Úterý 3. července 1990

Kapitola o zemědělství je v programovém prohlášení slohově velmi precizně zpracována, ale nevměstnala se do ní ani zmínka o soukromém hospodaření a jeho zrovnoprávnění s družstevním zemědělstvím. Jako bychom zapomněli, že už před několika lety naše statistiky zdůrazňovaly hlavní podíl našich drobných pěstitelů na zásobování ovocem a zeleninou. Proto naše vláda by měla usilovat aspoň o vytvoření podmínek pro soukromé podnikání v zemědělství. V ekologické oblasti se uvádí, že máme progresivní ekologické zákony a nařízení, ale také - cituji - nehorázný počet výjimek.

Jistě je nelze administrativně zrušit, ale je nutné prověřit jejich oprávnění, přehodnotit je a v případě potřeby je zrušit.

Převážná většina z nás pamatuje, že církve a náboženská společenství byla v minulém období vystavena mimořádnému pronásledování. Současně požadujeme, aby církve přispěly k mravní obrodě našeho národa a ke zvýšení vzdělanosti naší mládeže. Je politováníhodné, že stále nedokážeme vytvořit podmínky pro jejich veřejně prospěšnou činnost, kde základní podmínkou je navrácení jejich budov, aby tyto komunity mohly vůbec existovat. Přitom se většinou jedná o budovy značně zanedbané a vyžadující opravy.

Apeluji na vládu, aby v tomto směru zahájila příslušné kroky.

Ve zdravotnictví chce vláda věnovat pozornost kritické situaci zásobování léky. Nechci si hrát se slovíčky, zda vláda chce, jak uvádí, ale domnívám se, že vláda musí řešit katastrofální situaci v zásobování léky a zdravotnickým materiálem. Velmi těžko se v lékárnách vysvětluje pacientům, proč nejsou nejzákladnější léky, proč lékárna nedostane např. dva roky obyčejnou vatu.

Závěrem bych chtěl uvést, aby členové vlády zvážili, zda je fakticky, prakticky i pracovně slučitelné být současně členem zákonodárného orgánu i nejvyššího výkonného orgánu, a podle toho se rozhodli.

Přestože programové prohlášení vlády je dosti rozsáhlé, ale v mnohých oblastech málo konkrétní, nepřehledné a udává jen základní směry rozvoje naší společnosti, klub poslanců Křesťanské a demokratické unie doporučuje vyslovit vládě České republiky důvěru. Současně požaduje jeho dopracování v příslušných vládních dokumentech, s kterými by měli být poslanci seznámeni.

Přeji vládě České republiky mnoho síly a odvahy v její velmi obtížné práci. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Řezáče. Připraví se pan poslanec Lom.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové poslanci, na mimořádné konferenci Jednoty českých právníků před třemi měsíci řekl předseda České advokátní komory dr. Karel Čermák, že to, co dnes potřebujeme, je především nová právní filozofie. Programové prohlášení vlády České republiky je podle mého názoru dobrá filozofie, a to nejméně z 90 %. Je to filozofie právního a demokratického státu. Je to skutečně to nejlepší, co bylo vytvořeno v Evropě nebo můžeme usilovat o ještě lepší filozofii?

Na katedře teorie státu a práva, na které učil jako odborný asistent předseda naší české vlády dr. Petr Pithart, byla vytvořena profesorem Boguzsakem a profesorem Jičínským teorie sociálně právního státu s poukazem na Švédsko, na Spolkovou republiku Německa. Vytvoření této koncepce sociálně právního státu a její uznání ve vyspělých zemích západní Evropy bylo jedním z důvodů, pro které prof. Boguzsak i prof. Jičínský nemohli dále učit na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a pro které byli diskriminováni (kromě dalších důvodů).

Co je sociálně právní stát? Je to právní stát se silnou sociální politikou. Chci zdůraznit, že mám důvěru k osobě předsedy vlády a k většině členů vlády, ale domnívám se, že dr. Petr Pithart je nejenom významným historikem, jak zde uvedl pan poslanec Biňovec, ale i významným odborníkem v oboru teorie státu a práva, tedy politologem a když jsem si přečetl jeho práci Osmašedesátý, tak i důstojným pokračovatelem české politiky, tak jak ji formuloval Palacký, Havlíček a prof. Masaryk.

Mám za to, že bychom měli usilovat o to, aby česká politika byla co nejmodernější z hlediska našeho návratu do Evropy, a aby tedy programové prohlášení odpovídalo koncepci sociálně právního státu se silnou sociální politikou. Jako advokát a právník nemůžu mít vůbec žádné výhrady ke všem návrhům uvedeným v programovém prohlášení pokud jde o koncepci právního a demokratického státu i k navrženým státoprávním uspořádáním, zejména k zemskému zřízení a samosprávě a mohu je pouze vřele podporovat. To, co vyvolává moje pochybnosti, se týká zejména oblasti sociálně ekonomické problematiky, zejména ekonomické reformy. Jsme svědky velkých teoretických sporů o to, zda to má být reforma radikální nebo gradualistická, jak o tom včera psal v Lidových novinách ing. Miloš Zeman, a jaké to přináší výhody nebo rizika. Není to tak dlouho, co jsem četl o tom, že se připravuje specifická česká reforma, do určité míry nezávislá na federální. Nevím, proč se od těchto prací ustoupilo nebo do jaké míry bude česká reforma specifická.

