Česká národní rada 1986 – 1990

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji paní poslankyni Stiborové. Hovoří poslanec Jurásek a připraví se poslankyně Koudelová.

Poslanec Vítězslav Jurásek: Vážený pane předsedo, vážené paní a páni poslanci, v rozpravě k návrhu zákona o komerčních právnících bych se chtěl zamyslet nad mravními aspekty navrhované právní úpravy. Návrh zákona sleduje jistě i účel ekonomický a společenský. Snad na ně poukáže některý z dalších účastníků rozpravy. Já však vidím mravní smysl navrhovaného zákona v tom, že může odčinit jedno z neblahých dědictví doby minulé, totalitarismu.

Je známo, že v českých zemích působila tradičně silná a početná advokacie, patřilo k ní mnoho statečných a vynikajících právníků. Namátkou jmenuji alespoň našeho předního předválečného sociologa, táborského advokáta Emanuela Chalupného.

Advokacie nejednou hájila principy demokracie a zajišťovala ochranu základních občanských práv. Alespoň v osobách těch svých představitelů, na něž je právem hrdá. Tento fakt i skutečnost, že advokáti vykonávali svou práci jako svobodné povolání, byl odpůrcům tzv. buržoazních pořádků trnem v oku. Je známo, že advokacie byla na přelomu 40. a 50. let rozprášena a že z ní byly zachovány jen ubohé zbytky. A to jen proto, aby vyvolávaly zdání demokratičnosti režimu. Vyhnáni z advokacie, ti šťastnější advokáti přišli pracovat jako právníci do podniků a družstev, ti méně šťastní čekala manuální práce nebo dokonce vězení.

V tomto procesu vznikli podnikoví právníci jako společenská vrstva, kterou poúnorový politický režim vytvořil, ale o niž nejevil sebemenší zájem. Na ostatní z právnických profesí pamatoval alespoň zákonnou úpravou, i když to byly zákony stalinského typu, jako např. zákon o prokuratuře. Podnikoví právníci měli jen to, co si každý sám v nelehkých existenčních podmínkách vybojoval. Dokonce i advokátský titul jim byl odepřen, ačkoli nejsou ničím jiným než obchodními advokáty.

Zcela uměle byl vytvořen stav, kdy omezená sice, ale přece jen privilegia získala menšina a většina byla trpěna, i když pro řádný chod ekonomiky je nezbytná. Jen jednou svitla emancipačním snahám podnikových právníků naděje - v reformním procesu kolem 60. Let. Ta zmizela v okamžiku, kdy do podnikové sféry odešli právníci, kteří nebyli pro normalizovanou justici, prokuraturu a advokacii snesitelní. Dalších 20 let byla jakákoli snaha podnikových právníků potlačována argumentem, že je mezi nimi mnoho politicky nespolehlivých. To se dokonce odrazilo v poslední úpravě mezd známé jako ZEÚMS 2, kde příloha k ministerskému výnosu význam práce právníka srovnávala s prací sekretářky a telefonistky.

Dnes jako nejvyšší zákonodárný sbor ČR máme možnost přispět k odčinění faktu, že zde nebyli po 40 let proskribováni jednotlivci, ale celá početná sociální skupina.

Již jsme slyšeli námitku, že navrhovaný zákon, bude-li přijat, bude také fixovat stav, který vytvořila totalita. Já s tímto stanoviskem nesouhlasím, neboť uvažováno z čistě mravních důvodů si podnikoví právníci svůj zákon plně zaslouží. Umožní jim získat sebedůvěru a konstituovat se jako svobodné povolání, jako komerční právníci, po nichž se v současné době a v současné atmosféře podnikavosti, podnikání a soutěživosti stále více volá. Jestliže se dostalo zvláštního zákona 700 advokátů, proč bychom měli mít morální právo takovýto zákon upírat 6000 podnikových právníků ? Myslím, že nejde o umělou fixaci rozdělení advokátů na dvě sociální skupiny, ale naopak o prostředek vedoucí v ne tak vzdálené budoucnosti k jejich spojení v jeden celek. Z těchto důvodů podporuji návrh zákona o komerčních právnících, tak jak byl předložen v tisku 235 a uplatním v jeho prospěch svůj hlas.

