Česká národní rada 1986 – 1990

Kdo je proti tomuto návrhu? (Třicet.)

Kdo se zdržel hlasování? (Třicetčtyři.)

Konstatuji, že Česká národní rada přijala usnesení, kterým doporučujeme Federálnímu shromáždění k přijetí název Československá federativní republika. (Pro hlasovalo 121 poslanců.)

Je zde ještě návrh, abychom usnesení doplnili o doporučení, aby Federální shromáždění neprojednávalo název Republika česko-slovenská. Je to návrh poslance Kalvody.

Poslankyně Marcela Černá: Byl to protinávrh a mělo by se o něm hlasovat.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: To nebyl protinávrh, to je návrh na rozšíření usnesení.

Poslanec Josef Kovalčuk: Domnívám se, že jsme se k tomu vyjádřili tím prvním hlasováním.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Pane poslanče, nechcete vzít svůj návrh zpět? Dali jsme Federálnímu shromáždění společnou zprávu výborů, kde tento návrh zamítáme.

Poslanec Jan Kalvoda: Svůj návrh na doplnění usnesení nechci vzít zpět z toho důvodu, že naše původní doporučení. v podobě vyjádření výborů se týkalo jiné situace a jiného doporučení - Československá republika. Proto opakuji návrh na doplnění usnesení s tím, že se odmítá název Republika česko-slovenská.

Poslanec Josef Kovalčuk: Navrhuji, abychom to doporučení rozšířili o výsledek hlasování, že pouze jediný hlas byl pro Republika česko-slovenská. Abychom tam vyjádřili počet hlasů.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Shodli jsme se a teď z toho budeme dělat rozpravu. Poslanec Rázl.

Poslanec Stanislav Rázl: Pane předsedo, paní poslankyně a páni poslanci, myslím si, že se máme držet přísně pravidel, která patří do řádů parlamentu nebo naší České národní rady. Zaprvé nemáme právo říkat, o čem má nebo nemá hlasovat Federální shromáždění. Byli jsme požádáni o vyjádření. A to ke dvěma variantám. Česká národní rada hlasováním rozhodla o variantě druhé, o jedné variantě. Podle mého názoru tento fakt stačí jako stanovisko pro Federální shromáždění. Další otázky jsou podřadné, právoplatné je většinové rozhodnutí o doporučení. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Ano, je to přesně výklad ústavy. Pane poslanče Kalvodo, prosím vás, vezměte ten návrh zpět, ať o něm nemusíme začít rozpravu, poměr hlasů potvrdil dřívější stanovisko.

Poslanec Jan Kalvoda: Pane předsedo, já se domnívám, že rozšíření navrhovaného usnesení není v rozporu s ústavními zásadami. Pokud bude sněmovna proti, ať to vyjádří hlasováním bez další rozpravy. Já proti tomu nic nemám.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji. Pokusím se formulovat usnesení - když tam dáme "zamítla návrh ... a doporučuje projednání ...". Je to přesné konstatování toho, co jsme před chvílí projednali. (Poslanec Kalvoda souhlasí.) Prosím pracovníky "pana kancléře", aby přesně naformulovali usnesení a předali Federálnímu shromáždění s tím, že ČNR zamítla první návrh a doporučuje při jednání návrh Československá federativní republika.

Paní poslankyně, páni poslanci, promiňte, že jsme odbočili od projednávaného vládního návrhu zákona o státním rozpočtu, ale byli jsme požádáni - a je to velice aktuální abychom projednali tento návrh.

Pokračujeme v projednávání bodu VII, konstatuji, že do rozpravy je přihlášeno dosud 19 poslanců. Jako první se přihlásil místopředseda české vlády pan Vlasák. Prosím ho, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Valtr.

Místopředseda vlády ČR František Vlasák: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych navázal na pana ministra Nikodýma a podal vám informaci o tom, jaké zpřesnění připravujeme v souvislosti s novou koncepcí státního rozpočtu ve státním plánu letošního roku. A zejména jaká další opatření děláme k realizaci ekonomické reformy.

Státní rozpočet, jak víte, má výrazně protiinflační charakter a tomu plně podřizujeme všechny záměry státního plánu. To je základní změna naší hospodářské politiky, protože v minulosti se situace vyvíjela tak, že úloha státních financí spočívala v podstatě v tom, profinancovat za všech okolností státní plán, i za cenu rozpočtového deficitu. Toho jsme v minulosti byli často svědky.

Vláda oceňuje, že tento nový kurs poslanci ČNR plně podporují a doufá, že se tak stane i na všech stupních našeho ekonomického řízení, zejména na podnicích a národních výborech. Tam zatím ještě tento proces - musíme objektivně říci plně nedoléhá.

Protiinflační politika vlády je samozřejmě spojena s velkými riziky a bude od nás všech vyžadovat určité oběti. Úkoly, před kterými naše vláda v letošním roce stojí, jsou mimořádně náročné zejména z toho důvodu, že hospodářské výsledky loňského roku ukazují, že v České republice se zpomalilo tempo růstu vytvořeného národního důchodu z 2,5 % v roce 1988 na 1,5 % v roce 1989, což je velmi hluboký pokles. Ve struktuře naší ekonomiky nadále převažuje naprosto neúnosný rozvoj energeticky a materiálově náročných oborů a odvětví. Průmysl na území Československé republiky vyrobil v loňském roce historicky rekordní množství válcovaného materiálu - přes 8 mil. tun, elektrické energie přes 65 mil. kWh, plastických hmot 672 tis. tun, cementu 6,8 mil. tun. To je vývoj, který nemůže nadále takto pokračovat.

Pokud jde o ekonomickou rovnováhu, tvorba zdrojů se podstatně rozešla s jejich vnitřním užitím. Při dynamice vytvořeného národního důchodu ve výši 1,5 % vzrostl užitý národní důchod o 3 %. Tedy dvojnásobně rychleji. Ovšem více zdrojů ve vnitřní ekonomice jsme získali především na úkor zvýšení naší zadluženosti. Zatímco v roce 1988 bylo saldo obchodní bilance v územním průřezu aktivní ve výši 6,6 mld, v loňském roce se dostalo do pasiva 2,7 mld Kčs a celková zadluženost počátkem letošního roku již dosáhla S mld dolarů. To je velmi neúspěšný vývoj.

Podrobnější pohled na strukturu našeho zahraničního obchodu s nesocialistickými státy ukazuje, že zvýšení vývozu o 7,6 %, což zdánlivě je velký úspěch, se bohužel týkalo výlučně surovin a potravin a tedy pokračoval nadále vývoz komodit s minimálním stupněm zpracování. V dovozu se proti roku 1988 prudce snížil o více než 5 bodů naopak dovoz strojů a zařízení, který chceme impulsovat. Je zřejmé, že v našich podnicích se snažili zaplnit úzká místa ve svých výrobních vstupech surovinově a materiálově náročné ekonomiky a tomuto krátkodobému cíli dali přednost před modernizací výrobní základny, která nás tak zatěžuje.

Také v oblasti investic byl vývoj - můžeme říci - rozporuplný.

Na jedné straně cestou restrikce a dočasného moratoria se na zahajovaných stavbách podařilo snížit rozestavěnost o více než 22 mld Kčs, ale na druhé straně pokračující odchod stavebních dělníků a také přesun deficitních materiálů do různých forem tzv. malého stavebnictví, vyvolal řadu obtíží v kapacitním a technickém zabezpečení rozhodujících investic a řadu důležitých investic jsme neuvedli do provozu.

Jedním z nejvážnějších problémů uplynulého roku byla nerovnováha vnitřního trhu, jejíž intenzita se dále vyostřila.

Obyvatelstvo získalo na peněžních příjmech o 5,2 mld Kčs víc, než jsme uvažovali v plánu, avšak nákup zboží byl proti předpokladům vyšší pouze o 2,6 mld Kčs a tím se mezi koupěschopnou poptávkou obyvatelstva a jejím hmotným krytím otevřela inflační mezera ve výši 3 mld Kčs.

Jediný pozitivní vývoj můžeme konstatovat v tom směru, že jsme udrželi předstih tempa růstu produktivity práce před růstem průměrných mezd. Průměrné mzdy se zvýšily v loňském roce o 2,6 %, produktivita o 4,3 %.

První poznatky, které máme z vývoje ekonomiky v letošním roce, signalizují, že ve všech uvedených oblastech se situace spíše zhoršuje než zlepšuje.

V průmyslu a stavebnictví se tempo růstu výroby proti roku 1989 dále zpomalilo. Průmyslová výroba na území České republiky byla za leden a únor nižší o 1,7 bodu, stavební výroba v resortu ministerstva výstavby dokonce o 5,5 bodu. A to přesto, že v této oblasti relativně příznivé klimatické podmínky umožňovaly nepřetržitý proces výstavby.

Také v zemědělství pokračuje poměrně vysoká dynamika nákupu živočišných výrobků a tempo se zde pohybuje od 1,5 do 5,8 %

Na vnitřním trhu se zvýšila dynamika maloobchodního obratu v obchodní síti o 6,4 %, což vytváří velmi nebezpečné napětí do budoucna.

Kde jsou - podle našeho názoru - základní příčiny tohoto vývoje. Musíme si, vážené poslankyně a vážení poslanci, uvědomit, že v současném období celá naše výrobní základna je ve velkém pohybu.

V resortu českého ministerstva průmyslu nyní evidujeme 100 nových žádostí o přiznání statutu státního podniku a včera - myslím - bylo přes 30 nových podniků zřízeno.

V resortu ministerstva výstavby a stavebnictví činí počet podaných žádostí 115 a očekáváme, že perspektivně dosáhne 300 - 400.

V resortu ministerstva zemědělství, výživy a potravinářského průmyslu se chce osamostatnit kolem 200 podniků.

To je samozřejmě obrovský strukturální proces, který se v současné době odehrává, a pochopitelně má přímý i nepřímý vliv na plnění výrobních úkolů.

Samozřejmě v souvislosti s tímto procesem dochází k rozsáhlé výměně vedoucích pracovníků, což je nutné při takovémto procesu, ale tento proces trvá již příliš dlouho, což destabilizuje situaci v podnicích a musíme udělat všechno pro to, aby tyto změny proběhly nejpozději do konce dubna tak, aby v dalším období naše podniková sféra byla stabilizovaná a mohla řešit ty obrovské úkoly, které před ní stojí.

Jako další příčinu uvedených nedostatků musím uvést to, že jsme zdědili od našich předchůdců velmi nevybilancovaný plán minulého roku, ale i letošního roku, což dále rozvrátilo dodavatelsko-odběratelské vztahy. Např. dodávky do tržních fondů měly mezeru už v plánu 6 mld Kčs. Podobná velká mezera byla v investiční výstavbě atd.

Mezi těmito příčinami musím uvést i některé objektivní důvody, které znemožňovaly plnění plánu, zejména na začátku letošního roku, jsou to dodávky ropy ze Sovětského svazu, které jsou proti sjednaným objemům nižší o více než 20 %, což způsobilo výpadek v resortu průmyslu ve výši více než 0,6 mld Kčs.

Značně tvrdé dopady do některých podniků mají důsledky devalvace koruny vůči volně směnitelným měnám.

Toto opatření bylo provedeno tak, že devizový výnos devalvace byl z hospodářství České republiky odčerpán do centrálního devizového zdroje ve výši 1,7 mld, při současném krácení devizových prostředků na dovozu v rozsahu 1,2 mld Kčs. To vedlo nutně asi u 40 podniků k podstatnému omezení jejich disponibilních zdrojů na dovozy nutných surovin, s vážnými riziky pro celou navazující finální výrobu ve výši zhruba 8-9 mld Kčs.

Zvýšená frekvence zahraničních návštěvníků v důsledku úpravy kursu ovlivnila také realizaci maloobchodního obratu v pohraničních oblastech. To je problém, který zde byl už podrobně diskutován, takže ho nebudu rozvádět.

Ale to hlavní - podle mého názoru -, co nás zdržuje, je nedokonalá a polovičatá soustava řízení ekonomiky, která neumožňuje přechod k tržní ekonomice a posiluje naopak tendence k vytváření nerovnováhy a k inflačnímu vývoji. To je tedy problém číslo jedna.

Musíme proto v současné situaci postupovat zhruba ve dvou směrech.

První směr je urychleně dopracovat celý systém ekonomické reformy a zejména postupných kroků k její realizaci. Urychleně tento problém nyní řešíme. Byla zpracována a je předložena vládě i Federálnímu shromáždění řada hospodářských zákonů. Zpracovává se v několika variantách postup ekonomické reformy v oblasti vlastnické struktury, podnikové sféry, liberalizace cen, otevření naší ekonomiky světu, v aktivní politické zaměstnanosti, sociální politice, makroekonomické politice atd.

Dopracování těchto materiálů s konkrétním postupem by mělo být dokončeno do konce dubna. To je nejzazší termín.

Druhý směr v řešení těchto problémů spočívá v tom, že nutně musíme v letošním roce řešit některé problémy, s nimiž nejsou schopni si zatím podniky samy poradit a centrum musí zatím vykonávat funkce, od kterých se v budoucnu nutně musí oprostit. Z těchto mimořádných problémů musíme především realizovat naléhavé dovozy některých surovin a zajistit tak devizové krytí, a to v konvertibilní měně, bez kterého je ohrožena řada základních výrob. Dále musíme zabezpečit některé závazné výstupy státního plánu v dodávkách některých druhů spotřebního zboží do Sovětského svazu, na které jsou vázány závažné dovozy surovin a energetických zdrojů. Dále musíme zastavit rozevírání mezery mezi kupní silou obyvatelstva a jejím hmotným krytím. Ukazuje se, že podniky mají zatím snahu uplatnit všechny exporty schopné položky na trzích nesocialistických zemí a předpokládají pouze minimální dodávky do tržních fondů ve srovnání s minulým rokem. K překonání těchto problémů musíme zavést určitý systém nové stimulace výrobců na přírůstku dodávek do tržních fondů, abychom tuto mezeru zaplnili.

Posledním závažným úkolem, který musíme operativně řešit v letošním roce, je problematika investiční výstavby, kde řada důležitých dokončovaných investic není zatím finančně zabezpečena. Zde musíme v prvé řadě využít nástroje peněžního. trhu, poskytování bankovního úvěru, vypisování podnikových obligací a účast státu musíme omezit - přímo účast státu ve formě dotací - na absolutní minimum; to říkám zcela otevřeně. Podporu státu musíme spíše směrovat pouze do záruk státu za poskytnuté úvěry. Jiná cesta - máme-li udržet protiinflační rozpočet, který budeme dnes schvalovat - neexistuje.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, hlavním záměrem hospodářské politiky vlády České republiky pro letošní rok je tedy nezměkčovat v žádném případě ekonomicky náročné prostředí dané protiinflačním rozpočtem. Vstupujeme nyní do období, v němž vrcholí práce na zákonných úpravách pravidel hospodářského mechanismu, na přípravě programu stabilizace ekonomiky a na formování náročných podmínek tržní ekonomiky.

Hlavní postupové kroky již známe. Nyní půjde o to, abychom naše závěry dokázali rychle rozpracovat do konkrétních a časově uspořádaných opatření a abychom také jejich správnost si ověřili v naší ekonomické praxi v nejkratší době.

Na konci devadesátých let se v závislosti na úspěšnosti přechodu k tržní ekonomice budeme nacházet v jednom ze dvou možných stavů. Buď v tom, který všichni chceme a který bude znamenat, že se staneme občany prosperujícího státu, schopného začlenění do evropských společenství, nebo v nežádoucím stavu, který bude vyžadovat skutečnost, že jsme se ani my nevyhnuli té známé reformní pasti, jako někteří naši sousedé v podobě znehodnocování národní měny, nadměrné inflace, vnější zadluženosti.

Jaké jsou naše šance vyhnout se tomuto nežádoucího vývoji? Odpověď na tuto otázku je závislá na tom, zda vláda bude tak silná, aby mohla provádět potřebná nepopulární opatření. Zda podniky budou schopny více a efektivně produkovat a zejména zda obyvatelstvo i podniky své dosud převážně spotřebitelské chování budou orientovat na tvorbu kapitálu a reprodukci národního jmění a za třetí také na tom, zda ekonomové na základě poznání příčin nadměrné inflace a vysoké zadluženosti v některých zemích - v Polsku, Maďarku - naleznou správnou strategii naší ekonomické reformy.

Současná příznivá politická situace nám dovoluje dát na první dvě podmínky úspěšnosti naší reformy kladnou odpověď. Odpověď na otázku, jaké jsou naše šance vyhnout se reformní pasti je pak dána úrovní našich znalostí a kvalitou programu naší reformy. Podle toho, jak je v rámci prvních návrhů reformního scénáře poměrně jednoznačně prosazován přebytkový protiinflační státní rozpočet, a to je prvý krok reformy, to si musíme uvědomit, a jak je všemi ekonomy doporučováno rychlé otevření naší ekonomiky světu, usuzuji, že i na třetí otázku můžeme odpovědět kladně. Ovšem v okamžiku vyhlášení přechodu k řízení ekonomických subjektů trhem, tedy korunou, by měly být zajištěny zejména tyto základní podmínky: Urychlené odstátnění státních podniků a jejich vybavení odpovídajícím jměním a všemi podnikatelskými právy a jejich postupná privatizace zejména do akciových společností, ale i do dalších forem společností s ručením omezeným atd. Určitá část státních podniků samozřejmě nadále zůstane jako státní podniky, zejména takové podniky, jako je doprava, spoje atd.

Dále musíme zřídit rozsáhlý systém úvěrových bank a jejich vybavení odpovídajícími depozity tak, aby podle schválených pravidel mohly zcela samostatně provádět vlastní podnikatelskou činnost. Za třetí musíme konstituovat některé nové státní úřady pro realizaci podnikové činnosti, musíme vytvořit nový systém berních úřadů, živnostenských úřadů, úřad pro kontrolu hospodářské soutěže, demonopolizace atd. A to hlavní, co musíme provést, je liberalizace cen, to je všeobecný přechod k tržním cenám u cen zboží, služeb a kapitálu, protože jedině tržní ceny mohou dovršit celý systém tržní ekonomiky. Nakonec musíme vyhlásit novou daňovou soustavu, zajišťující nejen příjmy do státní pokladny, tak zejména motivační prostředí a rovné podmínky pro všechny ekonomické subjekty.