Česká národní rada 1986 – 1990

Byla jsem na dalších celních přechodech v Bělovsi u Náchoda a v Dolní Lipce nad Králíky v Orlických horách. Tam už mně z toho bylo více úzko. Upozornili mě celníci, že jsem první ministr, který tam přijel, což mně samozřejmě udělalo dobře, a tím více se mi věnovali. Teď trošku navazuji na to, jak pan ministr Vodehnal nabízel řešení chmelových záležitostí. U nás v současné době pracuje přibližně 60 tisíc polských dělníků, přibližně 40 tisíc studentů sem jezdí na praxi. Praxe jsou 1. leden až poslední prosinec. Dělníci pracují u polských firem a studenti mají možnost si vyvézt zboží bez jakéhokoliv celního omezení za 50 % výdělku. Dělníci pracující u českých firem za 100 % výdělku, neodčítá se jim ani byt a strava. Kromě toho je tady, jak konstatovali pracovníci celní správy na společném jednání s ministry Dienstbierem, Barčákem a Klausem pod vedením našeho předsedy vlády pana Pitharta, jednání, které vyvolala česká vláda, nekontrolovatelný a neevidovatelný počet polských dělníků, kteří jsou načerno najímáni našimi podniky, čili bez řádného pracovního povolení. Dovolím si upozornit, že to je jakékoliv zboží, které plyne ven. Mám veškerou dokumentaci, mám takovou tu zvláštní knížku, kterou dostávají, kde jim polský zaměstnavatel potvrzuje výdělek, a naši celníci mohou jenom kontrolovat, jestli se nevyváží za více, než co zde vydělal. Vycházejí z mezinárodní konvence a přiměřenosti vývozu. Dali mně tam několik celních listů s otázkou, jestli 50 m² obkládaček je přiměřený vývoz, jestli deset záchodových mís je přiměřený vývoz atd., atd. Navíc sem jezdí značný počet polských lidí na pozvání.

To všechno byly argumenty, které jsme uváděli při tomto společném již zmíněném jednání proti otevření malého pohraničního styku. Uvědomujeme si, že když se otevíráme Západu, je samozřejmě nutné se otevírat i Východu, že polská strana interpeluje do jisté míry oprávněně. Na to jsme sdělili argument, že až se hospodářské poměry v Polsku upraví natolik, že to nebude zakládat tak drastický vývoz zboží od nás, že bude dobře.

Když jsme se snažili vymyslet opatření, kterými bychom mohli do této problematiky vstoupit, napadla nás dvě, ale to už říkám trochu nekompetentně, protože samozřejmě návrhy musíme projednat s odpovědnými ministry. Jeden návrh - upravit způsob zvaní Poláků k nám. Oni k nám mohou cestovat na pozvání a se zájezdy, jinak individuálně ne. Pozvání - to prosím říkám tak trošičku stranou, jako boční informaci, kterou jsem se na celnici dozvěděla - se vlastně jako cenina prodává na trhu. Kterýkoliv zde zaměstnaný Polák si s razítkem svého polského zaměstnavatele může pozvat dalších třicet lidí.

Čili domníváme se, že by bylo vhodné ta pozvání trošičku formalizovat, tak jako je to třeba se sovětskými návštěvami, to znamená "prohánět" je přes místní nebo okresní národní výbory, tam vést tedy listinu lidí, kteří zvou a kteří jsou zváni. Možná, že i z toho by bylo patrné, jestli je to vždycky jedna osoba, která zve dalších třicet, čtyřicet lidí, nebo jestli jsou to skutečně přátelská pozvání na návštěvu. To je opatření jedno, které se zřejmě bude týkat ministerstva vnitra, pokud tento úkol přijme, a pravděpodobně federálního ministerstva vnitra, protože těžko můžeme požadovat jenom národní působnost.

