bychom teď, kdy doopravdy nemáme pro naše pacienty lůžka, pacienty ze Západu. To znamená, paní poslankyně, k tomuto kroku jsme se neodhodlali a zřejmě se neodhodláme, neboť máme zato, že v nejbližších dvou letech budeme muset a budeme chtít dávat přednost našim občanům. Samozřejmě, máte pravdu v tom, že by bylo žádoucí, a my to požadujeme po ředitelích nejen Homolky, aby v příštím roce bylo přikročeno k tomu, čemu říkáme "vyšší podíl samofinancování". Dáváme některým nemocnicím právo disponovat s devizovými konty a snažíme se přesvědčit hlavně nemocnice v západních Čechách a v příhraniční oblasti, že lze nebo bude možno část deviz získávat činností. kterou vy požadujete.

Posledním problémem, na který narážíte nepřímo, je otázka, "...jak k tomu přijdou nebohé ženy z Prahy 5 a Prahy 6". Je třeba říci, že se jedná o 24 lůžek gynekologických, která, a to zdůrazňuji, poskytovala na československé poměry naprosto neuvěřitelnou péči, hlavně díky neobyčejnému komfortu onoho zařízení. Chápu tyto ženy a plně s nimi soucítím. Na druhé straně musím říci, že v současné době je luxus a byl by luxus nemocnici tak nákladnou, vybavenou CT přístroji angiografií změnit, v de facto normální nemocnici prvého typu. Ty ženy, a to vám zapomněly, paní poslankyně říci, mají vedle lůžka na gynekologickém oddělení v Motole. Je tam též porodnické oddělení. Pravdou ovšem je, že to je nemocnice standardní nebo spíše podstandardní a ženy, když si mohou vybrat, mají právo na to, aby reklamovaly svůj nárok na maximálně slušnou péči. Přesto si troufám říci, že v zájmu jak pražské populace, tak nakonec i v zájmu občanů Středočeského kraje, protože pro ně působí neurochirurgie i oddělení cévní chirurgie, je, abychom v tomto případě nerespektovali nárok malého spádového území, určitého počtu žen, které namísto do nemocnice Na Homolce budou muset chodit dále do nemocnice v Motole. Podotýkám, že ke stejnému závěru došlo jednání pražských gynekologů, kdy diskuse prokázala, že v současné době chybí nepochybně lůžka, gynekologická i porodnická. Podílí se na tom neuspokojivý průběh rekonstrukcí a mimo jiné i to, že do oněch alarmujících čísel chybějících lůžek mně z neznámých důvodů nebyla započítána velká kapacita lůžek v Podolí.

Zde mi dovolte glosu na závěr. Trváme na tom, že veškerá zařízení v Praze, která doposud měla exkluzivní charakter, jako byl IKEM, podolské sanatorium nebo některé ústavy té tzv. vyzkumně - klinické základny ministerstva zdravotnictví, musí na prvním místě sloužit potřebám pražského zdravotnictví. To znamená deficit gynekologicko zdravotnických lůžek v Praze se při započítání lůžkové kapacity v Podolí snižuje asi na 160 lůžek. Není to tedy těch hrozivých 450 - 500 chybějících lůžek.

Ministerstvo zdravotnictví v této chvíli odpovídá za nemocnici Na Homolce pouze nepřímo. Rozhodnutí, které bylo kritizováno, bylo přijato v únoru letošního roku a nejzávažnější chybou je, že se nepodařilo z důvodů, na něž jsem poukázal, dostatečně pružně naplnit rozhodnutí, které podle mého nejčistšího přesvědčení přece jen pražské populaci - a v tom se shoduje většina lékařů - poslouží více, než udělat z této nesmírně drahé a nákladné nemocnice obyčejnou nemocnici prvého typu.

Tolik k problému nemocnice Na Homolce. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Bojarovi. Pan poslanec Lom se již vyjádřil, že je s odpovědí spokojen. Dále měla čtyři otázky paní poslankyně Janů.

Poslankyně Ivana Janů: Beru odpovědi pana ministra na vědomí. Již minule jsem se s ním o tom bavila a prosila jsem ho, aby mi dal odpověď písemně, vzhledem k tomu, že jde o odpověď komplikovanou a já to musím sdělit svým voličům.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Podotýkám, že jsme podobných odpovědí a dopisů poskytli voličům z volebního obvodu paní doktorky větší počet. Stejné informace, které jsme poskytli vám, dostávají tedy vaši voliči.

Poslední odpověď bude krátká a týká se interpelace pana poslance Bezděka, jemuž děkuji upřímně za zájem, který projevil o osud letecké záchranné služby. Ti z vás, kteří si přečetli obsah interpelace chápou, a kolegové lékaři to potvrdí. že situace v péči o naše spoluobčany, a pochopitelně i o nás, v případě úrazu nebo dopravní nehody, je naprosto tragická. V tomto měsíci jsme měli jedinečnou příležitost srovnat vybavení a strojový park, který je běžný v některých zemích Evropy, s parkem, který užíváme v současné době my. Je třeba, abyste věděli, že díky nesmírnému nasazení pracovníků záchranné letecké služby, pochopení části velení ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra. v uplynulých letech se podařilo postupně a hlavně v tomto roce rozšířit leteckou záchrannou službu na větší počet míst v Čechách a na Moravě. Je třeba, abyste však věděli, že strojový park, který představují vrtulníky MI-2, sovětská licence vyráběná v Polsku, postupně dosluhují. Od příštího roku tyto vrtulníky, které jsou zastaralé, s velmi malým letovým komfortem, značnou spotřebou, nižší rychlostí, budou postupně dávány do starého železa, především proto, že Polsko bude požadovat i za náhradní díly valuty, takže životnost těchto vrtulníků, byt dostaneme některé vrtulníky zřejmě z fondu ministerstva národní obrany, je omezená.

V tomto měsíci se tedy na nás obrátila firma "Messerschmidt Blöhm, Bolke" a demonstrovala na řadě míst v ČSFR svůj výrobek - specializovaný záchranářský vrtulník. Ti z vás, kteří sledovali výkon posádky i vrtulníků - a my jako profesionálové to můžeme posoudit - jsme zjišťovali, že je diametrální rozdíl, co může zajistit letecká záchranná služba v případě používání starého vrtulníku. Budeme-li usilovat o to, aby se rapidně snížila úmrtnost nebo tragické chronické následky po akutních úrazových stavech, musíme zajistit, aby se co nejrychleji zkrátila doba transportu a abychom byli schopni vybudovat, co možná záhy, kvalitní úrazovou síť, která bude alespoň ve velkých aglomeracích a v uzlových neuralgických bodech našich dálnic zajišťovat péči o naše spoluobčany, o příbuzné, o naše děti.

Je pravdou, že čísla vypovídající o ztrátách na lidských životech jsou alarmující a bylo by velkou chybou, kdybychom se nedomluvili ne třeba dnes, ale v dohledné budoucnosti na tom, co podnikneme pro to, aby šance, která nám byla nabídnuta i prostřednictvím Bavorské svobodné republiky, byla využita. Problém je zcela banální. Máme šanci ve spolupráci se Slovenskem, ve spolupráci s resortem ministerstva vnitra vybudovat velmi rychle slušný strojový park, který by navazoval na to, o čem jsem hovořil a který by dovolil nákupem dvou vrtulníků a později ještě jednoho pokrýt alespoň část území dvou republik velice rychlým a spolehlivě fungujícím strojem. Problém je, a to zde netajím, že onen vrtulník stojí, pane poslanče, 3 - 4 mil. DM, tzn. v současné době se jedná o investici 130 - 140 mil. Kčs. Předesílám, že ročně ztrácíme tisíce lidských životů a nelze v současné době vyčíslit jakou hodnotu má život člověka ve středním věku - pomíjím důsledky pro rodinu i pro celou společnost. Před pěti lety takový velmi hrubý, ordinérní odhad hovořil o tom, že život člověka mezi 25 - 35 lety lze vyčíslit pouze v rovině hrubého společenského produktu, který vyrobí, mezi 2 - 3 mil. Kčs, které společnost ztrácí. Suma, o které hovořím se tedy rovná v podstatě 80 - 100 lidským životům, které do roka ztratíme. Až budete tedy v budoucnosti uvažovat, zda se vyplatí nebo nevyplatí renovovat nebo budovat nový systém rychlé letecké záchrané služby, chtěl bych vás požádat, zda byste zvážili, zda v případě i z důvodů ekonomických nemáme být přece jen radikální. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Bojarovi, táži se zda pan poslanec Bezděk s odpovědí souhlasí?

Poslanec Josef Bezděk: Upozorňuji, že nejsou zajištěny náklady na provoz dvou vrtulníků. Česká státní pojišťovna a podniky se zavázaly krýt náklady do konce tohoto roku, ale pro příští rok to již odmítají.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Problém je v tom, že hodina provozu vrtulníku MI-2 stojí 5 - 6 tisíc Kčs. V letošním roce - tak nám to bylo řečeno - šly buď na konto ministerstva národní obrany nebo ministerstva vnitra. Od příštího roku je jisté, že tyto náklady bude muset někdo hradit a nebude to moci být ministerstvo zdravotnictví, neboť pro toto fondy nejsou. My jsme již o tom jednali, ale chci vám sdělit, že v NSR za tuto záchrannou službu a její náklady, nákup parku odpovídá ministerstvo vnitra či ministerstvo práce a sociálních věcí. Je tedy i tam zřejmo, že resort zdravotnictví není schopen bez pomoci jiných resortů, tj. obcí a měst, pokrýt náklady na něco tak drahého, jako je rychlá záchranná služba. Chtěl bych také říci, pane poslanče, že není v kompetenci ministerstva zdravotnictví řešit otázku financování. To je mimo nás, my na to prostředky nebudeme mít, při trendu, který je.

