Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu předsedovi návrhové komise.
Nyní bych poprosil pana předsedu vlády Pitharta,
případně ostatní pány ministry,
jestli by se chtěli vyjádřit. Hlásí
se pan poslanec Bezděk.
Poslanec Josef Bezděk: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a poslanci, slyšeli jste přednesený návrh na usnesení k programovému prohlášení, včetně komentáře k příloze k usnesení České národní rady. My jsme se jako klub poslanců na toto téma znovu sešli po mém vystoupení a jednoznačně bylo konstatováno, aby body 2 až 3 byly zakotveny v závěru tohoto usnesení, přes tuto připomínku, která byla vznesena. Děkuji za pozornost.
(Poslanci žádají o zopakování
bodů.)
Je to bod - Určení úkolů vymezit ještě
před komunálními volbami zemskou hranici
mezi územím Čech a Země moravsko-slezské,
viz usnesení Federálního shromáždění
a České národní rady z května
tohoto roku. Za další - K vymezení úkolů
provést v Zemi moravsko-slezské a České
vnitřní úpravy státního členění
se zřetelem k respektování přirozených
center. Za třetí - poslední bod - stanovení
časového bezprostředního plynulého
přechodu od zrušení KNV k vlastnímu
zemskému zřízení. Protože chceme
po jedné stránce přecházet na správu
měst a obcí a na druhé straně není
do dnešního dne jednoznačně vyřešena
otázka zrušení KNV.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Paní poslankyně Mazalová.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážená
paní předsedkyně, vážený
pane předsedající, vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci! Klub poslanců Hnutí za samosprávnou
demokracii považuje za nutné doplnit své dopolední
vystoupení ještě stanoviskem k cílové
představě vlády v účasti představitelů
zemí v české vládě.
Cílová představa vlády - cituji -
že by představitelé zemí měli
mít trvale místo ve vládě České
republiky (konec citátu), nás vede k názoru,
že by podle této představy země neměly
mít ve svých otázkách svou vlastní
výkonnou moc, jak je to v zemích vyspělých
států rovněž pravidlem. Použitá
formulace cílových představ české
vlády vůbec nenaplňuje základní
požadavek samosprávných, rovnoprávných
a samofinancujících se českých zemí.
Rádi bychom programové prohlášení
české vlády podpořili, ale uvedený
základní nedostatek nás od souhlasu nutně
odrazuje. Abychom nemuseli hlasovat proti, žádáme
vypuštění textu na str. 13 začínajícího
slovy "Z našich cílových představ
a končícího slovy "ve vládě
České republiky". To je náš pozměňovací
návrh. Věříme, že nás
v tomto stanovisku podpoří i ostatní moravsko-slezští
poslanci. Děkuji vám. (Potlesk v části
sálu.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji paní poslankyni za návrh, ale je třeba
zopakovat, že není možné modifikovat vládní
prohlášení. To je vládní prohlášení,
nikoli prohlášení České národní
rady. Prosím pana poslance Kotrlého.
Poslanec Zdeněk Kotrlý: Vážení
poslanci, vážené poslankyně, dovolím
si jenom připomenout, že tato vláda, která
předložila programové prohlášení
je vláda koaliční. To znamená, že
poslanci Hnutí za samosprávnou demokracii mají
v této vládě člena. Zajímalo
by mě, zda ministr Tichý, který zastupuje
v této koaliční vládě zájmy
Hnutí za samosprávnou demokracii, byl se stanoviskem
klubu srozuměn, protože on jako člen vlády
hlasoval a byl účasten na tvorbě tohoto programového
prohlášení vlády. Prosím o upřesnění.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Je pan ministr přítomen? Není. Pan poslanec
Hájek Josef.
