Česká národní rada 1986 – 1990

Pro zvýšení výkonnosti naší ekonomiky a dosažení kompatibility se světem, včetně plné směnitelnosti naší měny, což je konečný cíl těchto operací, bude ovšem nutné provést další kroky. Jde o procesy, které si už vyžádají delší čas. Jedná se zejména o organizaci a celý další proces rozvoje finančního kapitálového trhu, proces liberalizace zahraničního obchodu a proces našeho skutečného začlenění do Evropy, kde musíme vyřešit řadu dalších závažných problémů ve sféře účetnictví, peněžnictví, informatiky atd.

Úspěch tohoto velikého balíku našich reforem s následnými procesy prohlubujícími kvalitu trhu, v němž se budou pohybovat naše podniky samozřejmě závisí do značné míry na pozadí, které pro ekonomickou reformu vytvoří všichni naši občané, naše vláda a také naše zákonodárné sbory.

Dosavadní spotřebitelský konsens, který platil v minulosti, to je ta hra na udržování životní úrovně, který byl uzavřen mezi občany a minulou komunistickou vládou, musíme nahradit vlastnickým konsensem, který bude garantovat naprostou svobodu podnikání a růst majetku těch domácností a hospodářských subjektů, jež vyšší produkcí a relativně nižší spotřebou ten základní příslušný přírůstek národního jmění skutečně vytvoří.

Jsem přesvědčen, vážené poslankyně a vážení poslanci, že to vše je v našich silách. V tomto směru vás všechny upřímně prosím o všestrannou podporu a pomoc v této složité a těžké naší práci. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji místopředsedovi vlády panu Vlasákovi. Do rozpravy je přihlášen poslanec Valtr, připraví se poslanec Matějka.

Poslanec Vlastislav Valtr: Vážený pane předsedo, dámy a pánové poslanci, dovolte mi lakonickou zprávu k rozpočtu kapitoly Českého geologického úřadu.

V tomto resortu dochází k výrazné restrikci objemu prostředků z původních 562 na 405 mil. Kčs. Je to především v souvislosti s útlumovým programem průzkumu a těžby rud a pevných paliv. Současně dochází ke snížení výdajů na vědu a techniku o 9 mil. 408 tis. Kčs a na správu o 427 tis. Kčs. Při současném zvýšení příjmů z odvodů hospodářských organizací o 6 mil. 300 tis. Kčs.

Pracovníci Českého geologického úřadu přesto učiní vše pro splnění úkolů a nejnutnějších potřeb národního hospodářství. Z tohoto důvodu výbor pro průmysl a stavebnictví doporučil schválení rozpočtu.

Usnesení výboru pro průmysl a stavebnictví však žádá vládu o zabezpečení ochrany podzemních a minerálních vod. Administrativní impotencí také není dosud řešena velmi důležitá záležitost tzv. kojenecké vody, které máme bohaté zdroje. Je třeba jmenovitě řešit výstavbu stáčírenských kapacit a závodu na výrobu obalů. Je zde i zájem zahraničního kapitálu, který realizaci může velice urychlit. Potom budou vládu chválit nejen maminky, ale i miminka. A navíc, stát může získat cenné devizy.

Pokud jde o přerozdělování příjmů obou republik, jsem toho názoru, že je třeba radikálně přestat s dosavadní praxí, kdy federální vláda usurpovala suverenitu české vlády nakládat s vytvořenými zdroji. Často benevolentní zasypávání Slovenské republiky stamiliardami za posledních 20 let se rovná poskytování drogy narkomanovi.

V souvislosti s projednáváním rozpočtu a informace vlády o chystaných opatřeních v oblasti cen chci vyjádřit plnou podporu byť bolestivým zásahům, které povedou k uzdravení národního hospodářství. Tato nepopulární opatření nás čekala i za minulé vlády, ale bez výhledu na zlepšení. Naše národní hospodářství se řítilo do černé díry, kde mu hrozil kolaps.

Dnes máme vládu národní jednoty, která má naši důvěru. Čeká nás jízda tunelem, ale na konci svítá naděje prosperity. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji Poslanci Valtrovi. Slovo má poslanec Matějka, připraví se poslanec Kříž.

Vážené poslankyně a poslanci, představuji si režii tak, že bychom ve třičtvrtě na jedenáct udělali krátkou přestávku. Pak bychom pokračovali do půl jedné, kdy bychom vyhlásili polední přestávku. Odpolední jednání bychom zahájili ve 14 hodin.

Ústavně právní výbor se sejde o této přestávce v místnosti, kterou sdělí předseda výboru.

Hovoří poslanec ing. Matějka.

Poslanec Jaroslav Matějka: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, v rozpočtu ministerstva obchodu a cestovního ruchu České republiky je uvedena dotace 100 mil. Kčs pro podnik Interpramen.

Podle informací, které mám k dispozici, jde o dotaci podniku, který zajišťuje zásobování čs. občanů na tzv. integračních stavbách v zahraničí. Proti tomu asi nelze nic namítat. Přesto však vznáším tyto dotazy:

1. Na integračních stavbách pracují čs. občané, tedy Češi i Slováci, které vysílají do zahraničí podniky z obou republik. Dotuje podnik Interpramen též slovenský rozpočet?

Proč je nutná dotace ze státního rozpočtu, když jde o činnost, která byla nepochybně známa v době kontraktace dodávek a mohla být tedy v nákladech zahrnuta. Domnívám se, možná že naivně, že tato dotace je do jisté míry pozůstatkem starých časů a snad by se neměla v budoucím rozpočtu již vyskytovat.

K úvaze dávám, zda tato dotace by neměla být zrušena již letos. 100 mil. Kčs není malá částka. Je to např. 20 % toho, co letos chybí pražskému metru nebo téměř 50 % prostředků, které chybějí ministerstvu životního prostředí na některé investiční akce. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci Matějkovi. Hovořit bude poslanec Kříž, připraví se poslanec Struska.

Poslanec Karel Kříž: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nedávno v jednom interview se Vladimír Škutina zamyslel nad tím, čím to je, že má Československo tak skvělé tenisty. Uvedl, že čs. hráči uplatňují při hře důležité vlastnosti. Na jedné straně opatrnost, zaspekuloval, že by to mohlo souviset s naším národním charakterem. Na druhé straně rychlost. A já bych k tomu dodal, že mají také dobrou koncentraci na míč, která je v tenise rozhodující. Výsledkem spojení těchto vlastností je úspěšná, plynulá hra.

Vybavil jsem si krásnou košatou, ale jasnou řeč našeho pana premiéra Pitharta o bolestném stavu věcí v Českých zemích. Otázkou ovšem zůstává, jak stanovit postup léčby. Kéž kroky vlády jsou nejen opatrné, ale i dostatečně rychlé, tak, aby výsledkem byl plynulý pohyb s dobrou koncentrací na cíl.

Lidé si kladou otázky a jsou mnohdy plni nejistoty, jak silně se zavlní hladina cen, jejich osobních výdajů i příjmů, ale jsou, alespoň ti rozumní z nich, připraveni přinést určité oběti. Ve jménu dobrého cíle.

Při nedávných seminářích a výkladech členů vlády a finančních expertů jsme nahlédli do povahy státního rozpočtu a mohli jsme si uvědomit, že reálný státní rozpočet odráží stav hospodářství státu. Mohli jsme si také uvědomit, že posláním státu není být ústavem sociální péče. Posláním státu je především vytvořit pro své občany prostor k tvorbě, tak, aby se mohlo akumulovat bohatství. To bohatství. které můžeme využívat i v rozumné sociální politice.

Můžeme jen uvítat výrazné snížení vojenských výdajů. Můžeme si jen přát, aby vývoj v tomto směru pokračoval i v dalších letech.

Mnozí jsme možná poněkud zaskočeni údaji, že největší přírůstky ve spotřebě peněz ze státní pokladny v poslední době mělo zdravotnictví. Přesto je stav věcí i v této oblasti bídný. Spotřeba nebude moci zřejmě dále takovým způsobem vzrůstat, aniž bychom zajistili větší příjmy, či jinde ušetřili.

Nejvíce výdajů padlo na léky. Domnívám se, že šetřit a získávat by se mohlo i tady. Dovážíme za devizy některé léky, které jsou schopny vyrobit naše podniky. Korunový manipulační poplatek za výdej léků je směšný. Měl by se podstatně zvýšit tam, kde nejde o důchodce či chronicky nemocné osoby.

Proč byly zrušeny poplatky za některé specifické zubařské úkony? Myslím, že i v oblasti zdravotnictví by se tak daly nějaké příjmy či úspory zajistit. A investovat je potom do potřebných zdravotnických projektů.

Rozpočet České republiky počítá se sníženými dotacemi do zemědělství. Zaujala mě jedna položka, ta, která se týká odstranění dotací pro budování sil na uskladňování obilí. Nejprve jsem se obával, že jde o krátkozrakost. Protože dobře víme, že mnoho ztrát je způsobeno právě nevhodným skladováním obilí nebo nedostatečnými kapacitami na toto skladování. Pak mi ale došel známý fakt, že neúměrně velké množství obilí je zkrmováno proto, abychom měli dostatek masa, jehož cena je dotována. Jak víme, spotřeba masa je v naší zemi enormní. Jak také už dneska víme, abychom příznivě ovlivnili naše zdraví a tak vlastně méně zatěžovali zdravotnický rozpočet, měli bychom jíst více zeleniny, obilí a luštěnin, které by ovšem neměly být znehodnocovány nadměrným anorganickým hnojením. Připomeňme si údaj z projevu pana předsedy vlády, kde uvádí, že zdravotnictví dokáže jen z 20 % ovlivnit naše zdraví. Jak vidno, nabízí se nám tady racionální cesta v prevenci a uvážlivé investici do těch oblastí, které nám zajistí pozitivní zdraví. Nemocnice je nouzový azyl. Přirozeností by pro člověka měl být čistý vzduch, dobrá voda a nezávadné potraviny. Tady bychom měli s léčbou začít.

Když už jsem se zmínil o omezených dotacích do zemědělské sféry, stejně tak je třeba podle mého názoru s potěšením konstatovat, že byly zkráceny dotace na meliorace, kdo se pohyboval v posledních 10-15 letech po venkově, mohl často vidět ty nesmyslné akce, kterými se takzvaně zúrodňovala půda. Často ty meliorace neměly vůbec žádný smysl.

Kdyby pan předseda dovolil, není to přímo k rozpočtu, ale je to aktuální otázka na pana ministra Hrazdíru. Před dvěma dny Federální shromáždění schválilo zákon o sdružování, bohužel nevím, v jaké podobě. O víkendu mě navštívili - tentokrát velice přátelsky - pracovníci SNB z Příbrami, kteří byli znepokojeni připravovanou změnou, podle níž by jim nebylo umožněno vytvářet odbory. Zdůvodňovali mi to a já myslím, že správně, že i jim by mělo být umožněno vytvářet nezávislý odborový svaz. Kromě toho také vyjádřili přání, aby se jmenovali už konečně tak, jak je v této republice tradicí. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Křížovi. Hovoří poslanec Struska, připraví se místopředseda ČNR Šlouf.

Poslanec Vladimír Struska: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, dovolte mi několik poznámek k ekologii hlavního města Prahy v souvislosti s hromadnou dopravou a speciálně s výstavbou metra.

Zásady dopravního skeletu Prahy byly vytvořeny ve 14. století a od té doby nedoznal půdorys centra města v rozloze cca 10 km² žádných změn. Takto veliké a z hlediska půdorysu konzervované centrum nemá v dnešní době žádná evropská metropole. Zatímco v 19. století řešila evropská města dopravu radikálními asanacemi, např. v Paříži Hausman, ve Vídni likvidace hradeb, dopravní skelet Prahy v té době byl zcela postačující díky velkorysosti gotických urbanistů doby Karla IV. I další rozvoj dopravních tras aplikovaný ve většině metropolí, totiž vedení v trasách bývalých hradeb, nebyl pro Prahu použitelný.

Z těchto historicky vzniklých limitů je třeba posuzovat i dnešní a zejména budoucí úlohu MHD, která musí saturovat široké dopravní potřeby na ploše značně velkého centra i ostatního města, které nelze bez nereálných investic dopravně obejít tak, aby tento obchvat byl použitelný pro veřejnou dopravu. Dalším neoddiskutovatelným faktorem je hybnost obyvatel Prahy, která má vysokou hodnotu. Hybnost znamená počet jízd jednoho občana za jeden rok, průměrný počet jízd. V Praze to dělá 960, to je třikrát větší hybnost než např. v Mnichově, kde je 302, v Hamburku 245 a ve Vídni 277. To znamená, že jeden občan Prahy třikrát za den jede přes Prahu.

Při zohlednění skutečnosti, že průměrná délka jedné cesty v Praze přesahuje 6 km a např. v Mnichově pouze 3 km, je tedy patrná dominantní úloha MHD v Praze, která je ostatně dokumentována i skutečností, že 92 % cest do a ze zaměstnání je vykonáváno právě veřejnými prostředky.

Hybnost obyvatel Prahy však svědčí o jejím neuváženém urbanistickém vývoji, kdy výstavba bytů vůbec nevázala na výstavbu pracovních příležitostí, i o malé mobilitaci obyvatel vyplývající z permanentní bytové krize. Kromě těchto negativních jevů je však široké využívání MHD velkým kladem, který nejsou schopna evropská velkoměsta ani zdaleka dosáhnout. Efektivita tohoto stavu je zcela evidentní z hlediska ekologie města, kde v současné době dvě třetiny dopravního výkonu jsou zajištěny elektrickou trakcí. Jakýkoliv pokles využití MHD znamená tedy prudký nárůst individuální osobní dopravy, který nelze z ekologického hlediska připustit, nehledě na nemožnost výstavby dalších komunikací jak z hledisek investičních, tak i kulturních. Přitom i při výrazných změnách v organismu města je třeba uvažovat o tom, že hybnost obyvatelstva bude klesat velmi pomalu postupnou přestavbou Prahy a i když ekologické zlepšení individuální automobilové dopravy, např. nasazení katalyzátorů, je sice žádoucím, ale přesto časově vzdáleným cílem.

Zachování stávajícího využití MHD je proto kategorickým imperativem při všech úvahách o životě města.

Při srovnání úrovně MHD dosažené v sedmdesátých letech se stavem v letech šedesátých, kdy v klasickém traffic jamu bylo centrum Prahy prakticky neprůjezdné, je možno konstatovat, že dopravní potřeby obyvatel jsou víceméně saturovány a nabízí se tedy varianta výstavbu sítí MHD zpomalit, či dokonce přerušit. Dalším pseudoargumentem pro toto řešení je nezbytnost přepracovaní územního plánu hl. m. Prahy. Tyto úvahy nejsou nové a byly dosud negovány tvrzením o nezbytnosti využívání vybudovaných dodavatelských kapacit i skutečností - především v otázce metra - že výstavbou nových dopravních staveb se centrum tehdejšího vedení prezentovalo a z dopravních staveb uměle vytvářelo prestižní otázku. Docházelo pak k paradoxům - ve světě zcela ojedinělým - že metro bylo součástí programu státních návštěv na nejvyšší úrovni a zbytečně vysokým uměleckým snažením při jeho výzdobě byly zvyšovány jak investiční, tak zejména provozní náklady. Proto je nezbytná otázka posouzení dalšího rozvoje systému MHD pouze z hlediska potřeb rozvoje města, jeho dopravních a ekologických nároků a investičních možností.

Při hodnocení všech možných variant života města a jeho dalšího rozvoje je třeba vycházet z následujících závěrů:

1. Využívání MHD zachovat a při budoucím zvyšování životní úrovně nepřipustit výrazný vzrůst individuální a automobilové dopravy.

2. Rozvoj MHD a speciálně metra chápat jako otázku výrazně ekologickou.

3. Sítě MHD jsou nejúspornějším řešením otázky pohybu obyvatel.

4. Nezbytná preference elektrické trakce a postupného omezování výkonu autobusů a jejich náhradou trolejbusy.

5. Stupeň využití MHD je jedním z mála údajů, kterým Praha předstihuje srovnatelné evropské metropole a tento primát stojí za to zachovat.

Přes řadu koncepčních neujasněností v dalším vývoji Prahy je nezbytné konstatovat, že dopravní skelet MHD je cílevědomě rozšiřován. Přerušení stávajícího tempa výstavby by bylo proto neodůvodněné a jeho dopady na život města by byly katastrofální. Zpomalením přípravy nebo dalším oddálením nezbytných rozhodnutí proto ovlivňujeme život města na konci tisíciletí. To se týká hlavně výstavby metra v roce 1990, které zajišťuje již nyní přes 40 % veškeré pražské dopravy. 1. března se sešla česká komise pro plánování a výstavbu za účasti všech vedoucích činitelů, to znamená federálního ministerstva financí, českého ministerstva financí, bank, prognostických ústavů, která se rozhodla a doporučila objem pro rok 1990 na trase II B a V B ve výši miliarda 519 mil. Kčs. Konstatovala, že uvedení např. trasy II B z Florence do Českomoravské bude mít jednoznačně kladný vliv na životní prostředí a navíc je vládní termín ukončení letos. Odlehčí se tím centru města Prahy od dopravy ČSAD zkrácením tras autobusů cca o 3 km. Sníží se hlučnost cca o 5 decibelů v úseku Florenc - Palmovka. Vytvoří se klidové prostory pěších a obchodních zón na Rudé armádě a Thámově. Zvýší se cestovní rychlost a úspora času na jednu cestu. To bylo 1. března.

Dne 5. března dopisem ministerstva financí byla tato částka miliarda 519 snížena o 486 mil., na miliardu 104 mil. Je na pováženou ta skutečnost, že zmrazení a pozastavení stavby II B z Florence do Vysočan bude mít za následek, že na určitou dobu bude bez užitku zmrazen i do stavby již vložený značný kapitál, který k 1. dubnu činí 2 mld 651 mil. Kčs. Toto řešení je antiekonomické. Stejně tak i odsun trasy do Jihozápadního Města z roku 1993 na později představuje prodloužení rozestavěnosti v částce miliarda 404 mil. Zastavení činnosti staveb, vynucené snížením plánu na miliardu 104 mil., bude znamenat nutnost zajistit mimořádné prostředky v roce 1994 na úhradu škod, které NVP jako investor bude povinen uhradit dodavatelům podle dosud platných zákonných předpisů. Dodavatelé a investor odhadují tyto škody na výši 306 mil. Kčs. V rámci investičních nákladů bude dále nutno, aby investor uhradil dodavatelům podle § 7 vyhlášky č. 37/1983 při přerušení prací delším než tři měsíce splátky za dodané atypické materiály, např. most na trase V B. Dodavatelé předpokládají, že tato částka bude dělat 299 mil. Kčs. To znamená, že škody podle investora a dodavatelů jsou ve výši 605 mil. Kčs proti ušetřeným 490 mil. Kčs.

Když jsem pročítal rozpočet naší republiky, plně se stavím za protiinflační charakter, který je na nejvyšší míru nutný. Na druhé straně technologické postupy a ekonomické zákonitosti mně říkají, že žádný kapitalista by si nedovolil zastavit stavbu, kde jsou prostavěny 2 mld 650 mil. Kčs. Vzniká ve mně podle mého čistého svědomí velký rozpor. Kde se vezme těch 490 mil. Kčs, když nejsou a kde se vezmou peníze na škody, které vznikají. Předpokládám, že těch 605 mil., jak uvádí investor, není objektivních, i částka, kterou uvádí ministerstvo financí, že škody budou 100 mil. Kčs, nevím, na čem se zakládá, ale škoda to v každém případě je. Jsem pro protiinflační charakter rozpočtu této vlády, ale v této bezvýchodné situaci si sám nevím rady, a proto doporučuji jednak uložit NVP zpracování návrhu dalšího rozvoje MHD v Praze v nových podmínkách, jednak doporučuji provést objektivní kalkulaci všech škod vyplývajících z omezené výstavby a porovnat je s restrinkovaným objemem ve výši 490 mil. Kčs. Dále jedním nebezpečím je, že Metrostav je monopolním dodavatelem, což je značná nevýhoda. Je nutno použít všech protimonopolních faktorů na eliminování této nevýhody a této skutečnosti.