18. května 1990
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Milé poslankyně,
vážení poslanci, vážení
členové české vlády, milí
hosté, zahajuji přerušené jednání
naší plenární schůze České
národní rady a všechny vás na ní
v jejím druhém dni trvání srdečně
vítám.
Máme před sebou ještě hodně práce. Čeká nás projednání bodu VI Působnost zákona o sociálním zabezpečení, Návrh poslanců zákona o podnikových právnících, zproštění soudců z povolání, volba některých soudců z povolání, odpovědi členů vlád na interpelace, otázky a podněty členů České národní rady. /Zde předpokládám, nebo mám ověřené, že vláda zodpověděla prakticky všechny dotazy a interpelace písemně. A nové dotazy bychom už dávat neměli. Byly projednány včera - několik z vás vystoupilo včera při projednávání zprávy vlády k obecné problematice ČR. Doporučuji tedy, abychom dnes už nové doklady vládě nedávali. Problémy, které máte, projednejte v průběhu přestávky se členy vlády. Samozřejmě, interpelace, které podáte, budou podle zákona projednány a bude se jimi zabývat předsednictvo v době, kdy převezme pravomoci a povinnosti plenární schůze./ XI. Bodem bude zpráva o činnosti za vymezené období. XII. Bodem bude projednání návrhu skupiny poslanců na uznání státního svátku Mistra Jana Husa. XIII. Bodem bude iniciativní návrh ČNR FS o změně horního zákona a posledním, XIV., bodem bude návrh na usnesení o rehabilitaci země moravské.
Ještě nám
zbývá 7 bodů nebo více než 7
bodů k projednání. Je toho skutečně
před námi hodně. Je pátek. Po skončení
schůze bude zasedat předsednictvo ČNR, aby
vyhlásilo přijaté zákony a projednalo
plán činnosti předsednictva do 1. Plenární
schůze šestého volebního období.
Čili zahajujeme dnešní
naše jednání bodem VI.
Vládní návrh
zákona České národní rady o
změnách v působnosti orgánů
České republiky v sociálním zabezpečení
a o změně zákona č. 20/1966 Sb., o
péči o zdraví lidu podle sněmovních
tisků 226 a 238
Odůvodněním
tohoto návrhu zákona pověřila vláda
ČR pana ministra zdravotnictví a sociálních
věcí Pavla Klenera. Prosím vás, pane
ministře, ujměte se slova.
Ministr zdravotnictví a sociálních věcí Pavel Klener: Vážený pane předsedo, vážené
paní a páni poslanci, společenskopolitický
vývoj v Československu od listopadu 1989 si nutně
vyžádal přehodnotit i současný
systém sociálního zabezpečení,
a to i pokud jde o strukturu orgánů působících
v celé oblasti sociálního zabezpečení.
Dosavadní organizace sociálního
zabezpečení, tj. nemocenského pojištění,
důchodového zabezpečení a sociální
péče je značně roztříštěna.
V oblasti nemocenského pojištění dosud
působí odborové orgány, které
spravují nemocenské pojištění
pracovníků v pracovním poměru a osob
jim na roveň postavených, tj. přibližně
90% všech ekonomicky činných občanů.
Národní výbory a ministerstvo zdravotnictví
a sociálních věcí ČR spravují
nemocenské pojištění členů
Jednotných zemědělských družstev,
umělců a osob samostatně výdělečně
činných. Orgány výrobních družstev
spravují nemocenské pojištění
svých členů. Orgány ministerstva vnitra
a ministerstva národní obrany provádějí
nemocenské pojištění příslušníků
ozbrojených sborů.
V oblasti důchodového
zabezpečení vykonává správu
jednak Úřad důchodového zabezpečení
v Praze jako organizace podřízená ministerstvu
zdravotnictví a sociálních věcí
a jednak národní výbory, které současně
vykonávají i působnost v oblasti sociální
péče. Mimo tento systém působí
orgány ministerstva vnitra a národní obrany,
které spravují důchodové zabezpečení
příslušníků ozbrojených
sborů.
Federální vláda
26. 3. Schválila hlavní zásady nové
organizace sociálního zabezpečení.
Podle těchto zásad se správa nemocenského
pojištění v plném rozsahu převádí
na stát a současně se na území
republiky vytváří nová struktura orgánů
sociálního zabezpečení.
Předloženým
návrhem zákona budou v České republice
pro obast nemocenského pojištění, důchodového
zabezpečení a pro část sociální
péče vytvořeny specializované státní
orgány, tj. Okresní správa sociálního
zabezpečení a Česká správa
sociálního zabezpečení.
Okresní správy
sociálního zabezpečení vzniknou sloučením
stávajících okresních orgánů
nemocenského pojištění a příslušných
útvarů ONV. Česká správa sociálního
zabezpečení se vytváří sloučením
dosavadních výkonných republikových
orgánů nemocenského pojištění
příslušných útvarů KNV
a Úřadů důchodového zabezpečení
v Praze.
Funkci ústředního
orgánu státní správy pro celou oblast
sociálního zabezpečení bude mít
nově vytvořené ministerstvo práce
a sociálních věcí ČR, které
bude řídit a kontrolovat výkon státní
správy v této sféře. Vytvoření
navrhované struktury v České republice znamená
nejen jednotnou organizaci v oblasti sociálního
zabezpečení, ale i přechod na dvoustupňové
řízení. Současně bude tato
struktura základem pro přechod na fondové
hospodaření v sociálním zabezpečení.
Pokud jde o novelizaci zákona
č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,
reaguje se jím především na novou situaci
v odborovém hnutí.
Odstátnění
odborů a přenesení správy nemocenského
pojištění na stát znamená, že
již nelze realizovat působnost bývalé
Ústřední rady odborů.
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji
panu ministru Klenerovi a prosím společného
zpravodaje výboru ČNR pana poslance Domase, aby
nám přednesl společnou zpravodajskou zprávu
výborů.
Poslanec Josef Domas:
Vážený pane předsedo, vážené
poslankyně, vážení poslanci, dovolte
mi, abych podal zprávu o projednávání
vládního návrhu zákona ČNR
o změnách působnosti orgánů
ČR v sociálním zabezpečení
a o změně zákona č. 20, o péči
o zdraví lidu podle tisku 226.
Všechny výbory ČNR
projednaly uvedený návrh zákona ve dnech
7. 5. až 11. 5. A všechny doporučily České
národní radě vyslovit s ním souhlas.
Jako společný zpravodaj konstatuji, že byly
přijaty všechny připomínky z jednání
výboru a jsou uvedeny ve společné zprávě
výborů ČNR podle tisku 238, která
vám byla všem předložena.
Jde ve své podstatě
o změny málo podstatné nebo nepodstatné,
zpřesňující, upřesňující
formulace, které obsahově nejsou v rozporu se zněním
zákona nebo s obsahem znění zákona.
Všude se tam, hlavně ve článku 2, upouští
od formulace již neexistujícího ROH. Nebyla
zapracována pouze jedna připomínka, a to
sice na základě doporučení a stanoviska
ústavně právního výboru. Jde
o připomínku výboru ČNR pro plán
a rozpočet, který doporučil, aby vládní
návrh zákona ČNR zmocnil předsednictvo
ČNR k vyhlášení úplného
znění zákona č. 20, o péči
o zdraví lidu ve Sbírce zákonů. Uvedené
doporučení nebylo, jak jsem již řekl,
zahrnuto do společné zprávy výborů
národní rady se zdůvodněním,
že jde vlastně teprve o první novelu zákona
č. 20, o péči o zdraví lidu, kterou
se v podstatě pouze převádějí
pravomoce orgánů bývalého Revolučního
odborového hnutí, včetně Ústřední
rady odborů, na nově vzniklé ministerstvo
práce a sociálních věcí České
republiky, popřípadě se tyto pravomoce ruší.
Uvedené institucionální
změny se bezprostředně netýkají
práv a povinností občanů a v žádném
případě věcně nemění
dosavadní právní úpravu v oblasti
péče o zdraví lidu. Není tedy důvod
pro to, aby uvedené změny byly podnětem pro
uveřejnění změn zákona ve Sbírce
zákonů.
Za potřebné však
považuji doplnit společnou zprávu o změnu
paragrafu 4 a/ - pokud máte text zákona. Důvodem
k této navrhované změně je skutečnost,
že je potřebné reagovat na přijetí
federálního zákona z minulého týdne.
Je třeba pouze zpřesnit text toho paragrafu 4 a/,
kde se hovoří o národních výborech,
protože po přechodné období budou národní
výbory nově plnit poněkud širší
služby nežli pouze poskytování dávek
a služeb v sociální oblasti, v oblasti sociální
péče.
Navrhuji tedy upřesnit
tu formulaci takto: "Národní výbory
poskytují dávky a služby a plní další
úkoly sociální péče, pokud
není v tomto zákoně nebo v zákoně
o sociální péči stanoveno, že
dávky a služby poskytuje jiný orgán."
To je tedy to upřesnění.
Dále chci zdůraznit, že tímto zákonem
se provádění nemocenského pojištění
převádí v plném rozsahu na stát.
Vytváří se samostatná soustava státních
orgánů pro oblast nemocenského pojištění,
důchodového zabezpečení a části
sociální péče.
Budeme si muset zvyknout na to,
že novým orgánem je Česká správa
sociálního zabezpečení, která
se vytvoří sloučením Úřadu
důchodového zabezpečení v Praze, České
správy nemocenského pojištění,
Správy nemocenského pojištění
českých a moravských výrobních
družstev, krajských správ nemocenského
pojištění a příslušného
úseku KNV a NVP.
V plném rozsahu přejde
na ministerstvo práce a sociálních věcí
ČR posudková služba sociálního
zabezpečení, kterou dosud vykonávali pracovníci
KNV a NVP.
Na novou organizaci sociálního
zabezpečení je třeba reagovat též
novelou zákona č. 20/66 Sb. o péči
o zdraví lidu vzhledem k tomu, že oprávnění
v něm daná odborovým orgánům
přecházejí nyní na orgány sociálního
zabezpečení. To znamená, že odbory nebudou
nahrazovat funkci státních orgánů.
Závěrem mi dovolte,
abych jako společný zpravodaj doporučil plénu
ČNR, aby předložený návrh zákona
schválilo.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji
předsedovi zdravotního a sociálního
výboru poslanci Domasovi a zahajuji rozpravu k tomuto vládnímu
návrhu zákona. Do rozpravy se písemně
dosud nikdo nepřihlásil. Hlásí se
někdo z poslanců do rozpravy ? Ne. Přeje
si pan ministr vystoupit s reakcí na zpravodajskou zprávu
? (ano) Má slovo.
Ministr zdravotnictví ČR pan Klener: Děkuji. Všechny připomínky,
které byly ve výborech předloženy, lze
v plném rozsahu akceptovat.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji.
Přeje si vystoupit společný zpravodaj ? Ne.
Uzavírám tedy rozpravu k tomuto zákonu. Přistoupíme
k hlasování. Podle nejnovější
prezenční listiny je v této chvíli
přítomno 165 poslanců ČNR. ČNR
je tedy schopna se usnášet. Doporučuji hlasování
o celém návrhu zákona najednou. Je námitka
proti takovémuto způsobu hlasování
? Není. Kdo tedy souhlasí s vládním
návrhem zákona ČNR o změnách
v působnosti orgánů ČR v sociálním
zabezpečení a o změně zákona
č. 20/66 Sb. o péči o zdraví lidu
podle sněmovního tisku 226 ve znění
společné zprávy výborů ČNR
podle sněmovního tisku 238, nechť zvedne ruku.
(Hlasování - 1 poslanec se zdržel, ostatní
souhlasí.) Konstatuji, že zákon byl přijat.
Než přistoupíme
k bodu 7, mám ještě jednu informaci. Včera
vám byly na lavice rozdány materiály, které
se týkají připravovaného zákona
o příhraničních oblastech. Informoval
mě místopředseda Kaňa, že už
včera v průběhu rozpravy ke zprávě
vlády k tomu již zde byla řeč od dvou
poslanců. Já bych chtěl zdůraznit,
že to je materiál skutečně pouze informativní,
že nebyl projednán vládou ČR ani nebyl
přikázán předsednictvem ČNR
zatím k projednání. Proto bych vás
prosil, abyste jej takto brali. Není totiž rozhodnuto,
co je vlastně příhraničí, a
je zde obava, kterou sdílíme společně
s panem předsedou vlády, že bychom mohli mít
rozříznutou republiku na dvě části.
Každý by chtěl mít příhraničí.
Navíc je zde otázka severočeských
pánevních oblastí. Je to tedy velice závažné
rozhodnutí vlády. Prosil bych tedy, abyste takovýmto
způsobem s materiálem pracovali.
Nicméně není
stanovisko oje či předsedy vlády takové,
že bychom neměli nějakým způsobem
řešit problematiku příhraničí.
Předsednictvo vlády zřídilo svým
usnesením komisi pro příhraniční
oblasti, protože jak víte, řada předcházejících
usnesení, která se týkala této záležitosti,
plněna není a musíme řešit rozvoj
ČR rozvojem v celém rozsahu území,
ať už se jedná o Aš, Přerov nebo
Frýdek-Místek. Tolik informace.
Budeme pokračovat dalším bodem jednání. Tím je
Návrh skupiny poslanců
ČNR na vydání zákona ČNR o
podnikových právnících a právních
službách jimi poskytovaných podle sněmovního
tisku 219 a 235
Včera při poradě
předsedů, kterou máme pravidelně při
projednávání společných zpráv
k jednotlivým zákonům, jsme dospěli
k závěru, že společná zpráva
je tak rozsáhlá a změn je tolik, že
se jedná o podstatné změny projednávaného
zákona. Nicméně předsedové
výborů v převážné většině
až na jednoho doporučili, abychom projednali společnou
zprávu, tak jak ji máte, což je v podstatě
ten zákon, který bude vyhlášen předsednictvem
ČNR, pokud bude plenární schůzí
schválen.
Já tedy prosím
poslance Křečka, aby přiblížil
společnou zpravodajskou zprávu a uvedl celý
zákon. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedo, kolegové a kolegyně,
přestože to už an předseda zde řekl,
já se ještě jednou omlouvám za to, že
předkládám zákon v novém znění.
Je to dáno jednak snahou, aby důvodová zpráva
nebyla příliš dlouhá, resp. Společná
zpráva. Protože došlo k podstatným změnám,
podle mého názoru ku prospěchu věci,
řešili jsme to tím, že jsme předložili
nový text, upravený podle připomínek
výborů, především podle připomínek
ústavně právního výboru, kde
se tento zákon projednával předevčírem
téměř do půlnoci. Je to samozřejmě
dáno také naší nezkušeností
při naší teprve čtyřměsíční
kariéře poslanců ČNR.
Předložili jsme tento
návrh zákona, protože se domníváme,
že změny v naší společnosti v ekonomické
oblasti, ale i v oblasti právní služby jsou
tak značné, že je třeba vytvořit
novou situaci, že je třeba vytvořit nejen konkurenci
na úseku právních služeb, ale především
umožnit lidem, kteří mají dlouhodobé
zkušenosti s hospodářským, komerčním
a dalšími druhy práva, které budou nově
koncipovány, aby mohli poskytovat pomoc nejen podnikům,
ale především novým podnikatelům,
kteří budou tuto právní pomoc nutně
potřebovat.
V tomto zákoně
se nestanoví žádný monopol. Stejně
jako dosud mohou tyto právní služby poskytovat
jak advokáti, tak i občané bez právnického
vzdělání. Každý si může
zvolit právníka podle svého. Ale domnívám
se, že za této situace, kdy nápor na ty služby
bude značný, kdy spousta nově vznikajících
podniků, snad tisíce, bude požadovat právní
služby, bude jistě k dobru věci, budou-li tyto
věci zajištěny. Domníváme se,
že je třeba vytvořit speciální
část právní služby, komerční
právníky, kteří budou poskytovat tyto
služby také s určitým zajištěním.
Budou zkoušeni, budou sdruženi v komoře, která
bude dbát na řádný výkon těchto
služeb, a budou také pojištění.
Dosud skutečně
může tyto právní služby poskytovat
kdokoli i bez právnického vzdělání,
aniž by nesl za tyto činy nějakou právní
odpovědnost. Domníváme se tedy, že bude
ku prospěchu naší společné věci,
budou-li si podniky i drobní podnikatelé moci vybrat
jak z advokátů tak z laiků, ale i ze speciálních
komerčních právníků, obeznámených
s těmi druhy práva, zkoušených a pojištěných,
bude-li tento zákon schválen.
Děkuji vám.
Poslankyně Ivana Janů: Vážený pane předsedo,
paní poslankyně a páni poslanci, dovolte
mi, abych jako společná zpravodajka výborů
podala zprávu o projednávání iniciativního
návrhu poslanců Josefa Lesáka a Stanislava
Křečka na vydání zákona ČNR
o podnikových právnících a právních
službách jimi poskytovaných. (tisk 219) Návrh
byl přikázán k projednání všem
výborům ČNR a všechny výbory
kromě ústavně právního doporučily,
aby návrh tohoto zákona byl schválen. V ústavně
právním výboru za přítomnosti
10 poslanců hlasovalo 7 pro doporučení ke
schválení, 3 byli proti.
Již při projednávání
a připomínkách k iniciativnímu návrhu
zákona o advokacii, který byl Českou národní
radou schválen dne 25. Dubna 1990, zaujala vláda
České republiky k tomuto návrhu stanovisko,
ve kterém se mj. uvádí, že poskytování
právní pomoci nemůže být výhradní
doménou pouze advokátů, a to z toho důvodu,
že takové pojetí odporovalo nejen současným
trendům vývoje naší společnosti,
ale také potřebám občanů, kteří
zejména v poslední době služby právníků,
a to i neadvokátů, vyhledávají stále
častěji.
Dále je uvedeno, že
mimo advokacii stojí mnoho právníků
specialistů, kteří chtějí poradenství
provozovat a mohou tak činit velmi fundovaně.
Toto stanovisko vlády
České republiky při projednávání
zákona o advokacii ČNR plně akceptovala.
Z uvedeného stanoviska vyplynulo, že přijetí
zákona o advokacii nevylučuje, aby právní
služby mohly být poskytovány i podle jiných
právních předpisů, jejichž potřeba
se ukazuje jako společensky žádoucí.
Návrh zákona o podnikových komerčních
právnících takovou žádoucí
normou určitě je.
V souladu s Jednacím řádem
ČNR byl i iniciativní návrh zákona
o podnikových právnících a právních
službách jimi poskytovaných zaslán vládě
České republiky k zaujetí stanoviska.
Se stanoviskem české
vlády, která předložený návrh
nedoporučila, byly všechny výbory České
národní rady seznámeny. Nedoporučení
bylo z toho důvodu, že česká vláda
shledala tento zákon jako nadbytečný.
Jednotlivé výbory
věnovaly projednání návrhu zákona
velkou pozornost a uplatnily k jeho znění celkem
30 připomínek. Tyto připomínky lze
shrnout do následujících základních
okruhů problému:
Z návrhu vypustit ta ustanovení, která se dotýkají postavení podnikových právníků jakožto pracovníků organizace; v této souvislosti název navrhovaného zákona změnit na zákon o komerčních právnících a právních službách jimi poskytovaných, který výstižněji charakterizuje obsah a účel navrhovaného zákona.
Předpoklady, za nichž budou moci komerční právníci vykonávat právní služby, jakož i práva a povinnosti právníků komerčních, sjednotit s již schváleným zákonem ČNR o advokacii.
Připomínky se týkaly
zejména předpokladů pro zápis do seznamu
komerčních právníků, podmínek
pro vyškrtnutí ze seznamu a pozastavení výkonu
činnosti, problematiky uznání jiné
právní zkoušky za zkoušku profesní
a možnosti zápočtu jiné právní
praxe do doby požadované právní praxe
ve smyslu navrhovaného zákona.
Vypustit z návrhu podrobnou
úpravu o vzájemných vztazích mezi
komerčními právníky, pokud právní
služby poskytují společně. Úpravu
těchto vztahů ponechat pouze na smlouvě uzavřené
mezi nimi.
V této souvislosti rovněž
vypustit ustanovení upravující sdružení
a poradnu.
V návrhu nepočítat
s tím, že by samosprávné funkce mělo
plnit stávající ústředí
Unie podnikových právníků České
republiky, která je dobrovolnou společenskou organizací.
Za tím účelem zákonem konstituovat
komoru komerčních právníků
České republiky jakožto právnickou osobu
a zákonem rovněž podrobněji upravit
její organizaci, včetně orgánů
a jejich pravomocí.
Při projednávání
ve výborech bylo opakovaně požadováno,
aby předložený návrh byl věcně
přizpůsoben přijatému zákonu
ČNR o advokacii, aby právní služby všeho
druhu byly poskytovány za obdobných podmínek
a občané měli zákonem vytvořené
právní záruky odborné úrovně.
Akceptováním tohoto
požadavku muselo dojít ke změně původní
koncepce návrhu a tím i k jeho podstatnému
přepracování ústavně právním
výborem. Návrh byl proto přepracován
tak, aby jednotlivá ustanovení na sebe logicky navazovala.
Byly též provedeny i potřebné legislativně
technické a terminologické úpravy.
Z těchto důvodů
byla zpracována společná zpráva výborů
jako celek, tisk 235, který analogicky k zákonu
o advokacii upravuje to, že povolání komerčního
právníka je vykonáváno jako nezávislé
povolání za úplatu a jeho výkon je
neslučitelný s jinou výdělečnou
činností vykonávanou v pracovním či
obdobném poměru. Komoru komerčních
právníků charakterizuje jako samosprávnou
organizaci, jejímiž členy mohou být
jen komerční právníci zapsaní
v seznamu.
Další úprava
- zpřísněný režim proti původnímu
návrhu pro zápis do seznamu komerčních
právníků, tj. složení profesní
zkoušky pro všechny uchazeče z řad současných
podnikových právníků. Zápis
podle paragrafu 44, odst. 2 je pouze podmíněným
zápisem a je vázán na složení
profesní zkoušky do 31. Prosince 1991.
Dále bylo upraveno, že
do seznamu komerčních právníků
mohou být zapsáni pouze absolventi právnických
fakult.
Další poznámka
- změna názvu návrhu tak, aby vystihoval
poslání a postavení specializované
skupiny právníků, jejichž činnost
zákonná předloha upravuje.
Dále bylo výslovně
stanoveno, že komerční právník
poskytuje právní pomoc fyzickým a právnickým
osobám pouze a výlučně v souvislosti
s jejich podnikatelskou činností. Tím došlo
k zúžení původně navrhovaného
předmětu činnosti komerčních
právníků, ale také k přesnějšímu
vymezení okruhu působnosti vůči advokacii.
Závěrem je nutno
konstatovat, že navrhovaná a oproti původně
předloženému návrhu zpřísněná
právní úprava zákona o komerčních
právnících vytváří do
budoucna předpoklad, že vedle advokacie, která
má bezesporu nejvyšší profesní
úroveň, vznikne další kvalifikovaná
a specializovaná právnická profese. Vývoj
ukáže, zda by v nadcházejícím
období neměl být vládě České
republiky doporučen návrh připravit a předložit
jednu zákonnou unifikovanou normu o právní
pomoci.
Na závěr doporučuji,
aby ČNR návrh zákona ČNR o komerčních
právnících a právní pomoci
jimi poskytované schválila podle tisku 235.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji
paní poslankyni Janů za přednesení
a uvedení společné zpravodajské zprávy
tisku 235.
Zahajuji rozpravu k tomuto návrhu
zákona, do které se dosud přihlásili
poslankyně a poslanci Dobal, Stiborová, Jurásek,
Koudelová a Mečl.
První vystoupí
poslanec Viktor Dobal. Připraví se poslankyně
Marie Stiborová.
Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedo, vážené
dámy a vážení pánové,
sedím zde mezi vámi zatím jen krátkou
dobu, i když na druhé straně se mi zdá,
že již léta. Asi proto, že se v naší
zemi teď něco děje, že se tu rozběhl
čas, který staří Řekové
nazývali "kairos", aby ho odlišili od toho
obecně známého času, kterému
říkali "chronos" a který se měří
chronometrem. Říkám to proto, že chci
konstatovat, že dnes každý den přináší
mnoho změn, mnoho událostí, víc než
před pár měsíci přinášely
roky. Zajisté mě už podezíráte
z toho, že vám chci vykládat banality, nesouvisející
s projednávaným tématem. Rád bych
vás přesvědčil o opaku. Tento zákon
mi totiž dává záminku pro určité
obecnější soudy.
Z tohoto místa už
odezněla celá řada kritik na minulý
režim. Nevím, jestli jsem byl vždy pozorným
posluchačem, ale mám takový dojem, že
se dosud nikdo nepozastavil nad tím, co mě zaráželo
celý život. Proč vládnoucí ideologie
prosazovala tak zarputile materialistický a tudíž
konzumní pohled na svět, když to materiální
nebyla schopna zajistit ? Hned se však musím ptát
dále. Jaký je kvalitativní rozdíl
mezi tím, co jsme slýchávali nyní
a dříve ? Cíl je stejný - konzumní
společnost, materiální blahobyt. Opět
však nevíme, jestli se nám to podaří,
či nikoliv. Známe svůj stav, máme
své vzory v zemích s fungující ekonomikou,
ale vydáváme se na cestu, kterou před námi
v historii ještě nikdo nešel. Čím
se máme na cestu vybavit a co máme do vínku
? Společnost roztříštěnou podle
svých osobních, profesních, národnostních,
odborových a všech možných jiných
partikulárních zájmů. Každý
jedinec nebo skupina volá : Já, já, já.
Prosím, děje-li se to u obecného lidu, je
to omluvitelné, i když to nesvědčí
o příliš vysoké kulturní úrovni
národa. Horší však je, že v tomto
zákonodárném sboru tomu není jinak.
Utvrzují mne v tom tento zákon i další
zákony. Poslanci plýtvají svým vzácným
časem na připomínky, vymýšlení,
studium, připomínkování, projednávání
a schvalování zákonů, které
jsou v zorném poli zájmu různých skupin.
Jako by nebylo nic závažnějšího
na práci. Uvědomme si, že úkolem tohoto
zákonodárného sboru v současné
době je formulovat především takové
zákony, které povedou k postupnému ozdravování
společnosti. A já jsem se vám pokusil naznačit
jednu z nejzávažnějších nemocí
této společnosti. Zákony, které musíme
především přijímat, respektive,
které budou přijímat ti, co přijdou
po nás, musí stimulovat to, co lze nazvat, aspoň
pracovně, lidskou vzájemností nebo, chcete-li
odpovědností za něco a ke svým bližním.
Mějme na paměti to, že nemáme žádnou
záruku v tom, že materiálně zajištěný
lid bude na vyšší kulturní úrovni.
Jedno je však jisté, že kulturní a kultivovaný
národ snese i horší počasí a
horší materiální podmínky.
Děkuji vám za pozornost.
/Potlesk./
Předseda ČNR Jaoslav Šafařík: Hovořil
poslanec Dobal. Diskutovat bude poslankyně Stiborová.
Připraví se poslanec Jurásek.
Poslankyně Marie Stiborová: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém
vystoupení se připojila ke zpravodajské zprávě
společné zpravodajky paní poslankyně
Janů.
Mohu říci, že
skutečně zákon o komerčních
právních je zákonem, který byl velice
podrobně projednáván ve výborech a
byl také předmětem různých
sporů, námitek a stanovisek. Ve výborech
jsme slyšeli jak souhlasná, tak opačná
stanoviska. Jak tedy celá situace vypadá ?
Hlavní námitka,
která zde byla, se týká otázky určité
nadbytečnosti a těch záležitostí,
jak o tom hovořila paní poslankyně Janů.
Moje stanovisko je však
takové : Přijetí zákona o komerčních
právnících nemusí přece rozvrátit
českou advokacii, jak o tom mluvily některé
námitky, které se objevily, protože advokáti
přejdou ke komerčním právníkům
a na ty, kteří v advokacii zůstanou, zbudou
méně lukrativní trestní a občanskoprávní
případy. Jde o stanovisko, které bylo nám
poslancům ČNR, také oficiálně
sděleno vedeném českých advokátů
v dopise, který byl čten v našich výborech.
Nemyslím si, že by
zákon o komerčních právnících,
jehož účelem je posílit nabídku
na trhu právních služeb a vytvořit konkurenci,
vedl k rozvrácení a rozbití advokacie. Zákon
o advokacii přece také nevedl k rozvrácení
české justice nebo české prokuratury,
ačkoli čeští soudci a čeští
prokurátoři si mohou o příjmech nemalého
počtu advokátů nechat jen zdát.
Je zajímavé, že
Státní arbitráž České
republiky s podobnou námitkou proti návrhu o komerčních
právnících nepřišla. Ačkoli
i ona by podle téže logiky mohla mít obavu,
že státní arbitři hromadně opustí
hospodářskou arbitráž a zavedou si soukromou
praxi.
Myslím si, že tento
argument, uplatněný proti návrhu zákona
českou advokacií, konkrétně jejím
místopředsedou panem dr. Šolcem, asi není
úplně korektní.
Ona by totiž v tomto směru měla sehrát svoji roli profesionální etika. Současných 700 českých advokátů, kteří se do advokacie dostali za podmínek, kdy pro běžného právníka byl vstup do advokacie velmi obtížný, by mělo být, podle mého názoru, především hrdých na to, že se do advokacie vůbec dostali a že jsou z nich skuteční advokáti.
Advokacie u nás vystupovala
jako určitým způsobem privilegovaná
vrstva právníků. To známe asi všichni
ze své praxe. Ve vztahu k podnikovým právníkům,
kteří se předložením zákona
dnes domáhají také svého místa
na slunci, to bylo zcela evidentní. Těžko lze
tedy očekávat, že by advokát, který
se advokátem stal a je způsobilý, z advokacie
utíkal do jiné profese s tím, že by
mu tam kynul vyšší výdělek, jak
se část advokacie může také domnívat.
Rozhodně by to neměl dělat žádný
z advokátů, kteří se zavázali
k výkonu advokacie slibem a jimž etika jejich povolání
diktuje nejen hájit základní práva
občanů, ale všechna jejich práva, a
to i v málo lukrativním, jak vedení advokacie
tvrdí, trestním řízení.
Návrh zákona nemonopolizuje
pro komerční právníky sféru
obchodního práva. Jde tu jen o to, aby i v této
oblasti oni mohli uplatnit své znalosti a dovednosti. Nic
nebrání tomu, aby se advokát, který
to umí a který chce, také ucházel
o klienty z obchodní sféry.
Zdá se mi, že někdo
může mít snad zájem stavět věc
tak, jako by zákon o komerčních právnících
svěřoval do jejich výlučné
působnosti obchodní právo a advokacii ponechával
jen trestní a občanské právo. Ale
to přece není pravda. Naopak advokáti se
svým monopolem na trestní právo a nepochybnou
odbornou zdatností v oblasti práva rodinného
a občanského budou i tak vůči komerčním
právníkům v určité výhodě,
protože budou s to poskytovat klientovi právní
pomoc komplexně vzhledem k vývoji směřujícímu
k tzv. rodinným právníkům.
Přesto je již dnes
jasná jedna věc. Byl-li by přijat zákon
o komerčních právnících, přestanou
si advokáti zvykat na přeplněné čekárny
advokátních poraden a doprošování
se klientů o právní pomoc. Myslím,
že takové řešení bude v zájmu
klientů. A o to by nám především
mělo jít. Ale myslím, že to bude i v
zájmu advokacie, která se bude muset profesionalizovat,
nejen formálně, ale i fakticky.
Námitky, které
také byly ve výborech uvedeny proti návrhu
zákona o komerčních právnících,
na mě dělají dojem, že se advokacie
bojí konkurence a snaží se uchovat si svůj
monopol. Při projednávání zákona
o advokacii jsme se však opakovaně zavazovali, že
nepřipustíme, aby byl tímto zákonem
vytvořen společensky nežádoucí
monopol. Návrh zákona o komerčních
právnících nám dává
možnost tento záměr splnit.
Proto připojuji i svůj
hlas a podporuji i tento návrh. Zároveň se
připojuji k podnětu, který vyšel ze
společné zpravodajské zprávy. Je to
podnět vládě, aby se vypracoval jednotný
právní předpis, který bude řešit
tu otázku v budoucnu komplexně.