Úterý 3. července 1990

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Fendrychovi, prosím pana poslance Bezděka. Připraví se pan poslanec Soural.

Poslanec Josef Bezděk: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, do volební kampaně jsme vstupovali jako amatéři a celou dobu jejího trvání jsme se tak chovali. Naivně jsme měli na jazyku to, co jsme měli na srdci.

Věřili jsme tomu, co říkáme; konkurentům, kteří o nás lhali a na nás útočili jsme neopláceli stejnou mincí. Většina z nich si ani nepřečetla náš program, protože to považovali pod svou důstojnost, jen předvídali, že nedosáhneme pěti procent. Vzhledem k tomu, že jsme doposud nepracovali v zákonodárných sborech, nemějte za zlé, když tu a tam narušíme obvyklá schemata diplomatické etikety. Nečiníme tak ze zlé vůle, ale jen proto, abychom nezklamali své voliče.

Je nám milé, co lichotivého řekl pan premiér ve vládním prohlášení zejména na straně 4 a 5, ale nejsme toho názoru, že ať jsme z Brna, Olomouce nebo z Ostravy, že by Brno mělo být nějak zvlášť preferováno. Považujeme za nezbytné řešit moravsko-slezskou zemi s polycentrickým uspořádáním a rozložením hospodářských, správních a kulturních funkcí do tří hlavních center - to je do Brna, Olomouce a Ostravy. Přitom dalším významným městům - Opavě, Jihlavě a Zlínu - by měly být přiznány zvláštní statuty, odpovídající jejich vyšším sídelním významům. Z hlediska blížících se komunálních voleb a jejich zdárného průběhu by mělo programové prohlášení vlády obsahovat:

1/ stanovení termínu pro vytvoření nového daňového systému zabezpečujícího základní zdroj příjmů pro obce a města, jako nezbytné podmínky pro jejich opravdovou samosprávu, a to ještě před volbami.

2/ určení úkolu vymezit ještě před komunálními volbami zemskou hranici mezi územím Čech a země Moravsko-slezské, viz usnesení Federálního shromáždění a ČNR z května t.r.

3/ vymezení úkolu provést v zemi Moravsko-slezské a v zemi České vnitřní úpravy správního členění se zřetelem k respektování přirozených center.

4/ stanovení časového bezprostředního plynulého přechodu od zrušení KNV k vlastním zemskému zřízení.

Tolik naše konkrétní připomínky k praktickým otázkám. - Co nás však naplňuje obavami, je určitá kontradikce na straně 13 programového prohlášení, kde se na jedné straně hovoří o tom, že formy zemského zřízení budeme hledat a v diskusích nalézat, aniž doba hledání a diskusí je jakkoliv určena, na druhé straně se hovoří o cílových představách vlády České republiky, kdy ČNR v současné podobě přetrvá, aniž by vzniklé země měly kdy své vlastní zákonodárné orgány, např. sněmy, jak je tomu obvyklé a nezbytné v zemích vysoce prosperujících spolkových států přímo v našem sousedství.

Klub poslanců Hnutí za samosprávnou demokracii předložené programové prohlášení České republiky i přes některé odlišné názory na jednotlivé problémy toto programové prohlášení podpoří. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Bezděkovi, prosím pana poslance Sourala.

Poslanec Jaroslav Soural: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, dámy a pánové. Omezím se pouze na stručné prohlášení. Můj postoj k důvěře vlády je ovlivněn následujícími skutečnostmi. Za prvé jsem členem KSČ a cítím svůj zhruba miliontý díl zodpovědnosti za to, co se v této republice dělo. Proto chci spolupracovat a podílet se na řešení těch problémů, za něž naše strana nese zodpovědnost. Za druhé - ve vládě jsou osobnosti, kterých si hluboce vážím. Jen bych připomněl osobnost pana Petra Pitharta, pan Šabata a další. Za třetí - ve vládním prohlášení jsem nalezl celou řadu přístupů, myšlenek chcete-li filosofii, s kterou se v mnoha aspektech ztotožňuji. Odrazila se zejména ta naše společná zřejmě názorová hladina v otázce školství, v některých otázkách samosprávy a částečně i v oblastech řešení ekonomických problémů. Ale konečně za čtvrté, zřejmě vláda svým prohlášením po mně jako po poslanci požaduje, abych podepsal šek a ještě tu částku, která tam bude uvedena - mám pocit - dost dobře nejsem si jist, že budu vědět - nebo aspoň řádově - jaká ta částka se tam nalezne. Především mám totiž obavy - a to už tu zaznělo a já to musím říci sám za sebe - že se akceptují představy, které romuluje např. pan ministr Klaus a někteří další - o řešení ekonomických problémů a já s nimi v celé řadě aspektů hluboce nesouhlasím. Pokud naše vláda bude v konkrétních krocích skutečně se snažit o český postoj, o variantu, která bude lépe zohledňovat připravenost společnosti řešit ty problémy, které se v naší ekonomice dají očekávat, tak potom naše, nebo moje konkrétní obavy jsou zřejmě liché. Pokud se však v konkrétní praxi budu přesvědčovat o tom, že se zde experimentuje s lidskými schopnostmi a někdy nezodpovědně, samozřejmě - a to jistě každý pochopí - bude muset se od těch konkrétních kroků distancovat. Ale znovu opakuji, zdůrazňuji ty první tři skutečnosti, které jsem ve svém vystoupení považoval za nutné uvést. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci, prosím poslance Ortmana, připraví se pan poslanec Květ.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo, vážení kolegové, v pátek jmenovalo předsednictvo ČNR novou vládu. Tato vláda nám byla představena včera, mohli jsme se s ní seznámit osobně. Přijal jsem s povděkem, že předseda vlády pan Pithart vycházel při sestavení vlády z jednoho základního přístupu, to je přístupu odbornosti. Měli jsme možnost se seznámit také s programovým prohlášením vlády. Řekl bych tedy s oním slůvkem, které tak často používáme, tedy se základní filosofií, nebo chcete-li se základními přístupy. Myslím si, že v tomto směru zde nacházím řadu skutečně velice zajímavých, podnětných myšlenek. Současně však jako poslanec musím říci, že mi v prohlášení vlády chybí určitá časová provázanost, určitý časový postup, jak chce vláda postupovat. A především - to říkám z hlediska známé latinské zásady Verbis opera, concordare debent - nepochybuji o tom, že vláda svá slova naplní skutečně činy, nicméně si myslím, že má-li poslanecká sněmovna zachovat určitou povinnost kontroly, musí být nějakým způsobem informována, jak vláda hodlá postupovat. Proto by bylo vhodné, aby nás vláda v budoucnu seznámila s konkrétními kroky a postupem, jak hodlá své programové prohlášení v časovém sledu naplňovat.

V programovém prohlášení je řada míst, kde jsem si - řeknu zcela otevřeně - kladl otázku jak. Řekl jsem zde pouze jedno jediné slůvko "jak". Já vám to přiblížím. Již zde byla naznačena jedním z předřečníků formulace, že vláda chce věnovat pozornost kritické situaci v zásobování léky. Dovolte mi, abych v této poukázal na některá další místa. Je třeba dbát o nová i stávající nakladatelství. Upozorňuji na kritickou situaci v nakladatelství a nakladatelské politice, která je v našem státě. Sám si kladu otázku, jak bude vláda útočit na občany, aby kultivovali okolí svého bydliště i pracoviště, aby vzhled sami ochraňovali, jak se o tom hovoří na str. 40. Takových míst, která bychom zde mohli citovat, je víc.

Pokud jde o rozvoj české státnosti a jeho posílení, vítám, že tato slova jsou v programovém prohlášení a jsem si vědom, že jedním z rozhodujících kroků je otázka samosprávy. Nicméně mi dovolte, abych upozornil na jeden problém. Jestliže pojmu stát nebo společnost jako určitý organismus, jako určitý celek a položíme si otázku, jakou úlohu hraje samospráva, chcete-li místní samosprávné orgány v takovémto celku, v takovémto těle, tak kdybych to přirovnal k lidskému organismu, domnívám se, že jim přísluší místo cév, které rozvádí krev do těla. Z tohoto hlediska řešení otázek samosprávy musí být velice odpovědně připraveno. Jakákoli drobná, třeba i malinká chybička by mohla mít velice závažné, řekl bych přímo katastrofální následky.

Dovolte, abych podpořil myšlenku, která zde zaznívá, což je myšlenka, že jednou z nejvýznamnějších institucí bude Ústavní soud. Já se však domnívám, že by to neměl být úkol perspektivní, ale úkol neodkladný. Zdůraznil jsem myšlenku i na jednání ústavně právního výboru.

Vážení kolegové, hovořil jsem o těchto věcech, které se vztahují k programovému prohlášení, samozřejmě člověk váží otázku svého postoje. Chtěl bych vám říci jednu věc - jestliže se procházíte starou Prahou a zavítáte na Staroměstské náměstí, jistě zamíří kroky každého Čecha, Moraváka, každého občana bývalých historických zemí české koruny před Staroměstskou radnici. Na ní je onen známý nápis - Pamětlivi si své důstojnosti, snažíme se o nejlepší. Já vůbec nepochybuji o tom, že všichni, jak zde sedíme, ať už se jedná o vládu, předsednictvo České národní rady i Českou národní radu, se o to budeme snažit. Ale současně jsem si vědom toho, že i při této snaze můžeme mít na řadu věcí rozdílné názory.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Prosím pana poslance Květa, připraví se pan poslanec Švec.

Poslanec Jan Květ: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, paní poslankyně, páni poslanci, vážení hosté, myslím, že jménem velké většiny svých voličů i jménem svým mohu s velmi dobrým svědomím říci, že podporuji prohlášení vlády České republiky a jako vědecký pracovník vítám, že se v tomto prohlášení na několika místech mluví o podpoře vědě, zejména na str. 22 a 43.

Na straně 22 se věda dává do souvislosti s technikou, na str. 43 se vzděláním, kulturou a uměním. Obojí zařazení má své opodstatnění, ale v současné situaci bych si dovolil zdůraznit právě to druhé zařazení, to znamená souvislosti s výchovou, vzděláním a kulturou vůbec. Odpovídá to také provolání 59. valného shromáždění ČSAV, které probíhalo zhruba v době našeho minulého zasedání a v době, kdy bylo připravováno provolání vlády České republiky.

Dovolil bych si z tohoto prohlášení ocitovat tu část, kde se valné shromáždění Akademie věd obrací na zákonodárné sbory a nové vlády federace a republik - cituji:

Je třeba vytvořit takovou koncepci státní politiky ve vědě, která by odpovídala situaci obvyklé ve vyspělých demokratických státech. Jinak hrozí v nejbližších letech rozpad vědecké základny a trvalý odliv zkušených badatelů i mladých talentů do zahraničí. Zdá se nám absurdní, aby se v podmínkách svobodného vývoje završil proces devastace vědy, který zahájil dřívější režim.

O budoucí podobě organizace vědy u nás musí rozhodnout svobodná diskuse vedená vědeckou komunitou. Obracíme se na poslance, ministry a další zodpovědné činitele, aby důsledně zvažovali stanoviska vědců a napomohli rychlému schválení nových zákonných podkladů. Je třeba urychleně přijmout zákon o vědě, nový zákon o ČSAV jako federální učené společnosti, zákon o ČAV a SAV jako autonomních soustavách vědeckých pracovišť v obou republikách a nově formulovat vysokoškolský zákon, jehož znění neodpovídá plně potřebám výchovy ani vědecké práce.

V aparátech ministerstev i jinde se stále udržují síly, které jsou připraveny brzdit a sabotovat nejen nové uspořádání vědy, ale i další změny v naší společnosti. Je v zájmu nás všech, abychom jim nedali příležitost.

Tolik pokud se týká nás jako zákonodárného sboru a pokud se týká nové české vlády.

Shromáždění se obrátilo též k veřejnosti a ocitoval bych z toho závěrečný odstavec, který platí pro nás všechny:

Naše věda musí dosáhnout takové úrovně, aby zaručovala důstojný vstup naší země do 21. století. Podpora vědy je tedy zcela nezbytnou investicí, která se v budoucnosti mnohonásobně vyplatí. Je na každém z nás, aby si tento fakt uvědomil a respektoval.

Při vší podpoře prohlášení české vlády prosím, aby toto prohlášení Čs. akademie věd měla na zřeteli. Děkuji.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Švece. Připraví se pan poslanec Laštůvka.

Poslanec Vlastislav Švec: Dámy a pánové, národohospodářský výbor ČNR uskutečnil podrobnou rozpravu k programovému prohlášení vlády. Jednání se zúčastnilo pět pozvaných ministrů české vlády, na závěr také pan předseda vlády Petr Pithart. Páni ministři zodpověděli celou řadu otázek členů národohospodářského výboru a kromě toho podrobně vysvětlili své představy o řízení svých ministerstev a o přístupu k plnění programového prohlášení vlády. Dotkl bych se několika základních myšlenek.

Pan ministr Dyba zdůraznil, že pokládá za nejpodstatnější nalézt společnou řeč s českou a federální vládou ve věcech plánování a financování. Pan ministr Vrba vidí hlavní problém v převodu státních podniků do tržní ekonomiky a v urychlení vstupu zahraničního kapitálu do vybraných podniků. Pan ministr Motyčka informoval o rozpadu stavebních podniků řádově do tisíce pracovníků, o budoucnosti bytové výstavby a dokončování stavební rozestavěnosti, která vykryje zaměstnanost při převodu jednotlivých podniků.

Pan ministr Grégr velmi kvalifikovaně vysvětlil své představy o třech možných cestách do světa, to jest prostřednictvím výzkumu, prostřednictvím licencí nebo vyhledáváním vhodných zahraničních partnerů. K tomu účelu hodlá vytvořit analyticko-koncepční skupinu, vybavenou počítačovými systémy. Pan ministr Horálek informoval o liberalizaci mezd a o přípravě mzdové reformy s cílem preferovat schopné a talentované pracovníky. Panu předsedovi vlády jsme vznesli hlavní připomínku, to jest požadavek vypracování termínového harmonogramu postupu jednotlivých kroků k naplnění programového prohlášení české vlády. To však může být zpracováno podle slov pana předsedy vlády po koordinaci s programem federální vlády. Po rozsáhlé rozpravě jsem byl zmocněn podpořit schválení programového prohlášení vlády tímto usnesením:

Usnesení číslo 2 národohospodářského výboru ČNR z 2. července 1990 k programovému prohlášení vlády České republiky.

Národohospodářský výbor ČNR po rozpravě ke zprávě přednesené předsedou české vlády panem Petrem Pithartem na schůzi ČNR dne 2. července 1990

1/ doporučuje ČNR, aby programové prohlášení vlády České republiky, přednesené předsedou vlády panem Petrem Pithartem schválila,

2/ zmocňuje předsedu výboru, aby v rozpravě na schůzi ČNR jménem celého výboru podpořil schválení programového prohlášení vlády České republiky, což tímto s radostí činím. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Švecovi, prosím pana poslance Laštůvku. Připraví se pan poslanec Kašuba.

Poslanec Vladimír Laštůvka: Vážená paní předsedkyně, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte několik slov. Především bych chtěl vyslovit plnou a bezvýhradnou podporu programovému prohlášení české vlády. Tento svůj postoj opírám o své pochopení filosofie tohoto programového prohlášení. Především prohlášení nechápu jako smlouvu, kterou uzavírá ČNR, národ s českou vládou, nebo bianko účet. Chápu to jako obecný podklad, jako další podklad pro práci a postup české vlády, který v dalším bude rozveden do konkrétní podoby. To, jestli dneska některé jednotlivosti nezazněly, některé konkrétní problémy nebyly dotčeny neznamená, že tomu tak bude ve skutečnosti. Chtěl bych však ale zdůraznit, že ani opak není zárukou. To, jestliže něco zazní neznamená to, že to bude ve skutečnosti naplněno a v tom, aby tomu tak nebylo, je podle mého názoru naše povinnost a úkol příštích týdnů a měsíců. Z vládního prohlášení bych chtěl především vyzvednout dva aspekty, které mě velmi zaujaly, které považuji za mimořádně důležité. Je to opakované vyjádření úsilí a vůle české vlády o pozvednutí české státnosti. Zde je však třeba říci, že to není jen úkol české vlády, ale je to především úkol ČNR. A chtěl bych vyslovit naději, že právě v tomto úsilí česká vláda v České národní radě nalezne větší podporu, než tomu bylo v minulém období.

To druhé, čeho bych se chtěl dotknout a vyzvednout, jsou pasáže, věnované problematice životního prostředí. Právě tato část je pro mne nadějí, že v této oblasti v následujícím období dojde k zásadnímu obratu. Tak potřebnému obratu - a tyto pasáže jsou pro mne důkazem uvědomění české vlády katastrofálního stavu životního prostředí v České republice a významu a potřebě tento stav zásadně napravit. Vždyť jde o zcela zásadní otázku bytí či nebytí. A závěrem bych chtěl vyjádřit a sdělit stanovisko výboru pro ochranu životního prostředí, který programové prohlášení české vlády plně a bezvýhradně podpořil. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Laštůvkovi, prosím pana poslance Kašubu.

Poslanec Josef Kašuba: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, nechtěl bych zde opakovat slova, která zazněla na adresu české vlády, obsahující velice pozitivní hodnocení filosofie programového prohlášení.

Myslím, že všichni, kteří jsme zde seděli včera a poslouchali pana předsedu Pitharta jsme cítili, že mnohé z toho, co bylo řečeno, je nám blízké. Chtěl bych se proto vyjádřit velice stručně jenom ke třem otázkám. Chtěl bych ocenit myšlenku programového prohlášení, že vláda chce usilovat o odstranění jakékoliv diskriminace ve společnosti. Věřím, že učiní vše proto, aby se už nikdy žádné skupiny občanů či jednotliví občané nemohli v našem státě cítit nebo stát občany - jak se říká v programovém prohlášení - druhého řádu.

Druhá poznámka se týče oněch dvou podmínek, o kterých se hovoří na straně 24 programového prohlášení, týkajících se reformy. V první podmínce se velice pěkně mluví o tom, že celá společnost musí vědět, co nás čeká, jaké budou jednotlivé kroky reformy, jak na sebe budou navazovat, co nám přinesou dobrého a jaké obtíže z nich vyplynou. Já bych byl velice rád a chtěl bych požádat vládu o to, aby nás informovala více o tom, jaké obtíže z těchto reformních kroků vyplývají, abychom mohli také o těchto obtížích - ne v nějakém úmyslu spekulovat na nich, ale seriozně se svými voliči hovořit. Zatím mi to v programovém prohlášení vlády chybí.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP