Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji, pane poslanče. S ohledem na to. že
toto memorandum zpracovávali zástupci všech
politických klubů i bezpartijních, doporučuji,
abychom nechali hlasovat bez rozpravy. Je proti tomu nějaká
námitka? Poslanec Rázl.
Poslanec Stanislav Rázl: Skupina, která byla
určena, navrhla text. který tady byl přečten,
většinou. Já jsem souhlasil s celým
návrhem, včetně "nepoužívejte
při konfliktu násilí ani hrozby násilí,
ale využijte legislativních prostředků".
Dále "vyhněte se jakémukoli ozbrojenému
střetnutí v Litvě". Další
větu - to znamená výzva jenom na sovětské
představitele - jsem do tohoto textu nedoporučoval.
Děkuji.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Dobře, pane poslanče, dáváte to jako
svůj protinávrh nebo to jenom konstatujete?
Poslanec Stanislav Rázl: Jako protinávrh.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Doporučil jsem, abychom hlasovali o návrhu bez rozpravy.
Je zde protinávrh pana poslance Rázla. Nechám
hlasovat, kdo je pro přijetí memoranda v pozměněném
textu, jak jej přednesl v protinávrhu poslanec Rázl,
nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji. Budeme sčítat
hlasy a proto znovu opakuji - kdo je pro text, jak jej navrhl
poslanec Rázl? (Hlasuje se.) Sedmdesát čtyři
- to není většina, nemusíme hlasovat
dále. (Ohlas v sále.)
Kdo se zdržel hlasování?
Kdo je proti? Jeden se zdržel hlasování, zbytek
proti. Děkuji.
Takže budeme hlasovat o původním návrhu
většiny skupiny, která ho zpracovávala.
Kdo je pro text, tak jak jej přečetl poslanec Lom,
nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Nechám sčítat
hlasy proti a kdo se zdržel. Děkuji.
Kdo je proti? (Hlasuje se.) Čtyřicet tři.
Zdržel se hlasování? (Hlasuje se.) Třicet
čtyři. Děkuji.
Konstatuji, že návrh byl přijat počtem
hlasů 118. Děkuji vám. Prosím Kancelář,
aby zajistila doručení do Kanceláře
Federálního shromáždění.
Přerušíme nyní jednání
do 14.30 hodin. Přeji vám všem dobrou chuť.
Místopředseda ČNR Miroslav Šlouf:
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, budeme pokračovat v odpoledním jednání.
Slovo má poslanec Anděl a připraví
se poslankyně Dondová.
Poslanec Václav Anděl: Vážený
pane předsedo České národní
rady, vážené poslankyně a poslanci ČNR,
vážená vládo ČR, chci plně
podpořit společného zpravodaje poslance Hrabaně
i některé další poslance, kteří
zde již hovořili, například v tom, že
s návrhem státního rozpočtu naší
České republiky tak, jak byl i tentokrát
zpracován, nemůžeme být zcela spokojeni,
například proto, že značné prostředky
vyprodukované v České republice mají
být opět odčerpány. Podle propočtu
federálního ministerstva financí má
dojít k přesunu asi 10 mld Kčs z těchto
prostředků i letos do rozpočtu Slovenské
republiky.
To způsobilo mimo jiné, že budou dále
zastarávat výrobní fondy, bytový fond
a další nevýrobní fondy v naší
republice. Naše vláda bude tak muset řešit
více problémů než by jinak musela.
Státní rozpočet na rok 1990, zvláště
celkový objem jeho příjmů a výdajů,
již zřejmě nelze podstatněji změnit.
Je však třeba, aby pokračovaly práce
na nových rozpočtových pravidlech a tato
pravidla byla České národní radě
co nejdříve předložena k projednání.
To nám dnes pan ministr Nikodým přislíbil.
Musíme trvat na našem požadavku, aby rozpočet
na rok 1991 byl již tvořen zcela jinak. Finanční
zdroje by měly být použity tam, kde vznikají.
Z prostředků naší republiky bychom měli
přispívat pouze na chod federace, a to jenom v rozsahu
nezbytně nutném. K úspoře určité
časti prostředků by mělo dojít
zrušením některých federálních
ministerstev, jejichž existence se jeví z pohledu
ekonomické samostatnosti obou národních republik
jako neopodstatněná.
S rozpočtem České republiky na rok 1990 nám
asi tedy nezbývá než v zásadě
souhlasit. Je dobré, že má protiinflační
charakter. Na naší vládě, ale i na nás
všech nyní je, abychom plánované příjmy
rozpočtu naplnili a omezené prostředky co
nejúčelněji a nejefektivněji využili.
Přitom naplnění plánovaných
příjmů státního rozpočtu
republiky například v případě
ministerstva průmyslu ČR vůbec jednoduché
nebude.
V televizi a v rozhlase slýchávám dost často
vyjádření některých představitelů,
především členů naší
federální vlády, že nikdo - žádný
podnik - nemůže počítat ani s jednou
korunou ze státního rozpočtu navíc.
Tento názor se zdá na první pohled zcela
správný, ale já myslím, že by
to tak bylo pro vládu příliš jednoduché
a v některých konkrétních případech
i nezodpovědné. Některé podniky v
působnosti federální i české
vlády se ne vlastní vinou, ale vinou dřívějšího
direktivního plánování a dalších
objektivních příčin dostaly do situace,
kterou nemohou nyní za nynějších nových
podmínek svými silami a finančními
prostředky samy vyřešit. Jejich další
existence je však v celospolečenském zájmu
a dotýká se značného počtu
našich spoluobčanů. Proto by i centrum mělo
usilovně hledat cesty, jak jim v tomto přechodném
období pomoci překonat jejich těžké
dědictví z roku 1989 i z let předchozích.
Mám na mysli v případě České
republiky konkrétně například dokončení
obnovy přípravy směsí v závodě
MITAS Praha a zajištění financování
dnes mimořádně potřebné modernizace
polygrafického průmyslu.
Velice vážná je také situace jedenácti
významných státních podniků
ministerstva výstavby a stavebnictví České
republiky. Tyto stavební podniky vykázaly k 31.
prosinci 1989 překročení použití
hospodářského výsledku téměř
za 1 mld Kčs. V nových podmínkách
nejsou naprosto schopny vlastními opatřeními
tento dluh vyrovnat.
Bez finanční pomoci z úrovně centra
těmto stavebním podnikům by došlo v
letošním roce k jejich finanční destabilizaci.
Bylo by proto nutné asi uvažovat o jejich likvidaci,
aby se zabránilo dalšímu narůstání
ztrát. To však nepovažuji za možné,
protože tyto státní podniky představují
celých 20 % hodnoty základní stavební
výroby resortu a v současné době mají
rozestavěno 450 staveb, na kterých je třeba
dokončit stavební práce a dodávky
za 14,5 mld Kčs.
Po projednání výše citovaných
problémů v našem výboru České
národní rady pro průmysl a stavebnictví
však chci věřit, že společným
úsilím ministra průmyslu České
republiky, ministra výstavby a stavebnictví České
republiky, ministra financí, cen a mezd České
republiky a dalších zainteresovaných orgánů
vlády České republiky se při zřejmě
diferencovaném přístupu k jednotlivým
podnikům najdou účinné způsoby,
jak tyto velmi vážné problémy uspokojivě
vyřešit.
Na závěr chci učinit ještě dvě
drobné poznámky a položit jednu otázku
ministru financí.
K vystoupení pana poslance Kříže. Plně
podporuji jeho názor, že meliorace znamenaly - a chci
potvrdit, že stále ještě často
znamenají - devastaci přírody, a chtěl
bych požádat ministra zemědělství
a výživy, aby tomu do budoucna zamezil.
K vystoupení pana místopředsedy vlády
Vlasáka. Do budoucna budeme jistě potřebovat
silnou vládu České republiky, ale navíc
budeme potřebovat tak, jak o tom mluvil poslanec Adam,
i velmi silný, odborně fundovaný zastupitelský
sbor - českou národní radu, tvořenou
profesionálními poslanci.
Úplně na závěr chci položit panu
ministrovi financí, cen a mezd České republiky
otázku. Chci se zeptat, jaký podíl připadá
na účelovou dotaci pro národní výbor
hlavního města Prahy, činící
přes 7 mld Kčs z federálního rozpočtu
ČSR. Myslím, že tento podíl je nulový
a jsem přesvědčen, že v případě
hlavního města federace by tomu tak být nemělo.
Pak by asi Praha neměla tolik problémů, včetně
problémů ve financování výstavby
metra. Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Miroslav Šlouf:
Děkuji panu poslanci Andělovi. Prosím poslankyni
Alenu Dondovou. Připraví se poslankyně Šenkova.
Poslankyně Alena Dondová: Pane předsedo,
vážené poslankyně a poslanci, dnes po
čtvrtletním provizoriu projednáváme
rozpočet na letošní rok. Na nové přístupy
k rozpočtu byly tedy dány tři měsíce.
Je proto pochopitelné, že spolu s návazností
na dosavadní stav a vývoj je tento návrh
poznamenán i nedostatkem času na jeho přípravu.
Ve výboru pro zemědělství a výživu
jsme především hovořili o potřebě
zpracovat nový rozpočtový projekt. Ten, podle
kterého se dnes sestavuje rozpočet federace i republik,
jsme již při jeho loňském projednávání
kritizovali a žádali změny. Ani tenkrát
ovšem naše názory nebyly vzaty v úvahu.
Šlo nám tehdy o posílení finanční
samostatnosti republik i národních výborů.
Podle dosavadního projektu hlavní příjmy
jdou do rozpočtu federace a pak jsou přidělovány
do rozpočtů republik.
V úterý byl schválen rozpočet federace
a naší republice bylo přiřčeno
z tohoto rozpočtu 34 mld Kčs. Z toho 1 mld není
účelově vázána či určena.
Již to je první záležitost hodná
pozornosti. Dřív totiž byly účelově
vázány dvě třetiny a třetina
neúčelových finančních prostředků.
Myslím, že tyto věci bude nutné při
přípravě na další rok lépe
promyslet.
Další věc se týká národních
výborů. Zde místo dotace ze státního
rozpočtu dostávají národní
výbory daň ze mzdy. Ale kdo je dostává?
Krajské národní výbory, které
je opět přidělují nižším
stupňům národních výborů.
Změnil se tedy o jeden stupeň rozdělovací
mechanismus.
Proto i zde bude nutné pro nastolení samofinancování
věci promyslet úplně nově. Navíc
i proto, že se předpokládá zrušení
krajských národních výborů.
Daňové otázky občany velmi zajímají,
vždyť na tom závisí možnosti rozvoje
vesnic, měst i okresů. Snad by bylo účelné
se k tomu vyjádřit. Jen nevím, koho o to
požádat, zda ministra financí či předsedu
České plánovací komise.
Další problém, o kterém chci hovořit,
je zemědělství a potravinářský
průmysl. Zde již také Federální
shromáždění rozhodlo o zásadách
a částkách. Mám na mysli snižování
dotací s cílem zpevnit a zvýšit náročnost
na snížení nákladů výroby.
Tak, jak jsme o tom opět hovořili v zemědělském
výboru, je zde asi určité nepochopení
věci.
Podle zásady, že se snižují dotace. se
krátí všechny částky, které
se takto nazývají. Vyvstává otázka
jejich obsahu. Chci hovořit jen o zemědělství
a potravinářském průmyslu. Mnohé
se o tom již hovořilo na jednání Federálního
shromáždění. Nechci proto opakovat,
co říkali poslanci a ministři a také
dnes společný zpravodaj poslanec Hrabaň.
Domnívám se však, že jedna věc
tam nezazněla, a proto bych ji chtěla připomenout.
Podle poznatků členů výboru se celá
suma dotací skládá z části,
která měla za cíl udržet deformované
ceny potravin a z toho některé na nepřiměřeně
nízké úrovni. To je známé,
a proto si myslím. že to není nutné
rozebírat. Byla to záporná daň do
potravinářského průmyslu a některé
dotace do zemědělství. Tyto prostředky
bylo nutné získat ze zvětšujícího
se rozpětí mezi výrobní cenou a maloobchodní
cenou a v některých případech i velkoobchodní
cenou některých průmyslových výrobků,
ale i tabáku, lihovin atd. Vyvstává proto
otázka, když se snižují dotace, proč
se nesnižuje i rozpětí. Vždyť i to
má vliv na náklady. Ale vezměme pro letošní
rok rozpočet jako fakt, že dotace se nesnížily
tak, aby bylo možné snižovat uvedená rozpětí.
Do budoucna by se to ovšem mělo vzít v úvahu.
Další část "dotací"
však patří vlastně do cen a nebyla zde
zapracována proto, aby nebyl vyvoláván tlak
na zvýšení cen surovin pro potravinářský
průmysl a na velkoobchodní ceny pro obchod a tím
také na maloobchodní ceny potravin. A tak zde postupem
času vznikl nepřehledný pohyb financí.
Není proto jasné, jak se reaguje na náklady
v zemědělství, potravinářském
průmyslu i obchodě a samozřejmě také
jaké mají tyto jednotlivé články
"potravinářského řetězce"
- jak se tomu říkalo - finanční podíl.
Stejné složitosti vznikaly s dodavateli. Dnes například
Benzina, Agrozet, Zemědělské strojírenství
a další organizace nepotvrzují objednávky
a podle daných předpisů si mohou účtovat
pohotovostní přirážku za rychlou dodávku.
U náhradních dílů to příkladně
činí až 17 % k jejich ceně. Neměl
by se tento předpis zrušit?
Je-li základním mottem současně projednávaného
rozpočtu snižování nákladů,
jak vykonávat tlak na tyto věci tam, kde nejsou
dotace či subvence?
Federální shromáždění
rozpočet federace schválilo. Proto my již asi
mnoho nezměníme. Ale myslím, že by se
to mělo vzít v úvahu pro příští
rok, případně využít rezerv rozpočtu,
budou-li.
Ještě jeden příklad pro určité
osvětlení. Pokud se podíváte do družstev,
která dostávají dotace, tak jak jsme to probírali
v zemědělském výboru, na daních
odvádějí dvakrát tolik, mimo příspěvek
na sociálním zabezpečení.
Poslední věc, ke které bych se chtěla
vyjádřit, je prostor pro možnost zvyšování
výnosů zemědělských plodin.
Chtěla bych připomenout jen jednu z těchto
věcí. Dost se argumentuje s tím, že
v důsledku přihnojování dusíkem
jsou dusičnany ve vodách i zemědělských
produktech. Bylo spočítáno, že dusík
v hnojivech, kdyby celé jeho množství zůstalo
ve vodě, která v deštích spadne na naše
území, činilo by to maximálně
8-10 mg na 1 litr. Ale tento dusík se spotřebovává
z 90 %. To znamená, že ho může zůstat
na 1 litr snad do 1 mg. V ovzduší však máme
dvakrát tolik oxidů dusíku, jejichž
chemismus z větší části nedovoluje,
aby byl přijímán rostlinami. A právě
tento dusík z ovzduší je ten, který
je ve vodě, který dýcháme a který
padá na vrub zemědělských závodů.
Jsou zde i další vazby, ale nechci prodlužovat
diskusi. měla jsem v úmyslu upozornit, aby se nad
tím někdo zamyslel.
Snad tolik, kolegyně a kolegové poslanci, k předloženému
rozpočtu. Na závěr jej doporučuji
schválit s tím, co jsem uvedla. Děkuji za
pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Miroslav Šlouf:
Děkuji paní poslankyni. Hovoří Jaroslava
Šenková, připraví se poslanec Rota.
Poslankyně Jaroslava Šenková: Vážený
pane předsedo, paní a páni poslanci. současnou
etapu bych charakterizovala jako přehodnocování
dosavadních hodnot a přístupů.
Za tři měsíce od rozpočtového
provizoria schváleného v prosinci minulého
roku však neuplynulo tolik času, abychom mohli úplně
nově přistoupit k projednání a schvalování
rozpočtu na letošní rok. Chtěla jsem
si srovnat posun za toto období, ale je to v podstatě
málo srovnatelné. Navíc i proto, že
se oddělilo vodní hospodářství
od resortu a že padlo v kalamitě tolik dřeva,
že to dělá asi dvě třetiny roční
těžby. To znamená, že ke zplodinám
z ovzduší dopadajícím na lesní
porosty bude třeba co nejdřív zlikvidovat
i kalamitu.
Všechny tyto věci mají samozřejmě
vliv i na přirůstky dřevní hmoty a
na pěstební činnost. Značně
zesílí názory na snižování
těžby dřeva. Na Federálním shromáždění
jeden z poslanců řekl, že nejlepší
ozdravení lesů se má dělat sekerou.
Myslím, že i tento názor by se měl vzít
v úvahu. ale samozřejmě podle místních
podmínek.
Uvedené problémy i požadavky na dřevní
hmotu, kde vlastně přetrvává bilanční
přidělování, signalizují, že
asi něco není v pořádku. Zdá
se totiž, že dřevo je velmi vhodné pro
různé spotřebitele v tuzemsku i pro vývoz.
Přitom se stále různí názory,
v jaké formě je výhodné je vyvážet.
Zda jako kulatinu či řezivo nebo jako jednoduché
či složitější výrobky, ev.
chemicky zpracované ve formě buničiny. Možná,
že tyto záležitosti by bylo vhodné řešit
jeho cenou, ale ne tak, aby to vyvolalo inflační
tlaky, ale aby to bylo dostatečným impulsem pro
hospodárnější využívání
dřevní hmoty.
Chtěla bych v souvislosti s lesním hospodářstvím
doporučit vládě, aby pozitivně posoudila
návrhy ministra na řešení dopadů
kalamity. Dnes totiž jsou lesní podniky samostatné.
Kalamita mezi nimi není rovnoměrně rozdělena.
Proto tedy bude nutno řešit i vztahy mezi jednotlivými
podniky. Navíc jsou zde i tendence zajet si vydělat
do sousedních zemí. U to je třeba vzít
v úvahu.
Při projednávání ve výboru
jsme narazili na problém investic v dřevařském
i potravinářském průmyslu. Řada
závodů zde vyžaduje modernizaci ev. novou výstavbu.
Nechci to vypočítávat, ale jedním
ze známých problémů je Štětí,
zařízení na výrobu novinového
papíru. V potravinářském průmyslu
je také celá řada rozestavěných
staveb. Nemyslím, že by bylo třeba požadovat
a vyvíjet tlak na státní rozpočet.
Ani by to z hlediska záměru postupně přecházet
na tržní hospodářství a samostatnost
podniků nebylo správné. Znamenalo by to vracet
se zpět a udržovat nezdravé vazby mezi podnikem
a rozpočtem. Domnívám se však, že
by bylo třeba najít cesty k financování
těchto investic. Vím, že některé
možnosti jsou dány novými nebo připravovanými
zákony. Měly by se však co nejdříve
projednat a schválit.
Mám za to, že mimo hospodárnost by měl
rozpočet napomoci i vytvářet podmínky
pro modernizaci našeho průmyslu. Dnes totiž ještě
podniky nemají potřebné fondy a finanční
prostředky. Ty se budou postupně teprve tvořit.
Podle dosud platného rozpočtového projektu
bych doporučovala zvážit podle možností
podporu úvěrové politice zmíněným
směrem. Nemám přitom na mysli nenávratně
půjčky. To si myslím, že v tomto zákoně
není příliš šťastné
řešení. Dala bych proto ke zvážení
využít vyčleněné finanční
prostředky pro podporu návratných úvěrů
pro uvedené investiční činnosti.
Na závěr bych se chtěla ještě
zmínit o jednom problému. V ovzduší
je mnoho různých látek. Polétavé
prachové částice, oxidy síry, dusíky,
ale i dalších prvků, složitější
organické sloučeniny, ale i těžké
kovy, včetně olova, kadmia atd. Všichni víme,
jak to škodlivě působí na lesy, zemědělskou
půdu a na vodu, že se to dostává i do
potravin a že tyto věci vdechujeme. Dřív
se říkalo, že na odsiřování
atd. není dost prostředků a obdobně
na řešení dalších problémů.
Hovoří se tedy jen o penězích. Málo
se však bere v úvahu, že nejsou výrobní
kapacity na výrobu zařízení pro čištění
kouřových plynů i z menších zdrojů.
Tato zařízení dělalo Milevsko a Královopolské
strojírny. Domnívám se, že státní
rozpočet by měl pamatovat na podporu rozvoje výroby
těchto zařízení. Vždyť se
to týká každého z nás, zejména
v České republice. Myslím, že by neměl
být problém v tom, že jde o podniky - jak se
říká - řízené federálně.
Snad, kolegyně a kolegové poslanci, tolik k návrhu
rozpočtu naší republiky, i když jsem se
dotkla jen některých výrobních záležitostí.
Na závěr doporučuji schválit navržený
státní rozpočet s tím, aby případné
dané i získané možnosti byly využity
v uvedených směrech. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)