Studia na právnické fakultě dokončil v roce 1975 - zní materiál. Absolvent kursu na Živohošti, které byly nejen v 50. letech, ale i v 70. letech po vyčištění justice, čili obdobné tomu, co bylo v 50. letech, dvouleté roční kursy. Tou dobou v komunistické straně od 21 let, ve 24 letech se dostává do tohoto kursu a velice rychle se stává předsedou okresního soudu. Tento člověk by soudit neměl, to říká celá obec, praví onen právník. Na zavolání z partaje se mohl doslova přetrhnout, a to kdykoliv, a udělat cokoliv. Posudek praví: kvalita jeho rozhodování je na dobré úrovni. není známo, že by podléhal nějakému ovlivňování. - Ještě v listopadu rozbíjel shromáždění OF u soudu na onom příslušném obvodě. Během této doby prokázal schopnost pro práci soudce odvolacího senátu - praví materiál.
Včas se uklidil ke krajskému soudu, protože
jinak by u nás na okrese absolutně nemohl obstát
a musel být odvolán - praví můj informátor.
Funkce předsedy soudu byl zproštěn na vlastní
žádost v souvislosti s přechodem ke krajskému
soudu, od prosince 1989 je u krajského soudu v Praze na
stáži - praví materiál. Mimochodem,
stojí ještě za poznámku, že samozřejmě
tento člověk - teď se obracím ke kolegům
zde sedícím, byl v komunistické straně
od roku 1970, ale samozřejmě legitimaci položil
v lednu 1990. Definitivní závěr, který
mohu říci, pravil tento můj informátor:
je hloupý a bezcharakterní. - A tak během
této doby prokázal schopnost pro práci soudce
odvolacího senátu, potřebné zkušenosti
z rozhodovacího procesu potvrdily jeho solidní znalosti
atd. Co k tomu říci? Tyto posudky máme ke
svému rozhodování, nic více. V tisku
jména kandidátů včas publikována
nebyla, další tvrdší údaje chybí,
dala by se získat řada tvrdých údajů,
statisticky řečeno, ale ty jsme nedostali. Na druhé
straně se nám argumentuje, že pokud už
to nyní neprojednáme, zdržujeme soudnictví,
zdržujeme rehabilitace. Pan ministr se tak vyjádřil
nejenom dnes, ale i v minulém týdnu na veřejnosti.
Tam to doslova znělo: Česká národní
rada nepochopitelně dlouho prodlužuje volby soudců
z povolání. Domnívám se, že ministerstvo,
které v tak závažném případě
nám může předložit takto zpracované
podklady, nemá žádné právo nám
vytýkat, že něco zdržujeme. Táži
se tedy v podstatě totéž, co říkal
kolega Čermák. Proč nebyla jména soudců
publikována včas v tisku, nebo tedy jinak řečeno,
když už tady pan ministr předložil svou
verzi, kdo tedy definitivně vysvětlí rozpor
mezi ČTK a ministerstvem spravedlnosti. Za druhé
se ptám, kdo vypracovával ony posudky, protože
já jim jinak říkat nebudu, a jak vůbec
mohlo ministerstvo spravedlnosti takovéto materiály
předložit reprezentačnímu sboru českých
a moravských zemí. To hrubě podceňuje
naši soudnost a naši inteligenci. Jestliže bylo
považováno za vhodné, aby byli lustrováni
zástupci lidu na dva, potažmo čtyři
roky, je naprosto jednoznačně jasné, že
musí být lustrováni ti, kteří
budou bez odvolání soudit 10 let. A zároveň
vážení kolegové a kolegyně prosím,
abyste tyto tři otázky považovali zároveň
za požadavky, bez jejichž splnění nejde
odpovědně zvednout ruku. Já ji nezvednu.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Prosím
paní poslankyni Marvanovou.
Poslankyně Hana Marvanová: Vážená
paní předsedkyně, vážení
poslanci, vážená vládo. Ráda
bych doplnila vaše poznatky k volbě soudců
o poznatky k jedné soudkyni, o poznatky, které mám
já, a které, bohužel, v charakteristice, kterou
máte v tisku 69 nejsou. Jde o doktorku Soňu Koubovou
- v materiálu Výboru na obranu nespravedlivě
stíhaných jsem se dověděla, že
tato soudkyně soudila politické procesy, konkrétně
minimálně ve dvou případech, a to
v roce 1980 rozhodovala u krajského soudu v Hradci Králové
o odvolání Tomáše Petřivého,
které bylo zamítnuto, takže Tomáš
Petřivý byl odsouzen pravomocně na dva roky
nepodmíněně pro útok na veřejného
činitele a v roce 1989, konkrétně v červenci
- byl to případ Stanislava Pitaše, který
byl obžalován z útoku na veřejného
činitele a odsouzen na šest měsíců
nepodmíněně do druhé nápravně
výchovné skupiny. Možná, že si
na tento případ pamatujete, bylo to vloni, není
to tak dávno, a je smutné, že tento případ
není zmíněn v uvedených charakteristikách.
