Česká národní rada 1986 – 1990

Vládní návrh zákona ČNR o loteriích a jiných podobných hrách podle sněmovního tisku 224 a 237

Odůvodněním tohoto zákona pověřila vláda ČR ministra financí, cen a mezd pana Jiřího Nikodýma. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr financí, cen a mezd ČR Jiří Nikodým: Vážený pane předsedo, vážená ČNR, vážení hosté, vláda ČR na své schůzi 24. dubna t. r. projednala a schválila návrh zákona o loteriích a jiných podobných hrách. Poté v návaznosti byl vládní návrh zákona projednán v jednotlivých výborech ČNR a nyní se předkládá plénu ČNR ke schválení.

Dosavadní zákon č. 37/73 Sb., kterým je upraveno provozování loterií a jiných podobných her, již nevyhovuje současným podmínkám a zájmu o rozšíření různých druhů a forem sázkových her. V zájmu podpory právní jistoty v této oblasti se přikročilo k vypracování návrhu nového zákona o loteriích a jiných podobných hrách. Ten si klade za cíl především upravení nových forem provozování her, např. kasin, kursových sázek v sázkových kancelářích a jejich komerční využití, posílení pravomocí národních výborů při povolování loterií a hracích přístrojů, zpřesnění a zpřísnění postihu za provozování loterií a jiných podobných her v rozporu s tímto zákonem, vyloučení fyzické a zahraniční právnické osoby jako provozovatele. Je třeba zdůraznit, že se nejedná o běžné hospodářské podnikání, ale o speciální druh činnosti, sloužící jak k zábavě občanů, tak i k získání prostředků na veřejně prospěšné účely.

Loterie a jiné podobné hry lze z pohledu nově navrhované právní úpravy rozdělit na tři oblasti. Jednak se jedná o loterie a tomboly, které se provozují zejména za účelem získání prostředků na veřejně prospěšné účely, na něž musí být odevzdáno nejméně 90 % výtěžku a pořadateli může zůstat k vlastnímu použití maximálně 10 % tohoto výtěžku.

Další oblastí jsou sázkové hry, jako je např. Sazka, Sportka, Mates, dostihové sázky, kde výše výhry je závislá na počtu výherců a celkové výši vsazených částek. V těchto případech se navrhuje, aby tyto hry, při kterých je největší nebezpečí jejich případného zneužití, provozovaly jen organizace zvláště k tomu účelu zřízené, pokud není provozovatelem přímo stát nebo jím pověřená organizace. Vytvářejí se tak současně i podmínky pro odborné a profesionální provozování těchto her a pro řádný výkon státního dozoru.

Ve třetí oblasti jsou sázkové hry, které jsou v určité míře uvolněny do komerčního využívání. Jde např. o kasina, sázkové kanceláře a provozování hracích přístrojů. Provozovatel i v těchto případech je povinen odvést určitou částku na veřejně prospěšné účely, a to nejméně 10 % výtěžku, s výjimkou hracích přístrojů, kde je tento podíl už zahrnut v konkrétně stanoveném správním poplatku, který bude příjmem obcí a měst. Předpokládáme, že rozšíření tohoto druhu činnosti bude vyžadovat nároky na státní dozor, zejména v hernách a sázkových kancelářích. Z těchto důvodů bylo do návrhu zákona zapracováno, že tito provozovatelé hradí na výkon státního dozoru určitou částku, maximálně 1 % z příjmu ze sázkových her sníženého o výhry.

Pokud jde o hrací přístroje, doporučuji připustit jejich provozování i těmi československými právnickými osobami, které hrací přístroje získají formou pronájmu. Přijetím by byla řešena současná situace v oblasti hracích přístrojů, kdy bylo dovezeno cca 5000 kusů. Dosud všechny nejsou uvedeny do provozu.

Při tomto posuzování je třeba vzít v úvahu, že zákon stanoví současně podmínky provozování hracích přístrojů, které jednak omezují výši výplat do zahraničí a dále stanoví technické požadavky na tyto přístroje. Např. nesmí být starší 5 let od výroby, musí mít osvědčení státní zkušebny, že je provozuschopný. Současně návrh zákona počítá s tím, aby v co možná největší míře omezil případné negativní sociální důsledky provozování těchto přístrojů. Je stanoveno, že nejvyšší sázka na 1 hru je 2 koruny. Nejvyšší výhra z jedné hry může být nejvýše 300 Kč. Tím se omezuje možnost rizik vysokých proher a enormní zájem s ohledem na výši výher. Současně se připravuje novelizace sazebníku správních poplatků, kde bude správní poplatek za povolování hracích přístrojů podstatně zvýšen z dnešních 2000 Kč nejméně na 10násobek za každý rok provozování hracího přístroje.

Vážení poslanci, vážené poslankyně, souhlasím se všemi úpravami, které jsou uvedeny ve vaší společné zprávě výborů ČNR (tisk 237). Dovoluji si vás jménem vlády požádat, abyste předložený návrh zákona o loteriích a jiných podobných hrách na dnešním jednání schválili.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji ministru Nikodýmovi a prosím společného zpravodaje poslance Jiřího Němce, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Poslanec Jiří Němec: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, předložený vládní návrh zákona o loteriiích a jiných podobných hrách jistě nepatří mezi ty zákony, na kterých budeme stavět koncepci dalšího řízení ekonomiky. Domnívám se však, že současný systém řízení společnosti vyžaduje přijímat a provádět postupně legislativní úpravy všech oblastí našeho života, tedy i takových, které se zdají být málo důležité nebo okrajové. Právě pro oblast, kterou upravuje předložený vládní návrh podle tisku 224 a které je středem intenzívního zájmu určitých kruhů, je velice potřebné mít odpovídající právní úpravu, např. proto, aby byly hájeny zájmy společnosti. K tomu ovšem nestačí pouhé přijetí zákona. Je třeba zajistit jeho uplatňování a profesionální kontrolu přijatých pravidel. Zatím příslušné orgány maj velice málo zkušeností, a proto také v několika výborech tento požadavek odezněl.

Předložený vládní návrh zákona podle tisku 224 projednaly všechny výbory s výjimkou mandátového a imunitního a všechny jej také doporučily ke schválení. Připomínky, které výbory přednesly a které byly zakotveny do usnesení výborů, jsou obsahem společné zprávy výborů podle tisku 237, který máte k dispozici. Proto o nich nebudu dále hovořit.

Chtěl bych upozornit jen na ty připomínky, které se ve společné zprávě neobjevují. Nebyla akceptována dvě doporučení obsažená v usnesení zdravotního a sociálního výboru. Tento výbor doporučil v § 17 odst. 2 snížit hranici podílu zahraničního subjektu na příjmech z navržených 50 na 30 %. Doporučuje se stanovit podíl na 48 %, jak to zakotvil ve svém usnesení ústavně právní výbor a jak je to také uvedeno ve společné zprávě. Stanovení nižší hranice by s ohledem na pořizovací náklady nenarušovalo, pokud bychom nepředpokládali enormní příjem, ani úhradu ročních odpisů, které potřebuje zahraniční investor.

Zdravotní a sociální výbor rovněž doporučil v § 4 odst. 4 a v § 28 odst. 2 vždy za slovo sociální doplnit slovo zdravotní. Toto doplnění nedoporučil ústavně právní výbor akceptovat se zdůvodněním, že ve vládním návrhu obsažená dikce "jinak veřejně prospěšný" pokrývá připomínku vznesenou poslanci zdravotního a sociálního výboru.

Jako společný zpravodaj se domnívám, že bylo vyhověno všem opodstatněným doporučením výborů a akceptovány připomínky, že byly dostatečně vysvětleny, resp. Jejich odmítnutí zdůvodněno. Doporučuji proto, aby ČNR schválila vládní návrh zákona o loteriích a jiných podobných hrách podle tisku 224 ve znění společné zprávy výborů podle tisku 237.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Němcovi, společnému zpravodaji, a zahajuji rozpravu k tomuto vládnímu návrhu zákona. Do rozpravy se přihlásil poslanec pan Petr Lom. Prosím ho, aby se ujal slova.

Poslanec Petr Lom: Pane předsedo, dámy a pánové, chci se vyslovit k návrhu zákona o hazardních hrách, který je z nepochopitelných důvodů, snad cudnosti, nazván "o loteriích a jiných podobných hrách". Nedomnívám se, že by to byl prioritní zákon, který bychom v podmínkách naší rodící se demokracie měli schvalovat a přidělit mu prioritu před jinými, potřebnějšími zákony, např. zdravotnickými, které musí čekat. Ale bylo nám to přikázáno k projednání, a proto jsme to v našem sociálním a zdravotním výboru projednali.

