Česká národní rada 1986 – 1990

Poslankyně Anna Röschová: Přesto, že jsem nedávala dotaz a nebylo na můj dotaz odpovídáno, přesto nejsem spokojena s odpovědí na dotaz paní dr. Moserové, a to týkající se stavebních orgánů a vyhlášky 153/1985. Je samozřejmé, že je to obecně závazný právní předpis, takže, pane ministře, je tedy tím pádem obecně závazný. Ale víme také dobře z praxe, že tato vyhláška respektována není. V drtivé většině, z 90 %. respektována není. Proto jsem se chtěla zeptat, jestli existuje nějaká sankciovatelnost stavebních orgánů nebo přímo stavebníků, kteří nespadají do resortu zdravotnictví, ale do jiných resortů.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslankyni Röschové. Slovo má poslankyně Sobotová.

Poslankyně Marie Sobotová: Paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, mám tady z místa reagovat na odpovědi na několik podnětů, které byly směrovány do oblasti zdravotnictví. Jeden z nich jsem dávala i jménem celé skupiny poslanců, pokud se pamatujete, za Jedličkův ústav. Tady by bylo asi na místě konstatovat, že lze vzít informaci pana ministra Klenera na vědomí s tím, že se budeme tímto problémem muset dále zabývat, a to i s přihlédnutím k dalším návrhům a doporučením k organizaci a řízení jmenovitě pouze tohoto jednoho ústavu, Jedličkova ústavu v Praze.

Tyto návrhy jsme podali ve zdravotním a sociálním výboru a postupujeme je nyní v současných dnech ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí. Ukazuje se totiž, že takový ten uzavřený cyklus, prostě neprorazitelná bariéra mezi neuspokojivým stavem a nemožností řešení pro projektovou nepřipravenost a nedostatek zdrojů, je třeba někde prolomit, protože projekt je potřeba zadat, řešit a získat potom peníze na realizaci. Právě proto, abychom tento uzavřený cyklus někde narušili a otevřeli tak možnost řešení, proto jsme podali další návrh na vyčlenění řízení Jedličkova ústavu již nyní z působnosti NVP a přímé řízení ministerstvem zdravotnictví a sociálních věcí. Jinak prosím, pokud budou cítit potřebu, aby se k tomuto bodu vyjádřili ještě další poslanci, jejichž jménem jsem tento podnět podávala.

Pokud se týká podnětu z minulé schůze, kde odpovídal pan ministr na potřeby postižených občanů: odpověď z oblasti usměrňování zaměstnanosti, tam mohu říci, že jsem spokojena, ale očekávám, že bude třeba ještě vyžádat si odpověď od dalších ministrů, protože většina mého vystoupení právě k potřebám postižených směřovala i do jiných resortů, zejména školství, ale i ministerstva výstavby a stavebnictví.

Připojuji se tedy ještě k poznatku paní poslankyně Röschové, že není možno se spokojit jenom s konstatováním, že pro bezbariérové bydlení se má respektovat vyhláška. Tato vyhláška respektována není a je třeba, aby ministerstvo stavebnictví k tomu zaujalo nějaké zásadní stanovisko.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji paní poslankyni.

Domnívám se, že nemůžeme být vyčerpávajícím způsobem spokojeni, protože ten stav je takový, jaký je a posledně o tom hovořil pan předseda vlády, že bychom měli zapracovat do svých příslušných výborů a trvale sledovat tyto otázky, protože kupříkladu otázka bezbariérových bytů apod. je sledována výborem pro průmysl a stavebnictví, výborem sociálním a zdravotním, a je to otázka skutečně trvalá. Nevyřešíme ji ani v tomto volebním období, ani během tohoto roku, ale musí být prostě trvale v pozornosti poslanců současných i budoucích.

Další z poslanců se hlásí o slovo poslankyně Stiborová.

Poslankyně Marie Stiborová: Pane předsedo, vážení poslanci a poslankyně, musíme ocenit úsilí ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí, že se zabývalo tolika podněty, které zazněly na našich schůzích.

Vyjádřím se k podnětům, které jsem zde pronesla, na jedné ze schůzí České národní rady, a to je otázka zajištění určitých odborníků přes sociální záležitosti, sociální věci. Vítám zde připomínky pana ministra Klenera, že existuje na právnické fakultě určitý směr, určitý obor, který již toto zabezpečuje, i další připomínky, a to je otázka filozofické fakulty a otázka pedagogické fakulty, kde pod vedením dr. Šilové, jak jsem se dozvěděla, a doc. Chaloupky - řeší otázky sociální pedagogiky.

Nemohu však být spokojena s tím, že zde bylo řečeno, že se studijní plány inovují v rámci společenské potřeby. Prosím vás, otázka inovace studijních plánů v rámci společenské potřeby bylo takové zaklínadlo, za které asi nemůže ani pan ministr Klener, ani nikdo z nás, kteří tady stojíme. Ale je to ta věc, že je potřeba říci: Ano, od tohoto roku bude tento studijní plán zabezpečen nebo nebude.

Nadnesla jsem zde tuto otázku společně se zakládáním nových universit nebo nových fakult, konkrétně s otázkou Slezské university, protože pro zakládání někde třeba nových kateder a rozšiřování některých nových směrů na stávajících oborech budou potřeba velké vklady. Zatímco na nových universitách, kde hledají nakonec své místo ve společnosti, by bylo dobré zde tyto odborníky stáhnout a využít toho, co se nově zakládá. Čili souhlasím s tím, že je na to reagováno, ale bylo by třeba, jak už jsme tady také slyšeli, aby bylo termínovaně řečeno, kdy to bude. Vím, je toho hodně, ale snažme se všichni.

Navázala bych zde také na připomínku poslankyně Sobotové k otázce Jedličkova ústavu. Připomínám znovu, že skutečné existují návrhy, analýzy a rozklady k této problematice. Připomínám např dr. Hrabětovou, původně z Krčské nemocnice, nyní pracuje na obvodě, která předložila určité návrhy bývalému ministerstvu práce a sociálních věcí s velice konkrétními návrhy, jak zabezpečit výchovu, zařazení jednotlivých těchto dětí do pracovního procesu atd. velice podnětné. Či li prosím, aby se na to reagovalo. Děkuji.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji paní poslankyni Stiborové. Ještě někdo z poslanců chce vystoupit k odpovědi pana ministra? Ne.

Táži se pana poslance Miroslava Němce, který má připraven dotaz, zřejmé do zítřejší schůze. o stavu zabezpečení léky a zdravotnickým materiálem: S ohledem na to, že pan ministr odpovídal tady v souvislosti s dotazem jednomu panu poslanci před několika minutami, ptám se pana poslance, zda trvá na této interpelaci nebo dotazu, nebo zda to mohu stáhnout?

Poslanec Miroslav Němec: Trvám.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Dobře, děkuji, bude zařazena na zítřejší schůzi. Mohu tedy uzavřít odpovědi ministra zdravotnictví?

Poslanec Stanislav Rázl: Domnívám se, že pan ministr zdravotnictví je ve velice složité situaci. To jak nás informoval o stavu zabezpečení dovozů léků, zejména volně měnových, tak jestli jsem rozuměl správně, tak to znamená, že to je na úrovni roku 1989. Vezmeme-li si k tomu cenový růst a na druhé straně nutný přírůstek, protože je tu problém kardiaků nebo obecně chroniků, pro které se musí dovážet z kapitalistických států, tak podle mého názoru a starých zkušeností se tady objevuje znovu rozsáhlý rozpor a upřímně řečeno nezabezpečení úrovně možných předpisů na léky ani v úrovni roku 1989.

Na tuto otázku nemůžeme podle mého názoru chtít dnes odpověď ani na panu ministrovi zdravotnictví, ale dokonce si myslím, že ji nelze ani svazovat bezprostředně s projednáváním státního rozpočtu. Tato otázka souvisí zřejmě s celkovou rozvahou o možných devizových zdrojích pro nákup, které musí zpracovat a informovat vládu Česká plánovací komise, banka apod. A na základě toho teprve by měla být provedena základní rozprava o zabezpečení zdravotnictví léky, protože k tomu musí přistoupit možné zdroje v rámci některých licenčních výrob, třeba Iso-mack který se dělá licenčně v Československu apod., plus odpočet. kolik léků je vlastně reálně získatelných ze zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci. Na základě toho teprve tato souhrnná informace může dát České národní radě nebo vládě obrázek objektivní, s eventuálním návrhem na možná řešení. i když minulost se "nebere", myslím si, že někdy aspoň zkušenost vzít. Byla období, kdy pro zabezpečení léků muselo být přikročeno ke zkrácení zdrojů a prostředků pro jiné úseky národního hospodářství, poněvadž léky se musí považovat za určitou prioritu.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci Rázlovi. Prosím pana ministra o stručnou odpověď jako reakci na dodatečné dotazy a doplnění poslanců.

Ministr zdravotnictví a sociálních věcí Pavel Klener: S panem poslancem Mikanem naprosto souhlasím, že i ty ostatní profese ve zdravotnictví, jak vysokoškolské, tak středoškolské, jsou velice důležité. Ale mohu říci, že sotva se podařilo prosadit vůbec rozšíření této výjimky na lékaře a farmaceuty, protože federální ministerstvo práce a sociálních věcí bylo zásadně proti tomu. Původně jsme měli návrh širší a navrhovali jsme, aby to bylo až do roku 199-3. Pan ministr Miller navrhoval pouze do konce tohoto roku, ale podařilo se dosáhnout kompromisu, že to bude do roku 1991, a to z toho důvodu, že se očekává přece jenom nabídka pracovních sil a to i v oblasti zdravotnictví - s výjimkou zdravotních sester, protože těch nebude asi dostatek ani v budoucnosti. Spíše naopak, až si doplní sestry jazykové znalosti, budou mít větší zájem o práci v zahraničí a budou odcházet. Čili jenom na vysvětlenou - můžeme to znovu předložit, ale bude to velice složité.

Paní poslankyni Röschové skutečně na to odpovědět neumím, jakými donucovacími metodami bychom mohli přispět ke stavbě bezbariérových bytů. Myslím, že to není v kompetenci ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí.

Paní poslankyně Svobodová - pokud jde o Jedličkův ústav, tak je středem pozornosti, jak víte, nejenom veřejnosti, ale musím říci, že i pracovníků ministerstva zdravotnictví. Tam jsou dvě koncepce: buď oprava nebo rekonstrukce stávajícího Jedličkova ústavu, nebo výstavba nového ústavu v souvislosti s výstavbou nemocnice v Praze 4 na Košíku. Obě varianty mají své výhody, proti oběma variantám jsou i námitky. Na Košíku by to bylo sice zařízení nové, moderní, ale děti by tam byly v podstatě izolované. Tady, jak jsem byl informován, mohou např. chodit i do Paláce kultury na různá představení, je tady větší kontakt se světem. Tam by to bylo izolované.

Sbírky na fond Jedličkova ústavu také z dobročinných fondů běží. Myslím, že nedá se to všechno stihnout okamžitě, ale rozhodně se s rekonstrukcí nebo s výstavbou Jedličkova ústavu a hlavně se zlepšením podmínek zde umístěných dětí počítá.

Paní poslankyni Stiborové jistě je těžké říci konkrétní datum, ale takové datum lze předpokládat od počátku příštího školního roku. Doufám, že se to stihne, protože úkolů, které před námi stojí, je hodně a myslím si, že v souvislosti s inovací osnov ve středních zdravotnických školách, se kterými počítáme také od příštího školního roku, by se do toho mohly zahrnout i inovace tohoto směru, zaměřené na sociální péči.

S léky je to skutečně záležitost velice komplikovaná, protože - už jsem se tady zmiňoval - se nám podařilo zajistit dovoz některých surovin nutných pro farmaceutickou výrobu z Číny, ale je tady určitý skluz, který se zase projeví skluzem ve výrobě.

Pokud jde o Iso-mack, na který se hodně obyvatel dotazuje, tak ten se vyrábí ve Slovakofarmě v Hlohovci, kde je linka, která ovšem kapacitně nevyhovuje. Tam se vyrábí dva druhy preparátů: Nitro-mack a Iso-mack. V současné době výroba běží na Nitro-mack, takže Nitro-macku je dost, je málo Iso-macku. Teprve ve druhém čtvrtletí zase poběží výroba Iso-macku. Nelze zatím jinak. Krýt dovozem v současné situaci to také nelze. Jistě by bylo třeba zabezpečit, aby výroba pokryla potřeby. Situace je složitá, nechci vás zdržovat, ale kooperace mezi jednotlivými podniky Spofy je velice důležitá a přitom začíná váznout. Byli jsme překvapeni tím, že jsem dostal zprávu od slovenského ministra zdravotnictví, že dokonce podniky Spofy ve Slovenské republice chtějí vytvoření státního podniku se zpětnou platností od 1. února. To samozřejmě nebylo možné. Ale byla tam dokonce vyhlášena stávková pohotovost a situace se musela urychleně řešit.

Další nevýhodnou situací je, že Spofa už v minulém roce počítala s omezováním sortimentu, protože sortiment Spofy byl velice široký. Žádné zahraniční farmaceutické firmy tak široký sortiment nevyrábějí. Ale bohužel i přípravy k omezení sortimentu začaly v minulém roce a teď do toho přišla nová ekonomická situace, tvorba státních podniků, změna ekonomických situací ve státech RVHP. Čili skutečně situace příznivá není, ale mohu vás všechny ujistit, že děláme pro to, co můžeme, že na příštím zasedání vlády připravujeme velice podrobný rozbor celé situace ve Spofě i v jednotlivých podnicích a snažíme se i zajistit dovoz surovin, protože nejde jen o dovoz léků, ale i o dovoz surovin, na nichž je zase závislá produkce tuzemských přípravků. Vázne také někdy i obalový materiál, takže lék je vyroben, ale nemůže být tabletován nebo distribuován.

Čili problémy jsou velice komplexní a budeme dělat všechno pro to, aby aspoň ty absolutně nepostradatelné léky byly v dostatečné míře a ostatní sortiment pokud možno v uspokojivém měřítku.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji, pane ministře. Domnívám se, vážené poslankyně a poslanci, že situace léků je natolik vážná, že si vyžádáme - pane místopředsedo vlády, prosím, abyste si zaznamenal, že požadujeme jako Česká národní rada do konce dubna kompletní zprávu o lécích v české republice a že žádáme, aby tato zpráva končila i návrhem na řešení, případně i - pokud budou nároky na federální vládu na krytí dovozu.

Domnívám se, že můžeme ukončit dotazy na pana ministra zdravotnictví. Vyhlašuji přestávku. Sejdeme se v 17.00 hodin a v odpovědích bude pokračovat pan ministr Hojer.

Paní poslankyně, páni poslanci, budeme pokračovat. Věci se velice hrnou kupředu, teď jsme byli ve spojení s Federálním shromážděním, kde se za chvíli bude jednat o ústavním zákonu o znaku čs. federace. Tak jsme měli telefonické řešení, aby znak český malý a federální spolu korespondovaly. To jenom pro vaši informaci, proto začínáme o pět minut déle.

Měl hovořit pan ministr Hojer. Pane ministře, dáme přednost dámě - prosím paní ministryni Štěpovou a po ní pana ministra Lukeše, který tvrdí, že jeho odpověď má jednu větu. Prosím, paní ministryně.

Ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ráda bych odvedla vaši pozornost trošičku jiným směrem, směrem cestovního ruchu. Dovolte mi odpovědět na dva dotazy z 23. schůze České národní rady, na dva podněty.

Podnět 14 pana poslance Otruby, který se týkal vývozu potravin a dalšího zboží a požadoval vydat celní předpis zamezující vývoz potravin a dalšího zboží do zahraničí, vyplývající ze směnných kursů:

Protože odpovídám za zásobování našich spotřebitelů, tak trávím víkendy takovým trochu netradičním způsobem, a sice objížděním hraničních přechodů. Byla jsem se podívat na 4 hraničních přechodech z Čech do Rakouska, ještě před vydáním ostrých celních předpisů 5. března, takže jenom dotvrzuji, že mě jímala hrůza, protože se vyváželo všechno ve velkém. Celníci mi říkali velice vlídně v jakých kvantech se vyváží nářadí, lopaty, v jakých kvantech se vyváží všechno ostatní, kolik okružních pil a srovnávaček projíždí denně každým konkrétním celním přechodem.

Zkusila jsem také Restaurace a jídelny, tak asi do vzdálenosti 60 km od hranic. Dala jsem si předložit německé jídelní lístky a sledovala jsem, jak moc se využívá možnost volné tvorby cen. To druhé zjištění, že se možnost volné tvorby cen od II. cenové skupiny výše téměř nevyužívá, vedlo k tomu, že jsme si svolali vedoucí pracovníky Restaurací a jídelen celé České republiky, a dali jsme jim instruktáž, asi ve smyslu toho, že to, co se má zhodnocovat, to by neměly být větší porce masa nebo větší porce vložené suroviny, s kterou na tom nejsme zrovna výborně, ale že by to měla být práce. Čili vyšší ceny pro rakouské turisty by se mělo docilovat trošičku jiným způsobem. Jen tak pro úvahu: nejdražší jídlo ve II. cenové skupině - biftek téměř přes dva talíře s dvěma plzeňskými pivy - bylo za úhrnnou hodnotu asi 60 korun. Na to mi říkali: samozřejmě, host dá stovku, velice se podivuje, jak levně se u nás pořídí, protože to má tak asi za jeden lístek tramvají ve Vídni.

Můžete namítat, že když se zvýší ceny v restauracích a jídelnách, tak to bude hůře dostupné pro naše občany. Tady ovšem směnné kursy samozřejmě je nutné nějak srovnat. Říkal pan ministr Klaus, a já to jenom opakuji, že na tvorbě kursů jsme se podíleli ne my všichni, ale ti, kteří tu marku za 25 až 27 korun kupují a že český a moravský turista se stejně do restaurace II. cenové třídy v blízkosti hranic nedostane, protože všechny stoly jsou rezervovány a prostě pro našeho občana nejsou. Jsou stejně připraveny pro Rakušany a je až překvapující, jak rychle je číšníci obsluhují, aby ten obrat měli.

Podruhé jsem byla na hranicích už po zavedení zostřených celních opatření, skutečně tak ostrých, že není možné provézt vlastně vůbec nic. Byl to, řekla bych, skok odleva doprava, nebo z jedné strany na druhou. Měla jsem skoro soukromý strach, aby nám tyto výkyvy v celní politice nezlikvidovaly cestovní ruch úplně. Rakouští občané přijali tato opatření s pochopením a porozuměním. Na tom se podílela i další drobnost, že totiž tržní mechanismus na západ od našich hranic funguje perfektně, takže živnostenské svazy měly strach z toho, že jejich občané nenakupují u nich a nepoužívají jejich služby, ale jezdí k nám. Takže oni se začali bránit. My jsme jejich obrany využili při krátké dvoudenní cestě do Rakouska, kde jsme jednali se spolkovým ministrem hospodářství, s panem Schiselem. Tam jsme se domlouvali i na další strategii a jednali jsme také s ministrem turistiky Dolního Rakouska - o tom pak ještě trošičku řeknu, také ovšem s prosbou, aby pokud možno naše celní opatření byla publikována v plné šíři.

Jen pro vaši informaci - od doby zostření celních opatření, kdy skutečně není možné vyvézt téměř nic, jsou na hranicích pracovníci Jednoty, vlastně po celou pracovní dobu celnic, a zboží, které je vyváženo, které se nevejde do hranice 150 korun pořizovací ceny, odkupují od rakouských občanů zpátky za poloviční cenu. I to se mi jevilo takové trošičku kruté, ale konstatuji, že rakouští občané to prostě berou jako nutný zásah a netváří se na nás příliš křivě. Naopak Rakušané se omlouvali za chování svých občanů u nás. A my jsme jim říkali, že samozřejmě omluvu přijímáme, ale že je to ekonomické chování. To je tedy vyřešeno. Domnívám se, že naše jižní hranice je vyřešena, i když samozřejmě se nedá vyřešit konzumace v závodech společného stravování. Tam skutečně se to dá dělat jenom cenami, jiné řešení zatím nevidíme. Prostě není možné vyhazovat hosta z restaurace, když chce platit.

Situaci daleko horší vidím já osobně na hranicích polských. Byla jsem v Českém Těšíně. Přibližně dvě hodiny jsem nejen sledovala provádění celních prohlídek, ale sledovala i ty sedmi až osmihodinové řady aut, které se tam ve třech proudech hrnou. Proud pravý je ovocný, to jsou pomeranče a banány, v krabicích 300 kg, 400 kg, náklad je to na jeden vůz s vlekem, levně koupeno v Rakousku - za 6 šilinků kilogram, draze prodáno v Polsku za 7 až 8 tisíc zlotých za kg. A Poláci mohou do své země dovážet až do hranice 200 dolarů bezcelně. Točí se také třikrát týdně. To je tedy tranzit, který jede přes republiku, zatím nesledován. Tranzit se dá samozřejmě využít i jinak, celníci prověřují, co je pod těmi pomeranči v bednách, tam kde mají čas, aby fronty dále nezdržovali, ale to se nás zatím příliš netýká.

Prostřední pruh je spotřební elektronika - také tranzit, levý pruh bývají "tiráci".