Česká národní rada 1990 – 1992

předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová, místopředsedové České národní rady Václav Žák, Michal Kraus, Zdeněk Malík, Jan Kasal a 187 poslanců České národní rady Členové vlády České republiky, předseda vlády Petr Pithart, místopředsedové vlády František Vlasák, Milan Lukeš a Antonín Baudyš, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba, ministr financí Karel Špaček, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek, ministr výstavby a stavebnictví Ludvík Motyčka, ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka, ministr kultury Milan Uhde, ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek, ministr zdravotnictví Martin Bojar, ministr spravedlnosti Leon Richter, ministr průmyslu Jan Vrba, ministr zemědělství Bohumil Kubát, ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová, ministr státní kontroly Bohumil Tichý, ministr životního prostředí Bedřich Moldan, ministr vlády Jaroslav Šabata

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová : Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milí hosté. Všechny Vás srdečně vítám na 4. schůzi České národní rady a dovolte mi, abych mezi námi uvítala také vládu České republiky vedenou jejím předsedou panem Petrem Pithartem. Návrh pořadu, jak jej připravilo předsednictvo České národní rady jsme vám již zaslali. Předsednictvo ČNR však ještě navrhuje program rozšířit a naopak zase na žádost vlády České republiky bychom neprojednávali vládní návrh zákona o hlavním městě Praze. Dopisem ze včerejšího dne už v poledních hodinách totiž vláda požádala, aby vládní návrh zákona ČNR o hlavním městě Praze mohla vzít zpět. Podle § 22 našeho jednacího řádu tak lze učinit se souhlasem České národní rady čili musíme o tom hlasovat. Dříve než přistoupíme k hlasování, prosím pana místopředsedu vlády Baudyše, aby laskavě návrh zpětvzetí vládního návrhu zákona České národní rady o hlavním městě Praze zdůvodnil.

Místopředseda vlády České republiky Antonín Baudyš: Vážená paní předsedkyně, dámy poslankyně, páni poslanci, dovolte mi mluvit jenom krátce. Víte, že zákon o hlavním městě Praze je nesmírně důležitý a časový prostor, který jsme k tomu měli, nebyl dostatečný, aby tento návrh bylo možno dotáhnout solidním způsobem do konce. To nakonec ukázala i diskuse, která byla vedena v klubech a v jednotlivých výborech k tomuto návrhu zákona, takže s ohledem na to, že se domníváme, že zatím tam nebyla vhodná vazba na zákon o obcích, takže nebyla zcela vyjasněna struktura, návaznost státní sféry na samosprávnou a mohlo by dojít k určitým nepřesnostem. Aniž bychom chtěli ustoupit od určitého principu takového, že Praha by měla být jedno město, tak se domníváme, že i vztahy mezi městem a jednotlivými jeho částmi je ještě nutno lépe propracovat a specifikovat. Je třeba si uvědomit, že takto důležitý zákon není možno projednat krátce a je nutno dojít k nějakému rozumnému konsensu. Proto jsem si vás dovolil jménem vlády požádat, aby jste byli tak laskavi a umožnili tento návrh stáhnout z pořadu jednání. Děkuji Vám.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová : Děkuji panu místopředsedovi vlády a prosím, abychom přikročili k hlasování. Podle prezenční listiny je přítomno 185 poslanců. Pokud se někdo z vás - znovu opakuji - zapomněl podepsat, mně se také zhusta tak stává - prosím, aby tak dodatečně učinil. Jsme schopni se usnášet. Navrhuji usnesení:

Česká národní rada souhlasí, aby vláda České republiky vzala zpět svůj návrh zákona České národní rady o hlavním městě Praze, jak je uveden ve sněmovním tisku 31.

