Pátek 18. května 1990

18. května 1990

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Milé poslankyně, vážení poslanci, vážení členové české vlády, milí hosté, zahajuji přerušené jednání naší plenární schůze České národní rady a všechny vás na ní v jejím druhém dni trvání srdečně vítám.

Máme před sebou ještě hodně práce. Čeká nás projednání bodu VI Působnost zákona o sociálním zabezpečení, Návrh poslanců zákona o podnikových právnících, zproštění soudců z povolání, volba některých soudců z povolání, odpovědi členů vlád na interpelace, otázky a podněty členů České národní rady. /Zde předpokládám, nebo mám ověřené, že vláda zodpověděla prakticky všechny dotazy a interpelace písemně. A nové dotazy bychom už dávat neměli. Byly projednány včera - několik z vás vystoupilo včera při projednávání zprávy vlády k obecné problematice ČR. Doporučuji tedy, abychom dnes už nové doklady vládě nedávali. Problémy, které máte, projednejte v průběhu přestávky se členy vlády. Samozřejmě, interpelace, které podáte, budou podle zákona projednány a bude se jimi zabývat předsednictvo v době, kdy převezme pravomoci a povinnosti plenární schůze./ XI. Bodem bude zpráva o činnosti za vymezené období. XII. Bodem bude projednání návrhu skupiny poslanců na uznání státního svátku Mistra Jana Husa. XIII. Bodem bude iniciativní návrh ČNR FS o změně horního zákona a posledním, XIV., bodem bude návrh na usnesení o rehabilitaci země moravské.

Ještě nám zbývá 7 bodů nebo více než 7 bodů k projednání. Je toho skutečně před námi hodně. Je pátek. Po skončení schůze bude zasedat předsednictvo ČNR, aby vyhlásilo přijaté zákony a projednalo plán činnosti předsednictva do 1. Plenární schůze šestého volebního období.

Čili zahajujeme dnešní naše jednání bodem VI.

VI.

Vládní návrh zákona České národní rady o změnách v působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení a o změně zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu podle sněmovních tisků 226 a 238

Odůvodněním tohoto návrhu zákona pověřila vláda ČR pana ministra zdravotnictví a sociálních věcí Pavla Klenera. Prosím vás, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr zdravotnictví a sociálních věcí Pavel Klener: Vážený pane předsedo, vážené paní a páni poslanci, společenskopolitický vývoj v Československu od listopadu 1989 si nutně vyžádal přehodnotit i současný systém sociálního zabezpečení, a to i pokud jde o strukturu orgánů působících v celé oblasti sociálního zabezpečení.

Dosavadní organizace sociálního zabezpečení, tj. nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení a sociální péče je značně roztříštěna. V oblasti nemocenského pojištění dosud působí odborové orgány, které spravují nemocenské pojištění pracovníků v pracovním poměru a osob jim na roveň postavených, tj. přibližně 90% všech ekonomicky činných občanů. Národní výbory a ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí ČR spravují nemocenské pojištění členů Jednotných zemědělských družstev, umělců a osob samostatně výdělečně činných. Orgány výrobních družstev spravují nemocenské pojištění svých členů. Orgány ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany provádějí nemocenské pojištění příslušníků ozbrojených sborů.

V oblasti důchodového zabezpečení vykonává správu jednak Úřad důchodového zabezpečení v Praze jako organizace podřízená ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí a jednak národní výbory, které současně vykonávají i působnost v oblasti sociální péče. Mimo tento systém působí orgány ministerstva vnitra a národní obrany, které spravují důchodové zabezpečení příslušníků ozbrojených sborů.

Federální vláda 26. 3. Schválila hlavní zásady nové organizace sociálního zabezpečení. Podle těchto zásad se správa nemocenského pojištění v plném rozsahu převádí na stát a současně se na území republiky vytváří nová struktura orgánů sociálního zabezpečení.

Předloženým návrhem zákona budou v České republice pro obast nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení a pro část sociální péče vytvořeny specializované státní orgány, tj. Okresní správa sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení.

Okresní správy sociálního zabezpečení vzniknou sloučením stávajících okresních orgánů nemocenského pojištění a příslušných útvarů ONV. Česká správa sociálního zabezpečení se vytváří sloučením dosavadních výkonných republikových orgánů nemocenského pojištění příslušných útvarů KNV a Úřadů důchodového zabezpečení v Praze.

Funkci ústředního orgánu státní správy pro celou oblast sociálního zabezpečení bude mít nově vytvořené ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které bude řídit a kontrolovat výkon státní správy v této sféře. Vytvoření navrhované struktury v České republice znamená nejen jednotnou organizaci v oblasti sociálního zabezpečení, ale i přechod na dvoustupňové řízení. Současně bude tato struktura základem pro přechod na fondové hospodaření v sociálním zabezpečení.

Pokud jde o novelizaci zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, reaguje se jím především na novou situaci v odborovém hnutí.

Odstátnění odborů a přenesení správy nemocenského pojištění na stát znamená, že již nelze realizovat působnost bývalé Ústřední rady odborů.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu ministru Klenerovi a prosím společného zpravodaje výboru ČNR pana poslance Domase, aby nám přednesl společnou zpravodajskou zprávu výborů.

Poslanec Josef Domas: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych podal zprávu o projednávání vládního návrhu zákona ČNR o změnách působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení a o změně zákona č. 20, o péči o zdraví lidu podle tisku 226.

Všechny výbory ČNR projednaly uvedený návrh zákona ve dnech 7. 5. až 11. 5. A všechny doporučily České národní radě vyslovit s ním souhlas. Jako společný zpravodaj konstatuji, že byly přijaty všechny připomínky z jednání výboru a jsou uvedeny ve společné zprávě výborů ČNR podle tisku 238, která vám byla všem předložena.

Jde ve své podstatě o změny málo podstatné nebo nepodstatné, zpřesňující, upřesňující formulace, které obsahově nejsou v rozporu se zněním zákona nebo s obsahem znění zákona. Všude se tam, hlavně ve článku 2, upouští od formulace již neexistujícího ROH. Nebyla zapracována pouze jedna připomínka, a to sice na základě doporučení a stanoviska ústavně právního výboru. Jde o připomínku výboru ČNR pro plán a rozpočet, který doporučil, aby vládní návrh zákona ČNR zmocnil předsednictvo ČNR k vyhlášení úplného znění zákona č. 20, o péči o zdraví lidu ve Sbírce zákonů. Uvedené doporučení nebylo, jak jsem již řekl, zahrnuto do společné zprávy výborů národní rady se zdůvodněním, že jde vlastně teprve o první novelu zákona č. 20, o péči o zdraví lidu, kterou se v podstatě pouze převádějí pravomoce orgánů bývalého Revolučního odborového hnutí, včetně Ústřední rady odborů, na nově vzniklé ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, popřípadě se tyto pravomoce ruší.

Uvedené institucionální změny se bezprostředně netýkají práv a povinností občanů a v žádném případě věcně nemění dosavadní právní úpravu v oblasti péče o zdraví lidu. Není tedy důvod pro to, aby uvedené změny byly podnětem pro uveřejnění změn zákona ve Sbírce zákonů.

Za potřebné však považuji doplnit společnou zprávu o změnu paragrafu 4 a/ - pokud máte text zákona. Důvodem k této navrhované změně je skutečnost, že je potřebné reagovat na přijetí federálního zákona z minulého týdne. Je třeba pouze zpřesnit text toho paragrafu 4 a/, kde se hovoří o národních výborech, protože po přechodné období budou národní výbory nově plnit poněkud širší služby nežli pouze poskytování dávek a služeb v sociální oblasti, v oblasti sociální péče.

Navrhuji tedy upřesnit tu formulaci takto: "Národní výbory poskytují dávky a služby a plní další úkoly sociální péče, pokud není v tomto zákoně nebo v zákoně o sociální péči stanoveno, že dávky a služby poskytuje jiný orgán."

To je tedy to upřesnění. Dále chci zdůraznit, že tímto zákonem se provádění nemocenského pojištění převádí v plném rozsahu na stát. Vytváří se samostatná soustava státních orgánů pro oblast nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení a části sociální péče.

Budeme si muset zvyknout na to, že novým orgánem je Česká správa sociálního zabezpečení, která se vytvoří sloučením Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění, Správy nemocenského pojištění českých a moravských výrobních družstev, krajských správ nemocenského pojištění a příslušného úseku KNV a NVP.

V plném rozsahu přejde na ministerstvo práce a sociálních věcí ČR posudková služba sociálního zabezpečení, kterou dosud vykonávali pracovníci KNV a NVP.

Na novou organizaci sociálního zabezpečení je třeba reagovat též novelou zákona č. 20/66 Sb. o péči o zdraví lidu vzhledem k tomu, že oprávnění v něm daná odborovým orgánům přecházejí nyní na orgány sociálního zabezpečení. To znamená, že odbory nebudou nahrazovat funkci státních orgánů.

Závěrem mi dovolte, abych jako společný zpravodaj doporučil plénu ČNR, aby předložený návrh zákona schválilo.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji předsedovi zdravotního a sociálního výboru poslanci Domasovi a zahajuji rozpravu k tomuto vládnímu návrhu zákona. Do rozpravy se písemně dosud nikdo nepřihlásil. Hlásí se někdo z poslanců do rozpravy ? Ne. Přeje si pan ministr vystoupit s reakcí na zpravodajskou zprávu ? (ano) Má slovo.

Ministr zdravotnictví ČR pan Klener: Děkuji. Všechny připomínky, které byly ve výborech předloženy, lze v plném rozsahu akceptovat.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji. Přeje si vystoupit společný zpravodaj ? Ne. Uzavírám tedy rozpravu k tomuto zákonu. Přistoupíme k hlasování. Podle nejnovější prezenční listiny je v této chvíli přítomno 165 poslanců ČNR. ČNR je tedy schopna se usnášet. Doporučuji hlasování o celém návrhu zákona najednou. Je námitka proti takovémuto způsobu hlasování ? Není. Kdo tedy souhlasí s vládním návrhem zákona ČNR o změnách v působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení a o změně zákona č. 20/66 Sb. o péči o zdraví lidu podle sněmovního tisku 226 ve znění společné zprávy výborů ČNR podle sněmovního tisku 238, nechť zvedne ruku. (Hlasování - 1 poslanec se zdržel, ostatní souhlasí.) Konstatuji, že zákon byl přijat.

Než přistoupíme k bodu 7, mám ještě jednu informaci. Včera vám byly na lavice rozdány materiály, které se týkají připravovaného zákona o příhraničních oblastech. Informoval mě místopředseda Kaňa, že už včera v průběhu rozpravy ke zprávě vlády k tomu již zde byla řeč od dvou poslanců. Já bych chtěl zdůraznit, že to je materiál skutečně pouze informativní, že nebyl projednán vládou ČR ani nebyl přikázán předsednictvem ČNR zatím k projednání. Proto bych vás prosil, abyste jej takto brali. Není totiž rozhodnuto, co je vlastně příhraničí, a je zde obava, kterou sdílíme společně s panem předsedou vlády, že bychom mohli mít rozříznutou republiku na dvě části. Každý by chtěl mít příhraničí. Navíc je zde otázka severočeských pánevních oblastí. Je to tedy velice závažné rozhodnutí vlády. Prosil bych tedy, abyste takovýmto způsobem s materiálem pracovali.

Nicméně není stanovisko oje či předsedy vlády takové, že bychom neměli nějakým způsobem řešit problematiku příhraničí. Předsednictvo vlády zřídilo svým usnesením komisi pro příhraniční oblasti, protože jak víte, řada předcházejících usnesení, která se týkala této záležitosti, plněna není a musíme řešit rozvoj ČR rozvojem v celém rozsahu území, ať už se jedná o Aš, Přerov nebo Frýdek-Místek. Tolik informace.

Budeme pokračovat dalším bodem jednání. Tím je


VII

Návrh skupiny poslanců ČNR na vydání zákona ČNR o podnikových právnících a právních službách jimi poskytovaných podle sněmovního tisku 219 a 235

Včera při poradě předsedů, kterou máme pravidelně při projednávání společných zpráv k jednotlivým zákonům, jsme dospěli k závěru, že společná zpráva je tak rozsáhlá a změn je tolik, že se jedná o podstatné změny projednávaného zákona. Nicméně předsedové výborů v převážné většině až na jednoho doporučili, abychom projednali společnou zprávu, tak jak ji máte, což je v podstatě ten zákon, který bude vyhlášen předsednictvem ČNR, pokud bude plenární schůzí schválen.

Já tedy prosím poslance Křečka, aby přiblížil společnou zpravodajskou zprávu a uvedl celý zákon. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedo, kolegové a kolegyně, přestože to už an předseda zde řekl, já se ještě jednou omlouvám za to, že předkládám zákon v novém znění. Je to dáno jednak snahou, aby důvodová zpráva nebyla příliš dlouhá, resp. Společná zpráva. Protože došlo k podstatným změnám, podle mého názoru ku prospěchu věci, řešili jsme to tím, že jsme předložili nový text, upravený podle připomínek výborů, především podle připomínek ústavně právního výboru, kde se tento zákon projednával předevčírem téměř do půlnoci. Je to samozřejmě dáno také naší nezkušeností při naší teprve čtyřměsíční kariéře poslanců ČNR.

Předložili jsme tento návrh zákona, protože se domníváme, že změny v naší společnosti v ekonomické oblasti, ale i v oblasti právní služby jsou tak značné, že je třeba vytvořit novou situaci, že je třeba vytvořit nejen konkurenci na úseku právních služeb, ale především umožnit lidem, kteří mají dlouhodobé zkušenosti s hospodářským, komerčním a dalšími druhy práva, které budou nově koncipovány, aby mohli poskytovat pomoc nejen podnikům, ale především novým podnikatelům, kteří budou tuto právní pomoc nutně potřebovat.

V tomto zákoně se nestanoví žádný monopol. Stejně jako dosud mohou tyto právní služby poskytovat jak advokáti, tak i občané bez právnického vzdělání. Každý si může zvolit právníka podle svého. Ale domnívám se, že za této situace, kdy nápor na ty služby bude značný, kdy spousta nově vznikajících podniků, snad tisíce, bude požadovat právní služby, bude jistě k dobru věci, budou-li tyto věci zajištěny. Domníváme se, že je třeba vytvořit speciální část právní služby, komerční právníky, kteří budou poskytovat tyto služby také s určitým zajištěním. Budou zkoušeni, budou sdruženi v komoře, která bude dbát na řádný výkon těchto služeb, a budou také pojištění.

Dosud skutečně může tyto právní služby poskytovat kdokoli i bez právnického vzdělání, aniž by nesl za tyto činy nějakou právní odpovědnost. Domníváme se tedy, že bude ku prospěchu naší společné věci, budou-li si podniky i drobní podnikatelé moci vybrat jak z advokátů tak z laiků, ale i ze speciálních komerčních právníků, obeznámených s těmi druhy práva, zkoušených a pojištěných, bude-li tento zákon schválen.

Děkuji vám.

Poslankyně Ivana Janů: Vážený pane předsedo, paní poslankyně a páni poslanci, dovolte mi, abych jako společná zpravodajka výborů podala zprávu o projednávání iniciativního návrhu poslanců Josefa Lesáka a Stanislava Křečka na vydání zákona ČNR o podnikových právnících a právních službách jimi poskytovaných. (tisk 219) Návrh byl přikázán k projednání všem výborům ČNR a všechny výbory kromě ústavně právního doporučily, aby návrh tohoto zákona byl schválen. V ústavně právním výboru za přítomnosti 10 poslanců hlasovalo 7 pro doporučení ke schválení, 3 byli proti.

Již při projednávání a připomínkách k iniciativnímu návrhu zákona o advokacii, který byl Českou národní radou schválen dne 25. Dubna 1990, zaujala vláda České republiky k tomuto návrhu stanovisko, ve kterém se mj. uvádí, že poskytování právní pomoci nemůže být výhradní doménou pouze advokátů, a to z toho důvodu, že takové pojetí odporovalo nejen současným trendům vývoje naší společnosti, ale také potřebám občanů, kteří zejména v poslední době služby právníků, a to i neadvokátů, vyhledávají stále častěji.

Dále je uvedeno, že mimo advokacii stojí mnoho právníků specialistů, kteří chtějí poradenství provozovat a mohou tak činit velmi fundovaně.

Toto stanovisko vlády České republiky při projednávání zákona o advokacii ČNR plně akceptovala. Z uvedeného stanoviska vyplynulo, že přijetí zákona o advokacii nevylučuje, aby právní služby mohly být poskytovány i podle jiných právních předpisů, jejichž potřeba se ukazuje jako společensky žádoucí. Návrh zákona o podnikových komerčních právnících takovou žádoucí normou určitě je.

V souladu s Jednacím řádem ČNR byl i iniciativní návrh zákona o podnikových právnících a právních službách jimi poskytovaných zaslán vládě České republiky k zaujetí stanoviska.

Se stanoviskem české vlády, která předložený návrh nedoporučila, byly všechny výbory České národní rady seznámeny. Nedoporučení bylo z toho důvodu, že česká vláda shledala tento zákon jako nadbytečný.

Jednotlivé výbory věnovaly projednání návrhu zákona velkou pozornost a uplatnily k jeho znění celkem 30 připomínek. Tyto připomínky lze shrnout do následujících základních okruhů problému:

Z návrhu vypustit ta ustanovení, která se dotýkají postavení podnikových právníků jakožto pracovníků organizace; v této souvislosti název navrhovaného zákona změnit na zákon o komerčních právnících a právních službách jimi poskytovaných, který výstižněji charakterizuje obsah a účel navrhovaného zákona.

Předpoklady, za nichž budou moci komerční právníci vykonávat právní služby, jakož i práva a povinnosti právníků komerčních, sjednotit s již schváleným zákonem ČNR o advokacii.

Připomínky se týkaly zejména předpokladů pro zápis do seznamu komerčních právníků, podmínek pro vyškrtnutí ze seznamu a pozastavení výkonu činnosti, problematiky uznání jiné právní zkoušky za zkoušku profesní a možnosti zápočtu jiné právní praxe do doby požadované právní praxe ve smyslu navrhovaného zákona.

Vypustit z návrhu podrobnou úpravu o vzájemných vztazích mezi komerčními právníky, pokud právní služby poskytují společně. Úpravu těchto vztahů ponechat pouze na smlouvě uzavřené mezi nimi.

V této souvislosti rovněž vypustit ustanovení upravující sdružení a poradnu.

V návrhu nepočítat s tím, že by samosprávné funkce mělo plnit stávající ústředí Unie podnikových právníků České republiky, která je dobrovolnou společenskou organizací. Za tím účelem zákonem konstituovat komoru komerčních právníků České republiky jakožto právnickou osobu a zákonem rovněž podrobněji upravit její organizaci, včetně orgánů a jejich pravomocí.

Při projednávání ve výborech bylo opakovaně požadováno, aby předložený návrh byl věcně přizpůsoben přijatému zákonu ČNR o advokacii, aby právní služby všeho druhu byly poskytovány za obdobných podmínek a občané měli zákonem vytvořené právní záruky odborné úrovně.

Akceptováním tohoto požadavku muselo dojít ke změně původní koncepce návrhu a tím i k jeho podstatnému přepracování ústavně právním výborem. Návrh byl proto přepracován tak, aby jednotlivá ustanovení na sebe logicky navazovala. Byly též provedeny i potřebné legislativně technické a terminologické úpravy.

Z těchto důvodů byla zpracována společná zpráva výborů jako celek, tisk 235, který analogicky k zákonu o advokacii upravuje to, že povolání komerčního právníka je vykonáváno jako nezávislé povolání za úplatu a jeho výkon je neslučitelný s jinou výdělečnou činností vykonávanou v pracovním či obdobném poměru. Komoru komerčních právníků charakterizuje jako samosprávnou organizaci, jejímiž členy mohou být jen komerční právníci zapsaní v seznamu.

Další úprava - zpřísněný režim proti původnímu návrhu pro zápis do seznamu komerčních právníků, tj. složení profesní zkoušky pro všechny uchazeče z řad současných podnikových právníků. Zápis podle paragrafu 44, odst. 2 je pouze podmíněným zápisem a je vázán na složení profesní zkoušky do 31. Prosince 1991.

Dále bylo upraveno, že do seznamu komerčních právníků mohou být zapsáni pouze absolventi právnických fakult.

Další poznámka - změna názvu návrhu tak, aby vystihoval poslání a postavení specializované skupiny právníků, jejichž činnost zákonná předloha upravuje.

Dále bylo výslovně stanoveno, že komerční právník poskytuje právní pomoc fyzickým a právnickým osobám pouze a výlučně v souvislosti s jejich podnikatelskou činností. Tím došlo k zúžení původně navrhovaného předmětu činnosti komerčních právníků, ale také k přesnějšímu vymezení okruhu působnosti vůči advokacii.

Závěrem je nutno konstatovat, že navrhovaná a oproti původně předloženému návrhu zpřísněná právní úprava zákona o komerčních právnících vytváří do budoucna předpoklad, že vedle advokacie, která má bezesporu nejvyšší profesní úroveň, vznikne další kvalifikovaná a specializovaná právnická profese. Vývoj ukáže, zda by v nadcházejícím období neměl být vládě České republiky doporučen návrh připravit a předložit jednu zákonnou unifikovanou normu o právní pomoci.

Na závěr doporučuji, aby ČNR návrh zákona ČNR o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované schválila podle tisku 235.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji paní poslankyni Janů za přednesení a uvedení společné zpravodajské zprávy tisku 235.

Zahajuji rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se dosud přihlásili poslankyně a poslanci Dobal, Stiborová, Jurásek, Koudelová a Mečl.

První vystoupí poslanec Viktor Dobal. Připraví se poslankyně Marie Stiborová.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, sedím zde mezi vámi zatím jen krátkou dobu, i když na druhé straně se mi zdá, že již léta. Asi proto, že se v naší zemi teď něco děje, že se tu rozběhl čas, který staří Řekové nazývali "kairos", aby ho odlišili od toho obecně známého času, kterému říkali "chronos" a který se měří chronometrem. Říkám to proto, že chci konstatovat, že dnes každý den přináší mnoho změn, mnoho událostí, víc než před pár měsíci přinášely roky. Zajisté mě už podezíráte z toho, že vám chci vykládat banality, nesouvisející s projednávaným tématem. Rád bych vás přesvědčil o opaku. Tento zákon mi totiž dává záminku pro určité obecnější soudy.

Z tohoto místa už odezněla celá řada kritik na minulý režim. Nevím, jestli jsem byl vždy pozorným posluchačem, ale mám takový dojem, že se dosud nikdo nepozastavil nad tím, co mě zaráželo celý život. Proč vládnoucí ideologie prosazovala tak zarputile materialistický a tudíž konzumní pohled na svět, když to materiální nebyla schopna zajistit ? Hned se však musím ptát dále. Jaký je kvalitativní rozdíl mezi tím, co jsme slýchávali nyní a dříve ? Cíl je stejný - konzumní společnost, materiální blahobyt. Opět však nevíme, jestli se nám to podaří, či nikoliv. Známe svůj stav, máme své vzory v zemích s fungující ekonomikou, ale vydáváme se na cestu, kterou před námi v historii ještě nikdo nešel. Čím se máme na cestu vybavit a co máme do vínku ? Společnost roztříštěnou podle svých osobních, profesních, národnostních, odborových a všech možných jiných partikulárních zájmů. Každý jedinec nebo skupina volá : Já, já, já. Prosím, děje-li se to u obecného lidu, je to omluvitelné, i když to nesvědčí o příliš vysoké kulturní úrovni národa. Horší však je, že v tomto zákonodárném sboru tomu není jinak. Utvrzují mne v tom tento zákon i další zákony. Poslanci plýtvají svým vzácným časem na připomínky, vymýšlení, studium, připomínkování, projednávání a schvalování zákonů, které jsou v zorném poli zájmu různých skupin. Jako by nebylo nic závažnějšího na práci. Uvědomme si, že úkolem tohoto zákonodárného sboru v současné době je formulovat především takové zákony, které povedou k postupnému ozdravování společnosti. A já jsem se vám pokusil naznačit jednu z nejzávažnějších nemocí této společnosti. Zákony, které musíme především přijímat, respektive, které budou přijímat ti, co přijdou po nás, musí stimulovat to, co lze nazvat, aspoň pracovně, lidskou vzájemností nebo, chcete-li odpovědností za něco a ke svým bližním. Mějme na paměti to, že nemáme žádnou záruku v tom, že materiálně zajištěný lid bude na vyšší kulturní úrovni. Jedno je však jisté, že kulturní a kultivovaný národ snese i horší počasí a horší materiální podmínky.

Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR Jaoslav Šafařík: Hovořil poslanec Dobal. Diskutovat bude poslankyně Stiborová. Připraví se poslanec Jurásek.

Poslankyně Marie Stiborová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém vystoupení se připojila ke zpravodajské zprávě společné zpravodajky paní poslankyně Janů.

Mohu říci, že skutečně zákon o komerčních právních je zákonem, který byl velice podrobně projednáván ve výborech a byl také předmětem různých sporů, námitek a stanovisek. Ve výborech jsme slyšeli jak souhlasná, tak opačná stanoviska. Jak tedy celá situace vypadá ?

Hlavní námitka, která zde byla, se týká otázky určité nadbytečnosti a těch záležitostí, jak o tom hovořila paní poslankyně Janů.

Moje stanovisko je však takové : Přijetí zákona o komerčních právnících nemusí přece rozvrátit českou advokacii, jak o tom mluvily některé námitky, které se objevily, protože advokáti přejdou ke komerčním právníkům a na ty, kteří v advokacii zůstanou, zbudou méně lukrativní trestní a občanskoprávní případy. Jde o stanovisko, které bylo nám poslancům ČNR, také oficiálně sděleno vedeném českých advokátů v dopise, který byl čten v našich výborech.

Nemyslím si, že by zákon o komerčních právnících, jehož účelem je posílit nabídku na trhu právních služeb a vytvořit konkurenci, vedl k rozvrácení a rozbití advokacie. Zákon o advokacii přece také nevedl k rozvrácení české justice nebo české prokuratury, ačkoli čeští soudci a čeští prokurátoři si mohou o příjmech nemalého počtu advokátů nechat jen zdát.

Je zajímavé, že Státní arbitráž České republiky s podobnou námitkou proti návrhu o komerčních právnících nepřišla. Ačkoli i ona by podle téže logiky mohla mít obavu, že státní arbitři hromadně opustí hospodářskou arbitráž a zavedou si soukromou praxi.

Myslím si, že tento argument, uplatněný proti návrhu zákona českou advokacií, konkrétně jejím místopředsedou panem dr. Šolcem, asi není úplně korektní.

Ona by totiž v tomto směru měla sehrát svoji roli profesionální etika. Současných 700 českých advokátů, kteří se do advokacie dostali za podmínek, kdy pro běžného právníka byl vstup do advokacie velmi obtížný, by mělo být, podle mého názoru, především hrdých na to, že se do advokacie vůbec dostali a že jsou z nich skuteční advokáti.

Advokacie u nás vystupovala jako určitým způsobem privilegovaná vrstva právníků. To známe asi všichni ze své praxe. Ve vztahu k podnikovým právníkům, kteří se předložením zákona dnes domáhají také svého místa na slunci, to bylo zcela evidentní. Těžko lze tedy očekávat, že by advokát, který se advokátem stal a je způsobilý, z advokacie utíkal do jiné profese s tím, že by mu tam kynul vyšší výdělek, jak se část advokacie může také domnívat. Rozhodně by to neměl dělat žádný z advokátů, kteří se zavázali k výkonu advokacie slibem a jimž etika jejich povolání diktuje nejen hájit základní práva občanů, ale všechna jejich práva, a to i v málo lukrativním, jak vedení advokacie tvrdí, trestním řízení.

Návrh zákona nemonopolizuje pro komerční právníky sféru obchodního práva. Jde tu jen o to, aby i v této oblasti oni mohli uplatnit své znalosti a dovednosti. Nic nebrání tomu, aby se advokát, který to umí a který chce, také ucházel o klienty z obchodní sféry.

Zdá se mi, že někdo může mít snad zájem stavět věc tak, jako by zákon o komerčních právnících svěřoval do jejich výlučné působnosti obchodní právo a advokacii ponechával jen trestní a občanské právo. Ale to přece není pravda. Naopak advokáti se svým monopolem na trestní právo a nepochybnou odbornou zdatností v oblasti práva rodinného a občanského budou i tak vůči komerčním právníkům v určité výhodě, protože budou s to poskytovat klientovi právní pomoc komplexně vzhledem k vývoji směřujícímu k tzv. rodinným právníkům.

Přesto je již dnes jasná jedna věc. Byl-li by přijat zákon o komerčních právnících, přestanou si advokáti zvykat na přeplněné čekárny advokátních poraden a doprošování se klientů o právní pomoc. Myslím, že takové řešení bude v zájmu klientů. A o to by nám především mělo jít. Ale myslím, že to bude i v zájmu advokacie, která se bude muset profesionalizovat, nejen formálně, ale i fakticky.

Námitky, které také byly ve výborech uvedeny proti návrhu zákona o komerčních právnících, na mě dělají dojem, že se advokacie bojí konkurence a snaží se uchovat si svůj monopol. Při projednávání zákona o advokacii jsme se však opakovaně zavazovali, že nepřipustíme, aby byl tímto zákonem vytvořen společensky nežádoucí monopol. Návrh zákona o komerčních právnících nám dává možnost tento záměr splnit.

Proto připojuji i svůj hlas a podporuji i tento návrh. Zároveň se připojuji k podnětu, který vyšel ze společné zpravodajské zprávy. Je to podnět vládě, aby se vypracoval jednotný právní předpis, který bude řešit tu otázku v budoucnu komplexně.

Děkuji za pozornost. (Potlesk)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP