Česká národní rada 1990 – 1992

Čas od času je tato otázka pokládána z jedné či druhé strany, a to v různých souvislostech, s různým podtextem a s různou naléhavostí. V dlouhých a těžkých letech života ve stínu totalitní moci obecně upadala mravnost a ztrácela se víra ve spravedlnost, úcta k právu a zákonům. Státní moc jako celek byla manipulována a došlo k deformacím, možno říci i poklesu prestiže všech státních funkcí. To je ostatně průvodní jev každé diktatury, který se nemohl nedotknout i justice a který nemohl neovlivnit tak křehkou stavbu vztahů mezi soudy a společností.

Neměli bychom také zapomínat na to, že konkrétní zkušenosti některých občanů z jejich minulých kontaktů se soudy nejsou vždy nejlepší. Nejde jen o to, že snad byli postiženi nezákonným rozhodnutím, ale třeba o to, že se někteří někdy setkali s neochotou, nadřazeností, s nedostatečnou odborností, se zdlouhavým vyřizováním věcí, a to vše vytváří v očích veřejnosti justice a působí na vztahy veřejnosti k ní.

Beru proto narušení důvěry veřejnosti nebo alespoň její části v soudy jako jeden z nepříjemných tíživých pozůstatků dřívějšího režimu, který jsme převzali, s kterými se musíme vypořádat, a které musíme mít stále na paměti. Zároveň si uvědomuji, že změny postojů veřejnosti k soudům nelze dosáhnout snadno, že důvěru veřejnosti není možno naoktrojovat a nelze ji zajistit nějakým sebeautoritativnějším prohlášením. Jestliže se jakékoli pochybnosti zrodily ze zkušenosti, musí být zase jen zkušenostmi, tedy novými, a to lepšími, vyvráceny.

Z toho důvodu musí rozhodující část pro zvýšení společenské prestiže justice a k plné obnově důvěry veřejnosti ve spravedlnost, v soudy a v jejich práci přinést, chtě nechtě, sama justice. Správným, spravedlivým a včasným rozhodováním a také korektním vedením jednání, jeho důstojným průběhem a pozorným vztahem k účastníkům a samozřejmě také tím, že bude veřejnost o své práci a o svých problémech více a častěji informovat.

Pracovníci justice musí vycházet také z toho, že jsou a budou pod reálnou veřejnou kontrolou, která si všímá všeho, co se v justici děje. Tato veřejnost má právo vytvářet si svůj pohled na justici a její činnost, vyjadřovat k ní své názory a eventuálně i výhrady. To se týká v plné míře pochopitelně i tisku, rozhlasu a televize. Musí se však přitom vždy citlivě rozlišovat mezi informacemi o činnosti justice v obecné poloze a informacemi o probíhajících soudních jednáních, protože i pro hromadné sdělovací prostředky platí beze zbytku - a to samozřejmě nejen v naší zemi - zákaz obsahem nebo formou informací jakkoli zasahovat do nezávislého soudního rozhodování. Mám za to, že naše justice má dost síly a vůle, aby podala důkazy, že se o tuto důvěru veřejnosti uchází, a že ji postupně také získá.

Tento její úkol je o to významnější, že současná a především nadcházející legislativa staví a bude před justici stavět velmi naléhavé nové úkoly. Již dnes, v přinejmenším v devatenácti zákonných úpravách, byla soudům svěřena nová kompetence v oblasti přezkoumání zákonností rozhodnutí vydaných správními orgány. Další nové pravomoci jsou soudům svěřovány současně projednávanými návrhy zákonů. To vše směřuje ke stavu, který je ostatně předvídán a dokonce i požadován evropskou konvencí o lidských právech, totiž aby každé narušené subjektivní právo občana bylo přezkoumatelné soudem. Nebývale vysokou společenskou povinnost má justice při nápravě křivd v minulosti, ať již jde o probíhající rehabilitace nebo o chystanou, v podstatě svým rozsahem rozsáhlejší rehabilitaci tzv. mimosoudní, tedy rehabilitaci majetkoprávní, pracovně právní a jinou. Tyto současné tendence našeho právního řádu jsou zcela nezbytné a jsou svým způsobem nezbytným předpokladem, abychom sami sebe, mohli označovat za právní řád. Nicméně dospíváme zde k určitému dilematu, spočívajícímu v tom, že tyto nepochybně správné postuláty neodpovídají současnému stavu justice v oblasti materiální a především v oblasti personální.

