Problematika ochrany a zlepšení životního
prostředí je v Plzni mimořádné
naléhavá. Plzeň patří mezi
pět oblasti v ČSR s nejvíce narušeným
životním prostředím. Také v oblasti
terciární sféry zůstává
nevyřešena řada základních a
naléhavých problémů.
Řešení všech těchto otázek
má ve velkých městech specifické rysy
a jak ukázaly zkušenosti, nelze je řešit
stejným způsobem jako v ostatních menších
městech. Proto uplatnění statutu je třeba
u velkých měst považovat nejen za hlavní
cestu k zabezpečení demokratických principů
státní správy, ale i za hlavní předpoklad
pro vytvoření správy jednoduché a
účelné.
Protože Národní výbor města Plzně
zaslal vládě žádost tohoto mého
vystoupení, chtěla bych se dotázat vlády,
zda se vláda tímto již zabývala. Děkuji.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslankyni Röschové. Poslanec Matějka
má podnět nebo dotaz k ochraně životního
prostředí. Připraví se poslanec Rota.
Poslanec Jaroslav Matějka: Vážený
pane předsedo, vážení hosté,
vážení poslanci. vážené
poslankyně, nedávná cesta pana prezidenta
do Podkrušnohorské pánevní oblasti připomenula
znovu zájem veřejnosti o problematiku životního
prostředí. Že se nejedná o zájem
konjukturální či povrchní, svědčí
i výsledky nedávného průzkumu veřejného
mínění, o kterém nás zde na
minulém jednání informovala paní ministryně
obchodu
Jestliže 66 % respondentů klade v dnešní
době starost o životní prostředí
na první místo, pak to svědčí
nejenom o skutečně vážném stavu,
ale - a to zejména - že veřejnost očekává
od nové vlády smysluplné, ale i rychlé
řešení. Nové ministerstvo životního
prostředí jistě v blízké době
předloží svůj program, jak zachránit,
co se ještě zachránit dá.
Chtěl bych však z tohoto místa připomenout
některé důležité věci,
které nové ministerstvo a konečně
i nová vláda zdědila po svých předchůdcích
a jejichž rychlé řešení pokládám
za nezbytné:
1. Dosud nemáme dopracován nový zákon
o ochraně ovzduší. Je třeba si uvědomit,
že zákon 35/67 Sb. neosvědčil dostatečnou
svou účinnost a podstatně neovlivnil odstraňování
příčin znečišťování
ovzduší, ani jeho nežádoucí růst.
Dotazuji se proto pana ministra Moldána, kdy je možno
počítat s přijetím nového zákona.
2. Jak známo, přistoupila federální
vláda k protokolu o snížení emisí
oxidů síry o 30 % do roku 1993. Ptám se,
jak jsme připraveni splnit tento mezinárodní
závazek a v případě, že je jeho
splnění ohroženo, jaká opatření
hodlá vláda aplikovat v zájmu jeho splnění.
3. Je známo, že škody na životním
prostředí a lidském zdraví nejsou
způsobovány jen oxidy síry, ale i oxidu dusíku.
Je známo, že v produkci oxidu dusíku, přepočtené
na jednoho obyvatele jsme na druhém místě
na světě za USA. Československo na základě
usnesení vlády č. 276/1988 podepsalo Protokol
k úmluvě o snižování emisí
oxidů dusíku nebo jejich přenos přes
hranice. V této souvislosti se ptám, jak jsme připraveni,
aby nejpozději do 31. 12. 1994 nepřevyšovaly
roční emise oxidů dusíku nebo jejich
přenosy přes hranice státu emise roku 1987.
Zejména kladu důraz na to, zda snížení
emisí lze bezpečně dosáhnout pouze
úpravami spalovacích procesů, či zda
bude nutno zajistit denitrifikaci spalin, podobně jako
je tomu v řadě vyspělých zemí.
Pokud se potřeba denitrifikačních zařízení
jeví jako nezbytná, pak jak bude z tohoto hlediska
přehodnocena stávající projektová
příprava odsiřovacích zařízení
našich tepelných elektráren.
Závěrem pokládám za užitečné
se zmínit o jednom významném fenoménu,
na který by se nemělo zapomínat. V posledních
měsících byly otázky životního
prostředí zcela odtabuisovány, a staly se
věcí veřejnou, což je zajisté
správné. Současně to však může
způsobit přímo explozi odporu veřejnosti
proti přijímání rizik a k posilování
dosti naivní víry, že lze vybudovat společnost
bez jakýchkoliv rizik. Ze západních zemí
je známo, že různá ekologická
hnutí mohou mít značný vliv, zasahující
i do ekonomické stability státu. Tomuto vývoji
bychom měli předejít a ve vyspělých
zemích se poučit, jak překonaly toto rané
období ekologizace společnosti. Znamená to
začít studovat, jak lidé různá
rizika vnímají a jak na ně reagují,
neboť je známo, že zcela jinak rizika vnímají
odborníci a jinak laici. Je proto třeba hledat možnosti,
jak zlepšit informovanost veřejnosti a zlepšit
možnosti její komunikace s odborníky a politiky.
Především však je nutno obnovit důvěru
veřejnosti k vědě, která byla v minulých
letech bohužel dosti poplatná zájmům
ekologii zcela cizím. Pouze tehdy, zbavíme-li lidi
této nedůvěry, budou ochotni přijímat
objektivní informace a konec konců i určitá
nezbytná rizika. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji panu poslanci, hovořit bude poslanec Rota,
připraví se poslankyně Sobotová.
Poslanec Josef Rota: Vážené paní
poslankyně, páni poslanci, vážení
hosté, přednáším dvě otázky
na členy vlády České republiky.
Vláda České republiky schválila v
minulém roce koncepci uspořádání
Československé výstavy v roce 1991, která
má historicky navázat na Zemskou jubilejní
výstavu, konanou v roce 1891.
Myslím, že tento záměr je třeba
uvítat. zvláště v nynější
revoluční době, která ve většině
našich občanů vyvolává národního
uvědomění, stejně jako tomu bylo v
historických letech 1791 a 1891. Tato výstava a
akce kolem ní uspořádané mohou být
jedním z významných odrazových můstků
pro náš do společenský, hospodářský,
politický i kulturní vývoj do dalších
desetiletí.
Chtěl bych se zeptat členů vlády,
jak pokračují přípravy na tuto výstavu
a kdy bude s její širší koncepcí
seznámena naše veřejnost. To je první
dotaz.
Druhý dotaz. Dále bych chtěl uvést
problematiku, týkající se budoucího
rozvoje našich hromadných tělovýchovných
vystoupení a zejména vystoupení, konaných
na historickém Strahovském stadiónu. Tato
masová tělovýchovná vystoupení,
jejichž tradice sahá hluboko do minulého století,
přinášela našemu národu hluboké
pocity národní hrdosti, protože se jedná
o záležitost na celém světě ojedinělou,
která v řadě případů
přivedla mnoho našich lidí a zejména
mládeže ke sportování.
V letošním roce budou tyto Československé
tělovýchovné slavnosti zakončeny v
okresech a nepočítá se s jejich vyvrcholením
masovými tělovýchovnými slavnostmi
na Strahovském stadiónu.
Znamená to, že ani do budoucna se nepočítá
s obnovením tradice hromadných masových vystoupení
na pražském Strahově?
Anebo naše tělovýchova tato hromadná
vystoupení v příštích letech
obnoví, třeba i za účasti krajanů
- Sokolů z celého světa? Děkuji za
pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Rotovi, o slovo se přihlásila
poslankyně Sobotová. připraví se poslanec
Laštůvka.
Poslankyně Marie Sobotová: Paní
poslankyně, páni poslanci, vážená
česká vládo, vážení hosté,
vystupuji jménem skupiny poslanců dr. Jaroslavy
Moserové, ing. Josefa Kani, Jiřího Rubína,
ing. Jiřího Karase, dr. Josefa Domase, dr. Evy Hálkové
a Vratislava Štěpánka a to ve věci nápravy
kritické situace v Ústavu sociální
péče pro tělesně postiženou mládež,
který známe pod názvem Jedličkův
ústav v Praze.
Ústav byl založen na konceptu pana profesora Jedličky,
konceptu, který je stále moderní, vysoce
aktuální a po celá desetiletí zůstal
přes veškeré úsilí nerealizovaným
ideálem.
Na základě vlastních poznatků a informací,
ověřených i průzkumem zdravotního
a sociálního výboru v tomto zařízení,
považujeme za potřebné znovu na půdě
ČNR podpořit současné snahy odborníků
i laické veřejnosti, které směřují
k zásadnímu zlepšení dosavadního
stavu v péči o tělesně postiženou
mládež.
Jedličkův ústav pak má být
modelovým vzorem žádoucího řešení
ústavní sociální péče,
obdobně jako dětská onkologie se stala modelem
pro řešení péče zdravotnické.
Proto se obracíme nejen na pány ministry, do jejichž
resortů se tříští řízení
dnešního ústavu, ale i na další
členy vlády se žádostí za prvé:
vytvořit podmínky, i v rozpočtu, pro to,
aby Jedličkův ústav mohl být urychleně
dobudován a to přednostně jak v lokalitě
Vyšehrad, a to v původní koncepci, stanovené
prof. Jedličkou a projektem architekta Miluniče.
To znamená dobudování homogenního
ústavu, v němž by byly zpětnovazebně
propojeny funkce léčebné, výchovné,
včetně vzdělávání a
funkce sociální. Součástí mají
být i chráněné dílny a stacionář
pro pracovně nezačlenitelné děti,
což umožní mnohdy i návrat rodičů
do zaměstnání a sníží
psychickou i finanční tíseň rodin
postižených dětí.
S rozvojem ústavu souvisí i navrácení
nesporného původního majetku Jedličkova
ústavu.
Druhá žádost - v souvislosti s předpokládanými
změnami struktur státní správy, to
jest národních výborů i centrálních
orgánů a se změnami koncepce zdravotnictví,
zvážit otázku optimálního vnějšího
řízení ústavů sociální
péče, a to tak, aby v nich byly funkčně
rovnocenně zajištěny jednotlivé složky
komplexní rehabilitace. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslankyni Sobotové. Poslanec Laštůvka
vystoupí se svým podnětem na vládu
České republiky, připraví se poslankyně
Kadlčíková.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Páni
předsedové, dámy a pánové,
dovolte mi, abych přednesl ústní interpelaci
na předsedu vlády ČSR.
V loňském roce bylo přijato usnesení
vlády ČSSR 101/90 o řešení ekologických
problémů Severočeského kraje a navazující
usnesení vlády ČSR 131/89 o témže
problému. Po prověření realizace tohoto
usnesení, provedeném poslanci zastupitelských
sborů a občanskými iniciativami konstatujeme,
že je vážně ohroženo řešení
ekologických programů Severočeského
kraje. Tyto skutečnosti jsou dostatečně kvalifikovaně
zachyceny v řadě materiálů Severočeského
KNV, Výzkumného ústavu výstavby a
architektury Praha, pracoviště Ústí
nad Labem - Bílá kniha životního prostředí,
včetně podkladů pro schůzi vlády
ČSR, vypracovaných Severočeským KNV.
V souvislosti s tím chci upozornit, že takřka
ve všech dosavadních materiálech a jednáních,
zabývajících se touto problematikou, dochází
k nesprávnému a občany kritizovanému
dělení území Severočeského
kraje na pánevní a nepánevní oblasti,
jejichž vymezení je dáno administrativně
správním členěním kraje, bez
přihlédnutí k faktickému stavu narušení
životního prostředí. Řada faktů
a měření dokazuje, že v důsledku
geografických a klimatických podmínek je
řada oblastí, přiléhajících
k pánevním okresům zatížena srovnatelně,
ne-li více než vlastní hnědouhelná
pánev. Jedná se zejména o jihozápadní
část okresu Děčín, některé
obce okresu Litoměřice a Louny.
Dovoluji si proto požádat, aby vláda projednala
urychleně aktualizaci vymezení oblastí ČSR
se zhoršenými životními podmínkami,
v souladu s objektivními skutečnostmi a rozšířila
všechna dosavadní sociální, ekonomická
a zejména ozdravná opatření i na tyto
oblasti. Současně navrhujeme, aby tato aktualizace
byla zahrnuta již v návrhu programu vlády národního
porozumění.
K tomuto podnětu přikládám do protokolu
seznam obcí, kterých by se měla tato aktualizace
dotýkat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) /Seznam
je v příloze./
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Laštůvkovi, hovoří
poslankyně Kadlčíková, připraví
se poslanec Anděl.
Poslankyně Amálie Kadlčíková:
Vzdávám se slova, vzhledem k tomu, že zde
není přítomen pan ministr zdravotnictví
a sociální péče. Vystoupím
na příští schůzi.
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Ano, děkuji paní poslankyně. Hovoří
poslanec Anděl, připraví se poslanec Škoda.
Poslanec Václav Anděl: Vážení
poslanci České národní rady, vážená
vládo ČSR, vážení hosté,
v uplynulých téměř 50 letech byly
v naší republice napáchány - mimo jiné
těžko vyčíslitelné škody
v oblasti výchovy a vzdělávání.
Je proto plně pochopitelný velký zájem
naší veřejnosti a tedy i nás poslanců
o to, jak jsou a budou tyto dlouholeté nedostatky co nejrychleji
odstraňovány. Hodně lidí, rodiče
i učitelé se zajímají o připravené
změny zákona č. 29 z roku 1984 o soustavě
základních a středních škol.
Mluví se o návratu k devítiletým základním
školám, o osmiletých gymnáziích
apod.
Počátkem února jsem předal výboru
ČNR pro školství a vědu žádost
zástupců gymnázií ze Středočeského
kraje a jejich Občanských fór, asi s 30 podpisy
pedagogů, aby připravované změny byly
řádně konzultovány s učiteli,
dětskými lékaři, psychology apod.
Tito zástupci gymnázií nesouhlasí
konkrétně na příklad s údajným
záměrem, aby 1. stupeň devítiletých
základních škol tvořily pouze první
čtyři ročníky základních
škol, ale naopak doporučují prvních
pět ročníků. Teprve po 5. ročníku
by pak měli talentovaní žáci přecházet
do osmiletých gymnázií.
V této souvislosti proto požadují, aby poslanci
ČNR odložili hlasování o návrhu
novely zákona, až do získání
potřebných podkladů. My, poslanci, jsme však
dosud žádnou novelu zákona č. 29/1984
Sb. neobdrželi a s jejím projednáním
se zatím nepočítá ani v plánu
hlavních úkolů ČNR na I. pololetí
roku 1990, tisk ČNR 170, který jsme na naší
minulé schůzi schválili.
Ptám se proto pana ministra školství, mládeže
a tělovýchovy pana prof. Adama, kdy nám návrh
novely zákona č. 29 z roku 1984 předloží
k projednání. Byl bych rád, kdyby to mohlo
být co nejdříve, když podle kusých
informací v tisku se údajně počítá
s vydáním novely tohoto zákona do konce června
letošního roku a s jeho účinností
od 1. září tohoto roku.
Dobře vím, že pan ministr školství
a pracovníci ministerstva musí - a není to
jejich vina - v současné době co nejrychleji
řešit velmi mnoho velmi důležitých
úkolů. O výuce historie na vysokých
školách zde již hovořil pan poslanec Kovalčuk.
Chci se však pana ministra ještě zeptat, jak
chce zajistit při všeobecně známých
problémech s vydáváním nových
učebnic to, aby výuka dějepisu na základních
školách i středních školách
byla taková, aby naše děti dostávaly
ve škole už co nejdříve pravdivé
a úplné informace o naší historii a
historii vůbec. Tak jak např. dnes ji podrobně,
velmi působivě a přesvědčivě
o naší nedávné historii mluvil pan poslanec
Lesák. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Andělovi. Hovořit bude poslanec
Škoda, připraví se poslanec Krumer.
Poslanec Vladimír Škoda: Vážení
páni předsedové, dámy a pánové,
pro nikoho z nás není jistě tajemství,
že zdravotnictví v našem státě
je v kritizovaném stavu. Je to důsledek toho, že
v uplynulých letech dostávalo zdravotnictví
menší podíl národního důchodu,
než je ve vyspělých zemích běžné.
Zatímco pro svět je v současné době
jednou ze základní tendencí rozvoje zdravotnictví
nástup elektronizace a zavádění vyšetřovacích
metod, které dříve a s menší
zátěží pro pacienta vedou k cíli,
v naší zemi je stupeň elektronizace zdravotnictví
odrazem téhož v ostatních sférách
hospodářství. Přitom zavedení
výpočetní techniky ve zdravotnictví
ve větším rozsahu umožní zkvalitnit
léčebný a vyšetřovací
proces a bude využito v oblasti dokumentační
a administrativní a uvolnilo by tak zdravotníkům
čas pro práci s pacienty.
Další ze světových trendů, který
jsme nezachytili, je náhrada některých orgánů
umělými implantáty. Přitom ani čekací
doby na implantační protézy nejsou uspokojivé
a dlouhé čekání na operaci prodlužuje
dobu léčení a zhoršuje výsledek
léčebné péče.
Za neodpovídající současnému
světovému vývoji lze považovat i tendence
k tomu, že složitější vyšetřovací
a léčebné úkony jsou prováděny
za hospitalizace. Přitom zkušenosti ze zemí
se srovnatelnými podmínkami ukazují, že
při vhodné organizaci lze značný počet
vyšetření ukončit ambulantně,
což je levnější a má to i významný
přínos pro psychiku pacienta. Kdyby se podařilo
vybudovat taková ambulantní diagnostická
centra, znamenalo by to přiblížení světu.
Rovněž rozložení kapacity lůžkové
a nakonec i ambulantní dle obvodů není v
souladu s výskytem jednotlivých chorob v populaci.
Toto je např. velmi tíživě pociťováno
v oblasti léčení chorob pohybového
ústrojí. Posílení role lékařů
první linie styku s pacientem, ať už bude nazýván
rodinný, praktický či obvodní, je
rovněž nezbytné. O nutnosti dosáhnout
to se hovoří několik let. Ale obvodní
lékař je dále omezován nesmyslnými
administrativními bariérami jak při předpisu
léků, tak při provádění
léčebných výkonů v důsledku
nedostatečného vybavení ordinací.
Rovněž k zajištění toho, aby praktický
lékař měl své někdejší
postavení skutečného léčitele,
je nutno učinit opatření už při
studiu ve smyslu zavedení výuky předmětu
všeobecné lékařství.
V omezeném časovém prostoru nelze postihnout
všechny neduhy našeho zdravotnictví. Přesto
z toho, co jsem uvedl, plyne několik otázek:
1. Jak a zda je ministerstvo připraveno řešit
aspoň nejpalčivější problémy
organizační v co nejkratší době
tak, abychom se v trendech vývoje přiblížili
tendencím rozvoje v ostatních zemích?
2. Je známo, že v důsledku nedostatků
v činnosti RVHP zřejmě léky z dovozu
z těchto zemí nebudou letos dodány v potřebném
množství. Přitom náhradní dovoz
v oblasti volně směnitelných měn je
nepoměrně dražší. Bude tedy zajištěno,
aby situace v zásobování léky se letos
alespoň dále nezhoršovala?