Pokud jde o sektor, který spravuje ministerstvo obchodu
a cestovního ruchu, tam je pro privatizaci vhodné
hotelnictví, celé veřejné stravování.
Ale pokud nebude docílena lepší rovnováha
na vnitřním trhu, nemůžeme jít
do privatizace maloobchodní sítě. Domníváme
se, že je potřeba při této reprivatizaci
postupovat velice odpovědně a tak, aby přispívala
k rozvoji hospodářství, k přechodu
na tržní hospodářství, tak jak
si to všichni přejeme.
Chtěl bych říci k rozpočtu ještě
jednu věc. Projednáváme tam také kapitolu
ČNR. Doporučoval bych, aby v budoucnu - teď
už se to nestane - byl rozpočet ČNR projednáván
před projednáváním českého
státního rozpočtu v plénu, aby poslanci
věděli, jak hospodaří s penězi
jakožto představitelé tohoto orgánu.
A aby si také parlament - protože ČNR je pro
mě parlament zvolil nějakou skupinu "revizorů"
účtů, abych to řekl po spolkařsku,
kteří budou hospodaření ČNR
kontrolovat, protože by bylo porušením majestátu
ČNR, kdyby to chodil kontrolovat nějaký podřízený
orgán.
Dále bych chtěl říci, že Českou
národní radu čeká přechod na
parlament složený z poslanců, kteří
budou uvolněni ze zaměstnání. Je velkou
nevýhodou, že v době, kdy se sestavují
kandidátky, nikdo nemůže těm kandidátům
říci, jak to postavení poslanců uvolněných
ze zaměstnání bude po stránce jejich
pracovního poměru a jejich platů, poslaneckých
odměn vypadat, aby se mohli rozhodovat bez obav, že
přijdou o místo a třeba i o svou životní
úroveň.
Domnívám se, že je třeba si v České
národní radě uvědomit, že něco
jiného je sem docházet tu a tam a něco jiného
je, kdy v ČNR bude 200 poslanců od pondělí
do pátku, že minimálně pro 150 poslanců
bude potřeba od pondělí do pátku či
do čtvrtku slušné ubytování,
rozhodně lepší, než je to, které
poslanci dostávají dnes a které mohou snést
jenom proto, protože tam bydlí jeden nebo dva dny.
Poslanci, kteří zde budou jako profesionálové
sedět musí mít zajištěno, že
se budou moci tady někde posadit, aby si mohli připravit
svá vystoupení, aby mohli studovat, aby si mohli
připravit zpravodajské zprávy. Krátce
a dobře, aby mohli skutečně naplňovat
to, co je posláním profesionálního
poslance.
První etapa ČNR skončila v prosinci 1989
rekonstrukcí této historické budovy. Tato
rekonstrukce ovšem odhalila to, že nemáme dostatek
zasedaček, nemáme zasedačky dost veliké
pro to, aby v nich výbory mohly efektivně a bez
obav, že nebudou mít hosty kam posadit, fungovat.
Chtěl bych uvést, že na rozdíl od jiných
parlamentů nemáme žádnou čítárnu,
nemáme žádnou knihovnu, nemáme žádné
dokumentační středisko, ačkoliv nejlepší
knihovny světa jsou právě knihovny parlamentů.
Přimlouvám se za to, aby v té druhé
etapě bylo toto středisko náležitě
vybudováno a upozorňuji Českou národní
radu, protože to pravděpodobně neví,
že do záležitostí výstavby druhé
etapy ČNR hovoří Obvodní národní
výbor v Praze 1, který si poručil, že
ČNR tady bude zřizovat maloobchodní sít
a penzion, i za cenu toho, že nebude s to uspokojit své
parlamentní potřeby. Já si kladu otázku,
jestli ONV v Praze 1 půjde také za panem předsedou
Dubčekem, aby ve Federálním shromáždění
zřídili obchodní síť a penzion
a jestli půjde na jiné, další významné
státní orgány. Domnívám se,
že je to přístup, který je zcela nepřijatelný.
Přimlouvám se za to, abychom šli co nejrychleji
na přechod k tržnímu hospodářství,
i za cenu všech rizik, která zde nastanou, ale abychom
to obyvatelstvu umožnili, tuto hořkou pilulku, která
bude skutečně hořká, spolknout, domnívám
se, že je potřeba urychleně přijmout
zákon o záruce sociálních jistot,
který by měl stanovit, že starobní důchod
přiznaný platným výměrem nelze
nikomu ze žádného důvodu ani snižovat
ani odejmout, že důchodce si může vydělat
každou poctivou činností bez omezení
to, co si vydělá, tak jak je to všude na světě,
že tyto metody totalitního režimu, které
se pořád nějakým způsobem prodlužují,
by měly skončit. Občan by měl mít
také právo, aby v produktivním věku,
nemůže-li sehnat zaměstnání,
dostal náležitou podporu; podporu musí dostat
na základě zákonného nároku
také od odborů v případě, že
půjde do stávky za mzdy nebo sociální
a pracovní podmínky. Neříkám
tím nic o politických stávkách. Měl
by mít nárok na bezplatnou kvalitní zdravotní
péči. Přičemž jenom upozorňuji
na to - tento vážený sbor - že podle hlavního
farmakologa ministerstva zdravotnictví doc. Modra máme
v RVHP nejnižší spotřebu léků
na hlavu, nejužší sortiment léků,
přesně na hranicích únosnosti, který
stanoví světová zdravotnická organizace,
užší sortiment léků má v
Evropě pouze Island a menší spotřebu
léků - ne v korunách, ale v hmotném
vyjádření - má proti nám jenom
Argentina. Nárůst tzv. spotřeby léků
je především nárůst cenový,
nárůst daně z obratu, abychom tyto věci
správně rozlišili.
Domnívám se, že do těchto sociálních
záruk patří také právo na střechu
nad hlavou, na slušné a v zimě teplé
bydlení a také to, že každý má
právo, když přijde o zaměstnání,
aby byl přeškolen, rekvalifikován opět
na novou odbornost, aby se mohl uplatnit a slušně
si vydělat. Musí mít také nárok
na vzdělání a soustavné doškolování,
tak jak to vědeckotechnická revoluce vyžaduje.
Dovolte, abych vás ještě upozornil na jednu
záležitost. Je to záležitost krajanů.
Čeští krajané nedostávali 42
let žádnou podporu od své matky vlasti, pokud
nebyli v zahraničí členy komunistické
strany. Slovenská republika toto nikdy nedělala.
Matice slovenská vždycky chodila na slovenskou vládu
a slovenská vláda ochotně dávala prostředky,
takže Slováci v zahraničí dostávali
zdarma od matky vlasti učebnice, knihy, gramofonové
desky atd. Přimlouvám se za to, abyste věnovali
svou pozornost krajanům v zahraničí a aby
se ČNR postarala o to, aby zahraniční ústav
konečně začal pro naše zahraniční
krajany něco dělat, vždyť oni byli oporou
jak prvního, tak druhého našeho odboje v zahraničí.
Dovolte, abych nakonec navrhl, abychom se přimluvili za
to, že je správné šetřit a dělat
úsporná opatření. Ale abychom vzali
současně na vědomí poučku,
že šetřit dovede každý, dokonce i
hlupák, ale chytrý že vydělává
tolik, kolik je potřeba. A že je potřeba, abychom
vyžadovali od naší vlády, aby urychleně
promyslela a uplatňovala opatření na zastavení
poklesu tvorby národního důchodu, aby tedy
přijala opatření na růst národního
důchodu, protože jedině s těmito opatřeními
můžeme úspěšně projít
bez oné pasti, o níž zde hovořil pan
místopředseda vlády dr. Vlasák, k
tržnímu hospodářství.
A domnívám se, že ovšem je potřeba
si také uvědomit, že se musíme přimluvit
za to, aby dokonce třeba zákonem byla zakázána
činnost politických stran a politických hnutí
na závodech, aby tam byl konečně klid, aby
lidé začali pracovat a aby se starali o to, aby
měl podnik zisk, aby nepotřeboval od státu
dotace, aby přispíval k vytvoření
národního bohatství.
Dovolte, abych navrhnul. aby Česká národní
rada připomněla v nějakém svém
usnesení - třeba k rozpočtu - potřebu
promyšlené soustavy opatření k zajištění
růstu národního důchodu. Aby požádala
o předložení návrhu opatření
k rozvoji soukromé řemeslné výroby
a soukromých služeb a k zajištění
prostoru pro ně i k výrobě potřebného
zařízení a dodávek potřebného
materiálu. Aby se provedla odluka státního
a hospodářského řízení,
aby hospodářské organizace byly řízeny
od státní správy oddělenými
a kvalifikovanými hospodářskými centrálami,
aby se promítla do této odluky také rozpočtová
pravidla, aby vycházela z toho, že toto je třeba
respektovat, aby byl zpracován program zhospodárnění
a racionalizace veřejné správy, abychom trvali
na ochraně národního hospodářství
před vnějším vykupováním
až do nastolení konvertibilních cen a konvertibilní
měny, abychom zajistili právní, finanční,
organizační a hmotné podmínky pro
práci nově zvoleného parlamentu České
republiky, složeného z poslanců plně
uvolněných ze zaměstnání, abychom
prohloubili práci a zvýšili vážnost
a úctu k českému parlamentu, abychom obnovili
v práci České národní rady
také okamžitý přepis těsnopisných
záznamů o vystoupení ministrů a poslanců
a aby tyto přepisy byly okamžitě - jako v minulosti
- rozmnožovány a dávány redaktorům
k dispozici, protože jinak, jak vidíte, se do sdělovacích
prostředků o naší činnosti nic
nedostane.
Paní a pánové poslanci, vládnout,
řídit, velet znamená analyzovat dosavadní
vývoj a současný stav. Vytyčovat cíle
dalšího postupu, vést lidi a utvářet
organizační a hmotné podmínky pro
jejich dosažení. A neustále porovnávat
skutečný průběh s průběhem
žádoucím a okamžitým a kvalifikovaným
rozhodováním o zjištěných odchylkách
uvádět vývoj do žádoucího
průběhu. Soustavně prověřovat,
jak se přijatá opatření a rozhodnutí
plní a v případě neplnění
vynucovat provádění učiněných
rozhodnutí i mocí.
Nuže - vládněme podle těchto pravidel!
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Adamovi, hovořit bude poslanec Ladislav.
Chtěl bych jenom seznámit Českou národní
radu s tím, že předsednictvo ČNR přikázalo
k projednání rozpočet našeho parlamentu
výboru pro plán a rozpočet - ten to provedl
-, a rovněž jsme schválili kontrolní
orgán z řad poslanců pro hospodaření
České národní rady, jakož i řadu
dalších námětů, které
zde pan poslanec Adam přednesl, předsednictvo ČNR
řeší.
Hovoří tedy poslanec Ladislav, připraví
se poslanec Kasal.
Poslanec Bohumil Ladislav: Vážený pane
předsedo, vážené poslankyně a
poslanci, vážení hosté, s problematikou
bydlení v té nejširší podobě
se všichni setkáváme v našich volebních
obvodech. Je to skutečností, že tato velmi
významná oblast v životě naší
společnosti je trvalým předmětem i
terčem kritiky ze strany našich občanů.
Je to zcela pochopitelné, vždyť kdo by nechtěl
rychle a slušně bydlet. Přitom je také
skutečností, že tyto otázky se týkají
všech generací. a to jak bydlících,
tak i nebydlících, a těch druhých
přirozeně více.
Nechci zde polemizovat, zda máme bytů dostatek či
ne. Podle dlouhých pořadníků na přidělení
státního bytu i neúměrné dlouhé
čekací doby na získání družstevního
bytu se dá usuzovat, že v současné době
bytový problém vyřešen není.
Bytová družstva, jejichž bytový fond není
rozhodně zanedbatelný, obhospodařovala k
31. prosinci 1989 v České republice 716 tis. bytů,
v nichž bydlelo 2,258 mil. občanů, a k témuž
datu evidovala dalších téměř
162 tis. žadatelů o byty.
Také tato oblast se potýká se závažnými
věcnými a finančními problémy
a navrhuji, aby se jejich řešením vláda
České republiky samostatně zabývala,
a to proto, že zanedbanost údržby a oprav, převážná
část pochází z období před
rokem 1983, dle kvalifikovaného odhadu činí
4 mld Kčs.
Vznik této zanedbanosti je důsledkem poskytování
omezených a nedostatečných finančních
prostředků na záchovnou péči
ze státního rozpočtu, resp. rozpočtů
národních výborů. Z těchto
příčin neměla záchovná
péče cyklický charakter, ale spočívala
pouze v provádění jen nejnutnějších
zásahů k odstranění vzniklých
havarijních situací.
Tyto negativní důsledky státní bytové
a technické politiky hromadné bytové výstavby
by neměly být přenášeny na bedra
družstevníků, uživatelů družstevních
bytů, kteří neměli žádnou
možnost ovlivnit jejich výskyt, omezit vznikající
vysoké náklady, ani možnost zvolit jiný,
kvalitnější způsob bydlení.
I když se to zdá předčasné, navrhuji
již dnes přijmout pro další období,
počínaje příštím rokem
1991, nové systémové řešení
této problematiky, včetně zajištění
finanční účasti státu na odstraňování
negativních důsledků technické politiky
hromadné bytové výstavby v rámci státní
koncepce rozvoje bydlení. Za zásadní podmínku
je třeba pokládat, že půjde o objekty
zahájené ve výstavbě před 1.
lednem 1991.
Je třeba také zohlednit i další negativní
důsledky zmiňovaného stavu. U vad panelové
výstavby bude nezbytné rozšířit
specifikaci tohoto pojmu a zpřesnit jejich objektivizaci.
Potřeba finančních prostředků
pro bytové družstevnictví činí
u těchto oprav v letech 1991 - 1995 cca 2,9 mld Kčs.
Do negativních vlivů státní technické
politiky je třeba zahrnout i zanedbanost tepelného
hospodářství a dalších objektů
základní technické vybavenosti ve vlastnictví
družstev, která družstva byla nucena převzít
s ohledem na neexistenci veřejných sítí
služeb, a to bez společenského opodstatnění
a na která, i když tato zařízení
byla investičně vybudována ze zvláštního
státního příspěvku, dnes neúměrně
a nespravedlivě doplácejí. Tyto dopady činí
300 mil. Kčs na léta 1991-1995.
K zabezpečení úkolů bytového
družstevnictví je také mimo jiné nutné
zcela přesně specifikovat výklad o použití
§ 3 zákona o důchodové dani tak, aby
zde uvedené úlevy se týkaly všech organizací
bytového družstevnictví, jež poskytují
služby pro bytový fond, podmiňující
investice pro bytovou výstavbu a výstavbu rodinných
domků bez ohledu na vlastníka. Tento princip uplatnit
i při odvodu z mezd pro všechny organizace i jednotlivce,
kteří se jakýmkoli způsobem podílejí
na výše uvedených činnostech. To jest
stanovením odvodu z mezd jako u organizací poskytujících
veřejně prospěšné služby.
Družstevní bytová výstavba může
v příštích letech vedle své základní
úlohy v sociální politice v oblasti bydlení,
kterou z velké části dosud plní, plnit
i úlohu v nabídce bytů výrazně
kvalitnějších. Jde především
o byty v rodinných domcích, ale i velkoplošné
byty, jež svým charakterem bydlení v rodinných
domcích se blíží. Pro jejich realizaci
se jako vhodná jeví modernizace v centru měst,
nástavby a vestavby a atypická nízkopodlažní
výstavba v rozptylu. V těchto formách lze
využít i některé pozitivní prvky
svépomocné družstevní výstavby.
Doporučuji zachovat současnou výši státní
pomoci pro sociálně slabší vrstvy obyvatelstva,
pro mladé rodiny s dětmi, nebo pro důchodce.
Zde uplatnit výstavbu bytů na úrovni nynějšího
standardu bydlení v komplexní bytové výstavbě.
Veškerý nadstandard plošný i ve vybavení
hradit ze zdrojů občanů. Jako jeden ze zdrojů
pro poskytování státní pomoci se nabízejí
prostředky ušetřené z financování
družstevní stabilizační výstavby.
kde prakticky stát spolu se stabilizujícím
podnikem hradily nejen státní příspěvek,
ale i podíl občana. Při cca 16 000 stabilizačních
bytů ročně se jedná o částku
okolo 500 mil. Kčs.
Ke všem těmto problémům, o kterých
jsem zde hovořil, přistupuje další,
a to je estetická a ekologická vhodnost budoucích
staveb. Stavebnictví musí uplatnit nové stavební
systémy, technologie, výrobky a materiály
na úrovni vyspělých evropských zemí
a zároveň odpovědět na otázku,
jak se vypořádat s nedostatky panelové výstavby.
Všechny tyto požadavky jsou umocňovány
projevy, názory a stanovisky našich občanů.
Jsem si vědom, že najít optimální
řešení této problematiky nebude jednoduché.
Přesto považuji za nutné, aby vláda
důsledně vedla především stavbaře
a národní výbory k tomu, aby společně
s bytovými družstvy co nejrychleji tyto otázky
řešily. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Ladislavovi. Slovo má poslanec Kasal.
Připraví se poslanec Krubl.
Poslanec Jan Kasal: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, jistě všichni
s určitou mírou nelibosti neseme skutečnost,
že se podle stávajících rozpočtových
pravidel značná část prostředků
přesouvá do rozpočtu Slovenské republiky,
a to zvláště za situace, kdy v rozpočtu
České republiky by bylo třeba prakticky všechny
kapitoly posílit. Chci zde ale upozornit i na určité
disproporce při rozdělování prostředků
do jednotlivých krajů. Zdá se mi totiž,
že v povědomí občanů České
republiky, ale zřejmě i vlády není
Jihomoravský kraj brán jako příliš
potřebný. Spíše naopak. Souvisí
to možná i s prohlášením předsedy
vlády České republiky pana Pitharta o tom,
že Morava je trochu barevnější než
ostatní kraje.
Jsem si samozřejmě vědom, že pouhý
přepočet sumy účelových dotací
na jednoho obyvatele kraje jen stěží může
být objektivní. Přesto tento přepočet
k určité ilustraci posloužit může.
Jestliže pominu hlavní město federace Prahu,
kde účelová dotace na hlavu činí
6 tis. Kčs, tak v dalších krajích je
situace následující: Severočeský
kraj 2500 Kčs, Jihočeský kraj 2300, Severomoravský
1750, na posledním místě je Jihomoravský
kraj s 1300 Kčs na hlavu. Jistě chápu. že
některý kraj musí být první
a jiný poslední. Nicméně skutečnost,
že v porovnání s rokem 1989 jsou účelové
dotace do rozpočtu Jihomoravského kraje kráceny
o 290 mil. kraje v občanech kraje nevzbuzuje vůbec
žádné veselí. Proto bych rád
slyšel odpověď na otázku, podle jakých
pravidel jsou účelové dotace u jednotlivých
krajů rozdělovány.
Snad paní a pánové poslanci uznají,
že musím znát odpověď na tuto otázku,
pokud mám před občany v našich volebních
obvodech obstát.
Dovolte mi několik poznámek k potřebám
Jihomoravského kraje, které přestože
nemohou být splněny, zřejmě jako celá
řada dalších požadavků z ostatních
krajů, stojí za zmínku. Už proto, že
byly vládou vesměs schváleny. Jde v prvé
řadě o schválení drobných ekologických
staveb, čistíren odpadních vod, kanalizačních
sběračů, skládky pevných domovních
odpadů, plynofikací. Celkem se jedná o 46
ekologických staveb v objemu zhruba 82 mil. na letošní
rok a v zahajovacím limitu 380 mil. Kčs. Myslím,
že i při jistě nutné restrikci státního
rozpočtu by se zdroje alespoň na ty nejpotřebnější
stavby měly najít. Prostředky samozřejmě
chybí i na komplexní bytovou výstavbu, a
to v objemu zhruba 260 mil. Kčs. Pokud nedojde v průběhu
roku k přesunům zdrojů z oblastí.
kde se eventuálně nevyčerpají, nebude
zahájena výstavba obytných souborů
např. v Brně, Kroměříži,
Třebíči a ani jinde. Nebudou dodrženy
smlouvy se stavebními podniky.
Brna, Třebíče, ale i dalších
významných sídel se týká obava
o osud velké ekologické i ekonomické investice
- teplovodu Dukovany - Brno. Vzrůstá totiž
nejistota, jak v nových ekonomických podmínkách
bude tato stavba financována. Připomínám,
že výroba tohoto tepla nepůsobí žádnou
další ekologickou zátěž krajiny.
Jde ale o velký objem prostředků, které
bude nutno sdružit od podniků. které budou
teplo odebírat, ale které v současných
podmínkách mohou mít značné
vnitřní problémy. Naskýtá se
otázka, zda nezaložit akciovou společnost,
případně i se zahraniční účastí.
Chtěl bych požádat vládu České
republiky, aby této významné akci věnovala
mimořádnou pozornost.
Dovolte mi dále, abych ve svém vystoupení
reagoval na zprávu o stavu České republiky,
kterou přednesl pan premiér Petr Pithart. Jeho slova
o neutěšeném stavu našeho školství,
zejména pak o technickém zaostávání
našich škol, o jejich nedostatečné údržbě
a nízké hygienické úrovni jsou varující.
Chceme co nejdříve odstranit chyby minulosti a křivdy
napáchané na našich dětech. V praxi
se ovšem setkáváme se základním
problémem v tomto řešení, a to je katastrofální
nedostatek finančních prostředků,
které jsou nezbytné pro zajištění
oprav, rekonstrukcí a pro provádění
běžné údržby. V současné
situaci k tomu ještě přistupuje oprávněný
požadavek široké veřejnosti znovu otevřít
malotřídní školy, aby děti mohly
docházet do školy v místech svého bydliště
a aby byla obnovena kulturní a společenská
úroveň těchto obcí, kde úloha
školy je nezastupitelná. Jenom na našem okrese
Žďár nad Sázavou jsme obdrželi žádosti
o otevření deseti malotřídních
škol a obnovení provozu dvou základních
škol úplných. Představuje to v jednom
jediném okrese pro letošní rok mzdové
prostředky pro -32 učitelů, to je asi tři
a půl milionů Kčs a náklady na rekonstrukce
a údržbu těchto zařízení
v hodnotě přibližně 6 mil. Kčs.