Poslanec Josef Bezděk: Z hlediska lékařského zabezpečení děkuji panu ministrovi, s odpovědí jsem spokojen. Pokud jde o další část mé interpelace, ta byla směřována na více resortů, např. jak bude financováno to, co je. Podle informace z ministerstva dopravy nejsou zabezpečeny tyto náklady stávajících vrtulníků pro příští období.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Interpelace je ještě adresována panu ministru Hradílkovi, paní ministryni Štěpové a panu ministrovi Špačkovi, ale s částí odpovědi pana ministra Bojara, je pan poslanec Bezděk spokojen.

Prosím nyní sněmovnu, aby se vyjádřila ke všem částem odpovědí pana ministra Bojara, ať to bylo panu poslanci Lomovi, paní poslankyni Janů a panu poslanci Bezděkovi.

Kdo souhlasí s odpovědmi pana ministra Bojara, ať zvedne ruku. (Hlasuje se.) To je převážná většina. Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (6 hlasů.) Pan ministr Hradílek projevil přání odpovědět za nepřítomného premiéra.

Ministr vnitra ČR Tomáš Hradílek: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado, dne 27.září byl pan předseda vlády interpelován skupinou poslanců pány Milanem Tatárem, Ondřejem Giňou, Zdeňkem Gužim, Ladislavem Bodym a Deziderem Balogem a Karlem Holomkem ve věci jednání náčelníka KS SNB v Ostravě.

Pan předseda vlády mě zmocnil, abych na to reagoval. Ke kritice tiskových mluvčích teritoriálních útvarů SNB je třeba uvést, že jsou toliko výkonným orgánem příslušného územního náčelníka, který je za jeho činnost bezvýhradně odpovědný. Lze dokladovat, že v uplynulém období, zejména posledních šesti měsíců, jsou oficiální stanoviska, informace a prohlášení služebních orgánů, počínaje ministrem vnitra až po základní články řízení, sdělovacími prostředky, po tak zvané redakční úpravě někdy obsahově zkreslovány a deformovány. K tomu dochází především tehdy, když podkladem pro redakční zpracování jsou vedle oficiální zprávy tiskového orgány interpretovány osobní názory nebo poznatky příslušného redaktora. Pokud v interpelaci skupiny poslanců je uváděno, že "obsah některých tendenčních zpráv ze zdrojů SNB zveřejněných v poslední době ČTK" může být považován za hrubý lapsus bezdůvodně diskriminující rómské občany, je nutno vyjít ze skutečnosti, že např. při tiskových konferencích o stavu kriminality není důvod utajovat statistické a jiné konkrétní údaje o trestné činnosti Rómů, pokud k této problematice byl položen konkrétní dotaz. Na druhé straně bylo vedením ministerstva vnitra ČR již v měsíci květnu uloženo, aby ve vydávaných zprávách nebyla uváděna národnostní nebo etnická příslušnost pachatelů. Pokud jde o událost, ke které došlo 24.9.1990 na KS SNB Ostrava, kdy pplk. ing. Sprušil vyvolal jednání s předsedy místních organizací ROI Ostrava a některých okresů Severomoravského kraje, lze uvést následující.

Tohoto jednání se dále zúčastnili: předsedkyně KNV, primátor Národního výboru Ostrava, jeho náměstek, za sdělovací prostředky redaktoři z občanského deníku OF, Ostravského večerníku, Moravsko - slezského dne, Nové svobody a ČTK a představitelé ROI ze Severomoravského kraje, přitom byla evidována absence ze tří okresů. Ředitel KS SNB předložil zástupcům ROI informace o tom, že již od května tohoto roku se s nimi jedná, v prvém případě jsem tohoto jednání byl sám iniciátorem. Dále bylo uskutečněno jednání z podnětu náčelníka MS SNB v Ostravě před sedmi týdny, za účasti pana primátora a jeho zástupců. Ředitel informoval přítomné o neustále rostoucím trendu trestné činnosti v severomoravském kraji, zejména se zabýval obdobím, kdy je ve funkci a upozornil, že kromě pachatelů, kteří ve své činnosti pokračují, i když byli propuštěni v rámci široké amnestie prezidentem republiky, na druhém místě v pořadí jsou právě pachatelé z řad Rómů i přesto, že jejich etnika se podílí na celkovém počtu obyvatelstva v severomoravském kraji pouze 1,6%, přesto jejich trestná činnost se opět zvýšila z 15% na 16%. Navíc je poslední dobou zvyšován na vedení KS SNB a jeho organizačního stupně tlak ze strany veřejnosti pomocí sdělovacích prostředků, telefonátů, dopisů, aby byl ze stran vedení KS SNB zjednán pořádek. V závěru svého vystoupení ředitel KS SNB vyhlásil ultimatum, aby přítomní zástupci ROI KS SNB do 10.10. t.r. všemi dostupnými prostředky a způsoby seznámili rómskou veřejnost v Severomoravském kraji s uvedenými informacemi a požádali je, aby trestné činnosti zanechali. Jinak je vedení KS SNB rozhodnuto provést zvýšená a důrazná bezpečnostní opatření v Severomoravském kraji za použití všech prostředků zákonem stanovených. V těchto prostředcích je uvedena i zbraň, pokud příslušník nemůže odrazit už útok jinak a jeho život je ohrožen.