Nic dalšího o dr. Koubové nevím, ale
přesto tyto skutečnosti ve mně vyvolávají
pochybnosti, zda rozhodovala skutečně nezávisle
a zda nepodléhala nežádoucím politickým
vlivům, a zda tedy nebude i v budoucnu podléhat
případně nežádoucím politickým
vlivům. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Marvanové, prosím
paní poslankyni Moserovou.
Poslankyně Jaroslava Moserová: Vážená
paní předsedkyně, vážení
kolegové, vážené kolegyně. Ocitáme
se opravdu v situaci velmi tíživé a jsme stavěni
před nemilé dilema, protože jisté je,
že nedostatek soudců je zcela reálný,
a to nejen pro rehabilitace, ale pro řadu dalších
věcí, jak zde bylo řečeno. Je opravdu
naprosto kritický. Dále stojíme před
skutečností, že v řadách soudců
neexistují lidé tak čistí, jak bychom
si přáli. Zdá se to být situace neřešitelná.
My jsme se ani ve výboru pro vědu, vzdělání
a kulturu nepokoušeli zcela toto vyřešit, protože
různí informátoři z řad laiků
někdy taky informují zkresleně, ale chtěla
jsem vám říci, že v této věci
jsme věnovali důvěru ústavně
právnímu výboru, který se snažil
získávat informace co nejobjektivnější
a věnoval věci celé hodiny, asi 30 hodin
času; takže jsme svěřili svou důvěru
ústavně právnímu výboru, který
věc podrobněji prošetřil. Děkuji.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Moserové. Už
zde nejsou přihlášky do diskuse. Pan poslanec
Hofhanzl. Prosím, abyste se hlásili písemně,
já to skutečně mohu velice snadno přehlédnout.
Děkuji.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená
paní předsedkyně, vážená
vládo, vážení poslanci, vážené
poslankyně. Já bych přečetl jen takový
úryvek k posudku paní JUDr. Marie Minářové,
která je předsedkyní senátu městského
soudu v Brně. 37 let, v roce 1976 vstoupila s ukončením
školy do KSČ, po skončení praxe a složení
odborné justiční zkoušky v roce 1984
byla zvolena do funkce soudkyně z povolání
u městského soudu a ve stejném roce byla
ustanovena náměstkyní předsedkyně
městského soudu. Z této vedoucí funkce
byla v roce 1990 odvolána a nadále pracuje ve funkci
předsedkyně senátu. Od roku 1976 je členkou
KSČ a je jí dosud. Já nevím, jak mohu
těmto soudcům důvěřovat.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji. Prosím pana poslance Řezáče.
Poslanec Vladimír Řezáč: Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové a kolegyně poslanci. Včera se na mne obrátil se žádostí o pomoc předseda okresního soudu v Jablonci nad Nisou v místě mého bydliště dr. Jan Brichta, s tím, abych působil i na další poslance v zájmu toho, aby vůbec soudy a justice byly schopné plnit úkoly, které dnes před naší justicí stojí. Já se domnívám, že měla pravdu paní dr. Moserová, když řekla, že stojíme v mimořádně složité situaci, když máme řešit úkol, který před námi je a nikdo z nás nesejme odpovědnost za naše dnešní rozhodnutí. Myslím si, že ovšem musíme rozlišovat, to, co jsme mohli zatím ovlivnit a podle jakých kritérií můžeme volit svobodně soudce z povolání. Domnívám se, že kriteria, která zde byla navržena některými předřečníky, mými kolegy poslanci, jsou naprosto chybná. Nemohu souhlasit s tím, že by někdo nemohl být zvolen soudcem proto, že je od roku 1976 členem KSČ. To ještě neříká nic o tom, co tento soudce jako soudce a jako občan dělá. Stejně tak jsem se jako advokát za 17 let praxe přesvědčil o tom, že ani absolventi dřívějších různých - jak jsme říkali rychlokvasících kursů právnických škol pracujících nejsou špatní a nekvalifikovaní podle toho, že proběhli těmito školami a kursy, protože museli stejně potom absolvovat právnickou fakultu, protože měl pravdu klasik, když říkal, že je šedá všechna teorie a zelený je strom života. Soudní praxe za desetiletí řadu těchto lidí naučila tolik, že dnes vím dobře nejenom já, ale i naše paní předsedkyně jako první dáma české advokacie a dnes i vlastně hlava českého státu, že takovéto soudce máme, a že jsou z nich někdy i mnozí nejlepší odborníci, a to i na úseku civilním a nejenom trestním.
