Poslanec Petr Lom: Vážený pane předsedo,
vážení hosté, vážené
paní poslankyně a páni poslanci, dovolte
mně prosím obrátit vaši laskavou pozornost
k zdravotnické problematice.
V naší společnosti se problémy čtyřicet
let hromadily jako kry v přístavu a nám nezbývá,
než je pomalu rozebírat jeden po druhém. Vyplývá
z toho, že o nápravu věcí se musíme
snažit současně ve všech oblastech. Ale
přesto jsou oblasti, které volají po prioritním
řešení.
Po absolutně prioritních otázkách
svobody, svobody jednotlivce i svobody lidského společenství,
odstranění totalitního režimu a demokratizace
politického systému je zdravotnická problematika
na prvním místě zájmu celé
společnosti.
Jen zdravý a silný jedinec, který měl
optimální možnosti svého vývoje
a rozvoje, může účinně pracovat
na dalších úkolech společnosti a těšit
se z dosažených cílů.
V uplynulých letech se totalitní způsob vlády
nejtíživěji prohřešil na všech
občanech právě v oblasti zdravotní
péče.
Po celá desetiletí byli občané našeho
státu systematicky ohlupováni masově šířenými
dogmatickými formulacemi o vyspělosti našeho
zdravotnictví. Bohužel tato bubnová propaganda
jen zdánlivě nepolitická - způsobila,
že se nám nechce věřit, že možná
v celé Československé republice není
tak zanedbaného odborného odvětví,
jako je zdravotnictví.
K tomu je nutno zdůraznit: Podkladem všech úprav
ve zdravotnictví je jeho legislativní řád.
K tomu, aby byl rozpracován, je třeba si ujasnit
klíčovou otázku - jak bude vypadat struktura
administrativně právního členění
tak zvaných ústavů národního
zdraví a stanovení stupně nutné decentralizace,
které se týká hlavně navrhovaného
zrušení krajských článků.
Zřejmě se jeví nutnost celý právní
systém zdravotnické koncepce přepracovat.
Nezbytné se jeví demontovat základní
zákon 20 o zdravotnictví, který již
neodpovídá ani formou, ani obsahem a vytvořit
spíše zákony dílčí.
Je třeba posílit právní odbor ministerstva
zdravotnictví, zatímní stav je nepříliš
úspěšný. Nevychází Věstník
ministerstva zdravotnictví, chybějí vyhlášky,
nebo jsou zastaralé a nedostatečně novelizované.
Řada právních problémů ve zdravotnictví
je řešena ad hoc a podléhá rozličnému
výkladu.
Po vyřešení základních právních
norem ve zdravotnictví je třeba zdůraznit,
kromě jiných, další klíčové
problémy:
Kromě navrhovaných forem rozšíření
sociální péče stát nemůže
opomenout výstavbu dalších tak zvaných
léčeben pro dlouhodobě nemocné, to
jest ústavů, kde by mohli dožívat oslabení
staří lidé, kteří jinak jsou
hospitalizováni v léčebných zařízeních
státní správy. Dosavadní síť
těchto k nemožnosti přeplněných
léčeben je příliš řídká
a jejich úroveň je naprosto nevyhovující.
Dále je třeba favorizovat rozvoj klíčových
odvětví léčebné péče,
ať se již jedná o kardiovaskulární
choroby, onkologii či o traumatologii. V této souvislosti
je třeba připomenout, že Praha, na rozdíl
od jiných světových metropolí, dosud
nemá zvláštní úrazové
centrum, specializované pro příjem nejtěžších
- polytraumatizovaných raněných.
Materiální problémy jsou ve zdravotnictví
notoricky známé, ale méně je známa
nedostatečná soustava odborného vzdělávání,
která by vytvářela kompetenční
odborný sbor lékařů a středně
zdravotnických pracovníků.
Pokud chceme mít zdravotnictví na světové
úrovni, musíme nejprve postavit na světovou
úroveň zdravotnické vzdělávání.
Cestu z tohoto bludného kruhu zdravotnických problémů
vidíme jen v důsledné, nikoliv frázovité
analýze stávajícího stavu, rozdělení
jednotlivých úkolů a jejich postupnou realizaci.
Vyžádá si to práci, která si
vynutí spolupráci celé naší odborné
zdravotnické veřejnosti.
Hovoříme o tom, že bychom rádi otevřeli
naše dveře Evropě. Ale z těchto otevřených
dveří musíme vyjít Evropě vstříc
jako její rovnoprávní partneři a nikoliv
jako společníci, na které je třeba
brát ohled.
Po těchto podnětech koncepčního charakteru
dovolte mně se zmínit o podnětu konkrétním.
Zákon 37 z 3. dubna 1989 o ochraně před alkoholismem
a jinými toxikomaniemi i jeho prováděcí
vyhláška č. 187 z 28. 12. 1989 jsou svým
úzkým zaměřením jen dílčím
řešením této složité problematiky.
Z léčebné praxe našich nemocnic víme
o nemalém počtu hospitalizovaných ve stavu
alkoholového opojení, buď pro otravu alkoholem,
nebo současný, náhodný úraz
zejména hlavy.
Článek 2, § 2 prováděcí
vyhlášky 187 přímo stanoví, že
jde-li o osobu s těžkým stavem otravy
alkoholem, se zraněním, po případě
s poruchou zdraví, které si vyžaduje odborné
lékařské ošetření, nepřijímá
se taková osoba do záchytné stanice. Tyto
osoby jsou tedy hospitalizovány na odborných odděleních
našich nemocnit. Při náhodném úrazu
hlavy u podnapilé a opilé osoby je nutno pro podezření
z otřesu mozku tuto osobu hospitalizovat k pozorování
většinou na chirurgickém oddělení,
protože klinické projevy opilosti mohou zastřít
projevy úrazu mozku. Velké spádové
oddělení chirurgické pražské
nemocnice má ročně takových pacientů
nejméně 120. Extrapolujeme-li toto číslo
na počet obyvatel Čech a Moravy, dojdeme k 6500
osobám.
Snadno lze doložit - podrobná kalkulace je k dispozici
pro další rozpravu - dle přílohy výměru
Českého cenového úřadu č.
1160/680 z roku 1981, že hodnota dopravy, příjmu,
vyšetření, ošetření a hospitalizace
je tvořena minimální částkou
3200 Kčs, bez zahrnutí speciálních
postupů, jako je vyšetření EEG nebo
CT. ročně se tedy jedná v Čechách
a na Moravě o částku minimálně
20 milionů korun, která tvoří ovšem
jen špičku ledovce. Nejsou v ní započítány
škody materiální, další ohrožení
zdraví či změna způsobilosti, výpadek
z práce, dávky nemocenského a jiné
sociální důsledky.
Navrhuji tedy, aby osoby, které se dobrovolně přivedou
do stavu opilosti a utrpí v opilosti náhodný
úraz, se podílely na finančních nákladech
zdravotní péče, analogicky dle § 6 vyhlášky
187/89 Sb., o úhradě nákladů na dopravu,
vyšetření a ošetření v záchytných
stanicích. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Lomovi. Podnět má poslanec
Hubálek, připraví se poslanec Radovan Brychta.
Poslanec Bohuslav Hubálek: Vážený
pane předsedo, vážená Česká
národní rado, dámy a pánové,
chci přispět k zlepšení hospodářské
situace. Proto podávám podnět, aby stávající
majetek KSČ byl převeden do rukou státu.
Hovoří pro to všechna dosud známá
fakta i současné snahy této strany. Nejčerstvějším
dokladem jsou mimo jiné These k volebnímu programu
KSČ, zveřejněné v Rudém právu
dne 20. února tohoto roku. Přetékají
lidumilstvím, touhou po spravedlnosti a vůbec vším
nejušlechtilejším. že jsou to však
slova naprosto neupřímná, o tom svědčí
následující citace: "Proto budeme vystupovat
proti soustředění moci a nezaslouženému
hromadění majetku v rukou privilegovaných
jedinců a skupin."
Už se halasně chystají na jiné, decentě
zapomínajíce na své miliardy. Neobstojí
argumentace o zdroji z členských příspěvků.
Velikost těchto desátků přímo
souvisela s protekční preferencí členů
KSČ vůči ostatním.
Straně, která ubližovala a devastovala, straně,
která i dnes klame a chytračí, nelze ponechat
v ruce tak mocnou zbraň.
V zájmu spravedlnosti i prezident Masaryk a tehdejší
parlament schválili zábor velkostatků.
Vzhledem k výše řečenému, prosím
vás jménem našich dětí, nehazardujme
se svojí svobodou, nepřipusťme další
nástup doby temna. Navraťme vládu nad nepoctivě
nabytými penězi do rukou nejpovolanějších
- do rukou demokratického státu. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Hubálkovi. Slovo má poslanec
Brychta, připraví se poslanec Kovalčuk.
Poslanec Radovan Brychta: Vážení páni
předsedové, dámy a páni, chci mluvit
velice krátce k jedné ekologické problematice.
Domnívám se, že katastrofický stav životního
prostředí je jednou z nezanedbatelných položek
dlužního úpisu, jenž naší
společnosti zanechal minulý direktivní systém.
I když byl direktivní, nedal nám bohužel
direktivu, jak tento dluh splatit.
V současné době, kdy počátky
ekonomických reforem a přechodu na tržní
hospodářství vytvářejí
v ekonomice i určité nejistoty a hluchá místa,
vzniká nebezpečí, aby ekologické investice,
které byly i dřív vždy vydávány
jako prioritní (a víme, jak to dopadlo), aby tedy
i současné ekologické stavby nebyly odsouvány
nebo alespoň oddalovány právě v tomto
období přechodu.
Uvedu příklad: V Lomnici nad Popelkou, která
patří do mého volebního obvodu, je
říčka Popelka, jež je skutečně
"Popelkou" nejšpinavější mezi
špinavými. Zatím bohužel bez pohádkového
happy-endu. Čistírna odpadních vod v Lomnici
nad Popelkou je potřeba už desítky let. První
etapa stavby - kanalizační sběrač
- konečně začala a z části
je hotova. Pro vlastní stavbu čistírny se
však počítá i se sdruženými
prostředky místních závodů,
hlavních znečišťovatelů, v částce
asi 30 mil. korun. V současné době je třeba
již urychleně uzavřít smlouvu s dodavatelem,
ale závody podle sdělení předsedy
Městského národního výboru
nejsou schopny nebo nechtějí v momentální
ekonomické situaci dát záruky svých
příspěvků pro podepsání
smlouvy. Tím vzniká nebezpečí, že
by se stavba mohla oddálit.
Nedělám si iluze, že tyto otázky se
dají řešit lehce. Je však v zájmu
všech, aby se řešily rychle.
Vznáším tedy dotaz pro ministry průmyslu
a životního prostředí, jakým
způsobem je možné problém v tomto případě
nebo v této situaci překlenout, protože nebude
jistě ojedinělý. Není pochyb o tom,
že znečišťující závody
mají povinnost morální i právní,
aby se na zlepšení stavu vody podílely. Jde
však o to najít v této etapě vhodné
a rychlé řešení, aby se výstavba
neoddalovala. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Brychtovi. Vystoupí poslanec
Kovalčuk se svým podnětem na ministra školství.
Připraví se poslanec Vondráček.
Poslanec Josef Kovalčuk: Vážení
páni předsedové, vážené
poslankyně, vážení poslanci, vystupuji
zde s podnětem směřujícím především
k ministru školství prof. Adamovi.
Pro naši nynější situaci ve školství
je vážným problémem naprostý
nedostatek či praktická neexistence nemarxistických
vysokoškolských učebnic v oblasti společenských
věc a politologie. Přitom takové vynikající
texty našich autorů existují.
Nejsou však zatím vydávány a různé
administrativní průtahy, dlouhé recenzování,
neúměrně dlouhé výrobní
lhůty nakladatelství i komerční tlaky
na nakladatelství způsobují, že nebudou
ještě dlouho vydány.
Na jeden z konkrétních textů, který
by měl sloužit vysokoškolákům co
nejdřív, si dovolím upozornit. Je jím
práce jednoho z osamělých běžců
naší filozofie, dr. Vladimíra Čermáka,
který po 40 let důkladně, se suverénní
znalostí děl světových myslitelů
a v návaznosti na dílo T. G. Masaryka promýšlel
problematiku demokracie, aby potom vytvořil obsáhlé,
několikatisícistránkové původní
myslitelské dílo, které v době jeho
vznikání provázel zájem Státní
bezpečnosti, před níž ho musel úzkostlivě
skrývat.
Úvodní, přibližně čtyřsetstránková
část tohoto díla by jako vysokoškolská
učebnice měla sloužit ihned. Jsou v tomto směru
výborná doporučení a recenzní
posudky našich filozofů i filozofů západoevropských,
které mohu předložit.
Můj podnět zní, aby ministr školství
na základě uvedených posudků se zasadil
o urychlené vydání Otázek demokracie
Vladimíra Čermáka v Pedagogickém nakladatelství
jako vysokoškolské učebnice, aby už studenti,
kteří dali podnět k naší revoluci,
se měli z čeho učit společenské
a politické vědy. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Kovalčukovi. Dotaz přednese
poslanec Vondráček, připraví se poslankyně
Röschová.
Poslanec Josef Vondráček: Vážení
pánované předsedové, vážené
poslankyně, vážení poslanci, na minulé
schůzi České národní rady jsem
vystoupil s požadavkem na ministra školství,
mládeže a tělovýchovy, pana prof. Adama,
aby výbor pro školství a vědu dostával
včas a plné informace týkající
se záměrů resortu v nejbližším
období. Je to asi, jak všichni víme, otázka
velmi živá, zajímající celou
naši veřejnost, neboť téměř
každá rodina má co činit se školou.
Včera podruhé zasedal náš rekonstruovaný
výbor a na něm jsme obdrželi osobně
od pana ministra a všech jeho náměstků
podrobné informace o tom, co se v našem školství
v nejbližší době připravuje. Je
to dobrý počin pro navázání
oboustranně prospěšné spolupráce.
Ukazuje se, že i v oblasti školství musíme
řešit dlouhodobě zanedbané problémy
jak ve výchově, vzdělání, tak
i v oblasti ekonomiky. Nepůjde to rychle, ani snadno, ale
jak jsme se však přesvědčili, nové
vedení ministerstva má snahu koncepčně
tyto problémy řešit.
Chci zde říci, že výbor pro školství
a vědu bude s ministerstvem úzce spolupracovat a
budeme, jak řekl ve svém nástupním
projevu předseda vlády pan Pithart, konstruktivními
kritiky. To znamená, že poslanci našeho výboru
chtějí a budou svými náměty,
připomínkami, ale i prací ve svých
volebních obvodech pomáhat nedostatky řešit.
Věřím, ža nalezneme společnou
řeč a přístup k postupnému
zlepšení celé oblasti výchovy a vzdělání.
V tomto směru chceme také resort školství,
mládeže a tělovýchovy v jeho nelehké
práci podpořit.
A ještě jednu poznámku na závěr:
Chtěl bych poděkovat předsedovi Federálního
shromáždění panu Dubčekovi za
slova uznání pracovníkům odvětví
zemědělství a výživy. (Potlesk.)
Předseda ČNR Jaroslav Šafařík:
Děkuji poslanci Vondráčkovi. Dotaz ministru
vnitra přednese poslankyně Röschová.
Připraví se poslanec Matějka.
Poslankyně Anna Röschová: Vážení
pánové předsedové, vážení
hosté, dámy a pánové, dovolte mi,
abych upozornila na aktuální problém v oblasti
státní správy. Jde o postavení velkých
měst v celkovém systému státní
správy České republiky a řízení
činnosti národních výborů.
Vzhledem k tomu, že žiji v Plzni, budu tento problém
konkretizovat na městko Plzeň.
Jak je známo, je dnes západočeská
metropole jedním z deseti okresů Západočeského
kraje pod řízením Západočeského
krajského národního výboru, což
je stav z mnoha hledisek zcela neuspokojivý. Na špatném
a zanedbaném stavu města se tak až do listopadu
1989 podílel nejen neefektivní a úpadkový
ekonomický systém, ale také neadekvátní
způsob řízení státní
správy.
Plzeň od svého založení v roce 1295
byla v rámci českého království
velice významným městem ekonomicky i politicky,
mimo jiné i křižovatkou tří významných
obchodních cest, které šly do Německa
a odtud dál do západní Evropy. Plzeň
jako průmyslové město, v němž
poměrně brzo vznikaly závody se světovou
úrovní, např. Měšťanský
pivovar, Škodovka si udržovala svůj politický
a hospodářský význam až do poloviny
tohoto století.
V současné době stojíme před
změnou státní správy na pravděpodobně
dvoustupňový systém. V rámci reformní
struktury státní správy je naléhavé
legislativně upravit postavení národních
výborů velkých měst. V případě
Plzně to znamená obnovit to, co zde již v minulosti
bylo, naposledy v roce 1969, totiž statut města, z
něhož vyplývá přímé
řízení vládou. Tento statut měla
např. města Brno a Ostrava.
Význam zákona o statutu Plzně vyplývá
z těchto hlavních skutečností:
Plzeň je ekonomickým a kulturním i společenským
centrem i západních Čech. V současné
době se blíží k hranici 188 tisíc
obyvatel a patří mezi pět největších
měst v České republice. Význam města
v ekonomické oblasti daleko přesahuje jeho hranice.
Plzeň zaujímá jedno z předních
míst v ekonomice Československa. Plzeňské
průmyslové podniky, zejména Škodovka
a Plzeňské pivovary, ale i jiné, mají
základní význam nejen pro celostátní
hospodářství, ale hrají důležitou
roli i v zahraničním obchodě.
Plzeň je historicky a geograficky přirozeným
centrem kultury, vědy, školství západních
Čech. Ve městě jsou soustředěny
všechny kulturní instituce a zařízení
Západočeského kraje. Je to např. divadlo
se stoletou uměleckou tradicí, galerie, která
má po Praze nejvýznamnější sbírky
výtvarného umění 19. a 20. století,
rozhlasové studio atd. Po roce 1945 vznikly ve městě
tři vysoké školy, na nichž v současné
době studuje řádově tisíce
posluchačů.
Jedním ze základních specifických
rysů ekonomiky města je mimořádně
vysoká koncentrovanost průmyslu. je vyšší
než ve většině ostatních průmyslových
aglomerací, což přináší
samozřejmě řadu problémů. Jejich
naléhavost je zdůrazněna vysokým zanedbáním
základních fondů i infrastruktury města,
kterou zanechal minulý totalitní režim.