Omezím se na konkrétní připomínky, jak zazněly v předchozí zprávě, k § 17 odst. 2. Jedná se o odvod z čistého zisku, tedy z příjmu zmenšeného o vyplacené sázky, který má plynout zahraničními pronajímateli po dobu 5 let, co tento přístroj může být v provozu, ve výši 50 %. Navrhovali jsme snížení této částky na 30 %.

Přítomný zástupce navrhovatele nám odůvodnil, že je to zisk příliš malý a že riskujeme, že by nám snad mohl pronajímatel odmítnout pronájem přístrojů za takto nízký zisk. Domnívám se, že Československo, které je panenským trhem pro tento druh přístrojů, kterým se přezdívá jednorucí banditi, je tak lákavé, že každý pronajímatel se jistě rád spokojí se zdánlivě nízkým ziskem 30 %. Navíc tato námitka neobstojí, protože jsme nedostali přesnou kalkulaci o tom, jaké jsou odpisy a jaká je cena těchto přístrojů. Víme, že cena těchto přístrojů může dosáhnout 10 - 12 tis. Marek. To je vše, A tento přístroj 5 let získává statisícové příjmy. Čili je to příliš vysoký odvod 50 % zahraničnímu pronajímateli. Pokud nám to nebude chtít pronajmout, nic nám nebrání v tom, abychom tyto přístroje postupně zakupovali.

Ale nesouhlasíme a v našem zdravotním a sociálním výboru jsme navrhli výši odvodu čistého zisku pronajímateli 30 % a trváme na ní. Pane předsedo, žádám vás, abyste dal hlasovat o pozměňovacím návrhu zákona na 30 %.

Další námitka, kterou vznášíme, je k § 4 odst. 4 a k § 28 odst. 2. To je již zmíněný účel provozování her nebo část výtěžku, že je určena na sociální, osvětový nebo jinak veřejně prospěšný účel. Navrhovali jsme zařadit slovo zdravotní, aby byl odůvodněn tento odvod ze zákona. Dověděli jsme se, že slovo zdravotní je dostatečně charakterizováno výrazem "jinak veřejně prospěšný". Ptám se, proč je tam zařazeno slovo "osvětový" nebo "sociální" ? To je také veřejně prospěšný účel. Pane předsedo, žádám vás, abyste dal hlasovat o pozměňovacím návrhu, že v účelu § 4 odst. 4 a § 28 odst. 2) má být zařazeno "na sociální, zdravotní, osvětový ebo jinak veřejně prospěšný účel".

Děkuji vám.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci Lomovi. Hlásí se poslanec Pavel Krubl.

Poslanec Pavel Krubl: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v souvislosti s projednáváním návrhu zákona ČNR o loteriích a jiných podobných hrách byl vznesen ve výboru pro životní prostředí návrh o prověření možnosti založení a provozování ekologické loterie, jejíž výtěžek by byl účelově směřován na ekologický fond a z něho pak hrazeny akce zlepšující životní prostředí. Jednalo by se ovšem o doplňkový zdroj pro ekologii vedle hlavního zdroje, který zatím tvoří dotace státního rozpočtu a podnikové zdroje.

Provozovatelem této loterie by mohlo být ministerstvo životního prostředí nebo jím pověřená organizace či hnutí. Využívání tohoto fondu by bylo pod kontrolou celé veřejnosti, výsledky čerpání by byly uveřejňovány ve sdělovacích prostředcích. Tím by podle názoru výboru byly jednak uspokojeny potřeby části občanů hrát a těšit se na výhru a při rozsáhlé propagaci by každý svým dílem, tak jak mnoho občanů slibuje, dobrovolně přispěl k řešení vážných ekologických problémů některých částí ČR.

Proto jsem byl pověřen výborem pro životní prostředí, abych tento podnět přednesl na ministra životního prostředí při dnešním jednání pléna.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Krublovi. Hlásí se poslanec Benda. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážená ČNR, v § 41 (my už jsme o tom ve výboru mluvili, ale neprošlo to) je řečeno: "V den tahu státní loterie nemůže být uskutečněn tah jiné loterie ani nemohou být prodávány losy jiných loterií". Já myslím, že je to naprosto zbytečné zvýhodňování státní loterie. Stejně výtěžky z loterie jdou na veřejně prospěšnou činnost. Tímto se předurčuje, že veřejně prospěšná činnost státu je lepší než veřejně prospěšná činnost jiných právnických osob. Domnívám se, že by to mělo být vyškrtnuto, protože veřejně prospěšná činnost právnických osob jako takových, které to dají na konkrétní účel, je podle méo názoru důležitější, než veřejně prospěšná činnost státu, kde to přejde do státního rozpočtu a je otázka, jakým způsobem, se to využívá. Doporučuji, aby se to zrušilo a aby všechny loterie byly na stejné úrovni a státní loterie nebyla zvýhodňována.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Ještě okamžik , pane poslanče. Doporučujete vyškrtnout celý odstavec 1 ? (poslanec souhlasí) Děkuji. Ještě někdo se hlásí do rozpravy ? Nikdo. Uzavírám rozpravu a prosím ministra Nikodýma, aby se pokusil odpovědět na připomínky poslanců, pokud jde o §§ 4, 17 a 45.

Ministr financí, cen a mezd ČR Jiří Nikodým: Pane předsedo, ČNR, pokud se týká §§ 4 a 17, už společný zpravodaj zde hovořil o tom, k čemu došlo při konečném jednání ve výboru pro plán a rozpočet a v legislativním výboru. My jsme dodatečně, tak jak to navrhl zdravotní výbor, udělali propočet podrobný pro to pondělní jednání, kde se jednání završovalo a řešilo, proč jsme navrhovali ponechání 50 % zahraničnímu pronajímateli. Potvrdilo se, že podle našeho hodnocení v Rakousku a ve SRN nejnižší částka těchto automatů se pohybuje kolem 5000 marek a jde až do 30 000 marek. Jestliže pronajímateli by zůstala tato částka, nehradilo by to odpisy, které musí proběhnout v průběhu 5 let, tak jak jsem tady uvedl. Přitom ještě dále zahraniční pronajímatel má ve smlouvě stanoveno, že veškeré náhradní díly, veškeré součástky dodává v průběhu těchto pěti let zdarma k tomu našemu provozování. Proto jsem při propočtu dospěl k názoru, že je to únosné pro toho provozovatele dostat se na těch 48 %. Proto já prosím, pane předsedo, po tomto podrobném propočtu a zdůvodnění jednotlivých výší automatů (jiná výše příjmů je v Praze a jiná v Karlových Varech, ale to se musí zprůměrovat), aby ČNR souhlasila se 48 %.

A nyní k § 4 odst. 4 : jako ne právník přesně odpovím. Bylo řečeno, že veřejně prospěšný účel je i tento. Mohli bychom tam dávat nejen zdravotnictví, ale i školství a všechny ostatní účely. Proto nebyl přijat návrh, aby tam zvlášť bylo uvedeno zdravotnictví.

Pan poslanec Krubl, ekologická loterie : Ano, je to naprosto možné podle původního zákona i podle nynějšího. Jestliže se toho ujme ministerstvo životního prostředí, velice rádi k tomu dáme souhlas. A nejen souhlas. My pomůžeme i v tom, že určité zkušenosti máme se státní loterií, jak by to mělo vypadat.

Pan poslanec Benda k § 41 : Skutečně jsme mysleli, že dáme přednost státní loterii. Ale myslím si, že skutečně není důvod a je možné i tuto část vyškrtnout a nechat všechny loterie na stejné úrovni.

Takové je, pane předsedo, mé vysvětlení.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji, pane ministře. Já se jen zeptám pana poslance Loma, zda trvá na změně § 17. (ano)

Prosím společného zpravodaje poslance Němce, zda má doplněnou zpravodajskou zprávu ve smyslu vyjádření pana ministra a ve smyslu požadavků jednotlivých poslanců.

Poslanec Jiří Němec: Vzhledem k tomu, že jsou k tomuto zákonu připomínky a hlavně připomínky k § 17 odst. 2, která byla projednána ústavně právním výborem, doporučuji, aby se sešli předsedové výborů a tuto připomínku posoudili.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Já se domnívám, že necháme hlasovat o protinávrhu ve sněmovně. Jedná se o změnu 1 paragrafu. Ostatní zakomponujeme do společné zprávy. Opakuji : Navrhujete do § 4 doplnit slovo zdravotní a § 41 zrušit. Takto bude rozšířena a upravena zpravodajská zpráva. (zpravodaj souhlasí). Děkuji.

Nechám tedy hlasovat o protinávrhu poslance Loma, který vlastně hovořil za zdravotní a sociální výbor. Jedná se o § 17 odst. 2, kde tento výbor navrhuje snížení zisku na 30 % jako protinávrh proti vládnímu návrhu zákona. Kdo souhlasí s protinávrhem poslance Loma, nechť zvedne ruku. (Hlasování.)

Proti 72 poslanců. Kdo se zdržel hlasování ? Třicet. Konstatují, že protinávrh pana poslance Loma, a tím vlastně zdravotního a sociálního výboru, byl zamítnut. Děkuji panu ministrovi i společnému zpravodaji. Dávám návrh, abychom hlasovali o celém návrhu najednou. Jsou připomínky ? Nejsou. Nechám hlasovat o celém návrhu najednou. Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona České národní rady o loteriích a jiných podobných hrách podle sněmovního tisku 224 ve znění společné zprávy výboru ČNR podle sněmovního tisku 237, doplněným ve společné zpravodajské zprávě poslancem Němcem. Jedná se o § 4 a vypuštění § 41, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu ? Devět. Zdržel se hlasování ? Čtrnáct. Konstatuji, že vládní návrh zákona o loteriích a jiných podobných hrách byl přijat. Nespokojenost v řadách Severočechů. Paní poslankyně vy jste měla …

Poslankyně ČNR Marcela Černá: Tam byly dány dva protinávrhy, nechalo se hlasovat jako kdyby to byl jeden protinávrh, ale pan poslanec Lom dal návrh na doplnění ještě dalšího paragrafu.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: To je ve znění společné zprávy, to potvrdil poslanec Němec, doplní se slovo "zdravotní" do toho odstavce. Ten byl schválen.

Budeme pokračovat v jednání projednáním bodu

Vládní návrh zákona ČNR o změnách v organizaci a působnosti ministerstev České republiky podle sněmovního tisku 227 a 239.

Odůvodněním tohoto návrhu pověřila vláda České republiky ministra zdravotnictví a sociálních věcí pana Pavla Klenera, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví České republiky pan Pavel Klener: Pane předsedo, paní a pánové poslanci, v dubnu 1988 bylo vytvořeno ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České republiky. Toto ministerstvo vzniklo sloučením bývalého ministerstva zdravotnictví ČSR a bývalého ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a byla začleněna do jiných resortů. Mzdy byly začleněny do tehdy vzniklého ministerstva financí, cen a mezd ČSR a část agendy pracovních sil do nově vzniklé české komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj. Uvedenou organizační změnou se předpokládalo, že se vytvoří ústřední orgán státní správy, který komplexně a účinně zabezpečí řízení celé oblasti zdravotnictví a sociální oblasti v širším slova smyslu. Vývoj však ukázal, že se tento předpoklad nenaplnil. Vznikl resort s mimořádně rozsáhlou působností, v němž se celá oblast zdravotnictví neúměrně zatížila dalšími agendami, což znemožňuje plně a aktivně se věnovat řešení složitých problémů samotného zdravotnictví. Z hlediska státoprávního pak bylo vytvořeno ministerstvo, které má asymetrické postavení, a to proto, že za prvé řízení oblasti zdravotnictví má ryze republikový charakter, řízení v oblasti práce a sociálních věcí má vedle republikového charakteru i federální završení, protože tato oblast spadá do společné působnosti republiky a federace. A konečně za třetí došlo ke značnému prolínání průřezové a odvětvové působnosti.

Uváděné skutečnosti značně komplikují práci dosavadního ministerstva a oslabují jeho postavení jako ústředního orgánu státní správy. V souvislosti s přechodem národního hospodářství na tržní model ekonomiky značně vzroste význam sociální politiky a politiky zaměstnanosti, a tím se výrazně rozšíří i působnost nově zřizovaného ministerstva práce a sociálních věcí. Půjde zejména o řízení celého trhu práce, tj. rozmisťování pracovníků, jejich rekvalifikace, včetně řízení územních orgánů práce a civilní služby. K rozšíření působnosti dojde i v oblasti nemocenského pojištění , ve které řízení přejde v plném rozsahu z odborových orgánů na státní orgány. Vedle toho bude muset ministerstvo řešit v pracovně právních vztazích i v sociálním zabezpečení řadu nových úkolů, které vyplynou z postupné privatizace hospodářské sféry. To vše si vyžádá i nové formy řízení, které nebudou totožné s formami řízení ve zdravotnictví a tím se ještě více zvýrazní nesourodost agend stávajícího ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí. Všechny uvedené důvody svědčí pro oddělení zdravotnictví od oblasti práce a sociálních věcí a pro vytvoření samostatného ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Na nově vytvořené ministerstvo by z dosavadního ministerstva financí, cen a mezd přešla působnost v oblasti mezd a odměn za práci a z České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj část agendy, týkající se pracovních sil. Nové ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky bude vytvořeno jednak z pracovníků delimitovaných z příslušných útvarů stávajícího ministerstva financí, cen a mezd i České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj a z pracovníků delimitovaných z příslušných útvarů stávajícího ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí a jednak z nově přijatých pracovníků, kteří budou zabezpečovat úkoly plynou z rozšířené působnosti nového ministerstva.

Vláda uložila předložit do 31. 5. 1990 návrh na stanovení počtu pracovníků, objemu mzdových prostředků a způsob finančního zabezpečení jak ministerstva zdravotnictví, tak i ministerstva práce a sociálních věcí. Proto v těchto dnech předkládám vládě České republiky ve spolupráci s prvním místopředsedou vlády České republiky a předsedou České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj a ministrem financí, cen a mezd návrh organizační struktury nového ministerstva.

Závěrem považuji za nutné upozornit ještě na jednu otázku, a to na otázku řízení ústavů sociální péče. Předložený návrh zákona o změnách v organizací a působnosti ministerstev České republiky vychází z toho, že ústavy sociální péče budou začleněny do resortu práce a sociálních věcí. V zájmu objektivity je třeba konstatovat, že po zpracování návrhu předloženého zákona a po jeho projednání ve vládě České republiky se vyskytly názory, aby ústavy sociální péče byly začleněny do resortu zdravotnictví, ale též i názory, které podporují začlenění těchto ústavů do resortu práce a sociálních věcí. Je pravdou, že v domovech důchodců je v současné době umístěno 89 % osob, které potřebují lékařskou pomoc. Domovy důchodců jsou však jenom jedním z typů ústavů sociální péče. Kromě nich totiž existuje celá řada dalších specializovaných ústavů sociální péče, celkem je sedm typů ústavů sociální péče, např. ústavy pro smyslově postižené, mentálně postižené, penziony pro důchodce a podobně. V těchto ústavech není zdravotní péče hlavní součástí komplexní péče o obyvatele, ale převažuje péče sociální, výchova, vzdělávání, příprava na život a povolání, pracovní výchova, kulturní a sportovní činnost. Jev se proto účelné zatím začlenit ústavy sociální péče do resortu práce a sociálních věcí a k této problematice se vrátit v souvislosti s novou koncepcí léčebně-preventivní péče.

Přitom bude zapotřebí zvážit, zda by neměl být vytvořen nový typ zařízení pro staré občany, kteří vyžadují trvale ošetřovatelskou zdravotnickou péči. Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu ministrovi za uvedení vládního návrhu zákona a prosím společného zpravodaje poslance Domase, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Domas: Pane předsedo, vážená Česká národní rado, dovolte, abych podal zprávu o projednávání vládního návrhu zákona ČNR o změnách v organizaci a působnosti ministerstev podle tisku 227.

Všechny výbory ČNR tento návrh projednaly a doporučily České národní radě, aby jej schválila. Zákonem se výbory zabývaly ve dnech 3. - 11. 5. 1990. Jako společný zpravodaj výborů konstatuji, že byly akceptovány všechny připomínky z jednání výborů a jsou uvedeny ve společné zprávě výborů ČNR podle tisku 239, která vám byla předem předložena a všechny se objevily i v usnesení ústavně právního výboru. Jde hlavně o připomínky k § 9 a § 10. Svým charakterem jsou to připomínky zpřesňující a doplňující text.

Je třeba si uvědomit, že přechodem na tržní ekonomiku značně vzroste význam aktivní sociální politiky a politiky zaměstnanosti, což si vyžádá i nové formy řídící práce v této oblasti. Na ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí České republiky přejde řídící práce v celé oblasti nemocenského pojištění. To znamená, že se rozsah pravomocí ministerstva rozšíří na všechny nemocensky pojištěné občany, to je téměř na 6 miliónů osob.

Ve zdravotním a sociálním výboru jsme zodpovědně posoudili tyto nové skutečnosti a podpořili jsme návrh na oddělení oblasti zdravotnictví od oblasti práce a sociálních věcí a vytvoření na úrovni republiky samostatného ministerstva práce a sociálních věcí, jehož působnost je vymezena předloženým návrhem zákona ČNR.

Při této příležitosti vyslovuji požadavek, se kterým se na zdravotní a sociální výbor obrátilo Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, a to aby ústavy sociální péče, zvláště pro mentálně postižené, byly ponechány v řízení ministerstva práce a sociálních věcí České republiky.

Podle názoru pracovníků ústavů sociální péče pro mentálně postižené děti i podle názoru poslanců - členů zdravotního a sociálního výboru ČNR je nejdůležitější a stěžejní náplní práce těchto ústavů výchovná práce, nikoliv zdravotní péče. Postižení je součástí osobnosti jedince, nikoliv nemocí, kterou je možno medikamentózně nebo jinak léčit. Ústavy sociální péče musí ýt sice náhradními, nicméně hodnotný i domovy pro postižené, nikoliv zdravotnickými zařízeními. Odborníci, rodiče a všichni zainteresovaní si od nové doby slibují spíše zlepšení péče, především v dosud značně opomíjeném aspektu socializace a integrace všech postižených do společnosti v duchu progresivních myšlenek OSN a Charty pro mentálně postižené i Charty na 80. léta.

Na závěr doporučuji jako společný zpravodaj, aby Česká národní rada zákon ČNR schválila s úpravami uvedenými ve společné zprávě výborů ČNR.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci Domasovi a otevírám rozpravu, do které se zatím přihlásil pan poslanec Martin Bursík, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Martin Bursík: Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, pan ministr se zde před několika minutami zmínil o tom, jak se uvažovalo o ústavech sociální péče a do kterých resortů mají být zařazeny a v těchto úvahách se postupně objevila 3 ministerstva. Zmínil bych se rád v souvislosti s reorganizací ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí právě o vztahu kompetence ministerstev k ústavům a zařízením, které zabezpečují pomoc postiženým lidem.

Ochranu zdravotně handicapovaných a pomoc jim mají ve svém programu komunisté i republikáni. Sociální jistoty i těch nejslabších jsou dnes politikum. Osudy a problémy tělesně postižených dětí onkologicky nemocných, obecně lidí nemocných, se staly prostředkem politického boje, snahy vejít nějak v povědomí ostatních, ukázat se v lepším světle. Indikátorem těchto snah jsou např. dílčí finanční požadavky, nároky na budovy, nároky na zřizování institucí, resp. Jejich uchování při současné absenci sociálního a vůbec věcného programu konkrétních návrhů řešení.

Zdravotně postižení, - ale lze tuto kategorii rozšířit o dlouhodobě nemocné, - jsou v těchto úvahách stále jen předmětem či objektem péče, nikoliv jejím subjektem. Záležitosti zdravotně handicapovaných dosud spadající pod jednotlivé resorty trpěly právě resortností, nekoordinovaností. Je to průřezová záležitost, nikoliv odvětvová. Proto je nutno pečlivě uvážit, kdo bude reprezentantem zájmu postižených lidí a kdo je nejvíce kompetentní. Dosud byl pro tuto roli určen Svaz invalidů jako organizace dřívější Národní fronty. Přes ni stát suploval své funkce. Stát v této roli nikdy nelze zcela vyloučit a nahradit. Navrhuji proto konstituovat orgán, např. vládní výbor, vybavený pravomocemi a vůči odvětvovým ministerstvům.

Rozbitím dřívější organizační struktury v roce 1948 byl celý systém léčebně-výchovně-sociální roztříštěn do resortů. Proto při dělení kompetencí ministerstev a jejich vládních orgánů je nutno myslet na obnovu funkcí např. ústavů a zařízení, které pomoc postiženým lidem zabezpečují.

Správu ústavů pro tělesně postižené děti, kterých se to nejvíce týká, může vykonávat např. územní a správní orgán a metodický dohled např. ve školství samozřejmě může být resortní záležitostí. Otázkou tedy není, do kterého resortu např. ústav pro postižené děti připadne, minulé zkušenosti jsou totiž takové, že vždy resort spravující preferuje jednostranně svou resortní stránku péče, - ale jak tuto resortnost překonat, aby ústav dostál svému účelu ve sféře léčebné, vzdělávací a sociální.

Na závěr mně dovolte, abych se ještě zmínil o problematice zaměstnávání handicapovaných osob a dal ministerstvu práce a sociálních věcí k úvaze potřebu vypracování zákona, který by pracovní rehabilitaci a zaměstnávání zdravotně postižených řešil komplexně. (Potlesk).

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Bursíkovi. Diskutovat bude poslanec pan Adam, připraví se poslankyně Černá.

Poslanec Čestmír Adam: Pane předsedo, paní a páni poslanci, já samozřejmě souhlasím se společnou zprávou a předpokládám, že Česká národní rada tento návrh zákona schválí. Ale chtěl bych říci, že před dvěma lety Česká národní rada s velkým uspokojením schvalovala sloučení těchto dvou ministerstev jako velkou výhru, jako důkaz toho, že se přikračuje k racionalizaci ústředně řízené státní správy.

Vzal jsem si podklady z různých zemí, které uvedu, a to ze dvou zemí, které jsou přibližně stejně veliké jako Česká republika a to je Svobodného státu Bavorsko a ze spolkové země Baden-Würtenberg, které mají zhruba kolem 10 milionů obyvatel a pak jsem si vzal Severní Porýní-Westfálsko, s kterým Česká národní rada po léta udržuje styky.

V Bavorsku i v Baden-Würtenbersku je celkový počet resortů vlády 8 a v Severním Porýní-Westfálsku, které má 17 milionů obyvatel, to znamená více, než celá naše československá federace, je těchto resortů 9.

Ve všech třech těchto případech je agenda zdravotní a sociální péče vždycky v jednom resortu. Já nepochybuji o pravdivosti toho, co tady uvedl pan ministr zdravotnictví, profesor dr. Klener, ale přece jen bych chtěl říci, že se domnívám, že to, že to nebylo zvládnuto je výsledkem toho, že za jeho předchůdce nebyla provedena náležitá řídící systémová opatření, protože když v tolika zemích se osvědčuje sloučení těchto agend, tak mi nejsou jasné důvody, proč u nás se to nedaří, nejsou-li ty důvody skutečně ve špatném řídícím a systémovém přístupu. Konstatuji, že oproti zvyklostem a předpisům tento návrh nemá žádnou úvahu o nárocích na výdaje ze státního rozpočtu, čili doporučuji, abychom tento návrh zákona schválili s tím, že jeho schválením nevzniknou žádné nároky nad námi schválený státní rozpočet. Chtěl bych ale říci jednu věc. Ta naše společnost klade na sociální péči stále větší nároky. Není to laciná záležitost, měla by se v tom projevovat vysoká úroveň naší humánnosti, ale neměli bychom dopouštět to, aby tato potřeba neodůvodněně rostla. Pokud jde o těšlesně, smyslově a zdravotně a mentálně postižené, tam se domnívám, že je potřeba, aby ministerstvo zdravotnictví skutečně vypracovalo soustavu opatření na prevenci. Koneckonců se ví, proč tato poškození vznikají a já jsem velice často navrhoval, aby to ustanovení zákona o rodině, kde je povinností snoubenců před oddávajícím prohlásit, že jim je znám zdravotní stav druhého partnera a které se stává společensky trpěnou lží, protože on neznají ani zdravotní stav svůj, aby to bylo kompenzováno tím, že snoubenci před tím, než jim bude dán termín na oddavky, projdou komplexní lékařskou prohlídkou, která by byla i určitým základem pro soustavnou dispenzarizaci obyvatelstva, kde by se měla provést genetická anamnéza, aby se zjistilo, zda tam nejsou nebezpečí, že tito dva snoubenci mohou mít nezdravé děti, což je potom strašná metla pro celou rodinu. Lékaři mě přesvědčují o tom, že z této genetické anamnézy a prohlídky lze mnoho zjistit tak, aby se mohly vytipovat případy, kdy je potřeba ten pár odeslat na genetickou poradnu. Já nejsem odborník, ponechávám to odborníkům ze zdravotnictví a v každém případě se domnívám, že je potřeba hledat cestu k tomu, abychom těmto poškozením velice radikálně předcházeli. Pokud jde o důchodce, tam je potřeba si uvědomit, že my jsme nevytvořili podmínky pro to, aby mohla vzniknout ta několika generační rodina, protože v podstatě za tu dobu, co se u nás stavěly byty, se stavěly byty tak malé, že tří generační rodina je tam těžko směstitelná. Já jsem přesvědčen, že až začneme počítat s tužkou v ruce a budeme před voliče muset předstupovat s výkazem toho, kolik jim vytahujeme peněz daněmi z kapsy, že se znovu uváží, zda toto rozdělení bylo moudré a účelné a že možná není daleká doba, kdy ČNR bude projednávat sloučení zdravotní a sociální péče a bude poslouchat zcela jiné argumenty o tom, jak je to výhodné. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk).