Česká národní rada 1986 – 1990

Naposled se ptám, z čeho se zaplatí částka ve výši 1 mld 519 mil., jestli by to nešlo nějakým jiným způsobem než dotací, obligacemi atd., to nevím a z čeho se zaplatí částka za minimální škody ve výši 100 mil. Kčs. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Struskovi za přednesený diskusní příspěvek. Podněty si vláda jistě zaznamenala. Nyní vyhlásíme 20minutovou přestávku. Po ní vystoupí poslanec Šlouf. Ústavně právní výbor se sejde během přestávky v místnosti č. 56.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Vážené poslankyně, vážení poslanci, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Ústavně právní výbor ještě jedná, ale my budeme pokračovat v rozpravě i bez poslanců, členů ústavně právního výboru, kteří se dostaví během chvilky.

Napravím teď to, co jsem měl udělat na začátku rozpravy a sdělím i jména přihlášených poslanců do diskuse - jak víte, sdělil jsem pouze, kolik je přihlášených. Nyní tedy uvedu jména i pořadí diskutujících.

Jako první teď po přestávce vystoupí místopředseda Šlouf, připraví se posl. Adam, dále je přihlášen posl. Ladislav, posl. Kasal, posl. Krubl, posl. Chrobák, posl. Krejčíř, posl. Sobotová, posl. Spousta, posl. Anděl, posl. Kordiak, posl. Dondová, posl. Šenková, posl. Rota a posl. Přibyl. - To jsou všechny poslankyně a poslanci dosud přihlášení do rozpravy, vystupovat budou v pořadí, které jsem četl.

Slovo má tedy místopředseda České národní rady Šlouf a připraví se poslanec Adam.

I. místopředseda ČNR Miroslav Šlouf: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi několik poznámek, na kterých jsme se sjednotili v našem poslaneckém klubu.

Své vystoupení k návrhu státního rozpočtu začínám vyslovením souhlasu, koneckonců prošel všemi výbory. I když by samozřejmě mohla být k některým otázkám diskuse nebo by mohly být vysloveny další požadavky na zdroje.

Jsem ale přesvědčen, že nikdo - tedy ani náš klub poslanců - nemůže na vládě chtít, aby udělala více, než je z časových a dalších limitujících možností schopna vyřešit.

Můj souhlas se opírá především o splnění - resp. evidentní snahu o splnění - hlavního kritéria, jak tady dnes již několikrát zaznělo, a tím je protiinflační charakter navrhovaného rozpočtu, jehož těžiště je v oblasti snížení dotací z rozpočtu jednotlivým hospodářským organizacím, dále v úsporné úvěrové politice banky, omezení investic atd.

Na druhé straně přebytkový rozpočet umožnily úspory zřejmě zvláště v oblasti federálního rozpočtu - a conto armáda. To zajišťuje růst prostředků pro zdravotnictví a školství, což považuji za velmi pozitivní.

To, že vláda České republiky nevidí protiinflační opatření převážně jen v restrikci mezd, je nutno vyzdvihnout, i když dodržení regulace mezd podle pravidel považuji za podmínku k udržení dnešní rovnováhy na vnitřním trhu.

Nicméně vedle těchto silných stránek jsou i slabší místa, či - chcete-li určitá riziková místa. Mám za to, že jim v budoucnosti musí být věnována pozornost.

Tedy zaprvé - nebude možné, abychom při uvolnění bezvízového styku, jak se to stalo např. s Rakouskem, a současné devalvaci koruny registrovali ztráty bez ráznějších opatření. Řada našich občanů, našich voličů, si myslí "to má být náš dar za vstup do Evropy"? - Takové další kroky si - podle mého názoru - dovolit nemůžeme. Pro další období bude jistě třeba více rozvahy při takovýchto zásadních krocích. Nehledě. na to, že se stejně tyto akce promítnou jako jeden z aspektů růstu cen, třeba to bude až za nějaký čas.

Za druhé - znepokojuje mě, že vývoj v tvorbě zdrojů státního rozpočtu, který by se měl projevit v příjmech, není v měsících lednu a únoru plněn podle předpokladů. Míru neplnění jsme ale dodnes přesně neznali, až dnes pan Vlasák uvedl některá čísla.

Zde vidím největší nebezpečí pro dosažení cílů, které si hospodářská politika vlády na letošní rok vytyčila.

Z tohoto hlediska vítáme dohodu, jak zde byla prezentována, mezi ministerstvem financí a výborem pro plán a rozpočet, podle níž v květnu bude ministerstvem financí předložena komplexní finančně-ekonomická rozvaha o tvorbě zdrojů, jejich užití, včetně návrhů, jak dále pokračovat.

Také bych si v tomto místě dovolil obrátit se na vládu České republiky s následující věcí.

Do její kompetence jako republikové vlády patří průmysl, zemědělství a další aktivity. Ale tady půjde - a možná zejména - i o federální sféru vlivu. Jistě, že bude docházet k určitým přerozdělením, ale dnes zatím jde o federální sféru vlivu. A tu jde o to, aby resorty, zakladatelé státních podniků a proto jsem hovořil o té federální sféře - se nezříkali odpovědnosti za fungování ekonomiky a nesváděli nedostatečnou svědomitost o tvorbu zdrojů jen na nové ekonomické podmínky, nové vztahy mezi podniky a centrem, na vrub prováděných reforem.

Resorty, tedy i federální, se musí starat, a to velmi intenzívně a zejména v tomto přechodném období, i o tyto věci. A vláda samozřejmě potom nese odpovědnost za to, jak národní hospodářství funguje.

Ekonomika - a tedy i řízení hospodářských procesů - je ve společné kompetenci národních republik a federace. Je tedy nutná podstatně větší součinnost na každé úrovni, a samozřejmě i odpovědnost. A proto víme, že to vláda nemá jednoduché, staré už neplatí a nové ještě není uvedeno do života.

Také samozřejmě víme, že k tomu ke všemu ještě přistupují komplikace v oblasti mezinárodní směny, s Polskem, Sovětským svazem, Maďarskem, NDR a dalšími.

Je samozřejmé, že postup při řešení problémů naší ekonomiky povede k řadě konfliktů - s tím se počítalo a počítá. Jistě, že nejde o samotné konflikty - konflikty přece nemohou být programem. Jde o to, abychom věděli a znali, jakými cestami řídit přechod z direktivně administrativního systému do tržní ekonomiky. Jde o to, aby se celé spektrum konfliktů zjednodušeně nepřesunulo a nezúžilo na konflikt mezi vlastníky továrny, resp. správci, a dělníky nebo zaměstnanci apod. To přece není a ani nemůže být to nejlepší řešení.

Měl by být vypracován konsens i na tyto vztahy. Mělo by být hledáno a nacházeno východisko vzájemně přijatelné.

Bylo by dobré - a doporučuji -, aby koncem dubna vláda České republiky seznámila Českou národní radu s dalším postupem tak, jak o tom konec konců hovořil i první místopředseda vlády. Nakonec byl takový pokus i ve Federálním shromáždění jednotliví ministři říkali své představy. Nezdál se mi tento způsob šťastným - lepší by byl, myslím si, názor vlád, a to jak federální, tak české a přirozeně i slovenské.

V této souvislosti je myslím třeba ještě jednou konstatovat, že doporučujeme schválit rozpočet, ale musím dodat, že o celkové hospodářské politice, kterou chce vláda dělat v souladu s vládou federální, víme velice málo. Hovořil o tom pan Vlasák, nechci o tom dál mluvit. Zatím jsme o tom věděli jen ze sdělovacích prostředků a od jednotlivých ministrů federální vlády. Nechci být netrpělivý, nechci ani, aby to vyznělo jako kritika. To, co stačilo formálně dříve, bylo věcně špatné. Není to přijatelné při přechodu na tržní mechanismus, i když to nebude jistě jednoduché. Jsem ostatně přesvědčen, že to vláda v příštím období řešit bude.

Na závěr poznámku ke vztahům rozpočtu federace, České republiky, Slovenské republiky. Předsednictvo ČNR přijalo rozhodnutí, usnesení k přístupu vlády České republiky ke vztahu k rozpočtu na jednotlivých úrovních. Výsledek byl ten, že pro rok 1990 je vylepšení sice více než jedna miliarda - tedy více než jedna miliarda nebude z Čech přerozdělena. Větší objem není možný z důvodů politických, chcete-li politicko-národnostních, byť máme asi pravdu a je potřeba tyto věci řešit. Vedlo by to k neúnosným nedorozuměním a možná i nesvárům. To si právě dnes nemůžeme dovolit. Tak to cítíme. Proto i s tímto relativně malým krokem souhlasíme.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, prosím ještě vládu, aby v průběhu roku věnovala pozornost problémům Prahy a severních Čech. Některé závěry by bylo možno udělat při vypořádání roku 1989. Pro jiné stanovit vzájemně přijatelný postup. Zejména tam, kde jde o řešení problémů zdravotnictví, kultury, školství, v Praze např. metra, a v neposlední řadě o údržbu a opravy. Konečně doporučuji, aby vláda k jednání o závěrečném účtu za rok 1989 informovala výbory ČNR o devizovém stavu čs. hospodářství, zejména o

1. stavu hrubé zadluženosti ve volných měnách,

2. poskytnutých čs. úvěrech a ocenění jejich možné splatnosti,

3. předpokladech růstu či snížení zadluženosti v roce 1990,

4. politice deblokací.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Hovořil poslanec Šlouf. Do rozpravy je přihlášen poslanec pan dr. Čestmír Adam. Připraví se poslanec Ladislav.

Poslanec Čestmír Adam: Pane předsedo, vážená Česká národní rado, vážená vládo, chtěl bych především v úvodu ocenit přístup našeho ministra financí k celkovému projednávání návrhu státního rozpočtu na letošní rok. Přístup, který nám umožnil, abychom do výborů dostali co nejpodrobnější podklady a abychom všichni poslanci dostali velice podrobný materiál k celému návrhu českého státního rozpočtu.

Chtěl bych ocenit jeho výklad, chtěl bych ocenit i výklad, který zde provedl místopředseda vlády pan ing. Vlasák.

Chtěl bych především říci, že vystupuji jménem poslanců členů Československé strany socialistické i z pověření poslanců - členů výboru pro obchod, služby, dopravu a všichni budeme pro návrh zákona o rozpočtu České republiky na rok 1990 hlasovat a že vládu v tomto úsilí, aby tento rozpočet byl plněn, plně podpoříme.

Dovolte však přece jenom říci několik poznámek. Především jsem z toho studia nabyl dojem, že není v České republice opět zajištěna prostá reprodukce. To je velice závažná záležitost. Dám se rád přesvědčit, že nemám pravdu. Měli bychom si všichni uvědomit, že těch 42 let totalitního panování se v hospodářství nedá odstranit za čtyři měsíce. Ale nicméně dovolte, abych řekl některé poznámky k tomu, co je potřeba s největším urychlením udělat.

Především poukazuji na to, že toto je pořád velice zvláštní rozpočet, protože není ani úplným rozpočtem tvorby národního důchodu, ani to není klasický státní rozpočet veřejnoprávních příjmů a výdajů. Domnívám se, že takovéto pojetí státního rozpočtu bychom měli projednávat v ČNR naposledy a že příští rozpočet už by měl být klasickým rozpočtem veřejnoprávních příjmů a výdajů. Je potřeba si uvědomit, že kombinace veřejnoprávního řízení a hospodářského řízení je nešťastná a že vede k řadě záporných jevů, o nichž tady bylo hovořeno. Doporučuji, aby se velice rychle rozhodlo, jakým způsobem budou řízeny podniky, které jsou ve vlastnictví veřejném a přimlouvám se za to, aby se volila forma velice úsporná a velice účinná, velice hospodárná, to znamená forma státních holdingů, ať už odvětvových nebo kombinátových, které budou řídit podřízené podniky s plnou odpovědností zakladatele a budou je řídit v podstatě pomocí provozního a investičního úvěru. Mám propočteno, že takové odvětví, jako je třeba sklářský průmysl, se dá řídit bankovní holdingovou kanceláří státní asi o 18-20 lidech.

Chtěl bych říci ovšem, že tyto holdingové kanceláře nemohou být tak nahé, jako je dnes nahý státní rozpočet, tzn., že ony musí dostávat z výnosů podniků určitou část zisku, aby vytvářely fondy na prostou a rozšířenou reprodukci.

Situace, o které jsme tu slyšeli, kde se velice komplikovaně řeší financování třeba Rotostroje nebo Mitasu, by měla odpadnout, kdyby byly v pořádku reprodukční fondy tvořené odpisy a fond, vytvářený pro rozšířenou reprodukci z výnosů jednotlivých podniků.

Představa, že tedy budeme dále tuto zakladatelskou funkci plnit příděly ze státního rozpočtu, je představa nepřijatelná a falešná. My se musíme postarat o to, aby napříště státní rozpočet měl k podniku vztah pouze jeden, a to vztah daňový, to znamená, že budeme číst, kolik jsme na podnicích dostali daní do příjmů státního rozpočtu.

Myslím, že je potřeba si uvědomit, že dosavadní pojetí, kdy zakladatel vykonává svoji úlohu jenom tím, že jmenuje ředitele, je nepřijatelné, a to, co nám tu říká pan ministr zdravotnictví, že se mu pod rukama rozpadá Spofa, to je něco, co si neumím představit, že by nějaký koncern v západním Německu, ve Francii nebo Velké Británii se rozpadal správní radě pod rukama, že by se zaměstnanci rozhodli, že si chtějí vytvořit vlastní akciové společnosti. Myslím, že si nemusíme dělat iluze o tom, jak by takovéto snahy dopadly.

A jestliže chceme přejít na tržní hospodářství - a já jsem přesvědčen, že všichni upřímně chceme -, tak tyhle manýry, které nemají s tržním hospodářstvím nic společného, musí urychleně skončit. Protože dopadlo by to tak, že podniky, které byly přednostně vybavovány zařízením, investicemi, dostavbami atd., by se odtrhly, a ty, na které nic nezbylo, by zůstaly státu tak říkajíc na krku.

Již dříve jsem říkal, že bychom se měli starat o to, aby státní rozpočet vyjadřoval náklady veřejné správy. Chci přitom podotknout, že je třeba celou státní správu reformovat, že je třeba zavést skutečně ostrý hospodárný režim a vrátit se k tomu, co parlament první republiky dělal, a to, že zákonem systemizoval počty pracovníků jednotlivých státních orgánů. Potom samozřejmě parlament bude také rozhodovat o tom, kolik bude vydáno na ten který orgán.

Chtěl bych se ale vrátit k dopisu, který nám, pražským poslancům, poslal pražský primátor. Je to kopie dopisu na českého ministra financí. Chtěl bych konstatovat, že adresa je velice formální, poněvadž český ministr financí o ničem nerozhodl a já jsem informován, že o tom bylo rozhodnuto na federálním ministerstvu financí, že tím došlo k porušení souhrnného plánovacího a rozpočtového vztahu mezi federací a Českou republikou, protože my musíme ctít také souhrnný rozpočtový a plánovací vztah mezi republikou a jednotlivými kraji. Kdybychom my jim začali předpisovat, kolik si na to mají dát, pak jejich samospráva by se stala velice problematickou.

Domnívám se, že je potřeba si uvědomit, že všechno to, o čem hovořím, ukazuje vážné systémové vady a nedostatky v řízení hospodářství a v řízení státu.

Chtěl bych ovšem poukázat také na to, že při všech těchto věcech dochází k tomu, že řada věcí, které my zde projednáváme, je předurčena rozhodnutím federálních orgánů, které se provádí bez konzultace s českými orgány - s českou vládou a samozřejmě s Českou národní radou -, že celkem my Češi to dost trpně bereme na vědomí, že slovenská republika to na vědomí brát nebude. A že tedy zásahy, které jsou nad určitou míru, vážně oslabují československou federaci a československý stát a že je potřeba se urychleně dostat do stejné roviny čili buď přesvědčit Slovenskou republiku, aby s těmito zásahy souhlasila, anebo jít na to, že i my budeme mít k těmto věcem vyhraněné stanovisko. Jinak by totiž mohlo dojít k tomu, že by se - zejména u národních republik - vytvořil pocit, že ta federace je v tomto manželství Čechů a Slováků jenom zlou a nepříjemnou tchyní. (Potlesk.)

My se domníváme, že jsme parlamentem a podle všech pravidel bychom parlamentem měli být a měli bychom se o to vážně starat. Ale uvědomme si, že sdělovací prostředky, na které v tomto rozpočtu také dáváme peníze, nás za parlament nepovažují a když hovoří o parlamentu, hovoří tím vždycky jenom o Federálním shromáždění. Je to výsledek toho, že celých 42 let česká státnost byla potlačována, byla potlačována i od roku 1968 a celá veřejnost i sdělovací prostředky si na to zvykly, že Česká národní rada tady v podstatě je jenom proto, aby zvedala ruce. (Potlesk.)

Je potřeba si uvědomit, že my jsme odpovědni za obhajobu a ochranu bytostných zájmů lidu České republiky a že se musíme starat o to, aby tyto zájmy byly obhajovány.

Myslím, že právě celý český rozpočet, který nám byl předložen, je věrným odrazem toho, v jaké situaci česká vláda je, jak má omezenou možnost vlastního rozhodování, jak jí je všechno podstatné vlastně přeručeno.

Chtěl bych se nyní podívat na otázky obchodu, služeb a řemesel.

Státní obchod dává na dani z obratu do státního rozpočtu 5 mld, na cenových rozdílech přes miliardu, na odvodech mezd 3,5 mld, na odvodu ze zisku 4,6 mld. Čili státní obchod při nejnižším obchodním rozpětí mezi průmyslově vyspělými zeměmi dává takovouto ohromnou sumu do státního rozpočtu. Kladu si otázku, jestli za toto obchodní rozpětí budou schopni podnikat také soukromníci, domnívám se, že nikoli, protože. nikde ve světě za tohoto obchodního rozpětí provozovat obchod nemohou.

Ale přitom bych chtěl ocenit to, že státní obchod ani spotřební družstva nezatajují zboží, i v té napjaté situaci na vnitřním trhu, nedávají zboží dozadu do skladu a neříkají nám, spotřebitelům-občanům, nemáme, nedáme" a nespekulují s tím, že za 14 dní to zboží vytáhnou na pult a že přitom už přirazí 20,30 % ceny, jak se to v takovéto situaci v obchodě nezřídka děje. A měli bychom tuto funkci našeho obchodu - státního i družstevního - vysoce ocenit, protože on přispívá k politické atmosféře naší republiky.

Musíme si ovšem uvědomit, že náš vnitřní trh je v subsystému národního hospodářství v relativně nejlepším, rovnovážném stavu, jedině tam je jakás takás rovnováha. A je to rovnováha křehká a je potřeba si uvědomit, že všichni, včetně federálních orgánů, musí nést odpovědnost za to, aby i tato křehká rovnováha byla do budoucna udržena. Proto jakékoli hokus-pokusy, které vedou k tomu, že se dostáváme do situace chudého příbuzného, kterému bohatí i chudí příbuzní vytahují poslední peníze z kapsy, jsou pro nás nepřijatelné.

Domnívám se, že je třeba, abychom nyní přistoupili k tomu, že požádáme naši vládu, aby se odhodlala ke koncipování toho, co nebylo koncipováno jinde, tj. ke koncipování celé soustavy hospodářského řízení, protože jak jsem se dověděl v Bratislavě na Slovensku se počítá s tím, že co je na Slovensku je slovenské, že si to tedy bude řídit slovenská vláda a Slovenská národní rada, že nebudou souhlasit s existencí odvětvových hospodářských ministerstev a budou se přiklánět k nějaké takové formě řízení pomocí holdingů, o kterých jsem tu hovořil. Znamená to, že se musíme dostat k tomu, že nám brzy vláda předloží program postupné desetapizace a reprivatizace našeho hospodářství a musí tak učinit velice odpovědně. Jsme pro to, aby se především zavádělo soukromé podnikání na úseku řemesel, poněvadž to je sektor, který rychle přinese na trh zboží. Ale přinese ho za podmínky, že dostane prostory a my tady budeme tuto otázku projednávat, budeme se moci k tomu ještě vyjádřit - samotným zákonem, tak jak je koncipován, se to vyřešit nedá - a za předpokladu, že někdo jako zakladatel přiměje podniky, které nemají odbyt (zejména strojírenské) pro to, co vyrábějí, aby začaly vyrábět stroje a zařízení pro řemeslné dílny, bez nichž řemeslníci mohli začít vyrábět. Musíme se postarat také o to, aby měli z čeho vyrábět. Bude se muset hledat určitá forma moderní úvěrové politiky, která by jim zajistila, aby mohli hospodařit.