Na minulé plenární schůzi této sněmovny 10. října letošního roku jsem měl možnost vás informovat, že justici jen k naplnění těch nejpotřebnějších a nejzákladnějších počtů chybí 344 soudců a dnes dokonce již 358 soudců. Přitom zcela odhlížím od toho, co by bylo nutno považovat za počet optimální. O příčinách tohoto stavu jsem se již také zmínil. I kdybyste dnes zvolili všechny k volbě předložené návrhy, sníží se tento počet chybějících soudců o necelou stovku, všichni ostatní totiž v justici již svým způsobem pracují, byť v jiných funkcích a jde, stručně řečeno, v podstatě o prodloužení jejich mandátu. Rád bych, abyste si uvědomili za této situace komplikovanou situaci, k níž dochází z hlediska mé ústavní odpovědnosti, kterou mám za to, že soudy řádně fungují, že - jak se říká - práva jdou, tedy že soudy budou i personálně vybaveny tak, aby dostály svému úkolu. Za této situace, kdy jsem nucen zabezpečovat nejen to, aby byly urychleně řešeny rehabilitace, aby byly spravedlivě postihovány kriminální osoby, ale aby byly vyřizovány i všechny ostatní agendy soudů, včetně majetkoprávních, pracovně-právních a koneckonců i nebývale se zvyšující agenda podnikového rejstříku, obživlá agenda pozemkových knih, nemohu připustit další výrazné oslabování personálního vybavení soudů. Ani já nejsem plně spokojen s předloženými návrhy, nemohu však v tomto okamžiku odhlédnout od reálné skutečnosti. Za této situace nemohu než danou realitu řešit i tím, že v některých případech budu muset přistoupit i k takovému řešení, které sice neodpovídá mému přesvědčení a je i snadno napadnutelné, ale které alespoň zčásti snad pomůže utlumit kritiku veřejnosti v tom, že stanoveným rozvrhem práce budou někteří soudci pověřováni vyřizováním takové agendy, u níž jejich případné dřívější politické názory nemohou nepříznivě ovlivnit jejich rozhodovací činnost. Mám tím např. na mysli agendu podnikového rejstříku.

Spolu s ústavně právním výborem a komisí předsednictva ČNR pro otázku justice jsme se v minulých týdnech a měsících pokusili nalézt kriteria, podle nichž jsme přistupovali k předloženým návrhům. Tato kriteria, obsažená v usnesení ústavně právního výboru ze 4. října letošního roku, jsou vám nepochybně známa. Ve zprávě, kterou jsem vám předložil jednotlivé návrhy, jsem vás ujistil, že jsme se snažili, byť v krátkém termínu, který pro nás zbyl, o naplnění všech požadovaných hledisek. K otázce lustrací bych rád připomenul to, že zatím federální vláda nevyhověla mému požadavku k tomu, aby byl dán souhlas s požadovanou lustrací kandidátů. Protože však věc je velmi naléhavá, snažili jsme se tuto záležitost, po dohodě s ústavně právním výborem, vyřešit tím způsobem, že jsme si u každé o kandidáta vyžádali jeho prohlášení o tom, že v minulosti nebyl spolupracovníkem StB, a že je ochoten podstoupit jakékoliv ověření této skutečnosti.

K otázce publicity. Vyhověli jsme požadavku, protože si myslíme, že je věcně opodstatněný, aby návrhy na kandidaturu soudců byly dány k dispozici ČTK, a aby i touto cestou se s nimi seznámila naše veřejnost. Jde o institut, přesněji řečeno způsob zcela nový, v této společnosti nevžitý, a tím si také vysvětluji, že ČTK zřejmě tyto seznamy kandidátů předala jednotlivým redakcím, leč já osobně jsem nezaznamenal, že by v širších oznamovacích prostředcích odezněly tyto návrhy.

K tomu bych si dovolil přičinit ještě tuto svoji osobní poznámku. Každá výhrada jednotlivce či skupiny občanů, musí v takovém případě, pokud bude reagovat na veřejnou kritiku, být bedlivě zvážena, neboť může být ovlivněna i osobními důvody, dokonce možná někdy i záměrně vyvolanými a organizovanými emocemi.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jestli předstupuji před vás s návrhy na volbu soudců s tímto poněkud obsáhlejším expozé, činím tak v přesvědčení, že budete posuzovat tyto návrhy objektivně a tedy spravedlivě. Je pravda, že příprava tak rozsáhlého materiálu k odpovědnému projednání probíhala poněkud urychleně poté, kdy 5. října konečně odpadla zákonná překážka k tomu, abych vám mohl předkládat tyto návrhy, a která mi zatím bránila po dobu více než půl roku se touto problematikou zabývat. Tím je odůvodněn i neobvykle vysoký počet předložených návrhů. Bohužel, musím konstatovat z tohoto místa, že v dalším kole se již tato situace opakovat nebude, protože zatím nemám dostatečně podkladů pro to, abych mohl v potřebném rozsahu postupně doplňovat stavy justice, jak by si to vyžadovala a přála.