Poslanec Josef Hájek: Pane místopředsedo,
vážení kolegové, dovoluji si vyslovit
připomínku k ukládací části
odst. d). Usnesení nás všechny zavazuje, ať
jsme vyslechli určité výzvy o potřebném
konsensu a o nezbytnosti jednoznačnosti legislativního
řešení, tak jak bylo předloženo,
to znamená propojení mezi programovým prohlášením
a vyslovením vlastního aktu důvěry
vládě. Myslím si, že řada z nás
s celou řadou dílčích cílů
nesouhlasí a takto paušálně se zavazovat
nedoporučuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Hájkovi. Navrhuji, abychom
hlasovali o vyškrtnutí bodu d) z návrhu usnesení.
Poslanec Vondráček.
Předseda návrhové komise poslanec Josef
Vondráček: Myslím si, že
tak to není. Bod d) ve čtvrtém odstavci ukládá
poslancům České národní rady
pomáhat při realizaci zabezpečení
cílů programového prohlášení
vlády. To snad není v rozporu, i když mám
k některým věcem připomínky.
Myslím, že by to tam mohlo zůstat. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Pan poslanec Strašek.
Poslanec Jiří Strašek: Doporučuji,
aby se o vyškrtnutí bodu d) hlasovalo.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Záleží
na individuálním názoru každého
poslance, zda se připojí nebo nepřipojí.
Poslanec Vladimír Čech: Já
myslím, že není nutné ho škrtat,
ale že by stačilo ho doplnit. Doplnit tam dodatek,
že při splnění uvedených připomínek.
Jestli je to právnicky možné.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Pan poslanec Dohnal.
Poslanec Vojtěch Dohnal: /z pléna/
Pan poslanec Hájek to chce vyškrtnout, tak nám
nezbývá nic jiného než o tom hlasovat.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Pan předseda vlády upozornil, že z hlediska
dělby moci termín pomáhat není nejvhodnější
termín. Čili skutečně v tomto smyslu
jsme zákonodárný orgán, vláda
je vláda. Proto je třeba držet distanci v tomto
směru. Pan poslanec Pospíšil.
Poslanec Petr Pospíšil: Dávám
protinávrh - nevyškrtávat bod d), ale nahradit
tam slovo ukládá např. požaduje nebo
doporučuje...
Z pléna: přesunout pod bod c)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Pan poslanec Biňovec.
Poslanec Karel Biňovec: Tento bod mi připadá
jako ze staré éry, tak se vždycky psalo. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Teď máme dva návrhy. První návrh
je přesunout bod d) - první návrh je pana
poslance Hájka vyškrtnout bod d) - druhý návrh
je přesunout bod d) do bodu III., to znamená, že
nebude uvozen slovem: Ukládá, bude uvozen slovem:
Doporučuje. Pan poslanec Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
mně to připadá strašně podivné,
sami sobě něco ukládat. Buď to chceme
dělat nebo to dělat nechceme, ale tady pět
lidí bude hlasovat proti, třeba, protože na
tom nechce pracovat, vládní prohlášení
nebude schvalovat. A teď jsou vázáni těmi
ostatními, že musí na tom dělat. Já
toto nechápu, jak můžeme sami sobě něco
ukládat. Bud chci něco dělat, nebo proč
bych si to ukládal. I doporučit, proč bych
sobě něco doporučoval? Škrtnout. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Technická poznámka, pan poslanec Bursík.
Poslanec Martin Bursík: Dámy a pánové,
já navrhuji kanceláři ČNR, aby z paměti
svého textového procesoru smazala všechno,
co je tam uloženo z minulého volebního období,
potom nebudeme diskutovat o socialistické měně,
80/390, pomáhat, škrtat a nahrazovat jiným
slovesem atd. a ušetříme si čas. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Bursíkovi, pan poslanec Hejsek.
Poslanec Josef Hejsek: Dámy a pánové,
já bych také navrhoval bodem d) se vůbec
nezabývat, protože pokud schválíme programové
prohlášení vlády, tak je naší
prvořadou povinností také této vládě
pomáhat, podporovat ji a je zbytečné o tom
mluvit. Já jsem chtěl ještě říci
k bodu dalšímu, a to na druhé straně
- zde je text: zpracovat k programovému prohlášení
časový harmonogram plnění základních
záměrů, vyhlášených v
programovém prohlášení atd. Já
bych k tomu chtěl říci, že doba plánování
už dávno minula a abychom zbytečně vládě
nesvazovali ruce tím, že budeme chtít, aby
stanovila nějaký přesný harmonogram
a my pak na něm budeme trvat. Děkuji.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Pan poslanec Pospíšil.
