Poslanec Ivo Palkoska: Vážený pane předsedo,
vážené poslankyně a poslanci, bylo zde
řečeno, že výbory České
národní rady dosáhly ve věci znaku
konsensu. To znamená, že neexistují též
jiné názory. Prosím vás o trpělivost,
byť mé vývody mohou jitřit moravské
cítění. Předně chci upozornit,
že pocházím z Prahy a stále zde bydlím.
Na Moravě mám řadu dobrých přátel,
tuto zemi mám velmi rád a Moraváků
si hluboce vážím. Právě s ohledem
na tento vztah cítím, že zdůrazňování
výlučnosti Moravy též v souvislosti
se státními symboly mne Pražáka od Moravy
více vzdaluje než přibližuje. O svébytnosti
Moravy zde hovořil pan premiér dr. Pithart ve vystoupení
k otázce české státnosti. S jeho názory
se plně ztotožňuji. Od 22. února tohoto
roku však došlo k rychlému vývoji národnostního
cítění Slováků a přístupu
Slovenské národní rady k otázce znaku
a názvu celé federace a zmíněné
vystoupení dostává nový kontext a
akcent. V tuto chvíli musím připomenout původní
návrh pana prezidenta Václava Havla o státních
znacích. Jsem dalek toho, abych se zaštiťoval
myšlenkami a citáty osobností, které
jsou nyní populární, či u moci. V
případě pana Václava Havla se mně
však již několikrát stalo, že jeho
původně zcela kontroverzní a neuskutečnitelné
myšlenky se během několika týdnů
a dnů ukázaly být řešením
předjímajícím budoucí vývoj
a nakonec přijatelným pro všechny strany.
Neznám poslední návrh státního
znaku pana prezidenta, jak o něm hovořil v rozhlasovém
projevu. Hovořil však pouze o jednom znaku. Slovenská
republika má též jediný státní
znak. Náš projednávaný návrh
zákona o státních symbolech počítá
však se znaky dvěma.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, není zbytečným velikášstvím,
aby Česká republika měla dva znaky? Vím,
že námitky budou ze strany obhájců vyjádření
historických celků, na jejichž území
leží Česká republika. Moderní
vývoj však spěje k integraci a k silným,
velkým celkům a v našem státě
se již tento silný celek vytvořil: stala se
jím Slovenská republika. A je naším
úkolem, abychom jako protiváhu postavili naši
státnost, a to ne státnost Čechů,
Moravanů a Slezanů, kteří každý
zvlášť mají vlastní představy
o dalším vývoji, ale státnost českou,
v jejímž rámci se budou spravedlivě
rozvíjet všechny regiony bez ohledu na to, zda jsou
význačné svojí historickou úlohou,
etnickou odlišností či devastovaným
životním prostředím.
Český lev byl vždy symbolem zemí Koruny
české, to jest i dnešních území
Čech, Moravy a Slezska, byl jejich integrujícím
prvkem. V moderních dějinách Československa
byl po doplnění ramenním štítkem
se znakem Slovenska používán k vyjádření
jednoty národa československého a po druhé
světové válce k vyjádření
spojení národů Čechů a Slováků.
Slovenská národní rada toto řešení
zcela odmítla a požaduje rovné zastoupení
ve znaku státu, resp. federace. Co může být
protiváhou jednoznačného znaku Slovenské
republiky? Pouze jednoznačný znak České
republiky. A který ze dvou navrhovaných znaků
České republiky je důležitější?
Velký či malý? A který má naději,
aby byl použit na státním znaku federace? Přiznejme
si, že opět český lev!
Původně jsem chtěl navrhnout, abychom přijali
pouze jeden znak, a to v podobě nyní označovaném
za "znak malý". Obdobně vyzněly
názory občanů, s kterými jsem se včera
setkal na shromáždění v mém volebním
obvodě. Tuto věc jsem ještě dnes otevřel
na klubu poslanců Občanského fóra
a bezpartijních. Po projednání v tomto klubu
tento návrh nečiním. Stručná
rozprava v klubu však vyzněla tak, že bychom
měli omezit použití velkého státního
znaku ve prospěch státního znaku malého.
Za toto se plně stavím. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Palkoskovi za jeho diskusní příspěvek.
Do rozpravy se hlásí poslanec Sapák, pane
poslanče, prosím, ujměte se slova.
Poslanec Jan Sapák: Poslanec Sapák, volební
obvod 128, Brno. Budu bezprostředně replikovat na
vystoupení pana poslance Palkosky.
Pokud jsem měl možnost pozorovat poslance z moravských
krajů, vystoupili ve věci projednávání
znaků velmi zdrženlivě. Totéž je
můj případ: Sám jsem doporučoval
ustavení malého státního znaku v době,
kdy v našem výboru převážila varianta
čtvrcená. Nemohu však souhlasit s dvěma
názory poslance Palkosky.
Za prvé, v českých zemích je situace
zcela jiná, co se týče historického
uspořádání a cítění
lidí, než na Slovensku, je jiná historicky,
je jiná v současnosti. Tudíž nemůžeme
na základě symetrie porovnávat a přenášet
situaci ze Slovenska k nám.
A nemohu také souhlasit s tím, že pro sjednocování
Evropy - že jeho předpokladem jsou velké územní
celky, protože tomu tak ve skutečnosti není.
Právě naopak. Oslabení kontur někdejších
národních států, jak se postupně
konstituovaly v minulém století, předpokládá
propojení Evropy tak, jak to skutečně bude
přinášet život. Nebude to nepodobné
někdejšímu obrazu Evropy drobně členěné,
tak jak byla před velkou vlnou národního
sjednocování a konstituce "národních"
států. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji panu poslanci Sapákovi. Hlásí
se ještě někdo do rozpravy? Prosím,
poslankyně Stiborová.
Poslankyně Marie Stiborová: Vážený
pane předsedo, vážená Česká
národní rado, chtěla bych vystoupit na dnešním
jednání jménem klubu komunistických
poslanců. Jak zde bylo řečeno již předřečníky
a ve zpravodajské zprávě, řada našich
poslanců, téměř všichni, jsme
se ujednotili ve výborech na dvou znacích malém
i velkém. Mohla bych zde tlumočit názor,
který je také názorem nejen výborů
pro hlasování, ale je názorem také
klubu komunistických poslanců České
národní rady, že se plně ztotožňuje
s návrhem velkého, čtvrceného znaku
České republiky a malého znaku - českého
lva se zlatou korunou, který podporuje vlastní státnost,
českou státnost, která je tak důležitá.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji paní poslankyni Stiborové. Ještě
někdo se hlásí do rozpravy? Ne. Mohu tedy
uzavřít rozpravu k tomuto bodu jednání?
Ano.
Prosím, pane společný zpravodaji, pane poslanče
Herrgeselle, chcete slovo? (Posl. Herrgesell se vzdává
slova.) Děkuji.
Budeme tedy hlasovat. Jelikož se jedná o ústavní
zákon, je nám jasné, že musí
být schválen více než třípětinovou
většinou České národní
rady. Doporučuji, abychom hlasovali o celém návrhu,
tak jak byl uveden ve společné zprávě,
najednou. Jsou proti tomuto nějaké námitky?
(Ne.) Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s ústavním zákonem
České národní rady o státních
symbolech České republiky podle sněmovního
tisku 178 ve znění společné zprávy
výborů ČNR podle sněmovního
tisku 179, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji vám.
Je někdo proti? (1) Jeden.
Zdržel se hlasování? (4) 4 poslanci se zdrželi
hlasování.
Mohu tedy konstatovat, že jsme schválili první
z řady dnes projednávaných zákonů.
A věřím, že historie nám dá
za pravdu, že to, co jsme schválili v této
chvíli, bude platit dlouhou a dlouhou řadu let.
Já vám k tomu chci blahopřát. (Potlesk.)
Dalším bodem našeho jednání je
návrh zákona České národní
rady o používání státních
symbolů a státní vlajky České
republiky. Návrh zákona vám byl také
rozdán na minulé schůzi České
národní rady jako sněmovní tisk č.
185. Dnes jste obdrželi společnou zprávu výborů
České národní rady označenou
jako sněmovní tisk č. 191.
Za skupinu navrhovatelů vám tento návrh zákona
opět uvede poslanec Walter Herrgesell, kterého prosím,
aby se ujal slova.
Poslanec Walter Herrgesell: Vážený pane
předsedo, vážené poslankyně,
vážení poslanci, vážení
hosté, používání státních
symbolů, to je státního znaku a státní
vlajky musí odpovídat jejich základnímu
poslání symbolizovat národní státnost.
Proto je třeba stanovit určitá pravidla pro
používání státního znaku
a státní vlajky formou zákona.
Předkládaný návrh zákona navazuje
na ústavní zákon o státních
symbolech České republiky a stanoví, kdy
a za jakých podmínek se jich používá.
Ústavní zákon o státních symbolech
zavádí dva znaky České republiky,
to jest znak velký a znak malý. Návrh zákona
proto musí stanovit nejen, které orgány a
organizace v úředním styku používají
státního znaku, ale musí také dát
pravidla pro to, kdy se užívá velkého
znaku a kdy malého. Návrh vychází
z toho, že velkého znaku se užívá
při závažných příležitostech
a také tam, kde není třeba počítat
s jeho velkou miniaturizací. Velký znak čtvrcený
je graficky poměrně složitý a jeho přílišné
zmenšení by vedlo k jeho malé čitelnosti.
Osnova proto předpokládá, že pro běžnou
potřebu orgánů a organizací na razítkách,
listinách a pečetích se bude užívat
malého státního znaku. Na doporučení
výborů a na základě připomínky
vlády České republiky bylo ustanovení
na používání znaku ještě
doplněno ustanovením, upravujícím
používání státního znaku
na služebních stejnokrojích pracovníků
státních orgánů České
republiky a příslušníků ozbrojených
sborů České republiky.
Další zpřesnění bylo provedeno
i pokud jde o používání státního
znaku na hranicích České republiky. Uvedené
ustanovení je v návrhu uvedeno proto, že obdobné
ustanovení obsahuje již přijatý zákon
SNR o státních symbolech Slovenské republiky.
Upřesnění znění má vyjádřit
skutečnost, že státního znaku se bude
v těchto případech používat pouze
na hranici mezi Českou a Slovenskou republikou. Další
zpřesnění doporučované ve společné
zprávě se pak týká používání
státního znaku při slavnostních příležitostech
občany a jejich občanskými sdruženími.
Vedle státního znaku je dalším státním
symbolem i státní vlajka. Její používání
státními orgány a organizacemi je upraveno
tak, že se používá při slavnostních
příležitostech na budovách, kde tyto
státní orgány mají své sídlo.
Současně bylo však třeba upravit, jak
se postupuje při současném používání
vlajky České republiky a Československé
republiky. Dále bylo třeba vyřešit i
používání vlajky občany a jejich
občanskými sdruženími. Návrh
úpravy, který je uveden v návrhu společné
zprávy vychází ze stanoviska výborů
ČNR a vlády České republiky a nepředepisuje
povinné současné používání
vlajky České republiky a Československé
republiky. Rovněž tak používání
vlajky občany je upraveno poměrně volně
a vychází se z toho, že v této otázce
není třeba občany příliš
podrobně svazovat předpisy o používání
státní vlajky.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, závěrem mi dovolte, abych vyjádřil
přesvědčení, že nová právní
úprava státních symbolů posílí
českou státnost. Doporučuji proto České
národní radě jménem všech výborů,
které návrh zákona ČNR o používání
státního znaku a státní vlajky České
republiky, tisk číslo 185 projednaly, aby návrh
zákona schválila, a to ve znění společné
zprávy tisk číslo 191.
Děkuji vám.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Herrgesellovi za přednesení
společné zprávy výborů ČNR
k tomuto bodu jednání. Do rozpravy se přihlásil
poslanec Křeček a prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedo,
Česká národní rado, já bych
chtěl navázat na slova zpravodaje, kde je řečeno
o tom, že jednotliví občané by neměli
být příliš svazováni při
používání státní vlajky,
ale také státních znaků. Já
tu s bolestí konstatuji, že ve společné
zprávě výborů je upraven § 1,
odstavec 3 tak, že státního znaku mohou jednotliví
občané i sdružení užívat
jen při slavnostních příležitostech.
Vezmeme-li dnešní realitu vidíme, že řada
občanů používá státní
znak jako odznak, klopový odznak při jiných
příležitostech. Domnívám se,
že přijímat ustanovení, které
nebude dodržováno je zbytečné a domnívám
se, že z tohoto ustanovení by měl být
vypuštěn termín při slavnostních
příležitostech. Občané mohou
užívat státního znaku i zcela běžně
ve všední den. Nevím také, proč
§ 3, odstavec 5 - bylo řečeno, že občané
mohou užívat jen malého státního
znaku. Já se domnívám, že zejména
moravští občané a i další
budou užívat při stejných příležitostech
znaku velkého a nevidím důvod, proč
by občané byli omezováni jen ustanovením,
že mohou užívat malého znaku. Upozorňuji
v souvislosti s § 1, že pokud jde o užívání
státní vlajky, tak tam ten termín při
slavnostních příležitostech chybí
a je řečeno, že státní vlajku
mohou užívat též jednotliví občané,
aniž by byli omezováni tou slavnostní příležitostí.
Možná, že to je detail, ale zákony a zejména
ústavní, by měly být přesné.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci dr. Křečkovi, hlásí
se ještě někdo z poslanců do rozpravy?
Prosím pane poslanče.
Poslanec Karel Kříž: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, já
bych chtěl velice důrazně podpořit
stanovisko kolegy Křečka, protože si vzpomínám
už od dob studentských, kdy jsem jezdíval občas
po světě a viděl jsme vlát švýcarské
vlajky a americké vlajky, anglické vlajky, jak jsem
litoval, že v naší zemi je takový bych
řekl ne dost vyvinutý smysl pro naši symboliku.
Myslím, že by skutečně mělo být
necháno na našich občanech, zdali budou cítit
potřebu si vyvěsit naši státní
vlajku.
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Křížovi. Hlásí
se poslanec Sapák.
Poslanec Jan Sapák: Pane předsedo, dámy
a pánové, taktéž chci výrazně
podpořit vystoupení pana poslance Křečka
s připomínkou ještě na jednu věc.
Častokrát bylo zneužíváno státní
bezpečností a jinými bezpečnostními
sbory používání trikolory v době
ještě před 17. listopadem, přestože
trikolóra není státním znakem, tak
lidé, kteří byli označeni trikolórou,
např. na demonstraci 21. srpna minulého roku, byli
zatýkáni a zadržováni s poukazem, že
jde o neoprávněné použití státního
znaku.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Sapákovi.
Vážené poslankyně a poslanci, protože
zde už máme tři návrhy na změnu
ústavního zákona a zde je obecný souhlas
- jsem povinen přerušit jednání a požádat
předsedy výborů a společné
zpravodaje, zároveň vedoucího legislativního
odboru, aby se sešli v místnosti státních
aktů a projednali znova společnou zprávu
výborů. Souhlasíte s tím paní
poslankyně a páni poslanci?
Kdo souhlasí s tímto? (Hlasuje se.) To je obecná
většina. Přerušuji schůzi, sejdeme
se v 11.15 hodin, předsedy výborů a zpravodaje
výborů prosím, aby se sešli v místnosti
státních aktů.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Zahajuji přerušené jednání. Předpokládám,
že skupina poslanců složená z předsedů
a zpravodajů se dohodla a prosil bych tedy společného
zpravodaje, aby informoval Českou národní
radu o doplňku, případně o znění
společné zprávy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Walter Herrgesell: Vážený pane
předsedo, vážené poslankyně a
vážení poslanci, o přestávce
došlo k jednání mezi předsedy a zpravodaji
jednotlivých výborů se společným
zpravodajem, samozřejmě také při zastoupení
legislativy a dovolte mi, abych vás požádal,
abyste si vzali k ruce sněmovní tisk č. 191,
společnou zprávu výborů ČNR
k návrhu poslanců ČNR na vydání
zákona České národní rady o
používání státního znaku
a státní vlajky České republiky.
K jednotlivým připomínkám, které
vyplynuly z rozpravy, navrhujeme přijmout následující
úpravy. Dovolte také přednést jedno
vysvětlení. Předpokládáme,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, že bychom po této úpravě,
budete-li s ní souhlasit, mohli potom uvedený návrh
předložit k hlasování.
Nejprve na 1. straně k § 1, je to třetí
odstavec zdola. Text zněl: "Ustanovení §
1 se doplňuje třetím odstavcem tohoto znění:
Státního znaku mohou při slavnostních
příležitostech užívat jednotliví
občané a občanská sdružení".
Navrhujeme tento nový text: "Státního
znaku mohou vhodným a důstojným způsobem
užívat jednotliví občané a občanská
sdružení". Tedy že by se vypustilo "při
slavnostních příležitostech", ale
na druhé straně, když hovoříme
o české státnosti, o posílení
české státnosti, o úctě a hrdosti
ke státním symbolům, navrhujeme doplnění
slov "vhodným a důstojným způsobem".
To by byla jedna navržená úprava.
Strana 2, k § 3, odst. 5, je to opět třetí
odstavec zdola: Dosavadní znění v návrhu
je: "Ustanovení se doplňuje tímto novým
odstavcem:
Občané a občanská sdružení
uvedení v § 1, odst. 3 užívají
malého státního znaku".
Doporučujeme tento odstavec 5 zcela vypustit. Tedy v souladu
s předcházející úpravou je
dovoleno nošení státního znaku a nebylo
by to dále nějakým způsobem upřesňováno
nebo ovlivňováno. Tedy mohou "důstojným
a vhodným způsobem" a neurčovalo by
se, který státní znak. To je druhý
návrh.
A ke třetí připomínce ke státní
vlajce jsme toho názoru, abychom citaci ponechali tak,
jak je ve společné zprávě uvedena
a dovolte mi provést příslušné
vysvětlení.
Na druhé straně dole, předposlední
odstavec, k § 4 se hovoří: "Ustanovení
se doplňuje novým odstavcem 2 tohoto znění:
Státní vlajky mohou užívat též
jednotliví občané a občanská
sdružení". To znamená, tady se neomezuje,
neupřesňuje používání
státní vlajky, zatímco na straně 3
nahoře, v § 4, odstavce 1, 2 a 3 v textu, kde se praví:
"Ustanovení odst. 1, 2 a 3 zní: Státní
vlajka České republiky se užívá
při příležitostech státních
svátků a při jiných slavnostních
příležitostech na budovách, v nichž
mají sídlo organizace a organizace uvedené
v § 1, odst. 1".
Domníváme se, že tato citace je dostatečná
a že vyjadřuje zároveň jak zájmy
a potřeby občanů, ale zároveň
orgánů státní moci nebo správy
a dalších státních organizací,
určuje tedy státní svátky a slavnostní
příležitosti, které uznají za
vhodné.
Potud návrh závěrečného znění,
a pokud, vážené poslankyně a vážení
poslanci, budete v souladu s rozpravou s těmito úpravami
a s tímto vysvětlením souhlasit, pak bychom
mohli takto upravenou společnou zprávu předložit
k dalšímu projednávání.
Děkuji, pane předsedo.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji pane poslanče za doplnění zpravodajské
zprávy.
Poslankyně a poslanci, hlásí se ještě
někdo do rozpravy k tomuto zákonu? Paní poslankyně
Marvanová.
Poslankyně Hana Marvanová: Mám jenom
jednu drobnou připomínku k přednesenému.
Domnívám se, že doplněná slova
"státního znaku mohou užívat vhodným
a důstojným způsobem jednotliví občané
a občanská sdružení", že výrazy
"vhodným a důstojným způsobem"
jsou příliš vágní a v tomto zákoně
by mohly být vykládány různým
způsobem.