Jednotlivé návrhy, jak jste je dostali, jsou tedy poznamenány i nedostatky formulačními, stylistickými, vším tím, co jsme dosud nedokázali v novém přístupu k těmto věcem odstranit. Za to se vám hluboce omlouvám a vyslovuji přesvědčení, že napříště budou návrhy zpracovány i po této formální stránce dokonaleji, a to i bez zbytečných věcných chyb. které právem iritují a které zbytečně vedou k pochybnostem stran odpovědného přístupu jak u našich složek justice, tak i u nás na ministerstvu spravedlnosti.

Protože v průběhu projednávání těchto návrhů v jednotlivých výborech ČNR, včetně ústavně právního výboru, byly vysloveny některé připomínky, rád bych ke společné zprávě tisk č. 90 výslovně doplnil bod 2, tisk 69 oddíl b/ tak, že beru nazpět návrh na zvolení nejen zde zmíněného dr. Vojtěcha Voznici, ale navíc i dr. Josefa Melicharčíka a dr. Luboše Geislera, u nichž kandidatura na volbu by měla být ještě v následujícím období přešetřena.

Dále v témže tisku na straně dvě pod bodem čtyři beru zpět návrh na volbu následujících soudců. Upouštím od zde vytištěného jména doktorky Boženy Gestenové, u níž se podařilo odstranit některé pochybnosti, které původně vedly k návrhu na upuštění od její volby. A béřu tedy nazpět výslovně návrh na volbu doktora Lumíra Červenky, doktora Miroslava Balatky a doktorky Marie Minářové.

Pod bodem 5 téhož tisku 72 v oddílu C beru zpět návrh na volbu doktora Winklera. V bodu 6 tisku 72 oddíl D béřu nazpět návrh na volbu soudců dr. Jaroslavy Vanderkové, dr. Milana Sirotka, dr. Marie Nedvědové, dr. Marie Žákové, dr. Ladislava Sychry, dr. Rudolfa Vorlického, dr. Milana Blahy, dr. Jiřího Sedláka a dr. Zory Fantové. Vyp ouští se tedy jména dr. Jiřího Doležala a dr. Ivy Schreibové, u nichž důvodnost kandidatury byla dodatečně ověřena a na tomto návrhu se tedy setrvává.

Prosím, vážené paní poslankyně a páni poslanci, o vaši podporu při naší upřímné snaze o napravení dnešního neradostného stavu justice v oblasti personální. Děkuji..

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi a prosím teď společnou zpravodajku paní dr. Röschovou, aby se ujala slova.

Poslankyně Anna Röschová: Tisk 90 - společná zpráva výborů ČNR k návrhu ministra spravedlnosti ČR na volbu soudců z povolání k soudům v České republice, tisky 69 a 72.

Výbory ČNR po projednání doporučují, aby ČNR zvolila do funkce soudce z povolání k soudům v České republice kandidáty uvedené.

1. V tisku 69 oddíl A - jsou to kandidáti z řad justičních čekatelů.

2. V tisku 69 oddíl B - soudci, kterým končí volební období a jsou navrženi k opětovnému zvolení, kromě - tady došlo k malému omylu, výbory doporučují ke zvolení dr. Vojtěcha Voznicu. Doporučují k odložení volbu dr. Josefa Melicharčíka a dr. Luboše Geislera. Myslím, že se mohlo stát, že by z toho, co tam ministr říkal, bylo pochopeno, že i dr. Vojtěch Voznica vzal kandidaturu zpět. Není to pravda, výbory doporučují jeho volbu.

3. V tisku 72 oddíl A - soudci navrhovaní na další volební období.

4. V tisku 72 oddíl B - soudci z povolání navrhovaní ke zvolení k jiným soudům, kromě dr. Lumíra Červenky, dr. Miroslava Balatky a dr. Marie Minářové. To znamená, že dr. Božena Gestenová je doporučena k volbě.

5. V tisku 72 oddíl C - rehabilitovaní bývalí soudci, kromě dr. Josefa Winklera.

6. V tisku 72 oddíl D - bývalí soudci, kteří se vracejí do justice - advokáti, prokurátoři a podnikoví právníci, kromě dr. Jaroslavy Vanderkové, dr. Milana Sirotka, dr. Marie Nedvědové, dr. Marie Žákové, dr. Ladislava Sychry, dr. Rudolfa Vorlického, dr. Milana Blahy, dr. Jiřího Sedláka a dr. Zory Fantové. To znamená, že se doporučuje k volbě dr. Jiří Doležal a dr. Iva Schreibová.