Nechci doktoru Čermákovi dávat školení a ani dalším kolegům, ale to co zde říkal, je v rozporu s tím, co uvádí článek 18, 19, 22 a 26 mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů vyhláškou 120/1976. Tato zavazuje naši republiku od 23. března 1976 a náš stát musí tyto mezinárodně. právní závazky respektovat. Jestliže chceme tedy budovat demokratický a právní stát, nemůžeme připustit žádnou diskriminaci pro politické přesvědčení, ani pro to, že někdo byl nebo je členem KSČ.
Řeknu vám jeden příklad. Obhajoval jsem před 5 - 7 lety jednoho člena Charty 77; ve více než dvouletém procesu byl tento člověk pravomocně zproštěn obžaloby. Nepravomocně ho zprostil obžaloby předseda senátu okresního soudu v Liberci, člen KSČ, a pravomocně ho zprostil obžaloby jako předseda odvolacího senátu náměstek předsedy krajského soudu v Ústí nad Labem, člen KSČ a nepochybně i funkcionář KSČ. A tito lidé se nebáli rozhodnout spravedlivě.
Doktor Výborný, náš poslanec, člen ústavně právního výboru, hovořil na zasedání ústavně právního výboru právě o dvou starých soudcích, kteří jsou také v návrhu, absolventech právnické školy pracujících, které považuje za velmi dobré nebo i špičkové soudce, pokud jde o stránku odbornou, i pokud jde o stránku morální.
To, co mi vadí, je, že nebyla provedena lustrace u soudců, protože za základní kritérium každého soudce považuji jeho nezávislost. A jestliže někdo poslouchal nějaké telefony a je jedno jestli z OV KSČ, nebo jestli dával informace StB, pak nemůže dělat soudce. Ale v tom směru myslím, že nezanedbala nic ani předsedkyně ČNR, ani předsednictvo, ale to vše záviselo na rozhodnutí federální vlády.
Domnívám se proto, že musíme řešit
otázku, zda můžeme odložit tyto volby
soudců. Každý stát je povinen zajistit
procesní ochranu práv všech občanů
a pokud nesplní tuto svoji povinnost, dopouští
se zásadního mezinárodního deliktu,
deliktu odmítnutí spravedlnosti - de negatio justitiae.
Domnívám se, že za současné situace,
kdy jsme hlasovali pro to, aby byla urychlena rehabilitace našich
občanů diskriminovaných a nezákonně
odsouzených, nemůžeme dnes odložit volbu
soudců. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Řezáčovi.
Do diskuse se přihlásil pan poslanec Lom.
Poslanec Petr Lom: Vážená paní
předsedkyně, vážený český
sněme, vážená vládo i hosté.
Ti, kdo mě znají z předcházejícího
volebního období vědí, jaké
jsem zastával názory a postoje ke způsobu,
kterým jsme volili soudce. Ti, kteří mě
znají z předsednictva, vědí, že
s některými postupy nesouhlasím. Proto zde
nepronesu žádnou řeč. Jenom chci říci,
že sám pro sebe, a netroufám si nikomu radit,
sám pro sebe si uvědomuji, že zde v těchto
lavicích sedíme právě proto, že
jsme v těžkých časech, proto nás
sem naši voliči poslali, že jsme v těžkých
časech. A sám pro sebe si připomenu znění
slibu, který jsem skládal, že se budu rozhodovat
čestně, podle platných zákonů.
Nesliboval jsem nic víc a nic míň. Proto
si myslím, že morální postoje by měly
vyplývat z našeho mandátu, s kterým
jsme sem do sněmovny přišli. To je vše.
(Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Lomovi, prosím pana poslance
Holomka, připraví se ještě jednou paní
poslankyně Šepsová.
Poslanec Karel Holomek: Paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové poslanci. Jsem si velmi dobře vědom obtížnosti situace, v níž se nacházíme. Přesto však nemohu upustit od toho, abych vyslovil své výhrady vůči dvěma navrhovaným soudcům.
K těmto informacím jsem se dopracoval velmi těžce a obtížně v kruzích naprosto důvěryhodných. Týkají se na prvním místě pana doktora Vážného.
V dokladech, které máme k dispozici, se uvádí, že pracuje rychle, bez průtahů a že je důsledný. Rád bych vám sdělil, že je tomu právě naopak: pracuje velmi pomalu, s velkými průtahy a je dokonce velmi nedůsledný. Dokonce ho právě za tyto vlastnosti postihlo kárné řízení. (Smích, potlesk.) Nevím, jestli si to zaslouží poslechu, či nikoliv.
Jako druhý bod bych uvedl doktora Knitla. Je to člověk, který se dostal do justice bez justičních zkoušek. Kolegové právníci z jeho nejbližšího okolí tvrdí, že není žádným odborníkem. Naopak, jak se zde v dokladu, který máme k dispozici, tvrdí, že prokazuje velmi dobré odborné znalosti.
Jedna závažnější skutečnost
ovšem, která svědčí o jistých
charakterových vlastnostech, je ta, že žádal
v roce 1989 velice vehementně o vstup do komunistické
strany, avšak na doporučení, aby počkal
až jak záležitosti dopadnou, posečkal
s tímto rozhodnutím, a od vstupu do strany upustil.
Jak se zdá, vyplatilo se mu to. Oba dva tito soudcové
jsou navrhováni k soudům v městě Brně.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Holomkovi, prosím paní
poslankyni Šepsovou.
Poslankyně Lenka Šepsová: Jenom ještě krátce: zapomněla jsem uvést, že informace jsem si samozřejmě ověřila na prokuratuře, kde tyto dvě navrhované soudkyně původně pracovaly, takže to nebyly žádné informace vágní nebo jako "jedna paní povídala"; od toho jsem dost daleko. Z přednesených příspěvků, třeba paní doktorky Marvanové, mám pocit, že tyto informace jsou zatajovány záměrně a budu velice ráda, když mně ministerstvo spravedlnosti ozřejmí, že to není tak. Skutečně mám takový pocit, a proto se ptám, kteří lidé skutečně tyto posudky vypracovávají na krajských nebo okresních soudech; není mi známo, kteří konkrétně za tyto posudky - jinak se tomu říci nedá - zodpovídali. A proč tedy tam tyto informace nebyly dány a přijdou na ně až poslanci? Skutečně si myslím, že máme dělat jinou práci, i když je to také poslanecký průzkum. Ale to jsou informace, které se daly zjistit velmi lehce, třeba konkrétně u mne.
Takže opakuji: je mi skutečně s podivem, že
tyto závažné věci do těchto posudků
dány nebyly a na mne to působí záměrným
dojmem toho, že jsme někam manipulováni, kam
vůbec nechceme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Šepsové,
prosím paní poslankyni Janů, připraví
se pan poslanec Čermák.
Poslankyně Ivana Janů: Paní předsedkyně,
paní a páni kolegové, jsem členkou
komise pro justici a zúčastnila jsem se shromáždění
soudců okresních i krajských, naposledy 25.
října, pracovníků justice v Edenu
v Praze. Vše, co zde bylo řečeno, je pravda,
ale přesto bych vám chtěla zdůraznit,
že situace je ze strany soudců velmi napjatá
a těžko řešitelná pro ministra
spravedlnosti. My lepší soudce nemáme a musíme
z těchto stávajících soudců
vybrat. Jsem přesvědčena, že lustrace
měly být provedeny. Chtěla bych vám
k tomu říci, že to byli soudci, kteří
chtěli lustrace - oni sami mají zájem, aby
se měřítko, které dnes vztahujeme
na ně nebo na justici, skutečně dopadlo na
soudce, kteří byli pokleslí. Myslím,
že v justici kromě soudců pokleslých
byli i soudci slušní, a že odložit dnes
volbu by bylo rozhodnutí politicky velice nevhodné.
(Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Dále hovoří pan poslanec Čermák.
Poslanec Petr Čermák: Vážená
paní předsedkyně, dámy a pánové,
nechtěl jsem již vystupovat k této problematice,
ale protože pan dr. Řezáč mne vyzval,
cítím se povinen alespoň několik slov
dodat. Samozřejmě pan kolega Řezáč
je obhájce, je to znát, v tomto případě
vystoupil i trochu jako žalobce a obvinil mne, že
jsem ve svém výroku překročil několik
článků mezinárodních dohod.
Já bych se toho byl dopustil, kdybych např. řekl,
že komunisté nesmějí být voleni
jako soudci nebo kdybych řekl, že asi 50% návrhů,
které jsme dostali byli ještě v listopadu nebo
jsou členy KSČ, nic takového jsem neřekl
a pouze jsem konstatoval, že aktivisty a lektory okresních
výborů KSČ nehodlám volit jako soudce.
A na to, myslím mám plné právo a nikomu
ho ani nevnucuji, dokonce věřím, že
někomu to nemusí vadit a bude ho volit. Vzhledem
k tomu, co jsem říkal jsem ani neupřednostňoval
nijak bezpartijní soudce, protože jsem si plně
vědom toho, že bezpartijnost není žádná
zásluha a v mnoha případech jsem ochoten
akceptovat i to, že bezpartijní byl mnohem více
ovlivňován než člen KSČ. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji, dále prosím pana poslance Chromého,
aby se ujal slova.
Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážení hosté, dámy a pánové, přiznávám se, že mi při vystoupení některých poslanců bylo smutno z toho, že nevyužili prostředky, zákonné možnosti, které jim zaručovaly předat tyto informace, které zde prezentovali v podstatě jako tvrzení proti tvrzení z důvěryhodných pramenů, tam, kam je předat měli.
Druhá věc, která mne nesmírně
mrzí je ta, že si neuvědomili, že se nenacházíme
na tržišti, ale v parlamentě, v České
národní radě, a že stejným způsobem
jako mnoho z nás, dá se říci, že
prakticky všichni, jsme nějakým způsobem
v minulých letech byli ponižováni a přicházeli
jsme o určitou důstojnost a musíme nyní
tuto důstojnost zachovat i těm, kteří
se třeba provinili proti těmto prohřeškům.
To je v podstatě základní etický úkol
každého poslance, i toho, kdo se hlásí
k tomu, že chce budovat právní stát.
(Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Chromému. Ještě
se hlásí pan poslanec Vlach.
Poslanec Jiří Vlach: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado, omlouvám se, že jsem se nepřihlásil písemně, ale neměl jsem v úmyslu vystoupit. Průběh diskuse mne však k tomu vyprovokoval. Souhlasím s jedním z předřečníků, který vyslovil názor, že vidlička, na kterou jsme napichováni, je nesmírně ostrá. Pokusme se však situaci, která je velice těžko řešitelná, nějakým způsobem přece vyřešit. Budu mluvit za sebe, jaké mám pocity jako poslanec v této situaci. Nejsem schopen a nebudu schopen v tom tlaku, pod kterým jsme, ani pokud bude lhůta před volbou soudců i o několik týdnů delší, získat a shromáždit sám fundované podklady o 152 soudcích. Musím se spolehnout na pomoc vás, kolegů poslanců. Všichni jsme měli možnost - a dostali jsme k tomu podklady - zorientovat se ve svých obvodech, krajích, okresech. Doufám, že jsme to všichni udělali, jako jsem to udělal já a ověřoval jsem si informace a zjišťoval jsem si další informace o soudcích. Tyto informace jsme měli možnost předat ústavně právnímu výboru, který se tím zabýval zhruba 30 hodin. Domnívám se proto. že je zbytečné zde diskutovat a předkládat výhrady vůči soudcům, kteří byli staženi z návrhu. To považuji za naprosto nekonstruktivní. Jestliže jste toto měli šanci udělat všichni, jako jsem to udělal já, pak ústavně právní výbor došel k nějakému návrhu, který zde předkládá. Je pravda, že nenajdeme v justici nikoho, kdo nesoudil a nenajdeme nikoho, kdo nějakým způsobem nepřišel do styku s minulým režimem. Najdeme lidi, kteří byli pod různě velkým tlakem, najdeme lidi, kteří tomuto tlaku různým způsobem odolávali. Pro mne, promiňte, není vůbec žádným argumentem to, jestli někdo soudil určitý případ, ale to, jak ho soudil.
Jsem mladý, nezkušený poslanec, ale po své
kooptaci na jaře si vzpomínám na jeden životní
příběh. Byl jsem ve stejné situaci
a padala zde jména soudců. Vzpomínám
na to, jak zde byl jeden soudce "napaden" - je to silné
slovo, ale byly k němu výhrady vzhledem k tomu,
že soudil určitý politický proces. Vzpomínám
si, že se zvedl jeden poslanec, který s námi
již zde v novém období nesedí, a který
byl souzen tímto soudem a tohoto soudce hájil, protože
ho označil za člověka, kterému šel
poděkovat poté, co byl odsouzen, protože tento
soudce udělal maximum z toho, co v té situaci bylo
možné. To je všechno, co jsem vám chtěl
říci.