Záležitost druhá, ve které také ministerstvo obchodu a cestovního ruchu není kompetentní, jestli je rozumné dále připouštět hranici 50 až 100 % možného vývozu za výdělek, jestli by nebylo možné tuto hranici snížit. Samozřejmě vás okamžitě napadne oprávněná námitka, že pokud polští dělníci nebudou mít možnost vývozu, tak pro ně zaměstnání v Československu bude neatraktivní. Což zřejmě zváží ministr stavebnictví, před chvilinkou jsme se o tom domlouvali, že byly doby, kdy potřeba stavebních dělníků a dalších profesí byla vysoká, ale v současné době při jistém potlačení velkého stavebnictví vlastně již stavební kapacity máme. Čili, že tento - říkám to nekompetentně a jako svůj názor - možná odliv pracovních sil od nás by nebyl tak úplně na závadu.

To k otázce ochraně hranic. Čeká nás ovšem návštěva papeže, kdy se předpokládá asi tak milión turistů a pro návštěvu papeže i pro velikonoční svátky budou vlastně hranice do Polska otevřeny. Už jsme dostali úkol z federální vlády připravit se zbožím, musíme se trošičku připravit i ochranou našeho trhu. To říkám, že učiníme, že nabízet můžeme jenom to zboží, kterého máme dost a které se od nás vyvážet může.

Ráda bych se vyjádřila ještě k podnětu pana poslance Bedřicha, také z 23. schůze České národní rady, který se týkal rekonstrukce Krumlova, rekonstrukce hradu Českého Krumlova, a dodala bych k tomu něco dalšího.

Už jsem tady mluvila o tom, trošičku jsem nevěděla, jak mne přijmete, že abychom mohli těch několik tisíc hradů a zámků uchovat pro budoucí generace, že to nelze činit ze státní pokladny, protože státní pokladna na to není v současné době dost bohatá. Budeme přemýšlet, a to slovo říkám v uvozovkách a nerada, ale řeknu ho: že budeme přemýšlet o jistých možnostech ekonomizace. Tuto možnost bych snad popsala na případu zámku Jindřichova Hradce.

Byla jsem tam tu dobu, kdy zasedala Česká národní rada, omlouvala jsem se, protože to byla schůzka dávno sjednaná. Prohlídli jsme Jindřichův Hradec a došli k názoru, že do Jindřichova Hradce ministerstvo obchodu a cestovního ruchu dává téměř celý fond cestovního ruchu, který pro letošek a pro příští rok máme, protože se tam v jednom křídle už dlouhá léta staví muzeum obchodu, cestovního ruchu a společného stravování, včetně černé kuchyně, čímž vlastně pomáháme tomu, aby aspoň tento trakt nespadl, aby se udržel při životě. Prošli jsme si zámek a prošli jsme si i prostory další, archivy, dívali jsme se i na překrásný renezanční skvost, na bývalý prémonstrátský klášter, nyní kasárna proti zámku. V zámku také sídlí Fruta. Domnívám se - v souladu s předsedou ONV a v souladu s památkáři - že by bylo možno tyto nezámecké prostory, které v části zámku nicméně jsou, využít pro přestavbu na hotel, dobře provozovaný. Samozřejmě nemáme na rekonstrukci, nemáme na výstavbu, čili ve spojení se zahraniční firmou, která by byla vybrána na základě konkursu. Čili ne každý, kdo se nám nabídne, ale firma, která dává garance, kterou známe, kterou si můžeme v zahraničí ověřit, tak, aby to co tam vznikne, bylo v souladu s historickým posláním a s podobou zámku, tak jak kdysi krásný býval. Domnívám se, že to je řešení i na některé další stavby v republice, kterou jsou v tak zbídačeném stavu jako Jindřichův Hradec.

Jen pro informaci bych chtěla dodat, že jsem dala popud k tomu, aby se u nás - doufám, že se to podaří zorganizovat letos v říjnu konal veletrh cestovního ruchu, naprosto běžný ve všech západních státech, ze dvou důvodů: Jednak abychom využili toho zvuku, té dobré propagace, kterou Československo ve světě má, a kdy nemusíme propagovat více, ale cestovní kanceláře se k nám hrnou samy. Ale zejména proto, protože v resortu cestovního ruchu bych měla myslet především ekonomicky, ta turistika je průmysl krásně čistý a rychle vydělávající. Beru turistiku pořád ještě jako základní humánní právo člověka. Domnívám se, že si naši lidé zaslouží, aby takový veletrh viděli, aby se přesvědčili, že naše cestovní cíle jsou nejen nejbližší Rakousko a nejbližší Německo, ale že svět je daleko širší.

Při tomto veletrhu bychom rádi uspořádali seminář, který se bude týkat možnosti přestavby historických památek na zařízení cestovního ruchu. Chtěli bychom pozvat experty, už o tom jednáme, ze zemí, kde se takto s historickými budovami dobře nakládá, jako je třeba Španělsko nebo Velká Británie, Francie nebo některé další země. Domnívám se, že tato akce by byla jistým příspěvkem a že najdeme odpověď i na záležitost Českého Krumlova.

Pane předsedo, mohu ještě jednu drobnou informaci, když už mám slovo? (Samozřejmě, nemohu vzít slovo členu vlády podle jednacího řádu.)

Ale tohle bych ještě ráda řekla, přestože to není reakce na podnět. Byla jsem na dvoudenní služební cestě v Rakousku jednat především o vykupování zboží a o možné ochraně hranic, ale také o turistice. Podobně jako jsem nabízela možné partnerství měst ze Spolkové republiky Německa. Pro ty, kteří mně dali podněty, informace a materiály, jenom sděluji, že jsem panu poslanci Benerovi už tyto materiály poslala, čili vše je na dobré cestě. Stejný impuls jsme projednávali i s rakouskou stranou, s ministrem turistiky Dolního Rakouska a s panem ministrem hospodářství Schiselem. Pokud někdo z poslanců se domnívá, že ta oblast, za kterou byl delegován do České národní rady, by chtěla uzavřít partnerství s některým rakouským městem, budu ráda, když jako v prvním případě i tentokrát mně své podněty předáte a já už obstarám to další. Děkuji vám za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji paní ministryni Štěpové. Pan ministr Lukeš má slovo, prosím.

Ministr kultury Milan Lukeš: Pane předsedo, děkuji za slovo, paní a páni poslanci, dovolte malou kulturní vložku. Bude to více než jedna věta, pane předsedo.

Rád bych se pokusil odpovědět na otázku poslance Adama, vznesenou na 21. schůzi a spojit ji s odpovědí na podnět poslance Lesáka, vzneseným na 22. schůzi. Jde o Ústřední památník obětem protifašistického odboje. Měl jsem příležitost hovořit už o tom po 21. schůzi s poslancem Adamem, vyjádřit své stanovisko v přípisu adresovaném místopředsedovi vlády Mišoňovi a stanovisko ministerstva kultury je zahrnuto v dopisu adresovaném poslanci Adamovi předsedou naší vlády, dr. Pithartem.

Na tomto místě jsem měl příležitost seznámit se s interpelací pana poslance Adama z 16. března 1990, v jejímž závěru se obrací na předsedu české vlády s dotazem, zda česká vláda je ochotna uvolnit památník osvobození a nynější budovu Vojensko-historického ústavu k uctění památky těch, kdo bojovali za svobodu a všech, kdo v tomto boji trpěli. Rozumím tomu tak, že iniciativa se přesouvá po mém soudu správně tímto směrem a mohu informovat k této věci, jak pana poslance Lesáka, tak pana poslance Adama, že v současné době byl ustaven poradní sbor ředitele, který na svém jednání dne 15. března za účasti zainteresovaných zástupců, např. Koordinačního centra OF, Svazu protifašistických bojovníků, Vojensko-historického ústavu NVP i svazů, např. Svazu zahraničních letců ve Velké Británii, projednal další postup využití areálu. Další jednání poradního sboru se má uskutečnit 11. dubna, kdy budou předloženy návrhy zúčastněných zástupců na řešení úprav jednotlivých prostor objektů a uložení ostatků osob a osobností odpovídajících významu tohoto památníku. (Promiňte mou ochraptělost.)

Dále mně dovolte letmo se vyjádřit k dalším podnětům, zejména k podnětu poslance Kovalčuka z další schůze České národní rady, který se týkal dvou věcí: Jednak vyjádřil poslanec Kovalčuk starostlivost o osud místní kultury a navrhuje ministerstvu kultury přípravu zákona k ochraně - vyjadřující potřebu ochrany kultury a ukládajícího vlastně národním výborům, aby tento zájem efektivně projevovaly. Podnět byl vznesen poměrně nedávno. Chápu a zcela se ztotožňuji s patosem interpelace či podnětu poslance Kovalčuka. Zároveň si svým způsobem uvědomuji riziko takového velmi administrativního vlastně opatření. Ale ministerstvo kultury starostlivě přezkoumá tento podnět, protože osud místní kultury je vskutku něčím, co nemůžeme a nechceme přecházet lhostejně i za doby vzrůstající ekonomizace.

Další podnět poslance Kovalčuka se týkal Ústavu pro kulturně výchovnou činnost, námětu na jeho přeměnu v Lidově výchovný ústav Masarykův a osvětové středisko řekněme metodické pomoci zájmové umělecké činnosti. Tento podnět je zcela souběžně v souladu se záměry ministerstva kultury. Mohu informovat, že rušíme vlastně odbor tradiční kulturné výchovné činnosti, nazývajíce jej odborem místní kultury, který bude zejména k tomu orientován a že Ustav pro kulturné výchovnou činnost bude právě takovým způsobem, jak poslanec Kovalčuk navrhuje, koncipován a mám za to, že bude i tak pojmenován.

Tolik, pane předsedo, paní poslankyně a páni poslanci, moje odpovědi.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu ministru Lukešovi. Páni poslanci, jste spokojeni s odpovědí pana ministra Lukeše?

Hlásí se poslanec Otruba.

Poslanec Vítězslav Otruba: Vážený předsedo, vážené paní poslankyně a poslanci, vrátil bych se k vystoupení paní ministryně na můj dotaz z 23. schůze ohledně celních opatření, týkajících se rakouských turistů. Je skutečně s povděkem kvitováno občany našeho obvodu, Znojemska, že celní opatření zabralo. Ovšem řešení, co se týče odprodeje vlastně nad stanovený limit vyváženého zboží je nekomplexní a neracionální především z hlediska vývozu potravin. Protože tyto potraviny nelze dále vykupovat a nevykupují se a jsou vlastně pro republiku nenávratně ztracené. Čili situace je stejná, jako kdyby toto zboží rakouští turisté vyvezli. A je to dosti citlivé v té otázce potravin.

Zajímalo by mne, jestli v tomto směru se chystá ještě nějaké opatření, nebo jestli nadále se potraviny, které jsou defacto odebrány turistům, vyhazují na skládky a nejsou dále zužitkovány, nebo zda se bude počítat s jakoukoliv přirážkou, aby naše strana měla aspoň nějaké finanční efekty z těch potravin.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci Otrubovi. Omlouvám se, nezeptal jsem se po odpovědi paní ministryně Štěpové, zda s její odpovědí souhlasíte. Čili berte to prosím tak, že se ptám na oba - na paní ministryni i na pana ministra Lukeše, zda souhlasíte.

Pan poslanec Adam, prosím.

Poslanec Čestmír Adam:. Mám dotaz, jestli dostanu písemnou odpověď na interpelaci?

Ministr kultury Milan Lukeš: Poslal jsem odpověď místopředsedovi Mišoňovi, mám před sebou tady kopii, z 30. ledna tohoto roku.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Přetlumočím to přes mikrofon - byla zaslána 30. ledna t.r. (to je ta interpelace, o které jsme mluvili v odpovědi), na kterou reagovalo předsednictvo vlády dopisem na předsedu vlády. Promiňte, pane předsedo, že jsem vás nepřivítal - dodatečně mezi námi vítám pana předsedu české vlády, dr. Petra Pitharta. V minulém týdnu předsednictvo České národní rady projednávalo, pane poslanče, vaši interpelaci a svým usnesením doporučilo právě využití památníku a dopis jsme poslali na předsedu vlády. Čili se domnívám, že v tomto smyslu předsednictvo dodrželo všechny formy interpelace. Kopie je ve zprávě z jednání předsednictva, dostanete ji písemně. Souhlas? Děkuji.

Ještě někdo k paní ministryni Štěpové nebo k panu ministru Lukešovi? Ne. Paní ministryně, prosím, abyste zodpověděla dotaz pana poslance Otruby.

Ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová: Potraviny se samozřejmě nevyhazují a nelikvidují. Potraviny se zabavují, toho jsou kvanta zejména na polské straně, i když lze zabavovat jenom potraviny, které jsou evidentně českého původu. Tam, prosím vás, dochází k tomu, že se prostě ve vozech vozí vysoké jutové pytle nasypané cukrem. A samozřejmě projíždějící Polák tvrdí, že je to tranzit a že cukr veze z Rakouska. Takže tam se postupuje těžko. Ale u potravin jasně prokazatelného původu se zabavuje a pod dohledem hygienika se vrací do obchodní sítě, pokud zboží je naprosto v pořádku.

Nezmínila jsem se ještě a měla jsem se zmínit, ale to už je z denního tisku jasné, jak se vyřešil benzín. Nakonec, zaplať pánbů, dopadla ta varianta - nevím, jestli druhá nebo třetí - to znamená talóny na benzín pouze pro cizince. Okamžitě vás asi napadne, že kdo bude ochoten platit v markách, že bude mít jisté výhody. Takže okamžitě po vyhlášení této varianty jsem se dohodla s vedením České obchodní inspekce, že jejich hlavní směr pozornosti, všech krajských inspektorátů bude po 7. dubnu, kdy by měly být už talóny v platnosti (jestli se to povede do té doby natisknout), zaměřen zejména, především a hlavně na benzínová čerpadla. Nebudu vám říkat ani trasy, ani kde, ani jak to bude, ale mohu vás ubezpečit, že postihy za nedodržení předpisů budou velice kruté. Děkuji.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji paní ministryni. Spokojenost? (Potlesk.) Potlesk tomu napovídá.

Prosím pana ministra Hojera, aby zodpověděl dotazy z předcházejících schůzí.

Ministr průmyslu Petr Hojer: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, než odpovím na tři dotazy, které jsem měl z minulých schůzí České národní rady, chci doplnit ministryni Štěpovou z hlediska řešení auto-

benzínu - jenom jednou poznámkou. Ujišťuji vás i ji, že do 6. dubna budou poukázky, resp. talóny na benzín pro zahraniční turisty jak z oblasti konvertibilních, tak nekonvertibilních měn všude tam, kde mají být. To zařizuje podnik Benzina, který po dohodě s ministryní Štěpovou zajistí i kontrolu dodržování těchto opatření svou vlastní vnitropodnikovou kontrolou, která podle mého názoru je dobře, zejména odborně, vybavená a zná všechny - řekl bych - fígle, které v této činnosti mohou nastat.

Na 22. schůzi České národní rady se na mne obrátil poslanec pan Radovan Brychta s dotazem týkajícím se přístupu organizací našeho resortu k řešení kritického stavu čistoty vod v Lomnici nad Popelkou.

K tomuto dotazu chci informovat Českou národní radu, že již v říjnu minulého roku bylo za účasti zástupců našeho resortu, ONV Semily, Městského národního výboru v Lomnici, státního podniku Technolen a Východočeských vodáren a kanalizací dohodnuto, že investice - čistírnu odpadních vod v Lomnici nad Popelkou bude zajišťovat ve funkci investora Městský národní výbor se zahájením výstavby v roce 1991 podle časového průběhu, který je projektantem stanoven.

Z celkových nákladů na čistírnu odpadních vod, která je představována cca 60 mil. korun, uhradí státní podnik Technolen 20 mil. korun, což je přibližně asi 33 až 35 % z celkových nákladů, přičemž zatížení čistírny odpadních vod tímto naším podnikem podle hodnoty BSK 5 představuje přibližně 25 % Myslím si, že přístup Technolenu je v souladu s potřebou řešení tohoto problému v Lomnici nad Popelkou, i když musím zcela otevřeně říci, že dneska nemám možnost tyto finanční zdroje nejenom podniku poskytnout, ale nemám možnosti ani podniku v případě, že by chtěl od takové dohody odstoupit, to nařídit.

Ale budu dbát na to, aby z morálních hledisek tento závazek byl minimálně splněn. V této záležitosti jsem panu poslanci Brychtovi poslal již písemné vyjádření a věc jsme i teď o přestávce ještě spolu vzájemně konzultovali.

Na 23. schůzi České národní rady přednesl pan poslanec Jiří Karas podnět, kterým upozornil na hrozící ekologické nebezpečí v důsledku úniku vod ze skládky odpadů z prostorů dolu Hájek v oblasti Ostrova nad Ohří. Na tento podnět jsem reagoval ještě na této schůzi České národní rady, tzn. 23., když jsem informoval o tom, že jsou odebírány vzorky odpadních vod a o dalších opatřeních jsem přislíbil informovat následně Českou národní radu. Proto mi dovolte, abych k této problematice a k tomuto podnětu řekl tuto informaci.

Chci uvést, že v roce 1966 a začátkem roku 1967 bylo do depónie Hájek Uranových dolů západní Čechy, odvezeno a uloženo 2400 tun balastních izomerů z výroby hexachlórcyklohexanů (už to slovo víckrát nepoužiji). Akce byla smluvně sjednána mezi Spolanou a národním podnikem Uranové doly západní Cechy v Západním Chodově. Výběr lokality, dopravní trasy, způsob přepravy, bezpečnostní a hygienické předpisy byly projednány a schváleny kompetentními hygienickými a zdravotnickými místy, včetně orgánů lidosprávy. V roce 1984, to znamená po 18 letech, došlo k sesuvu terénu v místě uložených odpadů a k obnažení části uložených materiálů. Uranové doly západní Čechy provedly na návrh Horního ústavu Akademie věd asanaci depónie, která zahrnovala stabilizaci štěrkopískovou patou, urovnání terénu, překrytí vrstvou zeminy a oddrenováním této paty. Vzorky drenážní vody z odběrů 12. března letošního roku, hodnocené referenčními laboratořemi Krajské hygienické stanice v Ústí nad Labem, potvrdily zvýšený objem a přítomnost izomerů chemické látky HCH v drenážní vodě odebrané v přímém výtoku z odvalu ve výši, která. představuje zhruba 3x vyšší limitní hodnotu udávanou ČSN pro pitnou vodu, přičemž je nutné poznamenat, že přítomnost izomerů v pitné vodě dosud žádná čs. státní norma neupravuje. Norma, o které jsem se zmínil, nabude platnosti od 1. ledna příštího roku. Vzorky, které byly odebrány po 500 m lesní vodoteče, již obsahují méně, než touto normou bude stanovený limit 3 mikrogramy na litr.