Česká národní rada 1986 – 1990

Odporovalo by právním zásadám, pokud by uznání tohoto faktu skončilo jen u jakési bezzubé morální odpovědnosti strany. Nejde o diskriminaci KSČ do budoucna. Jde o zcela spravedlivý požadavek restitutio in integrum - požadavek náhrady uvedením v předešlý stav, známý ve všech civilizovaných právních řádech, tedy i v právu našem.

Neodčiněné bezpráví stává se samo bezprávím. Nerealizace náhradové povinnosti vůči jednomu znamená vznik újmy na straně druhého subjektu.

Nepostačují-li dosavadní prostředky pozitivního práva k uskutečnění této zásady, je na místě vytvoření prosté, stručné. přehledné právní úpravy, byť i ad hoc nové, jen pro nápravu křivd způsobených stranou za dobu minulou. V této souvislosti neobstojí uvažovat o odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí nebo neoprávněný úřední postup podle dosud platného zákona č. 58/69 Sb. Nehledě na značnou specifičnost případů podle tohoto zákona, na nedostupnost náhrady v některých případech, kdy by muselo dojít nejdříve ke zrušení zcela evidentně nezákonných rozhodnutí, aby se teprve poté mohl poškozený domáhat svých práv, nemá v těchto souvislostech ani smysl hovořit o odpovědnosti státu. Státní orgány byly při svém rozhodování totiž do té míry podřízené straně a realizaci jejích strategických i konkrétních pokynů, že nelze dosti dobře ani o odpovědnosti státu hovořit.

Tak jako legislativa v roce 1969 si pomohla vydáním zákona 58/69 Sb. k nápravě nezákonných postupů či rozhodnutí, tak se nyní oprávněně otevírá cesta ke přijetí zákona o odpovědnosti KSČ za dobu nesvobody, který by byl koncipován jako zákon předjímající faktickou odpovědnost strany za nezákonná rozhodnutí státu, upravoval by konkrétní možnosti náhrady postiženým osobám a státu zejména by pak upravoval zdroj hrazení těchto náhrad důsledně z majetku KSČ. Ten lze zjistit nezávislou inventarizací majetku strany provedeného ne orgány strany, které všemožně jeho rozsah i zdroje zatemňují, ale objektivními nestrannými orgány. Nedoložený majetek by byl prohlášen za zdroj fondu pro náhradu škod poškozeným a v případě majetku stranou sice doloženého, avšak získaného - jak jsem již hovořil - neoprávněně ve smyslu právním, je třeba oddělit z něj výraznou část pro potřeby téhož fondu pro náhradu škod.

Doporučuji proto, aby neprodleně byly zahájeny práce na provedení této inventarizace a aby byly započaty legislativní práce na přijetí zákona o odpovědnosti KSČ za dobu nesvobody. Takové řešení bude odpovídat právnímu cítění obyvatel této země, i když by stejně jen zlomkem mohlo napravit následky více než 40letého svévolného hospodaření KSČ v naší republice. V minulých dnech jsme byli všichni seznámeni se zprávou o stavu federace, kterou ve Federálním shromáždění přednesl premiér pan Marián Čalfa a není tomu dlouho, co jsme slyšeli zprávu o stavu České republiky od pana předsedy vlády pana Pitharta. Tyto zprávy nelze považovat jen za pouhou proklamaci něčeho, za konstatování stavu věcí, ale věřím, že z jejich obsahu lze vyčíst jediné: Jde o účet, o účet, který naše země předložila Komunistické straně Československa a všichni slušní lidé vědí, že účty je třeba platit. Ten, kdo je neplatí, nepožívá v žádné zemi na světě dobré pověsti. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Novákovi. Hovoří poslanec Adam, připraví se poslanec Kovalčuk.

Poslanec Čestmír Adam: Pane předsedo, paní a páni poslanci, kdo včera sledoval Televizní noviny, tak mu nemohla ujít záležitost pražského Mitasu. A ten bezútěšný stav tohoto podniku, který patří do působnosti naší České republiky, je pro mne podnětem pro to, abych požádal, aby Česká národní rada se obrátila na českou vládu s tím, aby v příští nejbližší schůzi nebo po ní schůzi následující nás seznámila s tím, jak tuto záležitost chce řešit. Ale současně by to mělo být podnětem i k tomu, abychom upozornili naši vládu na to, že ten model řízení národního hospodářství, který byl v minulých letech založen, vlastně nevytváří podmínky pro výkon úlohy zakladatele, protože zakladatel stojí tady bez šestáku a jak je možno řídit hospodářství, když do toho není možno nic vložit. Když se průmysl znárodňoval v roce 1945, tak se počítalo s vytvořením fondu národního majetku, který měl tu úlohu vytváření fondů pro zakladatelskou činnost řešit. Jestliže chceme vytvořit opravdu tržní hospodářství, musíme trvat na oddělení tohoto hospodářství podnikového od státního rozpočtu, jakožto součást státního rozpočtu a trvat na tom, že se vytvoří podmínky pro to, aby event. bankovní holdingové kanceláře vykonávaly za stát funkci zakladatele podniků, které jsou státem spravovány. Prosím, aby tento můj návrh a tato moje žádost byla tlumočena české vládě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci Adamovi, pan místopředseda vlády jistě zaznamenal pro pana Hojera, člen vlády musí dostat slovo vždy, když o to požádá. Samozřejmě, místopředsedo.

Místopředseda vlády ČSR Petr Mišoň: Jen předběžnou informaci pro poslance České národní rady - otázka Mitasu je už na jednání hospodářské rady české vlády pozítří, čili tato otázka je brána v úvahu, protože je skutečně otázkou vážnou. Jak dopadne nevím, ale jistě se tím bude vláda zabývat. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu místopředsedovi vlády, hovoří poslanec Kovalčuk, připraví se poslanec Palkoska.

Poslanec Josef Kovalčuk: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, když jsem 6. února letošního roku poprvé vstoupil na půdu České národní rady jako poslanec, měl jsem potřebu důkladného seznámení se s dosavadní činností České národní rady, její historií, problémy, které zde v minulosti byly projednány, abych mohl odpovědně vykonávat svou funkci a dále abych věděl na co a jakým způsobem mohu navazovat. Dostalo se mi tehdy dvou publikací v červených přebalech, jedna byla vyzdobena fotografiemi poslanců, kteří zde již na štěstí přítomni nejsou. Tyto publikace, které jsem tehdy obdržel tedy mou zvídavost a potřebu vědění neuspokojily. Naproti tomu se mi zcela náhodně v minulém týdnu dostala do rukou xeroxovaná publikace prof. Zdenka Jičínského, s názvem Vznik České národní rady v době pražského jara 1968 a její působení do podzimu 1969, studie z roku 1984 podle samizdatového vydání v Praze. Tato práce mou zvědavost a potřebu vědění uspokojila mnohem lépe než předané mi publikace na tomto místě. Doporučuji předsednictvu ČNR, aby tuto studii pro potřeby všech poslanců současných i příštích rozmnožila, aby ji měli možnost prostudovat co nejrychleji. Myslím si, že její znalost umožní všem poslancům mnohem lépe vykonávat svou poslaneckou práci. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji za podnětný návrh poslance Kovalčuka, samozřejmě předsednictvo toto upozornění vítá a zařídí potřebné. Hovoří poslanec Palkoska, připraví se poslanec Urbánek.

Poslanec Ivo Palkoska: Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci reagovat na vystoupení poslanců z minulé schůze o otázce KSČ a v podstatě i na vystoupení kolegů, kteří se touto otázkou zabývali v současné době.

KSČ snad sama udělá jasno o tom, kdo z jejich řad se zpronevěřil a kdo ne. Následky vedoucí úlohy strany jsme schopni si spočítat sami. Jak už bylo řečeno, pánové premiéři Čalfa a Pithart nám toto přehledně předložili. Je však komunistická strana sama schopna rozhodnout o tom, jak ztráty lidu vynahradí? O tom mají naši občané vážné pochyby. Byl jsem včera na shromáždění občanů v Praze 6 a tento hlas se ozval velice intenzívně. Co bude s majetkem KSČ? Došlo to tak daleko, že vážně se uvažuje o generální stávce a obávám se, že tato myšlenka, pokud věc nebude řešena cestou nejvyšších orgánů rychle, nabude podporu široké veřejnosti. Jsem proti zákazu KSČ, ale jsem pro jasné a důrazné inventování všeho, co strana za minulých 42 let získala. Ať se na mne pan poslanec Lesák nezlobí, ale pokud strana nabídne pouze část zisku, jak zde o tom posledně hovořil, je to málo. A nesouhlasím ani s názorem pana premiéra Pitharta, že si nesmíme počínat tak jako oni, že nelze znárodňovat jejich majetek. Hledání právní cesty v našem právním řádu, který si komunistická strana znetvořila k obrazu svému, je slepou cestou. Půjdeme-li po ní dál, znovu narazíme na stálou přítomnost zvýhodňování vedoucí úlohy strany, ač tuto úlohu jsme už zrušili. Majitele odcizené věci nezajímají námitky překupníka, že on věc neodcizil a že ani třeba nevěděl, že je kradená. Tato věc bude majiteli vrácena a všichni toto budou považovat za spravedlivé. Věřím, že ti komunisté, kteří dnes s námi sedí, jsou slušní a poctiví. Ti druzí že ve straně nejsou, či alespoň nezastávají viditelně důležitá místa. Řada z nich jako byli Štrougalové, Kempní, či Jakešové, Beňové však využila jimi vytvořený právní řád a včas, dříve než jsme se stačili vzpamatovat, založila nové podniky, kam převedla různý majetek. Zaměstnanci těchto organizací se stávají opět prověření bývalí členové stranické šlechty a jejich rodiny a jejich přátelé. Tito mají lehký start do podnikání. A majetek takového podniku je nedotknutelný, neb již není majetkem strany. Původ majetku strany je temný. Různé finanční převody a náhrady mezi státem, zastoupeným de fakto stranickými špičkami a stranou, reprezentovanou ve skutečnosti vládními činiteli, budeme velice těžko odhadovat a odhalovat. Má nedoložený majetek zůstat v Komunistické straně Československa? Bude mít stát povinnost vracet straně investice do státních budov, které však tato užívala, aniž léta platila nájem? Moudré lidové přísloví říká: Na hrubý pytel, hrubá záplata. Náš právní řád je nedostačující pro rychlé a účinné vypořádání majetku KSČ. Proveďme proto důkladnou inventuru majetku KSČ a současně přijměme zákon o způsobu vypořádání tohoto majetku se státem. Retribuční dekrety byly též právní akty a postupovalo se podle nich právní cestou. Je revoluční doba a vytvořme proto pravidla, která vyrovnají výhody KSČ při získání majetku strany a tato pravidla pak důsledně dodržujme. Já budu pak první, který jako advokát převezme zastoupení KSČ a budu dbát na to, aby neztratila více, než jak řekne zákon.

Věřím, že pak i my ostatní budeme schopni ke KSČ přistupovat tolerantně, snášenlivě a zejména s úctou.

Závěrem si dovolím připomenout, že svého času římský státník a senátor Cato, zvaný Censorius končíval každou svoji řeč v senátě větou, která v překladu zní: "Ostatně si myslím, že Carthago musí být zničeno".

Vážené poslankyně a vážení poslanci, stejně jako to dělal Cato: Na závěr každého našeho vystoupení, ať se týká jakékoliv věci, nechť zazní stručně jednou větou postoj každého z nás k majetku KSČ!

A teď bych ještě mimo navrhl takovouto věc: Zkusme, zda se shodneme na tom, abychom zmocnili pana předsedu České národní rady, aby projednal s předsedou Federálního shromáždění možnost vytvoření společné komise Federálního shromáždění a České národní rady, případně Slovenské národní rady k posouzení, jakým způsobem nabývala KSČ svůj majetek a k posouzení možností vyrovnání majetkových vztahů mezi KSČ a československým státem! Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Pane poslanče, ta poslední věta, to je jako návrh na usnesení schůze České národní rady? Mám to tak chápat?

Poslanec Ivo Palkoska: Ano, doporučení.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Slyšeli jste poslance České národní rady, aby mě plenární schůze ČNR pověřila k jednání s předsedou Federálního shromáždění ve věci, jak navrhl pan poslanec.

Kdo s tímto návrhem souhlasí? (Hlasuje se.) Děkuji. Prosil bych o spočítání, zřejmě to vypadá složitě. Možná, pane poslanče, nechat to do předsednictva. Návrh padl.

Poslanec Ivo Palkoska: Jestli by bylo předsednictvo vhodnější místo, můžeme to udělat, ale myslím, že plénum by se mělo vyjádřit.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Dobře. Začali jsme hlasovat, budeme pokračovat.

Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku! (32) Třicet dva.

Kdo se zdržel hlasování? (39) Třicet devět.

Návrh je přijat.

Pokračujeme v rozpravě. Hlásí se poslanec Urbánek, připraví se poslanec Meier.

Ještě, pane poslanče, prosím vteřinku: Orientačně, jestli mám přerušit zasedání, kolik z vás se ještě přihlásí do rozpravy? Jeden, dva... Dobře, bez přerušení necháme další rozpravu.

Poslanec Karel Urbánek: Vážený pane předsedo, vážená Česká národní rado, vzhledem k tomu, že vznikly určité nejasnosti o hospodaření s majetkem Komunistické strany Československa, chtěl bych k tomu říci několik faktických poznámek.

Za prvé, mimořádný sjezd KSČ uložil ústřední kontrolní a revizní komisi, aby důsledně prověřila hospodaření s majetkem KSČ. Byl jsem zvolen mimořádným sjezdem do funkce předsedy ústřední kontrolní a revizní komise a mohu vám sdělit, že na prověření hospodaření s majetkem pracujeme.

Jaké byly příjmy Komunistické strany Československa? Během celého období tvořily zhruba 80 % příjmy strany z příspěvků členů strany. Dále 10 - 12 % byly příjmy z podniků KSČ a zhruba, podle jednotlivých let, 8, někdy 10 % tvořily dotace na celospolečenské výdaje. Tyto dotace byly vyšší před rokem 1982 a nižší po roce 1982. Po roce 1982 tvořily 70 miliónů korun ročně.

Uvádím to proto, že i jiné politické strany dostávaly dotace. Např. Československá strana socialistická v roce 1988 dostala dotaci 5 miliónů 200 tisíc korun, Československá strana lidová v roce 1988 dostala dotaci 7 miliónů 200 tisíc korun. Celá Národní fronta, společenské organizace v Národní frontě dostávaly dotace 2 miliardy 500 miliónů korun.

Při tomto hodnocení hospodaření jsme sledovali jednotlivé etapy: Etapu po roce 1948, etapu v období 60. let a etapu po roce 1971. Chtěl bych říci, že po roce 1948 Komunistická strana Československa na základě dekretu o znárodnění předala všechny budovy sekretariátů státu. Předala 61 tiskáren státu a s nimi byl založen polygraficky průmysl. Předala řadu prodejen, knihkupectví, z nichž byl vytvořen základ národního podniku Kniha. To jsou doposud fakta, která ústřední kontrolní komise zjistila.

Snad jenom pro informaci bych chtěl říci, že hospodárně hospodařila KSČ - mohu-li to tak říci - od roku 1960 až do roku 1968.

Pokud se týká období po roce 1971, doposud jsme zjistili, že byla vytvořena dohoda, kterou podepsal tehdejší tajemník ústředního výboru Vasil Biľak a tehdejší ministr financí Rudolf Rohlíček, na jejímž principu se stavěly sekretariáty jednotlivých okresních a krajských výborů strany a to v tom smyslu, že výstavbu financovala KSČ, jakmile přebíral tuto budovu stát, vracel komunistické straně finanční náklady. Ale upozorňuji, jenom finanční náklady za budovu, nikoliv za vnitřní zařízení. Vnitřní zařízení financovala KSČ po roce 1971 z vlastních prostředků.

Budovy se předávaly na základě smlouvy o trvalém používání Komunistickou stranou Československa a podle této smlouvy veškery provoz a údržbu budov hradila ze svých prostředků sama strana. Proto také výdaje z rozpočtu vzhledem k příjmům činily: Jednu třetinu výdajů tvořily platy pracovníků aparátu strany, jedna třetina výdajů byla zhruba na provozní výdaje, tzn. provoz automobilů, osvětlení atd. a zhruba jednu třetinu tvořila politicko-výchovná činnost.

V prověřování tohoto majetku i v hospodaření pokračuje ústřední kontrolní revizní komise nadále a mohu vás ubezpečit, že jakmile dojdeme k závěru, že některé osoby zneužily výkonu své funkce tím, že s prostředky bylo mrháno nebo event. by se někteří funkcionáři obohatili, že věci předáme prokuratuře. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji panu poslanci Urbánkovi, hovořit bude poslanec Meier a připraví se dále do rozpravy pan poslanec Kalvoda.

Poslanec Josef Meier: Jmenuji se Meier, poslanec za volební obvod 72, Plzeň - sever. Ve svém diskusním vystoupení se chci vrátit k vládnímu usnesení č. 174 z 28. 6. 1989 o vytvoření Národního parku Šumava k 31. 3. 1991. Jelikož vnitrostátní a mezinárodně politické a ekonomické vztahy se mění daleko větším tempem než toto usnesení předpokládalo, dochází k přímému ohrožení z prodlení při uzákonění Národního parku na Šumavě a jeho mezinárodní charakterizaci.

V důsledku změn pojetí ochrany státní hranice a výcvikových prostorů čs. armády se v nejbližší době otevřou přírodní prostory neocenitelných hodnot všem možným tlakům, velký nápor turistů, podnikatelů i komerčních zájmů, přičemž tato oblast na takovou expanzi není právně ani prakticky připravena a je velké nebezpečí, že dojde k zániku hodnot naplňujících obecně závaznou definici Mezinárodní unie pro využívání přírodních zdrojů k existenci Národního parku.