Česká národní rada 1986 – 1990

Odkládáním tohoto problému z pořadu jednání vlády dochází k vzniku mnoha osobních iniciativ různých jednotlivců a skupin, které svojí činností i laickým přístupem toto usnesení diskreditují nejen u nás, ale svojí aktivní činností v zahraničí i v mezinárodním měřítku. Protože se jedná o oblast ekonomicky zaostalou, kde usnesení o příhraničí nepřineslo očekávaný efekt, dávám v potaz srovnatelný Národní park - Bavorský les, navazující v NSR na projekt našeho Národního parku, kde jeho vytvořením by se zvýšila zaměstnanost dvojnásobně, zastavil by se zcela vysidlovací proces v této oblasti a vložené investice se v dvojnásobné míře vracejí do státní pokladny. To v našem případě by reprezentovalo vyřešení ekonomické situace na pohraničním území o rozloze 1630 kilometrů čtverečních, nemluvě ani o výchovném, morálním i vědeckém přínosu pro stát.

Proto navrhuji vzhledem k obecně známé zaostalosti znění zákona o státní ochraně přírody číslo 40 z roku 1956, aby vláda připravila zákon o zřízení národního parku na Šumavě s ustanovením jeho hranic a vytvoření jedné správy bez ohledu na působnost KNV a uložila dopracovat podle konceptu podmínky hospodaření v národním parku a jeho ochranném území k 1. 1. 1991 včetně změn uživatelských práv. Dále doporučuji přijetí zákona o mezinárodní formě národního parku Šumava, jako jednu z mála věcí, která může současné Československo dát okamžitě ve prospěch zájmů celé Evropy a mezinárodně ji prezentovat už na českých dnech v Mnichově, které bude pořádat v květnu 1990. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Vážená sněmovno, máme ještě vedle poslance Kalvody další dva přihlášené do diskuse. Máte ten názor, abychom přerušili jednání a šli se naobědvat a po obědě pokračovali, nebo necháme tyto přihlášené promluvit? Necháme ty tři ještě promluvit? - Dobře, vidím všeobecnější souhlas. Ptám se tedy ale ještě jednou, bude si ještě někdo přát vyslovit v diskusi, abychom měli informaci úplnou? Budeme pokračovat až do oběda, prosím pana poslance Kalvodu a připraví se poslanec MUDr. Škoda.

Poslanec Jan Kalvoda: Pane předsedající, dámy a pánové, jsem si vědom do jisté míry, že sympatie, s nimiž bude můj krátký přednes přijat, jsou závislé na tom, že bude krátký, neboť nás čeká oběd. Já jsem se rozhodl vystoupit v průběhu dnešního jednání, pak jsem se rozhodl nevystoupit, neboť podstatná část toho, co jsem hodlal sdělit, byla sdělena, zejména poslancem Lomem a Novákem. Nicméně z té diskuse, a nejen z ní, ale i z ohlasů veřejnosti v tisku vyplývá, na kolik jsou jisté otázky otázkami velmi citlivými. Chci se u nich krátce zastavit a část přednesu, který jsem chtěl přednést, přece jen tak učinit.

Odeznělo zde z tohoto místa v minulých schůzích volání po zákazu KSČ, odebrání majetku této politické strany ve prospěch státu. Obecně vzato, jde o požadavky formulace jakési odpovědnosti této politické strany. Diskuse na toto téma má lecos společné. Tím společným je na jedné straně takové demagogické zlehčování a na straně druhé taková jistá nedůslednost v argumentaci. Možná, že se jaksi nezmýlím, když se domnívám, navíc je zde přítomen ještě takový další fenomén, a to nechuť zabývat se touto otázkou a to vůbec nejen ze strany KSČ, avšak z obavy ze společenské destabilizace. Já se domnívám, že ty úvahy, zda tu otázku otevřít nebo neotevřít, jsou zcela liché, a to proto, že je nemyslitelné společnost stabilizovat, aniž bude tato otázka vyřešena. Nebude-li naplněna dnes, teď v současné době tato otázka, bude ta odpovědnost hledána stále znovu a znovu formulována. To mě vede k tomu, že jsem chtěl přispět k této stručné diskusi, tedy stručné pokud jde o mne. Abych byl správně pochopen - nevyslovuji se pro nějaké exemplární či symbolické akty nebo ukojení jakýchsi trestuchtivých či pomstychtivých nálad, i když existují, zaznívají a nelze je ignorovat. Vyslovoval bych se pro taktiku, pro politické uklidnění, nikoliv pro spravedlnost, což chci učinit.