Děkuji za pozornost. (Potlesk)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Juráskovi. Hovořit bude poslankyně Koudelová a připraví se poslanec Mečl.

Poslankyně Mária Koudelová: Vážený předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěla bych se v této rozpravě vyjádřit k jevu, který pokládám za velmi nezdravý. Jde o jev, kterého jsme si nemohli nevšimnout již při projednávání návrhu zákona poté, co jeho přijetí odmítla vláda ČR.

Jde o trend směřující ke konfrontaci mezi dvěma právnickými profesemi, mezi podnikovými právníky a advokáty, který probleskoval každým projednáváním návrhu zákona o komerčních právnících v poslaneckých výborech.

Návrh zákona vytváří prostor pro pluralitu nabídky na trhu právních služeb. Klient a zejména malý a střední podnikatel si bude moci vybrat, na koho se se svou poptávkou obrátí. Tady přece nejde o konfrontaci mezi advokáty a komerčními právníky. Tady jde o to, že bude na tyto právní služby nabízet svou právní kapacitu legálně více právníků než dnes a klient si bude vybírat mezi těmi dobrými a špatnými.

Advokátů je dnes v ČR 700. Kdo z nás si bude myslet, že jsou v takovémto počtu schopni pokrýt současnou poptávku ? Jak dlouho bude trvat, než se počet advokátů zvýší tak, aby mohli této poptávce vyhovět? Než bude např. v Teplicích, jak tomu bylo před válkou, 99 advokátů ? Dva nebo tři roky ? Návrh zákona o komerčních právnících umožňuje okamžité řešení současného stavu. A podle mého názoru společenský zájem vyžaduje právě okamžité řešení problému.

Další argument, uváděný proti tomuto návrhu zákona, byl, že by se tímto zákonem umožnilo poskytování právních služeb v kterékoli právní oblasti neomezenému počtu subjektů. To prý není správné. Především návrh zákona neumožňuje komerčním právníkům poskytovat právní pomoc v kterékoli oblasti. Výlučně advokacii je svěřena celá oblast trestního práva. A pokud jde o ostatní právní oblasti, považuji za správné, že se možnosti advokátů a komerčních právníků poskytovat právní služby budou překrývat. Vždyť jen tak vznikne tolik potřebná konkurence.

Nemohu se ubránit dojmu, že advokacie bojuje o dominantní postavení na trhu právních služeb, o postavení, jehož se jí dostalo před 17. listopadem z rukou chlebodárce, ke kterému se dnes nechce znát, ale totalitních privilegií se vzdát také nechce.

Námitka směřuje proti tomu, že prý se tímto zákonem vytváří druhá advokacie. A to je údajně protizákonné, v rozporu se zákonem o advokacii. Jistě, vznikne zde profese komerčních právníků, kterou bychom mohli nazvat obchodní advokacií. Nevím, co je nesprávného na tom, že se lidé, kteří umějí hospodářské právo a léta v tomto a příbuzných oborech pracují, chtějí živit tím, co dobře umějí. Co je na tom nezákonného ? Může být zákon ČNR nezákonný ? Pochybuji o tom. Tím spíše, že jde o zákon předvídaný v samotném zákonu o advokacii v § 1 odst. 3.

Není prý správné, že se právníkům kteří složí komerční zkoušku, umožní poskytovat právní pomoc. Nepůjde o kvalifikovanou službu. O tom pochybuji. Bude-li komerční právník pracovat nekvalifikovaně, nikdo o něj nebude stát.

Je sice pravda, že některé právní úkony nelze činit mimo pracovní dobu, jako např. účastnit se soudního jednání. Je to ovšem za situace, kdy existuje možnost pružné pracovní doby, ne právě konkrétní námitka.

A konec konců proč by komerční právník vedle svého zaměstnání ve svém volném čase nemohl psát smlouvy či jiná pojednání, např. arbitrážní ? A to za legální odměnu. Dosud to nejde a nesouhlasím se stanoviskem vlády, že to umožňuje institut občanské výpomoci, který směřuje k řešení problematiky zcela jiné. Kromě toho např. poskytování občanské výpomoci podnikům je logický nonsens. A promiňte mi, argument, že podnikový právník, který bude vykonávat soukromou praxi komerčního právníka, bude za tím účelem krást podniku papír a sponky, to už je přece jen silná káva. To bychom také mohli zakázat soukromou praxi zubním lékařům s odůvodněním, že by si z ÚNZ brali vrtačky.

Namítá se také, že v SR podobný návrh zákona nebyl předložen.To je pravda. Je také pravda, že organizace podnikových právníků na Slovensku vznikla později a ještě než stačila předložit svůj návrh do SNR, bylo známo, že u nás k němu vláda ČR zaujala negativní postoj. Pak není divu, že podnikoví právníci ve SR čekají, jak dopadne jednání zde.

Především je však pravda, že my jsme nejvyšším zákonodárným sborem České republiky, že je v naší pravomoci o této otázce jednat a rozhodnout ji. Je zde možnost přijmout zákon, kterým se rozbije monopol. Objevilo se již i stanovisko, že o monopol nejde, že si advokáti budou konkurovat mezi sebou.

Já si však myslím, že jde o monopol. A přesvědčují mě o tom především důrazné snahy zachovat si jej. Je známo, že monopoly plodí vysokou cenu a nízkou kvalitu. Proto myslím, že je třeba zákon o komerčních právnících přijmout.

Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji paní poslankyni Koudelové Hovořit bude poslanec Mečl. Do rozpravy se dále přihlásili pánové Palkoska a Lom.

Poslanec Josef Mečl: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi jen několik poznámek k předloženému návrhu zákona. Projednávání tohoto zákona v ČNR provázela asi trochu vzrušená atmosféra, ale myslím si, že ve výborech, tím, jak se na návrhu zákona pracovalo, se tato atmosféra uklidnila, a to tím, že se řešily věcné otázky tohoto návrhu zákona. Myslím, a bylo to řešeno už také v úvodních projevech, že proti původnímu návrhu doznal tento návrh, tak jak je nyní ve sněmovně předkládán, podstatných změn, i koncepčních změn. Myslím si, že v současné době je to zákon, který obstojí, což pokládám za velmi rozumné. Má v zásadě stejnou koncepci a filozofii jako zákon o advokacii a myslím si proto, že může být, v souladu se společnou zprávou a s některými dalšími doplňky, schválen.

Myslím si, že si také musíme zvyknout - nebo příští parlament si musí zvyknout - na to, že není nic neobvyklého na tom, že jiný názor mají někteří poslanci parlamentu a jiný názor mají ministři ve vládě. Myslím si, že to není nic neobvyklého. Proti minulosti to asi nezvyklé je, ale měla by to být běžná praxe, protože pokud se na základě střetů názorů opravdu pracuje, pak výsledek této práce věci nakonec vyřeší a vyrovná.

Já mám k návrhu zákona několik dílčích připomínek. Myslím si, že tyto připomínky souvisejí s tím, že výbory České národní rady nakonec v podstatě zákon z velké části přepracovaly a že ne asi všechno se stačilo stihnout. Nechť tedy poslanci a zpravodaj moje připomínky zváží a zapracuje je případně do zprávy tak, aby sněmovna mohla hlasovat o těchto věcech společně. O to mi jde - jde totiž skutečně o takové drobné odborné právnické připomínky.

Pokud jde o paragraf 14, odst. 2 - doporučuji, abychom vypustili 2. Odstavec tohoto paragrafu a nahradili jej textem : Výši odměny a způsob jejího určení stanoví prováděcí předpis.

Podobné zmocnění obsahuje i zákon o advokacii. A myslím si, že nám nezbývá nic jiného, než abychom potom do paragrafu, pardon, před paragraf 45 zařadili zmocnění pro ministerstvo spravedlnosti České republiky, aby vydalo vyhlášku k provedení paragrafu 14, odst. 2.

Text by měl přibližně znít, že ministerstvo spravedlnosti ČR vydá vyhlášku k provedení paragrafu 14, odst. 2.

Půjde v podstatě o stejná ustanovení jak k zákonu o advokacii, tak i k zákonu o komerčních právnících. Myslím si, že jak výše odměn, tak způsob jejího určení by měly být pro advokacii i komerční právníky stejné a toho lze například snad dosáhnout tím, že příslušný prováděcí předpis vydá ministerstvo spravedlnosti.

Vzhledem k tomu, že doplňujeme do 5. části zmocnění, měl by se doplnit název označení 5. části Společná, přechodná a závěrečná ustanovení tak, že tam za slovo přechodná dáme slovo "zmocňovací". Název tedy bude Společná, přechodná, zmocňovací a závěrečná ustanovení.

Víme všichni, že vláda ČR v roce 1988 vydala předpis na jehož základě bylo možné poskytovat povolení občanům k takové drobné činnosti, ať už na úseku služeb či výroby. Toto nařízení české vlády č. 1/1988 bylo zrušeno zákonem České národní rady v dubnu t. r. Byl to zákon ČNR o některých opatřeních souvisejících s vydáním zákona o soukromém podnikání občanů. Z tohoto hlediska, a nedá se to myslím jinak spravit, občané, kterým bylo uděleno podle tohoto vládního nařízení povolení k poskytování právní pomoci, v podstatě ztratili zákonný podklad pro tuto činnost.

Doporučuji proto, abychom za zmocnění pro ministerstvo spravedlnosti, o kterém jsem hovořil, zařadili další paragraf, který by zněl asi tak, že povolení udělená občanům k poskytování právní pomoci podle nařízení vlády ČR č. 1/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany na základě povolení národními výbory pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tzn. 1. července t. r.

Nejde o zásadní doplnění nebo zásadní změny předloženého zákona, ale chtěl bych vás poprosit, abyste je posoudili a schválili a zařadili do společné zprávy.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci profesoru Mečlovi. Hovořit bude poslanec Palkoska a připraví se poslanec Petr Lom.

Poslanec Ivo Palkoska: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, původně jsem své vystoupení koncipoval jako návaznost na pana poslance Mečla s jednotlivými legislativně technickými úpravami. Dovolte mi však, abych celou záležitost uvedl obšírněji, vzhledem k tomu, co tu bylo předneseno přede mnou.

V prvním případě oceňuji důkladnost zpravodajské zprávy paní poslankyně Janů. Chtěl bych jenom zdůraznit, že ústavně právní výbor tento návrh skutečně projednal a v 8 hodin večer, za přítomnosti zástupců Unie a za přítomnosti pana docenta Stuny dospěl ke kompromisu, ke kterému advokacie a Unie podnikových právníků nedospěla za celou dobu jednání o tom, jak se vyřeší otázka advokacie a podnikových právníků.

Předesílám, že mě mrzí, že přijímáme tento zákon v tuto chvíli, protože kdyby tato dohoda byla dříve … A teď to řeknu jenom za sebe, protože jsem neměl čas svůj názor zkonzultovat s kolegy-odborníky. Tak, kdyby byla dříve, byli by podnikoví právníci vzati pod křídla advokacie a za stejných podmínek, které máme dnes v zákoně by mohli vykonávat povolání advokáta, který by se nazýval buď komerční advokát, obchodní advokát atd., to je jedno jak. Ale princip, to znamená zkoušku, kterou bychom chránili občany a podnikatele, dnes dáváme na základě vaší úvahy do zákona. Uznali jste, že je to potřebné.

Hovory, které zde zazněly, o konkurenci, o monopolu advokacie apod. - prosím vás, to jsou věci pasé. Ty jsme tady vysvětlili už posledně, vysvětlovali jsme je i ve výborech. Šlo skutečně jen o spor, zda někdo bude poskytovat právní pomoc relativně "na divoko" nebo bude mít pravidla stejná jako v advokacii. A pokud tato pravidla budou stejná, pak je soutěž možná, advokacie se soutěže nebojí, konkurence je možná, ale advokacie se nerozpadne.

Pokud schválíme tento zákon, advokacie není ohrožena tím, že by advokáti odešli. Kdyby ale zůstával původní text, pak tam platí bez dalšího všechno to, co jsme říkali při schvalování zákona o advokacii.

Rád bych vám řekl ještě jednu věc. Je pravdou, co se řeklo, že ústavně právní výbor tento zákon, tuto zprávu nedoporučil. Nedoporučil jej proto, že se nás sešlo 10, z toho 3 byli proti a 7 pro. Ostatní výbory tento zákon, podle mého názoru, také nedoporučily. Oni totiž ve výborech ten text neznali a projednávali jiný text, přijali několik kosmetických úprav, což bylo dáno do usnesení a bylo doporučeno, aby se připodobnil zákon. V podstatě ústavně právní výbor vyhověl těmto požadavkům a učinil to. Vy jste se s tím zákonem setkali teprve teď. Neříkám to proto, abychom o něm nehlasovali, ale chtěl bych, abyste na rovinu věděli, že ta zpráva tu byla jen proto, že se sešli předsedové výborů.

K jednotlivým legislativně technickým záležitostem. Připojuji se k návrhu pana profesora Mečla. Mám ten samý návrh a těch návrhů mám ale více. Je to proto, že ústavně právní výbor projednával tento návrh do 11 hodin v noci a bylo jasné, že nám tam nějaké věci jistě uniknou.

Zákon, tak, jak jej máte před sebou, má svoji filozofii, svoji koncepci. Pokud nedoplníme ustanovení, o kterých zde budu hovořit, pak tato koncepce nebude úplná a ani všechny záruky, které jsou v tomto zákoně obsažené, nebudou použitelné.

Navrhuji, za prvé, v paragrafu 2, odstavec 1, strana 2 doplnit za slova "zastupuje v řízení před soudy" - je to 4. Řádka odspoda - slova "pokud zvláštní předpis nestanoví jinak", čárka, a pokračuje text. Znělo by to potom takto: Komerční právník poskytuje právnickou pomoc fyzickým a právnickým osobám ve věcech souvisejících s jejich podnikatelskou činností jako nezávislé povolání, a to tím, a mimo jiné, zastupuje v řízení před soudy, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Je to z toho důvodu, že zvláštním předpisem je trestní řád, který vylučuje i tyto komerční právníky, ale je třeba je v našem zákoně vyjádřit. Jedná se o legislativní záležitost, která nemění nic na tom, co v zákoně je a nic na dohodách, ze kterých vycházel tento zákon.

Za druhé, v paragrafu 8, odst. 1, písm. e/, str. 5, na konci vypustit čárku a doplnit slovy "a paragrafu 44, odst. 2 a čárka. Je to z toho důvodu, že … "ze seznamu vyškrtne toho, kdo nesplní povinnost paragrafu 16." V tom paragrafu 16 je, prosím vás, pojištění. Týká se tedy těch, co se nepojistí. To ale není teď předmětem našeho jednání. Ale ten paragraf 44, odstavec 2 - to je přechodné ustanovení, kde komerční právníci podle tohoto ustanovení do roku od zápisu, nejpozději do konce roku 1991, se musí podrobit zkoušce. Chybí tu, vypadla, sankce pro případ, že by se zkoušce nepodrobili. Mělo by se tedy doplnit, že v tom případě by byli automaticky vyškrtnuti ze seznamu.

Třetí úprava je v § 13, odst. 2 na str. 7. Jedná se o povinnost mlčenlivosti. Samozřejmě všichni respektujeme, že musí být povinnost mlčenlivosti. Nemůže být ovšem tak silná jako u advokacie, která vykonává i další oprávnění v obhajobách. Tím, že komerční právníci mají užší pole, kde mohou vykonávat právní činnost, musí být zabezpečena kontrola nad tím, zda vykonávají činnost jen v tomto rozsahu. Pokud by překročili rozsah, nebyla by při mlčenlivosti možná kontrola.

Navrhuji, aby na konci druhého odstavce § 13 se vypustila tečka a další text zněl : "a dále jde-li o šetření, zda komerční právník nepřekročil oprávnění v § 2."

Další změna, resp. Doplnění, by bylo v § 22. Jedná se o disciplinární odpovědnost. Tím, že právní pomoc nemohou vykonávat komerční právníci v celé šíři, mohu se dopustit při výkonu činnosti příslušející advokátům ve velkém rozsahu až nedovoleného podnikání. Na to tam není sankce. Je třeba tam doplnit za slova "komerčnímu právníkovu uloží "toto:", nejde-li o trestný čin, některá z těchto disciplinárních opatření."

Pak se připojuji zcela k tomu, co říkal prof. Mečl ohledně doplnění zmocnění ministerstva spravedlnosti vydat vyhlášku k provedení § 14 odst. 2. Už zde tento návrh zazněl.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Palkoskovi. Hovořit bude pan poslanec Petr Lom.

Poslanec Petr Lom: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, přihlásil jsem se do diskuse, protože zde nezaznělo zaznamenání něčeho, o čem jsem očekával, že zde určitě zazní.

Paní poslankyně Stiborová hovořila velmi hezky o profesionální etice. Domnívám se, že bychom měli hovořit o profesionální etice nás poslanců. V předchozích vystoupeních jsme byli svědky určité odbornosti. Nám neprávníkům by se mohlo zdát, že se nás to netýká. Chci hovořit k tomuto tématu pouze z procedurální stránky věci.

Já sám jsem lékař, v mé rodině není široko daleko žádný právník, takže nemohu být podezříván ze subjektivizace tématu. Ale nemohu souhlasit s tím, že nám je předkládán zákon 24 hodin předtím, než ho máme schvalovat. A jedná se o zcela jiný zákon, než jsme předtím projednávali.

Pan předseda hovořil o tom, že má podstatné změny. Já jdu dále a hovořím o zcela jiném zákonu. Já věřím, že to může být zákon spravedlivý, zákon dobrý nebo zákon oprávněný, ba přímo nutný. Ale nesouhlasím s tím, že je nám předkládán 24 hodin předtím, než ho máme přijmout.

Viděli jsme v předchozím vystoupení poslance Palkosky, že koncipoval změny asi v 5 nebo 6 paragrafech. V právě uplývajícím interregnu mezi totalitou a demokracií jsme byli někdy nuceni bona fide schválit zákony, při kterých jsme byli v časové tísni. Cítili jsme, že jsou to zákony nutné, zákony potřebné a přirozený právní smysl nám velel tyto zákony zpracovat, baby bylo možno dále pracovat. Nevím, zda to je tento případ naléhavé časové tísně. Domnívám se, že profesionální etika poslance vyžaduje maximální odpovědnost. A když jsem byl kooptován do tohoto výsostného zákonodárného sboru, měl jsem za to, že je to poslání, ke kterému je nutno přistupovat za všech okolností maximálně zodpovědně. Proto si myslím, že bychom měli tento zákon, jakkoli je oprávněný, jakkoli je dobrý, odložit nejprve k projednání výborům podle jednacího řádu ČNR, aby prošel připomínkovým řízením, abychom se všichni s ním mohli dobře seznámit. Navrhuji jeho odložení.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci panu Petru Lomovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy ? Paní ministryně Burešová. Připraví se poslanec pan Střítecký.

Ministryně spravedlnosti ČR Dagmar Burešová: Pane předsedo, vážená ČNR, snad bych si ani netroufala předstoupit před vás dnes se svým návrhem, který - řeknu rovnou na počátku - je v podstatě tentýž, jako návrh poslance Loma, kdybych nepoznala za posledních několik měsíců, že se skutečně práce ČNR podstatně změnila, že poslanci ČNR přistupují k plnění svých úkolů s tak vysokou mírou osobní odpovědnosti, že i dnes na plénu, kdy jsme v časové tísni, ale kdy se jedná o zákon, který přece jen do určité míry je důležitý, se budou snažit pochopit podstatu věci, jaká ve skutečnosti je.

Pan poslanec Lom tady informoval o tom, že vlastně zákon, tak jak je dnes předkládán ČNR, v této podobě prošel pouze ústavně právním výborem. Ostatní výbory se zabývali zákonem úplně jiným. Právě tak zákonem úplně jiným se zabývala česká vláda, a proto tento zákon nepřijala. V té podobě, v jaké je dnes zákon upraven, je zásadně svou podstatou a koncepcí správný. Ale nabízí se úvaha: Je tento zákon nutný ? Už zpravodajka paní poslankyně Janů a posléze i paní poslankyně Stiborová uváděly, že bude patrně nutné se částečně zabývat novým zákonem, který by upravil jednotně poskytování právní pomoci. A je otázka, zda je nutné, aby do té doby se přijímal určitý mezitímní zákon, který prakticky nemůže trvat jednou pro vždy.

Chtěla bych vás upozornit na to, že všichni řečníci, jak zde přede mnou mluvili, ať už to byla paní poslankyně Stiborová nebo pan poslanec Jurásek nebo celá řada dalších předřečníků, mluvili o jiné advokacii, než je advokacie dnešní. Mluvili o advokacii, která byla uzavřená. Ale dnes je advokacie otevřená. Dnes není žádný důvod, aby jak komerční právníci, tak i dosavadní advokáti nemohli pracovat společně. Já myslím, že více než dlouhá argumentace stačí nahlédnout do zákona. Zákon o advokacii v § 3 říká: Komora zapíše (tj. musí zapsat) každého, kdo má plnou způsobilost k právním úkonům, získal právnické vzdělání na právnické fakultě, vykonal po dobu nejméně 5 let právnickou praxi, z toho nejméně 2 roky jako právní koncipient, a složil úspěšně advokátskou zkoušku. Pokud jde o tuto zkoušku, říká, že komora může uznat justiční zkoušku, závěrečnou zkoušku, arbitrážní zkoušku nebo jinou obdobnou zkoušku za zkoušku advokátní. Čili ani v této sféře nejsou komerční právníci proti advokátům nějakým způsobem znevýhodněni. Mezi soudy a advokacií, mezi prokuraturou a advokacií a zase naopak soudy platí dohoda, že všechny tyto zkoušky se pokládají za rovno hodnotné.

Konečně § 44 zákona o advokacii uvádí, že uchazečům o zápis do seznamu advokátů, jejichž žádost dojde komoře do dvou let od nabytí účinnosti tohoto zákona, komora započte i jinou práci než praxi advokátního koncipienta. I tu je možnost, resp. Povinnost uznat praxi komerčního právníka, jako kdyby předtím pracoval v advokacii. Čili vzniká otázka : Má význam přijímat dnes zrcadlový zákon, který v podstatě obsahuje táž ustanovení jako zákon o advokacii s tím rozdílem, že vzhledem k časové tísni se nemohl tento zákon už zabývat tak důležitými otázkami, jako je odpovědnost kárná, jako je revizní komise, jako je celá řada těch jednotlivých připomínek, o kterých zde mluvili poslanec Palkoska a poslanec Mečl., protože ten jediný večer, který se tomu věnoval, už nebyl čas, aby ten zákon byl vybroušen tak, aby upravil všechny instituty, které zákon upravovat má.

Kromě toho ten zákon nebyl např. projednán vůbec ministerstvem spravedlnosti, ačkoli dnes se z tohoto zákona má pro ministerstvo spravedlnosti podávat určitá povinnost, totiž vypracovat tarif pro účely odměňování.

Ale já myslím, že bychom si měli všichni uvědomit, že rozhodující tady není ani zájem advokátů, ani zájem komerčních právníků. Je tady zájem občanů, zájem, koneckonců, fyzických a právnických osob, které potřebují právní pomoc. A tato právní pomoc by měla být maximálně kvalitní. Advokacie má svou tradici. V této tradici se vypracoval už určitý etický kodex.

Je pravda, že komerční právníci neměli možnost tuto tradici si vyvinout. Ale domnívám se, že by tomu mohla přispět úzká spolupráce advokátů a komerčních advokátů v jedné organizaci, k jejímuž vzniku by mohlo dojít už teď. Tam by samozřejmě komerční právníci museli mít zastoupení přiměřené jejich počtu. Dnes je jich v Unii komerčních právníků soustředěno asi 3 tisíce, což je větší počet než je počet zatím registrovaných advokátů. Měli by mít samozřejmě možnost prosazovat své nároky a svá stanoviska.

Samozřejmě, že by bylo zapotřebí, aby i v rámci advokacie se kladl větší důraz na hospodářské právo, aby v tom směru byly připraveny a upraveny školící plány, aby v tom směru byly upraveny i zkoušky.

Ale mám za to, že už je tolik právních odvětví, kde jsme byli nuceni přijmout provizorní zákony, které se budou muset časem měnit a že tedy v této oblasti to snad skutečně zapotřebí není. Je možné, aby komerční právníci v již ustavené advokacii naši své místo. Je nepochybné, že advokáti je přivítají. Nepochybuji o tom, že se v hospodářské podnikové sféře v rámci hospodářského práva komerční právníci osvědčí, že prokáží větší znalosti nežli advokáti a že si proto získají oni tu klientelu, ke které mají blízko a že tato konkurence v advokacii bude ve prospěch poskytované právní pomoci.

Ale ten zájem občana tu musí být. A ten zájem občana je zajištěn pouze v zákonu o advokacii, kde je stanovena odpovědnost, odpovědnost advokáta, kde je stanoveno kárné řízení, kde je stanoven kárný orgán, před kterým se musí advokát zodpovídat.

Mám proto za to, že by bylo rozumnější, aby to co dokázal profesor Stuna během dvou hodin, ještě jednou zkusili zástupci advokacie a komerčních právníků, aby se dohodli a ustavili jednu společnou organizaci, která by zaručovala obyvatelstvu skutečně kvalitní právní služby.

Děkuji za pozornost. /Potlesk/

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji paní ministryni za její vystoupení. Nejdříve se přihlásil do rozpravy, ale … pardon … člen předsednictva má přednost - pan poslanec Štěpánek. Podle jednacího řádu. Promiň pane poslanče - také člen předsednictva.

Poslanec Vratislav Štěpánek: Vážený pane předsedo, nemám žádný dlouhý příspěvek. Hovořilo se o tom, že všechny zákony musíme projednávat velmi rychle. Chtěl bych se zeptat, jak jsme projednávali zákon o advokacii … /potlesk/ Dostali jsme druhé znění také stejně rychle jako první? A pak se chci pana předsedy České národní rady a pana poslance Křečka zeptat, kdy byl návrh znění tohoto zákona předán předsedovi ČNR k projednání.

Děkuji. /Potlesk./

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji. Bude hovořit poslanec Vondráček, člen předsednictva.

Poslanec Josef Vondráček: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, mám několik faktických poznámek.

Myslím si, že zdůvodnění, které bylo podáno panem poslancem Křečkem a paní zpravodajkou, říká, že zákon byl projednán ve výborech a že byl doplněn o připomínky, které k němu byly. I když ty připomínky a doplnění možná byly ve větším rozsahu.

Mám stejnou poznámku. Proč se tolik pospíchalo s projednáním zákona o advokacii, proč se nemohlo počkat až se budou moci přijmout až oba zákony najednou. Nebo - proč se nemohly sloučit a pak teprve projednávat ? Nebylo to děláno proto, aby se zkomplikovalo přijetí zákona o podnikových právnících ? /Potlesk./

Já si myslím - a proto se také k tomu vyjadřuji - že bychom měli mít zájem na těch podnikových právnících, na tom, aby právních norem ve sféře podnikání nebylo moc, ale aby ve sféře podnikání, právní ochrany a pomoci, zejména teď, kdy existují soukromí podnikatelé, skutečně ty právní normy byly. Myslím, že by na tom mělo mít ministerstvo spravedlnosti zájem. Tato věc mě zatím trochu na paní ministryni mrzí.

A ještě mám jednu věc. Všude v ekonomice dáváme prostor … demonopolizujeme, ale tady v této věci trváme na tom, že má být jenom advokacie. Proč ? Nechť tento zákon projde. A, vždyť je možné, jak tu už pan poslanec říkal, za rok nebo za delší dobu přijmout oba zákony, sloučit je. Doporučuji, aby zákon byl projednán a pokud s ním bude většina souhlasit, aby byl přijat. /Potlesk./

Pan předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci Vondráčkovi. Dlouho už se hlásil pan poslanec Střítecký.