Ještě bych upozornila na tiskové opravy. Kdybyste si poznamenali k této společné zprávě: v tisku 69 oddíl B oprava Ladislav Moudrý, promovaný právník. V témže tisku oddíl B JUDr. Ivana Čeledová, tam došlo k chybě v uvedení titulu.

V tisku 72 oddíl B JUDr. Věra Kafková - došlo k chybě v datu narození, správné je datum 3.5.1961. A v tomtéž oddílu B Milada Tylečková, zde byl pravděpodobně uveden titul a ona je bez titulu.

V tisku 72 oddíl C došlo k chybě ve jménu JUDr. Goldschmieda - správně se jmenuje Rudolf. U Stanislava Buriana, promovaného právníka, v témže oddílu došlo k chybě v datu narození, správně má být 4.11.1931.

V tisku 72 oddíl D JUDr. Daňková se jmenuje Hana. Správně JUDr. Hana Daňková. JUDr. Šebánek se jmenuje Jaroslav. Správně JUDr. Jaroslav Šebánek. V tomtéž oddílu je uvedena JUDr. Ivana Schreiberová, opravte si JUDr. Ivana Schreibová. V tomtéž oddílu JUDr. Jan Slanina, nevím jaké jméno je uvedeno v tisku, ale pravděpodobně bude chyba v křestním jménu. Správně se jmenuje JUDr. Jan Slanina.

Jako společný zpravodaj se připojuji k tomu, co tady odeznělo z úst pana ministra spravedlnosti dr. Richtera a navrhuji v rámci této společné zprávy soudce ke zvolení. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní zpravodajce a nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu pořadu. Zatím se přihlásila paní poslankyně Šepsová, prosím, aby šla k řečništi. Po ní se připraví poslanec Petr Čermák.

Poslankyně Lenka Šepsová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené paní poslankyně a páni poslanci. Slyšeli jsme zde odůvodnění, že nebyly provedeny lustrace navrhovaných soudců. Bohužel musím za sebe konstatovat, že to beru na vědomí, ale vůbec mě to neuspokojuje, protože mi není znám důvod, proč toto nebylo uvedeno. Potom bych vás chtěla upozornit, nebo vám dát na vědomí nebo k uvážení, zda jsou informace, které nám byly poskytnuty, skutečně objektivní. Poslední materiály jsme dostali na stůl až 25.10., čili ve čtvrtek.

Provést kvalitní poslanecký průzkum bylo velice těžké. Mně např. se podařilo to, když jsem prováděla poslanecký průzkum u svého okresního soudu, narazila jsem na tak závažnou informaci, kterou jsem byla nucena poskytnout zástupci ministerstva spravedlnosti, který byl přítomen u nás ve výboru, Dr. Jakešovi. Tato informace byla ověřena a dvě soudkyně musely vzít svou kandidaturu zpět. Jsem si samozřejmě vědoma, že nelze sbírat vágní a nepodložené informace, ale domnívám se na druhou stranu, že těch informací může být víc, a proto také doufám, že všichni poslanci tento poslanecký průzkum provedli kvalitně a tak, jak měli.

Vážený český sněme, ještě jednou opakuji, že doufám, že jste si všichni vědomi závažnosti této situace, jak jsme se do této situace dostali volbou soudců a dávám návrh na to, protože nejsem si jista, že informace jsou úplné, lustrace provedeny nebyly, já osobně mohu velmi těžko hlasovat např. pro soudce, kteří soudili již v 50. letech po jednoleté škole, kdy na tuto školu byli vysláni jako straničtí kádři, já tedy nemohu hlasovat en bloc, a proto dávám protinávrh, abychom hlasovali o těchto soudcích jednotlivě. Děkuji vám.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Šepsové. Pan ministr se hlásil před paní poslankyní Šepsovou. Chtěl by k tomu ještě něco dodat.

Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Paní předsedkyně, vážená sněmovno, já jsem chtěl napravit onen nemilý procesní lapsus, který jsem způsobil tím, že jsem vzal zpět návrh na zvolení soudce Voznici. Došlo k tomu v důsledku jistého chvatu, kdy jsme si vyměňovali informace s paní poslankyní Röschovou a zřejmě jsem nepochopil správně výsledek projednávání návrhů. Jestli tedy mohu napravit tento nedostatek tím, že beru zpět toto "zpětvzetí", tak bych to rád učinil.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Další do rozpravy je připraven pan poslanec Petr Čermák. Zatím není další příspěvek do diskuse.