Princip sociální spravedlnosti, jak ho velmi často v současné době slýcháme, je podmínkou i cílem společnosti lidí, výrazem je, že lidé se politicky vyjadřují, politicky se sdružují. Jde o princip, který může v podmínkách totality být znásilňován, ale nemůže být nikdy vymýcen. Tento princip má dvě podmínky nebo dvě stránky, tu pozitivní, což znamená humanistický, humánní pohled na člověka a negativní, která znamená neodvratný dopad společenské sankce, pokud jsou splněny pro tuto sankci všechny podmínky. Z tohoto místa zaznělo, že totalitní moc a diktatura KSČ za zhruba čtyři desetiletí devastovaly Čechy a Slováky po stránce duchovní a hmotné. Tuším, že jsme tleskali téměř všichni předsedovi vlády panu Pithartovi, když v těchto intencích podával svoji zprávu. A pak zde odeznívalo i při minulé schůzi, že většina komunistů byla nicméně poctivá a jednala v dobré víře, odeznívalo zde, že se tato strana rozešla s bývalým vedením a že princip kolektivní odpovědnosti je nepřijatelný. To je velmi známé klišé, není to argumentace, je to tvrzení, nebudu s ním polemizovat, jednak proto, že žádnou polemiku by toto klišé nesneslo, a jednak i proto, že je to poloha zavádějící. To je to nejpodstatnější. Bylo by sice zajímavé, poslouchat objasnění toho, jak jeden, dvacet, třicet politických vůdců stimulovalo postupně téměř dva milióny poctivých komunistů k devastaci našich lesů, měst, a myslí a svědomí. Bylo by to zajímavé, asi tak zajímavé, jako slyšet pana Jakeše vysvětlovat, že celé dlouhé dny po 17. listopadu loňského roku nevěděl, co se vlastně v Praze stalo, obému bychom naslouchali s jistým odporem jako ke každé zjevné nepravdě. Ani ta otázka kolektivní viny, kterou zde nechci nastolovat, ale nemohu se o ní nezmínit, není tak zcela nemístná a absurdní.

V dějinách civilizované společnosti už kladena byla. Jednoznačně byla odmítnuta ve vztahu ke komunitám, k nimž příslušnost či nepříslušnost byla v podstatě nahodilá, nezávislá na rozhodnutí člověka, speciálně například národy. Takové komunity to byly, z nichž je tento princip zcela vyloučen pojmově. Ale byla už v minulosti vtažena ke skupinám, k nimž člověk patří nebo nepatří svým rozhodnutím. Já jsem se rozhodl tuto historickou analogii dále neodůvodňovat ani nečíst příslušný dokument, který byl svého druhu - a to po skončení 2. světové války - přijat celým civilizovaným světem a kdy tento princip byl uplatněn za naprostého konsensu právě tohoto civilizovaného světa. Ta analogie a ten dokument jsou totiž příliš sugestivní. Ale opakuji - otázku kolektivní viny tady nastolovat v žádném případě nechci. Nemohl jsem se však o ní nezmínit, neboť se odmítá jako něco absurdního, div ne zločinného.

Tyto otázky jsou všechny kladeny velmi obecně. To je to, proč jsem řekl, že nechci polemizovat s těmito argumentacemi, které zaznívaly odtud, čteme je v tisku apod.: Zda odpovědnost nebo ne a jaká? Chybu to má tu, že i výsledky, rezultáty a argumentace jsou tady obecné, nejsou potřebné, pochopitelné. Jsem ochoten o těchto otázkách zcela nepředpojatě diskutovat.

Ted se dostávám k tomu, co jsem vlastně chtěl vyjmout ze svého přednesu, ale nejsem ochoten diskutovat o tom, zda ten, kdo spáchal zločin či trestný čin, má být potrestán či nikoliv. A tato otázka se zvláštním způsobem obchází, možná z obavy, aby ten, kdo ji neobejde, nebyl nařčen z nějakého revanšismu, možná z obavy po zmíněné destabilizaci politické rovnováhy, která je křehká, kdyby se ta otázka nastolila. Ale já se domnívám, že nakolik zde předřečníci hovořili v metaforách, jako "Byl předložen účet" apod., že ten účet předložen být musí, protože nebude-li sečten a spočítán nyní, pak další fungování této společnosti se bude vláčet s tímto břemenem dál a důsledky budou takové, jako vždy u nenaplněné spravedlnosti. Proto se o tom zde zmiňuji a riskuji nařčení z nějakého revanšismu, když to opakuji znova.

Ten proces devastace národů a statků, jak odezněl ve zprávě předsedy vlády pana Pitharta, duchovních i hmotných, se totiž skládá z dílčích aktů jednotlivců, to se prozatím ignoruje. Např. jestliže byl etablován systém osobního obohacování na úkor společenského majetku, jak odeznívá při hodnocení nedávné minulosti i komunistickou stranou, pak jednání jednotlivců má své pojmenování v trestním zákoně. Politická strana, které se takové hodnocení týká, patrně ponese svoji politickou odpovědnost. Ale jednotlivec, jenž kradl či zpronevěřil, musí nést odpovědnost trestní a majetkovou. Těch analogií je celá řada. V podstatě se to týká celého spektra trestního zákona. Existuje ale jedna, která je typická a jež tkví přímo v systému totality, který se nám kodifikoval v zákoně v podobě vedoucí úlohy strany ve společnosti. Výraz této situace je v deliktech, které jsou kodifikovány jako delikty veřejných činitelů.

Vracím se tam, kde jsem začal, neboť v zápětí skončím. Jsme snad na prahu doby, která může znamenat obnovení validity lidských hodnot, kdy smyslem a měřítkem života, společenského organismu bude sociální spravedlnost, spravedlnost lidí vůči člověku. Té absolutní spravedlnosti dosáhnout nelze, ale nelze se o to nesnažit. A z tohoto hlediska je absence spravedlivého trestu stejné nespravedlivá, jako trest bez viny.

Než vám poděkuji za pozornost, chtěl bych se pozastavit dvěma větami u projevu, který přednesl poslanec pan Urbánek. Lze akceptovat fakt, že komunistická strana ten zmíněný účet - abych té metafory použil - dělá sama. To je nesporně v pořádku a je to patrně nutné, pro tuto stranu především. Ale podezírám tuto stranu, že nebude celý, stejně jako bych podezíral sebe, kdybych takový účet dělal ohledně své dosavadní aktivity. To není možné. Bez nezaujatého subjektu, který bude hodnotit - jak jsem řekl: nezaujatě - je takový účet nemyslitelný.

Proto se domnívám, že návrh, který poslanec Palkoska přednesl a který byl schválen, který má směřovat k vytvoření jakési reprezentativní skupiny orgánů v podstatě pro součet majetkových aktiv a pasiv této strany, je naprosto na místě, je v pořádku a je dokonce nezbytný.

Pan poslanec Urbánek hovořil také o tom, a četl jsem to i v tisku počátkem ledna, že se zkoumá, zda někteří, zejména vedoucí členové komunistické strany nesáhli k osobnímu obohacování. Tehdy, pokud se nemýlím, byl otištěn i příslib, že tato zpráva bude zveřejněna do posledního ledna t. r. Já jsem si jí nevšiml, ale možná jsem ji přehlédl. Platí zde totéž, co jsem právě uvedl o majetkovém účtu. Tuto stranu není možno nechat, aby nadále suplovala státní orgány. Státní orgány musí, jsou k tomu vázány a vybízeny zákonem, pokud zjistí, že jsou alespoň důvodné okolnosti, které důvodně svědčí o tom, že byl spáchán nějaký delikt, ať už majetkový nebo jiný, tak tyto orgány státu jako v každé civilizované nebo moderní státní společnosti musí reagovat. Ne mohou, ale musí! A to ne exemplárními procesy či tresty, ale šetřením. A to šetření mi přesto, že společnost vře, mi stále chybí, nebo aspoň zprávy o něm.

Zasazuji se tedy o to, - a nemohu to navrhnout jako součást usnesení sněmovny, - aby alespoň to, že z tohoto místa tento možná kacířský a kontroverzní požadavek odezní, aby to stimulovalo státní orgány k tomu, aby tam, kde se v tisku, na veřejnosti a v jiných masmédiích diskutují zcela zjevné a konkrétní delikty zcela zjevných lidí, - a nejen komunistických funkcionářů - aby okamžitě jednaly tak, jak jim zákon ukládá. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Kalvodovi. Faktickou poznámku si přeje vyslovit poslanec Vladimír Škoda. Jako poslední do rozpravy je přihlášen poslanec Mírný.

Poslanec Vladimír Škoda: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi jenom krátkou faktickou poznámku k tomu, co zde uvedl pan poslanec Urbánek. Ono vůbec v argumentaci komunistů k majetku KSČ se často objevuje otázka získání majetku z příspěvků a dokonce se nám předkládá k věření, že většina tohoto majetku je z členských příspěvků. Tady totiž zajímavým aspektem se zdá, že v důsledku uplatňování vedoucí úlohy KSČ byli komunisté na odpovědnějších, tedy lépe placených místech, než členové ostatních politických stran, případně než nekomunisté, a tudíž ten podíl, který mohla komunistická strana získat z příspěvků, byl dost velký i díky tomu, že měli komunisté privilegovaná místa v pracovním zařazení, která jim dávala možnost vysoké příspěvky platit.

Dále pan poslanec Urbánek uváděl čísla, že byla ze státního rozpočtu přes Národní frontu dotována i Československá strana socialistická a Československá strana lidová. Je to pravda, nicméně o úrovni nebo výši dotací a o jejich rozporu třeba s potřebou, kterou by ty strany měly, svědčí nakonec úroveň vybavení sekretariátů bývalé vedoucí strany a dvou ostatních stran bývalé Národní fronty.

Čili tolik jenom jsem chtěl podotknout a upozornit vás na tyto dva aspekty věci. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji. Hovoří poslanec Mírný. Ještě, pane poslanče, než začneš, jenom bych chtěl sdělit: Právě jsem se rozhodl, že seminář k rozpočtům federace i republiky začneme ve 14.30 hod., protože bychom se na to nestačili dostatečně připravit. Takže ve 14.30 tady ve sněmovně - ústavně právní výbor, výbor pro plán a rozpočet a zpravodajové ostatních kapitol.

Prosím, omlouvám se.

Poslanec Miroslav Mírný: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ještě jsem se neodvážil tady vystoupit, ale chtěl bych tu vznést jeden návrh. Komunisté tady vystupují z pozice, že prokazují, jakým způsobem nabyli majetek. Já osobně si myslím, že to je správné. Ale chtěl bych jim předložit - jestli jim smím radit - jeden návrh: Že by pro tento náš národ mohli udělat nějaké gesto, mohli by třeba něco dobrovolně dát na nějaký účel, který je potřebný, aby to pořád nebylo tak, jak je to doposud, že vždycky dají jenom to, k čemu jsou donuceni. To pokládám za chybu. Pokud by tedy dobrovolně něco obětovali, mohlo by to potom znamenat, že my jako občané této země bychom jim snad mohli věřit, že to myslí upřímně s tím, co říkají.

Já bych tu nechtěl vystupovat jako člověk, který útočí proti nim, to nikoliv, pouze jako ten, kdo by jim chtěl poradit, aby konečně udělali něco, co by mělo ohlas v našem národě takový, jaký by byl potřebný.

A ještě jednu myšlenku - jestliže se tady hovoří o křivdách, o pronásledování, o věcech, které v minulosti byly, není třeba dlouze diskutovat o tom, kdo tyto věci zavinil. Já samozřejmě vím, že komunisté nemohou za všechno, oni také zcela určitě byli ovlivňováni z toho centra, které jak předseda české vlády řekl, nebylo ani v Praze ani v Bratislavě. Komunisté také dělali v jistém smyslu to, co mohli, to je pravda, to musíme věcně uznat, ale myslím, že je mimo jakoukoliv diskusi, že politické procesy a tyto záležitosti jsou jednoznačně výsledkem praxe a metod, které byly, a že by tudíž bylo asi nejlepším řešením, kdyby strana sama dobrovolně navrhla, že tyto případy se vynasnaží odškodnit, nebo přispěje na to dobrovolně ze svého majetku. Myslím si, že její majetek je dostatečný a že by to mohla učinit. Náš národ by to nepochybně přivítal a přispělo by to k uklidnění situace v naší společnosti. Děkuji vám za pozornost.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Mírnému. Mohu uzavřít rozpravu ke zprávě předsednictva České národní rady, k minulé schůzi? Ano.

Dovolte mi tedy uzavřít k tomuto bodu rozpravu a bod uzavřeme tím, že doporučuji návrh tohoto usnesení:

Jelikož z rozpravy nevyplynuly žádné připomínky k činnosti předsednictva, k minulé jeho schůzi, doporučuji, aby Česká národní rada vzala na vědomí zprávu o činnosti svého předsednictva od 6. do 13. března 1990 a zároveň uložila předsednictvu ČNR - abych nedostával práci jenom já, samozřejmě, že si to vezmu asi na sebe - projednat s předsedou Federálního shromáždění přípravu společné komise ve smyslu návrhu pana poslance Palkosky.

Jsou k tomuto návrhu na usnesení nějaké připomínky? (Ne) To už jsme vlastně schválili, nyní hlasujeme o zprávě předsednictva o činnosti s tím, že ji bereme na vědomí.

Kdo tedy souhlasí s tímto návrhem? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (0) Není.

Zdržel se hlasování? (7) 7 poslanců se zdrželo hlasování.

Zpráva byla přijata.

Vážené poslankyně a poslanci, chci se s vámi podělit o zkušenost, že Česká národní rada skutečně získává na vážnosti a česká státnost je brána vážně. Jak jsem se před chviličkou vzdálil, byl jsem převzít dopis od pana prezidenta, kdy jako představitel České národní rady jsem zván na slavnostní shromáždění ve Vladislavském sále u příležitosti příjezdu prezidenta Spolkové republiky Německa.

Zároveň bych vám chtěl sdělit, že jsem projednal minulý týden v této souvislosti záležitost s ministerstvem zahraničí a s Federálním shromážděním, že pakliže hlava státu, předseda vlády, ministr zahraničních věcí apod. přijedou do Prahy jako hlavního města federace a budou přijati na Federálním shromáždění, že automaticky k tomu budou přizváni představitelé České národní rady. Pokud tato delegace by jela do Bratislavy, jak bývalo vždycky zvykem, přijeli na federální vládu, k prezidentovi atd., a potom do Bratislavy, takže předtím, než odjedou, vždycky bude zařazena do protokolu této zahraniční návštěvy návštěva České národní rady.

Zároveň zítra v pátek v 11 hodin projednám s panem prezidentem jeho návštěvu v České národní radě.

Tolik jsem chtěl, abyste věděli, že na těchto záležitostech pracujeme a nenecháváme náměty, které byly řečeny, když jsme projednávali českou státnost, ležet.

Vážené poslankyně a poslanci, tím jsme prakticky vyčerpali program 24. schůze České národní rady.

Předsednictvo České národní rady se sejde po obědě po 14. hodině. Seminář, o kterém jsem hovořil, je ve 14,30 v této síni. Prosím, abyste se ho zúčastnili.

Zároveň vám chci sdělit, že po skončení schůze je možno v kinosále i před senátem shlédnout filmy o Tomáši Garrigue Masarykovi, dokument o listopadových událostech a týdeníky Krátkého filmu z roku 1968. Pořady pojedou non stop až do zahájení odpoledního semináře. Tolik sdělení.

Končím 24. schůzi České národní rady a těším se na shledanou.

(Jednání skončeno ve 13,30 hodin.)