Česká národní rada 1986 – 1990

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci panu Petru Lomovi, předsednictvo zasedá buď dnes nebo zítra, k jeho návrhu se samozřejmě vrátí. Hovoří poslankyně paní Pochová, připraví se poslanec Rubín.

Poslankyně Karla Pochová: Jsem Pochová a zastupuji volební obvod číslo 93, který je v hloubi Severočeského kraje.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jako předsedkyně výboru ČNR pro kulturu a výchovu se v poslední době setkávám s obavami umělců, pracovníků kultury i památkové péče, zda poněkud zjednodušený pohled na řízení kultury nezpůsobí v této oblasti nenapravitelné škody. Tyto obavy pramení z reakcí, resp. nereagování ministerstva kultury na některé náměty a iniciativy, které jsou jim předkládány. Výsledkem je, že v posledních týdnech jsme byli svědky nedůvěřivých až odmítavých stanovisek vůči tomuto ministerstvu, ustavila se dokonce strana na ochranu kultury. Zvláště aktuální se v této souvislosti jeví otázka dalšího fungování státní památkové péče. Tento obor stojí v současné době před základním problémem, totiž před otázkou své vlastní existence a potažmo před likvidací památkového fondu, a to zcela paradoxně v době budování skutečné demokracie. Bylo řečeno, že ministerstvo kultury nebude kulturu řídit, ale pouze ochraňovat či organizovat. Odborní pracovníci, restaurátoři a památkáři se však domnívají, že v péči o památky tato pasivní poloha nestačí. Obor je třeba zaštítit legislativními opatřeními a podpořit konkrétními dostatečnými a přesně stanovenými pravomocemi. Nyní dospíváme do situace, kdy pravomoci, náležející KNV by měly být nejpozději do konce roku decentralizovány na stávající ONV. Jsou oblasti, ve kterých se připouštějí výjimky, ty nejsou dosud specifikovány. Podle názoru odborníků je právě památková péče jedním z oborů, který by měl být centrálně řízen, ať už to příslušnému ministerstvu přináší problémy či nikoliv.

Nevím, jak dalece si je ministerstvo kultury vědomo, že na základě usnesení vlády České republiky ze dne 7. března už pracuje komise ministerstva vnitra, která měla do 10. dubna projednat problematiku převodu kompetencí a do 20. dubna schválit zásady, podle nichž by byl upraven zákon o národních výborech. Toto vše probíhá. Postoje ministerstva jsou zatím zcela nevyjasněné, stoupá nervozita odborných pracovníků, kteří se obávají o bytí svého oboru, který už zhruba 30 let nedisponuje žádnou rozhodovací pravomocí a který nebyl minulým režimem nijak hýčkán. Stav památek tomu ostatně odpovídá. V protikladu k tomu si památková péče dokázala vybudovat určitou odbornou i teoretickou základnu, která by se v současných podmínkách nejen mohla, ale dokonce měla výrazněji uplatnit. Podmínkou je však změna současného stavu, kde je rozdělena odborná a výkonná složka památkové péče. V zásadě existují dva způsoby, jak provést jejich nezbytné spojení. Na první pohled jednodušší a vyhovující současným tendencím, avšak nesmírně nebezpečné a fakticky vedoucí k likvidaci památkové péče by bylo připojit k výkonné pravomoci ONV odborné zázemí, což by v praxi znamenalo roztříštění odborné kapacity stávajících krajských středisek státní památkové péče a ochrany přírody. Navíc při střízlivém pohledu nelze v nejbližších letech počítat s tím, že by každý okres dokázal tuto odbornou kapacitu zajistit. Musel by disponovat s obdobnou profesní skladbou pracovníků památkové péče jak je zastoupena v krajských organizacích. Toto je v nejbližších letech naprosto neuskutečnitelné, neboť je naprosto zřejmé, že by nebylo možno získat dostatečný počet kvalifikovaných a zkušených odborníků, obdobně jako nelze například rozpustit do okresních měřítek krajskou nemocnici.

Zkušenost ukazuje, že přenesení výkonu státní památkové péče z dřívějšího památkového úřadu na KNV se neosvědčilo. Vyhovovalo to pouze režimu, za jehož vlády zmizela každá desátá nemovitá památka, což nemá obdoby v kterémkoliv mírovém či válečném období naší historie. Osobní odpovědnost byla zahalena do administrativní změti anonymního funkcionářského rozhodování. Tato koncepce byla od počátku chybná a nic na tom nemohou změnit ani nové společenské podmínky, neboť jak se každým dnem můžeme stále více přesvědčovat, tato koncepce směřovala k likvidaci památkového fondu a k potlačení historického vědomí.

Druhý způsob, který doporučují odborníci je ten, aby výkon státní správy na úseku památkové péče byl naopak přenesen z národních výborů na úřady památkové péče, jejichž funkci budou plnit dosavadní odborné organizace státní památkové péče. Regionální úřady prvního stupně by využily kapacity pražského a ostatních ústavů a středisek. Památkový úřad, který bude vykonávat funkci orgánu státní správy druhého stupně by využil kapacity nynějšího státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze a státních restaurátorských ateliérů.

Zřizovatelem úřadu státní památkové péče by mělo být v tomto případě ministerstvo kultury, případně resort, který si tuto zodpovědnost na sebe vezme. K tomu směřovala od sklonku loňského roku řada iniciativ odborných pracovníků, historiků, restaurátorů, kteří nejdříve nezávisle na sobě, posléze už koordinovaně, se dopracovali ke shodným formulacím. Protože se obáváme, aby v rámci proklamací o posílení samosprávných orgánů nedošlo k paradoxní situaci, že se památková péče ocitne prakticky před likvidací, což se nepodařilo zcela ani bývalému totalitnímu režimu, táži se vás, pane předsedo, za prvé - jakým způsobem a v jakém smyslu jedná či jednalo ministerstvo kultury s komisí ministerstva vnitra, ustanovenou na základě usnesení vlády České republiky z 7. března a zda vzalo při tomto jednání v potaz názory odborníků, vyjádřené v různých iniciativách.

2. Zda vůbec, popřípadě jaké zaujalo ministerstvo kultury stanovisko k návrhu zákona číslo 102/87 Sb., o státní památkové péči, předloženému ministerstvu kultury koncem února, a v minimalizované verzi koncem března.

3. Jak dlouho budeme liknavostí, váhavostí a hrou na schovávanou hazardovat s tím jediným, co lze v památkové péči stoprocentně použít - totiž s entuziasmem a dobrou vůlí odborníků, kteří stále ještě chtějí věřit, že památkové péče bude skutečnou státní památkovou péčí, tedy že jí stát bude věnovat patřičnou pozornost.

Dovoluji si požádat, abych na tyto tři otázky dostala písemnou odpověď.

Závěrem mohu předložit, pane předsedo, již několik týdnů zpracovaný a ministerstvu kultury známý návrh na změnu kompetence ve výkonu státní památkové péče a žádám o urychlené zkrácení a projednání tak, aby mohl být uveden do praxe v polovině tohoto roku. Abychom v rodící se demokratické společnosti nepromeškali neopakovatelnost historické možnosti napravit to, co v uplynulém, pro kulturní dědictví nešťastném, období bylo tak těžce zanedbáno.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslankyni Pochové. Hovořit bude poslanec Rubín, připraví se poslanec Mikan Vladimír.

Poslanec Jiří Rubín: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážená Česká národní rado, katolická Charita se opět po 40 letech vrací ke svému původnímu poslání. Vytkla si rozsáhlý program se zaměřením na vybudování široké sítě charitativních ústavů a domovů, což předpokládá nejen návrat řeholních sester do zdravotnictví, sociální péče, ale i zlepšení úrovně výchovy a vzdělání středního zdravotnického personálu.

Tento program odpovídá v oblasti zdravotní a sociální politiky, ve zvyšování úrovně zdravotnictví návrat řádových sester a výstavbu charitativních domovů v souladu s objektivní potřebou ošetřovatelského personálu pro zdravotnická a sociální zařízení.

Charita se ujala úkolu zabezpečit výchovu středního zdravotnického personálu pro zdravotní i sociální ústavy. Křesťanské zásady ukládají každému člověku přiměřenou péči nejen o své zdraví, ale o zdraví svých bližních, včetně odpovědnosti za zdraví duchovní, i fyzický rozvoj dětí a mládeže. Práce v sociální oblasti včetně konkrétní péče o postižené, potřebné a staré lidi, je naplnění služby bližnímu v praxi.

K tomu potřebuje nezbytně aspoň minimální materiální zajištění. Charita nežádá peníze a nežádá nic, co jí nepatří. V roce 1949 měla Charita přes 460 ústavů, v nichž pracoval kvalitní personál, včetně řádových sester. Po čtyřicetileté devastaci však zbylo jen torzo, a přesto rychlé řešení existuje. Zestárlé řádové sestry nabídly některé své bývalé objekty, aby v nich Charita mohla zřídit a spravovat ústavy až do doby, než se jich budou schopny řádové sestry ujmout samy.

Aby toho byly schopny, musí si vychovat dorost. Aby tento dorost mohly vychovat, musí ho získat. Proto je bezpodmínečně nutné konečně vysvobodit řeholnice z ghett v pohraničí, umožnit jim návrat do svých původních mateřinců a na svá původní pracoviště. Jinak jim je málo platné, že se dožily 17. listopadu 1989. Stane se to, co bylo záměrem tehdejších komunistických likvidátorů - prostě vymřou. Řeholnice, podobně jako řeholníci, mají sice ještě jedno řešení, ale to by znamenalo obrovskou a nenahraditelnou škodu pro celou naši společnost - mohli by nám odejít ke svým řeholním rodinám v zahraničí, kde podmínky k řádovému životu okamžitě mohou mít. A to nesmíme připustit.

Vím, že řešení celého problému bude trvat delší dobu a že je třeba vyčkat na přijetí nových zákonů. Vzhledem k závažnosti problému sestry požádaly o vrácení pouze těch objektů, nebo jejich částí, které potřebují pro sebe jako střechu nad hlavou, a pro zřízení ústavů ve spolupráci s Charitou. Nežádají nic víc. Přesto jejich žádosti leží kdesi na ministerstvech a nikdo nic neřeší.

Nebude-li jejich žádost urychleně kladně vyřízena, musí jak Charita, tak řeholnice, upustit od rozsáhlého sociálního programu, kterým chtějí našemu státu významně pomoci v nouzi. Naléhavost a neodkladnost vzniklé situace ilustrují dva následující příklady.

První - Představená školských sester de Notre Dame nabídla uvést do provozu jeden vzorový ústav pro mentálně postižené se školícím centrem. Zde chtějí sestry předat své celoživotní praktické zkušenosti, zvláště studujícím oboru speciální pedagogiky. Všichni víme, že výsledky práce těchto řádových sester jsou obdivuhodné. K tomu, aby si své zkušenosti neodnesly do hrobu, potřebují teď a hned vhodnou budovu.

Je bezpodmínečně nutno respektovat jejich požadavek - vytvoření skupiny mentálně postižených, jejichž jádrem musí být několik, těmito sestrami již vychovaných svěřenců. Jejich role je totiž ve výchovném procesu nově přijatých dětí nezastupitelná.

Druhý - Charita nabídla panu ministru zdravotnictví a sociálních věcí pomoc při zabezpečení problému výchovy středně zdravotnického personálu. Bez propagace se ihned přihlásilo 120 dívek, které mají zájem studovat na střední zdravotnické škole s křesťanským zaměřením, a po absolvování této školy pracovat v pražských i mimopražských lůžkových zařízeních. Proto Charita požádala pana ministra o zvláštní statut této školy. Vhodnou budovu pro školu i internát nabídly právě řádové sestry ve svých pražských objektech, o jejichž návrat z tohoto důvodu požádaly. Konkrétně jde o navrácení objektů v Praze 1, Bartolomějská 308 a Konviktská č. 293 - 295, které jsou obhospodařovány ministerstvem vnitra České republiky.

V této souvislosti jsem požádal pana ministra vnitra na našem posledním plenárním zasedání a dnes jsem obdržel od něho odpověď a dopis, že jsou budovy ve správě Veřejné bezpečnosti hlavního města Prahy a Středočeského kraje a že se o tom jedná. Ale z dopisu nevyplývá, že kdy a jak budou budovy uvolněny.

Proto interpeluji pana ministra zdravotnictví a sociálních věcí dr. Klenera o urychlené vydání zvláštního statutu pro tuto školu a pana ministra vnitra ČR dr. Hrazdíru o urychlené uvolnění požadovaných budov, anebo alespoň jejich částí, což je nezbytné pro zahájení výuky k 1. září 1990.

Prosím, aby moje vystoupení bylo přijato i jako stanovisko přítomných poslanců - členů Československé strany lidové.

Děkuji vám.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci panu Rubínovi. Hovořit bude poslanec pan Mikan.

Poslanec Vladimír Mikan: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, jsem Vladimír Mikan z Jičína v Českém ráji, ale moje informace se netýká jen Českého ráje, ale celého Československa, kde zemský ráj napohled už pomalu zůstal už jen v názvu naší oblasti. Obracím se s podnětem na vládu a zejména ministerstvo životního prostředí. Moje sdělení se bude zabývat problematikou zpracování odpadů v souvislosti se zahraničními podniky.

Před nedávnem jsme si v Mladém světě mohli přečíst článek o tom, jak se jistá americká firma snažila zbavit olejů, obsahujících polychlorované bifenyly, o kterých jsme již dnes slyšeli mnoho špatného s tím, že je nabídla do Československa jako druhotné palivo. Jen díky jednomu pracovníkovi z Čechofrachtu a ekologické vášni novinářů Mladého světa se podařilo tomuto kontraktu zabránit a zažehnat další ekologickou katastrofu. Jiná akce podobného charakteru byla snaha ukládat v Československu toxické bahno, vytěžené při čištění hamburského přístavu. Uvažovalo se o severočeských dolech a za uložení bychom lehce přicházeli k devizám. Zcela nedávno jsem se dočetl, že nějaká nově vzniklá soukromá firma jedná o tom, že by - samozřejmě za úplatu - odebírala z Rakouska popílek, který má značně vysoký obsah těžkých kovů a z něj u nás vyráběla stavební materiál. A to ještě nevíme, zda popílek není radioaktivní. To jsou jen tři příklady, které by bylo vhodné doložit konkrétněji, ale bohužel se obvykle podobné věci dozvídáme pozdě a šeptandou, nebo teprve tehdy, když následky už nejdou ututlat. Budeme se otvírat světu, vznikne řada nových firem, které budou chtít vydělat za každou cenu. Stane se proto Československo smetištěm Evropy ? Známe přece ekologický kolonialismus ze států třetího světa. Naše životní prostředí je jedno z nejhorších v Evropě, a proto bychom měli učinit kroky k jeho restauraci a ne trpně přihlížet k jeho dalšímu zhoršování. Tím, že se dnes vydělá pár dolarů, připravíme příštím generacím neřešitelné problémy. Proto navrhuji, aby byl přijat zákon či opatření nebo úprava, která by zakázala dovoz toxických odpadů do Československa jak za účelem jejich skladování tak za účelem jejich zpracování a dalšího využívání v Československu. Všechny výrobky mají omezenou životnost a tak výrobek z toxického odpadu se za čas opět stane toxickým odpadem. Vzhledem k očekávanému rozvoji podnikání je třeba ještě před vyjitím zákonné úpravy zajistit účinný systém kontroly.

V některých státech podobné úpravy existují a za dodržování ekologických norem jsou spolu zodpovědné policejní orgány. Novou zákonnou úpravu je nutno zakotvit jak v oblasti občanského, resp. hospodářského práva, tak i v oblasti trestně právní. Právní norma musí dovoz toxických odpadů striktně zakázat a stanovit přísné sankce za porušení, postihující nejen organizace - ale - a to zejména fyzické osoby, jednající proti tomuto zákazu. Pane předsedo, děkuji za slovo. /Potlesk./

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Mikanovi. Vážená Česká národní rado, chci vám sdělit, že nás navštívil právě bývalý poslanec České národní rady pan profesor Eduard Goldstücker. /Potlesk./ Víte, že jsme zde už měli setkání s poslanci, kteří museli ukončit svou činnost pro své politické názory v letech 1970-71 a v té době se pan profesor nemohl dostavit, takže přijal naše pozvání dnes. Přerušíme nyní naše jednání na jednu hodinu na oběd, prosil bych vás o dochvilnost, abychom se sešli ve 13.30 a abychom mohli zahájit jednání. Po přestávce vystoupí poslanec Doubrava.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, zahajuji odpolední část našeho jednání. Nyní bude hovořit poslanec Doubrava, připraví se poslanec Zicha.

Poslanec Vlastimil Doubrava: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, svým popudem bych se chtěl obrátit na bohužel zde nepřítomného pana ministra zdravotnictví Klenera, protože se tento příspěvek týká zcela jeho resortu. Když jsme projednávali státní rozpočet, jak naší federace, tak naší České republiky, už na semináři i na ústavně právním výboru jsem při diskusi s náměstkem ministra Kočárníkem upozornil na možnost, že restrikční státní rozpočet bude nutit ve všech sférách našeho národního hospodářství jak hospodářské subjekty, tj. podniky i jinde k omezování výzkumu.

Byl jsem ujištěn, že z pohledu vlády se omezování výzkumu bude týkat především neefektivního neekonomického výzkumu a byl jsem uspokojen také tím, jak jsme si přečetli v našich materiálech k rozpočtu, že restrikce nákladů na výzkum se nebude týkat zdravotnictví. Přesto krátce po tom jsem v podniku, kde jsem dříve, než jsem se takříkajíc dal na politickou dráhu pracoval, dostal materiál, který mě přesvědčil o pravém opaku. Jedná se o státní podnik Oční optika, kde v materiálech, které mi byly předloženy, dochází ke stavu, který je namířen k tomu, že by celý podnikový výzkum státního podniku Oční optika byl zrušen. Nejedná se totiž jen o ekonomickou situaci, tento podnikový výzkum - protože je zaměřen na pomoc zrakově postiženým občanům - má nejen ekonomický význam.

K tomuto tématu, abych nezdržoval, předám nepřítomnému panu ministrovi rozsáhlý dokumentační materiál, ale vás bych chtěl seznámit stručně s rozsahem toho, čím se podnikový výzkum Oční optiky zabývá. Jednak vyrábí pooperační Frenelovy nalepovací fólie pro děti, kde při operaci strabismu se v pooperačním stavu, než se stav upraví, nalepují na brýle a ostatní pomůcky. Dalším významným pro těžce zrakově postižené občany je program vývoje lití alilkarbonátových čoček pro občany při šedém zákalu, když je jim vyjmuta čočka a potřebují brýle se silami nad 10 dioptrií, řekněme asi takto stručně. Tam je velice složitá odborná problematika, protože matematická teorie optického zobrazení nedovoluje, aby obyčejnou plochou byly u takto silných čoček odstraněny vady tzv. kulovou plochou a je potřeba použít astérické plochy a vývojové středisko právě tohoto - Oční optiky zde v Praze - se zabývá vývojem generátoru na výrobu stroje, který tyto plochy je schopen vyrábět.

Jen pro srovnání mohu říci, že odhadem, jak bylo na veletrhu v Brně zjišťováno, takovýto stroj má na světovém trhu cenu milión dolarů a je embargován, protože tyto plochy se používají ve vojenské technice na výrobu infrahledů a podobných zařízení. Co se týče samotného výrobku, tzn. perspektivy litých čoček pro těžce zdravotně postižené, je cena páru takovéto čočky tohoto typu ve Spolkové republice 380 marek. Pokud by výroba na základě výzkumu byla v dohledné době realizována, předpokládá se, že cena takovéto čočky by byla cca 500 korun a ze svých zkušeností mohu říci, že materiálový náklad na dovoz, protože původně VCHZ Semtín měl vyrábět surovinu, monomér a vyrábět ho v dohledné době nebude, materiálový náklad na čočku dovozní by byl cca 10 devizových korun maximálně.

Při kursu marky - nevíme jak bude - ale i těch 20 korun. Čili to jsou fakta, která bych co se týče tohoto problému, vám chtěl sdělit. Jinak bych se na pana ministra rád obrátil, protože je zřizovatelem jak státního podniku Oční optika, tak se domnívám, že dotaz ke zrušení tohoto výzkumného střediska by dopadl především na resort zdravotnictví, kde jak všichni víme, devizová situace není dobrá, již s ohledem na dovoz léků, o kterých jsme si řekli, tak pokud by byl restringován dovoz, tak by byli lidé, to znamená ti nejpotřebnější, postiženi. K tomu bych chtěl jen dodat, že na broušení obdobných čoček už bylo výrobní středisko v Pardubicích postaveno, ale v případě, že nebude dotažena tato problematika až do stadia lití polotovaru, který by se dobrušoval v tomto středisku, zase by se tento polotovar musel dovážet, jak se činí dosud. Já vám předám potom materiál pro pana ministra, kde je podrobný rozbor k celé problematice.

Ještě bych měl další dotaz, který by se týkal pravděpodobně pana ministra průmyslu, protože při minulém jednání jsem předběžně o tomto hovořil s panem ministrem životního prostředí Moldanem, který mi sdělil, že se to týká resortu ministerstva průmyslu. Týká se to problematiky likvidace odpadu. Jako nyní předseda ONV v Pardubicích bych mohl hovořit o problematice Semtína a jeho odpadech, ale ta záležitost je do té míry složitá a dost závažná, že nemíním tuto situaci rozebírat a zmínil bych se spíše o modelové situaci daleko menšího podniku, kde jsem se zúčastnil odborného jednání, jako jeden ze zpracovatelů plastických hmot, to znamená Oční optiky Praha a zároveň jako přizvaný odborník Domem techniky v Pardubicích, který celou záležitost koordinoval. Jednalo se o setkání zpracovatelů plastických hmot a to plastických hmot ne těch nejhorších, kterých se nejvíce bojíme, to znamená těch, co obsahují halogeny, ale poměrně nerizikových plastických hmot, to znamená plastických hmot fenol-formaldehydových a fenol-melaminových.

Jednalo se tam o problematiku likvidace odpadu z těchto plastických hmot, které vznikají při výrobě v lisovnách, event. zmetky apod., event. nezpracované suroviny. V tomto závodě udělalo na mne dojem, že takto malý závod, tzn. Izolit v Jablonném nad Orlicí se postavil tímto způsobem k této problematice, tak velkoryse a svolal jednání zpracovatelů z celé republiky. Proč to učinil je jednoznačné, protože dosud ne zcela ekologickým způsobem likvidují tuto záležitost tak, že to spalují ve vlastním kotli na uhlí, tak jak jsme tu slyšeli o spalování, ale samozřejmě spalování v tomto kotli dokonalé není, a už byly připomínky tamějšího hygienika k tomuto způsobu likvidace a do budoucna končí i tato možnost, protože tento kotel, kterým dodávají energii pro celý závod, končí svou životnost a nevědí, jak dál. Celá porada, kde jsem zaujal stanovisko, kde se vyslovili všichni tito přítomní, jsem vyslovil stanovisko, že likvidace všech těchto hmot formou skládkování do budoucna je neperspektivní, že v místech, kde se tak dělo, jsou připomínky hygienika, protože tyto skládky časem stejně uvolňují formaldehyd, což je jeden z karcerogenů, který zamořuje životní prostředí a řekl jsem, že se domnívám, že nejvhodnějším způsobem je skutečně dokonalé spalování.

Z těchto důvodů bych se chtěl zeptat nepřítomného pana ministra, nebo event. pana ministra Moldána, jestli existuje celková koncepce likvidace odpadu u nás, centrálně, je-li nějaký časový harmonogram pro zavedení této centrální likvidace tohoto typu odpadu, to ztzn.děných nerizikových odpadů tohoto typu, které je možno bez zvláštních rizik spálit. A jestli tomu tak není, tak bych chtěl upozornit na fakt, že zvlášť u těchto malých podniků dojde ve velice krátké době, pokud nebudou samy schopny svými ekonomickými prostředky tyto problémy řešit formou hygienických a jiných zákazů, dojde k zastavení provozů se všemi ekonomickými dopady na celou naši společnost. Domnívám se, že je to otázka velice závažná a týká se nejen těchto malých podniků, ale stejná problematika se týká velkých podniků, to znamená třeba právě v našem okrese sídlícího VCHZ, kdy dopady z těchto ekologických následků činnosti těchto podniků mohou mít ve velice blízké době velmi závažné účinky ekonomické na tyto podniky a tím pádem na celou naši ekonomiku vůbec. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Doubravovi. Věřím, že místopředsedové vlády si zaznamenali dotazy, na ty pány ministry, kteří zde ve chvíli jeho vystoupení nebyli nebo nejsou. Hovořit bude poslanec Zicha, připraví se poslanec Hakl.

Poslanec Antonín Zicha: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, v březnu t.r. informovaly hromadné sdělovací prostředky o protestním pochodu několika tisíc občanů města Přerova k třem největším znečišťovatelům životního prostředí, nazvaném přerovský trojúhelník. Není žádným tajemstvím, že zejména zamoření ovzduší oxidem siřičitým nebo oxidu dusíků snese srovnání se situací na Ostravsku a v období ve ztížených klimatických podmínkách i se severními Čechami.

Protestní pochod byl svým způsobem vyvrcholením projevu krajní nespokojenosti obyvatel okresního města s velmi nepříznivým stavem životního prostředí. V minulosti se dařilo řešit pouze dílčí problémy. Volání po zásadním řešení nebylo nikdy vyslyšeno. Kvalitou svého ovzduší se město řadí do lokality s prostředím extrémně narušeným, zejména obsahem poletavého prachu, vysokými koncentracemi oxidu siřičitého, oxidu dusíku, dále pak přítomností škodlivin jako např. fluor, kadmium, zinek, prach a zápachem merkaptanu z výroby přerovských chemických závodů, výroby tepla v centrálním tepelném zdroji a taktéž nevyhovujícím řešením dopravní sítě ve městě. V roce 1989 dosáhly koncentrace oxidu siřičitého opět nejvyšších hodnot ze všech jedenácti sledovaných lokalit v Severomoravském kraji, s průměrným obsahem aerosolu v ovzduší a oxidu dusíku se Přerov řadí k nejvíce zasaženým lokalitám kraje. Všechny naměřené průměrné celoroční koncentrace jsou o mnoho vyšší než v roce 1988. K problému emisemi škodlivými vysoce zatíženého ovzduší přistupuje problém neúnosné zátěže obyvatel města a nejbližšího okolí z provozu vojenského letiště. Měření hlučnosti prováděná hygienickou službou i teoretická studie, zpracovaná Ústavem leteckého zdravotnictví Praha, jednoznačně prokázaly překročení nejvyšších přípustných maximálních i ekvivalentních hladin hlučnosti, jak ve venkovním prostoru, tak v obytných souborech.

V zasažené oblasti musela být z důvodů nadměrné hlučnosti omezena výstavba. Všechna dosud přijatá a částečně realizovaná opatření pro snížení negativního dopadu provozu letiště na životní prostředí nevedla ani k částečnému zlepšení situace. Proto je nutné provést plošné hlukové zaměření města a okolních obcí za účelem vyhlášení pásem hygienické ochrany z hlediska zatížení obyvatelstva nadměrným hlukem. Kritická situace je rovněž v čištění odpadních vod. Řadu let se odsouvá výstavba nové čističky odpadních vod, stávající čistička odpadních vod je již několik let kapacitně přetížena. Nemalým problémem z hlediska ochrany vod a ovzduší je provoz veterinárního a asanačního ústavu v Trní, v lokalitě Věrovany, okres Olomouc, který byl postaven protiprávně v rozporu s platnými právními předpisy a zásadami ochrany životního prostředí. Tato stavba je ve zkušebním provozu už od roku 1987 a svým provozem a nehygienickým systémem svozu surovin ohrožuje jakost a zdravotní nezávadnost podzemních a povrchových vod, čistotu ovzduší v okolních obcích a zdraví občanů, žijících jak v okrese Přerov, tak v okrese Olomouc. Vydatné zdroje podzemních vod, ležící v kvarteru Moravy, ve kterém je kafilérie umístěna jsou jedinečným a nenahraditelným přírodním bohatstvím, které je nutno respektovat a důsledně chránit. Proto všechno už řadu let usiluje okresní a městský národní výbor o zařazení města Přerova do tzv. postižených sídel, zatím bezvýsledně. V městě Hranice na Moravě je kvalita pitné vody závislá na kvalitě vody v Bečvě, ve které je opakovaně zjišťováno překračování stopových prvků - vanadu, stříbra, kyanidu, ropy či fenolu. Stav životního prostředí se spolu se současnou úrovní zdravotnictví negativně projevuje i ve zdravotním stavu obyvatelstva. Srovnávací studie a statistické šetření jednoznačně prokazují v přerovské oblasti zvýšený výskyt zhoubných národů, ischemické choroby srdeční, onemocnění dýchacích cest, komplikace v těhotenství a porody nezralých novorozeňat.

Z výše uvedených důvodů požadujeme neodkladné řešení následujících zásadních problémů a opatření: zařazení města Přerova do tzv. postižených sídel 5. třídy, návrh byl předložen vládě České republiky. Zařazení města Přerova do monitorovací sítě automatického emisního monitoringu. Vytvoření podmínek pro plošnou plynofikaci města Přerova, plynofikaci centrálního zdroje tepla. Zařazení výstavby čističky odpadních vod v Přerově se zahájením v roce 1993. Zásadní omezení provozu vojenského letiště v Přerově, zásadní řešení výrobního programu přerovských chemických závodů, zásadní řešení dopravního řešení ve městě Přerově, vč. obchvatu, zásadní řešení provozu kafilérie v Trní, Věrovanech až po jejich vymístění. Děkuji. /Potlesk./

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Zichovi, hovořit bude poslanec Hakl, připraví se poslanec Holomek.

Poslanec Rostislav Hakl: Pane předsedo, dámy a pánové, poslanci, ve svém vystoupení bych chtěl předložit vládě České republiky podnět pro práci ministerstva vnitra, na novém uspořádání národních výborů a orgánů státní správy v rámci České republiky, vycházející ze společného zasedání rad KNV Severomoravského a Jihomoravského kraje 23. dubna. 23. 4. rady severomoravského a jihomoravského KNV na společném jednání v Ostravě posoudily postup v prosazování záměrů radikálního posílení samostatné působnosti obcí a měst s právem na samosprávu a vlastní hospodářské podnikání. Naplnění jejich samostatnosti a samosprávného výkonu funkcí však musí umocňovat efektivní státoprávní uspořádání, umožňující rozhodování obcí v otázkách, týkajících se potřeb a zájmů obyvatel vyjma vybraných otázek, vyhrazených zákonem profesionálnímu státoprávnímu aparátu. Přivítaly konstruktivní charakter schůzky ČNR a vlády České republiky s představiteli obou KNV a ONV Opava a občanských iniciativ ze dne 13. 4.. t.r., která potvrdila zásadní shodu s připravenými návrhy obou krajů na vytvoření efektivní soustavy zemského zřízení ČSFR, která bude ctít historické hranice Moravy a Slezska a současně respektovat požadavky moderní samosprávy a fungování orgánů právního státu. Hlásí se k myšlence samosprávy Moravy a Slezska, jako integrujícímu prvku čs. federace. Rady KNV budou z tohoto jednání iniciativně vycházet v práci společné komise, kterou zřídily. Současně žádají vládu České republiky, aby pro zabezpečení legislativních a organizačních podmínek postupného přechodu na zemské zřízení ustavila komisi vlády České republiky, která by samostatně tyto otázky připravila k projednání v příslušných orgánech. Zvláště naléhavé je urychlené řešení těch problémů ekonomického zabezpečení samosprávy obcí a měst, které jsou v kompetenci federální vlády, a to alespoň v základních směrech do konce roku 1990. Tyto a další problémy ekonomické samostatnosti nelze řešit, jak předpokládá vláda České republiky ve svém usnesení 71 ze dne 7. 3. 90 až v roce 1993. Je nezbytné je projednat v rámci přípravy koncepčního a systémově pojatého zemského územně správního uspořádání a jeho ekonomické základny. Proto také požadují přehodnotit zmíněné vládní usnesení včetně rozhodnutí o ukončení činnosti KNV k 31. 12. 1990. Obě rady zastávají stanovisko, že nám známý stav prací na reformě národních výborů neodpovídá zamýšlenému termínu komunálních voleb v listopadu a doporučují odvodit jeho stanovení od schválení ústavy České republiky, která bude rozhodujícím krokem k demokracii, samosprávě obcí i novému územně správnímu uspořádání České republiky. Vítají záměr na přemístění některých centrálních orgánů a institucí do významných měst, zejména aglomeračních center Moravy a Slezska a podporují zřízení nových vysokých škol, vědeckých ústavů i znovuobnovení nakladatelství. Rady severomoravského a jihomoravského KNV se dohodly, aby se v měsíci květnu uskutečnilo další společné jednání. Na tomto jednání posoudí stav prací na reformě národních výborů, státoprávního uspořádání a výsledky práce společné komise. Děkuji.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci, já se jen zeptám pro jistotu, tento dotaz dávají rady, já jsem nepochopil, jestli je to dotaz poslance nebo rad KNV.

Poslanec Rostislav Hakl: Dávám to jako můj podnět, to znamená jako podnět poslance, s tím, že to bylo projednáno v radách.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji, slovo má poslanec Karel Holomek, připraví se poslanec Berenreiter.

Poslanec Karel Holomek: Pane předsedo, dámy a pánové poslanci, vážená vládo, dovolte, abych vyslovil jisté zamyšlení nad naší činností, které vyústí v interpelaci, směřující na ministra stavebnictví a podnět na ministra kultury. Cítím potřebu vyslovit velmi vážná varování ve věci, která mě velmi tíží a domnívám se, že i mnohé z vás. V souvislosti s horečnatou legislativní činností a tlakem, který je na nás poslance vyvíjen ze všech stran, nejsme už mnohdy schopni uvažovat nad možnými důsledky, které tato činnost přináší a možná nejsme ani ochotni zamýšlet se kriticky nad příštím vývojem. Vždyť kdo by si dovolil zpochybňovat jednoznačnost našeho revolučního vývoje. Každá revoluce si vyžaduje svou daň, jde o to, aby krutost nebo tíha této daně nepřekročila nezbytnou míru a nepřevážila nad pozitivy. Co mám konkrétně na mysli? Privatizace ve všech formách hospodářství přináší sebou i mnoho nepříznivého. Mimo jakoukoliv pochybnost je naprosto nezbytná, ale vyhovuje především lidem tvrdým, agresivním, nevybíravým v metodách a stylu práce. Lidé slušní, neprůbojní, kterými obvykle bývají lidé ducha, na tom mohou být špatně. Vznikne a už vznikla sociální nejistota. Ti, kteří nesou největší odpovědnost za tento stav a ještě včera se na všeobecné devastaci podíleli, teď volají - podívejte se, tohle jste chtěli? Za nás to nebylo. Jak obratně to dovede být zdůrazněno např. mezi řádky v Rudém právu, a to říkám s jistým řekl bych nadhledem, se přesvědčí ten, kdo tento deník čte. Každopádně redaktoři Rudého práva jsou profesionálové a mnozí jiní by se od nich mohli lecčemu přiučit, stejně jako od některých známých bývalých funkcionářů stranického života, např. pana Adamce, který je v tomto směru mistr. Ale k věci, extrémy nejsou v žádném případě dobré, doplatí na ně vždy obyčejní prostí lidé. Včera jsme byli na jedné straně, dnes se snažíme dostat na stranu úplně druhou. Snad si mohu dovolit říci tolik - naši otcové i mnozí z nás před lety uvěřili ideálům socialismu, který po válce vytvářel nové naděje. Socialismus za tu dobu zcela ztratil svoji tvář, nebo ji má tak zdeformovanou, že nikdo není schopen tento společenský fenomén minulosti definovat. Přece však jen vracet se úplně do období, kde jsme byli před padesáti lety je přinejmenším nerozumné, ne vše se má odhazovat, jako nepotřebná veteš. Život sám ukáže, zda extrémní privatizace, demonopolizace podporovaná současně přijímanými zákony se ujme života i ve výrobní sféře, v průmyslu i zemědělství. Na praktickou realizaci to v některých oblastech zatím nevypadá. Ale tlak, vyplývající ze zákonů, tu je. Je také nanejvýš zřejmé, že federální vláda k tomu dala jasný pokyn, který ministerstva, ať už federální či národní realizují různým způsobem, jak dalece šťastným či nešťastným ukáže čas, jediné kritérium pravdy. Myslím, že při posuzování každého zákona i při všech našich konkrétních činech by měly být zvažovány i společenské dopady těchto změny. V tom spatřuji pravou úlohu poslance, úlohu nesmírně odpovědnou. A nejsem si jist, že právě nyní ji se ctí plníme. K tomu několik příkladů z různých oblastí, z nichž současně vyplývají i příslušné interpelace a podněty, jak jsem hovořil. První je interpelace k ministru stavebnictví, která se týká velmi závažné záležitosti - úpravny rud v Krivém Rogu, ale i jiných staveb v Sovětském svazu, kde přímým dodavatelem úpravny rud je jeden z našich závodů Průmyslových staveb Brno, bývalých, které se nyní ruší, nebo se rozpadají na samostatné podniky. Tento závod se zahraniční účast se dnem 1. 6. 90 stává samostatným podnikem. Díky zločinné činnosti a neváhám tohoto výrazu použít, bývalého ředitele podniku, ještě včerejšího náměstka ministra stavebnictví, a díky stejně obdobná činnosti bývalého ředitele závodu Záruby, naprostého diletanta pod stranickou ochranou, došlo ke stavu, že dnes je na kontě tohoto závodu 70 miliónů ztrát, vzniklých přefakturací, neoprávněnými fakturami apod. Konstatuji, že tento závod během své krátké samostatné existence zkrachuje. V tomto ohledu může být vše v pořádku, protože nerentabilní podniky musí zmizet. Situace je ovšem zhoršena tím, že v důsledku devalvace rublu je vše dražší, např. strava, kterou budou zaměstnanci dostávat od rovněž nově vzniklého stravovacího závodu, bude třikrát dražší. Diety se tím zcvrknou na nelákavé minimum a zaměstnanci, co si budeme líčit, z nichž jsou převážné míře zlatokopové, opouštějí nyní vyčerpanou a nelákavou stavbu. Od 1. 1. 91 dokonce nebudou ruble ani směnovány za tuzexové koruny. Otázka zní - kdo splní naše smluvní závazky po úpadku tohoto závodu ? Podpora ministerstva stavebnictví, která byla v tomto okamžiku podepřena na základě jednání ministra Šnejdara u našeho podniku, by mohla zcela výjimečně v takových případech ušetřit větší ztráty, které jistě nastanou a nastaly by aktivizací nového dodavatele. Tím jsem velmi zkráceně a schematicky vyjádřil dění, které bylo i předmětem návštěvy ministra stavebnictví ing. Motyčky na stavbách v Sovětském svazu, Karačaganak, Uralský plynárenský komplex, Berinská úpravna rud - diskusí a jistých příslibů, odpovědí ministra Klause k dietám, odpovědi velice povrchní a nedostačující, protože odmítal brát v úvahu reálnou situaci, stanoviskem ministerstva stavebnictví, které rovněž nic neřeší a stanoviskem odborového svazu pracovníků ve stavebnictví.

K tomu jen několik slov. Ministerstvo stavebnictví, jako řešení předkládá, že strava by neměla být povinná, doporučuje diferenciaci diet po devalvaci, pro informaci na 12,2 u dělníků, 14,3 u techniků a na 15 rublů u vedoucích pracovníků. Návrh na převod části diet na konvertibilní měnu - což je naprosto nereálná představa a zvýšenou úhradu mezd už teď ve výši 5700 až 7000 korun, na které v nejbližší době tento samostatný závod vůbec nebude mít, natož aby měl na jejich zvýšení. Ministr financí Klaus k dietám sdělil, že diety slouží pouze k úhradě vyšších nákladů spojených s pobytem těchto zaměstnanců v cizině, což je samozřejmě pravda, všichni to dobře víme, nicméně výše diet byla podstatnou podmínkou sjednávání smluv s jednotlivými zaměstnanci v době, kdy se ještě nepřešlo na samofinancování. Nyní by bylo nutno zpracovat smlouvy nové, ale jaké? Z uvedeného rozboru pro který chci vyvolat interpelaci na ministra stavebnictví, zahrnující stabilizaci dodavatelů ve dvou směrech, za prvé případné finanční podpory a na druhé v personálních otázkách v souvislosti s únosnými podmínkami pro zaměstnance na jedné straně a neúnosný pro tento stát na straně druhé.

Další můj podnět směřoval do oblasti národních výborů a týkal se ministra vnitra, od tohoto podnětu ustupuji, budu ho prosazovat přes výbor pro národní výbory a event. přímým jednáním s panem ministrem, abych svůj příspěvek zestručnil. Od čeho však nehodlám ustoupit, je podnět, směřující k ministru kultury. Já bych se rád v tomto podnětu postavil na stranu poslankyně Pochové, s níž sdílím její obavu o soud kultury a rád bych se v této souvislosti zmínil nejprve o jedné takové otázce, a to o náčrtu koncepce ekonomického legislativního a institucionálního zabezpečení činnosti sbírko tvorných galérií v České republice. Nově vzniklá rada státních galérií, která nebyla zatím ministerstvem kultury zaznamenána jako legální orgán, zaujímá toto stanovisko ze svého zasedání 18. 4. 90, a to umělecké sbírky galérií jsou součástí kulturního bohatství národa a musí být postaveno na působení tržních vztahů a z toho vyplývajících rizik.

Nemusím říkat podrobnosti, jaká tato rizika by mohla být. Nelze souhlasit s tím, aby disponování s tímto národním bohatstvím bylo ponecháno na libovůli decentralizovaných regionů, po zrušení KNV, které budou zřizovatelem jednotlivých galérií. V předložené koncepci ministerstva kultury České republiky, jakožto vrcholného orgánu státní správy na tomto úseku lze usoudit, že jde o přímé ohrožení nedělitelného fondu hmotné kultury.

Galerie mají být financovány takto:

• odvody z tržeb
• příjmy z výstav a kulturních pořadů
• nadačními prostředky
• subvencemi sponzora
• účelově vázanými prostředky ze státního rozpočtu, což znamená na konkrétní akce, jako je bienále apod.
• prostředky na stavební a rekonstrukční činnost galerií.

To vše nezabezpečí ani 25 % činnosti galerie a těžko bude asi možno očekávat od ONV či MěNV za dané situace podporu.

To se týká zejména Městské galerie v Brně, druhé nejvýznamnější a sbírkově nejbohatší galerie v ČSFR, galerie ve Slovenské republice jsou podstatně menší. Tím se tato brněnská galerie dostává na úroveň galerie regionální. Proto je nezbytné, aby zřizovatelem této galerie bylo přímo ministerstvo kultury ČR.

Mimochodem Rada státních galerií České republiky nebyla, jak jsem v úvodu řekl, ministerstvem kultury ČR přijata, zatím co slovenský obdobný orgán, který jde mnohem dále, co se týče samostatnosti vůči ministerstvu kultury Slovenské republiky, přijat byl.

Žádám také, aby ministerstvo kultury České republiky znovu zvážilo stanovy této nové, reprezentativní organizace galerií a její postavení vůči tomuto ministerstvu. Děkuji Vám. /Potlesk./