Poslanec Petr Čermák: Paní předsedkyně, vážené dámy a vážení pánové, stojíme skutečně před velmi závažným rozhodnutím, protože jsme si všichni vědomi toho, co tady pan ministr říkal, že volba dobré a správné justice je jedním ze základních pilířů demokratického státu. To všichni samozřejmě víme.

Proto také náš výbor pro sociální politiku a zdravotnictví se velmi podrobně zabýval jednotlivými kandidáty, pokud to vůbec bylo možné vzhledem k materiálům, které jsme dostali o jednotlivých soudcích, i vzhledem k termínu, který jsme na tento průzkum měli. Přijali jsme usnesení, které nebylo vzato do společné zprávy, a proto dovolte, abych některé body z našeho usnesení vám přečetl s tím, že bych vás žádal, abyste potom svým hlasováním vyjádřili, jestli by v tomto usnesení měly být, případně tedy odložit volbu soudců do doby, kdy budeme mít skutečně informace a budeme tedy volit soudce, kteří mají právo v justici pracovat.

Z našeho usnesení výboru vyjímám: výbor považuje za nezbytné zveřejnit jména a místa působnosti všech kandidátů, a to prostřednictvím ČTK v celostátním tisku, dále provést lustraci všech kandidátů, dále u soudců a prokurátorů, kteří tuto činnost již v minulosti vykonávali, doložit seznam jejich rozsudků a případů, které je nutno rehabilitovat. Dále jsme doporučovali předkladateli návrhu vyřadit ty kandidáty, kteří konávali funkce v KSČ a ty kandidáty, kteří mají nekvalifikované vzdělání z 50. let, dělnické přípravky, školy práce apod., a kteří byli voleni za soudce po jednom - dvou letech studia.

Je na nás všech, abychom zdravě rozhodli, co je přednější, jestli vyhovět tlaku času, nebo postupovat formálně správně. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Čermákovi, prosím pana poslance Gjuriče.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážená paní předsedkyně, kolegové a kolegyně, už se zase dostáváme do stejné situace jako již tolikrát, skoro bych chtěl říci jako vždycky, když v této sněmovně pracujeme, dostáváme se do tlaku dvou alternativ, a to alternativ ne právě dobrých. Jestliže podlehneme tlaku času, pak nám může být vytýkáno a my to sami můžeme pociťovat, že pustíme do světa zákon, který není právě kompaktní. Jestliže odmítneme, pracujeme dál a tuto předlohu dokonce vrátíme, pak velmi často slyšíme výtku, že něco zdržujeme; jednou volby, jednou privatizaci a teď zase rehabilitace.

Domnívám se ale, že situace, ve které jsme dnes, je daleko ostřejší, že ta vidlička, na kterou jsme napichováni, je daleko ostřejší než kdy předtím. Máme totiž volit soudce na 10 let, máme ustavit lidi, kteří budou soudit 10 let, a kteří budou 10 let neodvolatelní s výjimkou určitých trestních případů, a kteří většinou už mají "leccos za sebou". To za prvé.

Za druhé. Ke každému zákonu mohou být a budou různé názory. Vždy je to do určité míry diskutabilní, do určité míry relativní. Ale soudci jsou a hlavně byli ve svém regionu známi, tam o nich lidé leccos ví, jestliže my zvolíme lidi, kteří budou problematičtí, velmi jasně se nám to vrátí. Při tom ke svému rozhodování, a to je to nejpodstatnější, máme podklady, charakteristiky, které jsou naprosto formální, když chci použít tohoto nejslušnějšího výrazu, který použít mohu. Chybí tam snad už jen výraz "v kolektivu oblíbený" a byli bychom tam, kde jsme byli před 10 - 15 - 20 lety. Všichni ty charakteristiky znáte, byla tady již o nich řeč.

Časem jsme ovšem zjistili, a paní poslankyně Šepsová o tom mluvila, že tyto charakteristiky jsou v některých případech nejen hloupé, ale i nepravdivé nebo zavádějící. Jsou to některé, o kterých jsme si to stačili ověřit a paní poslankyně zase říká, proč jsme si to nestačili ověřit u všech, a tak jak pak máme věřit těm ostatním? Možná pro zajímavost přečtu to, co jsem četl dnes v ústavně právním výboru, nebudu samozřejmě říkat jména, připouštím, že to byla pouze ústní informace, neopírající se o žádná další data, ale byla to informace od člověka, kterému důvěřuji. Zároveň s tím budu konfrontovat ten posudek. Dělám to opravdu jenom proto, abych konfrontoval a dokázal, jak většina těch materiálů, které držíme v ruce, je nespolehlivá.