Kdo souhlasí s tímto návrhem ať zvedne ruku (hlasuje se) . Zdá se, že je to převážná většina. Je někdo proti? Jeden. Zdržel se někdo hlasování? Čtyři. Děkuji. Nyní prosím o vaši pozornost při přednášení návrhu jednotlivých bodů pořadu. Jsou to:

I. Návrh předsednictva České národní rady na Prohlášení České národní rady k výročí 21. srpna 1968 - sněmovní tisk č. 48.

II. Návrh předsednictva České národní rady na zkrácení zákonné lhůty 60 dnů k projednání návrhů zákona České národní rady - sněmovní tisk 26

III. Vládní návrh zákona České národní rady o obcích (obecní zákon) - sněmovní tisk 32

IV. Vládní návrh zákona České národní rady o volbách do zastupitelstev v obcích - sněmovní tisk 34

V. Schválení zákonných opatření předsednictva České národní rady, a to - o zřízení úřadů práce v České republice - sněmovní tisk 36

- o zřízení ministerstva strojírenství a elektrotechniky České republiky a o vymezení jeho působnosti - sněmovní tisk č. 37 - o působnosti orgánů České republiky při provádění zákona o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého - sněmovní tisk 38

VI. Podněty, otázky a interpelace poslanců České národní rady

VII. Návrh skupiny poslanců České národní rady na vydání zákona České národní rady o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady - sněmovní tisk č. 17

VIII. Návrh na změnu názvu výboru České národní rady

IX. Návrh na uvolnění člena výboru České národní rady

X. Případné odpovědi členů vlády České republiky na podněty, otázky a interpelace poslanců České národní rady

XI. Zpráva o činnosti předsednictva České národní rady za dobu od 10. července do 4. září 1990 - sněmovní tisk č. 27

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jak jsem vás již informovala v dopisech, které máte založeny ve svých materiálech, požádal předseda vlády České republiky pan Pithart o vystoupení na naší schůzi. Se souhlasem s jednacím řádem mu bude uděleno slovo a to po prvém bodu našeho pořadu, pokud bude schválen podle předneseného návrhu. Po projednání návrhů zákonů obecním zřízení a o volbách do zastupitelstev v obcích - pokud ovšem budou přijaty, by se měla sejít schůze předsednictva, tedy schůze České národní rady na nezbytnou dobu by musela být přerušena. Předsednictvo by se mělo sejít proto, abychom vyhlásili zákony a volby.

Ještě mám takovou jednu malou prosbu. Na lavici jste obdrželi větší počet přihlášek do diskuse. Chci Vás poprosit, abyste se do rozpravy hlásili zásadně písemnými přihláškami a to i v případě, že budete mít faktickou poznámku, nebo pozměňovací návrh. Služba v sále zařídí doručení přihlášky k našemu předsednickému stolu. Je to proto, že nechci nikomu křivdit a skutečně odsud nemohu zcela přesně zaznamenat pořadí, jak se hlásíte. Takto bude spravedlnosti učiněno zadost. Teď se dozvídám, že to nemáte na stole, ale máte to v zásuvkách. Takže prosím, podívejte se do zásuvek a tam to máte. ( děje se) . Takže je zase klid a chci vás požádat, zda někdo z vás má k navrženému pořadu nějakou připomínku. Pokud nemá, tak můžeme přistoupit k hlasování. Kdo souhlasí s pořadem dnešní schůze, jak jsem jej přednesla, ať zvedne ruku. (hlasuje se) . Je to zřejmě převážná většina. Kdo je proti? Zdržel se někdo hlasování.

Schváleno jednohlasně.

Ještě pokud jde o připomínky, laskavě tam napište, zdali jde o faktickou připomínku, abychom to zde mohli třídit, neboť faktická poznámka má právo na okamžité zařazení.

Schválili jsme tedy dnešní pořad schůze a mám ještě jednu prosbu. Protože pořad dnešní schůze je velice bohatý a přípravě této schůze jsme věnovali skutečně velmi mnoho času a myslím, že všichni poslanci se velice odpovědně účastnili práce ve výborech, prosím, abyste do diskuse vstupovali iracionálně a věcně pouze s těmi příspěvky, které pokládáte za konstruktivní, věcné a které nebyly ve výborech projednány. A pokud byly ve výborech projednány, pak zda-li je máte za tak závažné a výbor vaši připomínku proti vašemu poslaneckému svědomí nepřijal. Prosím také - i když v jednacím řádě není pro to opora - abyste se snažili maximálně zkrátit své diskusní příspěvky. Děkuji vám.

Ještě než začneme jednat, ráda bych vám představila nového generálního prokurátora České republiky Dr. Ludvíka Brunnera, kterého tímto mezi námi vítám.

Nyní přístoupíme k projednání schváleného pořadu.

Prvním bodem pořadu je

Návrh Prohlášení jste obdrželi jako sněmovní tisk 48 a já prosím paní poslankyni Danielu Kolářovou, aby text prohlášení přečetla.

Poslankyně Daniela Kolářová: Prohlášení České národní rady k výročí 21. srpna 1968.

21. srpen 1968 znamená v dějinách našich národů a československé státnosti jeden z nejtragičtějších vykřičníků. Agresory byla tehdy pošlapána svrchovanost našeho státu, hrubě porušeno a ignorováno mezinárodní právo. Na dalších více než 21 let se postupně vrátila moc opět do rukou těch, kteří již předtím neváhali ve jménu pochybené ideologie a její totalitní praxe zničit tisíce lidských životů, zmařit tisíce a tisíce lidských osudů.

Nejinak tomu bylo v období tzv. normalizace. Naše země se propadla do hluboké duchovní a politické krize, na pokraji zhroucení se ocitlo naše hospodářství, deformace a devastace se nevyhnuly žádné oblasti naší společnosti.

Považujeme proto za čestnou povinnost svobodně zvolených poslanců České národní rady, abychom na její půdě a při první plenární schůzi podzimního zasedání vzpomněli tragické srpnové výročí. Duchovní a mravní síla lidských obětí, odhodlaný vzdor a víra žít v pravdě nikdy neztratila pokračovatele a vyústila v listopad 1989, který nám všem otevřel cestu k demokracii. Na živé poselství lidí, kteří statečně hájili ideály demokracie a spravedlnosti nesmíme zapomínat. ( Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Kolářové.

Dám nyní hlasovat o návrhu prohlášení.

Kdo je pro, aby Česká národní rada přijala prohlášení k výročí 21. srpna 1968, jak je uvedeno v tisku 48 a jak bylo předneseno? (Hlasuje se) . Je někdo proti? (1 hlas) . Zdržel se někdo hlasování? (3 hlasy) .

Paní poslankyně, páni poslanci, nyní dávám slovo panu předsedovi vlády České republiky Petru Pithartovi.

Předseda vlády České republiky Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, vážené paní a vážení pánové, vážená Česká národní rado, přihlásil jsem se o slovo, protože pokládám za svou povinnost podat vám zprávu o aktivitách vlády v posledních měsících, vedených snahou posílit postavení České republiky a zároveň snahou upevnit federativní svazek obou národních republik. Co vám - a prostřednictvím televize také občanům obou republik - tu dnes chci vlastně říci? Především to, že není jiné cesty jak posílit federaci než posílením pravomocí republik. Nejde o protimluv. Základem federace je vůle obou národů žít spolu. Všechno ostatní, tj. zejména formy tohoto soužití, jsou až odvozené. Bez této vůle a myslím tím samozřejmě vůli, která vychází ze vzájemné důvěry, vstřícnosti a tedy dobrovolnosti, není soužití možné. Žádné ústavně právní záruky, žádné, byť i sebekvalifikovanější aparáty federace nemohou udržet oba národy spolu, pokud by si to nepřály.

Naše národy se však dnes spolu dorozumívají tak nedostatečně, že to až nahání strach. Slovenské noviny se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku prakticky nedostanou. Již jsem to řekl nejednou, ale musím to opakovat: pokud vím, deníky vycházející v České republice nemají na Slovensku - snad až na jedinou výjimku - své vlastní zpravodaje. Televize nám jen zcela výjimečně umožní sledovat to, co sledují diváci na Slovensku - a obráceně. To je krajně riskantní situace, podle mého závažnější než projevy slovenských separatistů. Prosím, abyste se nad tím zamysleli - to není, paní a pánové - jen špatně vyřešený technický problém. A není to - dnes deset měsíců po listopadu - jen pozůstatek starého režimu. O tom si nedělejme iluze. Tento nezájem, z něhož se rodí jedno nedorozumění za druhým, znamená bytostné ohrožení našeho vzájemného soužití, nikoliv úvahy o budoucí podobě federace. Ty vycházejí naopak ze zájmu o toto soužití: kdyby vláda pana Mečiara o soužití s námi nestála, nebyla by zvědavá na naše názory a představy, nestála by o setkávání se s námi.

Občané České republiky jsou tedy odkázáni na to, jak vidí situaci naši novináři.Nepochybuji, že si u nich nepolepším, když řeknu, že si ne všichni počínají odpovědně. Já je ovšem k odpovědnosti nevolám, k tomu nemám nejmenší právo. Od toho jsou čtenáři, ale, koneckonců, je to věc jejich vlastního svědomí. Mohu tedy jen doufat, že redakce Občanského deníku našla alespoň v sobě dodatečně kus autokritičnosti, když předtím nadepsala úvahu o ružomberských slavnostech halasným titulkem "Slovensko chce samostatnost". Právě tak doufám ve vystřízlivění autora úvahy z Lidových novin, který se obává, že jednání v Trenčianských Teplicích povede nakonec k tomu, že v Malackách budou cestující přestupovat z českých vagónů do slovenských. Takovéto přepřahání není třeba ani cestou z Prahy do Norimberka. Přepřahat se musí pouze v Čierne nad Tisou.

V situaci nezájmu sdělovacích prostředků znát situaci na Slovensku z první, tj. z vlastní ruky, z vlastního pozorování, zůstává veškerá tíha odpovědnosti na politických reprezentacích. V době parlamentních prázdnin ta tíha spočívala na vládách. Doufám, že se jako poslanci České národní rady nyní o tuto tíhu s vládou podělíte, že se vyslovíte k tomu, co vláda udělala, či neudělala, resp. jak dobře či špatně to udělala. Proto vám a vaším prostřednictvím i občanům České republiky podávám dnes tuto zprávu.

Současná Ústava vůbec nepředpokládá setkávání a jednání, tedy součinnost obou vlád. Kdybychom všechno nechali na Ústavě, potkám se možná s panem Mečiarem tu a tam na nějaké slavnosti či na letišti, ale možná také nepotkám. Vím o této doslova propasti v našem ústavním zřízení a dělám od první chvíle, co jsem předsedou vlády, všechno, abych ji překlenul. 6. února mě předsednictvo ČNR zvolilo. 7. února jsem odjel do Brna a druhého dne do Bratislavy. Jel jsem tam proto, abych dohodl s tehdejším premiérem Čičem, co možná pravidelné setkávání nás obou, jednotlivých ministrů a celých vlád. Pozvali jsme pak slovenskou vládu do Lnářů a vedli tam riskantně otevřené, jak se však nakonec ukázalo, velmi užitečné rozhovory. Setkali jsme se jako ostražitě se posuzující soupeřící mužstva, rozcházeli jsme se jako přátelé, rozhodnutí spolupracovat na společném díle, na opravdové federaci. Měli jsme se pak setkat - myslím vlády - ještě před volbami na Slovensku. Nakonec z toho, právě kvůli napjaté situaci před volbami, zejména na Slovensku, sešlo. Setkali jsme se pak v den, kdy pan prezident republiky přijal obě vlády na Hradě. Krátce na to jsem pozval pana Mečiara a ekonomické ministry slovenské vlády na dvoudenní pracovní schůzku do Luhačovic.

Vývoj k Trenčianským Teplicím byl logický, nebyl žádným zvratem, překvapením, alespoň ne pro ty, kteří si dali tu práci a četli pozorně vládní prohlášení všech tří vlád. Navazoval na naše předchozí iniciativy.

Tak již ve společném prohlášení vlády české a slovenské republiky ze dne 11. dubna ve Lnářích se uvádělo, že "Vlády se jednoznačně shodly na tom, že užití vytvořených zdrojů bude v kompetenci každé z obou republik. Na vůli obou národů a jejich zákonodárných a vládních reprezentací budou záviset kompetence i oprávnění potřeby federace. V tomto duchu se vlády plně dohodly na návrhu zásad rozpočtových pravidel pro rok 1991 a roky další, které hodlají předložit svým zákonodárným sborům. Tím by zároveň měla být zažehnána otázka, kdo na koho doplácí. Při nezbytné integritě každé z národních ekonomik neztrácejí obě vlády ze zřetele zájem o reálnou celistvost ekonomiky našeho společného státu". Ve Lnářích se také obě vlády dohodly, že budou požadovat, aby předsedové vlád národních republik nebyli napříště místopředsedy vlády federální. Nicméně v komuniké se to neobjevilo - nechtěli jsme federální vládu stavět před hotovou věc.

Programové prohlášení federální vlády vyšlo stanovisku národních vlád ze Lnář plně vstříc - alespoň takový musel být dojem z četby tohoto programového prohlášení. Pravilo se tam mimo jiné: "Prosperující republiky potřebují silnou federaci a silná federace může vyrůst jen z autentické vůle silných republik". Na jiném místě pak: "Zároveň počítáme s odstraněním přílišného centralismu při řízení celé státní správy. Úlohu centra budou mnohem více plnit republikové orgány". A ještě jinde: "Federální vláda bude respektovat stanovisko vlád republik a přihlížet k nim při jakémkoli svém rozhodování. Očekáváme stejný partnerský vztah i od republikových vlád. Opouštíme nedůstojnou praxi, kdy předsedové republikových vlád plnili jako místopředsedové federální vlády různá usnesení tohoto orgánu".

Programové prohlášení slovenské vlády bylo zcela jasné. Rád bych věděl, kolik z odpovědných politických představitelů na federální úrovni a vůbec českých politiků toto prohlášení četlo - vím, že pan ministerský předseda Čalfa jej znal a dobře mu porozuměl. Kdyby v tom ale nebyl, obávám se, dosti osamocen, nemohly by Trenčianske Teplice vzbudit takové překvapení a údiv.

V programovém prohlášení české vlády, které jste po zevrubné diskusi schválili, se pravilo: "Východiskem pro rozvoj české státnosti na principu federativního uspořádání Československa musí být ústava České republiky. Na jejím základě a na základě ústavy Slovenské republiky bude tvořena ústava federace, neboli federaci budou náležet takové kompetence, jaké na ni republiky ze své originální působnosti přenesou. Vláda bude usilovat o to, aby ústava vyjádřila zvýšení samostatnosti i odpovědnosti všech orgánů při rozhodování o budoucím společenskoekonomickém rozvoji republiky." Jinde jsme řekli: "Vláda bude prosazovat, aby při respektování vzájemného vymezení funkcí federace a národních republik byl státní rozpočet republik pojímán tak, aby už nadále nebyl na rozpočtu federace závislý. Vyjádřením svrchovanosti a ekonomické svébytnosti republik bude skutečnost, že Česká národní rada bude rozhodovat o použití zdrojů vytvořených na území republiky, s výjimkou těch zdrojů, které vyčlení pro potřeby federace."