Paní ministryně Dagmar Burešová:
Vážené předsednictvo, vážené
dámy a pánové, včera několikrát
zazněl dotaz na rehabilitační zákon.
Také při minulé schůzi pan poslanec
Kasal vznesl tento dotaz a v krásné a plamenné
řeči pana poslance Lesáka odezněla
tato otázka a včera se připojil k dotazu
ještě pan poslanec Hubálek.
Chtěla bych vás informovat, že krátce
po svém nástupu na ministerstvo spravedlnosti vznikla
legislativní komise, která se iniciativně
ujala zpracování rehabilitačního zákona.
Rehabilitační zákon byl již zpracován
jako předloha, jako návrh zákona a byl projednán
v české vládě 26. února, ve
slovenské vládě 28. února a bude předložen
federální vládě 8. března.
Předkládaná osnova zahrnuje období
nezákonností za celou dobu, počínaje
25. únorem 1948 do konce roku 1989. Pro trestné
činy proti republice byli tehdy postaveni před soud
pro své politické přesvědčení
lidé, kteří byli zcela nevinní, v
mnohých případech, kteří se
žádné trestné činnosti nedopustili
a byli odsuzováni k těžkým trestům,
někdy dokonce k trestu smrti - 198 těchto rozsudků
bylo vykonáno. Došlo k celé řadě
odsuzujících rozsudků dlouhodobých,
takže řada postižených byla ve výkonu
trestu desetiletí i déle.
Rehabilitace v roce 1968, byť i byla provedena nedůsledně
a z jiných postojů, nám přesto ukázala,
že je dnes možné některé skutkové
podstaty, mající výrazně politický
charakter, rehabilitovat přímo zákonem. To
znamená, že soudy budou jenom deklarovat, že
ten který odsouzený - rehabilitovaný je účasten
rehabilitace. Oddíl 2 § 2 zákona o rehabilitacích
vypočítává taxativně tyto skutkové
podstaty. Zde bych chtěla sdělit konkrétně
panu poslanci Lesákoví, že dokonce i rozsudky
za trestný čin špionáže, o které
včera mluvil, za dobu od roku 1948 do roku 1961 budou zrušeny
přímo ze zákona. (Potlesk.) A to k datu,
kdy bylo soudní rozhodnutí vydáno. Současně
se ruší i veškeré výroky, které
navazují na výrok o vině a trestu, tedy i
peněžitý trest a výrok o propadnutí
majetku a další vedlejší tresty.
Pokud jde o ostatní soudní rozhodnutí, která
se týkají trestných činů, které
již nemají vyhraněně politický
charakter, např. obsahují v sobě prvek násilí,
popřípadě měly za následek
smrt nebo těžkou újmu na zdraví, vyhrazuje
je osnova individuálnímu projednání.
V obou okruzích případů rehabilitace
bude znamenat zrušení rozsudku ex tunc, to znamená
s účinností ode dne, kdy bylo nezákonné
rozhodnutí vydáno, a to jak pokud jde o výrok
o víně a trestu, tak i pokud jde o ostatní
výroky, zejména pokud jde o výrok o propadnutí
majetku. Rehabilitovanému občanu tedy vznikne právo
na vrácení věci, případně
není-li vrácení věci dobře
možné, na náhradu v penězích.
40 let je dlouhá doba. Věc v právním
smyslu - už např. vůbec neexistuje. Mohlo dojít
ke změně její podstaty, věc změnila
několikrát držitele, který může
být dnes už dobré víry a je chráněn
občanským zákoníkem prostě
je to otázka velice komplikovaná.
Vedle oživlého vlastnického práva ke
koní kovaným věcem rehabilitovaným
však svědčí i další nároky
- nárok na ztrátu na výdělku po dobu
výkonu trestu případně vazby, nárok
na škodu na zdraví, nárok na zaplacení
peněžitého trestu, nákladů trestního
řízení, obhajoby atd. Tady lze rehabilitované
odškodnit rychle a pro rychlé odškodnění
mluví všechny důvody, zejména to, že
jde mnohdy o osoby již značně staré.
Proto jsme se nakonec dohodli, že složitou otázku
náhrady propadlého majetku vyhradíme zvláštnímu
zákonu, který dnešní zákon o
soudní rehabilitaci již předvídá.
Tento nový zákon upraví způsob uplatnění
nároku vyplývajícího z neplatného
propadnutí majetku nebo věci či zabrání
věci. Ostatně zákon o soudní rehabilitaci
neupravuje rehabilitaci celou, pouze ten nejdůležitější
základ tam, kde byli postiženi lidé nejkrutěji,
rehabilitaci v trestním právu.
Zůstává ovšem otevřená
a připravená k budoucí zákonné
úpravě celá oblast rehabilitace správní,
občansko-právní, oblast sociálního
zabezpečení, případně jsme
uvažovali o rehabilitaci pracovně-právní.
I tyto oblasti bude třeba řešit. Zákon
o soudní rehabilitaci je teprve první krok.
Včera vznesl poslanec Laštůvka dotaz ohledně
odpovědnosti soudců. Předně bych vás
chtěla ujistit, že soudci, kteří soudili
procesy padesátých let a kteří - jak
víme ze spisů - byli pouze administrativními
vykonavateli totalitní moci a příkazů
z centra - ve spisech se nacházely lístky, kde bylo
výslovně uvedeno: v tomto procesu musí padnout
pět rozsudků smrti, tři dostanou milost.
Milost ale nikdy udělena nebyla - tito soudci, kteří
se skutečně provinili proti své soudcovské
cti, už nesoudí. Ti by nepochybně museli být
ze svých funkcí odvoláni podle § 51
zákona o volbách soudců a organizaci soudů.
Ti už v našich řadách nejsou.
Druhá etapa byla léta sedmdesátá.
Tady je otázka složitější. Tady
je intervence daleko těžší prokazovat.
Možná, že jste sami četli interview s
jednou soudkyní, která výslovně uváděla,
že soudila podle toho, jak to pokládala za správné.
Platily zákony třídně motivované,
zákony tvrdé, které mnohdy byly v rozporu
s mezinárodními pakty. Ale pokud bude soudce tvrdit,
že podle tohoto zákona rozhodoval, je velmi problematické
jej individuálně z jeho funkce odvolat.
65 soudců jsem odvolala ze správních funkcí
a to všechny předsedy krajských soudů
s jedinou výjimkou a správou soudů byli pověření
soudci s morálním kreditem a odbornou způsobilostí,
ovšem soudci, kteří už před tím
byli zvoleni. Jde o řešení prozatímní,
neboť bude třeba soudcovské řady doplnit
a soudce dovolit. Některé osobností, se kterými
počítáme do budoucna, by právě
měli zastávat vysoké soudcovské funkce
v soudní správě. Ve spolupráci s nimi
bude pak třeba uvažovat o rekonstrukci soudního
sboru. Bude zřejmě nutno skončit k určitému
datu volební období všech soudců a pro
budoucnost zvolit jako soudce jen ty občany, kteří
svými morálními postoji, postojem k věcem
veřejným a i vysokou odborností, schopností
samostatně se rozhodovat, zaručují výkon
skutečné nezávislosti rozhodování.
Jen nezávislé soudy, soudci, kteří
budou rozhodovat podle zákona a svého svědomí,
jsou zárukou dodržování občanských
práv a povinností a právních jistot
každého z nás. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Josef Kaňa:
Děkuji ministryni spravedlností paní Burešové
za její vystoupení.
O slovo se přihlásil ministr stavebnictví
pan Motyčka.
Pan ministr Ludvík Motyčka: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
chci reagovat na vystoupení poslance pana Bedřicha
k problematice Českého Krumlova.
Byla kritizována zanedbanost stavebního fondu tohoto
města. Byla kritizována více než oprávněně.
Stav památkové rezervace Český Krumlov
dává typický obraz, jak jsme žili na
úkor budoucích generací. Zchátrání
veřejných budov, zámku a historických
obytných budov v poválečných letech
se začalo odstraňovat značně pozdě.
Pan poslanec Bedřich správně uvedl řadu
usnesení vlády, která měla řešit
obnovu města. Skutečnost je taková, že
rekonstrukce postupuje pomalu.
Koncem sedmdesátých let byl odhadnut celkový
náklad na rekonstrukci ve výši 1,2 miliardy
Kčs. dnes to bude dvakrát tolik. Za posledních
deset let se provedlo prací za 200 mil. Kčs, což
ukazuje pomalost postupu.
Jihočeský KNV předložil koncem minulého
roku vládě návrh dalšího postupu
na patnáctileté období do roku 2005. Tento
návrh měl být projednán ve schůzi
vlády 28. 11. 1989. Ze známých důvodů
projednán nebyl. Třeba říci, že
nemůže být v podmínkách přechodu
k tržnímu mechanismu považován za reálné
východisko, protože je založen na direktivním
systému ukládání úkolů.
Nezbývá než k řešení této
otázky se komplexně vrátit s novými
pohledy.
Nechci se teď zabývat finančním mechanismem,
protože systém budoucího hospodaření
měst a obcí není ještě uzavřen.
Jsem toho názoru, že bude nutná finanční
účast státu. Avšak národní
výbor bude muset hledat podle zvolené koncepce pro
každý objekt odpovídajícího investora.
Sám se bude muset postarat o technickou infrastrukturu,
ale pozemní objekty by měly být předány
případně prodány jednotlivým
firmám i podnikatelům, kteří budou
schopni podle zadané koncepce objekty rekonstruovat a oživit.
Z dosavadního jednání mezi národními
výbory a stavebními podniky v minulém roce
vyplynulo, že o práce v Českém Krumlově
je zájem.
V novém tržním mechanismu nemůžeme
už organizovat násilné přesuny stavebních
kapacit a od jmenovitých úkolů budeme postupně
odcházet. Je, zřejmé, že rozsah výstavby
nemůže zajistit a stačit provést závod
č. 3 Pozemních staveb České Budějovice
a ani ne Okresní stavební podnik v Českém
Krumlově. Východiskem musí být dosažení
vyrovnání poptávky a nabídky po stavebních
kapacitách a použití dalších ekonomických
nástrojů, které ovlivní dodavatelské
firmy natolik, aby za prací do Českého Krumlova
přišli i odjinud. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Josef Kaňa:
Děkuji panu ministru výstavby a stavebnictví
za jeho vystoupení. O slovo se hlásí paní
ministryně Zetková.
Ministryně, předsedkyně VLK Jitka Zetková:
Vážené předsednictvo, vážené
dámy, vážení pánové poslanci,
dovolte, abych vás informovalo tom, že jsme po předchozím
jednání s paní místopředsedkyní
ČNR dr. Moserovou, a zejména s ohledem na vaše
včerejší připomínky, provedli
ve spolupráci se Studentskou právní poradnou
vyhodnocení současného stavu právní
úpravy, dotýkající se zdanění
a omezení příjmů důchodců.
Domníváme se, že pro první fázi
je nutné, a v tomto smyslu jsme připravili i iniciativní
návrh, řešit právní úpravu
tak, aby dovolte mi v uvozovkách, do seznamu zohledněných
profesi byla zahrnuta i ta zaměstnání, která
tady včera odezněla ve vašich připomínkách.
Kromě toho se domníváme, že je nezbytné,
aby se omezení nevztahovalo ani na ty příjemce
příjmů, kteří platí
daň z příjmů z literární
a umělecké činnosti, protože se domníváme,
že zejména na těchto místech, v těchto
případech, může jít o autory
děl, kteří byli v minulých letech
dost výrazně diskriminováni a nebyla jim
umožněna tato činnost.
Iniciativní návrh po projednání v
české vládě předložíme
federálnímu ministerstvu práce a sociálních
věcí do konce tohoto týdne.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Josef Kaňa:
Děkuji ministryni paní Zetkové, předsedkyni
Výboru lidové kontroly.
Přeje si promluvit ještě někdo z členů
vlády? Není tomu tak. Vážené
dámy a pánové, jsem si vědom toho,
že na mnohé otázky, i když rámcově,
zaujal stanovisko pan předseda vlády, ale na některé
konkrétní otázky nebyla dána odpověď,
protože příslušní resortní
ministři zde nejsou přítomni.
Na příští jednání České
národní rady, tak jak to umožňuje zákon
o Jednacím řádu České národní
rady, bude zařazen bod Odpovědi členů
vlády na otázky a podněty poslanců
z minulých schůzí.
Předpokládám, že tito členové
vlády tedy na příští schůzi
vystoupí.
Přeje si tu ještě někdo vystoupit jako
reagence na vystoupení členů vlády?
Písemně jsem dostal přihlášku
pana poslance Juráska. Uděluji mu slovo.
Pan poslanec Vítězslav Jurásek: Vážený
pane předsedo, vážené dámy, vážení
pánové, postrádal jsem odpověď
nebo reakci na dvakrát přednesenou žádost
Karlových Varů o přiznání statutu
lázeňského města. Proč vás
tím zatěžuji?
Stejně jako v jiných úsecích a v jiných
oblastech naší republiky i na Karlovarsku probíhá
v současné době střetávání
různých, často protichůdných
zájmů institucí, iniciativ a vrstev obyvatelstva.
V červenci se má uskutečnit další
ročník mezinárodního festivalu Karlovy
Vary 1990. Lze naprosto zcela logicky očekávat zvýšený
zájem o tento ročník tohoto festivalu. Proč?
Protože bude prakticky prvním ročníkem,
který proběhne od doby listopadové revoluce.
Bude očekáván a bude o něj velký,
nesmírný zájem. Je to jedna z věcí,
které by Československu mohly pomoci v jeho propagaci.
Do začátku tohoto festivalu zbývá
ještě sice krátká, ale přesto
dosti dlouhá doba na to, aby se mohlo udělat ještě
mnoho dobrého, potřebného a účelného
pro zdar této akce. Toho ale lze dosáhnout pouze
cílevědomým spojením všech sil.
Nelze ale očekávat, že tento úkol zvládnou
nyní rekonstruované orgány, MěNV,
ONV, bez pomoci vlády, proto znovu nastoluji otázku
Karlových Varů a potřetí žádám
vládu o jmenování této vládní
komise.
Jsem přesvědčen, že tato komise se stane
tím potřebným sjednocujícím
činitelem všech občanských iniciativ,
hnutí i skupinových zájmů. Jsem přesvědčen,
že již pouhé zahájení činnosti
této komise přinese tolik potřebné
uklidnění a zamezí dalšímu tříštění
sil a plýtvání energií.
Na vás, paní poslankyně a pánové
poslanci, se obracím s prosbou, abyste svým hlasováním
přijali tento můj návrh. Navrhuji přijmout
toto usnesení:
Česká národní rada ukládá
vládě České republiky jmenovat vládní
komisi pro posouzení žádosti Karlových
Varů o přiznání statutu lázeňského
města, řízeného vládou a pro
vypracování návrhu komplexního řešení
problematiky města s tím, že tato komise zahájí
svoji činnost nejpozději do konce měsíce
března.
Nyní mi ale dovolte, abych se veřejně omluvil
panu ministru zdravotnictví a sociálních
věcí, panu Pavlu Klenerovi za mé vystoupení
na našem minulém setkání - na zasedání,
kdy jsem pana ministra kritizoval za jeho rozhodnutí z
5. února ve věci ustavení státního
podniku Bristol z bývalých Sanopzů.
Omluvou mi může snad být jen má nezkušenost
a důvěřivost. Předpokládal
jsem, že jsem obdržel všestranné a objektivní
informace. To se však nestalo. Nevěděl jsem,
že státní podnik
Bristol je řešením pouze přechodným,
s cílem zajistit nerušený provoz těchto
špičkových zařízení do
vyřešení komplexních otázek souvisejících
s koncepcí lázeňství.
Je zcela logické, že těchto špičkových
zařízení má být využito
k získávání tolik potřebných
devizových prostředků pro nákup zahraničních
přístrojů, pro lepší vybavení
našich zdravotnických zařízení.
Takto by totiž postupoval každý rozumný
hospodář.
Nejdůležitější informace byla zamlčena
nejen mně, ale celé karlovarské veřejnosti
i veřejnosti dalších měst, kde tato
zařízení bývalých Sanopzů
jsou. Tzn., že při ustavení státního
podniku Bristol rozhodl pan ministr, že zisk, včetně
valut, bude rozdělovat tak, že jedné třetiny
bude využito pro potřeby Okresních ústavů
národního zdraví těchto míst,
kde tato zařízení jsou a zbytek, prostřednictvím
ministerstva, na nákup potřebných zařízení
do ostatních zařízení našeho
zdravotnictví.
Pan ministr také rozhodl, že umístění
Bristolu v Praze, není podmínkou. Předpokládá
se, že bude v Karlových Varech, ale až po té,
kdy dojde k vyjasnění a kdy přestanou pranice
mezi jednotlivými skupinami, až se vyřeší
celá otázka lázeňství.
Ještě jednou bych se chtěl panu ministru omluvit,
přesto, že netrval na veřejné omluvě,
považují to za správné, protože
zde, z tohoto místa, jsem jej kritizoval a měl bych
se tudíž z tohoto místa před veřejností
omluvit. Pro svoji další práci poslance je
tato zkušenost poučením. Musím si vždy
všechny informace řádně ověřit
a snažit se získat ucelený přehled o
té dané problematice. Vás prosím,
abyste si pro vlastní práci poslance vzali z mé
chyby poučení.
Ještě jednou vás prosím o podporu mého
původního návrhu, který bych zopakoval.
Navrhuji přijmout toto usnesení:
Česká národní rada ukládá
vládě České republiky jmenovat vládní
komisi pro posouzení žádosti Karlových
Varů o přiznání statutu lázeňského
města, řízeného vládou a pro
vypracování návrhu komplexního řešení
problematiky města s tím, že tato komise zahájí
svoji činnost nejpozději do konce měsíce
března.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Josef Kaňa:
Děkuji za vystoupení panu poslanci Juráskovi.
Hlásí se ještě celá řada
poslanců - do rozpravy. Jde o faktickou připomínku?
Prosím.
Pan poslanec Vladimír Mikan: Mám poznámku
k vystoupení paní ministryně Zetkové.
Včera jsem požadoval na panu ministrovi zdravotnictví,
aby se zabýval otázkou důchodců -
pracujících důchodců. Pan ministr
mi sdělil, že připravuje návrh pro vládu,
kde se jedná o nařízení vlády
Československé republiky 142/83 o poskytování
důchodu některým pracujícím
důchodcům a navrhuje poskytovat důchody do
31. 12. 1995 v nezměněné výši
vedle výdělku v zaměstnání
sjednaném na dobu určitou - lékařům,
farmaceutům, poživatelům starobního
a vdovského důchodu atd.
Požadoval bych, aby do těchto kategorií byli
zahrnutí ještě další vysokoškoláci
pracující ve zdravotnictví, další
pracovníci ve zdravotnictví, včetně
zdravotních sester.
Děkuji za pozornost.
Pan místopředseda ČNR Josef Kaňa:
Děkuji poslanci Mikanovi za faktickou připomínku.
Vystoupí poslanec Lesák.