Poslanec Petr Pospíšil: /z pléna/...
abychom se vrátili k bodu d) - beru svůj protinávrh
zpět.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji, pan poslanec Jančáry.
Poslanec Julius Jančáry: Dámy
a pánové, diskuse se rozvinula kolem bodů
III. a IV. Navrhoval bych, aby uvozující sloveso
k bodu III. bylo nikoliv doporučujeme vládě,
aby při realizaci svého programového prohlášení
respektovala připomínky, na nichž jsme se shodli,
ale že to ukládáme vládě. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Bohužel - nejde. Pan poslanec Štindl.
Poslanec Karel Štindl: Dámy a pánové,
je to spíš technická připomínka,
dokončeme ten bod d) prosím vás, nebo ten
text nedáme dohromady, už odbíháme k
dalším bodům. Těch připomínek
jistě ještě bude hodně, ale ta námitka
proti bodu d) je závažná z mnoha stran a my
jsme ji ještě nevyřešili.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji, dávám hlasovat o návrhu pana
poslance Hájka - vyškrtnout bod d) z odstavce IV.
Kdo je pro to, abychom tento bod vyškrtli? (Hlasuje se.)
To je většina.
Kdo je proti tomu, abychom ho vyškrtli? Dva.
Kdo se zdržel hlasování? Osm. Takže bod
d) usnesení se škrtá. Pan poslanec Šlouf,
technická připomínka.
Poslanec Miroslav Šlouf: /z pléna/ Já
si myslím, že bychom před projednáním
usnesení, ke kterému jsme se mimovolně dostali,
měli dát slovo předsedovi vlády a
pak teprve projednávat detailní usnesení.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji, panu poslanci Šloufovi. Myslím si,
že by bylo skutečně vhodné předtím
než budeme projednávat usnesení, dát
slovo panu předsedovi vlády.
Předseda vlády České republiky
Petr Pithart: Vážený pane předsedající,
vážená Česká národní
rado, z průběhu dnešního dne jste mohli
poznat, že vláda neměla čas se sejít
a zaujmout společné stanovisko. To, co řeknu,
řeknu za sebe, s nejlepší vůlí
mluvit za ostatní, ale pochopitelně musí
dostat právo event. vystoupit sami, i když si nemyslím,
že by to bylo nutné, protože si nemyslím,
že bychom měli v této debatě jít
do detailů. Předem chci říci, že
nám nebylo ani včera ani dneska vždycky lehko.
Byly chvíle, kdy nebylo jasné, jaké úhrnné
stanovisko ČNR zaujme a naše situace tedy zdaleka
nebyla jistá. Myslím, že to je dobře.
Myslím, že je dobře, že Česká
národní rada začala jednat s vládou
tak konkrétně, věcně a kriticky. Vláda
si bude muset zvyknout, že bude pod přísnou
kontrolou České národní rady, a čím
dříve si na to zvykne, tím lépe. Nechci
to dodatečně obhajovat, vysvětlovat proč
jsme předložili právě takové
a ne jiné programové prohlášení.
Byli jsme v situaci, která připomíná
Čapkovu pohádku o tom, jak pes a kočička
vařili dort. Oni chtěli dát do toho dortu
všechno nejlepší. My jsme tam chtěli dát
všechno nejdůležitější a v
jednu chvíli ten text narostl na 80 stránek. Jedni
byli pro to, abychom i tento text ještě zdokonalili
a uvedli tam další konkrétní detaily,
druzí byli pro radikální zkrácení.
Jsem si jist, že obě skupiny byly vedeny respektem
k České národní radě. Delší
text, než jsem přednesl, jsme pokládali za
neslušně dlouhý. Příliš
krátký text zase hrozil tím, že budete
právem namítat, co všechno tam není.