Základní problém programového prohlášení je v tom, že je nedostatečně konkrétní, což podle mě znemožňuje racionální kontrolu činnosti vlády. Na str. 24 je uvedeno, že jsou dvě podmínky pro dosažení úspěchu. Zaprvé, že celá společnost musí vědět, co nás čeká, jaké budou jednotlivé kroky reformy, jak na sebe budou navazovat, co nám přinesou dobrého a jaké obtíže z nich vyplynou. Já jsem se však z programového prohlášení nedočetl, jaký bude časový postup ekonomické reformy a jeho harmonogram. Jsou celkem dobře stanoveny věcné okruhy problémů, ale nevím přesně, kdy a s čím vláda chce přijít během našeho volebního období, kromě několika výjimek.

Na str. 25 je uvedeno, že vláda si je vědoma obtížnosti a rizik radikálně ekonomické reformy a její jednotlivé kroky, její pořadí a logickou provázanost bude důkladně zvažovat, pečlivě připravovat, avšak nebude váhat s jejich prosazováním. Bude to do jisté míry metoda experimentu s opravováním případných neúspěšných výsledků nebo řešení.

Jestliže se však mám zodpovědně vyjádřit z hlediska mé odpovědnosti vůči voličům, pak se domnívám, že by mělo být jednoznačně řečeno, že vláda považuje tři sociální skupiny, které jsou nepatrně zmíněny, které chce v této reformě chránit, za výslovně sociálně privilegované, a to naše děti a mládež, mladé rodiny s dětmi a zejména sociální skupinu důchodců. Vždyť to jsou lidé, kteří fakticky prožili válku nebo dokonce dvě války, prožili další velice těžké období a jestliže nebudou mít určité sociální jistoty aspoň v současné době, těžko se něčeho lepšího mohou dožít.

Chtěl bych hlavně vědět, aby mi členové vlády odpověděli na to, jaké jsou její předpoklady pokud jde o maximální míru inflace a míru nezaměstnanosti. Je jasné, že je to rovnice o mnoha neznámých a že vláda není vševědoucí, jak sama v programovém prohlášení uvedla. Jestliže mám jednat zodpovědně vůči svým voličům a mám se vyjádřit k programovému prohlášení vlády, tak potřebuji alespoň tyto zásadní, rámcové názory vlády vědět.

Domnívám se, že žádný zodpovědný poslanec v tomto období nebude hlasovat proti programovému prohlášení a pro vyslovení nedůvěry vládě. Byl bych rád, aby mi členové vlády zodpověděli mé otázky takovým uspokojivým způsobem, abych mohl hlasovat pro vyslovení důvěry vládě a abych se nemusel zdržet hlasování, což bych dělal velmi nerad.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Loma. Připraví se pan místopředseda Kraus.

Poslanec Petr Lom: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, vážení hosté, v našich vystoupeních se máme omezit na diskusi o programovém prohlášení. Vyplývají z ní dva meritorní rysy nebo faktory. První je fakt, že programové prohlášení vytyčuje naši cestu do budoucnosti a stanovuje rozsah společenské aktivity v rámcových liniích, které koncepčně někdy sahají až za horizont dvouletého mandátového období.

V tak formulovaném programovém prohlášení, které jsme slyšeli, není ani jedna věta, ani jedna pasáž, kterou já osobně bych nemohl podepsat, se kterou bych nemohl souhlasit. S potěšením jsem zaznamenal činnost vyšších kvalit spočívající v neobvyklém zpracování programového prohlášení, které možná některé z nás zarazilo svojí nezvyklostí, a přínos filozofie, filozofického poslání, které v tomto programovém prohlášení je.

Domnívám se tedy, že programové prohlášení, ve kterém jsou zahrnuty všechny aktivity společenského života, ve kterém je i koncepce i priority, mohu s určitou hrdostí schválit a podpořit, protože je to program vlády, kterou jsme si v listopadovém marastu tak toužebně přáli.

Druhým rysem naší diskuse je fakt, že bychom si přáli v programovém prohlášení leccos jinak formulovat. Např. zdůraznění zákonodárné role České národní rady. Leccos bychom chtěli doplnit, zkonkretizovat i uvést pregnantněji. Není to možné. Jak řekla paní předsedkyně, je to program vlády, nikoli program náš. Ale bezesporu, tyto připomínky, které odezněly včera ve výborech, v poslaneckých klubech, naleznou uplatnění v našich pozdějších zákonodárných, interpelačních a podnětných snahách a budou předmětem jednání ve výborech.

Vítám v úřadě naši novou první svobodnou a demokratickou vládu a vyjadřuji jí svoji důvěru. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Pan poslanec Kraus, připraví se pan poslanec Kotrlý.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Vážená paní předsedkyně, pane předsedo vlády, vážená Česká národní rado. 25. dubna letošního roku jsem v této síni na zasedání České národní rady vznesl řadu dotazů a podnětů na tehdejšího ministra školství, mládeže a tělovýchovy, ale i na vládu jako celek, které se dotýkaly převážně koncepce státní péče o děti a mládež v souvislosti s nástupem ekonomických reforem a přechodem na tržní hospodářství. Upozorňoval jsem mj. konvenci dětských práv OSN, ke které se náš stát ještě nepřihlásil. Upozorňoval jsem na problematiku nezbytnosti všestranného rozvoje osobnosti v době, kdy mladý člověk nestuduje či nepracuje. Do dnešního dne jsem v rozporu s § 91 jednacího řádu ČNR nedostal odpověď.

Stenografické záznamy jsou mi svědkem, že s obdobným apelem jsem se na půdě České národní rady nejednou obracel i na vládu předlistopadovou. Bohužel s naprosto stejným efektem. Proto jsem s napětím čekal, jak se s touto problematikou ve svém programovém prohlášení vyrovná vlastně již třetí vláda, kterou jako poslanec České národní rady oslovuji.

Chci podotknout, že si nesmírně vážím obrovského kusu práce, který nově jmenovaná vláda na návrhu programového prohlášení vykonala. A jsem si plně vědom, že v něm zákonitě nemůže být všechno. Ostatně v úvodu prohlášení jsme byli upozorněni na fakt, že některé otázky budou předmětem dalších rozpracování a směrnic. Přesto však programové prohlášení vcelku podrobně a věcně zaujímá stanovisko k téměř všem rozhodujícím oblastem sociální politiky - školství, kultuře, vědě, zdravotnictví apod. Ani zmínka v něm však není o tělesné výchově a sportu. Přitom ať se zabýváme celkovou vzdělaností, kulturností života, životní úrovní, zdravím a také ekologií i lidskými právy, nelze odhlédnout, že do všech těchto oblastí se promítá i tělesná kultura.

Fyzický potenciál a zdatnost ovlivňují pracovní výkonnost, celkovou kvalitu života. Plní funkci zdravotní prevence a rehabilitace. Tělovýchovný urbanismus má zřetelné ekologické aspekty. Sport má formativní vliv také na účastníky v oblastech výchovy a morálky. Sport má v podmínkách otevírání se naší republiky světu nezastupitelné mezinárodní funkce v propagaci naší země, ve vytváření mostů porozumění mezi lidmi a národy. Stačí se jen ohlédnout na současné mistrovství světa v kopané a na naše úspěšné účinkování na něm. Co to dělá s lidmi u nás doma a jak to působí na náš obraz v zahraničí.

Svou současnou postavou připomínám spíše sportovce teoretika, ale ještě před šesti lety jsem získal titul mistra republiky a jsem nositelem titulu Mistra sportu. Myslím si proto, že mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že by bylo velice nemoudré veliký vliv tělesné kultury na náš život jakkoliv podceňovat. A doporučuji, aby vláda své programové prohlášení doplnila o to, jak chce rozvoji tělesné kultury napomáhat. O úrovni a vyspělosti této společnosti svědčí i to, jak dokáže zabezpečit výchovu mladé generace. Předložené programové prohlášení však problematiku výchovy mládeže přesouvá pouze na bedra rodiny a školy. Zcela se zapomíná právě na odpovědnost společnosti tak, jako se zapomínalo i v letech minulých. Jen velmi málo vyspělých států na světě nemá zpracovanou státní koncepci péče o děti a mládež, i když takováto koncepce přenáší hmatatelný ekonomický zisk. Domnívám se proto, že i tato problematika, resp. její řešení by měla v programovém prohlášení vlády mnohem důrazněji zaznít.

Vážené poslankyně a poslanci, všichni, jak tu sedíme, jsme byli zvoleni po dlouhých letech v prvních svobodných volbách. Domnívám se proto, že základním předpokladem naší úspěšné práce v tomto krátkém volebním období bude přísnost, kritičnost, a odpovědnost vůči naší vládě, vládě, kterou jmenovalo naše předsednictvo ČNR. V předvolební kampani jsem svým voličům na základě jejich požadavku přislíbil, že budu prosazovat jejich zájmy v šesti základních oblastech. Řešení čtyřech z nich je v programovém prohlášení více či méně naznačeno. Dvě oblasti - podmínky pro seberealizaci mladých, rozvoj tělovýchovy, sportu a turistiky však prohlášení zcela opomíjí. Žádám vás proto, pane předsedo vlády, aby bylo programové prohlášení, třeba i dodatečně v těchto dvou oblastech dopracováno. V případě, že nebudu mít jistotu, že se tak stane, nemohu se přes veškerou vážnost a úctu, kterou k vám cítím, zpronevěřit svým předvolebním slibům a v případě, že při rozhodování o schválení prohlášení - programového prohlášení vlády vyslovím svůj souhlas, budu při každé příležitosti požadovat informace zda a jak vláda s mými dnešními připomínkami naložila. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP