Česká národní rada 1986 – 1990

V souvislosti, o kterým hovořím, jsem se několikrát zmínil o nezbytnosti politického klimatu v naší zemi. Nositelé špatných zpráv nepatří mezi hýčkané a odměňované, a jak říká Valtr Komárek, nalévání čistého vína je hodnoceno spíše v románech než v reálné politické praxi. Přímo bytostně jsem před několika týdny prožíval před televizní obrazovkou projev nynějšího pana předsedy vlády, ve kterém závažnými slovy varoval před některými skutečnostmi, kterým bychom se před několika měsíci chtěli vyhnout. Historie našich národů a konec konců našich předúnorových politických stran nás zavazuje k předvídavosti. Na rozdíl od lidského života ráno v politice nebývá moudřejší večera a probuzení není vždy probuzením do jasného dne po nočních chmurách. Nejen za mnoho posledních let, ale žel i za posledních několik týdnů se v této zemi stalo mnoho, co nikdo nechtěl a nikdo si nepřeje. Uprostřed málo přehledného množství politických zájmů, malé smiřitelnosti, malé odpovědnosti ke společné věci národa vidím jen jedinou cestu: nemyslet tolik na to, na co jsme přišli včera, a na to, co chceme zítra. Myslete na to, o čem jsme snili dvacet a někteří z nás čtyřicet let. Mysleme na Československo a mějme se rádi.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se obrátil na předsedu vlády.

Vážený pane předsedo vlády, Klub poslanců Československé strany socialistické, ale ani jednotliví poslanci nechtějí využívat interpelací k malichernému komentování událostí ve státě, ale poté, co v úterý večer vystoupil ústřední ředitel Československé televize v Televizních novinách s neuvěřitelným výrokem o tom, že Československá televize bude dále pracovat bez destruktivních zásahů zvenčí, takovouto zásadu by jistě rádi přijaly např. mnohé národní výbory a instituce, na které míří destrukce naší revoluce, a poté, co tiskem proběhly zprávy o tom, že slovenská vláda hodlá rozhodovat o věcech tisku, rozhlasu, televize a filmu samostatně, dovolte mi, abych se na vás obrátil s těmito otázkami:

Je vláda České republiky připravena zřídit a řídit Českou televizi, Český rozhlas, Českou tiskovou kancelář, budou-li podobné orgány zřízeny na Slovensku? A je vláda České republiky připravena ovlivnit svým stanoviskem situaci v Československé televizi, která podle našeho názoru není ke cti nové demokracii v Československu? (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Křečkovi. Slovo má poslanec Šedivý, připraví se poslanec Libor Novák.

Poslanec Josef Šedivý: Vážený pane předsedo Federálního shromáždění, vážený pane předsedo České národní rady, vážené poslankyně a poslanci, na úvod mi dovolte říci, že pocházím z jižní Moravy, ke které mám stále velký, velmi vřelý vztah, pak jsem deset let působil na Slovensku a nyní dvacet let žiji v severních Čechách, konkrétně v Teplicích.

Otázku postavení Moravy jsme velmi důkladně projednávali včera v Klubu poslanců Československé strany lidové. Jsme toho názoru, že uvedený problém je skutečně možno řešit jedině v kontextu řešení všech ostatních regionálních problémů tak, jak je ve svém vystoupení vyjádřil pan předseda vlády. Zvýraznění postavení Moravy i její metropole Brna je podle našeho názoru oprávněným požadavkem. Řešení této otázky však by nemělo odsunout do pozadí velmi naléhavé problémy ekologicky po stižených regionů, které budou vyžadovat soustředění všech sil našich národů i národností.

Definitivní odpověď na otázku státoprávního uspořádání dá jistě naše nová ústava, do jejíž přípravy by významně měli zasáhnout i Moravané. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Šedivému. Diskutovat bude poslanec Libor Novák, připraví se poslanec Adam.

Poslanec Libor Novák: Vážený pane předsedo, vážení hosté, dámy a pánové, můj příspěvek se netýká právě diskutované problematiky, takže nevím, jestli nedošlo k nějaké administrativní nebo organizační chybě, ale přesto ho tedy přednesu. Týká se krátce otázky profesionalizace poslaneckých funkcí, poslanců v České národní radě, Federálním shromáždění a samozřejmě ve Slovenské národní radě.

Jak vyplývá z nových diskusí mezi námi poslanci, jak tady sedíme, jak vyplývá i z diskusí mých třeba v zaměstnání a z diskusí a rozhovorů s těmi, kteří případně by mohli být v budoucnu poslanci České národní rady, tak tato problematika je velice závažná. Jsem si vědom toho, že poslanecká funkce a práce s ní spojená je již ze zákona chráněna a prosazovaná vůči zaměstnavateli. Chtěl bych říci, že všichni jsme tleskali projevu pana předsedy Federálního shromáždění, pana Dubčeka, když hovořil o posilování úlohy parlamentu, zároveň však hovořil o tom - a tomu jsme také tleskali - o nutnosti spolupráce všech lidí ku prospěchu naší ekonomiky, naší - myslím celé československé ekonomiky. K tomu lze efektivně pracovat samozřejmě i v parlamentu, ale samozřejmě je k tomu také možno a nutno efektivně pracovat v podnicích, v družstvech, v soukromém podnikání apod.

Zdá se mi, že všechny tyto úkoly jsou natolik důležité, že je nemožno je zvládat v jedné osobě - poslance a pracovníka v podniku, družstvu a tak jak jsem říkal.

Nevznesu tedy otázky, ani interpelaci, ani podnět, ale chtěl bych na závěr říci, že bych byl rád, kdyby se tato otázka otevřela protože kdokoliv se bude rozhodovat - a bude to závažné rozhodnutí, zda bude vykonávat funkci poslance, zda bude kandidovat na funkci poslance v příštím volebním období v našich svobodných volbách, tak se samozřejmě musí rozhodovat zodpovědně. Ale k tomu, aby se mohl rozhodnout odpovědně, musí mít dostatek podkladů, na jejichž základě toto rozhodnutí učiní

Byl bych tedy rád, kdyby tato otázka, tak jak je nastolena, byla řešena, ať už zákonem o poslancích nebo jakkoli jinak, ale aby všichni ti, kteří budou o tomto uvažovat, měli k tomu - jak už jsem řekl - dostatek podkladů a aby tato otázka byla řešena urychleně, protože ty diskuse, které nyní probíhají, před volbami a před zahájením samotné volební kampaně jsou jednak důležité, a jednak velmi bouřlivé. Byla by, myslím, chyba, tuto problematiku neřešit. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Novákovi, slovo má poslanec Adam, do rozpravy se připraví poslanec Lesák.

Poslanec Čestmír Adam: Páni předsedové, dámy a páni poslanci, chtěl bych se především zmínit o tom, co tady říkal pan předseda, že musíme požádat Federální shromáždění, aby nás zmocnilo k tomu, abychom mohli upravit název, znak a vlajku České republiky a prosím, aby mně tedy bylo vysvětleno, podle jakého ustanovení je tak nutné, protože když jsem zkoumal ústavní zákon o československé federaci, zejména článek jedna, a pak i znění zákona Federálního shromáždění č. 123/1970 Sb., tak jsem dospěl k názoru, že si Federální shromáždění tyto pravomoce v těchto zákonech nevyhradilo, ale rád bych se dal poučit.

A nyní dovolte k otázkám naší státnosti. Po 370 letech se konečně pouštíme do obnovování české státnosti, jejímž smyslem není nic jiného, než uplatnění přirozeného práva českého národa na sebeurčení v jeho jediné vlasti.

Budování české státnosti v Československu znamená uznávání také slovenské státnosti a posilování společného československého státu Čechů a Slováků. Mělo se tak dít již od roku 1968 a z potlačování české a slovenské státnosti nenese odpovědnost ani český, ani slovenský národ, ale čeští a slovenští vykonavatelé stalinského centralismu a totality.

V nejtěžších chvílích svých dějin si obvykle Češi a Slováci nezištně pomáhali, a stáli při sobě, jako to po léta činí i prostí čeští a slovenští lidé v každodenním životě.

Před 22 lety jsme v této budově zřizovali československou federaci k účelnému obstarávání přesně stanovených věcí, kterých se česká a slovenská republika zřekly ze své pravomoci úplně nebo částečně. A vše, čeho jsme se nezřekli, zůstalo v naší úplné svrchovanosti. V žádném případě si obě národní republiky nezřídily ve federaci svého představeného a svou vrchnost, která by je měla řídit a ovládat. Ani Češi nechtějí novou Vídeň ani Slováci novou Budapešť. Je možné, že se mezi Čechy a Slováky vyskytují lidé, kteří vyznávají a chtějí šířit národní zášť. Proti ní je jediná účinná obrana - soustavné a otevřené styky představitelů obou národních republik bez jakýchkoliv dalších prostředků.

Dovolte, abych vyslovil svůj osobní názor, že v příští federální ústavě by se mělo zakotvit zřízení federální rady, složené z předsednictev obou národních rad, což by mohlo nahradit Sněmovnu národů, která úlohu tohoto permanentního styku obou národů neplní a ani plnit nemůže. Tato federální rada by měla mít obdobnou pravomoc, jako má spolková rada ve Spolkové republice Německo nebo Senát spojených států amerických. A tam by se mohly běžně a stále řešit všechny otevřené otázky, aby z malých nedorozumění nenarostly nepřekonatelné hory záští a nepřátelství. To je podle mého mínění pevný základ také skutečné české a československé státnosti.

Druhým pilířem naší státnosti je naše mravní, duchovní a občansko politická úroveň. Že nás stalinská totalita dostala v této věci až na dno, jsem tady řekl na poslední schůzi. Uvědomme si příčiny našich národních nezdarů a pohrom, rozeberme si příčiny ztroskotání a promarnění našich revolucí a našich vzpour. Připomeňme si Lipany, hrozné období po smrti Přemysla Otakara II., první a druhé stavovské povstání, i revoluci roku 1848 a uvidíme, že to byla nesvornost, sobectví, převážení zištných zájmů osobních nad společným blahem národa a státu, ale i zrada a přivolávání cizích vojsk k potlačení domácích odpůrců, neúcta k názorům ostatních a neschopnost rozumné, kompromisní dohody, bezohlednost a kořistnění na slabých a bezmocných a také nedostatek pokory, skromnosti a nadhledu a zejména osobní statečnosti při prosazování pravdy, práva a spravedlnosti.

Svět a Evropa se integrují. My se nemůžeme postavit proti tomuto proudu. Český národ nemůže budovat český stát jako svůj domov tím, že se začne rozdělovat na jednotlivé části. Problémy, které mají svůj původ v nadměrném odčerpávání vytvořených zdrojů nejen z Moravy, ale i z celých Čech a v nedostatečném přidělování prostředků na vybavení obcí, měst, okresů a krajů, nelze řešit tak, že se dnes český národ začne rozdělovat v návaznosti na dávné zásahy panovníků Říše římské, kteří se snažili odtrhnout od českého státu jednotlivé části území Českého království. Jsme naštěstí národem tak stmeleným, stmelenějším než jiné národy, že nemáme potíže v tom, abychom se z jednotlivých koutů České republiky dorozuměli a rozhodně si rozumíme lépe, než si rozumí Bavor s občanem Severního Německa.

Pokud jde o otázky znaku, chtěl bych říci, že se domnívám, že bychom měli navazovat na tradiční znak Českého království, který je v dějinách i v Evropě velice dobře znám. Ve svém díle O české otázce T. G. Masaryk připomíná výrok Viktorina Kornela ze Všehrd "Země česká převyšuje okolní země mužností lidí z ní pošlých, kdyby možnosti té proti nepřátelům svým ne sami proti sobě užívali i spravedlností práv, kdyby je ve své pevnosti nepohnutě držeti chtěli . . ." a pak T. G. M. poukazuje na zálibu v prostřednosti, říká, že naše charakterová neucelenost netkví pouze v nestálosti a nedůslednosti vůle, ale i rozumu. Učme se ze svých minulých chyb a nedopouštějme, aby lidé neoplývající schopností, znalostí a zkušeností, ale za to ostatní převyšující ve smělosti, síle hlasu a bezuzdné touze po moci. důstojenství a tučném obročí, oslabovali naši územní samosprávu a rozvraceli podniky. Ukončeme nyní ty neustálé změny osob, které před několika týdny nastoupily do národních výborů a podniků a již jsou zase bez nějakého zřejmého vážného důvodu odvolávány. Uvědomme si, že nemůžeme vyměnit všechny ty, kteří po 40 let sloužili starému režimu totality. To nynější neúřadování na národních výborech a nerozhodování a nařízení v podnicích nám působí přece veliké škody.

Ve svém abdikačním dopise 2. prosince 1935 T. G. M. našemu lidu připomněl: "Potřebujeme dobrou zahraniční politiku a spravedlnosti doma pro všechny.". Ano, spravedlnost je základem vlády. A klademe-li si otázku, jak zvedat náš lid ze dna mravního a duchovního ponížení k vyššímu občanskému uvědomění, pak můžeme a musíme hovořit o dobré mravní výchově ve školách od ranného dětství ale především o dobrém příkladu všech, kdo jsou veřejně činní, neboť dobré příklady vychovávají účinně a rychle.

T. G. Masaryk připomínal potřebu dobré zahraniční politiky. Je sice ve výlučné pravomoci federace, ale to neznamená, že představitelé českého národa a českého státu nemají právo uplatňovat názory a potřeby národa a státu k zajištění bezpečnosti českého státu a celé Československé republiky. Máme své tisícileté zkušenosti i se svými sousedy. Nejpozději od Karla IV. jsme nevedli žádnou útočnou válku, ale náš národ a náš stát musel neustále odrážet útoky, byl olupován o svá území, o české obyvatelstvo a vlastně málem zanikl.

Chce-li téměř 40 milionové Polsko záruky své bezpečnosti, musíme my je chtít dvakrát a vědět, jaká nebezpečí nám mohou hrozit i z neuvážené hospodářské spolupráce, která v minulosti odnárodňovala celá pokolení. Pro nás jsou výborní pro spolupráci Dánové, Švédové, Finové, Švýcaři, ale i Francouzi, Britové, Kanaďané a Američané, a to také proto, že s námi nemají hranice. A k naší zahraniční politice patří také dát do pořádku celé české pohraničí od Břeclavi přes Cheb až po Těšín, aby tam žili dobří čeští lidé, aby se jim tam dobře žilo a aby i v míru bránili českou vlast a aby tam bylo plné, normální osídlení.

Síla českého státu musí být v jeho účelném a hospodárném uspořádání, ve vysoké mravní, duchovní a vzdělanostní úrovni a především ve vynikající úrovni hospodářské.

Máme na ni, od roku 1526 jsme financovali celé Habsburské mocnářství, když nám doma zůstávala z jimi vybraných berní sotva desetina. Pak se zase z našich peněž financovali nacisté a financovali s tím i druhou světovou válku.

Potom jsme prováděli sociálně ekonomické vyrovnání a poskytovali tzv. internacionální hospodářskou pomoc. Dnes tedy konečně sdělme všem, že vše, co bylo v české zemi vytvořeno, bude sloužit české zemi a opravdu odůvodněným potřebám federace za předpokladu, že federace bude neobyčejně pečlivě hospodařit s každou českou korunou. Ale musíme trvat na tom, že federální ministr financí je povinen starat se o snížení nároku na příděl prostředků z národních republik s ohledem na probíhající odzbrojení, na snižování počtu federálních úředníků a na zrušení Státní bezpečnosti, že však není oprávněn rozhodovat o českých výdajích, nebo dokonce rozhodovat o tom, co budou vydávat národní výbory v České republice. Lépe by bylo, kdyby vymyslel a uskutečnil opatření, která by zastavila další nárůst škody způsobených snížením ceny naší koruny na zlodějský kurs veksláků. Vždyť i Rakušané nás vyzývají k přijetí opatření dříve, než by nás - jak oni říkají - vyjedli.

Ale hlavně uskutečňujme zásadu, že demokracie se uplatňuje ve volbách místních, městských, okresních, krajských a ústředních orgánů, že v podnicích musí platit však kázeň a plnění pracovních úkolů, že rozhodnutí demokraticky zvolených orgánů je možno zpochybňovat až v příštích volbách a že pořádání nátlakových akcí a vyhrožování silou zavání starým režimem a je zcela nedemokratické.

Bude-li svoboda podnikání, řádný výběr hospodářských vedoucích a uplatňování moderních metod řízení, musíme rychle kráčet ke skutečnému hospodářskému zotavení, za něhož opět mladí lidé budou spatřovat své štěstí v dětech, kterých máme dnes tak tuze málo. Musíme si vážit dobrých podnikatelů, obchodníků a bankéřů, musíme ctít pracovitost a právo na zisk a výdělek a postavit se proti závisti a nepřejícnosti. Jinak bychom totiž mohli vstupovat do "evropského domu" možná jen jako vrátní a bydlet jenom v suterénu.

Musíme našim lidem vrátit hrdé češství, národní sebevědomí, pýchu na úspěchy českého i československého státu a dokázat, že si svou svrchovanost umíme obhajovat. Nyní jsou hlavní cestou k silnému českému a československému státu opravdu svobodné, demokratické volby. Připravujme dobrý volební zákon, bohužel bez dohody s námi předurčený federací. Příště už takové předurčování by nemělo být na místě.

Ale dobrý volební zákon nestačí. Musí být také svobodné a spravedlivé podmínky, rovné pro všechny, bez nátlaku, bez jakékoliv vedoucí úlohy kohokoliv, se stejnými vysílacími časy, se stejnými podmínkami dokazujícími dobrou vůli, čestnost, poctivost a nezávislost. Dokážeme-li je vytvořit, vzejde z voleb silný český stát, silná Československá republika, skutečná demokracie a svoboda. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Adamovi. O faktickou poznámku se přihlásil předseda ústavně právního výboru, poslanec Peška.

Poslanec Pavel Peška: Vážená Česká národní rado dovolte mi učinit faktickou poznámku k otázce, kterou vznesl pan poslanec Adam. Je to otázka možnosti či nemožnosti ústavního zákona České národní rady. Podle článku 142 odst. ústavního zákona o československé federaci č. 147/1968 Sb. ústavní poměry jsou po přijetí české a slovenské ústavy upravovány ústavním zákonem českého Federálního shromáždění. Čili já myslím, jestliže máme - a je to jeden z vrcholných programů - budovat tento stát jako stát právní, že pokud nebudou nejzávažnější politické překážky, je třeba právní řad dosavadní dodržovat. Děkuji.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji za faktickou poznámku poslance Pešky. O slovo se přihlásil poslanec Lesák. Připraví se poslanec Hrabaň.

Poslanec Josef Lesák: Páni předsedové nejvyšších zastupitelských sborů této republiky, dámy a pánové, poslankyně a poslanci, jsem pravděpodobně jediným členem tohoto úctyhodného sboru v historickém sále českého sněmu, který už ve svém životě byl v demokratických a svobodných volbách zvolen do nejvyššího zastupitelského orgánu této země. V roce 1946 jsem byl zvolen poslancem za mládež Československé strany národně socialistické do ústavodárného Národního shromáždění. Naučil jsem se tam pracovat jako svobodný poslanec ve svobodném zastupitelském sboru. V naší straně nikdy nebylo zvykem podepisovat reversy. Naši poslanci si zodpovídali za to, co řekli, nikdo jim jejich projevy nepsal a poslanecká sněmovna nebyla čtenářským koutkem.