Kompromis, který jsme zvolili, je špatný jako
každý kompromis. Mne to mrzí o to víc,
že mnohé z toho, co tady bylo s tak vážnou
starostí předneseno, leží vystřiháno
v popelnicích na dvoře české vlády,
když jsme ve dvě hodiny v noci dělali poslední
redakci. Je tedy pravda, že jsme zřejmě nestrefili
tu správnou míru. Já jsem se skutečně
obával, že mluvit tak, jak jsou zvyklí třeba
v Moskvě, si my nemůžeme dovolit a že
ta lhůta hodinu 20 je maximální. Patrně
je to poučení pro příště,
bude-li projev věcný, Česká národní
rada unese i více. Omlouvám se. (Potlesk.)
K některým jednotlivostem nejzávažnějším
bych se přesto rád vyjádřil. Námitka,
že v textu je málo o privatizaci - myslím není
na místě, pokud ovšem to bylo zpřesněno
tak, že tam není dosti řečeno o reprivatizaci,
pak je to pravda. Také v návrhu usnesení,
které právě projednáváte, nám
ukládáte řešit problém reprivatizace
a odškodnění poškozených občanů.
Vážená Česká národní
rado, troufám si jménem vlády říci,
že bychom se o tuto odpovědnost rádi podělili
s vámi. Je to problém morální, politický,
ale je to také problém ekonomický, na něco
máme, na něco prostě nemáme a rozhodneme-li
se, že přesto budeme reprivatizovat a odškodňovat,
tak se zároveň musíme rozhodnout, odkud na
to vezmeme prostředky. Netroufám si slíbit
za vládu, že tento problém dořeší,
myslím, že by to nebylo zodpovědné.
Pokud jde o rehabilitaci, to je ten předposlední
bod, který doporučujete vládě. On
souvisí s tím posledním, tam se mluví
o rehabilitaci majetkové újmy, odškodnění
poškozených občanů. Nemohli jste si
nevšimnout, že česká vláda jako
s jednou ze svých prvních iniciativ přišla
s návrhem zákona o rehabilitaci, po dlouhé
zdánlivě neskončitelné diskusi jsme
stanovili jakousi hranici. Řekli jsme si - tady musíme
za každou cenu, i kdybychom prostředky měli
vzít odkudkoliv, ale dál už nemůžeme.
Tou hranicí je odnětí svobody. Víte,
že ten zákon počítá s odškodněním
všem těm, kteří byli ať už
ve vazbě nebo ve výkonu trestu. Další
rozhodnutí opět nemůže učinit
vláda sama, nýbrž v širokém konsensu,
to znamená po obsáhlé diskusi a souhlasu
ČNR. Čili ty dva poslední body skutečně
pokládáme za neobyčejně závažné,
ale právě proto bychom rádi postupovali ve
shodě s vámi.
Prosím vás, neukládejte tento úkol
jenom na bedra vlády, je to nad její síly
a nad její - řekl bych - kompetenci. Není
také pravda, že jsme nemluvili o inflaci, mluvili
jsme o restriktivní rozpočtové politice,
což je protiinflační postup. Inflaci pokládáme
za největší hrozbu, za největší
riziko. Říkám otevřeně - za
větší než nezaměstnanost. Nezaměstnanost
lze vždycky nějakým způsobem regulovat,
roztočenou inflační spirálu neureguluje
nikdo. Byla položena velmi závažná otázka,
jakou míru nezaměstnanosti hodlá vláda
tolerovat, nebo připustit. Dámy a pánové,
to je otázka, na kterou nikdo nezná odpověď
a každý kdo by tvrdil, že ji zná, by si
počínal nezodpovědně. Společnost
unese určitou míru nezaměstnanosti podle
toho, v jaké se bude právě nacházet
politicko-psychologické situaci. Bude záležet
na autoritě politické reprezentace, na autoritě
vaší, na autoritě vlády, zda společnost
unese větší nebo menší míru
nezaměstnanosti. Nelze v žádném případě
dopředu toto odhadovat. Je naopak třeba se postarat
o to, abychom byli včas uvědoměni, aby bylo
včas signalizováno, kde se blížíme
oné únosné mezi.
To předpokládá silné a konsolidované
odbory, o kterých také mluvíme ve svém
prohlášení, ačkoli to nebudeme my, kteří
takové silné a konsolidované odbory budeme
ustavovat. Jejich existence je právě z tohoto hlediska
naprosto nezastupitelná. Nesmí se stát, že
zjistíme, že jsme tuto hranici překročili,
až když bude překročena. Stanovit dneska,
kde je, je podle mého názoru naprosto nezodpovědné,
nemožné.
Já osobně z toho všeho, co jsme vypustili,
nejvíce lituji jakékoli zmínky o soukromém
hospodaření rolníků. To je skutečně
politická chyba, která se nám neměla
stát. To ostatní byla dejme tomu nepřesná,
špatná úvaha nad rozsahem textu. Toto se stát
nemělo. A teď vám řeknu něco,
co bych říci nemusel, protože nemusíte
do té nejvlastnější kuchyně vlády
vidět, co jsme opravdu zapomněli a co jsme neměli
ani na těch konceptech, to je tělovýchova
a sport. Žijeme zřejmě v takovém presu,
že politická reprezentace na federální
úrovni, tak na republikové české (nechci
mluvit za Slováky) na to zatím nepomyslela. Protože
to, co řekl pan poslanec Kraus, respektuji a jeho i ostatní
mistry sportu vyzývám k tomu, aby skutečně
na ten problém tlačili, neboť samo to z nás
nejde. Na to jsme opravdu zapomněli, to jsme neměli
ani v konceptech.
Mluvilo se také o citlivé otázce majetkových
podmínek života církví a náboženských
společností. Víte, jak se ten problém
posoudil v předsednictvu Federálního shromáždění.
Federální vláda potom přišla
s návrhem řešení. Česká
vláda doplnila ten návrh podle mého názoru
významným ustanovením, měli jsme za
to, že by to neměly být národní
výbory v místech, které by rozhodovaly o
tom, jaké budou termíny a způsoby vyklizení
objektů, v nichž jsou zatím sociální
nebo kulturní zařízení a které
jsou majetkem církve. Navrhli jsme, aby Česká
národní rada a Slovenská národní
rada rozhodly, které orgány toto s konečnou
platností rozhodnou. Domníváme se např.,
že ministerstvo kultury bude pro církve a náboženská
společenství daleko přijatelnějším
partnerem a bude mít daleko více pochopení
než místní orgány státní
moci, ať už jim budeme posléze říkat
jakkoli. Návrh byl federální vládou
přijat, postoupen Federálnímu shromáždění
a dostane se tedy do České národní
rady tak, že vy rozhodnete o mechanismu a o tom, které
instituce budou rozhodovat o uvolnění tohoto majetku.
Je to neobyčejně choulostivá otázka
a zdálo se nám, že tak jak federální
vláda problém řešila, není zaručeno,
že se majetek, který de jure je církevní,
patří náboženským společnostem,
v dohledné době bude užíván,
bude v držbě těchto církví. Tady
česká vláda udělala pro věc
podle mého názoru dost.
Byli jsme také dotázáni, jak to bude se slučitelností
funkcí členů vlády s výkonem
poslaneckých mandátů. Pokud vím, politické
strany, resp. politická hnutí přijaly nebo
přijmou doporučení - víc udělat
nemohou - pro své poslance a ti se podle toho doporučení
buď zařídí nebo nezařídí.
Osobně se domnívám, že ačkoli
ústava sama se k tomu nevyjadřuje a v demokratických
státech najdeme různá řešení
přímo protichůdná, že vhledem
k náporu práce, který je před námi
a také s ohledem na principy dělby moci bude asi
třeba, aby se poslanci - ministři svých mandátů
vzdali. To je předběžná úvaha,
která nikoho nezavazuje, ale protože o tom byla řeč,
pokládal jsem za nutné se o tom zmínit.